36 ICm 4396/2014
č. j. 36 ICm 4396/2014-97 (KSOS 36 INS 11600/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským ve věci žalobce: Horizont ISPL v.o.s., IČO 28599373 sídlem Koněvova 177/61, 713 00 Ostrava-Heřmanice insolvenční správce dlužníka V.I.T. GROUP, s.r.o., IČO 25888188 sídlem Lidická 1264, 739 61 Třinec-Lyžbice proti žalovanému: Jaroslav anonymizovano , anonymizovano bytem Lidická 1035/15, 742 21 Kopřivnice zastoupený advokátkou Mgr. Ivanou Quittovou sídlem Msgr. Šrámka 1183/20, 741 01 Nový Jičín o určení pravosti vykonatelné pohledávky

takto: I. Návrh na určení, že pohledávka žalovaného, přihlášená jím pod č. P5/1 ve výši 71.874 Kč z titulu práva na náhradu nákladů řízení podle rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 18 EC 445/2010-144 do insolvenčního řízení dlužníka V.I.T. GROUP, s.r.o., vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 11600/2014, není pohledávkou po právu, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávka žalovaného, přihlášená jím do insolvenčního řízení dlužníka V.I.T. GROUP, s.r.o. z titulu náhrady nákladů řízení dle rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně, není pohledávkou po právu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková isir.justi ce.cz

2. Žalobce v postavení insolvenčního správce svou žalobu odůvodnil tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 36 INS 11600/2014-A39 z 1. 8. 2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka V.I.T. GROUP, s.r.o. Usnesením téhož soudu B11 ze dne 13. 11. 2014 byl insolvenčním správcem dlužníka jmenován žalobce. Do probíhajícího insolvenčního řízení žalovaný přihlásil svou přihláškou evidovanou pod P5 dvě své pohledávky, a to pohledávku P5/1 ve výši 71.874 Kč jako pohledávku vykonatelnou a pohledávku P5/2 ve výši 5.541,80 Kč jako pohledávku nevykonatelnou. Jako důvod vzniku pohledávky P5/1 žalovaný uvedl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně 18 EC 445/2010-144 z 9. 4. 2013, kterým bylo insolvenčnímu dlužníkovi uloženo zaplatit žalovanému jako účastníkovi řízení na nákladech řízení částku 71.874 Kč. Zmíněný rozsudek nabyl právní moci 29. 5. 2013 a vykonatelnosti 4. 6. 2013. Podaná žaloba se týká vykonatelné pohledávky č. P5/1. Na přezkumném jednání byla mj. popřena pohledávka žalovaného P5/1 co do její pravosti z důvodu zániku pohledávky jednostranným započtením pohledávky ze 14. 3. 2014. Pohledávka použitá k započtení vznikla tak, že 16. 5. 2006 byla mezi žalovaným jako dlužníkem a Bohdanem Sikorou jako věřitelem uzavřena smlouva o půjčce na částku 100.000 Kč a Bohdan Sikora tak žalovanému jako obligačnímu dlužníkovi poskytl půjčku ve výši 100.000 Kč. Tato půjčka nebyla žalovaným splacena. Dne 20. 11. 2012 postoupil Bohdan Sikora jako postupitel na Rostislava Sikoru jako postupníka uvedenou pohledávku ze smlouvy o půjčce. Žalovanému bylo postoupení oznámeno oznámením o postoupení pohledávky z 20. 11. 2012. Téhož dne byla mezi Rostislavem Sikorou jako postupitelem a insolvenčním dlužníkem jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, kterou Rostislav Sikora zmíněnou pohledávku postoupil insolvenčnímu dlužníkovi. Žalovanému bylo postoupení oznámeno oznámením z 20. 11. 2012. Následně žalovanému bylo doručeno prohlášení insolvenčního dlužníka o jednostranném započtení pohledávky ze 14. 3. 2014. Pohledávka č. P5/1 ve výši 71.874 Kč tak zanikla započtením. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný především zdůraznil, že mu 16. 5. 2006 nebyla poskytnuta žádná půjčka 100.00 Kč a že uvedeného dne ani jindy nepodepsal peněžitou smlouvu o půjčce s Bohdanem Sikorou na částku 100.000 Kč. S ohledem na neexistenci peněžitého závazku pak nemohlo platně dojít k postoupení pohledávky z postupitele Bohdana Sikory na postupníka Rostislava Sikoru ani k následnému postoupení pohledávky na insolvenčního dlužníka. Žalovaný měl za společností V.I.T. GROUP, s.r.o. z pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 18 EC 445/2010-144 pohledávku na nákladech řízení 71.874 Kč. Dopisem ze 17. 3. 