36 ICm 4709/2015
36 ICm 4709/2015-30 (KSOS 36 INS 20165/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Door Financial a.s., se sídlem Praha 2, Mánesova 917/28, IČO 29016126, proti žalované Ing. Haně Sazovské, se sídlem Frýdek-Místek, Chlebovice, U Hřiště 255, insolvenční správkyni dlužníka Adama anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Jičínská 279/7, zastoupené Mgr. Ester Šamajovou, advokátkou se sídlem Havířov, U Stromovky 1501/11, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 4.003,40 Kč podle smlouvy o zápůjčce č. DFH154556 ze dne 20.05.2015 a ve výši 20,86 Kč z titulu zákonných úroků z prodlení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 20165/2015 s dlužníkem Adamem anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Jičínská 279/7, přihlášena přihláškou P5, je po právu.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 42.499,-Kč podle smlouvy o zápůjčce č. DFH154556 ze dne 20.05.2015 a ve výši 167,76 Kč z titulu zákonných úroků z prodlení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 20165/2015 s dlužníkem Adamem anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Jičínská 279/7, přihlášena přihláškou P5, je po právu, se zamítá. isir.justi ce.cz

III. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobcova pohledávka č. 2 ve výši 27.499,67 Kč z titulu smluvní pokuty odpovídající neuhrazené části odměny za inkaso, dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce č. DFH154556 ze dne 20.05.2015, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 20165/2015 s dlužníkem Adamem anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Jičínská 279/7, přihlášena přihláškou P5, je po právu, se zamítá.

IV. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobcova pohledávka č. 3 ve výši 8.496,94 Kč z titulu smluvní pokuty odpovídající neuhrazené části úroků, dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce č. DFH154556 ze dne 20.05.2015, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 20165/2015 s dlužníkem Adamem anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Jičínská 279/7, přihlášena přihláškou P5, je po právu, se zamítá.

V. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobcova pohledávka č. 4 ve výši 976,55 Kč z titulu smluvní pokuty odpovídající 0,1 % z neuhrazené jistiny půjčky denně, dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce č. DFH154556 ze dne 20.05.2015, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 20165/2015 s dlužníkem Adamem anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Jičínská 279/7, přihlášena přihláškou P5, je po právu, se zamítá.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 13.262,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet její zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 11.12.2015 se žalobce domáhal určení, že má v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 20165/2015 s dlužníkem Adamem anonymizovano pohledávku č. 1 ve výši 46.691,02 Kč podle smlouvy o zápůjčce č. DFH154556 ze dne 20.05.2015, dále pohledávky z titulu smluvních pokut dle stejné smlouvy o zápůjčce, a to pohledávku č. 2 ve výši 27.499,67 Kč, pohledávku č. 3 ve výši 8.496,94 Kč a pohledávku č. 4 ve výši ve výši 976,55 Kč. V žalobě tvrdil, že dlužník Adam Kovář uzavřel s žalobcem dne 20.05.2015 smlouvu o zápůjčce č. DFH154556, na základě které mu žalobce poskytl finanční prostředky ve výši 50.000,-Kč. Dlužník se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 10.000,-Kč, a to ve formě pravidelných týdenních splátek. Vedle toho si smluvní strany v čl. C této smlouvy ujednaly způsob splácení zápůjčky a jejího příslušenství formou hotovostního inkasa a uzavřely tak dohodu o hotovostním inkasu dle čl. K této smlouvy. V čl. N této smlouvy se dlužník zavázal pro případ prodlení se zaplacením více než dvou týdenních splátek či jedné splátky po dobu delší než tři měsíce a/nebo pro případ zahájení insolvenčního řízení zaplatit žalobci okamžitě neuhrazenou část jistiny zápůjčky s tím, že okamžité zesplatnění nastává dnem následujícím

