36 ICm 743/2014
Jednací číslo: 36 ICm 743/2014-34 Sp.zn.ins.řízení: KSOS 36 INS 35170/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským ve věci žalobce: Mgr. Ivo Tichovský, se sídlem Jaklovecká 1249/18, 710 00 Slezská Ostrava, insolvenční správce dlužníka: Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Porubská 709/14, 708 00 Ostrava-Poruba, zast.: Mgr. Romanem Krakovkou, advokátem se sídlem Jaklovecká 1249/18, 710 00, Ostrava-Slezská Ostrava proti žalovanému: BNP Paribas Personal Finance SA, se sídlem 1 boulevard Haussmann, 75009, Paříž, Francouzská republika, reg.č. B 542 097 902, právní forma: akciová společnost, v ČR podnikající prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, se sídlem Karla Engliše 3208/5, Smíchov 150 00 Praha 5, IČ: 038 14 742, o určení pravosti vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávky přihlášené žalovaným jako vykonatelné do insolvenčního řízení Petra anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 35170/2013

-pod č. P5/1 ve výši 6.910,-Kč z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru z 12.10.2005, -pod č. P5/1.1 ve výši 4.169,-Kč z titulu úroků z prodlení,

nejsou pohledávkami po právu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 8.228,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 5.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou doručenou soudu se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí, jimž by soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Petrem Vitáskem, vůči němuž je vedeno insolvenční řízení pod sp.zn. KSOS 36 INS 35170/2013, pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ve výši 6.910,-Kč a pohledávku z titulu zákonného úroku z prodlení ve výši 4.169,-Kč, kteréžto pohledávky žalovaný přihlásil jako pohledávky vykonatelné pod č. P5 do zmíněného insolvenčního řízení dlužníka.

Žalobce žalobu odůvodnil tím, že vůči dlužníkovi bylo zahájeno insolvenční řízení pod výše uvedenou spisovou značkou a žalobce byl ustanoven jako insolvenční správce. Do zmíněného insolvenčního řízení žalovaný přihlásil přihláškou P5 vykonatelnou pohledávku ve výši 11.079,-Kč sestávající se z jistiny ve výši 6.910,-Kč na základě smlouvy o poskytnutí úvěru (přihláška P5/1) a z úroků z prodlení ve výši 4.169,-Kč (přihláška evidována pod č. P5/1.1). Při přezkumném jednání insolvenční správce popřel pravost celé přihlášené pohledávky v celé částce 11.079,-Kč. Žalovaný přitom vykonatelnost své pohledávky dovozuje rozhodčími nálezy vydanými rozhodcem Mgr. Lucií Jamborovou dne 14.01.2010.

Žalobce svou žalobu dále odůvodnil tím, že součástí úvěrové smlouvy je ujednání o rozhodčí doložce, které má insolvenční správce za od samého počátku za neplatné, neboť sjednaná rozhodčí doložka nevyhovuje požadavkům kladeným na platné sjednání rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě. Rozhodčí doložka v daném případě byla sjednána neindividuálně pomocí formuláře, při němž neměl dlužník jako spotřebitel možnost se rozhodnout mezi standardní právní ochranou a rozhodčím řízením. Přitom je zjevné, že předmětná rozhodčí doložka neurčuje konkrétní osobu rozhodce ad hoc, ale odkazuje na Rozhodčí řád společnosti Sdružení rozhodců, s.r.o. Ve svém rozhodnutí 31 Cdo 1945/2010 Nejvyšší soud již judikoval, že pouhý odkaz na Rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, není dostatečně konkrétním způsobem určení osoby rozhodce a rozhodčí smlouva je v takovýchto případech neplatná. Rozhodčí doložka je neurčitá a tedy neplatná. Z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky neměl žádný pravomoc spor mezi žalovaným a dlužníkem projednat a rozhodnout a vydaný rozhodčí nález je tak nutno považovat za nulitní rozhodnutí. Je-li rozhodčí nález nálezem nulitním, pak platí, že ode dne 16.11.2006 běží promlčecí doba, kdy uvedeného dne se předmětná pohledávka stala splatnou. Vzhledem k uplynutí promlčecí doby tak nutno žalovaným přihlášenou pohledávku do insolvenčního řízení považovat za pohledávku promlčenou a z toho důvodu se tedy žalobce domáhá určení, že žalovaným přihlášené pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka nejsou pohledávkami po právu.

Ke dni 31.05.2015 původní žalobce CETELEM ČR, a.s. zanikl a veškerá práva a povinnosti přešla na nástupnický subjekt zřízený a existující podle francouzského práva společnost PARIBAS PERSONAL FINANCE, se sídlem 75009 Paříž, 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod reg. č. 542 097 902, která v České republice podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, který je zapsán v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, sp.zn. A 77003, tak jak to vyplývá z č.l. 48 spisu. O procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 22 INS 19770/2012, které je založeno ve spise na č.l. 50 a v v přihláškovém spise P5 na č.l. 4. Výrok o procesním nástupnictví je však formulován nedůsledně, neboť je formulován tak, jako by účastníkem řízení namísto zaniklého žalobce byl samotný odštěpný závod. Ve skutečnosti je právním nástupcem BNP Paribas se sídlem v Paříži a v České republice podnikající prostřednictvím odštěpného závodu. Byť dle zjištění soudu nebylo k usnesení P5-4 vydáno opravné usnesení, je nepochybné, že právním nástupcem žalobce je BNP Paribas se sídlem v Paříži, v ČR podnikající prostřednictvím odštěpného závodu.