2014 vyzval žalovaný prostřednictvím svého zástupce insolvenčního dlužníka k zaplacení zmíněné částky do 31. 3. 2014 s tím, že nebude-li uhrazena, bude vymáhána exekuční cestou. Na tuto výzvu reagoval dlužník V.I.T. GROUP, s.r.o. zasláním smlouvy o půjčce z 16. 5. 2006, oznámením o postoupení pohledávky z 20. 11. 2012 jednak na Rostislava Sikoru a jednak na V.I.T. GROUP a prohlášením o jednostranném započtení pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaný neměl žádný takový závazek, který by vůči Bohdanu Sikorovi z titulu smlouvy o půjčce z 16. 5. 2006 měl, reagoval na písemnosti zaslané mu insolvenčním dlužníkem dopisem z 27. 3. 2015, v němž opětovně namítal neexistenci závazkového vztahu ze smlouvy o půjčce z 16. 5. 2006. Insolvenční dlužník na to reagoval svým přípisem, v němž žalovanému sdělil, že mu nemůže vyhovět s ohledem na existenci závazku ze smlouvy o půjčce, a naopak po žalovaném požadoval zaplacení částky 28.126 Kč na účet insolvenčního dlužníka. Žalovaný pak 3. 4. 2014 podal k Exekutorskému úřadu Brno-město návrh na nařízení exekuce pro zmíněnou částku 71.874 Kč, kde exekuce je vedena pod č. j. 030 Ex 8473/2014. Současně žalovaný uvedl, že považuje za zvláštní, že insolvenční správce popřel pohledávku věřitele Rostislava Sikory č. P25 ve výši 112.634,85 Kč z důvodu pravosti, kdy jako důvod popření uvádí, že žalovaný tvrdí, že půjčka dle smlouvy o půjčce ze 16. 5. 2006 nebyla věřitelem Bohdanem Sikorou poskytnuta, čímž na jedné straně existenci závazkového vztahu založeného smlouvou o půjčce popírá ve vztahu k věřiteli Rostislavu Sikorovi a na

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

straně druhé ve vztahu k věřiteli Jaroslavu Janošcovi tentýž popřený závazkový vztah považuje za vzniklý a platný. 4. Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav. 5. Z insolvenčního spisu sp. zn. 36 INS 11600/2014 soud zjistil následující: -z insolvenční vyhlášky z 25. 4. 2014 soud zjistil, že uvedeného dne bylo zahájeno insolvenční řízení vůči dlužníkovi V.I.T. GROUP, s.r.o. -z usnesení A39 z 1. 8. 2014 soud zjistil, že uvedeným usnesením byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurz; insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven Mgr. Krakovka -z usnesení B11, datovaného dnem 13. 11. 2014, soud zjistil, že bylo potvrzeno ustanovení Horizont ISPL v.o.s. se sídlem v Ostravě insolvenčním správcem -insolvenční řízení stále trvá. 6. Ze spisu pohledávky P5 soud zjistil, že včasnou přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil zdejší žalovaný jako věřitel mimo jiné pohledávku č. P5/1 ve výši 71.874 Kč, a to dle rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 18 EC 445/2010-144 z 9. 4. 2013, kdy tímto rozsudkem bylo insolvenčnímu dlužníkovi uloženo zaplatit žalovanému jako věřiteli na nákladech řízení 71.874 Kč. Rozsudek nabyl právní moci 29. 5. 2013 a vykonatelnosti 4. 6. 2013. V rubrice Další okolnosti rekapituluje žalovaný průběh vymáhání této jeho pohledávky, popsaný již rovněž výše ve vyjádření žalovaného k podané žalobě. 7. Ze stejnopisu rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně 18 Ec 445/2010-144, jednak vyžádaného soudem a jednak doloženého žalovaným k přihlášce pohledávky, soud zjistil, že výrokem č. II. zmíněného rozsudku bylo společnosti V.I.T. GROUP, s.r.o. uloženo zaplatit zdejšímu žalovanému na nákladech řízení 71.874 Kč k rukám Mgr. Ivany Quittové, advokátky v Novém Jičíně, do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci 29. 5. 2013 a vykonatelnosti 4. 6. 2013. 8. Z vyrozumění o zahájení exekuce soud zjistil, že soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola se sídlem v Brně zahájil exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného Jaroslava Janošce proti povinnému V.I.T. GROUP, s.r.o., byla zahájena exekuce, k jejímuž provedení byl pověřen zmíněný exekutor Okresním soudem ve Frýdku-Místku. 9. Žalobce předložil k důkazu smlouvu o půjčce z 16. 5. 2006. Z elektronického obrazu této listiny, jakož i z úředně ověřené kopie této listiny se podává, že 16. 