37 ICm 1070/2015
Jednací číslo: 37 ICm 1070/2015-133 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 10157/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hajnou ve věci žalobkyň: a) Libuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Šumperk, Generála Svobody 1976/25, b) Alena anonymizovano , anonymizovano , bytem Valašské Meziříčí, Sklářská 186, obě zastoupené Mgr. Ľubošem Godinou, advokátem se sídlem Šumperk, Hlavní třída 16A, proti žalovaným: 1) Luboš anonymizovano , anonymizovano , a 2) Ludmila anonymizovano , nar. 25.8.1967, oba bytem Staré Město, Horní 324, o určení pravosti pohledávek,

takto:

I. U r č u j e s e, že žalobkyně a) má za dlužníky Lubošem anonymizovano , anonymizovano , a Ludmilou anonymizovano , nar. 25.08.1967, pohledávku ve výši 100.496 Kč z titulu půjčky, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníků vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 10157/2014.

II. U r č u j e s e, že žalobkyně b) má za dlužníky Lubošem anonymizovano , anonymizovano , a Ludmilou anonymizovano , nar. 25.08.1967, pohledávku ve výši 100.496 Kč z titulu půjčky, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníků vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 10157/2014. isir.justi ce.cz

III. Žalovaní 1), 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 17.899 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Ľuboše Godiny, advokáta.

IV. Žalovaní 1), 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 16.410 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Ľuboše Godiny, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobami doručenými soudu dne 13.03.2015 se žalobkyně Libuše anonymizovano (sp. zn. ) a Alena anonymizovano (sp. zn. 37 ICm 1072/2015) domáhají vůči žalovaným 1), 2) určení pravosti svých pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení žalovaných jako dlužníků.

V žalobách obě žalobkyně tvrdí, že jsou věřitelkami žalovaného 1) jakožto dědičky původní věřitelky-zemřelé Františky Bohatcové, která měla za žalovaným 1) pohledávku ze smlouvy o půjčce, přičemž žalovaný 1) závazek této pohledávce odpovídající písemně uznal a částečně na něj plnil. Ve věci probíhalo k žalobě žalobkyň nalézací řízení u Okresního soudu v Šumperku, v něm byl vydán nepravomocný rozsudek č.j. 208 C 38/2012-122, ukládající žalovanému 1) zaplatit každé žalobkyni 83.230 Kč s příslušenstvím, takto své pohledávky v celkové výši 140.646 Kč pro každou z žalobkyň žalobkyně do insolvenčního řízení dlužníků přihlásily. Jejich pohledávky byly popřeny insolvenčním správcem vždy ohledně částky 40.150 Kč představující náklady nalézacího řízení, a dále byly v celém rozsahu popřeny dlužníky co do pravosti z důvodu, že poskytnuté prostředky byly ve skutečnosti darem od zemřelé Františky Bohatcové.

Žalovaní se k žalobám vyjádřili v podání ze dne 30.04.2016 (adresovaném ke sp. zn. 37 ICm 1072/2015). V něm uvedli, že mezi žalovaným 1) a původní věřitelkou paní Bohatcovou se původně jednalo o půjčku v celkové výši 130.960 Kč, kterou pak zdědily obě žalobkyně. Z původně poskytnuté částky bylo uhrazeno jednorázově 35.000 Kč, a dále bylo postupně uhrazeno dne 23.07.2011 2.500 Kč, dne 28.07.2011, 10.08.2011 a dne 23.8.2011 vždy 500 Kč, dále 1.000 Kč dne 23.8.2011 a dne 1.9.2011 a 4.000 Kč dne 08.11.2011. Zbývalo tak uhradit 85.960 Kč. S původní věřitelkou přitom krátce před jejím úmrtím domluvili, že jí půjčku již nemusí vracet, neboť byli oba nezaměstnaní, měli i další závazky. S paní Bohatcovou byli dobří přátelé, navštěvovali se, pomáhali jí, proto se rozhodla, že jim dluh odpustí. Paní Bohatcová jim rovněž řekla, že o svém rozhodnutí odpustit jim dluh řekla dceři Aleně anonymizovano . Paní Bohatcová v tomto směru sepsala listinu, kterou jim dala přečíst, s tím, že se ještě zeptá druhé dcery Libuše anonymizovano , zda je listina v pořádku. Žalovaní byli s paní Bohatcovou domluveni, že se u ní zastaví po Novém roce, kdy jim listinu předá, k tomu však z důvodu úmrtí paní Bohatcové již nedošlo, a předmětná listina se nikdy nenašla.

Obě řízení byla soudem spojena ke společnému řízení, vedenému pod sp. zn. .

