36 ICm 504/2014
Číslo jednací: 36 ICm 504/2014-36 Sp.zn.ins.řízení: KSOS 36 INS 11210/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci žalobce: Ing. Jindřich Fiala, anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlavní třída 685/104, 708 00 Ostrava, zast.: Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem Jurečkova 643/20, 702 00 Ostrava 1, proti žalovanému: JUDr. Jaroslav Brož MJur, IČO: 72480645, se sídlem Tyršova 1438/38, 702 00 Ostrava jako insolvenční správce dlužníka: Jeanetta anonymizovano , anonymizovano IČO: 66734126, se sídlem Bieblova 2951/7, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, zast.: JUDr. Patrikem Graňákem, advokátem se sídlem Český Těšín, Štefánikova 10, o určení pravosti a výše popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka č. 1 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Jeanetty anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 11210/2013, věřitelem č. 15 Ing. Jindřichem Fialou anonymizovano v celkové výši 1.766.788,55 Kč, která byla popřena insolvenčním správcem v částce 993.703,21 Kč co do pravosti a výše, je po právu.

II. Určuje se, že pohledávka č. 2 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Jeanetty anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 11210/2013, věřitelem č. 15 Ing. Jindřichem Fialou anonymizovano v celkové výši 5.333,33 Kč, která byla popřena insolvenčním správcem v částce 3.000,-Kč co do pravosti a výše, je po právu.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným soudu dne 14.02.2014 se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud určil, že pohledávky č. 1 a č. 2 přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Jeanetty anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 11210/2013 věřitelem č. 15 Ing. Jindřichem Fialou, Csc. v celkové výši 1.766.788,55 Kč, resp. 5.333,33 Kč, které byly popřeny insolvenčním správcem dlužníka co do pravosti a výše, jsou po právu. Návrh byl odůvodněn tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.11.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Jeanetty anonymizovano a zároveň na jeho majetek prohlášen konkurz a insolvenčním správcem ustanoven žalovaný. Žalobce jako přihlášený věřitel č. 15 přihlásil přihláškou pohledávky P16 z 18.12.2013 do insolvenčního řízení pohledávku č. 1 ve výši 1.766.788,55 Kč a pohledávku č. 2 ve výši 5.333,33 Kč. V případě pohledávky č. 1 jde o směnečnou pohledávku spočívající ve směnečné jistině s příslušenstvím ze směnky vlastní ze dne 21.02.2011, znějící na směnečný peníz ve výši 1.600.000,-Kč, vystavené dlužníkem v Ostravě s doložkou bez protestu. Směnka byla splatná 21.02.2012 v Ostravě. Žalobce je na základě rubopisu učiněného na zmíněné směnce jejím řádným majitelem. Pohledávka č. 2 pak představuje směnečnou odměnu dle čl. I. § 48 odst. 1 bod 4 zákona směnečného a šekového ve výši 1,3 % směnečného peníze ze shora uvedené směnky. Na přezkumném jednání 16.01.2014 byly přihlášené pohledávky žalobce insolvenčním správcem částečně popřeny a to dílčí pohledávka č. 1 co do důvodu a výše v částce 993.703,21 Kč a dílčí pohledávka č. 2 co do důvodu a výše v částce 3.000,-Kč. Jak vyplývá ze seznamu přihlášených pohledávek, insolvenční správce předmětnou dílčí pohledávku č. 1 částečně popřel s odůvodněním, že se údajně jedná o zajišťovací směnku ke smlouvě o úvěru z 21.02.2011, která byla uzavřená mezi dlužníkem a věřitelem Ludmilou Babincovou na částku jistiny 700.000,-Kč. Popření bylo odůvodněno tím, že žalobce jako věřitel č. 15 nedoložil hmotněprávní podklad směnky ve zbývajícím rozsahu. Insolvenční správce dále uvedl, že popěrný úkon je činěn z důvodu nedoložení hmotněprávního základu směnky ke zbývající výši, neboť zde údajně existuje zlá víra vyplývající z osobního propojení Ludmily Babincové a žalobce a duplicitního uplatnění téže pohledávky těmito věřiteli. Tito totiž byli zastoupeni identickým advokátem, kdy zlá víra plyne také z absence data na rubopisu směnky. Dílčí pohledávku č. 2 pak insolvenční správce částečně popřel s odůvodněním, že popřená částka 3.000,-Kč odpovídá údajně neoprávněně uplatněné směnečné odměně v duchu argumentace popření dílčí pohledávky č. 1. Žalobce ovšem přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku za dlužníkem, jež vznikla z titulu nezaplacené směnky vlastní, včetně jejího příslušenství a zákonné směnečné odměny. Právním titulem, na kterém se přihlášené pohledávky žalobce zakládají, je tam shora specifikovaná směnky. Žalobce se tak neztotožňuje s tvrzením žalovaného, že by nedoložil hmotněprávní podklad směnky ve zbývajícím rozsahu, tj. v popřené části. Směnka totiž sama o sobě představuje dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních záležitostí, které ovšem předmětná směnka splňuje, vzniká přímý bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžní částku. Ze směnky tak vzniká specifický právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky tedy nevyplývá. Směnečná pohledávka tak není akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému. Popření části této pohledávky insolvenčním správcem tak žalobce vidí jako nedůvodné a opírající se o nerespektování v právní teorii ustáleného chápání směnky shora uvedeného. Částečné popření jeho pohledávky P16 není důvodné ani co do pravosti, ani co do výše.