5. 2006 měla být mezi Bohdanem Sikorou a Jaroslavem Janošcem uzavřena smlouva, kterou se Bohdan Sikora jako věřitel smlouvou zavázal poskytnout dlužníkovi účelovou peněžitou půjčku ve výši 100.000 Kč, a to hotově při podpisu této smlouvy za účelem splacení peněžitého vkladu pro společnost FIRST BIO-PRODUKTION, a.s. a dlužník svým podpisem této smlouvy stvrzuje převzetí shora uvedené částky . Ze smlouvy se dále podává, že dlužník se zavázal poskytnutou půjčku vrátit do 30. 9. 2012, přičemž byl sjednán 10% roční úrok splatný ke dni splatnosti půjčky. Smlouva je opatřena nečitelnými podpisy v rubrikách Jaroslav anonymizovano a Bohdan Sikora . Soud konstatuje, že ve vztahu k této listině žalovaný uvedl, že uvedenou listinu nikdy nepodepsal a peněžitou půjčku nepřevzal, a zejména uvedl, že zpochybňuje pravost a správnost obsahu zmíněné listiny. K výzvě soudu žalobce nepředložil originál zmíněné listiny a naopak uvedl, že nemá originál smlouvy o půjčce, insolvenčnímu správci se dostalo toliko ověřené kopie zmíněné smlouvy, kdy ověření mělo být provedeno 27. 3. 2014. Soud tak ze zmíněné listiny neučinil žádné skutkové zjištění, resp. nevzal za touto listinou prokázané žádné skutkové zjištění, neboť žalobci se předložením originálu listiny (případně

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

na to navazujícím znaleckým posudkem) nepodařilo prokázat pravost a správnost obsahu zmíněné listiny. 10. Žalobce dále předložil k důkazu svých tvrzení dvě oznámení o postoupení pohledávky. Z prvního z nich se podává, že dne 20. 11. 2012 pan Bohdan Sikora postoupil blíže nespecifikovanou pohledávku ve výši 100.000 Kč s příslušenstvím na pana Rostislava Sikoru. Předmětná pohledávka není vymezena věcně, ale toliko částkou a dnem uzavření nespecifikované smlouvy, tj. 16. 5. 2006. Z druhého oznámení o postoupení pohledávky se podává, že dne 20. 11. 2012 pan Rostislav Sikora postoupil blíže nespecifikovanou pohledávku ve výši 100.000 Kč s příslušenstvím, původně nabytou od pana Bohdana Sikory, na společnost V.I.T. GROUP, s.r.o. Předmětná pohledávka také není vymezena věcně, toliko částkou a dnem uzavření nespecifikované smlouvy, tj. 16. 5. 2006. Nelze si nepovšimnout nápadné formální i obsahové shodnosti oznámení o postoupení pohledávek z téhož dne. Ve vztahu k těmto listinám žalovaný rovněž popřel jejich pravost i správnost obsahu, nicméně bylo ostatními důkazy prokázáno, že uvedené listiny byly doručeny advokátce žalovaného, takže jsou listinami pravými. Správnost obsahu byla prokázána potud, že listiny v uvedené podobě byly doručeny advokátce s cílem vyvolat zamýšlené důsledky, nicméně stran schopnosti tyto vyvolat viz níže právní hodnocení věci. 11. Žalobce dále k důkazu předložil prohlášení o jednostranném započtení pohledávky ze 14. 3. 2014. Z uvedené listiny soud zjistil, že insolvenční dlužník sděluje žalovanému, že dle § 1982 a násl. občanského zákoníku 89/2012 tímto započítává svůj závazek z titulu náhrady nákladů řízení ve výši 71.874 Kč dle rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 18 EC 445/2010-144 vůči částečné pohledávce z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 11. 2012 ve výši 71.874 Kč . Ve vztahu k této listině žalovaný rovněž popřel její pravost i správnost obsahu, nicméně bylo z ostatních skutkových tvrzení žalovaného a ostatních důkazů prokázáno, že uvedená listina byla doručena žalovanému, takže je listinou pravou. Správnost obsahu zmíněné listiny byla prokázána potud, že v uvedené podobě byla listina doručena s cílem vyvolat zamýšlené důsledky, nicméně stran schopnosti vyvolat zamýšlené důsledky viz níže právní hodnocení věci. 12. Ze sdělení zástupkyně žalovaného adresovaného insolvenčnímu dlužníkovi ze dne 27. 3. 2014 ve věci jednostranného započtení pohledávky ze dne 14. 3. 2014 soud zjistil následující: Dne 21. 3. 2014 bylo žalovanému doručeno prohlášení o jednostranném započtení pohledávky ze dne 14. 3. 2014. Žalovaný odmítl, že by mu byla ze strany Bohuslava Sikory dne 16. 5. 