Při jednání konaném ve věci žalovaní doplnili, že rozporují částku, která jim měla být původně poskytnuta, když ve skutečnosti se jedná o částku 104.000 Kč nebo 106.000 Kč. Částku 35.000 Kč vrátil žalovaný 1) paní Bohatcové v hotovosti, jednalo se prostředky z dědictví, stalo se tak ještě před sepisem dohody o splátkách I další platby probíhaly vždy v hotovosti, z toho, co žalovaný 1) ušetřil, aby paní Bohatcová viděla snahu. Žalovaný 1) rovněž splatil půjčku žalobkyni a) ve výši 39.000 Kč, která byla zahrnuta v dohodě o splátkách, ještě před uzavřením této dohody, a to po 5.000 Kč měsíčně, které mu zasílala jeho matka Jarmila Kohlová složenkou v průběhu roku 2011, platil to paní Bohatcové, která to pak předala dceři. S projednávanou věcí souvisí i trestní řízení, v němž žalobkyně a) potvrdila, že 39.000 Kč obdržela, ale že je nezaplatil žalovaný 1).

Při jednání konaném ve věci žalobkyně doplnily, že rozsudek č.j. 208 C 38/2012-122 je aktuálně v právní moci, o pravosti pohledávek tak již bylo rozhodnuto. Žalovaný 1) byl nepravomocně odsouzen za trestný čin v souvislosti s předmětnou půjčkou, a i když tento rozsudek byl odvolacím soudem zrušen, důvodem tohoto zrušení nebyla otázka viny.

Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím zjištěním.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2014 č.j. KSOS 37 INS 10157/2014-A16 soud zjistil, že tímto usnesením byl zjištěn úpadek dlužníků Luboše anonymizovano , anonymizovano , a Ludmily anonymizovano , nar. 25.08.1967, bylo povoleno řešení jejich úpadku oddlužením, a insolvenčním správcem byl ustanoven Insolvenční kancelář Vlk v.o.s. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.04.2015 č.j. KSOS 37 INS 10157/2014-B7 soud zjistil, že tímto usnesením bylo dlužníkům schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z přihlášky pohledávky č. P4 bylo zjištěno, že žalobkyně a) včas přihlásila do insolvenčního řízení jako nevykonatelné pohledávky za dlužníkem Lubošem anonymizovano (dříve anonymizovano ) v celkové výši 140.646 Kč, z toho částku 82.230 Kč jako dlužnou jistinu, částku 17.266 Kč jako zákonné úroky z prodlení z jistiny za dobu od 28.02.2012 do 31.10.2014, a částku 40.150 Kč jakožto náklady řízení u Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 208 C 38/2012.

Z přihlášky pohledávky č. P5 bylo zjištěno, že žalobkyně b) včas přihlásila do insolvenčního řízení jako nevykonatelné pohledávky za dlužníkem Lubošem anonymizovano (dříve anonymizovano ) v celkové výši 140.646 Kč, z toho částku 82.230 Kč jako dlužnou jistinu, částku 17.266 Kč jako zákonné úroky z prodlení z jistiny za dobu od 28.02.2012 do 31.10.2014, a částku 40.150 Kč jakožto náklady řízení u Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 208 C 38/2012.

Z přihlášek pohledávek P4 a P5 bylo dále zjištěno, že obě žalobkyně přihlásily své pohledávky z titulu půjčky poskytnuté zemřelou Františkou Bohatcovou, jejímiž jsou dědičkami, žalovanému 1), a to postupně dne 04.02.2011 ve výši 39.000 Kč, dne 15.02.2011 ve výši 108.460 Kč, dne 17.02.2011 ve výši 6.000 Kč, dne 10.3.2011 ve výši 3.000 Kč a 1.000 Kč, dne 16.03.2011 ve výši 2.000 Kč, dne 14.04.2011 ve výši 5.500 Kč, celkem tedy nejméně 164.960 Kč. Kromě ručně psaných záznamů Františky Bohatcové o poskytnutých částkách byla dne 29.06.2011 z podnětu žalobkyně b) sepsána mezi Františkou Bohatcovou a žalovaným 1) dohoda o splátkách, v níž žalovaný 1) svůj závazek ve výši 164.960 Kč uznal. Kromě této částky žalovaný 1) od Františky Bohatcové obdržel dne 27.09.2011 částku 4.000 Kč, dne 12.10.2011 částku 1.500 Kč a dne 6.11.2011 částku 5.000 Kč. žalovaný 1) na svůj dluh uhradil dne 14.11.2011 částku 4.000 Kč (na účet žalobkyně b), která platbu přeposlala). Po této částečné úhradě tak činil celkový dluh žalovaného 1) částku 171.460 Kč. Františka Bohatcová dne 05.01.2012 zemřela, dědictví nabyly žalobkyně a), b) rovným dílem, přičemž v rozhodnutí o dědictví jsou pohledávky za žalovaným 1) vyčísleny ve výši 166.460 Kč, když žalobkyně do vyčíslení nezahrnuly částku 5.000 Kč.

