36 ICm 817/2014
Jednací číslo: 36 ICm 817/2014-34 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 36 INS 32356/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci žalobkyně: JUDr. Dagmar Jahnová, IČ 66228085, se sídlem Gen. Hlaďo 4, 741 01 Nový Jičín, insolvenční správkyně dlužníka: Emilie anonymizovano , anonymizovano , bytem Sídliště pod Lesem 860/14, 742 35 Odry, proti žalovanému: Komerční banka, a. s., IČ 45317054, se sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, zast.: JUDr. Josef Kešner, advokát se sídlem Na Ohradách 31, 250 68 Husinec, o částečném popření pohledávky jako incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka Emilie anonymizovano vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 32356/2013,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného, přihlášená jím pod č. P3 do insolvenčního řízení dlužníka Emilie anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 32356/2013 v celkové částce 121.239,78 Kč a na níž žalovaná setrvává v rozsahu 89.789,78 Kč, není v rozsahu převyšujícím částku 46.124,08 Kč po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení. pokračování III. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 5.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 06.03.2014 se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že žalované nemá za dlužnicí Emilií anonymizovano , anonymizovano , bytem Sídliště pod Lesem 860/14, Odry, PSČ 742 35, pohledávku ve výši 43.665,70 Kč, a to pohledávku z titulu příslušenství-nákladů nalézacího řízení-ve výši 18.012,-Kč, přiznanou jí vykonatelným rozhodčím nálezem ze dne 25.10.2010 vydaným rozhodcem Mgr. Ivetou Jančovou sp.zn. K/2010/04849, pohledávku z titulu příslušenství-úroku řádného ve výši 22.710,80 Kč, a dále pohledávku z titulu jistiny co do výše 2.942,90 Kč a že tedy pohledávka žalované za dlužníkem sestává pouze z jistiny ve výši 35.495,08 Kč a úroku z prodlení ve výši 10.629,-Kč.

Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že žalovaná svou přihláškou ze dne 23.12.2013 přihlásila do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku v celkové výši 121.239,78 Kč, jejíž existenci opírala o rozhodčí nález sp.zn. K/2010/04849 a příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný soudním exekutorem Mgr. Janem Peroutkou č.j. 135 EX 4653/10-27. Pohledávka se skládala z jistiny ve výši 38.437,98 Kč, řádného úroku ve výši 22.710,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 25.925,50 Kč a nákladů nalézacího a exekučního řízení ve výši 34.165,50 Kč. Žalobkyně na přezkumném jednání dne 06.02.2014 popřela částečně pohledávku žalované co do pravosti a výše v částce 75.115,70 Kč. Žalobkyně uznala pohledávku žalované co do částky 46.124,08 Kč skládající se z částky ve výši 35.495,08 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10.629,-Kč. Žalovaná poté vzala svou přihlášku částečně zpět svým podáním ze dne 03.03.2014, a to co do částky ve výši 31.450,-Kč s tím, že žalovaná bere zpět pohledávku představující náklady exekučního řízení ve výši 16.153,50 Kč a rozdíl mezi přihlášenou výší úroku z prodlení a úrokem z prodlení, který žalobkyně uznala. Žalované tak zůstala přihlášena pohledávka v celkové výši 89.789,78 Kč. Žalobkyně popírá pohledávku ve výši 43.665,70 Kč přiznanou rozhodčím nálezem K/2010/04849, neboť tento byl vydán v rozporu se zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů a je nicotným právním aktem. Z toho důvodu byla také nedůvodně přihlášená pohledávka z titulu nákladů rozhodčího řízení ve výši 18.012,-Kč. Žalobkyně dále popírá přihlášenou jistinu a úrok nad částku 35.495,08 Kč, neboť žalovaná od smlouvy s dlužníkem odstoupila ke dni 31.12.2009 a odstoupením od smlouvy došlo k zániku jak hlavního závazkového vztahu, tak i akcesorického závazkového vztahu, tj. závazku k placení úroků. Žalovaná nebyla oprávněna požadovat smluvní úrok za dobu po odstoupení od smlouvy, ale jen částku splatnou ke dni odstoupení tj. 35.495,08 Kč, a z této částky pak již jen úrok z prodlení v zákonné výši.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 15.05.2015 navrhla soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že rozhodčí nález je nicotným právním aktem. Žalovaná k tomuto tvrzení odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 04.08.2014 č.j. 104 VSPH 50/2014-62, podle kterého má i rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt. Žalovaná také nesouhlasí s tvrzením, že odstoupením od smlouvy došlo k zániku akcesorického závazkového vztahu, tj. závazku k placení úroků. Úroky z úvěru se sjednávají jako cena za poskytnutí peněžních prostředků, tato cena se tudíž pokračovánímusí platit za celou dobu, kdy jsou tyto peněžní prostředky v dispozici dlužníka. Argumentace, že věřiteli vzniká nárok na úrok z prodlení, neobstojí, neboť tento má zcela jinou povahu, a to povahu sankční, přitom paralelní existence těchto dvou institutů není vyloučena. Nakonec žalovaná uvedla, že považuje popření žalobkyně na přezkumném jednání za nesrozumitelné, když je v protokolu uvedeno, že žalobkyně popřela pohledávku co do úroku z úvěru (22.710,80 Kč), co do úroku z prodlení (15.296,50 Kč) a co do nákladů exekučního řízení (16.153,50 Kč), což v součtu činí celkem částku ve výši 54.160,80 Kč. Přitom na přezkumném jednání byla popřena částka ve výši 75.115,70 Kč a rozdíl mezi částkami nebyl zdůvodněn.