Dále žalobce na podporu svého žalobního žádání uvedl, že tvrzení žalovaného, že v případě. že by se skutečně jednalo o zajišťovací blankosměnku, nemohl být žalobce v dobré víře, neboť si musel být vědom toho, že k převodu směnky dochází účelově, je zcela nepodloženou domněnkou. Nedostatek dobré víry na straně žalobce pak žalovaný dovozuje z osobního propojení Ludmily Babincové a žalobce, z duplicitního přihlášení pohledávek paní Babincové a žalobce, ale i ze zastoupení těchto osob identickým advokátem či z absence data provedení rubopisu směnky. Tyto námitky jsou naprosto nedůvodné a nic takového, jak uvádí žalovaný, tj. absence dobré víry žalobce při nabývání směnky z těchto tvrzení žalovaného ani nevyplývá. Údajné duplicitní přihlášení pohledávek je výrazem bdělosti a řádné ochrany svých majetkových zájmů. V případě vedení insolvenčního řízení na majetek dlužníka ostatně věřitel ani nemá jinou možnost, jak se domoci vymožení své pohledávky, než skrze přihlášení své pohledávky do tohoto insolvenčního řízení. V tom, že se tak rozhodli učinit oba uvedení věřitelé, nelze jakkoli spatřovat tvrzenou absenci dobré víry na straně žalobce. I v případě, že by převodcem a nabyvatelem byly kupříkladu osoby blízké, nelze z této samotné skutečnosti dovozovat bez dalšího zlou víru na straně nabyvatele. Závěry podávající se z nálezu Ústavního soudu III.ÚS 980/13 se týkaly toliko tam řešeného případu a tam řešených konkrétních okolností. V daném případě nutno zdůraznit, že ve vztahu mezi žalobcem a dlužníkem ani ve vztahu mezi paní Babincovou a dlužníkem se evidentně o takové nerovné postavení účastníků vztahu nejedná. To je dle závěru ústavního soudu nutno odlišovat od stavu, kdy dochází ke vzniku právního vztahu mezi podnikatelem a nepodnikatelem-spotřebitelem. Žalovaný ani konkrétně netvrdil ani konkrétně neprokazoval, že by žalobce při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka a z toho důvodu nemůže činit vůči žalobci námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k remitentovi Ludmile Babincové. S ohledem na to má žalobce za to, že kauzální námitky žalovaného by měly být pro rozhodnutí v řízení bezpředmětné, nicméně z důvodů opatrnosti žalobce uvedl, že pokud by snad žalovanému nebo dlužníkovi svědčily kauzální námitky, nelze přehlédnout, že popěrný úkon samotného žalovaného je neurčitý, neboť není zřejmé, jak konkrétně se žalovaný dopočítal k uznaným částkám, tj. z čeho se sestává konkrétně uznaná částka a z čeho částka popřená. Nutno tedy mít za to, že je vadný i příslušný popřený úkon správce. Lze dojít k závěru, že žalovaný se mýlí, je-li toho názoru, že do insolvenčního řízení nemůže být přihlášená jak pohledávka směnkou zajištěná, tak i pohledávka ze zajišťovací směnky. Takovýto způsob přihlašování pohledávky je v souladu s konstantní judikaturou např. rozhodnutím 21Cdo 2564/2011 a jiných. Je tedy na žalovaném, aby v daném řízení tvrdil a prokázal, že šlo původně o blankosměnku, která měla být vyplněná a jak měla být vyplněná, resp., že byla vyplněná jinak, než bylo ujednáno. Přitom ani z textu samotné směnky nelze dovodit nic, co by toto tvrzení žalovaného prokazovalo.