Ze zápisu o přezkumném jednání konaném dne 12.02.2015 a ze seznamu přihlášených pohledávek pohledávky č. P4 v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 10157/2014 soud zjistil, že pohledávky žalobkyně a) byly při přezkumném jednání přezkoumány jako nevykonatelné, insolvenčním správcem byly popřeny co do výše v rozsahu částky 40.150 Kč představující náklady nalézacího řízení, které nebyly pravomocně přiznány. Dlužníci popřeli pohledávku žalobkyně a) v celém rozsahu co do pravosti, z důvodu, že daná pohledávka byla ve skutečnosti darem od zemřelé Františky Bohatcové, původně se sice jednalo o půjčku, ale paní Bohatcová se půjčky vzdala a dlužníkům ji odpustila. Ve vztahu k částce 40.150 Kč pak uplatnili dlužníci popření shodně s insolvenčním správcem.

Ze zápisu o přezkumném jednání konaném dne 12.02.2015 a ze seznamu přihlášených pohledávek pohledávky č. P5 v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 10157/2014 soud zjistil, že pohledávky žalobkyně b) byly při přezkumném jednání přezkoumány jako nevykonatelné, insolvenčním správcem byly popřeny co do výše v rozsahu částky 40.150 Kč představující náklady nalézacího řízení, které nebyly pravomocně přiznány. Dlužníci popřeli pohledávku žalobkyně b) v celém rozsahu co do pravosti, z důvodu, že daná pohledávka byla ve skutečnosti darem od zemřelé Františky Bohatcové, původně se sice jednalo o půjčku, ale paní Bohatcová se půjčky vzdala a dlužníkům ji odpustila. Ve vztahu k částce 40.150 Kč pak uplatnili dlužníci popření shodně s insolvenčním správcem.

Žalobkyně a) byla o popření své pohledávky vyrozuměna a o způsobu a lhůtě pro podání žaloby na určení své pohledávky poučena vyrozuměním ze dne 19.02.2015, které jí bylo doručeno dne 23.02.2015, jak soud zjistil z citovaného vyrozumění a dodejky k němu.

Žalobkyně b) byla o popření své pohledávky vyrozuměna a o způsobu a lhůtě pro podání žaloby na určení své pohledávky poučena vyrozuměním ze dne 19.02.2015, které jí bylo doručeno dne 23.2.2015, jak soud zjistil z citovaného vyrozumění a dodejky k němu.

S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žaloby byly podány ve lhůtě dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, potažmo § 410 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném v době jejich podání, je tedy možno je věcně projednat. Žalovaní 1), 2) jsou pak ve věci pasivně legitimováni, neboť jakožto dlužníci v insolvenčním řízení, jimž bylo povoleno a následně schváleno oddlužení, popřeli pohledávku žalobce.

Soud přitom zdůrazňuje, že předmětem tohoto řízení nejsou pohledávky žalobkyň ve výši vždy 40.150 Kč představující náklady nalézacího řízení, jak byly popřeny kromě žalovaných 1), 2) rovněž insolvenčním správcem.

Z pravomocného usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 28.02.2012 č.j. 21 D 98/2012-22 soud zjistil, že se jedná o usnesení vydané ve věci dědictví po Františce Bohatcové, zemřelé dne 05.01.2012 (dále též jen zůstavitelka). Tímto usnesením byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, dle níž dědičky zůstavitelky-žalobkyně a) a žalobkyně b)-nabyly dědictví, mimo jiné pohledávku za Lubošem anonymizovano , anonymizovano , ve výši 166.460 Kč, rovným dílem. Soud dále k důkazu provedl listinu připojenou k přihlášce P4 obsahující ručně psané poznámky s podpisem Bohatcová , poznámky jsou v členění datum a částka, a to 04.02.2011 -39.000, 15.02.11-108.460, 17.02.11-6.000, 10.03.11-3.000, 10.03.11-1.000, 16.03.11 -2.000, 14.04.11-5.500, 27.09.11-4.000, 12.10.11-1.500, součet 170.460, a dále poznámka + 5.000,-Německo 06.11.2011.

Z výpisu ze sporožirového účtu ze dne 30.11.2011 soud zjistil, že na účet žalobkyně b) byla dne 14.11.2011 připsána částka 4.000 Kč uhrazená Martinem anonymizovano , tj. žalovaným 1), s poznámkou, že se jedná o splátku pro paní Bohatcovou. Žalobkyně b) danou částku zaslala Františce Bohatcové dne 18.11.2011 (z ústřižku pro příjemce poštovní poukázky ze dne 18.11.2011).