Účastníci souhlasili s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízeného jednání, a soud tak v souladu s ust. § 7 IZ a § 115a o.s.ř. o žalobě rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání.

Soud provedl důkaz insolvenčním spisem vedeným pod sp. zn. KSOS 36 INS 32356/2013:

-Soud z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.11.2013 sp.zn. KSOS 36 INS 32356/2013 zjistil, že soud zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníka Emilie anonymizovano , anonymizovano , bytem Sídliště pod Lesem 860/14, 742 35 Odry.

-Soud z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.11.2013 č.j. KSOS 36 INS 32356/2013-A4 zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka Emilie anonymizovano , insolvenčním správkyní byla ustanovena žalobkyně a soud povolil řešení úpadku formou oddlužení.

-Soud z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.04.2014 č.j. KSOS 36 INS 32356/2013-B5 zjistil, že soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dále je v usnesení uvedeno, že žalovaná jako věřitel č. 4 má pohledávku za dlužníkem ve výši 46.124,08 Kč, která má být uspokojena v poměru uspokojení pohledávek ve výši 22,78 % a dále má věřitel č. 4 pohledávku ve výši 43.665,70 Kč, která je předmětem incidenčního sporu, její uspokojení má být v poměru uspokojení pohledávek ve výši 21,56 % a insolvenční správkyně má částku připadající na uspokojení této pohledávky deponovat na svém účtu.

-Soud z přihlášky P3 zjistil, že žalovaná do insolvenčního řízení přihlásila vykonatelnou pohledávku v celkové výši 121.239,78 Kč. Pohledávka se skládala z jistiny ve výši 38.437,98 Kč s právním důvodem vzniku porušení smluvní povinnosti dlužníka ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 26.06.2006, na základě kterého žalovaná odstoupila od předmětné smlouvy. Jako další okolnosti byly uvedeny-věřitel uplatnil své právo žalobou, na základě které vydala Mgr. Iveta Jančová, rozhodce ze Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., dne 25.10.2010 rozhodčí nález sp.zn. K2010/04849, který nabyl právní moci dne 25.11.2010 a je vykonatelný; věřitelem byla dále uplatněna pravomocně přiznaná a vykonatelná pohledávka v exekučním řízení, které je vedeno u Exekutorského úřadu Chomutov, Mgr. Jan Peroutka, sp.zn. 135 EX 4653/10. Pohledávka se dále skládala z příslušenství představující řádný úrok ve výši 22.710,80 Kč, úrok z prodlení ve výši 25.925,50 Kč a nákladů nalézacího a exekučního řízení ve výši 34.165,50 Kč. Pohledávka byla splatná ode dne 28.12.2009 v částce 35.495,08 Kč.