ICM R po dni, ve kterém se zákazník ocitne v prodlení, resp. dnem zahájení insolvenčního řízení. V takovém případě se jak jistina zápůjčky, tak i smluvní pokuty stávají okamžitě splatnými. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku prodlení a/nebo zahájení insolvenčního řízení se dlužník zavázal k povinnosti zaplatit žalobci smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené odměně za inkaso a neuhrazené části úroku, které by byl povinen žalobci zaplatit v případě, kdy by k okamžitému zesplatnění nedošlo. Současně bylo v tomto článku sjednáno, že v případě, kdy dlužník poruší svoji povinnost zaplatit neuhrazenou část jistiny, je povinen žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dále žalobce uvedl, že smlouvu o zápůjčce považuje za platné právní jednání i z pohledu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že při sepisování žádosti o zápůjčku dne 18.05.2015 obchodní zástupce s dlužníkem probral výši jeho aktuálních příjmů a výdajů a možnost splácení zápůjčky. Současně dlužníku předal standardní informace o spotřebitelském úvěru, které obsahují veškeré informace, které jsou předepsány tímto zákonem.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když především setrvala na důvodech popření pohledávek uvedených v popěrném úkonu. Uvedla, že spotřebitelská smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobcem a Adamem anonymizovano dne 20.05.2015 je neplatná s odkazem na ust. § 580 nového občanského zákoníku, když odporuje zákonu, konkrétně § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V daném případě ze smlouvy i z žádosti o zápůjčku vyplývá, že zapůjčitel vycházel při posuzování schopnosti vydlužitele splácet zapůjčené peněžní prostředky výlučně z jeho informací, aniž by sám vyvinul nějakou aktivitu. Uvedené ustanovení přitom ukládá věřiteli povinnost posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jinak je smlouva neplatná. Pokud jde o výklad pojmu odborná péče, odkázala na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2015, č.j. 1 As 30/2015-39. Podle ust. § 588 nového občanského zákoníku by měl soud k neplatnosti právního jednání přihlížet z úřední povinnosti. Z uvedených důvodů insolvenční správkyně uznala pouze nárok na vrácení zapůjčených peněz fakticky z titulu bezdůvodného obohacení s úroky z prodlení v zákonné výši. Nárok na smluvní pokuty pro jejich akcesorickou povahu nepovažovala za rovněž důvodný. Současně s odkazem na ust. § 170 insolvenčního zákona uvedla, že smluvní pokuta, která se rovná neuhrazené části úroku, je vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení a dále, že nárok z titulu smluvní pokuty ve výši neuhrazené části odměny za inkaso je nedůvodný také proto, že v sobě zahrnuje platby za služby, které s ohledem na insolvenční řízení nebudou nikdy poskytnuty.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, neboť ten se k jednání nedostavil bez omluvy, ačkoliv byl řádně předvolán. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle ust. § 160 odst. 3, ust. § 7 IZ a ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

ICM R

Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 36 INS 20165/2015 soud zjistil:

-z usnesení ze dne ze dne 01.09.2015, č.j. KSOS 36 INS 20165/2015-A4, že byl zjištěn úpadek dlužníka Adama anonymizovano , soud povolil řešení úpadku oddlužením, insolvenční správkyní byla ustanovena Ing. Hana Sazovská, -z usnesení ze dne ze dne 07.03.2016, č.j. KSOS 36 INS 20165/2015-B5, ve znění opravného usnesení ze dne 15.03.2016 (B6), že bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, -z přihlášky pohledávky č. P5 doručené insolvenčnímu soudu dne 03.09.2015, že žalobce jako věřitel č. 5 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku č. 1 ve výši 46.691,02 Kč z titulu neuhrazené části jistiny (46.502,40 Kč) a její příslušenství (zákonných úroků z prodlení 188,62 Kč) dle smlouvy o zápůjčce č. DFH154556 ze dne 20.05.2015 (dále jen smlouva o zápůjčce); pohledávku č. 2 ve výši 27.499,67 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso; pohledávku č. 3 ve výši 8.496,94 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroků; pohledávku č. 4 ve výši 976,55 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny zápůjčky denně, -z protokolu z přezkumného jednání ze dne 12.11.2015, včetně seznamu přihlášených pohledávek ve vztahu k přihlášce P5, že insolvenční správkyně popřela pohledávky takto: č. 1 částečně ve výši 4.024,26 Kč (4.003,40 Kč co do jistiny a 20,86 Kč co do zákonných úroků z prodlení) a č. 2, č. 3 a č. 4 zcela co do pravosti, a to pro rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách, když věřitel nedoložil naplnění podmínky platnosti smlouvy dle ust. 9 zákona č. 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době jejího uzavření, u pohledávky č. 1 dále uvedla, že zohlednila úhradu dlužníka ve výši 7.501,-Kč a že zjištěný úrok přepočetla na uznanou jistinu, u pohledávky č. 2 uvedla, že vzhledem ke splatnosti zápůjčky částka v sobě zahrnuje platby za služby, které s ohledem na insolvenční řízení nebudou dlužníkovi nikdy poskytnuty, a u pohledávky č. 3 uvedla, že vzhledem ke splatnosti zápůjčky částka v sobě zahrnuje i úrok za období po úpadku, který je dle § 170 IZ vyloučen z uspokojení, dlužník pohledávky žalobce uznal, -z vyrozumění o popření pohledávky ze dne 13.11.2015, že insolvenční správkyně poučila věřitele o možnosti podat žalobu dle § 198 odst. 1, 2 IZ na určení popřených pohledávek, podle dodejky bylo vyrozumění žalobci doručeno dne 20.11.2015, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce přihlásil přihláškou č. P5 do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 20165/2015, pohledávku č. 1 ve výši 46.691,02 Kč z titulu neuhrazené části jistiny a její příslušenství dle smlouvy o zápůjčce; pohledávku č. 2 ve výši 27.499,67 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso; pohledávku č. 3 ve výši 8.496,94 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroků; pohledávku č. 4 ve výši 976,55 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny zápůjčky denně. Žalovaná na přezkumném

