36 ICm 638/2015
Jednací číslo: 36 ICm 638/2015-29 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 36 INS 11432/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Finanční úřad pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Přerově, Wurmova 2831/4, 750 11 Přerov, proti žalované: Ing. Mgr. Eva Hepperová, Rybářská 1665/2, 746 01 Opava, insolvenční správkyně dlužnice JIP-ENERGO Větřní, a. s., IČO 28110617, Komenského 696/35, 750 02 Přerov, zastoupená Mgr. Veronikou Soukupovou, advokátkou se sídlem Tylov 147, Lomnice u Rýmařova, o určení popřené nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje s e , že žalobce má za dlužnicí JIP-ENERGO Větřní a. s., IČ: 28110617, se sídlem Komenského 696/35, 750 02 Přerov: -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za prosinec 2011 č. j. 1880714/14/3107-50521-806373,

-pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za leden 2012 č. j. 1881065/14/3107-50521-806373, -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za únor 2012 č. j. 1881072/14/3107-50521-806373, -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za březen 2012 č. j. 1881091/14/3107-50521-806373, -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za duben 2012 č. j. 1881100/14/3107-50521-806373, -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za květen 2012 č. j. 1881113/14/3107-50521-806373, -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za červen 2012 č. j. 1881247/14/3107-50521-806373, -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za červenec 2012 č. j. 1881276/14/3107-50521-806373, -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za srpen 2012 č. j. 1881315/14/3107-50521-806373, -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za září 2012 č. j. 1881326/14/3107-50521-806373, -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za říjen 2012 č. j. 1881330/14/3107-50521-806373, -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za listopad 2012 č. j. 1881333/14/3107-50521-806373, -pohledávku ve výši 78.180 Kč vyměřenou dodatečným platebním výměrem na dani z přidané hodnoty za prosinec 2012 č. j. 1881339/14/3107-50521-806373, které byly řádně přihlášeny v insolvenčním řízení přihláškou pohledávky č. j. 1508131/14/3107-25200-803064 ze dne 14. 8. 2014, evidovanou insolvenčním soudem jako přihláška č. 10.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

ICM R

Odůvodnění

Žalobce požádal dne 12. 2. 2015 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 1.016.340 Kč, tak jak je specifikováno v žalobním petitu. Skutkově žalobce uvedl že dne 14. 8. 2014 ve lhůtě stanovené doručil-přihlásil u Krajského soudu v Ostravě přihláškou pohledávky č. j. 1508121/14/3107-25200-803064 dosud nevyměřené daňové pohledávky v celkové výši 3.318.045 Kč vzniklé na základě platných daňových zákonů. Touto přihláškou pohledávky byly přihlášeny daňové povinnosti dlužnice zjištěné daňovou kontrolou, které nebyly prozatím vyměřeny platebním výměrem, a to na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2011 až duben 2013, tak jak je uvedeno v článku I žaloby. Pohledávky byly přihlášeny jako nezajištěné, nesplatné, nevykonatelné, peněžité, nepodřízené a nepodmíněné. Dále žalobce dle článku II žaloby uvedl, že bylo insolvenčnímu správci i soudu doručeno sdělení, které upřesňovalo výši přihlášených pohledávek nazvané jako doplnění přihlášky pohledávky ze dne 7. 1. 2015. Tímto byla žalobcem upřesněná celková výše přihlášené pohledávky na částku 1.219.608 Kč, která byla doložena dodatečnými platebními výměry, tak jak jsou uvedeny v tomto článku. Zároveň tímto došlo k částečnému zpětvzetí přihlášené pohledávky, když nebyl předložen platební výměr na daň z přidaného hodnoty za zdaňovací období duben 2013. V této části tehdy žalobce uvedl a popsal celkovou výši přihlášené pohledávky, která byla doložena dodatečnými platebními výměry za období prosinec 2011 až prosinec 2012. Při přezkumném jednání 14. 1. 2015 popřely dlužnice a žalovaná, co do důvodu i výše přihlášené pohledávky žalobce v celkové výši 1.2190.608 Kč. Jako důvod popření uvedli, že pohledávky žalobce za dlužnicí neexistují, pohledávka za dlužnicí nevznikla a že ve věci stále probíhá řízení dle zákona č. 280/2009 Sb., kdy žalobce zpochybňuje nárok dlužnice na odpočet daně na vstupu, jenž dlužnici nebyl vyplacen. Dne 18. 2. 2013 byla Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Českém Krumlově zahájena u dlužnice daňová kontrola na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2011-prosinec 2012. Následně 8. 7. 2013 byla zapsána změna sídla dlužnice v obchodním rejstříku a místně příslušným správcem daně se stal žalobce. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. může daňovou kontrolu dokončit správce, který ji zahájil, a to v případě změny místní příslušnosti, který zprávu o daňové kontrole za zdaňovací období 2011 až 2012 projednal s dlužníci 5. 11. 2014. Protokolem o ústním jednání dle § 88 odst. 4 daňového řádu je daňová kontrola ukončena podpisem zprávy o daňové kontrole. Na základě výsledků daňové kontroly vydal žalobce dodatečné platební výměry na dani z přidané hodnoty za období prosinec 2011-prosinec 2012, které byly doručeny do datové schránky dlužnice 22. 12. 2014, tedy ještě před konáním přezkumného jednání. Proti těmto platebním výměrům nebylo podáno odvolání a právní moci nabyly 14. 1. 2015, ukončením přezkumného jednání dle ustanovení § 243 odst. 2 daňového řádu. Dále v části V. žaloby uvádí žalobce, že 20. 2. 2014 byla finančním úřadem pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Českém Krumlově, tedy místně příslušným správcem daně zahájena daňová kontrola na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2013, které předcházel postup k odstranění pochybností, neboť správci daně vznikly pochybnosti o tom, zda byl nárok na odpočet daně uplatněn v souladu s § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty. Daňová kontrola nebyla do přezkumného jednání ukončená a daň nebyla vyměřená. Žalobce přihlásil přihláškou pohledávek nesprávně pohledávku na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2013, neboť předmětem daňové kontroly bylo ověření, zda má dlužnice nárok na uplatněný odpočet, který dosud nebyl vyplacen. Tuto nesprávnost žalobce napravil v rámci doplnění přihlášky pohledávky ze dne