2006 poskytnuta částka ve výši 100.000 Kč jako účelová půjčka na splacení peněžitého vkladu společnosti FIRST BIO-PRODUCTION a.s. Rovněž bylo namítnuto, že žalovanému nikdy nebyla doručena oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2012. Jednostranné započtení pohledávky dlužníkem tak žalovaný v celém rozsahu neuznal a trval na úhradě nákladů řízení v částce 71.874 Kč dle pravomocného a vykonatelného výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně. 13. Ze sdělení insolvenčního dlužníka adresovaného zástupkyni žalovaného z 31. 3. 2014 soud zjistil, že insolvenční dlužník měl za to, že předmětná účelová půjčka byla uzavřena. Dále uvedl, že z dokumentace doložené pracovníky insolvenčního dlužníka, z ústního sdělení pana Bohdana Sikory i ze samotné smlouvy o půjčce ze dne 16. 5. 2006 uzavřené mezi Bohdanem Sikorou a žalovaným plyne, že k poskytnutí účelové půjčky ve výši 100.000 Kč skutečně došlo. Ve sdělení je uvedeno, že pan Bohdan Sikora prohlásil, že osobně obě oznámení o postoupení pohledávky žalovanému předal a peněžitý vklad do společnosti FIRST BIO PRODUCTION a.s. byl žalovaným zaplacen. Dále prostřednictvím tohoto sdělení insolvenční dlužník vyzval žalovaného k úhradě zůstatku jeho dluhu s příslušenstvím z částky 100.000 Kč od 1. 10. 2012 do 21. 3. 2014 a dále zákonného příslušenství z částky 28.126 Kč od 22. 3. 2014 do úplného zaplacení zůstatku dluhu ve výši 28.126 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

14. Z výzvy adresované zástupkyní žalovaného insolvenčnímu dlužníkovi dne 17. 3. 2014 soud zjistil, že insolvenční dlužník byl vyzván k zaplacení částky 71.874 Kč z titulu rozsudkem uložené povinnosti insolvenčního dlužníka nahradit zdejšímu žalovanému náklady řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 18 EC 445/2010-144. 15. Z podání Rostislava Sikory, jednatele V.I.T. GROUP, s.r.o., adresovaného z vlastní iniciativy touto osobou soudu (č.l. 43-47 spisu) soud zjistil, že uvedená osoba coby jednatel dlužníka soudu sděluje totéž, co již mělo být touto osobou sděleno insolvenčnímu správci, tzn. že uvedená osoba neví, zda podpis na předmětné smlouvě o půjčce byl úředně ověřen, smlouva byla předána dlužníkovi a následně insolvenčnímu správci Krakovkovi. Uvedená osoba neví, zda byl někdo přítomen podpisu smlouvy a předání peněz, veškerá dokumentace byla předána insolvenčnímu správci. Formální shody v obou oznámeních o postoupení pohledávky jsou patrně dány tím, že asi se použil vzor od Bohdana Sikory, řešili to právníci . 16. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi Bohdanem Sikorou a Rostislavem Sikorou dne 20. 11. 2012 soud zjistil, že předmětem bylo postoupení pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce ze dne 16. 5. 2006 v celkové výši 100.000 Kč s příslušenstvím. Úplata za postoupení pohledávky byla sjednána ve výši 100.000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že k převodu práva k postupované pohledávce dochází dnem podpisu dané smlouvy a po podpisu smlouvy oznámí postupitel toto postoupení pohledávky zdejšímu žalovanému. Na rozdíl od oznámení o postoupení pohledávky obsahuje smlouva vymezení vzniku postupované pohledávky, a to smlouvu o půjčce z 16. 5. 2006 ve výši 100.000 Kč. 17. Ze smlouvy o postoupení pohledávky z 20. 11. 2012 uzavřené mezi Rostislavem Sikorou a V.I.T. GROUP, s.r.o. soud zjistil, že předmětem bylo postoupení pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce ze dne 16. 5. 2006 v celkové výši 100.000 Kč s příslušenstvím. Úplata za postoupení pohledávky byla sjednána ve výši 100.000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že k převodu práva k postupované pohledávce dochází dnem podpisu dané smlouvy a po podpisu smlouvy oznámí postupitel toto postoupení pohledávky zdejšímu žalovanému. Na rozdíl od oznámení o postoupení pohledávky obsahuje smlouva vymezení vzniku postupované pohledávky, a to smlouvu o půjčce z 16. 5. 