Z dohody o splátkách ze dne 29.06.2011 soud zjistil, že byla uzavřena mezi zůstavitelkou a žalovaným 1), v jejím rámci žalovaný 1) uznal svůj závazek vůči zůstavitelce v celkové výši 164.960 Kč, představující půjčené peníze použité na splátky hypotéky a nákup zboží, poskytnuté mu dne 04.02.2011 ve výši 39.000 Kč, dne 15.02.2011 ve výši 108.460 Kč, dne 17.02.2011 ve výši 6.000 Kč, dne 10.03.2011 ve výši 3.000 Kč a 1.000 Kč, dne 16.03.2011 ve výši 2.000 Kč a dne 14.04.2011 ve výši 5.500 Kč. Žalovaný 1) se zavázal tento svůj závazek splácet měsíčních splátkách. Při jednání ve věci žalovaný 1) potvrdil, že pokud v rámci svých tvrzení mluví o dohodě o splátkách, míní tím právě tuto dohodu, kterou podepsal.

Soud k důkazu provedl rovněž listiny předložené žalovanými, jak jsou založeny na čl. 32, 33, 34 spisu. Jedná se o listiny obsahující rukou psané poznámky, první dvě mají být psány zůstavitelkou, poslední z nich je psaná žalovaným 1), jak tento potvrdil u jednání ve věci.

Listina na čl. 33 spisu obsahuje informace o částkách, rozdělených do pěti sloupců, první se souhrnnou částkou 53.000, druhý se souhrnnou částkou 29.960, třetí se souhrnnou částkou 48.000, čtvrtý se souhrnnou částkou 130.960 a poznámkou 35.000 Kč splaceno. Čtvrtý sloupec je zjevně součtem výsledných částek z předchozích sloupců. Pátý sloupec se souhrnnou částkou 48.000 je totožný se třetím sloupcem. V šestém sloupci je mimo jiné uveden součet částek 53.000 (výsledná částka z prvního sloupce) a 29.960 (výsledná částka z druhého sloupce), celkem 82.960 Kč.

Listina na čl. 32 spisu obsahuje datum 11.10., dále informace o částkách, u některých z nich rovněž na co byly použity. Ohledně částek se jedná o částky 13.000 Kč, 2.000 Kč, 10.000 Kč, 10.000 Kč, 5.500 Kč, 7.500 Kč, 5.000 Kč, = (tj. v součtu) 53.000 Kč. Dále 1.500 Kč, 3.000 Kč, 3.000 Kč, = 60.500 Kč, poté 82.960 Kč (což odpovídá výsledné částce šestého sloupce předchozí listiny), celkem 143.460 Kč. Od této částky je odečtena částka 35.000 = 108.460 + 39.000, celkem 147.460 Kč.

Listina na čl. 34, nazvaná P. BOHATCOVÁ SPLÁTKY obsahuje informace v členění datum-částka, kdy takto je žalovaným 1) evidováno zaplacení částky 2.500 Kč dne 23.07., částky 500 Kč dne 28.07., 10.08., 11.08., částky 1.000 Kč 23.8., 1.9., a částky 4.000 Kč dne 08.11., a dále půjčení částky 1.500 Kč dne 12.10.

Soud provedl k důkazu prohlášení ze dne 14.11.2016 zaslané mu Jarmilou Kohlovou, v němž tato uvádí, že si její syn (žalovaný 1) půjčil od zůstavitelky celkem částku 130.000 Kč, a z toho jí částku 45.000 Kč vrátil, z prostředků, které mu sama v roce 2011 ve výši 4.000 Kč až 5.000 Kč měsíčně zasílala. Od března do září to bylo celkem 39.000 Kč. Zbytek dluhu se zůstavitelka rozhodla žalovanému 1) odpustit, listinu o prominutí dluhu Jarmile Kohlové ukázala. Z prohlášení Jarmily Kohlové ze dne 10.10.2017, zaslané žalovanému 1) téhož dne, soud zjistil, že Jarmila Kohlová prohlašuje, že z částek, které žalovanému 1) zasílala, žalovaný 1) splácel zůstavitelce dluh, a dále že jí splatil 45.000 Kč z dědictví.