ICM R jednání dne 12.11.2015 popřela pohledávku č. 1 v rozsahu 4.024,26 Kč a pohledávky č. 2, č. 3 a č. 4 zcela co do pravosti. Žalobce včas uplatnil své právo na určení popřených pohledávek žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti popírající insolvenční správkyni. V rámci žaloby se žalobce domáhal také určení pravosti zjištěné části pohledávky č. 1.

Soud se dále zabýval vlastním nárokem žalobce na určení pravosti popřené části pohledávky č. 1 z titulu neuhrazené jistiny a úroků z prodlení dle smlouvy o zápůjčce č. DFH154556 ze dne 20.05.2015, a na určení pravosti č. 2, č. 3 a č. 4 z titulu smluvních pokut podle téže smlouvy, přičemž z důkazů označených žalobcem zjistil následující.

Ze smlouvy o zápůjčce č. DFH154556 včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že dne 20.05.2015 uzavřel žalobce jako zapůjčitel (označen sídlem a IČO) s Adamem anonymizovano jako vydlužitelem (označeným bydlištěm a rodným číslem) s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. a dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl vydlužiteli peněžitou zápůjčku ve výši 50.000,-Kč v hotovostní variantě. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 32,242% a roční procentní sazba nákladů činila 37,79%. Vydlužitel se zavázal žalobci vrátit 60.000,-Kč (tj. 50.000,-Kč jistina + 10.000,-Kč úrok) a částku 30.000,-Kč jako odměnu za inkaso, celkem se tak zavázal zaplatit žalobci částku 90.000,-Kč formou rovnoměrných týdenních plateb ve výši 1.500,-Kč (60 týdnů). Z čl. C část I. smlouvy o zápůjčce vyplývá, že vydlužitel si vybral hotovostní variantu (vyplacení zápůjčky hotově při uzavření smlouvy), kde byla stanovena odměna za inkaso. V čl. E smlouvy o zápůjčce je uvedeno prohlášení vydlužitele, že mu zapůjčitel s dostatečným předstihem před podpisem této smlouvy poskytl a) standardní informace o zápůjčce dle této smlouvy; b) náležité vysvětlení a k posouzení, zda tato smlouva odpovídá jeho finanční situaci, zejména vysvětlení standardních informací, a to včetně důsledků prodlení s úhradou splátek a ostatní plateb dle této smlouvy, a dále c) návrh této smlouvy. Vydlužitel podpisem smlouvy potvrdil, že byl upozorněn na rozdíly mezi hotovostní a bezhotovnostní variantou, spočívající zejména v jeho povinnosti uhradit v případě hotovostní varianty odměnu za inkaso. Vydlužitel vzal na vědomí a souhlasil s tím, že odměna za inkaso není zahrnuta ani do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru, neboť se jedná o samostatné v této smlouvě uvedené, nepovinné náklady, spojené s dobrovolně zvolenou doplňkovou službou hotovostního inkasa, jejíž sjednání není podmínkou poskytnutí zápůjčky dle této smlouvy. V čl. L si strany mimo jiné ujednaly, že pokud byla uzavřena dohoda o hotovostním inkasu, není vydlužitel v případě porušení jeho povinnosti hradit splátky řádně a včas oprávněn dohodu o hotovostním inkasu vypovědět. Podle čl. N smlouvy nazvaném okamžité zesplatnění se vydlužitel zavázal zaplatit zapůjčiteli okamžitě neuhrazenou část jistiny zápůjčky (dále jen okamžité zesplatnění) v případě že (a) se ocitne v prodlení se zaplacením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce (dále jen kvalifikované prodlení) nebo v případě, že (b) bude vůči vydlužiteli zahájeno insolvenční řízení (dále jen zahájení insolvenčního řízení) s tím, že okamžité zesplatnění nastává dnem následujícím po dni, ve kterém se vydlužitel ocitne v kvalifikovaném prodlení nebo dnem zahájení insolvenčního řízení; to však neplatí, dohodnou-li se smluvní strany, byť jen ústně, jinak. Jak jistina zápůjčky a úrok, tak smluvní pokuty pro tento případ sjednané se v okamžiku okamžitého zesplatnění stávají splatnými. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku

ICM R kvalifikovaného prodlení je vydlužitel povinen zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso, kterou by byl povinen zapůjčiteli zaplatit v případě, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku kvalifikovaného prodlení, které nastalo poté, co vydlužitel vypověděl dohodu o hotovostním inkasu, je povinen zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso, kterou by byl vydlužitel povinen zapůjčiteli zaplatit v případě, kdyby k výpovědi dohody o hotovostním inkasu a okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku zahájení insolvenčního řízení je vydlužitel povinen zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu v částce rovnající se součtu neuhrazené části úroků a neuhrazené části odměny za inkaso, které by byl vydlužitel povinen zapůjčiteli zaplatit, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě, že vydlužitel poruší svou povinnost zaplatit neuhrazenou část jistiny zápůjčky dle tohoto odstavce, je povinen zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou.

Z listiny nazvané jako žádost o zápůjčku ze dne 18.05.2015 a standardních informací o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že Adam Kovář požádal žalobce o poskytnutí zápůjčky ve výši 50.000,-Kč. V té souvislosti byl zástupcem žalobce informován o podmínkách spotřebitelského úvěru a při poskytnutí informací byl vyplněn formulář nadepsaný jako standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ve formuláři jsou specifikovány základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, tedy že je žádána zápůjčka ve výši 50.000,-Kč a že je volena hotovostní varianta-výplata při podpisu smlouvy. Je uvedena celková částka, kterou je třeba podle smlouvy o zápůjčce zaplatit: 50.000,-Kč z titulu jistiny, 10.000,-Kč z titulu úroků a vzhledem k tomu, že vydlužitel zvolil hotovostní variantu splácení dluhu, potom rovněž 30.000,-Kč jako odměnu za inkaso. Tuto celkovou částku měl vydlužitel uhradit v 60 týdenních splátkách splatných u něj v domácnosti. Vydlužitel byl také informován o nákladech spotřebitelského úvěru, o možnostech odstoupení od smlouvy či o možnosti předčasného splacení. V žádosti o zápůjčku jsou uvedeny údaje o zaměstnání a majetkové poměry vydlužitele s tím, že jeho měsíční příjmy činí 23.500,-Kč a měsíční výdaje činí 15.500,-Kč (6.000,-Kč nájemné, 500,-Kč telefon, 2.000,-Kč splátky půjček, zápůjček a úvěrů, 7.000,-Kč výdaje na domácnost). V kolonce nazvané jako ověřené doklady žádosti o zápůjčku jsou uvedeny: OP, výplatní pásky, nájemní smlouva, SIPO a jiné označené jako KP . Žádost o zápůjčku byla podepsána Adamem anonymizovano a zástupcem žalobce.