-Soud z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 06.02.2014 zjistil, že insolvenční správkyně uznala jistinu pohledávky žalované ve výši 35.495,08 Kč, pokračování jak byla vyjádřena zesplatňujícím výpisem ze dne 28.12.2009, a zákonný úrok z prodlení z této částky od 01.01.2010 do prohlášení úpadku ve výši 10.629,-Kč. Insolvenční správkyně popřela pohledávku žalované ve výši 75.115,70 Kč z důvodu, že rozhodčí nález je nicotný, neboť rozhodčí doložka je neplatná. Dále úrok z úvěru nelze požadovat za období po odstoupení od smlouvy a úrok z prodlení může být požadován pouze v zákonné výši, neboť se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem. Náklady exekučního řízení také nelze požadovat, neboť exekuce se neopírá o vykonatelný titul, je proto neoprávněná a předložený příkaz k úhradě nákladů exekuce nenabyl právní moci, neboť vyznačená doložka o právní moci je vyznačena až po prohlášení úpadku dlužníka.

-Soud z částečného zpětvzetí přihlášky žalované ze dne 03.03.2014 zjistil, že žalovaná vzala zpět svou přihlášku pohledávky co do částek ve výši 15.296,50 Kč představující úroky z prodlení a do částky 16.153,50 Kč představující náklady exekučního řízení. Pohledávka tak zůstala přihlášena ve výši 89.789,78 Kč.

-Soud z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.03.2014 zjistil, že soud vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky zdejší žalovanou ve výši 31.450,-Kč a dále stanovil, že žalované zůstávají za dlužníkem přihlášené pohledávky ve výši 89.789,78 Kč.

-Soud dále z insolvenčního spisu vedeného pod sp.zn. KSOS 36 INS 32356/2013 zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužníka dosud trvá.

Soud dále provedl důkazy těmito listinami:

-Soud ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 26.06.2006 reg.č. 0800206300118 zjistil, že insolvenční dlužník uzavřel s žalovanou smlouvu o osobní kreditní kartě, ve které se žalovaná zavázala vydat dlužníkovi kreditní kartu a poskytnout mu úvěr ke kreditní kartě. V bodu 1.2 smlouvy je uvedeno, že součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky a Podmínky k osobním kreditním kartám. Podpisem smlouvy klient potvrzuje, že se s podmínkami seznámil a souhlasí s nimi.

-Soud z Podmínek k osobním kreditním kartám zjistil, že v čl. XVIII. byla sjednána rozhodčí doložka, podle které budou majetkové spory, které mezi smluvními stranami vzniknou, rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ 26421381, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, 120 00 podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti. Přitom klient a bank prohlašují, že jsou srozuměni s obsahem Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti, Pravidly o nákladech rozhodčího řízení, Sazebníkem odměn rozhodců, Organizačním řádem a Kancelářským řádem Společnosti a dalšími informacemi.

-Soud z potvrzení o vydání osobní kreditní karty ze dne 04.07.2006 zjistil, že osobní kreditní karta byla insolvenčnímu dlužníkovi vydána.

-Soud z výpisu z účtu ke kreditní kartě č. 51-2203791307/0100 CZK ze dne 28.12.2009 zjistil, že tímto výpisem nastala úplná splatnost všech závazků insolvenčního dlužníka ve výši 35.495,08 Kč ke dni 31.12.2009. pokračování-Soud z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě evidované na účtu č. 512203791307 ze dne 21.12.2009 včetně dodejky zjistil, že vzhledem k tomu, že se insolvenční dlužník dostal do prodlení s úhradou peněžitého závazku vzniklého na základě smlouvy o osobní kreditní kartě, odstupuje zdejší žalovaná od této smlouvy s účinností ode dne 31.12.2009. Žalovaná dále dlužníka upozornila, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, přistoupí k jejímu vymáhání. Insolvenční dlužník převzal odstoupení od smlouvy dne 23.12.2009.