Z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 30.05.2016 č.j. 4 T 32/2016-1466 soud zjistil, že žalovaný 1) byl nepravomocně odsouzen mimo jiné pro spáchání přečinu podvodu, jehož se měl dopustit i tím, že v období od 04.02.2011 do 06.11.2011 v úmyslu získat finanční prostředky pro svou potřebu, ale řádně je nesplácet, požádal pod záminkou úhrady nákladů na získání dědictví po strýci a potřeby dalších vydání Františku Bohatcovou o zapůjčení finančních prostředků, kdy tato mu postupně předala v hotovosti částku celkem 175.460 Kč, přičemž z těchto prostředků vrátil pouze 4.000 Kč. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17.10.2016, č.j. 2 To 177/2016-1492 bylo zjištěno, že citovaný rozsudek č.j. 4 T 32/2016-1466 byl k odvolání žalovaného 1) zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému rozhodnutí.

Ze spisu Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. 208 C 38/2012 soud zjistil, že obě žalobkyně v tomto řízení podaly dne 15.03.2012 proti žalovanému 1) žalobu o zaplacení celkem 166.460 Kč s úrokem z prodlení ode dne 28.02.2012, s žalobními tvrzeními shodnými s tvrzeními v přihláškách P4, P5 v insolvenčním řízení (z žaloby ze dne 15.03.2012). Žalovanému 1) bylo rozsudkem ze dne 04.06.2014 uloženo, aby žalobkyním 1) a 2) zaplatil každé částku 83.230 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28.02.2012 do zaplacení, a náklady řízení; na rozsudku je vyznačena doložka právní moci dnem 18.07.2014 (z rozsudku ze dne 04.06.2014 č.j. 208 C 38/2012-122). Proti danému rozsudku podal žalovaný 1) odvolání doručené soudu dne 10.07.2014 (z odvolání ze dne 08.07.2014). Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 20.07.2015, s vyznačenou doložkou právní moci dne 26.08.2015, odvolací řízení zastavil, usnesení bylo žalovanému 1) doručeno dne 06.08.2015 (z usnesení ze dne 20.07.2015 č.j. 208 C 38/2012-218 a dodejky k němu).

Další žalovanými navržené důkazy (výslechem svědkyně Aleny Božkové, Jarmily Kohlové, protokolem o výpovědi žalobkyně a) v trestním řízení, výslechem žalobkyně a) soud neprovedl. Pokud jde o výslechy svědkyň Aleny Božkové a Jarmily Kohlové, byly tyto navrženy k prokázání tvrzení žalovaných, že zůstavitelka nechtěla po žalovaném 1) poskytnuté peníze vrátit. S ohledem na dále činěné právní závěry však soud tuto skutečnost nepovažuje za podstatné pro rozhodnutí ve věci. Výpověď určité osoby v jiném řízení pak není relevantním důkazem v případě, že výslechu takové osoby v nyní vedeném řízení objektivně nic nebrání. Proto soud neprovedl důkaz protokolem o výpovědi žalobkyně a) v trestním řízení. Konečně soud neprovedl výslech žalobkyně a) navržený k prokázání tvrzení, že žalobkyni a) měla být vrácena částka 39.000 Kč, neboť případná půjčka žalovaných od žalobkyně a) či její vrácení není předmětem tohoto řízení.

Na základě takto provedených důkazů soud především dospěl k závěru, že byť na rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 04.06.2014 č.j. 208 C 38/2012-122 byla vyznačena doložka právní moci, fakticky tento rozsudek právní moci nabýt nemohl. Tento rozsudek byl napaden zjevně včasným odvoláním žalovaného (jinak by bylo odmítnuto pro opožděnost), s nímž je spojen odkladný účinek. Do doby rozhodnutí o tomto odvolání tak nemohl rozsudek nabýt právní moci, přičemž dříve, než o odvolání bylo rozhodnuto, bylo dne 31.10.2014 rozhodnuto o úpadku žalovaných. S rozhodnutím o úpadku se pak dle § 140a insolvenčního zákona pojí ten účinek, že se přerušují soudní řízení o pohledávkách týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou (což je právě posuzovaná věc). V řízení pak po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku (a ty stále trvají) nelze pokračovat. Dle odst. 4 uvedeného ustanovení insolvenčního zákona se pak rozhodnutí již vydaná v době, po kterou je řízení přerušeno, nedoručují, rozhodnutí již doručená nenabývají právní moci. Jinak řečeno předmětný rozsudek v důsledku podaného odvolání nenabyl ke dni rozhodnutí o úpadku právní moci, přičemž po rozhodnutí o úpadku již právní moci ani nabýt nemohl. Pokud pak obecný soud v době po nastoupení účinků rozhodnutí o úpadku (po 31.10.2014) činil v řízení další úkony směřující k rozhodnutí o odvolání a dokonce o odvolání dne 20.07.2015 rozhodl (odvolací řízení zastavil), činil tak v rozporu s § 140a insolvenčního zákona, a v důsledku takto provedených úkonů nemohl rozsudek právní moci nabýt.