Po takto provedeném dokazování všemi žalobcem označenými důkazy dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Insolvenční dlužník Adam Kovář uzavřel na základě žádosti ze dne 18.05.2015 s žalobcem dne 20.05.2014 smlouvu o zápůjčce č. DFH154556, podle které mu žalobce poskytl peněžitou zápůjčku ve výši 50.000,-Kč v hotovostní variantě. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 32,242% a roční procentní sazba nákladů činila 37,79%. Insolvenční dlužník se zavázal žalobci vrátit 50.000,-Kč na jistině, 10.000,-Kč na úrocích, a dále zaplatit 30.000,-Kč jako odměnu za inkaso, která nebyla zahrnuta do tzv. celkových nákladů úvěru, neboť se jednalo o nepovinné ve smlouvě samostatně uvedené náklady, celkem se tak zavázal zaplatit žalobci částku 90.000,-Kč formou rovnoměrných týdenních plateb ve výši 1.500,-Kč (60 týdnů). V incidenčním sporu nebyly žalobcem tvrzeny jednotlivé úhrady splátek zápůjčky insolvenčním dlužníkem, mezi účastníky řízení však nebylo sporu o tom, že vydlužitel dosud uhradil pouze částku 7.501,-Kč. Žalobce

ICM R prostřednictvím svého zástupce při vyplňování žádosti o zápůjčku schopnost vydlužitele zápůjčku splácet ověřil doklady o příjmech a výdajích (viz kolonka ověřené doklady žádosti: OP, výplatní pásky, nájemní smlouva, SIPO a jiné označené jako KP ). Popřené pohledávky č. 2, č. 3 a č. 4 představují smluvní pokuty, které byly sjednány v čl. N smlouvy nazvaném okamžité zesplatnění. Žalobcem nebylo v incidenčním sporu tvrzeno a prokazováno, ke kterému konkrétnímu dni a na základě čeho (z jakých důvodů) k okamžitému zesplatnění zápůjčky došlo (zda v důsledku kvalifikovaného prodlení se splácením týdenních splátek sjednaných ve smlouvě o zápůjčce či v důsledku zahájení insolvenčního řízení), žalobcem nebylo rovněž tvrzeno a prokazováno, kolik zůstalo na odměně za inkasní služby (sjednané pro celé období částkou 30.000,-Kč) nezaplaceno a kolik zůstalo nezaplaceno z úroků (sjednaných pro celé období celkovou částkou 10.000,-Kč). Tato tvrzení jsou přitom zcela klíčová pro posouzení jeho nároků z titulu smluvních pokut, které měly vzniknout právě v důsledku zesplatnění zápůjčky podle čl. N smlouvy o zápůjčce, když bez nich soud především nemohl zjistit, zda a kdy konkrétně žalobci vznikl nárok na smluvní pokuty a v jaké výši. Závěr o neúplnosti skutkových tvrzení a důkazů k nim pak soud nemohl žalobci sdělit, a tedy žalobce vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., jelikož se k jednání soudu nedostavil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. Vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci jde o právní poměry vzniklé po 01.01.2014, byl aplikován nový občanský zákoník (dále jen NOZ).

K pohledávce č. 1:

Podle § 2390 NOZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 NOZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 2394 NOZ bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a insolvenčním dlužníkem byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce podléhající režimu ust. § 2390 a násl. NOZ. Žalobce ji uzavíral jako podnikatel a insolvenční dlužník jako spotřebitel (fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 a násl. NOZ. Pokud jde o smluvní náležitosti, vyhovuje smlouva rovněž příslušným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění, když zapůjčitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce splnil řádně jak svoji informační povinnost formou standardních informací, tak povinnost vymezenou v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy prostřednictvím svého zástupce při sepisování žádosti o zápůjčku schopnost vydlužitele zápůjčku splácet ověřil doklady o příjmech a výdajích. Mezi zapůjčitelem a vydlužitelem rovněž není sporu o tom, že vydlužitel smlouvu podepsal ze své svobodné vůle, když námitku v tomto ohledu nikdy žádnou neuplatnil

ICM R

(insolvenční dlužník popěrný úkon neučinil a ani netvrdil, že nechtěl uzavřít smlouvu o zápůjčce, že jeho vůle nebyla vážná apod.), její obsah, který byl v základních náležitostech z hlediska hypotézy ust. § 2390 NOZ sjednán, akceptoval. Za této situace nemá soud pochybnost o tom, že insolvenční dlužník musí odpovídat za vlastní kontraktaci, tj. nést odpovědnost za svůj projev vůle. Nadto nutno zdůraznit, že nebylo tvrzeno, že by snad vydlužitel plnění žalobce ve výši 50.000,-Kč nepřijal. Konečně soud považuje také za nutné poukázat i na nález Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 625/03, dle kterého základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. V tomto rozhodnutí je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou obzvlášť za situace, kdy smluvní strany (zapůjčitel a vydlužitel) proti platnosti smlouvy ničeho nenamítají a tuto smlouvu respektují.