2006 ve výši 100.000 Kč. Tato druhá smlouva o postoupení pohledávky obsahuje stejné vymezení předmětu postoupení jako první smlouva o postoupení pohledávky, ale neobsahuje žádný údaj o tom, že pan Rostislav Sikora není věřitelem jen na základě smlouvy o půjčce, ale také na základě první smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi Bohdanem a Rostislavem Sikorovými. 18. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě soud zjistil, že V.I.T. GROUP, s.r.o. byla zapsána v obchodním rejstříku 11. 9. 2001, přičemž jako statutární orgán byli zapsáni v době 8. 9. 2003-8. 6. 2011 Ing. Halina Sikorová, nar. 1960, a Bohdan Sikora, nar. 1961, oba bytem Třinec-Lyžbice, Olšová 898/6. V období od 8. 6. 2011 do 4. 4. 2014 s dnem vzniku funkce 1. 6. 2011 a dnem zániku funkce 21. 2. 2014 byla jako statutární orgán zapsána jednatelka Alena Gniadková. Od 4. 4. 2014 s datem vzniku funkce 21. 2. 2014 až dosud je jako jednatel dlužníka zapsán Rostislav Sikora, nar. 1965. 19. Soud u ústního jednání žalobce vedl postupem dle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ ) jednak k doplnění potřebných skutkových tvrzení a jednak k předložení důkazů k prokázání sporných skutkových tvrzení, přičemž žalobce byl poučen o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního na výsledek sporu. Byl-li žalobce vyzván k vysvětlení svých rozporuplných dosavadních tvrzení ve věci ověření podpisů na smlouvě o půjčce, k tomu uvedl, že současný ani předchozí insolvenční správce nikdy neměli k dispozici jakýkoli doklad o tom, že by na smlouvě o půjčce byl podpis žalovaného jako dlužníka úředně ověřen. Současní ani minulí jednatelé insolvenčního

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

dlužníka nikdy žádnému z insolvenčních správců smlouvu o půjčce opatřenou ověřeným podpisem závazkového dlužníka nepředali. Dále mj. k výzvě soudu žalující insolvenční správce uvedl, že nemá originál smlouvy o půjčce, insolvenčnímu správci se dostalo toliko ověřené kopie zmíněné smlouvy o půjčce, kdy ověření mělo být provedeno 27. 3. 2014 a kdy podstatou ověření je toliko ověření shody kopie a ověřujícímu orgánu předloženého originálu, nikoli ověření podpisu. 20. Dále žalující insolvenční správce uvedl, že v záležitosti nepřehlédnutelné formální i obsahové shody ve dvou oznámeních o postoupení pohledávky, jakož i mezi smlouvami o postoupení pohledávky z 20. 11. 2012 odkazuje na e-mail Rostislava Sikory a ve shodě s ním tvrdí, že shoda plyne z toho, že měli stejného právního zástupce (patrně tedy míněn Rostislav Sikora a Bohdan Sikora, z čehož by ovšem plynulo, že zmíněný právní zástupce -zjevně nepřípustně-měl zastupovat obě strany smlouvy o postoupení pohledávky, zřejmě přinejmenším smlouvy uzavřené mezi Bohdanem a Rostislavem Sikorovými). Konečně insolvenční správce uvedl, že pohledávky č. P5 a P25 popřel obě z důvodu procesní opatrnosti. 21. Před tím, než soud účastníky vyzval v souladu s ust. § 118b a § 119a OSŘ k případnému doplnění dalších tvrzení a označení dalších důkazů a upozornil je na účinky z toho plynoucí koncentrace řízení, informoval žalujícího insolvenčního správce o svém dosavadním náhledu na věc, tedy že před poučením dle § 118a a § 119a OSŘ soud insolvenčnímu správci sděluje, že dle názoru soudu žalobce dosud neunesl důkazní břemeno ve věci vzniku postupované pohledávky, tedy ve věci uzavření smlouvy o půjčce a převzetí částky 100.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce uzavřené s žalovaným. Po tomto konstatování soudu a navazujícím poučení dle § 118b a § 119a OSŘ žalovaný žádným způsobem nedoplnil skutková tvrzení ani nenavrhl provádění dalších důkazů. 22. Z hlediska skutkového soud konstatuje, že provedl ve věci všechny důkazy účastníky navržené a nezůstal tak žádný důkaz, který by soud neprovedl, ač na jeho provedení účastníci trvali, resp. je alespoň navrhli. Pro úplnost soud konstatuje, že k jednání předvolal jako svědka Bohdana Sikoru, ač žádný z účastníků jeho výslech nenavrhl. Tato osoba se k jednání nedostavila, přičemž vzhledem k tomu, že důkaz výslechem této osoby nenavrhoval žádný z účastníků a že s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci (jako druhé v pořadí) by ani výslech uvedeného svědka nemohl vést k vyhovění žalobě, soud výslech uvedeného svědka neprovedl. 