Lze tedy shrnout, že pohledávka žalobkyň, o kterou v tomto řízení jde, není přiznaná pravomocným rozsudkem, tudíž se neuplatní omezení popěrných úkonů dle § 410 odst. 6 insolvenčního zákona.

Soud dospěl k závěru, že zůstavitelka půjčila žalovanému 1) postupně nejméně částku 170.460 Kč. Soud přitom vychází z provedených důkazů, zejména z dohody o splátkách ze dne 29.06.2011, v níž žalovaný uznává svůj závazek ve výši celkem 164.960 Kč co do důvodu i výše, a zavazuje se jej zaplatit (projevuje vůli jej zaplatit). Soud tuto dohodu právně hodnotí jako uznání dluhu dle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., účinného v době poskytnutí půjček i učiněného uznání (dále jen občanský zákoník). Dle citovaného ustanovení se pak má za to, že dluh v době uznání trval. Následně zůstavitelka zapůjčila žalovanému 1) 4.000 Kč dne 27.09.2011 a 1.500 Kč dne 12.10.2011, jak má soud za prokázané z listiny obsahující ručně psané poznámky. Soud nemá pochyb, že se jedná o poznámky zůstavitelky, když i z dalších provedených důkazů (a to navržených a předložených žalovanými)-listin založených ve spise na čl. 32, 33, obsahujících rovněž ručně psané poznámky o částkách, jednoznačně plyne, že si zůstavitelka pořizovala záznam o poskytnutých částkách, jakož i o částkách vrácených. Jednotlivé záznamy spolu korespondují, jednotlivé půjčené částky dle těchto poznámek do 14.04.2011 zcela odpovídají částkám popsaným v dohodě o splátkách ze dne 29.06.2011, odpovídají pak ručně psané záznamy v jednotlivých listinách, kdy k celkovému součtu půjčených částek v jedné listině ve výši 60.500 Kč je připočtena částka 82.960 Kč jakožto výsledek druhé listiny ručně psaných poznámek, od takto celkové částky 143.460 Kč je odečtena právě částka 35.000 Kč, kterou jako jednorázovou úhradu tvrdí žalovaní. Výsledkem je tak částka 108.460 Kč, k níž je dále připočtena částka 39.000 Kč. Přitom jak částka 39.000 Kč, tak částka 108.460 Kč z takto psaných poznámek se pak promítají do dohody o splátkách jakožto první dvě sumy. Záznamu zůstavitelky o půjčení částky 1.500 Kč dne 12.10.2011 koneckonců odpovídá i údaj v žalovaným 1) psaných poznámkách o půjčení částky 1.500 Kč.

Jestliže žalovaní později tvrdili, že půjčena byla částka toliko 104.000 Kč nebo 106.000 Kč, pak nutno dodat, že žalovaní v průběhu řízení svá tvrzení v tomto směru měnili, když nejdříve-při popření přihlášky-výši poskytnutých prostředků vůbec nezpochybňovali, následně ve vyjádření k žalobě tvrdili půjčení celkové částky 130.960 Kč, při jednání pak dále sníženou částku.

Žalovaný 1) na takto poskytnou půjčku uhradil 4.000 Kč, které zaslal žalobkyni b) a ta je následně zaslala zůstavitelce (jak bylo prokázáno výpisem ze sporožirového účtu ze dne 30.11.2011 a poštovní poukázkou ze dne 18.11.2011).

Pokud žalovaní tvrdili další úhrady na poskytnutou půjčku, pak k nim soud uvádí následující. Žalovanými tvrzená úhrada částky 35.000 Kč byla ještě zůstavitelkou zohledněna ve výši dlužné částky, když dle listin provedených k důkazu byla tato částka od celkového dluhu jednoznačně již odečtena. Žalovanými tvrzená úhrada částky 4.000 Kč byla prokázána, jedná se o úhradu, kterou žalobkyně a), b) zohlednily, neboť od celkové půjčené částky 170.460 Kč tuto sumu odečetly a uplatňují jistinu celkem 166.460 Kč.