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Zdůraznil přitom, že obě žalobcem přihlášené pohledávky vznikly ze zajišťovací blankosměnky zajišťující peněžité nároky Ludmily Babincové z smlouvy o úvěru z 21.02.2011. Ludmila Babincová převedla rubopisem nejspíše již vyplněnou směnku na žalobce, který nemohl být v dobré víře, protože si musel být vědom toho, že k převodu směnky dochází účelově, kdy jedním z důvodů účelovosti mohla být snaha eliminovat možnost dlužnice Jeanetty anonymizovano použít své směnečné námitky vůči žalobci. Skutečnost, že žalobce nebyl v dobré víře, je dovozována z osobního propojení Ludmily Babincové a žalobce, z duplicitního přihlášení pohledávek Ludmily Babincové a žalobce vycházejících ze stejného titulu, kterým je smlouva o úvěru, a ze zastoupení identickým advokátem a dále z absence data provedení rubopisu směnky. Osobní propojení žalobce s Ludmilou Babincovou je spatřováno v tom, že žalobce byl jednatelem společnosti FLORIDA, s.r.o. společně s Ivanem Babincem, což pravděpodobně je manžel Ludmily Babincové. Pan Ivan Babinec měl dle obchodního rejstříku do roku 1996 identické bydliště jako od roku 1996 Ing. Jindřich Fiala. Shodnou adresu měla i Babincová Ludmila a Babinec Ivan od 18.12.1996. Personální propojení lze dovodit i z působení Ivana Babince a Ing. Jindřicha Fialy, anonymizovano ve vztahu ke společnosti UNTRACO, v.o.s. V daném případě s ohledem na nález Ústavního soudu III.ÚS 980/13 nemůže obstát tvrzení žalobce, že jeho pohledávka je čistě abstraktním závazkem. Přísná formálnost směnečných vztahů by neměla vychylovat práva ze směnečného vztahu ve prospěch jedné ze zúčastněných stran. Žalobce tedy ve své přihlášce z 18.12.2013 neprokázal hmotněprávní důvod, který by osvědčoval jeho nároky na zaplacení dílčí pohledávky č. 1 a 2 v jím tvrzené výši. K důkazu připojil pouze rubopisovanou, vyplněnou zajišťovací blankosměnku bez dalších důkazů. Jelikož jistina smlouvy o úvěru dosahovala částky 700.000,-Kč, tak žalovaný uznal dílčí pohledávku č. 1 pouze do výše 773.084,84 Kč, která je tvořena jistinou a úrokem od 22.02.2012 do vydání usnesení o úpadku. Poměrně k tomu uznal i směnečnou odměnu ve výši 2.333,33 Kč. Žalovaný má za to, že jím uznaná výše pohledávky měla být v souladu s udělením vyplňovacím právem vepsaná do zajišťovací blankosměnky a nikoli částka tam vepsaná, toliko na základě libovůle. Vyplňovací právo ke směnce bylo Ludmile Babincové uděleno konkludentně vystavením blankosměnky dlužníkem. Došlo přitom k excesivnímu vyplnění blankosměnky, protože vyplněná částka 1.600.000,-Kč bez uvedení data vyplnění nemá oporu ve smlouvě o úvěru, ale byla svévolně vepsána žalobcem nebo Ludmilou Babincovou. Vlastník blankosměnky nemůže při vyplnění blankosměnky projevit svou svévoli a libovůli, ale musí vyplnit blankosměnku v souladu se závazkem, který má zajišťovat. Pokud žalobce nechtěl jednat na škodu dlužníka, měl se podrobně informovat u původního majitele směnky i o jeho mimosměnečných vztazích vůči dlužníku a případných možnostech obrany dlužníka proti uplatnění směnky.

Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav.

Z listin nacházejících se ve spise Krajského soudu v Ostravě KSOS 36 INS 11210/2013 soud zjistil následující:

-Vyhláškou z 22.04.2013 bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka Jeanetta anonymizovano , -usnesením A17 bylo insolvenčním soudem rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz a insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Jaroslav Brož, kdy usnesení je datováno dnem 18.11.2013, -z přihlášky pohledávky věřitele Ing. Jindřicha Fialy doručené soudu prostřednictvím jeho zástupce 18.12.2013 soud zjistil, že žalobce (včas) přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení vůči dlužníkovi, kdy pohledávku č. 1 specifikoval tak, že se jedná o nezajištěnou pohledávku ve výši 1.600.000,-Kč s příslušenstvím na základě směnky vlastní z 21.02.2011 znějící na směnečný peníz 1.600.000,-Kč. Směnka byla vystavena dlužníkem v Ostravě s doložkou bez protestu a byla splatná 21.02.2012. Věřitel je na základě rubopisu učiněného na

směnce řádným majitelem směnky. Na směnku dosud nebylo uhrazeno ničeho. Současně je uplatňován směnečný úrok 6 % z částky 1.600.000,-Kč od 22.02.2012 do 17.11.2013, což je den předcházející zjištění úpadku. Celková výše přihlášené dílčí pohledávky č. 1 činí 1.766.788,05 Kč. Dílčí nezajištěná pohledávka č. 2 byla specifikována tak, že jde o pohledávku 5.333,33 Kč představující směnečnou odměnu dle čl. I. § 48 odst. 1 bod 4. zákona směnečného a šekového ve výši 1,3 % směnečného peníze z uvedené směnky vlastní z 21.02.2011. Věřitel je na základě rubopisu řádným majitelem uvedené směnky a nebylo na ni uhrazeno ničeho, -z protokolu o přezkumném jednání z 16.01.2014 soud zjistil, že zmíněné pohledávky věřitele byly přezkoumány s tím, že věřitel je označován jako věřitel č. 15 a pod číslem přihlášky P16 jsou evidovány zmíněné přihlášené pohledávky žalobce. Insolvenční správce dílčí pohledávku č. 1 v celkové výši 1.766.788,05 Kč popřel do pravosti a dále i popřel co do výše ve výši 993.703,21 Kč, kdy uznal 773.084,84 Kč. Ohledně dílčí pohledávky č. 2 přihlášené ve výši 5.333,33 Kč tuto insolvenční správce popřel co do pravosti a výše, kdy uznal z uvedené pohledávky částku 2.333,33 Kč. Stanovisko dlužníka bylo takové, že se ztotožňuje se závěrem správce. Jako důvod popření žalovaný uvedl, že popírá dílčí pohledávku č. 1 co do důvodu a výše ve výši 993.703,21 Kč a to z důvodu toho, že se jedná o zajišťovací směnku ke smlouvě o úvěru z 21.02.2011 uzavřené mezi dlužnicí Jeanettou anonymizovano a věřitele Ludmilou Babincovou. Podle této smlouvy o úvěru byla poskytnutá jistina ve výši 700.000,-Kč a věřitel zde nedoložil hmotněprávní podklad směnky ve zbývajícím rozsahu. Popěrný úkon je činěn z důvodu nedoložení hmotněprávního základu směnky ke zbývající výši, neboť zde existuje zlá víra vyplývající z osobního propojení Ludmily Babincové a Ing. Jindřicha Fialy, duplicitního uplatnění téže pohledávky těmito věřiteli, zastoupení identickým advokátem a zjevného důvodu pro absenci data na rubopisu. Insolvenční správce dále uvedl, že popírá dílčí pohledávku č. 2 co do důvodu a výše ve výši 3.000,-Kč, což je částka odpovídající neoprávněně uplatněné směnečné odměně v duchu argumentace předchozího odstavce (resp. pohledávky č. 1), -z vyrozumění ze dne 22.01.2014 žalovaným adresovaného zástupci žalobce soud zjistil, že zmíněným vyrozuměním z 22.01.2014 žalovaný vyrozuměl žalobce, resp. jeho zástupce o tom, že 16.01.2014 se konalo přezkumné jednání ve věci dlužníka Jeanetty anonymizovano . Současně byl žalobce uvědoměn o popření pohledávky č. 1 ve výši 993.703,21 Kč a o popření dílčí pohledávky č. 2 ve výši 3.000,-Kč, kdy dlužníka žádnou z pohledávek nepopírá . Vyrozumění bylo zástupci žalobce doručeno dne 27.01.2014, incidenční žaloba byla soudu doručena 14.02.2014 (včas), -insolvenční řízení dosud trvá.