Na základě uvedeného závěru o platnosti smlouvy o zápůjčce pak soud dospěl k závěru, že žalobce má nárok na vrácení dlužné jistiny 46.502,40 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 188,62 Kč. Jelikož insolvenční správkyně uznala dlužnou jistinu ve výši 42.499,-Kč a úroky z prodlení ve výši 167,76 Kč, zbývá určit, že po právu ze smlouvy o zápůjčce je ještě část pohledávky č. 1 ve výši 4.003,40 Kč na jistině a 20,86 Kč na zákonných úrocích. Soud proto rozhodl jak ve výroku I. uvedeno.

Konečně pokud se žalobce incidenční žalobou domáhal rovněž určení, že má v insolvenčním řízení vedeném s dlužníkem Adamem anonymizovano také část pohledávky č. 1 v rozsahu 42.499,-Kč na jistině a 167,76 Kč na zákonných úrocích z prodlení, nezbylo než žalobu zamítnout. V daném případě se žalobce totiž domáhal určení pohledávky, která insolvenční správkyní ani dlužníkem nebyla popřena, tedy jinými slovy byla zjištěna. V této části nebyly vůbec splněny podmínky pro vedení incidenčního sporu, když jak plyne z ust. § 198 odst. 1 IZ, věřitelé mohou uplatnit své právo na určení nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, nikoliv však v případě, kdy se jedná o pohledávku insolvenční správkyní a dlužníkem uznanou. Soud proto rozhodl jak ve výroku II. uvedeno. K pohledávkám č. 2, č. 3 a č. 4:

Dle ust. § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Nárok na smluvní pokutu vzniká v případě, že došlo k porušení určité smluvní povinnosti, která je kryta smluvní pokutou. Okamžik vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty (splatnosti) se pak řídí ujednáním stran, případně pravidly uvedenými v zákoně.

Úspěch žalobce ve věci závisel na zjištění, kdy a z jakých důvodů došlo k okamžitému zesplatnění zápůjčky, když teprve v důsledku porušení určité povinnosti vydlužitele mohl nárok na smluvní pokuty zapůjčiteli vzniknout, dále také na zjištění, kolik zůstalo na odměně za inkasní služby (sjednané pro celé období částkou 30.000,-Kč) nezaplaceno, kolik zůstalo nezaplaceno z úroků (sjednaných pro celé období celkovou částkou 10.000,-Kč), když právě od těchto částek se smluvní pokuta č. 2 a č. 3 odvozovala.

ICM R

Žalobce v tomto ohledu svou povinnost tvrzení ve vztahu k pohledávkám č. 2, č. 3 a č. 4 v incidenčním sporu nesplnil. V daném případě tvrdil pouze výsledek, nikoliv však skutečnosti tento zakládající. Jeho žalobní tvrzení ke vzniku nároku na všechny smluvní pokuty tak zůstala v incidenčním sporu jen ve zcela obecné rovině.

Sporné řízení se řídí zásadou projednací. Má-li být účastník řízení úspěšný, musí splnit své procesní povinnosti. V prvé řadě se jedná o povinnost tvrzení, uloženou účastníkovi v § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., která se v právní teorii rovněž nazývá břemenem tvrzení. Dle tohoto ustanovení musí účastník tvrdit významné skutečnosti pro rozhodnutí soudu. Pro úplnost zbývá dodat, že všechna tato tvrzení je pak povinen účastník prokázat dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř., ve kterém je zakotvena povinnost důkazní. Důkazní návrhy však chybějící tvrzení o právně významných skutečnostech nahradit nemohou. Důkazní břemeno a břemeno tvrzení o splnění uvedených obecných předpokladů vzniku nároku na smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2048 NOZ, tížilo žalobce (ust. § 7 IZ a § 101 odst. 1 písm. a) a § 120 o.s.ř.).

S ohledem na shora formulované závěry, kdy žalobce břemeno tvrzení k rozhodujícím skutečnostem ke vzniku nároku na smluvní pokuty podle čl. N smlouvy o zápůjčce neunesl, soud uzavírá, že žalovaná jako insolvenční správkyně učinila popěrný úkon důvodně, neboť v daném případě nelze dovodit, že konkrétní pohledávky, a to pohledávka č. 2 ve výši 27.499,67 Kč, pohledávka č. 3 ve výši 8.496,94 Kč a pohledávka č. 4 ve výši 976,55 Kč, existují.