Úhradu 39.000 Kč ještě před sepsáním dohody o splátkách soud nemá za prokázanou. Především pochybnosti budí, proč by žalovaný 1) podepisoval dohodu o splátkách obsahující rovněž uznání dluhu, v němž by byla uvedena již zaplacená částka. Přitom k úhradě 39.000 Kč mělo dojít právě ještě před sepsáním této dohody. Vysvětlení žalovaného 1), že si toho nevšiml, se soudu jeví jako nevěrohodné. Navíc žalovaný 1) tvrdí, že tato částka byla uhrazena postupně v roce 2011 z prostředků poskytnutých jeho matkou, Jarmilou Kohlovou, ve výši 5.000 Kč měsíčně. To jednak nekoresponduje s tvrzením Jarmily Kohlové v jejich písemných prohlášeních (která soud provedl toliko jako podpůrný důkaz, když tímto tzv. čestným prohlášením nelze nahrazovat výslech svědka), která uvedla, že se jednalo o částky 4.000 Kč až 5.000 Kč měsíčně, které synovi posílala od března 2011 do září 2011, jednak neodpovídá ani částka (jestliže prostředky, z nichž byly peníze vráceny, byly zasílány od března 2011, a v době sepisu dohody o splátkách, tj. 29.06.2011, již měla být daná částka uhrazena, pak se jedná o prostředky zasílané celkem ve 4 měsících, kdy i při maximální tvrzené měsíční výši 5.000 Kč by tak šlo nejvýše o 20.000 Kč).

Navíc skutečnost popisovaná Jarmilou Kohlovou o tom, že synovi na splácení zasílala určité prostředky, ještě neznamená, že tyto prostředky byly žalovaným 1) skutečně použity na úhradu dluhu u zůstavitelky.

Jelikož pak žalovaná 2) uvedla, že Jarmila Kohlová u samotného předání peněz zůstavitelce nebyla, soud i z tohoto důvodu výslech Jarmily Kohlové pro nadbytečnost neprovedl.

Naopak z dalších provedených důkazů plyne, jak je již shora uvedeno, že zůstavitelka si vedla podrobnou evidenci poskytnutých a rovněž vrácených prostředků, takto přitom zohlednila pouze vrácení částky 35.000 Kč, přičemž částku 39.000 Kč, která měla být dle žalovaných již uhrazena, za uhrazenou rozhodně nepovažovala, když ji vtělila do dohody o splátkách ze dne 29.06.2011.

Jestliže žalovaní tvrdili, že splatili částku 39.000 Kč žalobkyni a), nemohlo se tak stát způsobem, jaký uvedli (z prostředků matky žalovaného 1), jak je popsáno shora, a nemohlo se tak ani jednat o úhradu dílčí půjčky zahrnuté v dohodě o splátkách (i proto soud neprovedl důkaz výslechem žalobkyně a).

Za této důkazní situace má soud naopak za prokázané, že v době sepisu dohody o splátkách půjčka ve výši 39.000 Kč (jak je tato částka uvedena jako první v dané dohodě), existovala, nebyla vrácena. Její úhradu po sepisu dohody pak žalovaní netvrdí.

Postupnou úhradu částky celkem 6.000 Kč soud nemá za prokázanou. Jediným důkazem navrženým k prokázání tohoto tvrzení jsou poznámky psané žalovaným 1). Při hodnocení tohoto důkazu v souvislosti s jinými důkazy nutno konstatovat, že tento důkaz stojí osamoceně, dané úhrady neprocházejí jinak pečlivými poznámkami zůstavitelky (tyto poznámky jsou činěny za období od 04.02.2011 do 06.11.2011, tedy za období, v nichž měly být jednotlivé splátky dluhu hrazeny). Z této listiny tak soud nemá úhradu částky 2.500 Kč dne 23.07.2011, částky 500 Kč dne 28.07.2011, 10.08.2011, 11.08.2011, částky 1.000 Kč dne 23.08.2011 a dne 01.09.2011, za prokázanou. Žalovaní pak přes výzvu soudu o nutnosti další důkazy v tomto směru označit a přes poučení o následcích, které jejich nenavržení může mít, žádné další důkazy nenavrhli.

Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalovaní při svém popěrném úkonu nezpochybňovali výši nevrácených prostředků, popřeli-toliko co do pravosti-pohledávku z důvodu, že jim byl dluh původní věřitelkou prominut. Teprve v průběhu řízení začali tvrdit jednotlivé úhrady, nejdříve ve výši 35.000 Kč + 10.000 Kč, následně dalších 39.000 Kč.

Soud tak rekapituluje, že má za prokázané, že zůstavitelka půjčila žalovanému 1) nejméně částku 170.460 Kč, z níž zůstalo neuhrazeno 166.460 Kč.

Po právní stránce pak soud posoudil vztah mezi zůstavitelkou a žalovaným 1) jako smlouvu o půjčce dle § 657 a následujících občanského zákoníku, z níž vznikla žalovanému 1) povinnost půjčené finanční prostředky zůstavitelce vrátit.

Ve vztahu k obraně žalovaných o prominutí dluhu zůstavitelkou je třeba zdůraznit, že aby se jednalo o právně účinné prominutí dluhu, respektive o vzdání se práva, musely by být splněny podmínky dle § 574 občanského zákoníku, dle nějž se věřitel může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo že dluh promíjí, tato dohoda musí být uzavřena písemně. Tedy muselo by se jednat nikoli o jednostranné prohlášení strany smlouvy (v tomto případě zůstavitelky), ale o dohodu uzavřenou oběma stranami (zůstavitelkou a žalovaným 1), a to písemně (s podpisy obou stran), pod sankcí neplatnosti takového ujednání.