-Soud z rozhodčího nálezu ze dne 25.10.2010 sp.zn. K/2010/04849 zjistil, že rozhodce Mgr. Iveta Jančová vydala rozhodčí nález ve věci žalobce-zdejší žalovaná proti žalované-zdejší insolvenční dlužník. Podle nálezu je žalovaná- zdejší dlužník povinna uhradit žalující straně-zdejší žalované částku ve výši 38.437,98 Kč, s úroky ve výši 21,90 % p.a. z částky ve výši 29.969,28 Kč ode dne 14.06.2010 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25 % p.a. z částky ve výši 29.969,28 Kč ode dne 14.06.2010 do zaplacení. Žalované straně byla dále uložena povinnost uhradit žalující straně náklady rozhodčího řízení ve výši 18.012,-Kč. Podle odůvodnění bodu 2. je pravomoc rozhodce k rozhodování sporu dle žalující strany dána sjednanou rozhodčí doložkou v čl. XVIII odst. 1. podmínek II. Podle odůvodnění bodu 3. byl rozhodce jmenován v souladu s rozhodčí doložkou a rozhodnutím představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a funkci rozhodce řádně přijal. Podle bodu 7. úroková sazba byla podle čl. 5 smlouvy stanovena ve výši 21,90 % p.a. Celková dlužná částka se skládala z dlužné jistiny, úroků a úroků z prodlení. Podle bodu 12. se žalovaná ve věci vyjádřila tak, že se dostala do finanční tísně z důvodu odebrání manželova důchodu, proto požádala o odročení splátky o jeden měsíc.

-Soud z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 30.04.2013 č.j. 135 EX 4653/10- 27 zjistil, že soudní exekutor Mgr. Jan Peroutka, Exekutorský úřad Chomutov, se sídlem Revoluční 48, 430 01 Chomutov, pověřený k provedení exekuce v usnesení o nařízení exekuce proti povinnému-zdejší dlužník na návrh oprávněného-zdejší žalovaná rozhodl o nákladech exekučního řízení, a to tak, že náklady oprávněného se určují částkou ve výši 13.350,-Kč plus DPH 21 % ve výši 2.803,50 Kč, celkem tedy ve výši 16.153,50 Kč.

Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním:

-Žalovaná jako podnikatel uzavřela s insolvenčním dlužníkem jako spotřebitelem smlouvu o osobní kreditní kartě reg.č. 0800206300118, ve které bylo v bodě 1.2 stanoveno, že součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky a Podmínky k osobním kreditním kartám Banky. V Podmínkách k osobním kreditním kartám byla v čl. XVIII. sjednána rozhodčí doložka, podle které měly být veškeré spory ze smlouvy rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ 26421381, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, 120 00 podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti.

-Žalované od smlouvy z důvodu prodlení úhrady peněžitého závazku dlužníkem odstoupila ke dni 31.12.2009. K témuž dni došlo k zesplatnění závazků dlužníka ve výši 35.495,08 Kč. pokračování

-Na základě rozhodčího nálezu sp.zn. K/2010/04849 bylo insolvenčnímu dlužníkovi uloženo zaplatit žalované částku ve výši 38.437,98 Kč spolu s úroky ve výši 21,90 % p.a. z částky ve výši 29.969,28 Kč ode dne 14.06.2010 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 25 % p.a. z částky 29.969,28 Kč ode dne 14.06.2010 do zaplacení. Dále bylo dlužníkovi rozhodčím nálezem uloženo zaplatit na náhradě nákladů rozhodčího řízení částku ve výši 18.012,-Kč.