Jelikož soud přezkoumává sám, zdali klauzule obsažené ve spotřebitelské smlouvě neznamenají v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran či zda se neodchylují od zákona v neprospěch spotřebitele a není v této otázce vázán žádnými námitkami účastníků, zabýval se ve druhé řadě (pro úplnost právní argumentace) také tím, zda oddělitelná ujednání smluvních pokut v čl. N smlouvy o zápůjčce jsou platná.

Podle § 547 NOZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Ohledně ujednání smluvní pokuty (pohledávka č. 2) dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso (v případě prodlení vydlužitele nebo zahájení insolvenčního řízení) dospěl k následujícím závěrům:

Pokud důvodem pro smluvní pokutu ve výši neuhrazené části odměny za inkaso mělo

ICM R být nejen porušení povinností vydlužitele, nýbrž také zahájení insolvenčního řízení, nárok žalobce na zaplacení takové smluvní pokuty nemůže být dán proto, že z § 2048 NOZ jasně plyne, že smluvní pokuta může být sjednána pro případ porušení povinností některé ze stran smlouvy. Podání insolvenčního návrhu však nelze považovat za porušení povinností. Podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení je pak procesním právem dlužníka, které je mu přiznáno právním řádem. Využití tohoto práva pak nemůže být současně porušením smluvní povinnosti. Navíc ujednání o smluvní pokutě v důsledku zahájení insolvenčního řízení nijak nezohledňuje, že insolvenční řízení může být zahájeno i k návrhu věřitele, přičemž takovýto insolvenční návrh může být odmítnut či zamítnut. Ze smluvních ujednání ale plyne, že i takto zahájené insolvenční řízení by mělo mít za následek zesplatnění úvěru a povinnost uhradit smluvní pokutu. Z tohoto důvodu je pak ujednání o povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši nesplacené části odměny za hotovostní inkaso z důvodu zahájení insolvenčního řízení neplatné. Pokud důvodem pro tuto smluvní pokutu mělo být porušení povinností vydlužitele platit zápůjčku řádně a včas, pak soud konstatuje, že smluvní pokuta ve výši nesplacené části odměny za hotovostní inkaso (za situace, kdy tato odměna nebyla zahrnuta do tzv. celkových nákladů úvěru, neboť se jednalo o nepovinné ve smlouvě samostatně uvedené náklady) nebyla sjednána v žádné relaci k výši konkrétního dluhu po splatnosti, ani k délce prodlení s placením. Soud je tedy toho názoru, že žádnou ze zákonem předpokládaných funkcí předmětná smluvní pokuta nenaplňuje, nýbrž jejím účelem je pouze právo zapůjčitele navýšit pohledávku o náklady na službu, kterou již od okamžiku zesplatnění zápůjčky neposkytuje (nedochází k reálnému inkasování prostřednictvím fyzických osob) a získat nepřiměřenou majetkovou výhodu nejen na úkor vydlužitele, ale i na úkor jiných věřitelů. Takovému právnímu jednání nelze proto poskytnout ochranu a je nutno jej shledat v rozporu s dobrými mravy s důsledkem neplatnosti ve smyslu ust. § 580 odst. 1 NOZ.

Ohledně ujednání smluvní pokuty (pohledávka č. 3) dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroků dospěl soud k následujícím závěrům:

Dohodu o smluvní pokutě rovnající se neuhrazené části úroků, které by byl vydlužitel povinen zaplatit v případě, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo, soud posoudil jako neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 NOZ, když má za to, že toto ujednání vyžaduje orientaci v dalších souvisejících ujednáních obsažených ve smlouvě, když výše úroku byla zahrnuta ve splátce ve výši 1.500,-Kč, která se sestávala z jistiny, odměny za inkaso a částky odpovídající úroku. Zjištění smluvní pokuty tak vyžaduje matematický výpočet a průměrný spotřebitel nemohl v každém okamžiku vědět, kolik činí přesná výše smluvní pokuty (jelikož absentuje splátkový kalendář s přesným rozpisem způsobu úhrady dluhu jednotlivými splátkami). Lze tedy uzavřít, že ujednání o smluvní pokutě je nepřípustným ujednáním ve smyslu výše uvedených ustanovení a je absolutně neplatné.