ICM R

7. 1. 2015, v němž pohledávku na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2013 neuplatňoval.

V části VI žaloby pak žalobce uvádí, že nesouhlasí s žalovanou, že žalobcem přihlášené pohledávky nevznikly a neexistují a že ve věci stále probíhá řízení dle daňového řádu, tedy že věřitel zpochybňuje nárok dlužnice na odpočet daně na vstupu, jež dlužníci nebyl vyplacen. Tyto pohledávky jsou daňové povinnosti dlužnice, které jí vznikly na základě daňových zákonů na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2011-prosinec 2012. Tvrzení žalované, že ve věci stále probíhá řízení dle daňového řádu je nepravdivé, neboť daňová kontrola na dani z přidaného hodnoty za zdaňovací období byla ukončena podpisem zprávy o daňové kontrole dne 5. 11. 2014 a na základě výsledků této daňové kontroly byly vydány dodatečné platební výměry na dani z přidaného hodnoty za období prosinec 2011-prosinec 2012, které byly dlužnicí doručeny, právní moci nabyly dle ustanovení § 243 odst. 2 daňového řádu ukončením přezkumného jednání, čímž bylo také pravomocně skončeno doměřovací řízení. Tvrzení žalované, že se jedná o nárok na odpočet daně, který nebyl dlužnicí vyplacen je rovněž nepravdivé, neboť daňová kontrola na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2011-prosinec 2012 probíhala na daních, které již byly vyměřeny platebními výměry a odpočty již tehdy byly vyplaceny. Žalovaná dále popřela pravost a výši pohledávek označených jako pohledávka č. 1.1 až pohledávka č. 13.1. Tyto pohledávky představují penále vzniklé dlužnicí na základě ustanovení § 251 odst. 1 písm. a), b) daňového řádu. Žalobce tyto pohledávky nesprávně uplatňoval v doplnění přihlášky pohledávky ze dne 7. 1. 2015, neboť tyto nebyly z jeho strany řádně přihlášený do insolvenčního řízení, když v přihlášce pohledávky neuvedl též příslušenství. Z tohoto důvodu má žalobce za to, že nelze uspokojení částky 203. 268 Kč požadovat v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. Pak s ohledem na výše uvedené se žalobce domáhá určení, že přihlášené pohledávky v celkové výši 1.016.340 Kč byly popřeny neprávem, tedy určení, že žalobce má za dlužnicí pohledávky, tak jak jsou specifikovány v žalobním petitu.

Žalované byla doručena žaloba k vyjádření a v rámci vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že má za to, že žalobce je v žalobě nesprávně označen a takto označený žalobce nemá subjektivitu v občanskoprávním řízení a řízení by mělo být zastaveno. Žalovaná poukázala na zákon č. 456/2011 Sb. o finanční správě České republiky a to § 1 odst. 2, dle kterého se jako orgány finanční správy České republiky zřizují generální finanční ředitelství, odvolací finanční ředitelství a finanční úřady, které jsou správními úřady a organizačními složkami státu, protože organizační složky státu nejsou právnickými osobami, nejsou oprávněny jednat svým vlastním jménem, ale jménem státu. Stát se jako účastník řízení označuje uvedením jeho názvu, to je Česká republika a toho, kdo je oprávněn za stát před soudem vystupovat. Není-li takto účastník řízení označen, má být řízení zastaveno dle § 104 odst. 1 o. s. ř. K žalobě, tedy k věci samé, se žalovaná v rámci tohoto řízení nevyjádřila.