23. Soud zhodnotil veškeré důkazy nejprve každý jednotlivě a všechny pak v jejich vzájemném souhrnu a dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, jak je uveden u výše citovaných jednotlivých důkazních prostředků. Je-li u citovaných důkazů uvedeno, že z nich se podává, soud po tomto uvedení citoval obsah zmíněných důkazů, aniž jimi ovšem vzal cokoli za prokázáno. Platí to v první řadě zejména o zmíněné písemné smlouvě o půjčce, jež měla být dle tvrzení žalobce uzavřena mezi žalovaným jako obligačním dlužníkem a věřitelem Bohdanem Sikorou. 24. Dle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není- li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 25. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení článku II. bod 1. přechodných ustanovení novely insolvenční zákon ve znění účinném od nabytí účinnosti novely se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti novely, zůstávají zachovány. 26. Od účinnosti nové právní úpravy se tak i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou. Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, tj. zákona ve znění novely, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. 27. Na výše uvedený zjištěný skutkový stav soud aplikoval jednak ust. § 199 IZ a sekundárně pak i ust. § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ 1964 ), přihlédl k judikatuře týkající se uvedeného ustanovení, resp. postupování pohledávek, a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět ze dvou důvodů, z nichž každý obstojí zcela samostatně bez ohledu na existenci druhého důvodu. 28. První důvod pro zamítnutí žaloby spočíval v tom, že žalující insolvenční správce neunesl (a zřejmě ani objektivně unést nemohl) důkazní břemeno stran vzniku tvrzeného závazku žalovaného ze smlouvy o půjčce, kterou měl žalovaný jako obligační dlužník uzavřít s Bohdanem Sikorou a na jejímž základě měl reálně převzít částku 100.000 Kč. Žalovaný od samého počátku popíral existenci takové smlouvy o půjčce a popíral současně to, že by od Bohdana Sikory z titulu půjčky převzal částku 100.000 Kč. Opřel-li insolvenční správce popírající vykonatelnou pohledávku svůj popěrný úkon o to, že žalovaný měl závazek způsobilý k započtení, byl povinen existenci závazku žalovaného plynoucího z tvrzené smlouvy o půjčce prokázat. Předložil-li žalobce nejprve elektronický obraz a následně i úředně ověřenou kopii smlouvy o půjčce tak, jak měla být dle jejího písemného vyhotovení uzavřena mezi žalovaným a Bohdanem Sikorou 16. 5. 2006, nebylo možné vzhledem ke skutkovým tvrzením žalovaného touto listinou vzít za prokázáno, že smlouva o půjčce uzavřena byla. Byť žalobce předložil k důkazu stejnopis zmíněné smlouvy o půjčce, dokonce opatřený doložkou o shodě pořízené kopie s originálem, přesto dle názoru soudu uvedenou listinou nedošlo k prokázání skutečnosti, že by mezi Bohdanem Sikorou a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce. Nelze totiž vyloučit, tvrdí-li žalovaný, že žádnou takovou smlouvu neuzavřel, že podpis tvrzeného obligačního dlužníka na uvedené smlouvě není jeho pravým, osobním, originálním podpisem. Zjistit autenticitu podpisu znaleckým zkoumáním je přitom možno toliko z originálu podepsané listiny. K výzvě soudu k předložení originálu zmíněné listiny však žalující insolvenční správce uvedl, že originál nemá a nikdy neměl, a v takovém případě nutno nemožnost předložení originálu listiny, jejíž pravost a správnost obsahu byla popřena, vyhodnotit jako neunesení břemene důkazního žalobcem. Popíral-li žalovaný od samého počátku vznik svého závazku, jehož započtením měl po dalších úkonech ve výsledku zaniknout závazek insolvenčního dlužníka uplatňovaný žalovaným v insolvenčním řízení, bylo povinností žalujícího insolvenčního správce vznik a existenci takového závazku prokázat. Ani přes podrobná poučení ze strany soudu a přes vedení žalobce ke splnění této procesní povinnosti žalobce neunesl důkazní břemeno ve věci vzniku a od toho se odvíjející existence závazku dlužníka způsobilého k započtení na závazek insolvenčního dlužníka. 