Z (kopie) směnky vlastní soud zjistil, že 21.02.2011 dlužnice vystavila směnku vlastní s následujícím textem: Za tuto směnku slibuji zaplatit Kč 1.600.000 v Ostravě na řad Ludmily Babincové, r.č. .. , bytem .... Bez protestu. Datum splatnosti byl uveden na 21.02.2012. Směnka je podepsána podpisem výstavce-dlužníka.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 36 ICm 501/2014 soud zjistil, že pod uvedenou spisovou značkou je veden incidenční spor k návrhu žalobkyně Ludmily Babincové, kterážto žaluje Mgr. Brože jako insolvenčního správce téže dlužnice Jeanetty anonymizovano , kdy tamní žalobkyně se domáhá určení, že její pohledávka jakožto věřitele č. 16 přihlášená přihláškou pohledávky č. P17 do insolvenčního řízení dlužníka Jeanetta anonymizovano v částce 2.520.047,94 Kč je v plné výši po právu a v celém rozsahu zajištěná majetkem dlužníka náležejícím do majetkové podstaty specifikovaným v přihlášce pohledávky č. P17 z 18.12.2013. V tamním řízení žalobkyně argumentuje tím, že do (téhož) insolvenčního řízení přihlásila svou pohledávku v uvedené výši 2.520.047,94 Kč a to na základě smlouvy o úvěru z 21.02.2011 uzavřené mezi žalobkyní Ludmilou Babincovou a dlužníkem. Přihlášená pohledávka představuje nárok žalobkyně na uhrazení jistiny úvěru ve výši 700.000,-Kč, včetně smluveného úroku ve výši 563.547,94 Kč a včetně sjednaných úroků z prodlení ve výši 1.256.500,-Kč. Pohledávka přitom byla přihlášená jako zajištěná majetkem dlužníka a to formou zřízení zástavního práva k podílu k výši 1/6 na vlastnictví k nemovitostem zapsaným na LV č. 372 pro k.ú. Mariánské Hory, obec Ostrava. Žaloba je podávána z důvodu, že insolvenční správce dlužnice popřel pohledávku žalobce způsobem, z něhož lze dojít k závěru, že byla účinně a perfektně popřena toliko pravost pohledávky, kdy ovšem sám žalovaný uvádí, že nepopírá smlouvu o sjednání úvěru s jistinou ve výši 700.000,-Kč a popírá v zásadě jen část pohledávky přesahující přiměřenou výši závazků dlužnice pocházejících ze zmíněné smlouvy o úvěru na částku 700.000,-Kč na jistině. V označené věci žalobce argumentuje tím, že soud musí vycházet především z obsahu popěrného úkonu a obsahem popěrného úkonu v tom rozsahu, v jakém tento úkon byl učiněn perfektně, je toliko popření pravosti pohledávky přihlášené žalobkyní, nikoli již účinné a perfektní popření pořadí pohledávky nebo její výše. Přitom tamní žalobkyně akcentuje, že je sice popírána pravost, ale není popíráno, že mezi žalobkyní jako věřitelkou a dlužnicí byla sjednána smlouva o úvěru ve výši 700.000,-Kč, kdy splnění bylo zajištěno mimo jiné zástavním právem. Tamní žalovaný pak argumentuje i vystavením zajišťovací směnky. Ze spisu soud dále zjistil, že ústní jednání ve věci bylo nařízeno na týž den, jako jednání v této aktuálně souzené věci.

Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi věřitelkou Ludmilou Babincovou a dlužníkem Jeanettou anonymizovano dne 21.02.2011 soud zjistil, že mezi uvedenými stranami byla uzavřená smlouva o úvěru, na základě které se Ludmila Babincová zavázala poskytnout dlužnici úvěr ve výši 700.000,-Kč a dlužník se zavázal úvěr vrátit a zaplatit z něj 3 % úroky měsíčně. Úvěr byl poskytnut částečně jako splacení úvěru poskytnutého panem Tomčákem a zbývající část bude poskytnuta dlužníkovi. Lhůta pro splácení úvěru a úroků je stanovená splátkovým kalendářem. Podle ujednání pod bodem 1.5 smlouvy pohledávky věřitele na vrácení úvěru na zaplacení úroků z úvěru a na zaplacení úroků z prodlení a smluvních pokut budou zajištěny jednak blankosměnkou podepsanou dlužníkem a předanou věřiteli s právem věřitele vyplnit určitou peněžitou sumu a údaje splatnosti a dále zástavním právem věřitele na podíl ve výši 1/6 k nemovitostem zapsaným na LV č. 372 pro k.ú. Mariánské Hory, obec Ostrava. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení dlužníka se splácením úvěru nebo úroků z úvěrů je věřitel oprávněn požadovat od dlužníka zaplacení úroků z prodlení ve výši 0,5 % denně. Při prodlení delším tří dnů je věřitel navíc oprávněn požadovat od dlužníka zaplacení smluvní pokuty ve výši 35 % z celé jistiny úvěru. Bylo dále ujednáno, že jestliže dlužník je v prodlení s více, než dvěma splátkami úvěru či úroků z úvěru, aniž by přitom tyto musely následovat po sobě bezprostředně, ztrácí dlužník možnost vracet úvěr ve splátkách, tedy stává se splatným celý úvěr, resp. celá jeho dosud nevrácená část a to k okamžiku prodlení dlužníka s třetí splátkou. Obdobně ztrácí dlužník možnost vracet úvěr ve splátkách, jestliže je v prodlení, byť jen s jednou splátkou po dobu delší 3 měsíců. Dále bylo sjednáno, že kromě případů, již uvedených výše je věřitel oprávněn požadovat na dlužníkovi smluvní pokutu 35 % z plné výše jistiny úvěru a současně je věřitel oprávněn odstoupit od smlouvy v každém případě, kdy dlužník poruší další konkrétní ujednání ve smlouvě uvedená. V bodě 2.13 smlouvy je sjednáno, že nevrátí-li neprodleně po odstoupení věřitele od smlouvy nebo poté, kdy se stane celý úvěr splatným dlužník své závazky, postoupí věřitel své pohledávky ze smlouvy včetně veškerých zajišťovacích prostředků na jím určenou či pověřenou třetí osobu k dalšímu vymáhání. Dále strany výslovně konstatují, že nesjednávají spotřebitelský úvěr, nýbrž úvěr určený k zachování vlastnických práv k nemovitostem. V závěru textu smlouvy dlužník potvrdil, že ještě před podpisem se řádně seznámit s celým obsahem smlouvy včetně jejích příloh, tomuto zcela porozuměl, jasně si uvědomil závazek plynoucí pro něj ze smlouvy (především výši jistiny úvěru, sazbu úroků z úvěru, sankce za porušení smlouvy, lhůty pro plnění závazku) a splnění svého závazku považuje odpovědně za reálné.