Usnesením z 15.04.2015 soud (původnímu) žalovanému uložil, aby se k věci písemně vyjádřil. Na výzvu soudu, která byla žalovanému doručena 17.04.2015, žalovaný žádným způsobem nereagoval.

Následně soud usnesením z 21.03.2016 žalovanému v souladu s ust. § 7 IZ a § 114b o.s.ř. usnesením uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, aby ve svém vyjádření podrobně a úplně vylíčil rozhodující skutečnosti, na niž staví svoji obranu, a k tomuto vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil jiné důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně soud žalovaného poučil o následcích nesplnění výzvy. Výzva byla žalovanému doručena 22.03.2016. Do současnosti žalovaný se ve smyslu výzvy k podané žalobě nevyjádřil.

Dle § 114b o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu místo výzvy dle § 114a o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu k žalobě dle této výzvy včas nevyjádří a ani ve shora uvedené lhůtě soudu nesdělí, jaký konkrétní a vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že uznává nárok, který je proti němu žalobou uplatňován.

Dle § 153a o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír.

V situaci, kdy žalovaný se přes výzvu soudu ve smyslu ust. § 114b o.s.ř. (vydanou v souladu s ustanovením § 7 IZ) k podané žalobě nevyjádřil, ve smyslu cit. právní úpravy nastává fikce uznání žalobou uplatněného nároku žalovaným. V důsledku nečinnosti

žalovaného platí tedy právní fikce, že žalovaný žalobou uplatněný nárok uznal co do důvodu i výše.

Soud vážil, zda jsou splněny i další předpoklady nezbytné pro vydání rozsudku pro uznání. Vzal v úvahu, že ve věci se jedná o spor, který by bylo lze vyřešit smírem. Dále vzal v úvahu, že nárok uplatněný žalobcem je v souladu s předpisy práva hmotného, tedy v souladu s právní úpravou promlčení vyplývající z ust. § 387 a násl. obchodního zákoníku, kdy právní úprava promlčení není úpravou, která by směřovala k ochraně spotřebitele, a proto právní úprava promlčení dle obchodního zákoníku je použitelná i v případě spotřebitelských smluv.

Z hlediska souladu žalobou uplatněného nároku s právními předpisy bude snad dlužno pro úplnost podotknout, že ani zákaz odlišného právního posouzení věci formulovaný ust. § 199 odst. 2 IZ není překážkou pro vyhovění návrhu, neboť nicotný akt aplikace práva v podobě zmíněného rozhodčího nálezu není způsobilý založit validní právní posouzení věci a není tak z podstaty věci možné, aby žalující insolvenční správce narazil na limit zákazu odlišeného právního posouzení věci, není-li toto právní posouzení v relevantní formě (kdy nicotný rozhodčí nález relevantní formou není).

Při existenci fikce uznání nároku co do důvodu i výše jsou tak splněny i ostatní předpoklady nezbytné pro vydání rozsudku pro uznání a soud výrokem č. I. tohoto rozhodnutí proto žalobě vyhověl a určil, že pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka, specifikované výše ve výroku č. I. tohoto rozhodnutí, nejsou pohledávkami po právu. Jsou přitom splněny i ostatní předpoklady nezbytné pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ust. § 114b o.s.ř., kdy na předchozí výzvu soudu k vyjádření se k žalobě žalovaný žádným způsobem nereagoval.

Ve smyslu ust. § 153a odst. 4 o.s.ř. (s přihlédnutím k již zmíněnému § 7 IZ) soud ve věci rozhodl rozsudkem, aniž nařizoval ústní jednání.

Z obsahu spisu se podává, že plně procesně úspěšnému žalobci vznikly náklady řízení v podobě nákladů na právní zastoupení a to za 2 úkony právní pomoci a k tomu se vztahující 2 režijní paušály. Výše odměny za 1 úkon právní pomoci činí 3.100,-Kč ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., výše jednoho režijního paušálu činí 300,-Kč. Žalobci vzniklo právo dle obsahu spisu na náhradu nákladů za 2 úkony právní služby za převzetí zastoupení a sepis žaloby. K uvedenému nutno připočíst DPH z odměny za právní zastoupení a režijních paušálů vzhledem k registraci zástupce žalobce k platbě této daně. V souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. proto soud výrokem č. II. tohoto rozhodnutí uložil žalovanému zaplatit žalobci na nákladech řízení částku uvedenou ve výroku č. 2 tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

Žalobce jako insolvenční správce byl osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení. Vzhledem k tomu, že soud jeho žalobě v plném rozsahu vyhověl, je povinnosti soudu přenést poplatkovou povinnost na žalovaného v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Soud tak učinil výrokem č. III., jímž uložil žalovanému zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek z žaloby 5.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně trojmo.

U rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen důvody uvedené v ust. § 205b o.s.ř.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Ostravě dne 04. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Aleš Palkovský, v.r. Vanessa Plonková samosoudce