29. Ve vztahu k prvnímu řečenému důvodu, pro který nelze žalobě vyhovět, tedy soud shrnuje, že žalobci se nepodařilo v průběhu řízení prokázat existenci smlouvy o půjčce z 16. 5. 2006 včetně převzetí částky 100.000 Kč žalovaným z titulu zmíněné půjčky. Žalobce tedy neprokázal existenci závazku na straně žalovaného, jemuž odpovídající pohledávku by bylo možno postoupit postupně až na insolvenčního dlužníka. Neprokázal-li žalobce existenci započitatelné pohledávky na straně insolvenčního dlužníka, kterou by bylo lze započítat vůči pohledávce žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení, nemohlo dojít k účinnému

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

započtení, žalovaným přihlášená pohledávka tak nemohla zaniknout započtením a nadále přetrvává coby pohledávka důvodně přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka. Popěrný úkon žalobce z tohoto hlediska byl tedy nedůvodný a výrokem č. I. tohoto rozhodnutí byl návrh žalobce na určení, že předmětná pohledávka není pohledávkou po právu, zamítnut. 30. Pro úplnost soud konstatuje, že vedle již uvedeného prvního důvodu pro zamítnutí žaloby existuje i důvod druhý, a to zcela bez zřetele na výše uvedený důvod první. 31. Za hypotetického předpokladu existence závazku na straně žalovaného, čemuž odpovídající pohledávku by bylo možno převést postupně až na insolvenčního dlužníka, by se soud byl povinen zabývat perfekcí právních úkonů, jimiž by pohledávka odpovídající zmíněnému hypotetickému a žalobcem tvrzenému závazku dlužníka byla postupně převedena na dlužníka insolvenčního. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2276/2008 z 24. 2. 2011 platí, že soudy se nemají zabývat otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky za předpokladu, že jednostranný adresovaný právní úkon v podobě oznámení o postoupení pohledávky je platným, srozumitelným a určitým právním úkonem. Teprve tehdy, pokud oznámení není možno považovat za platný právní úkon, je na soudu, aby se zabýval perfekcí samotné smlouvy o postoupení pohledávky. 32. Soud se tedy pro úplnost zabýval rovněž perfekcí jednostranných adresovaných právních úkonů v podobě oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2012. V oznámení o postoupení pohledávky vyhotoveném Bohdanem Sikorou zmíněného dne totiž zcela schází bližší věcné vymezení smlouvy, v důsledku které měl žalovanému vzniknout závazek 100.000 Kč. Zmíněná smlouva je vymezena toliko dnem jejího vzniku 16. 5. 2006 a rozsahem závazku 100.000 Kč, není však nikterak uveden věcný důvod vzniku uvedeného závazku, tedy samotná kauza, z které měl závazek vzniknout. Jinými slovy, ve zmíněném oznámení o postoupení pohledávky není uvedeno, že zmíněný závazek měl vzniknout ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a Bohdanem Sikorou. Tentýž nedostatek v jednoznačném vymezení postupované pohledávky pak obsahuje i textově velmi obdobné oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne vyhotovené Rostislavem Sikorou, ve kterém je žalovanému oznamováno postoupení pohledávky na insolvenčního dlužníka. Obě výše uvedená oznámení o postoupení pohledávky z 20. 11. 2012 tedy soud hodnotí jako absolutně neplatná od samého počátku pro nesrozumitelnost a neurčitost takového právního úkonu, tedy právní úkon neplatný pro nesrozumitelnost a neurčitost ve smyslu § 37 OZ 1964. 33. Ve smyslu zmíněného nálezu Ústavního soudu poté, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti zmíněných oznámení o postoupení pohledávky jako jednostranného adresovaného právního úkonu, bylo na soudu, aby se zabýval perfekcí vlastních smluv o postoupení zmíněné pohledávky. Ve smlouvě o postoupení pohledávky zmíněného 20. 11. 2012 uzavřené mezi Bohdanem Sikorou jako postupitelem a Rostislavem Sikorou jako postupníkem je dle názoru soudu zcela konkrétně a jednoznačně uvedeno, že postupitel má za dlužníkem Jaroslavem Janošcem pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ze dne 16. 