Soud rozhodl o věci dle § 115 a) o. s. ř. ve spojení se ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvečního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Soud zjistil z oddílu P č. přihlášky P 10 číslo věřitele 10 vedeného u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 36 INS 11432/2014 následující:

ICM R

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo 14. 1. 2015 přičemž celkem bylo přihlášeno 1.219.608 Kč z toho zjištěno 0 a popřeno 1.219.608 Kč. Jako důvod popření pohledávky číslo 1 a číslo 1.1 až pohledávky č. 13 a 13.1 bylo vždy uvedeno, že pohledávka věřitele za dlužníkem neexistuje, pohledávka za dlužníkem nevznikla, ve věci stále probíhá řízení dle zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád, kdy věřitel zpochybňuje nárok dlužníka na odpočet daně na vstupu, jenž dlužníkovi tedy nebyl vyplácen.

Vyrozuměním insolvenčního věřitele č. P 10 o tom, že jeho pohledávka zůstala sporná, výzva insolvenční správkyně k podání určovací žaloby o určení výše přihlášené pohledávky, že tato je z 19. 1. 2015. Tato výzva-vyrozumění bylo adresováno Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj a tomuto doručeno 21. 1. 2015. Tímto vyrozuměním byl žalobce vyzván k uplatnění popřené pohledávky žalobou vůči insolvenčnímu správci ve lhůtě stanovené zákonem, kdy z tohoto vyrozumění dále vyplývá, že insolvenční správce popřel pohledávky, co do pravosti a výše 1.219.608 Kč, přezkumné jednání se konalo 14. 1. 2015. Důvod popření je totožný, tak jak byl uveden v seznamu přihlášených pohledávek.

Přihláškou pohledávek, že tuto doručil žalobce jako věřitel příslušnému soudu 15. 8. 2014 a vůči dlužníkovi uplatnil pohledávku číslo 1-14 v původní výši 3.318.045 Kč. Doplněním přihlášky pohledávky číslo 115707/15/3107-00540-804778 ze dne 7. 1. 2015, že žalobce jako věřitel učinil doplnění přihlášky pohledávky, kdy oznámil že na základě ustanovení § 192 odst. 4 insolvenčního zákona mění výši přihlašované pohledávky, a to tak, že celková výše přihlášených pohledávek se snižuje na částku 1.219.608 Kč a tento nedoplatek na dani z přidané hodnoty je doložen dodatečnými platebními výměry.

Zprávou o daňové kontrole, kterou vydal tehdy místně příslušný Finanční úřad pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště Český Krumlov, č. j. 1665047/14/2203-60562-303414, že tato zpráva byla vyhotovena a projednána 5. 11. 2014 s daňovým subjektem-dlužníkem. Dle výsledku kontrolního zjištění se jednalo o kontrolu za období prosinec 2011-prosinec 2012, kdy rozdíl mezi daňovou povinností podle daňového přiznání plátce a stanovené na základě kontroly pak činil 1.016.340 Kč. Zpráva o daňové kontrole na dani z přidané hodnoty byla projednána s dlužnicí 5. 11. 2014 protokolem o ústním jednání č. j. 1945693/14/2203-60562-303414 dne 5. 11. 2014.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že Krajský soud v Ostravě zjistil dne 18. 6. 2014 usnesením č. j. KSOS 36 Ins 11432/2014-A 6 úpadek dlužnice, a že žalovaná byla ustanovena insolvenční správkyní.

Předpokladem projednání žaloby je posouzením včasnosti a dále okruhu účastníku. Jak bylo prokázáno přezkumné jednání, na kterém byly insolvenční správkyní popřeny pohledávky přihlášeného věřitele, tedy žalobce, se konalo 14. 1. 2015. Insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření přihlášených pohledávek s poučením o možnosti podat žalobu vyrozuměním ze dne 19. 1. 2015, které bylo žalobci doručeno dne 21. 1. 2015. Žaloba byla podána u příslušného soudu ze dne 12. 2. 2015 tedy včas (§ 198 odst. 1 insolvenčního zákona) a to správně proti žalované jako insolvenční správkyni.