Vedle uvedeného platí (stejně jako u pohledávky č. 2), že pokud důvodem pro takovouto smluvní pokutu mělo být zahájení insolvenčního řízení, nárok žalobce na zaplacení takové smluvní pokuty nemůže být dán proto, že z § 2048 NOZ jasně plyne, že smluvní pokuta může být sjednána jen pro případ porušení povinností některé ze stran smlouvy. Podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení je pak procesním právem dlužníka, které je mu přiznáno právním řádem. Využití tohoto práva pak nemůže být

ICM R současně porušením smluvní povinnosti. Navíc ujednání o smluvní pokutě v důsledku zahájení insolvenčního řízení nijak nezohledňuje, že insolvenční řízení může být zahájeno i k návrhu věřitele, přičemž takovýto insolvenční návrh může být odmítnut či zamítnut. Ze smluvních ujednání ale plyne, že i takto zahájené insolvenční řízení by mělo mít za následek zesplatnění úvěru a povinnost uhradit smluvní pokutu. Z tohoto důvodu je pak ujednání o povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši neuhrazené části úroků z důvodu zahájení insolvenčního řízení neplatné.

Současně soud zastává názor, že uvedená konstrukce smluvní pokuty pro případ zesplatnění zápůjčky v důsledku zahájení insolvenčního řízení vydlužitele, kdy zapůjčitel (žalobce) smluvní pokutu požaduje ve výši neuhrazených obchodních úroků, je nepřijatelná a rozporná s dobrými mravy i proto, že tímto ujednáním dochází k obcházení ust. 170 písm. a) IZ.

Pokud jde o smluvní pokutu dle čl. N smlouvy o zápůjčce (pohledávka č. 4) ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny zápůjčky za každý den prodlení s úhradou, neshledal sice soud důvod prohlásit ujednání o této smluvní pokutě za neplatné ve smyslu ust. § 580 odst. 1 NOZ, neboť pokuta byla sjednána v přiměřené výši (smluvní pokuta odpovídající 0,1% z neuhrazené jistiny zápůjčky za každý den prodlení měla sanovat důsledky toho, že zapůjčené prostředky nebyly žalobci včas vráceny a žalobce je nemohl použít a zhodnotit jinde v rámci své podnikatelské činnosti). Tato pohledávka z titulu smluvní pokuty za prodlení s úhradou jistiny zápůjčky, vycházející z platného ujednání ve smyslu ust. § 2048 NOZ, však nemohla být určena po právu, a to z důvodu na straně žalobce, který netvrdil, a tedy ani neprokazoval rozhodné skutečnosti k jejímu vzniku (viz argumentace výše ohledně deficitu konkrétních skutkových tvrzení k zesplatnění zápůjčky).

Jelikož soud žalobu ve vztahu k pohledávkám z titulu smluvních pokut za důvodnou nepovažuje, rozhodl, jak ve výrocích III., IV. a V. uvedeno.

Výrok VI. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 163 IZ a ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. (když žalovaná byla neúspěšná toliko v poměrně nepatrné části). Soud žalované přiznal účelně vynaložené náklady v souvislosti s jejím právním zastoupením celkem ve výši 13.262,10 Kč. Zástupkyně žalované učinila v řízení 3 úkony právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), tj. převzetí a příprava věci, a účast u dvou ústních jednání a má tak nárok na mimosmluvní odměnu ve výši 3 x 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu. Dále má nárok na 3 režijní paušály po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, na náhradu cestovného ve výši 360,40 Kč ke dvěma jednáním soudu (při délce jedné cesty 34 km, průměrné spotřebě benzinu Natural 95 5,1 l na 100 km, ceně paliva 29,70 Kč za jeden litr a náhradě za použití vozidla 3,80 Kč za 1 km), na náhradu za promeškaný čas v celkové výši 400,-Kč, tj. 100,-Kč za každou jen započatou půlhodinu podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu (ke každému jednání 2 půlhodiny) a na náhradu 21% DPH ve výši 2.301,70 Kč, jelikož zástupkyně žalované prokázala, že je její plátkyní. Žalobce je povinen zaplatit náklady řízení žalované na účet její zástupkyně dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

ICM R

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 25.10.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R