Přitom již ze samotných tvrzení žalovaných je zřejmé, že k uzavření takové dohody, v písemné formě, podepsané oběma stranami, nedošlo (zůstavitelka zemřela dříve, než se tak mohlo stát). Mohlo se sice jednat o v písemné podobě zachycené jednostranné prohlášení zůstavitelky, které však nebylo způsobilé vyvolat příslušné právní účinky, tedy zánik dluhu žalovaného 1) (shodný závěr přijal i Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí vydaném v tomto řízení dne 22.08.2017 pod č.j. 15 VSOL 244/2017-105).

Proto soud pro nadbytečnost neprováděl dokazování ve vztahu ke skutečnosti, zda zůstavitelka skutečně sepsala listinu obsahující její projev vůle o prominutí dluhu, když i pokud by tomu tak bylo, z popsaných důvodů by tato skutečnost neměla vliv na posouzení otázky, zda dluh žalovaného 1) trvá (je po právu).

Soud tedy uzavírá, že v dané věci nedošlo k právně relevantnímu prominutí dluhu, tudíž dluh žalovaného 1) nezanikl, jeho povinnost vrátit poskytnuté prostředky nadále trvá.

Žalobkyně jsou pak právními nástupkyněmi zůstavitelky, v rámci dědictví nabyly pohledávku zůstavitelky za žalovaným 1) (§ 460 občanského zákoníku), a to jak, bylo čního prokázáno, ve stejném podílu. Takto, tj. každá do 1/2, danou pohledávku do insolven řízení žalovaných přihlásily.

Soud dodává, že na danou věc aplikoval citované právní předpisy účinné do 31.12.2013, neboť dle přechodných ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 01.01.2014, se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona řídí dosavadními právními předpisy.

Soud tedy uzavírá, že na základě všech popsaných úvah dospěl k závěru, že žalobkyněmi uplatněná pohledávka vznikla, přičemž nezanikla, je tedy po právu. Žalobkyně mají z důvodu prodlení žalovaného 1) se zaplacením právo na zákonné úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku).

Soud proto žalobám obou žalobkyň na určení jejich (a soud zdůrazňuje, že pouze co do pravosti) popřených pohledávek vyhověl (výroky I., II).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal je v řízení úspěšným žalobkyním.

Tyto náklady ve vztahu ke každé z žalobkyň spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5.000 Kč, a dále v nákladech právního zastoupení, a to odměně za zastupování advokátem 8.680 Kč, počítáno z tarifní hodnoty 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy 2x 3.100 Kč (dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) za 2 úkony právní služby-převzetí zastoupení, sepis žaloby, a 1x 2.480 Kč za jeden úkon právní služby-účast u jednání (kdy soud aplikoval § 12 odst. 4 citované vyhlášky a odměnu za daný úkon, učiněný právním zástupcem poté, co došlo ke spojení věcí, snížil o 20%), dohromady 8.680 Kč, a paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč za první dva úkony právní služby a 150 Kč za účast u jednání (kdy účast u jednání je jedním úkonem, bez ohledu na to, že zástupce zastupoval dvě žalobkyně, soud tak každé z nich přiznal 1/2) , dohromady 750 Kč, podle § 2, § 11, § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. Ve vztahu k žalobkyni a) soud dále přiznal účtované cestovní náklady ve výši 830 Kč za cestu k ústnímu jednání dne 14.11.2017 osobním vozidlem RZ 2T23151 na trase Šumperk-Olomouc a zpět v celkové délce 135 km, při spotřebě 8,1l/100 km motorové nafty v doložené ceně 27,70 Kč/litr a sazbě základní náhrady za 1 km 3,90 Kč dle vyhlášky č. 440/2016 Sb., a náhradu za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v částce 400 Kč. Vše kromě soudního poplatku navýšeno o 21% daň z přidané hodnoty (ve výši 2.239 Kč u žalobkyně a), ve výši 1.980 Kč u žalobkyně b), neboť zástupce žalobkyň osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak soud přiznal žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 17.899 Kč a žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 16.410 Kč. Soud dodává, že pokud jde o odměnu a hotové výdaje, požadoval je zástupce žalobkyň pouze právě za 3 úkony právní služby. Ostatních případných nákladů řízení se zástupce žalobkyň výslovně vzdal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve čtyřech vyhotoveních.

V Olomouci dne 14. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: Mgr. Kateřina Hajná v. r. Marie Pregetová samosoudkyně