Z hlediska skutkového nutno dále uvést, že soud ve věci provedl všechny důkazy, jejichž provedení se účastníci domáhali a nezůstal tak žádný důkaz, který nebyl proveden, ačkoli na jeho provedení účastníci trvali.

Z hlediska skutkového nutno konečně uvést, že pro případ, že by byl soudem (kterýmkoli soudem věcí se případně zabývajícím) shledán prostor či skutkový terén, v němž by měly mít význam kauzální námitky žalovaného, byl žalovaný v souladu s ust. § 118a o.s.ř. vyzván k doplnění konkrétních skutkových tvrzení a důkazů k jejich prokázání způsobem uvedeným v protokole o jednání. Na základě této výzvy žalovaný uvedl, že předmětná směnka byla původně blankosměnkou. Žalovanému není známo, kdo směnku vyplnil, nicméně je tvrzeno, že byla vyplněná v rozporu s ujednáním čl. 1.5 smlouvy o úvěru, kde je poukazováno na naprostou neurčitost, tedy neplatnost zmíněného ujednání. K důkazu uvedeného slouží již čtená smlouva o úvěru, kdy je dovozováno, že blankosměnka není přípustným a platným zajišťovacím instrumentem, má-li sloužit jako zajišťovací prostředek k zajištění jiného závazku. Žalobce a Ludmila Babincová jednali ke škodě dlužnice způsobem, který je již popsán ve vyjádřeních žalovaného, kdy žalovanému nejsou dostupné skutečnosti a důkazy nad rámec uvedení v jeho písemných vyjádřeních. Žádná taková tvrzení ani důkazy žalovaný nemá k dispozici.

Z hlediska skutkového a z hlediska dodržení zásad fér procesu dlužno snad podotknout, že žalovaný žádal, aby v zájmu eliminace překvapivého rozhodnutí soud účastníky seznámil s předběžným názorem na věc. U jednání tedy soud k žádosti žalovaného konstatoval, že předběžné posouzení věci je možno dovodit již ze způsobu, jakým byl žalovaný vyzván k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, kdy výzva byla formulována tak, že žalovaný je vyzýván k tvrzení potřebných skutečností a označení důkazů toliko pro případ, že by soud kteréhokoli stupně měl za to, že je dán prostor pro posuzování kauzálních námitek vůči směnce, tedy že by zaujal názor, že kauzální námitky v daném případě by měly mít relevanci. S ohledem na skutečnost, že výzva byla vůči žalovanému učiněna až po přečtení jeho vyjádření k věci, pak lze dovodit i to, že z uvedených vyjádření, která u ústního jednání nebyla žalovaným nikterak doplněna a podepřena důkazními návrhy, je zřejmé, že soud nemá za splněnou povinnost tvrzení a povinnost důkazní žalovaného ve vztahu ke kauzálním námitkám vůči směnce pro případ, že by tyto kauzální námitky měly mít v posuzované věci právní relevanci.

Na výše uvedený zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zák. č. 191/1950 Sb. směnečného a šekového včetně jeho § 17 (§ 17: kdo je žalován ze směnky, nemůže činit námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka), přihlédl k ustálenému výkladu zákona směnečného a šekového zejména ve vztahu k funkci a charakteru zajišťovací směnky a dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná.