5. 2006 v celkové výši 100.000 Kč + příslušenství. Soud přitom neshledal ani jiné vady zmíněného právního úkonu a je tedy možno považovat postoupení pohledávky mezi Bohdanem a Rostislavem Sikorovými podle jimi uzavřené smlouvy za platné a vlastní smlouvu o postoupení pohledávky mezi těmito dvěma osobami za platný právní úkon. 34. Jiná situace je při posuzování platnosti smlouvy o postoupení pohledávky z téhož dne mezi Rostislavem Sikorou a insolvenčním dlužníkem. Postupovaná pohledávka je totiž ve zmíněné smlouvě označena zcela stejně jako ve smlouvě uzavřené téhož dne mezi Bohdanem a Rostislavem Sikorovými, tedy postupovaná pohledávka je i v této smlouvě označena tak, že postupitel Rostislav Sikora má pohledávku za dlužníkem Jaroslavem Janošcem z titulu smlouvy o půjčce z 16. 5. 2006 v celkové výši 100.000 Kč + příslušenství.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

S ohledem na vše výše uvedené ovšem platí, že Rostislav Sikora neměl vůči Jaroslavu Janošcovi žádnou pohledávku z titulu smlouvy o půjčce z 16. 5. 2006 v celkové výši 100.000 Kč (a nic dalšího o existenci smlouvy uzavřené přímo mezi Rostislavem Sikorou a žalovaným nebylo tvrzeno a tím méně prokazováno). Mínil-li Rostislav Sikora pohledávku ze smlouvy o půjčce z 16. 5. 2006 v celkové výši 100.000 Kč tak, jak ji nabyl od Bohdana Sikory smlouvou z 20. 11. 2012, postoupit dále na insolvenčního dlužníka, měl z hlediska určitosti a srozumitelnosti postupovanou pohledávku kauzálně vymezit tak, aby odpovídala skutečnosti, resp. tomu, jakou pohledávku na insolvenčního dlužníka dále postupuje. V takovém případě by bylo povinností Rostislava Sikory uvést do smlouvy o postoupení pohledávky (případně do notifikace postoupení pohledávky), že postupuje pohledávku ze smlouvy o půjčce z 16. 5. 2006 v celkové výši 100.000 Kč uzavřené mezi Bohdanem Sikorou a žalovaným, kterou sám nynější postupník nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s Bohdanem Sikorou dne 20. 11. 2012. Uvedl-li v textu smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s V.I.T. GROUP Rostislav Sikora toliko to, že postupuje pohledávku za dlužníkem Jaroslavem Janošcem z titulu smlouvy o půjčce z 16. 5. 2006 v celkové výši 100.000 Kč, nemohlo uvedenou smlouvou takto formulovanou dojít k převodu pohledávky, která Rostislavu Sikorovi mohla svědčit z titulu smlouvy o půjčce z 16. 5. 2006 uzavřené s Jaroslavem Janošcem a následné smlouvy o postoupení pohledávky na Rostislava Sikoru. Rostislav Sikora totiž sám neměl žádnou originárně vzniklou pohledávku přímo z právního úkonu sjednaného s žalovaným. 35. Lze tedy uzavřít, že ani v případě hypotetické existence závazku žalovaného v částce 100.000 Kč (jehož existenci se však nepodařilo prokázat-viz výše) nemohlo dojít k platnému postoupení takového hypoteticky existujícího závazku z Rostislava Sikory na insolvenčního dlužníka a v důsledku toho se insolvenční dlužník nikdy nestal vlastníkem pohledávky z inkriminované smlouvy o půjčce. Následný právní úkon, jímž insolvenční dlužník započetl svou pohledávku vůči žalovanému jako tvrzenému obligačnímu dlužníkovi, tak nikdy nemohl vyvolat zamýšlené následky, neboť insolvenční dlužník nebyl vlastníkem pohledávky způsobilé k započtení. Také z tohoto důvodu (který by v případě neexistence prvního výše uvedeného důvodu obstál zcela samostatně) nutno žalobu v plném rozsahu zamítnout. Soud tak učinil již zmíněným výrokem č. I. tohoto rozhodnutí. 36. Plně procesně úspěšnému žalovanému by z hlediska ust. § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. V daném typu sporu je však žalobce jako insolvenční správce chráněn nákladovou imunitou pro daný typ sporu vyplývající z ust. § 202 IZ. Podmínky pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ prolamujícího nákladovou imunitu insolvenčního správce soud v daném případě neshledal. Výrokem č. II. tohoto rozhodnutí proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, trojmo.

Ostrava 8. února 2018

JUDr. Aleš Palkovský v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková