36 ICm 834/2012
Jednací číslo: 36 ICm 834/2012-108 (KSOS 36 INS 5726/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobkyně Mgr. Magdaleny Gebauerové, se sídlem Dolní náměstí 117/3, 746 01 Opava, insolvenční správkyně dlužníka BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o., se sídlem Budišov nad Budišovkou, Nábřeží 233, PSČ 74787, IČ: 27852903, proti žalovanému Ing. Josefu Bílému, bytem Světlá 339, 793 31 Světlá Hora, IČ: 73038181, zastoupenému JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem, se sídlem Dr. E. Beneše 1497/21, 792 01 Bruntál, o určení neúčinnosti právních úkonů

takto:

I. U r č u j e s e , že právní úkon dlužníka spočívající v uhrazení části dlužné částky dne 28.04.2011 ve výši 865.350,-Kč na účet žalovaného, je neúčinným právním úkonem ve vztahu k věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 5726/2011. pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni částku 865.350,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 865.350,-Kč od 07.08.2013 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na určení, že právní úkon dlužníka spočívající v uhrazení části dlužné částky dne 30.05.2011 ve výši 38.500,-Kč na účet žalovaného je neúčinným právním úkonem, s e v této části z a m í t á .

IV. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 38.500,-Kč spolu s úrokem z prodlení ročně od 01.06.2011 do zaplacení ve výši odpovídající výši reposazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 % bodů a pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení a dále v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 865.350,-Kč od 28.04.2011 do 06.08.2013, z a m í t á .

V. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě část soudního poplatku ve výši 1.920,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 22.03.2012 ve znění opravy žaloby ze dne 07.01.2014 se žalobkyně domáhala určení, že právní úkon dlužníka BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o. se sídlem Budišov nad Budišovkou, Nábřeží 233, PSČ 747 87, IČ: 27852903 (dále také jen dlužník ) spočívající v uhrazení části dlužné částky dne 28.04.2011 ve výši 865.350,-Kč a dne 30.05.2011 ve výši 38.500,-Kč na účet žalovaného, je neúčinným právním úkonem s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 865.350,-Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 865.350,-Kč ročně od 28.04.2011 do zaplacení ve výši odpovídající výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů a pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení a dále částku 38.500,-Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 38.500,-Kč ročně od 01.06.2011 do zaplacení ve výši odpovídající výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů a pro poslední

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011 den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.05.2011, č.j. 36 INS 5726/2011 byl zjištěn úpadek dlužníka a žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní. Dlužník uzavřel v letech 2010 a 2011 celkem 15 ústních kupních smluv se žalovaným a na základě těchto smluv bylo dlužníkovi dodáváno žalovaným zboží a zároveň byly dlužníkovi vystaveny faktury za toto plnění, konkrétně: -faktura č. 1011245 na částku 74.200,-Kč se lhůtou splatnosti do 24.08.2010, -faktura č. 1011247 na částku 73.650,-Kč se lhůtou splatnosti do 24.08.2010, -faktura č. 1011353 na částku 87.100,-Kč se lhůtou splatnosti do 29.10.2010, -faktura č. 1011354 na částku 64.700,-Kč se lhůtou splatnosti do 29.10.2010, -faktura č. 1011355 na částku 97.900,-Kč se lhůtou splatnosti do 29.10.2010, -faktura č. 1011356 na částku 155.400,-Kč se lhůtou splatnosti do 29.10.2010, -faktura č. 1011395 na částku 48.400,-Kč se lhůtou splatnosti do 29.11.2010, -faktura č. 1011396 na částku 42.500,-Kč se lhůtou splatnosti 29.11.2010, -faktura č. 1011397 na částku 7.900,-Kč se lhůtou splatnosti do 29.11.2010, -faktura č. 1111008 na částku 64.000,-Kč se lhůtou splatnosti do 27.01.2011, -faktura č. 1111009 na částku 15.600,-Kč se lhůtou splatnosti do 27.01.2011, -faktura č. 1111034 na částku 56.000,-Kč se lhůtou splatnosti do 28.02.2011, -faktura č. 1111071 na částku 78.000,-Kč se lhůtou splatnosti do 31.03.2011, -faktura č. 1111072 na částku 65.000,-Kč se lhůtou splatnosti 31.03.2011, -faktura č. 1111073 na částku 15.200,-Kč se lhůtou splatnosti 31.03.2011. Celkem žalovaný vyfakturoval dlužníkovi částku 983.550,-Kč. Dlužník tento svůj dluh vůči žalovanému částečně uhradil až dne 28.04.2011 platbou ve výši 865.350,-Kč a dne 30.05.2011 platbou ve výši 38.500,-Kč. S ohledem na skutečnost, že dne 06.04.2011 bylo ve věci dlužníka zahájeno insolvenční řízení a že k úhradě pohledávky žalovaného došlo až po zahájení tohoto insolvenčního řízení, v době, kdy se dlužník nacházel v úpadku, je evidentní, že se žalovanému na základě úhrady jeho pohledávky dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu. Tyto skutečnosti mohl žalovaný při náležité pečlivosti rozpoznat a shora uvedené jednání je tak zvýhodňujícím právním úkonem ve smyslu § 241 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon -dále jen IZ ) a z toho důvodu insolvenční správkyně podává odpůrčí žalobu dle § 239 IZ za účelem dosažení vydání plnění z neúčinného právního úkonu zpět do majetkové podstaty. Žádný klíč, podle kterého by byli někteří z věřitelů zažalováni a někteří ne, neexistuje, přičemž žalobkyně v době podávání odpůrčích žalob vycházela zejména z účetnictví dlužníka, které je chabé. V daném případě byl žalovaný skutečně zvýhodněn na úkor ostatních věřitelů, neboť při rozvrhu by nebyl uspokojen ve 100 %, stejně jako věřitelé v insolvenčním řízení se zjištěnými pohledávkami, u kterých nelze očekávat 100 % uspokojení, o čemž svědčí průběh insolvenčního řízení.

Žalobkyně ve lhůtě stanovené dle § 118b odst. 1 o.s.ř. doplnila skutková tvrzení tak, že v důsledku přijetí plateb žalovaným od dlužníka byli znevýhodněni ostatní věřitelé, když celková výše přihlášených pohledávek činí 16.759.914,01 Kč. Z této částky věřitel č. 12 uplatnil v přihlášce zajištění co do částky 2.526.980,62 Kč na veškerých movitých věcech sepsaných v majetkové podstatě dlužníka, které byly již zpeněženy částkou 442.464,-Kč. Zajištěný věřitel nebyl dosud zcela vyplacen a byla mu zatím vyplacena částka 20.389,-Kč. Dále byly v insolvenčním řízení dlužníka doposud uplatněny pohledávky dle § 168 a § 169

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011

IZ, přičemž výše těchto pohledávek činí bez odměny IS a nákladů řízení prozatím částku cca 1.590.000,-Kč. Dále bylo věřitelem uplatněno nájemné za uskladnění movitých věcí celkem ve výši 1.050.000,-Kč, přičemž tato částka byla dle pokynu insolvenčního soudu věřiteli uhrazena dne 15.08.2013. Na insolvenčním účtu jsou finanční prostředky ve výši 3.080.000,-Kč. Veškeré movité věci pojaté do soupisu již byly zpeněženy. Ze shora uvedeného je zřejmé, že věřitelé, kteří uplatňují své pohledávky přihláškou celkem ve výši 16.759.914,01 Kč, budou uspokojeni poměrně nízkým procentem s ohledem na stav finančních prostředků na účtu a výši pohledávek, které je třeba uspokojit přednostně (§ 168 a § 169 IZ). Žalobou napadenými platbami dlužníka tak byli zkráceni ostatní přihlášení věřitelé, jejichž pohledávky byly i staršího data než pohledávka žalovaného a pokud by žalovaný nebyl vyplacen, v majetkové podstatě by na účtu dlužníka bylo více prostředků, které by mohly být poměrně použity na vyplacení všech věřitelů, nikoli pouze žalovaného. Platby učiněné dlužníkem ve prospěch žalovaného nebyly nutné k provozování podniku dlužníka v rámci obvyklého hospodaření, popř. k odvrácení hrozící škody. Na tyto úkony se tedy nevztahuje § 111 odst. 2 IZ a těmito platbami byla porušena povinnost zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet. Takovýto závazek lze žalovanému jako věřiteli uhradit pouze prostřednictvím insolvenčního řízení formou uplatněné přihlášky. Je tak zcela bez právního významu ta skutečnost, že jednatel dlužníka v době, kdy vyplatil žalovaného, prováděl i další platby. Částka, která byla použita na vyplacení jednoho věřitele po zahájení insolvenčního řízení, mohla být použita na poměrné uspokojení ostatních věřitelů, čímž by byl zachován princip insolvenčního řízení. Částka 38.500,-Kč byla žalovanému dlužníkem předána v hotovosti. Před podáním odpůrčí žaloby nevyzvala žalobkyně písemně žalovaného k zaplacení částek 865.350,-Kč a 38.500,-Kč do majetkové podstaty.

Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a uvedl, že není pravdou, že s úpadcem uzavřel v letech 2010 a 2011 celkem 15 ústních kupních smluv, ale byl to naopak dlužník, kdo oslovil žalovaného, zda by pro něho dodal dílo v podobě vypracování projektové dokumentace v 3D lisovacích nástrojů pro projekt MQB. Žalovaný poskytl cenovou nabídku, která byla elektronicky odsouhlasena a žalovaný vyrobil pro dlužníka sjednané dílo. Dále bylo ujednáno, že smluvní cena bude uhrazena ve lhůtě splatnosti žalovaným vystavených faktur, což se nestalo a stalo se tak daleko později. Ve spise se nachází na čísle listu 4 pouze strana 1 seznamu věřitelů-přijaté faktury neuhrazené. Z tohoto seznamu vyplývá, že před údaji týkajícími se firmy Josef Bílý v časové řadě figuruje celá řada jiných věřitelů, jejichž splatnost pohledávek byla staršího data, než splatnost pohledávek žalovaného a pohledávky těchto věřitelů byly zaplaceny ve stejném termínu, jako byl uspokojen žalovaný a jak lze zjistit z veřejně přístupné části insolvenčního rejstříku, tito věřitelé dlužníka zažalováni nebyli. Není tedy jasné, na základě čeho žalobkyně zažalovala pouze žalovaného, DEXEN s.r.o., KAMI CZ spol. s r.o. v likvidaci a Milana Švidru. O zcela neobvyklém přístupu žalobkyně svědčí také skutečnost, že pohledávku ve výši 56.760,-Kč přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka společnost Linaset a.s., která byla splatná až 06.05.2011, tedy po podání návrhu na insolvenci a ve skutečnosti jí bylo zaplaceno ve stejném termínu jako žalovanému, tedy v dubnu 2011 a v daném případě se žalovaný může domnívat, že se tak dokonce stalo před splatností pohledávky. Totéž se týká například věřitelů Alfa Chrom s.r.o., ČEZ Prodej s.r.o., Ing. Zdeněk Krátký, Isotra a.s., Moravská nástrojárna a.s., Yannick-Form s.r.o. atd. Součástí tzv. dubnových plateb, tedy plateb, které zahrnovaly i úhradu pohledávek

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011

žalovaného, byla i úhrada všech mezd zaměstnancům, odvodů z mezd a částečně dluhů na sociálním a zdravotním pojištění. Žalovaný dále uvedl, že čísla faktur, která uvádí žalobkyně v žalobě, se neshodují s fakturami, které žalovaný vystavil dlužníkovi, neboť žalobkyně převzala čísla faktur ze seznamu přijatých neuhrazených faktur, které byly evidovány pod jménem žalované a kterým patrně přiřadila čísla z účetnictví dlužníka. Z faktur, které žalovaný vystavil pro dlužníka, vyplývá, že mají čísla 27/2010, 33/2010, 34/2010, 35/2010, 36/2010, 37/2010, 38/2010, 39/2010, 04/2011, 05/2011, 06/2011, 08/2011, 09/2011, 10/2011. Žalovaný vystavoval dlužníkovi faktury za zpracování projektu a žalovaný tedy dostal zaplaceno za jím odvedenou práci v podobě konstrukčních prací na projektu MQB-výroba forem a plastů pro společnost NS Kunststofftechnik-CZ, s.r.o. (dále také jen NSK ), bez níž by dlužník nemohl plnit své závazky z dalšího obchodního styku, tj. dodávat výrobky automobilkám. Žalovaný měl pouze smůlu v tom, že jím vystavené faktury za dodané dílo nebyly zaplaceny v době splatnosti a že se tak stalo až po 06.04.2011, tedy po podání insolvenčního návrhu. Pokud žalobkyně dovozuje, že zvýhodňujícím právním úkonem byla skutečnost, že po 06.04.2011 byly zaplaceny pohledávky žalovaného za dlužníkem, pak žalovaný poukazuje na ust. § 241 odst. 5 IZ, který definuje, co není zvýhodňujícím právním úkonem. Ke dni podání insolvenčního návrhu měl žalovaný vůči dlužníkovi splatné pohledávky, tak jako celá řada jiných věřitelů, kteří byli uspokojeni naprosto stejným způsobem, jako žalovaný. Zjištěné pohledávky dvou věřitelů-vlastníků dlužníka-tj. společností Beckert GmbH a Beckert CZ spol. s r.o. činí 9.000.000,-Kč, přičemž celková výše zjištěných pohledávek činí okolo 16-17.000.000,-Kč a rozdíl činí pohledávky věřitelů, se kterými měl dlužník uzavřen splátkový kalendář a lze se tedy domnívat, že se jedná o jakýsi řízený konkurs vedoucí k dosažení cílů vlastníka dlužníka, o čemž svědčí i samotný průběh insolvenčního řízení a schůze věřitelů ze dne 13.06.2013. Na základě uzavřené smlouvy o dílo a splnění závazků z této smlouvy ze strany žalovaného, vystavil žalovaný dlužníku faktury, a to na částky, tak jak vyplývají z přehledu neuhrazených přijatých faktur (vyjma částky 74.200,-Kč, která je uvedena jako první v pořadí neuhrazených přijatých faktur). Žalovaný přijal v obou případech, tj. ve dnech 28.04.2011 a 30.05.2011 platby ze strany dlužníka na základě zhotovení díla pro dlužníka. Insolvenční správkyně podala odpůrčí žaloby podle neznámého klíče, jak vyplývá ze seznamu přijatých neuhrazených faktur, který žalobkyně připojila k žalobě, když dlužník uhradil dne 28.04.2011 dlužné částky nejen žalovanému, ale-s výjimkou dvou společností, a to Meusburger Georg GmbH a Beckert GmbH-také všem ostatním věřitelům, kteří zažalováni nebyli. Do insolvenčního řízení se k 18.05.2011 přihlásilo celkem 18 věřitelů a ani jeden z nich (s výjimkou dvou shora uvedených) není uveden v seznamu věřitelů neuhrazených faktur, a to z toho důvodu, že s těmito věřiteli měl dlužník uzavřen splátkový kalendář. Tedy postup insolvenční správkyně v daném případě, kdy vybrala pouze některé věřitele, proti kterým podala odpůrčí žalobu, se jeví v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, tj. v rozporu s § 5 IZ a tento postup může ve svém důsledku přivést žalovaného do existenční nejistoty. V souladu s ust. § 5 IZ by byl postup, kdyby insolvenční správkyně zažalovala všechny věřitele, kteří přijali platby od dlužníka tak, jako žalovaný, a kteří by měli povinnost vydat plnění do majetkové podstaty. Hlavní obrana žalovaného tkví v nemravnosti podané žaloby, přičemž v tomto směru žalovaného utvrzuje např. skutečnost, že na nájemném byla vyplacena jednomu z věřitelů částka 1.050.000,-Kč, přičemž touto žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá vydání částky přesahující 900.000,-Kč. Taktéž z obsahu insolvenčního spisu vyplynulo, že soud vzal na vědomí zpětvzetí přihlášky věřitele LINASET, kterému byla pohledávka dlužníkem

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011 uhrazena po datu 06.04.2011, avšak proti tomuto věřiteli nebyla podána odpůrčí žaloba, na rozdíl od dalšího věřitele DEXEN s.r.o., u kterého vzal taktéž soud na vědomí zpětvzetí přihlášky, ale který byl následně zažalován na vydání plnění.

Ve lhůtě stanovené dle § 118b odst. 1 o.s.ř. žalovaný doplnil skutková tvrzení tak, že okolnosti, pro které nebyl dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, spočívají v tom, že žalovaný sám vzniklou situaci nezavinil a ničím neovlivnil. Žalovaným vystavené faktury byly zaplaceny dlužníkem dlouho po jejich splatnosti a žalovaný byl dlužníkem ubezpečován, že faktury mu budou zaplaceny poté, co dlužník obdrží platbu od NSK za projekt MQB 15. Tuto situaci žalovaný nezavinil, a proto nevidí důvod, aby něco vracel. Jednáním žalobkyně se cítí poškozen, neboť po 06.04.2011 bylo uspokojeno z 50 věřitelů, kteří byli uvedeni v seznamu věřitelů ke dni zahájení insolvenčního řízení, 46 a žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu a zaplacení částek s příslušenstvím do majetkové podstaty byla podána jen proti 4 věřitelům a nikoli proti zbývajícím 42, a soud by se měl proto zabývat tím, zda žalobkyně při výběru okruhu žalovaných nejednala v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s § 5 IZ a zda se nejedná o šikanozní výkon práva. Tento stav již nelze napravit pro uplynutí prekluzivní lhůty pro podání odpůrčí žaloby proti zbývajícím 42 věřitelům. Žalobkyně by proto měla provést propočet, jaké by bylo zvýhodnění žalovaného na úkor ostatních věřitelů, než jaké by mu náleželo v konkurzu, i s přihlédnutím k tomu, kdyby plnění vrátilo ve stejném poměru i zbývajících 42 věřitelů, když toto zvýhodnění určitě nedosahuje částky 903.850,-Kč. Ze soupisu přijatých faktur vyplývá, že dlužník měl 50 věřitelů, jednalo se o 115 faktur v hodnotě 7.496.793,92 Kč, přičemž k datu 14.07.2011 se přihlásilo do insolvenčního řízení pouze 18 věřitelů s pohledávkami ve výši 17.512.821,81 Kč. Největšími věřiteli jsou Beckert CZ spol. s r.o. a Beckert GmbH, výše jejich pohledávek dosáhla celkem 10.655.950,-Kč. Z platby od NSK za projekt MQB 15, která došla na účet dlužníka v dubnu 2011, ale až po podání insolvenčního návrhu, byly provedeny platby všem věřitelům, zejm. těm, kteří se podíleli na projektu MQB 15. Nedostalo se pouze na společnosti Meusburger Georg GmbH, Synventive Molding Solutions GmbH, Beckert CZ spol. s r.o. a Beckert GmbH, se kterými byly uzavřeny splátkové kalendáře, jakož i se zdravotními pojišťovnami, ČSSZ a finančním úřadem. Dne 15.03.2011 obdržel jednatel dlužníka dopis od společnosti Beckert GmbH, ve kterém mu bylo nařízeno, aby neodkladně podal insolvenční návrh. Ke dni podání insolvenčního návrhu byl dlužník v druhotné platební neschopnosti, do které se dostal díky zpoždění plateb od NSK.

Účastníci učinili u jednání nesporným, že dne 28.04.2011 zaplatil dlužník žalovanému částku ve výši celkem 865.350,-Kč a dne 30.05.2011 částku 38.500,-Kč, v obou případech na základě ústní smlouvy o dílo na vypracování projektové dokumentace v 3D lisovacích nástrojů pro projekt MQB, případně dalších projektů. Následně žalovaný uvedl, že na výdajovém pokladním dokladu č. 1109 ze dne 30.05.2011 chybí jakýkoliv podpis a navíc je zde uvedena u Josefa Bílého chybná adresa, a to Olbrachta 516/19, Bruntál, kdy správná adresa je Světlá 339, 793 31 Světlá Hora, a proto změnil postoj a učinil sporným tvrzení žalobkyně o tom, že dlužník zaplatil žalovanému také částku 38.500,-Kč.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011 zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud u nařízeného ústního jednání provedl dokazování obsahem spisu KSOS 36 INS 5726/2011 a zjistil:

-z vyhlášky ze dne 06.04.2011, č.j. KSOS 36 INS 5726/2011-A-2, že k návrhu insolvenčního dlužníka bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o., se sídlem Nábřeží 233, 747 87 Budišov nad Budišovkou, IČ: 27852903;

-z usnesení č.j. KSOS 36 INS 5726/2011-A-9 ze dne 18.05.2011, že byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Magdalena Gebauerová;

-z usnesení č.j. KSOS 36 INS 5726/2011-B6 ze dne 13.07.2011, že na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs;

-ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 31.05.2011, že do majetkové podstaty dlužníka byl sepsán žalobkyní následující majetek: 1) kancelářská technika a nábytek (celkem 14 položek dle přílohy č. 1 v celkové hodnotě dle pořizovacích cen 253.135,41 Kč); 2) stroje (celkem 23 položek dle přílohy č. 2 v celkové hodnotě dle pořizovacích cen 3.626.192,26 Kč); 3) vozidlo zn. Škoda Pick-up, RZ 1T0 7975; 4) vysokozdvižný vozík zn. Desta (oceněno dle pořizovací ceny na 111.244,-Kč); 5) pohledávky dlužníka v celkové výši 6.886.244,80 Kč specifikované v příloze č. 3; 6) záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč; z doplněného soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 28.07.2011, že do majetkové podstaty dlužníka byl dále sepsán insolvenční správkyní pod položkou 7) granulát na výrobu plastů (oceněno dle pořizovací ceny na 20.000,-Kč) a pod položkou 8) lisovací forma 3410 (zapsána do majetkové podstaty dne 19.07.2011);

-ze seznamu věřitelů, že do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo celkem 17 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 16.759.914,01 Kč, z toho činí zajištěné pohledávky 2.526.980,62 Kč a popřeny byly pohledávky v celkové výši 12.466,54 Kč;

-ze seznamu věřitelů se zapodstatovými pohledávkami, že zjištěné pohledávky pěti věřitelů a dále zaměstnanců dlužníka za podstatou činí celkem 1.589.819,17 Kč;

-ze seznamu přihlášených pohledávek, že insolvenční správkyně uznala pohledávky přihlášených věřitelů, vyjma přihlášky P12, kde popřela pohledávku věřitele ve výši 12.466,54 Kč.

Soud provedl dokazování dalšími důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011

-ze seznamu přijatých neuhrazených faktur z účetnictví dlužníka, že mezi těmito fakturami je 15 faktur vystavených Ing. Josefem Bílým (viz faktury tvrzené žalobkyní shora) se splatností od 24.08.2010 do 31.03.2011;

-z výdajového pokladního dokladu, že byl vystaven dlužníkem dne 30.05.2011 na částku 38.500,-Kč s tím, že tato částka měla být téhož dne žalovanému vyplacena; u žalovaného je uvedena adresa I. Olbrachta 516/19, 792 01 Bruntál a doklad není podepsán ani pokladníkem, ani příjemcem; doklad byl vyhotoven v systému Pohoda;

-z výpisu z účtu dlužníka, že dne 28.04.2011 byla na úhradu faktur žalovaného odeslána částka 865.350,-Kč;

-z faktur vystavených žalovaným odběrateli-společnosti BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o., že žalovaný vystavil dlužníkovi: 1) dne 25.07.2010 fakturu č. 27/2010 na částku 73.650,-Kč za zpracování projektu 1810 se splatností 24.08.2010, 2) dne 27.09.2010 fakturu č. 33/2010 na částku 87.100,-Kč za zpracování projektu MQB_A se splatností 29.10.2010, 3) dne 27.09.2010 fakturu č. 34/2010 na částku 64.700,-Kč za zpracování projektu MQB_B se splatností 29.10.2010, 4) dne 27.09.2010 fakturu č. 35/2010 na částku 97.900,-Kč za zpracování projektu MQB_C se splatností 29.10.2010, 5) dne 27.09.2010 fakturu č. 36/2010 na částku 155.400,-Kč za zpracování projektu MQB_D se splatností 29.10.2010, 6) dne 25.10.2010 fakturu č. 37/2010 na částku 48.400,-Kč za zpracování projektu 4010-Kabelfuhrung EPS-RL se splatností 29.11.2010, 7) dne 25.10.2010 fakturu č. 38/2010 na částku 42.500,-Kč za zpracování projektu 4110-Kabelfuhrung EPS-LL se splatností 29.11.2010, 8) dne 25.10.2010 fakturu č. 39/2010 na částku 7.900,-Kč za zpracování projektu 3610/10 REAR HOUSING MOD_C se splatností 29.11.2010, 9) dne 10.01.2011 fakturu č. 04/2011 na částku 64.000,-Kč za zpracování projektu Kabelkanal 2010-10-11 WZG se splatností 27.01.2011, 10) dne 10.01.2011 fakturu č. 05/2011 na částku 15.600,-Kč za zpracování projektu 4810 Modifikace Nosilec se splatností 27.01.2011, 11) dne 07.02.2011 fakturu č. 06/2011 na částku 56.000,-Kč za zpracování projektu 0111 PANEL se splatností 28.02.2011, 12) dne 14.03.2011 fakturu č. 08/2011 na částku 78.000,-Kč za zpracování projektu 0211 madlo Honda Civic LL se splatností 31.03.2011, 13) dne 14.03.2011 fakturu č. 09/2011 na částku 65.000,-Kč za zpracování projektu 0311 madlo Honda Civic RR se splatností 31.03.2011, 14) dne 14.03.2011 fakturu č. 10/2011 na částku 15.200,-Kč za zpracování projektu 0511 ATEK GPS mod 01 se splatností 31.03.2011;

-ze sdělení insolvenční správkyně ze dne 04.03.2013, že uzavřela s vlastníkem nemovitostí (a zajištěným věřitelem Beckert CZ spol. s r.o. v jedné osobě), ve kterých měl dlužník evidované

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011 sídlo, dohodu o umístění movitých věcí ze dne 19.07.2011 z důvodu nutnosti umístění strojů sepsaných do majetkové podstaty do doby jejich zpeněžení, přičemž stroje byly objemné a jejich transport do jiného místa by vyžadoval neúměrné náklady. V době sepisu dohody bylo v majetkové podstatě pod položkou 2 sepsáno 24 strojů, které byly rozmístěny po celém objektu (ve dvou halách) společnosti Beckert CZ spol. s r.o. Dosavadní příjmy do majetkové podstaty nepodléhající výplatě zajištěnému věřiteli činí 3.254.915,36 Kč, dosud předpokládané a neuhrazené výdaje pohledávek ve smyslu ust. § 168 a § 169 IZ činí 3.653.742,27 (včetně nájemného z dohody o umístění movitých věcí), pohledávka zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení činí 413.025,10 Kč, stav insolvenčního účtu činí ke dni 26.01.2013 částku 3.848.276,71 Kč. Při vyplacení zajištěného věřitele by na insolvenčním účtu zbývala částka 3.435.251,61 Kč. Ze shora uvedeného je zřejmé, že dosud předpokládané výdaje pohledávek dle § 168 a § 169 IZ činí prozatím 3.653.742,27 Kč, které převyšují stav účtu o 218.490,66 Kč. V předpokládaném výčtu příjmů do majetkové podstaty nejsou zahrnuty možné příjmy získané z neúčinných právních úkonů. Prozatím je situace taková, že pohledávky dle § 168 a § 169 IZ budou uspokojeny sice ve velké míře, ale ne ve 100 % a bude nutné provést jejich poměrné uspokojení v režimu § 305 IZ;

-z výpisu z obchodního rejstříku, že společnost BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o., se sídlem Nábřeží 233, 747 87 Budišov nad Budišovkou, IČ: 27852903 byla zapsána do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 31691 dne 31.07.2008, přičemž jediným jednatelem dlužníka v období od 31.07.2008 je Milan Švidra a společníkem je Milan Švidra s obchodním podílem 15 % a společnost Beckert GmbH s obchodním podílem 85 %;

-z dopisu ze dne 15.03.2011, že společnost Beckert GmbH jménem a z pověření jednatelů a společníků nařídila Milanu Švidrovi podat neodkladně návrh na zahájení insolvenčního řízení;

-z dohody o umístění movitých věcí, že dohoda byla uzavřena dne 19.07.2011 mezi BECKERT CZ spol. s r.o. (jednající jednatelem Jorgem Mengem) a dlužníkem, za kterého jednala insolvenční správkyně, přičemž předmětem dohody bylo umístění movitých věcí dle Přílohy č. 1 (kancelářské vybavení-13 ks a stroje-28 ks) v nemovitostech ve vlastnictví BECKERT CZ spol. s r.o., tak jak jsou specifikovány v bodě 1 dohody, když dlužník užíval nemovitosti BECKERT CZ spol. s r.o. na základě nájemní smlouvy, která byla dohodou stran ukončena dne 31.05.2011 a po ukončení nájemního vztahu jsou v předmětných nemovitostech nadále umístěny movité věci ve vlastnictví dlužníka, které jsou uvedeny v Příloze č. 1 dohody; podle bodu 8 se dlužník zavázal hradit společnosti BECKERT CZ spol. s r.o. poplatek za umístění movitých věcí v nemovitostech ve výši 50.000,-Kč měsíčně + DPH, přičemž poplatek má povahu pohledávky za podstatou, která bude uspokojena v rámci insolvenčního řízení;

-z výpisu z účtu žalovaného vedeného u ČSOB za duben 2011, že na tento účet byla dne 29.04.2011 připsána platba BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o. ve výši 865.350,-Kč na úhradu faktur;

-z výpovědi svědka Milana Švidry, že byl minoritním vlastníkem a jednatelem dlužníka BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o., který se zabýval výrobou forem, přičemž využíval

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011 externích konstruktérů, mimo jiné i Ing. Bílého, který dodával dlužníku výkresy, což byl první krok k výrobě, bez kterého by nemohli vůbec vyrábět. Dlužník měl 3-4 externí konstruktéry včetně Ing. Bílého. Svědek byl na základě písemného pokynu majoritního vlastníka nucen podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Již před podáním návrhu měl dlužník obdržet druhou zálohu od společnosti NS Kunststofftechnik-CZ, s.r.o., a to ve výši kolem 4 mil. Kč za projekt MQB-jednalo se o výrobu a dodání 15 lisovacích forem, avšak platba se zpozdila asi o půl roku a dlužníku přišla až okolo data podání insolvenčního návrhu, resp. se to nějak překrývalo s dobou, kdy přišel pokyn na podání insolvenčního návrhu. Tuto druhou zálohu dlužník použil tak, že uhradil dluhy zhruba 50 věřitelům, včetně mezd, dluhů na sociálním pojištění apod. a mezi těmito věřiteli byl i Ing. Bílý, kterému dlužník uhradil veškeré závazky, které vůči němu měl a které byly po splatnosti již půl roku. Nevzpomíná si, zda platba ve prospěch Ing. Bílého proběhla najednou nebo navícekrát. Jednalo se asi o bezhotovostní platbu z účtu na účet, neboť platby pokladnou na výdajový platební doklad se používaly minimálně. Poté, co byly Ing. Bílému uhrazeny veškeré závazky po podání insolvenčního návrhu, již dlužník žádné závazky vůči Ing. Bílému neměl. Na přesnou částku, která byla po podání insolvenčního návrhu Ing. Bílému uhrazena, si již nevzpomíná. Neví, zda byla uskutečněna platba ve výši 38.500,-Kč ve prospěch Ing. Bílého, výdajové platební doklady vystavovala účetní p. Panáková. O provedení a způsobu platby dlužníka rozhodoval svědek po dohodě s majoritním vlastníkem, přičemž pokud se týče způsobu platby, tak z 99 % se jednalo o bezhotovostní převod. Pokud se jednalo o platby v hotovosti, tak se jednalo o platby např. za nákup drobného spotřebního materiálu. Platby v hotovosti se prováděly minimálně. Německý majoritní vlastník věděl, že dlužník provádí platby věřitelům z obdržené zálohy ve výši 4 mil. Kč, protože z této částky také dostal zaplaceno, jednalo se o platbu nájemného, která mu byla uhrazena asi až v květnu po podání insolvenčního návrhu. Celkem měl dlužník za projekt MQB od společnosti NS Kunststofftechnik-CZ, s.r.o. obdržet 12 milionů Kč ve třech fázích, přičemž první zálohu ve výši 40 % dlužník obdržel. Druhá záloha, která se hradí po prvním zkoušení a která měla být uhrazena již v roce 2010 ve výši 30 %, byla uhrazena po podání insolvenčního návrhu a poslední část ve výši 30 %, již byla uhrazena k rukám insolvenční správkyně. Na projektu MQB se z externích konstruktérů podílel pouze žalovaný, neboť dlužník měl i jiné projekty, na kterých pracovali ostatní konstruktéři. Společnost BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o. fungovala bez problému, avšak problém byl ve špatné platební morálce odběratelů, a pokud by přišla druhá záloha včas, popř. pokud by dlužník dostal překlenovací úvěr od Commerzbank, tak jak bylo dohodnuto s majoritním vlastníkem, pak se svědek domnívá, že nebylo zapotřebí podávat insolvenční návrh. Domnívá se, že majoritní vlastník měl v Německu problémy, chtěl získat nazpět peníze od dlužníka, a to jakoukoli formou, a to bylo příčinou pokynu k podání insolvenčního návrhu. Osoba, která měla rozhodující vliv na rozhodování majoritního vlastníka, byl pan Menge. Smlouva uzavřená mezi dlužníkem a NS Kunststofftechnik-CZ, s.r.o. na projekt MQB byla uzavřena písemně. K 01.06.2011 odevzdal svědek účetnictví dlužníka žalobkyni. Pokud se týče majetkových vztahů k budovám a pozemkům, které dlužník užíval, tyto byly ve vlastnictví společnosti BECKERT CZ spol. s r.o., které dlužník platil měsíční nájemné 250 tis. Kč včetně médií a pronájmu strojů. Ve vlastnictví dlužníka byl pouze kancelářský nábytek, tři lisy a nějaké stroje, přičemž převážná část strojů byla ve vlastnictví BECKERT CZ spol. s r.o. Dále ve vlastnictví BECKERT CZ spol. s r.o. byla hala, která se v podstatě nevyužívala, neboť výroba probíhala ve starých prostorách, avšak z pronájmu haly musel dlužník platit nájem. Na projektu MQB se kromě Ing. Bílého podílely i další firmy, přičemž dlužník měl zhruba 20

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011 věřitelů ve vztahu k tomuto projektu a záloha ve výši 4 mil. Kč byla použita na úhradu dluhů těmto věřitelům v rámci projektu MQB. Pokud se týče největších věřitelů, tj. společnosti Meusburger, která dodávala materiál a společnosti Synventive, která dodala topné systémy, tak s těmito společnostmi osobně jednal, uhradil jim ze zálohy část dlužné částky a na zbývající uzavřeli splátkový kalendář, přičemž byl předpoklad, že zbývající část dluhu bude uhrazena z poslední zálohy. Přesně nedokáže vyjmenovat všechny věřitele, kterým dlužník uhradil dluhy, ale jedná se např. o společnosti LINASET, Isotra a.s., PF Plasty CZ s.r.o. aj. Nedokáže upřesnit, kdy byly platby uskutečněny, platily se průběžně. Účetnictví dělala paní Panáková, daňová poradkyně byla Ing. Vaňková;

-z výpovědi svědkyně Lady Panákové, že ve společnosti BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o. byla zaměstnána od 17.11.2008 do 31.05.2011 jako účetní a v pracovní náplni měla vystavování a přijímání faktur, taktéž pokladních dokladů, to vše na pokyn pana Švidry. Dále zaúčtovávala pokladnu, faktury a bankovní výpisy. Pokud se týče samotného provádění plateb, toto bylo v kompetenci pana Švidry. Osobně ing. Bílého nezná, pouze si vybavuje jeho jméno z účetních dokladů a pamatuje si, že na firmě bylo několik přijatých faktur, kde figurovalo jeho jméno a tyto faktury se dlouho neproplácely a nakonec až po nějaké delší době se zaplatily, ale platby prováděl osobně pan Švidra sám. Faktury, příp. výdajové platební doklady vystavovala pouze na pokyn pana Švidry. Výjimečně se stalo, že se dodavatelům platilo v hotovosti. Vypisování výdajových pokladních dokladů prováděla svědkyně, a pokud to bylo možné, překopírovala údaje z počítače do pokladního dokladu. Nevzpomíná si, zda někdy vystavovala výdajový pokladní doklad na ing. Bílého a zda někdy proběhla platba v hotovosti ve prospěch ing. Bílého. Pokud se týče výdajového pokladního dokladu na č.l. 4, tento je z jejich počítače, kdy je na něm uvedeno, že je ze systému Pohoda, přičemž se jedná o účetní program, který ve firmě používali. Nevzpomíná si, zda právě tento výdajový pokladní doklad vystavovala či nikoli. Pokud se jedná o samotné vyplacení částky uvedené v pokladním dokladu, pak peníze nevyplácela. Nevedla pokladnu fyzicky, tj. nepředávala, ani nepřijímala hotovost. Pokladní doklady vystavovala na pokyn pana Švidry, stejně jako zaúčtování či odúčtování peněz a vzhledem k tomu, že platby v hotovosti na pokladnu byly výjimečné, nemůže se vyjádřit k tomu, zda bylo běžné zaúčtovat či odúčtovat peníze na základě nepodepsaného platebního dokladu. Vždy se řídila pokyny pana Švidry. Pokud je jí známo, tak pan Švidra do účetního systému Pohoda nevstupoval a pokud byla nějaká platba zaúčtována, tak k tomu měla pokyn pana Švidry. Svědkyně předala účetnictví dlužníka účetní žalobkyně a domnívá se, že účetnictví bylo v pořádku;

-z výpovědi žalovaného Ing. Josefa Bílého, že spolupracoval se společností BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o., kdy pro tuto společnost vytvářel konstrukční návrhy, přičemž se specializuje zejm. na lisovací nástroje pro plasty. Je zaměstnán již 20 let v hlavním pracovním poměru u společnosti Alfaplastic jako specialista a jeho současný příjem činí 20.000,-Kč čistého měsíčně. Vzhledem k tomu, že potřeboval peníze, přijal nabídku dlužníka pracovat na projektu MQB, kdy se jednalo o zakázku pro společnost NS Kunststofftechnik-CZ, s.r.o. Pokud se týče smluvních podmínek, tyto si s dlužníkem zasílali mailem, přičemž smlouva byla uzavřena někdy v roce 2008 či 2009 s tím, že měl pro dlužníka vyhotovit celkem asi 25 návrhů forem a bylo dohodnuto, že fakturovat bude dílo dlužníkovi po skupinkách, konkrétně po 5, někdy po více formách a splatnost faktur byla 30 dní. Projektu se věnoval v podstatě dva roky, kdy poslední návrh udělal v únoru 2011, avšak většinu vystavených faktur mu dlužník

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011 nezaplatil. Pan Švidra stále říkal, že nemá peníze, neboť nedostal zaplaceno od NSK a vzhledem k tomu, že v březnu každého roku platí zálohy na zdravotní a sociální pojištění a ani v březnu nedostal od pana Švidry zaplaceno za tento projekt, tak si na zálohy musel půjčit, přičemž pan Švidra mu slíbil, že ihned poté, kdy peníze přijdou z Rakovníka, peníze mu pošle. Nakonec někdy v polovině dubna mu na jeho účet přišla částka asi 980.000,-Kč a tímto byl z finanční stránky tento projekt vyrovnán a ukončen. Celkem vyfakturoval za tento projekt asi 1.200.000,-Kč a tedy některé faktury mu byly průběžně hrazeny. Občas se stalo, že mu p. Švidra nabízel platbu v hotovosti, to však bylo na začátku spolupráce s ním, možná někdy v roce 2009 či 2010, ale rozhodně ne poté, kdy mu přišla platba ve výši 980.000,-Kč. K platbě v hotovosti ale nikdy nedošlo, neboť žalovaný tento způsob platby odmítal, kdy veškeré platby za posledních 10 let u něj probíhaly bezhotovostně na základě vystavených faktur. Ještě v květnu 2011 mu přišla od dlužníka nějaká další platba, to ale bylo za jiný projekt a bezhotovostně obdržel asi okolo 100.000,-Kč. Veškeré přijaté platby je schopen dohledat dle výpisů z účtu. Pro dlužníka pracoval na základě živnostenského oprávnění, kdy oprávnění má na více předmětů činnosti a v projektu MQB se jednalo o strojírenství ve smyslu technologických postupů, lisovacích nástrojů pro plasty a návrhy těchto postupů. Pokud se týče ceny díla, tato byla sjednána pro každou formu zvlášť podle toho, o jakou formu se jednalo. U nějaké formy měli sjednanou cenu 70.000,-Kč, u další 40.000,-Kč s tím, že mohlo dojít k navýšení ceny v případě víceprací, popř. mohlo dojít ke snížení ceny. Pokud se týče cen, tak se vycházelo z cen, které byly uvedeny v souhrnné tabulce MQB a tedy vycházelo se prvotně z dohody mezi BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o. a NSK. Výdajový pokladní doklad z č.l. 4 vidí poprvé, žádnou takovou platbu v hotovosti neobdržel a pokud se týče adresy uvedené u jeho jména, jedná se o starou adresu, na které bydlel do roku 2002. Způsob vedení tohoto insolvenčního řízení považuje za šikanozní, neboť na projektu pracoval dva roky a nyní by za odvedenou práci neměl nic dostat a navíc si ještě musel brát půjčky, aby měl na placení záloh na zdravotní a sociální pojištění a z půjček musel platit úroky. Cenu fakturoval podle toho, co si předem dohodl s dlužníkem, přičemž cena se odvíjela od nákladů, pracnosti, časové náročnosti. Pokud uvedl, že přijal někdy v polovině dubna na účet částku 980.000,-Kč, tak se asi spletl, když z výpisu z jeho účtu vyplývá, že přijal částku 865.350,-Kč. O úpadku dlužníka se dozvěděl přímo od pana Švidry, někdy koncem roku 2011, spíše na podzim. Pokud se týče jeho osobních poměrů, je podruhé ženatý, z prvního manželství má ještě jedno nezletilé dítě, na které platí výživné 2.000,-Kč, ale nadto hradí pro toto dítě ještě tábory a další výdaje spojené se školou. Z druhého manželství má další tři nezletilé děti, všichni žijí ve společné domácnosti a bydlí v domě, který pořídil na hypotéku, přičemž mu na hypotéce zbývá doplatit asi 1.500.000,-Kč a kromě toho má další závazky ve výši asi 300.000,-Kč. V roce 2012 se zhroutil z přepracování, našli mu trombózu a má stále zdravotní problémy, kdy má vysoký krevní tlak a dále má poruchu krve, měl již jednu malou mozkovou příhodu.

Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Dne 06.04.2011 bylo u Krajského soudu v Ostravě k návrhu dlužníka zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka BECKERT-KAMI CZ spol. s r.o. se sídlem Budišov nad Budišovkou, Nábřeží 233, PSČ 747 87, IČ: 27852903. Usnesením ze dne 18.05.2011, č.j. 36 INS 5726/2011-A-9 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011

Mgr. Magdalena Gebauerová (žalobkyně). Usnesením ze dne 13.07.2011, č.j. KSOS 36 INS 5726/2011-B6 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Žalovaný uzavřel s dlužníkem v ústní formě smlouvu o dílo na vypracování projektové dokumentace v 3D lisovacích nástrojů pro projekt MQB a sjednanou cenu díla průběžně dlužníkovi fakturoval, když za období od 25.07.2010 do 14.03.2011 vystavil dlužníku celkem 14 faktur na celkovou částku 871.350,-Kč s dobou splatnosti u jednotlivých faktur v rozmezí od 24.08.2010 do 31.03.2011. Dlužník na úhradu již splatných faktur odeslal dne 28.04.2011 ze svého účtu částku 865.350,-Kč, která byla připsána na účet žalovaného dne 29.04.2011. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo celkem 17 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 16.759.914,01 Kč, z toho činí zajištěné pohledávky 2.526.980,62 Kč a popřena byla pouze část jedné pohledávky ve výši 12.466,54 Kč. Výše pohledávek dle § 168 a § 169 IZ bez odměny insolvenční správkyně a nákladů řízení činí 1.589.819,17 Kč a na insolvenčním účtu se nachází 3.079.000,-Kč. Žádný další příjem do majetkové podstaty z důvodu prodeje majetku nelze očekávat, neboť veškerý majetek sepsaný v majetkové podstatě byl již zpeněžen.

Vzhledem k tomu, že dokazování v rozsahu shora uvedeném bylo postačující k rozhodnutí ve věci, soud zamítl jako nadbytečné další důkazní návrhy žalovaného, a to na účastnický výslech žalobkyně, výslech svědka Jorga Mengeho a důkaz smlouvou o projektu MQB uzavřenou mezi dlužníkem a společností NS Kunststofftechnik-CZ, s.r.o.

Podle § 111 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 1). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné (odst. 2). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu (odst. 3).

Podle § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2).

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011

Podle § 236 odst. 1 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

Podle § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou (odst. 2). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3). Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná (odst. 4).

Po právní stránce soud vyhodnotil věc dle shora uvedených ustanovení. Dlužník uskutečnil bezhotovostní platbu ve výši 865.350,-Kč ve prospěch žalovaného dne 28.04.2011, a to na úhradu faktur vystavených žalovaným za zpracování projektu MQB a dalších projektů na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo, přičemž platba byla na účet žalovaného připsána dne 29.04.2011. Dlužník tak platbu provedl v době, kdy nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení a dlužník byl při nakládání s majetkovou podstatou omezen v rozsahu ustanovení § 111 IZ. Z obsahu insolvenčního spisu nebylo zjištěno, že by insolvenční soud vydal rozhodnutí, kterým by účinek omezení vyplývající z § 111 IZ zmírnil. Proto v době uskutečněné platby, tj. k datu 28.04.2011, mohl dlužník plnit závazky pouze v rozsahu a za podmínek stanovených insolvenčním zákonem. Podle § 111 odst. 2 IZ se omezení podle § 111 odst. 1 netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí, popř. uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou pohledávek jim postavených na roveň (§§ 168, 169). V projednávaném případě žádné okolnosti, které by odůvodňovaly nutnost dlužníka hradit pohledávky žalovaného, které vznikly před zahájením insolvenčního řízení, neexistovaly, platba dlužníka na úhradu

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011

faktur vystavených žalovaným na základě dodaného díla dle uzavřených smluv o dílo nepředstavuje výjimku ze zákonného omezení dle § 111 odst. 1 IZ, neboť uskutečněná platba nebyla nutná k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, ani k odvrácení hrozící škody. Pokud tedy za situace, kdy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly nutnost dlužníka hradit pohledávku žalovaného, v daném případě neexistovaly a dlužník přesto uhradil žalovanému jím vystavené faktury po splatnosti za dodané projekty dle uzavřené smlouvy o dílo, pak tento právní úkon dlužníka směřující k zániku závazku splněním a spočívající v úhradě částky 865.350,-Kč, je vůči věřitelům dlužníka ve smyslu § 111 odst. 3 IZ neúčinný. Z obsahu insolvenčního spisu je přitom zřejmé, že dlužník svým jednáním zvýhodnil žalovaného, kterému se dostalo 100 % uspokojení, na rozdíl od 17 přihlášených věřitelů se zjištěnými pohledávkami v celkové výši 16.759.914,01 Kč, z toho činí zajištěné pohledávky 2.526.980,62 Kč. Výše pohledávek dle § 168 a § 169 IZ bez odměny insolvenční správkyně a nákladů řízení činí 1.589.819,17 Kč a na insolvenčním účtu se nachází 3.079.000,-Kč. Přitom žádný další příjem do majetkové podstaty z důvodu prodeje majetku nelze očekávat, neboť veškerý majetek sepsaný v majetkové podstatě byl již zpeněžen. Z výše uvedeného je zřejmé, že uspokojení těchto přihlášených věřitelů s nezajištěnými pohledávkami bude zcela minimální. K obraně žalovaného, že se ničím neprovinil, závazek ze smlouvy o dílo řádně splnil a problém vznikl tím, že dlužník mu faktury zaplatil až dlouho po jejich splatnosti a v době, když již nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení, soud konstatuje, že podle § 5 písm. d) IZ jsou věřitelé povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon. V daném případě žalovaný tuto základní zásadu insolvenčního řízení porušil, když si po zahájení insolvenčního řízení nechal vyplatit na účet celou dlužnou částku, přičemž o skutečnosti, že dlužník je v insolvenčním řízením, se žalovaný mohl dozvědět z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku (popř. následně i z obchodního rejstříku).

Soud s ohledem na tyto skutečnosti a na stav insolvenčního řízení popsaný shora má návrh žalovaného na provedení propočtu, kolik by se žalovanému dostalo z majetkové podstaty, pokud by si přihlásil pohledávku za dlužníkem, přičemž o tuto částku by měla být snížena částka, kterou je povinen vrátit do majetkové podstaty, za nedůvodnou. Navíc konstrukce žalovaného, že pro účel takového výpočtu by měla být majetková podstata navýšena o součet částek vyplacených ostatním nepřihlášeným věřitelům, kteří byli dlužníkem vyplaceni také po zahájení insolvenčního řízení, by v konečném důsledku opět poškodila přihlášené věřitele, neboť ti budou uspokojováni z prostředků, které se reálně v majetkové podstatě nacházejí a nikoli z nějaké vyšší (fiktivní) částky.

Námitku žalovaného, že žalobkyně nezažalovala i jiné věřitele, kteří byli vyplaceni ve stejné době po zahájení insolvenčního řízení, jako žalovaný, soud považuje za irelevantní v tomto řízení, neboť soud se v řízení o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka ve vztahu k žalovanému může zabývat pouze odpůrčí žalobou napadenými právními úkony mezi účastníky řízení a případná existence dalších možných úkonů dlužníka učiněných v rozporu s insolvenčním zákonem ve prospěch jiných věřitelů nemůže být předmětem tohoto řízení a ani dalšího dokazování. S ohledem na to soud další dokazování v tomto směru neprováděl.

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011

K dalším námitkám žalovaného soud uvádí, že ze zákonného ustanovení § 239 IZ vyplývá jednoznačně oprávnění insolvenčního správce odporovat právním úkonům dlužníka a je tedy vyloučeno, aby v případě, že insolvenční správce tohoto práva využije, jednal v rozporu s dobrými mravy či vykonával právo šikanozně. Soudu v řízení o této incidenční žalobě nepřísluší posuzovat, zda insolvenční správkyně případně mohla podat obdobnou žalobu i proti jiným věřitelům, neboť insolvenční správkyně vychází z jí dostupných účetních dokladů a insolvenční správkyně musí zvážit případnou úspěšnost, či neúspěšnost takové žaloby.

Soud tedy na základě shora uvedeného a zjištění, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání odpůrčí žaloby, kterou podala včas (§ 239 IZ) a žalovaný je pasivně legitimovaný dle § 237 odst. 1 IZ, rozhodl výrokem I. tak, že právní úkon dlužníka spočívající v uhrazení části dlužné částky dne 28.04.2011 ve výši 865.350,-Kč na účet žalovaného, je neúčinným právním úkonem ve vztahu k věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 5726/2011 a výrokem II. v souladu s ustanovením § 236 a § 237 IZ uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 865.350,-Kč a současně uložil žalovanému, aby zaplatil úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 865.350,-Kč od 07.08.2013 do zaplacení, neboť žalobkyně nezaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění a žaloba, která je kvalifikovanou výzvou k plnění, byla žalovanému doručena dne 05.08.2013, následujícího dne tak měl žalovaný plnit a od 07.08.2013 se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním plnění do majetkové podstaty dlužníka, resp. žalobkyni, která je insolvenční správkyní dlužníka. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013) a s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 180/2013 Sb. Lhůta k plnění 3 dny od právní moci rozsudku vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Žalobkyně ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla další důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaný přijal dne 30.05.2011 platbu ve výši 38.500,-Kč na úhradu dlužné částky. Své tvrzení přitom žalobkyně prokazovala pouze výdejovým pokladním dokladem ze dne 30.05.2011 vystaveným dlužníkem na částku 38.500,-Kč, který však není podepsaný ani dlužníkem jako výstavcem, ani žalovaným jako příjemcem a navíc je u žalovaného nesprávně uvedena adresa. Soud proto z tohoto důkazu nevycházel a vzhledem k tomu, že žalovaný vyloučil, že by přijal od dlužníka hotovostní platbu v předmětné výši a uskutečnění platby v této výši nebylo prokázáno ani výpovědí svědků Milana Švidry a účetní Lady Panákové, dospěl soud k závěru, že svá tvrzení o uskutečnění platby dlužníka ve prospěch žalovaného ze dne 30.05.2011 ve výši 38.500,-Kč žalobkyně neprokázala, a soud tak žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala určení, že právní úkon dlužníka spočívající v uhrazení části dlužné částky dne 30.05.2011 ve výši 38.500,-Kč na účet žalovaného je neúčinným právním úkonem, zamítl (výrok III.) a současně žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38.500,-Kč spolu s úrokem z prodlení ročně od 01.06.2011 do zaplacení ve výši odpovídající výši reposazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 % bodů a pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému nedoručila před podáním žaloby výzvu k zaplacení částky 865.350,-Kč do majetkové podstaty a vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala

ICM R pokračování Jednací číslo: Sp.zn. KSOS 36 INS 5726/2011

zaplacení zákonného úroku z prodlení již ode dne odeslání platby na účet žalovaného, tj. od 28.04.2011 a soud naopak dospěl k závěru, že žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením této částky až dne 07.08.2013 (viz shora), soud proto žalobu zamítl také v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 865.350,-Kč od 28.04.2011 do 06.08.2013 (výrok IV.).

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f). Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Žalobkyně, která byla v řízení až na nepatrnou část úspěšná a má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř., se tohoto práva výslovně vzdala, a soud proto o nákladech řízení rozhodl výrokem V. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně je v řízení osvobozena od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. a vzhledem k tomu, že byla v řízení úspěšná, přešla na žalovaného, který od soudního poplatku osvobozen není, poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., a to v rozsahu jeho neúspěchu ve věci. Soudní poplatek za řízení o odpůrčí žalobě činí 2.000,-Kč dle položky 13 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. Předmětem řízení byla částka v celkové výši 903.850,-Kč a žalovaný byl úspěšný pouze ve výši 38.500,-Kč a jeho neúspěch představuje 95,74 % řízení. 95,74 % z částky 2.000,-Kč činí 1.914,80 Kč a po zaokrouhlení na celé desetikoruny nahoru tak činí poměrná část soudního poplatku, kterou je žalovaný povinen zaplatit, 1.920,-Kč. Soud proto výrokem VI. rozsudku zavázal neúspěšného žalovaného, aby zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 1.920,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění se opírá o ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 03.10.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v.r. Miroslava Musálková samosoudkyně

ICM R