Bylo prokázáno, že žalobce přihlásil své dvě pohledávky pod č. P16 ze směnky vlastní z 21.02.2011 znějící na směnečný peníz 1.600.000,-Kč, kterážto byla vystavená dlužníkem a splatná 21.02.2012, do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníkovi. Směnka byla rubopisem převedena žalobci. Na přezkumném jednání žalovaný insolvenční správce (a shodně i dlužník) popřeli dílčí pohledávku č. 1 v rozsahu 993.703,21 a dílčí pohledávku č. 2 v rozsahu 3.000,-Kč, celkem tedy popřeli 996.703,21 Kč z celkem přihlášených dvou pohledávek v celkové výši 1.772.121,38 Kč. Insolvenční správce pohledávky popřel z důvodu nedoložení hmotněprávního podkladu směnky v rozsahu nad 700.000,-Kč , což je jistina dle smlouvy o úvěru, popěrný úkon je činěn z důvodu nedoložení hmotněprávního základu směnky k částce nad 700.000,-Kč, neboť zde existuje zlá víra vyplývající z osobního propojení Ludmily Babincové (=indosant=věřitel) a Ing. Jindřicha Fialy (=žalobce a současně idosatář) a duplicitního uplatněné téže pohledávky, a dále zastoupení týmž advokátem a absenci data na rubopisu .

Soud má za to, že uvedené námitky jsou zjevně nedůvodné a popření není po právu. Soud konstatuje, že vzal za prokázáno, že uvedená směnka je směnkou zajišťovací vystavenou na základě ujednání pod bodem 1.5 smlouvy o úvěru uzavřené mezi Ludmilou Babincovou a dlužníkem. Současně je soud toho názoru, že původní blankosměnka nebyla vyplněna excesivně, tj. v rozporu s ujednáním pod bodem 1.5 smlouvy o úvěru a nebyla vyplněna ani v rozporu s ostatními ujednáními smlouvy o úvěru. Potud dle názoru soudu končí možnost namítat kauzální námitky ve vztahu k předmětné směnce jako směnce zajišťovací. V řízení totiž nebylo konkrétně a v podrobnostech tvrzeno a prokázáno nic, co by nasvědčovalo možnosti aplikace ust. § 17 směnečného a šekového zákona, tedy nebylo konkrétně tvrzeno a konkrétně prokázáno nic, co by nasvědčovalo závěru, že žalobce jako současný vlastník směnky při jejím nabývání jednal vědomě na škodu dlužníka. Platí tedy, že právní vztah založený směnkou je právním vztahem nekauzálním a směnka jako taková je chápána jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky z pravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický směnečný právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod-kauza není pro jeho vznik významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl důvodem jeho vzniku. Směnky nejsou ani v případě zajišťovacích směnek akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit. Z povahy zajišťovací směnky vyplývá, že plněním na zajišťovací směnku nezaniká zajištěná pohledávka a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky. Zajišťovací směnka má svůj vlastní právní osud. Samo vyplnění zajišťovací blankosměnky a plnění na zajišťovací směnku neznamená zánik zajišťovaného závazku. Okolnost, že šlo o směnku zajišťovací a že tedy věřiteli může náležet z ekonomického hlediska plnění jen jednou, se ovšem projeví tím, že v rozsahu proplacení zajišťovací směnky se dlužník ubrání případnému nucenému vymožení exekučním titulem přiznané zajištěné pohledávky námitkou plnění na zajišťovací směnku. Ekonomicky vzato může věřiteli náležet jen jediné plnění na úhradu jeho pohledávky, a proto plnění na zajišťovací směnku musí mít stejné právní následky pro zástavní práva zajišťující tutéž pohledávku. Ubránil-li by se totiž dlužník v rozsahu proplacení zajišťovací směnky nucenému vymožení exekučním titulem přiznané pohledávky zajištěné zástavním právem, neprosadí se v tomto rozsahu ani zástavní právo (jeho uhrazovací funkce-dále a podrobněji viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21Cdo 2564/2011, případně rozsudky v tomto citovaném rozhodnutí zmíněné, obdobě pak viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29Cdo 3716/2007).

Ve světle uvedeného tedy soud shrnuje, že námitky žalovaného má za zjevně nedůvodné, neboť podle ustáleného rozhodovací praxe plněním na zajišťovací směnku (kdy v daném případě lze mít za to, že směnka má charakter směnky zajišťovací ve vztahu k závazkům dlužníka ze smlouvy o úvěru z 21.02.2011) nezaniká zajištěná pohledávka a naopak. Zajišťovací směnka má svůj vlastní právní osud. Soud má tedy za to, že přihláškou uplatnil žalobce své nároky po právu a důvodně. Vzhledem k tomu, že žalobce odvíjí své pohledávky od směnky, kterou rubopisem nabyl, není jeho povinností dokládat hmotněprávní základ nároku . Soud má za to, že jedinou důvodnou obranou dlužníka ve vztahu k uvedené směnce by bylo tvrzení, že veškeré pohledávky směnkou založené byly uhrazeny, případně tvrzení, že vzhledem k zajišťovací povaze zmíněné směnky již byly uhrazeny veškeré závazky, které směnka zajišťovala, kdy ovšem v průběhu celého řízení (a ani v průběhu souvisejícího řízení ve věci 36 ICm 501/2014) nebylo nic takového tvrzeno a tím méně prokázáno.