-Na základě rozhodčího nálezu uplatnila žalovaná své pohledávky v exekučním řízení, v jehož rámci jí byly přiznány jeho náklady ve výši 16.153,50 Kč.

-Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.11.2013 č.j. KSOS 36 INS 32356/2013-A4 byl zjištěn úpadek insolvenčního dlužníka a insolvenční správkyní byl ustanovena žalobkyně.

-Žalovaná do insolvenčního řízení přihlásila přihláškou P3 svou vykonatelnou pohledávku v celkové výši 121.239,78 Kč. Pohledávka se skládala z jistiny ve výši 38.437,98 Kč s právním důvodem vzniku porušení smluvní povinnosti dlužníka ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 26.06.2006. Pohledávka se dále skládala z příslušenství představující řádný úrok ve výši 22.710,80 Kč, úrok z prodlení ve výši 25.925,50 Kč a nákladů nalézacího a exekučního řízení ve výši 34.165,50 Kč.

-Žalobkyně uznala jistinu pohledávky žalované ve výši 35.495,08 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od 01.01.2010 do prohlášení úpadku ve výši 10.629,-Kč. Naopak popřela pohledávku žalované ve výši 75.115,70 Kč, a to z důvodů, že rozhodčí nález je nicotný, neboť rozhodčí doložka je neplatná. Úrok z úvěru nelze požadovat za období po odstoupení od smlouvy a úrok z prodlení může být požadován pouze v zákonné výši. Náklady exekučního řízení nelze požadovat, neboť exekuce se neopírá o vykonatelný titul, je neoprávněná a předložený příkaz k úhradě nákladů exekuce nenabyl právní moci.

-Žalovaná vzala zpět svou přihlášku pohledávky co do částek ve výši 15.296,50 Kč představující úroky z prodlení a do částky 16.153,50 Kč představující náklady exekučního řízení. Pohledávka tak zůstala přihlášena ve výši 89.789,78 Kč.

-Mezi stranami tak zůstala sporná pohledávka ve výši 18.012,-Kč představující náklady rozhodčího řízení, pohledávka ve výši 22.710,80 Kč představující smluvní úrok a pohledávka představující část jistiny ve výši 2.942,90 Kč.

Na výše uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval soud ust. § 7 a § 199 IZ, zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Dále pak ust. § 39 občanského zákoníku 1964 a přihlédl k obvyklé rozhodovací praxi, v daném případě vyjádřené především rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Soud se nejdříve zabýval platností rozhodčí doložky.

V daném případě byla sjednána rozhodčí doložka, podle které všechny majetkové spory vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kreditní karty budou řešeny jediným rozhodcem pokračováníjmenovaným správcem seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ 26421381, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, 120 00 podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti.

Ve smyslu zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu 31 Cdo 1945/2010 neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétní způsob jeho určení a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí doložka neplatná podle § 39 občanského zákoníku 1964 pro rozpor se zákonem.

V daném případě je zjevné, že sjednaná rozhodčí doložka nevyhovuje požadavkům, které na platné sjednání rozhodčí doložky klade zákon č. 216/1994 Sb. vyložený výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu. Nutno tedy nevyhnutelně dojít k závěru o tom, že rozhodčí doložka sjednaná mezi žalovanou a dlužníkem je rozhodčí doložkou od samého počátku absolutně neplatnou.

Rozhodčí nález vydaný na základě výše uvedené neplatně sjednané rozhodčí doložky je pak nutno považovat za nicotný akt aplikace práce, tedy takový akt aplikace práva, na který se hledí, jakoby nikdy nebyl učiněn a který není způsobilý vyvolat žádné právní účinky. Z uvedeného plyne, že zmíněný rozhodčí nález není vykonatelným titulem a není tak způsobilým podkladem pro provedení exekučního řízení. Přihlásila-li tedy v daném případě žalovaná do insolvenčního řízení dlužníka svou pohledávku sestávající se z pohledávky z titulu neuhrazení nákladů exekučního řízení, je zjevné, že o povinnosti dlužníka zaplatit žalované uvedenou částku z titulu neuhrazení nákladů exekučního řízení nebylo dosud účinně rozhodnuto. Z uvedeného pak rovněž nevyhnutelně plyne, že žalovanou přihlášená pohledávka, byť byla přihlášená jako pohledávka vykonatelná, je ve skutečnosti pohledávkou nevykonatelnou.