V předmětném řízení v rámci vyjádření k žalobě vznesla žalovaná jedinou námitku, a to že žalobce nemá subjektivitu a řízení by mělo být zastaveno. K věcným

ICM R

argumentům žalobce s ohledem na popěrný úkon žalované se žalovaná nevyjádřila. Soud v dalším vycházel pak z toho, že skutková tvrzení žalobce nebyla ze strany žalované zpochybněna a pak tato činí nespornými.

K námitce žalované nelze souhlasit s tím, že by žalobce byl nesprávně označen a že by neměl subjektivitu v řízení. Dle ust. § 19 o. s. ř. má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten komu ji zákon přiznává. Pak je třeba odkázat na ust. § 10 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád, který přiznává správci daně způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech souvisejícím se správou daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost. V dané věci s odkazem na ust. § 10 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb. jde, tedy o případ, kdy je způsobilost být účastníkem řízení ve vymezených případech přiznána žalobci zákonem. Žalobce uplatňuje práva- nárok z daňové pohledávky, která byla žalobcem jako správcem daně přihlášena do insolvenčního řízení. Jedná se tedy o nárok související se správnou daní a v tomto případě dle daňového řádu žalobci je přiznána způsobilost být účastníkem řízení, jakož i procesní způsobilost. V dané věci tak nebyly podmínky k tomu, aby soud řízení zastavil z důvodů, které tvrdila žalovaná, tedy nesprávného označení žalobce a nedostatků jeho subjektivity v občanském soudním řízení.

Pokud jde o věcnou problematiku uplatněného nároku žalobce, pak soud má za to, že žalobce relevantním způsobem vyvrátil popěrné důvody, pokud jde o jím přihlášenou pohledávku. U všech pohledávek žalovaná tyto popřela z důvodu, že pohledávka věřitele tedy žalobce za dlužníkem neexistuje, pohledávka za dlužníkem nevznikla, ve věci stále probíhá řízení dle daňovém řádu, kdy věřitel zpochybňuje nárok dlužníka na odpočet daně na vstupu, jenž dlužníkovi nebyl vyplacen.

Dle názoru soudu žalobce řádně prokázal, že pohledávky za dlužníkem existují, že vznikly a že řízení dle daňového řádu bylo ukončeno, tudíž uplatněná pohledávka číslo 1 až 13 v celkové výši, po doplnění přihlášky pohledávky, v částce 1.016.340 Kč je po právu a soud žalobě vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

V předmětné věci se jedná o pohledávky z titulu daňové kontroly na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2011-prosinec 2012, kdy tato daňová kontrola byla ukončena. Žalobce totiž prokázal protokolem o zahájení daňové kontroly, že tato byla u dlužníka zahájena 18. 2. 2013. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. po změně sídla dlužníka, místně příslušným správcem daně se stal žalobce, nicméně daňovou kontrolu dokončil správce daně, u kterého byla zahájena kontrola Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Českém Krumlově. Pro závěr, že daňová kontrola byla ukončena svědčí zpráva o daňové kontrole na dani z přidaného hodnoty za zdaňovací období prosinec 2011-prosinec 2012, č. j. 1665047/14/2203-60562-303414, kdy správce daně projednal s dlužnicí dne 5. 11. 2014 protokolem o ústním jednání číslo 1945693/14/2203-60562-303414 zprávu o daňové kontrole. Pak s odkazem na ustanovení § 88 odst. 4 daňového řádu byla daňová kontrola ukončena podpisem zprávy o daňové kontrole, to je dnem 5. 11. 2014. Na základě výsledku daňové kontroly pak následně žalobce vydal dodatečné platební výměry na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2011-prosinec 2012, které, jak tvrdil žalobce, a to nebylo zpochybněno, byly doručeny do datové schránky dlužnice 22. 12. 2014, tedy před konáním přezkumného

ICM R

jednání s tím, že proti těmto platebním výměrům nebylo podáno odvolání a právní moci nabyly 14. 11. 2015 ukončením přezkumného jednání dle § 243 odst. 2 daňového řádu. Jak již bylo uvedeno, skutková tvrzení žalovaná nezpochybnila, a to že pohledávky žalobce vůči dlužnici existují, vznikly a že byla ukončena daňová kontrola dle zákona č. 280/2009 Sb. žalobce v předmětném řízení řádně prokázal, a to zprávou o daňové kontrole, protokolem o ústním jednání a platebními výměry za zdaňovací období. Žalobce tedy vyvrátil popěrný úkon ze strany žalované.

Z důvodů výše uvedených soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 202 odst. 1 insolvenčního zákona s přihlédnutím k tomu, že žalobci náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Olomouc 18. 4. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Ing. Petra Rýparová samosoudkyně

ICM R