Pro úplnost snad dlužno dodat, že na posuzovaný vztah nedopadají ustanovení o spotřebitelských smlouvách, neboť na straně jedné nevystupuje podnikatel a na druhé straně spotřebitel, nehledě na to, že ve smlouvě o úvěru, v souvislosti s jejímž sjednáním vznikla i zmíněná směnka, je výslovně konstatováno, že uvedený vztah založený smlouvou o úvěru mezi stranami úvěrové smlouvy není vztahem spotřebitelským. Kauzální námitky ve vztahu k žalobcem uplatněným pohledávkám ze směnky soud tedy neshledává přípustné, což plyne z výše uvedené povahy směnky a soud neshledává žádný prostor, v němž by kauzálním námitkám žalovaného měl být poskytnut jakýkoli právní význam, resp. měla být poskytnuta právní relevance.

Ostatní námitky žalovaného soud nepovažuje za přiléhavé, kdy o povaze směnky i směnky zajišťovací i o možnosti souběžného uplatnění pohledávek ze závazku i ze zajišťovací směnky není pochyb ve smyslu výkladu již výše uvedeného. Souběžné uplatnění pohledávky založené kauzální smlouvou na straně jedné a zajišťovací směnkou na straně druhé je možné, neboť každý z těchto závazků má vlastní právní osud, kdy je zapotřebí znovu zdůraznit, že právní vztah založený směnkou je vztahem důsledně nekauzálním a že směnka je abstraktním dlužnicky dokonalým cenným papírem, jehož perfekce se posuzuje prakticky výhradně jen podle přísných formálních náležitostí takového cenného papíru.

Zbývá snad krátce podotknout, že možno mít pochybnosti o perfekci právního úkonu, jímž žalovaný insolvenční správce popřel žalobcem uplatněné pohledávky, kdy je popírána jak pravost tak i výše, ale současně se připouští, že do částky přinejmenším jistiny úvěru závazek dlužníkovi vznikl, a tedy přinejmenším ohledně jistiny úvěru není namítán nedostatek pravosti. Soud má nicméně za to, že uvedené nedokonalosti popěrného úkonu v daném případě nikterak soudu neznemožňovaly věc po právní stránce projednat a rozhodnout způsobem výše uvedeným, což platí zvláště v situaci, kdy v důsledku zmíněné nedokonalosti není vyloučena nebo podstatně zkomplikována možnost soudu věc projednat a rozhodnout v incidenčním sporu věcně.

S ohledem na vše uvedené tedy soud výroky č. I. a II. tohoto rozhodnutí vyhověl žalobě v obou jejich relativně samostatných částech a určil, že pohledávky č. 1 i pohledávky č. 2 přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Jeanetty anonymizovano , věřitelem č. 15 Ing. Jindřichem Fialou anonymizovano , které byly popřeny co do pravosti a výše jsou pohledávkami v plné výši po právu. Při formulaci rozsudečného výroku soud zohlednil tu skutečnost, že dle slovního vyjádření užitého v popěrném úkonu byla popřena jak pravost, tak výše zmíněných pohledávek. Ve vztahu k dílčí pohledávce č. 2 pak soud konstatuje, že neshledal důvod pro zamítnutí návrhu ani ve vztahu k výši směnečné odměny přihláškou č. 2 uplatněné.

Ve vztahu k dílčí pohledávce č. 2 lze obdobně uvést vše, co bylo uvedeno ve vztahu k dílčí pohledávce č. 1, resp. k povaze směnky obecně a výše přihlášené pohledávky je v souladu s ust. § 48 odst. 1 bod 4 zákona směnečného a šekového.

Výrok č. III. tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má zákonnou oporu v ust. § 142 o.s.ř. a § 7 a § 202 IZ, kdy plně procesně úspěšnému žalobci nelze právo na náhradu nákladů řízení v daném případě přiznat s ohledem na nákladovou imunitu žalovaného insolvenčního správce, vyplývající z ust. § 202 odst. 1 o.s.ř. Prvek zavinění či náhody vzniklé žalovanému insolvenčnímu správci zde soud neshledává.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně trojmo.

V Ostravě dne 11. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Aleš Palkovský, v.r. Vanessa Plonková samosoudce