Přihlásila-li žalovaná do insolvenčního řízení dlužníka uvedenou pohledávku jako pohledávku vykonatelnou, nezbylo žalobkyni v osobě insolvenční správkyně nic jiného, než podat žalobu na popření uvedené vykonatelné pohledávky. V průběhu řízení však vyšlo najevo, že pohledávky přihlášené žalovanou nejsou pohledávkami vykonatelnými, a to z důvodu výše uvedeného. Nicméně přesto platí, že i za tohoto stavu byla insolvenční správkyně aktivně legitimována k podání předmětné žaloby, byť obecně popření nevykonatelné pohledávky se řídí režimem založeným ust. § 198 IZ. Dle ustálené rozhodovací praxe, vyjádřené i v komentáři k ust. § 199 IZ, totiž platí, že ukáže-li se v průběhu incidenčního řízení, že popřená vykonatelná pohledávka je ve skutečnosti pohledávkou nevykonatelnou, lze analogicky z ust. § 198 odst. 3 IZ dovodit, že to není důvod pro zamítnutí žaloby a dochází toliko k přesunu břemene tvrzení a břemene důkazního z žalujícího insolvenčního správce na žalovaného věřitele, který by tak byl poté naopak povinen prokázat pravost, výši či pořadí své přihlášené pohledávky, tak jako by byl spor zahájen v opačném postavení stran vyplývajícím z ust. 198 IZ.

Byť se tedy v průběhu incidenčního sporu ukázalo, že žalovanou přihlášená pohledávka je v uvedené části pohledávkou nevykonatelnou, nic to nemění na aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby, kdy uvedená aktivní legitimace plyne ze skutečnosti, že žalovaná uvedenou pohledávku přihlásila jako vykonatelnou.

Soud podotýká, že z obsahu smlouvy o poskytnutí kreditní karty sjednané mezi žalovanou a dlužníkem je nepochybné, že uvedená smlouva byla žalovanou uzavřena jako pokračovánípodnikatelem a dlužníkem jako spotřebitelem a jedná se tedy o smlouvu, na kterou dopadají ustanovení o ochraně spotřebitele. V takovém případě je soud povolán i bez iniciativy stran zkoumat z úřední povinnosti soulad přihlášené pohledávky s normami na ochranu spotřebitele, ať už vnitrostátními nebo mezinárodními.

Lze uzavřít, že rozhodčí doložka byla v daném případě mezi dlužníkem a žalovanou sjednána neplatně a takováto rozhodčí doložka je od samého počátku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem vyloženým zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu 31 Cdo 1945/2010 z 11.05.2011. Rozhodčí nález vydaný na základě uvedené absolutně neplatné rozhodčí doložky je tak nicotným aktem aplikace práva nezpůsobilým vyvolat jakékoli právní účinky. Tento nicotný akt aplikace práva pak nebyl způsobilý ani založit provedení exekuce a domáhá-li se v uvedené části žalovaná zaplacení nákladů exekuce, nemá v tomto rozsahu její požadavek oporu v platném právu vykládaném již dlouhodobě ustáleným způsobem. Insolvenční správkyně tedy důvodně popřela v uvedeném rozsahu přihlášku žalované.

Pro úplnost má soud za to, že je zapotřebí krátce se zmínit i o limitu vyplývajícím z ust. § 199 odst. 2 IZ a spočívajícím v zákazu odlišeného právního posouzení věci. V daném případě nelze přehlédnout jednak to, že rozhodce se v jím vydaném rozhodčím nálezu a jeho odůvodnění vůbec nezabýval svou pravomocí k vydání zmíněného rozhodčího nálezu ve vztahu k požadavkům vyplývajícím ze zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jednak nelze přehlédnout ani to, že nicotný akt aplikace práva v podobě zmíněného rozhodčího nálezu není způsobilý založit validní právní posouzení věci, a bez ohledu na výše uvedené pak z podstaty věci není možné, aby žalující insolvenční správce narazil na limit zákazu odlišného právního posouzení věci, není-li toto právní posouzení v relevantní formě (kdy nicotný rozhodčí nález relevantní formou není) vůbec dáno. Ani zákaz odlišného právního posouzení věci tak v daném případě není překážkou pro vyhovění návrhu.

Mezi stranami byla také sporná výše pohledávky představující jistinu úvěru.

Žalobkyně na přezkumném jednání částečně uznala pohledávku žalované představující jistinu ve výši 38.437,98 Kč co do částky 35.495,08 Kč a částečně popřela pohledávku co do částky 2.942,90 Kč s odůvodněním, že pohledávku uznala pouze do té výše, jak byla vyčíslena zesplatňujícím výpisem ze dne 28.12.2009.

Žalobkyně jako insolvenční správkyně takto postupovala důvodně, neboť v zesplatňujícím výpise ze dne 28.12.2009 je uvedena částka ve výši 35.495,08 Kč, nikoliv částka ve výši 38.437,98 Kč. Žalovaná tudíž přihlásila svou pohledávku představující jistinu úvěru ve vyšší částce, aniž by to jakýmkoliv způsobem zdůvodnila.

Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná do insolvenčního řízení dlužníka přihlásila pohledávku představující jistinu úvěru co do částky 2.942,90 Kč bez tvrzení konkrétních skutečností nárok odůvodňujících i bez právního titulu, tedy pohledávka takto přihlášená nemůže být po právu.

Mezi stranami dále zůstala sporná pohledávka představující smluvní úrok v celkové výši 22.710,80 Kč.

Žalovaná od smlouvy o osobní kreditní kartě odstoupila s účinností ode dne 31.12.2009. Přitom dle ust. § 48 odst. 2 občanského zákoníku 1964 platí, že odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto pokračováníjinak. Odstoupením od smlouvy tedy zanikají práva a povinnosti smluvních stran z takto zrušené smlouvy.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti odstoupením od smlouvy zanikla povinnost dlužníka platit smluvní úrok z takto zrušené smlouvy. Žalované vzniklo pouze právo na vrácení jistiny úvěru ve výši 35.495,08 Kč a právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ode dne 31.12.2009 do zaplacení z částky 35.495,08 Kč.

Soud tak dospěl k názoru, že pohledávka představující smluvní úrok ve výši 22.710,80 Kč není taktéž pohledávkou po právu.

Pro úplnost soud dodává, že popěrný úkon žalobkyně byl učiněn srozumitelně a určitě, zcela v souladu s právními předpisy. Námitka žalované ohledně neurčitosti popěrného úkonu žalobkyně tak není důvodná.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti rozhodl soud výrokem I. tak, že určil, že pohledávka žalované přihlášená jí pod č. P3 do insolvenčního řízení dlužníka Emilie anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 32356/2013 v celkové částce 121.239,78 Kč a na níž žalovaná setrvává v rozsahu 89.789,78 Kč, není v rozsahu převyšujícím částku 46.124,08 Kč po právu.

Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů soudního řízení podle ust. § 7 a § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Dle obsahu spisu žalobkyni náklady tohoto insolvenčního řízení nevznikly, proto soud rozhodl výrokem II., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

Žalující insolvenční správkyně byla od povinnosti platit soudní poplatek osvobozena a vzhledem k tomu, že soud jejímu návrhu vyhověl, je povinností soudu přenést poplatkovou povinnost na žalovaného. Soud tak učinil výrokem III., jímž uložil žalované zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 5.000,-Kč dle položky 13 Sazebníku soudních poplatků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně trojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Ostravě dne 4. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Aleš Palkovský, v.r. Vanessa Plonková samosoudce