36 ICm 4188/2014
Jednací číslo: 36 ICm 4188/2014-31 Sp.zn.ins.řízení: KSOS 36 INS 18925/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci žalobce: Mgr. Lenka Krčová, IČO: 725 49 718, se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, insolvenční správce dlužníka: Aleš anonymizovano , anonymizovano , bytem Sokolská třída 2537/59, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, zast.: Mgr. Evou Budínovou, advokátkou se sídlem jako insolvenční správkyně, proti žalovanému: GE Money Bank, a.s., IČO: 256 72 720, se sídlem Vyskočilova 1422/1a, 140 28 Praha 4-Michle, zast.: JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2, o určení pravosti vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka, přihlášená žalovaným přihláškou evidovanou pod č. P3 jako pohledávka vykonatelná z titulu smluvní pokuty ve výši 17.806,24 Kč do insolvenčního řízení dlužníka Aleše anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 18925/2014, není pohledávkou po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se svou žalobou ze dne 01.12.2014 domáhal, aby soud určil, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vykonatelnou pohledávku ve výši 17.806,24 Kč.

Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti uzavřel s dlužníkem jako se spotřebitelem dne 16.08.2005 smlouvu o úvěru Expres č. 174676123, na základě které dlužníkovi poskytl peněžní prostředky ve výši 60.000,-Kč. Dne 13.09.2011 Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém rozhodnutí č.j. 51 C 5586/2010-28 uložil zdejšímu dlužníkovi povinnost zaplatit zdejšímu žalovanému částku ve výši 63.576,71 Kč. Dle žalobce byla smlouva o úvěru sjednána pouze prostřednictvím adhezních všeobecných obchodních podmínek, které připravil žalovaný a dlužníku byly podmínky předloženy až při podpisu smlouvy. Ve Všeobecných obchodních podmínkách byly sjednány smluvní úroky, poplatky, rozhodčí doložka a pokuty s odkazem na Sazebník, který mohl být žalovaným jednostranně měněn. Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník byly navíc vyhotoveny velmi drobným písmem. Dle žalobce byla smluvní pokuta sjednána neplatně pro rozpor se zákonem a dobrými mravy dle ust. § 39 zákona č. 40/1964 sb., občanského zákoníku.

Žalovaný postavil svou obranu na tvrzení, že žalobcem namítaný rozpor s dobrými mravy je ryze právním hodnocením věci, jež nemůže být ve smyslu ust. § 199 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen IZ) důvodem popření vykonatelné pohledávky. Žalobci bylo právo na úhradu smluvní pokuty přiznáno v rámci řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1, a to rozsudkem pro zmeškání ze dne 13.09.2011, č.j. 51 C 5586/2010-28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.08.2013, sp.zn. 29 ICdo 31/2013 obsahuje i rozsudek pro zmeškání hodnocení věci a soud jím dává najevo, že nenalezl překážky, které by jeho vydání bránily. Argumentace žalobce je tak pouze dalším právním posouzením věci, jelikož se jedná o posouzení platnosti či neplatnosti smluvního ustanovení. Ujednání o smluvní pokutě bylo uvedeno přímo v samotné smlouvě o úvěru v čl. III, odst. 8 a není tedy pravdivé tvrzení žalobce, že ujednání o smluvní pokutě bylo uvedeno pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách či v Sazebníku. Smluvní pokuta byla stanovena standardně a dlužník svým podpisem stvrdil, že s ujednáním souhlasí.

Soud provedl důkaz insolvenčním spisem Krajského soudu v Ostravě vedeným pod sp.zn. KSOS 36 INS 18925/2014:

-Soud z Vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.07.2014, č.j. KSOS 36 INS 18925/2014-A2 zjistil, že insolvenční soud zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníka Aleše anonymizovano .

-Soud z Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 07.08.2014, č.j. KSOS 36 INS 18925/2014-A6 zjistil, že soud zjistil úpadek dlužníka Aleše anonymizovano , insolvenční správkyní ustanovil žalobce a povolil řešení úpadku formou oddlužení.

-Soud z Protokolu o přezkumném jednání ze dne 13.11.2014 včetně seznamu přihlášených pohledávek zjistil, že žalobce na přezkumném jednání popřel pohledávku žalovaného, a to tak, že z celkové částky 87.083,31 Kč popřel částku ve výši 22.960,84 Kč. Žalobce jako důvod popření uvedl, že popřel smluvní pokutu ve výši 17.806,24 Kč, neboť dlužník uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele a smluvní pokuta byla sjednána prostřednictvím Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku, které dlužník nemohl dostatečně prostudovat. Dále žalobce popřel náklady exekučního řízení ve výši 5.154,60 Kč, neboť o nákladech nebylo pravomocně rozhodnuto. Dlužník na přezkumném jednání pohledávku žalobce zcela uznal.

-Soud z Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.01.2015, č.j. KSOS 36 INS 18925/2014-B3 zjistil, že soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

-Soud z Přihlášky pohledávky žalovaného evidované pod pořadovým číslem P3 zjistil, že žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil svou pohledávku v celkové výši 87.083,31 Kč. Pohledávka se skládala z jistiny ve výši 38.470,48 Kč s právním důvodem vzniku smlouva o úvěru Expres č. 174676123 ze dne 16.08.2005. Jako další okolnosti byly uvedeny-rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13.09.2011, č.j. 51 C 5586/2010-28 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 01.11.2012, č.j. 51 EXE 14683/2012-8. Pohledávka se dále skládala z příslušenství ve výši 48.612,83 Kč představujícího náklady nalézacího řízení ve výši 25.352,-Kč (z toho soudní poplatek ve výši 2.540,-Kč), náklady exekučního řízení ve výši 5.154,60 Kč, splatné poplatky, pojištění a pokuty ve výši 18.106,23 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná ve výši 81.928,71 Kč na základě rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu 1, č.j. 51 C 5586/2010-28.

-Soud z Vyrozumění o popření pohledávky ze dne 18.11.2004 včetně dodejky zjistil, že žalobce vyrozuměl žalovaného, že na přezkumném jednání popřel jeho pohledávku co do částky 22.960,84 Kč. Jako důvod popření žalobce ve vyrozumění uvedl, že popřel smluvní pokutu ve výši 17.806,24 Kč, neboť dlužník uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele a smluvní pokuta byla sjednána prostřednictvím Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku, které dlužník nemohl dostatečně prostudovat. Dále žalobce popřel náklady exekučního řízení ve výši 5.154,60 Kč, neboť o nich nebylo pravomocně rozhodnuto. Žalovanému bylo vyrozumění dle dodejky doručeno dne 21.11.2014.

Soud dále provedl důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeného pod sp.zn. 51 C 5586/2010:

-Soud z žaloby na č.l. 1 zmíněného spisu zjistil, že žalobu podal zdejší žalovaný a žalovaným v dané věci byl zdejší dlužník. Zdejší žalovaný se žalobou domáhal, aby byla zdejšímu dlužníkovi uložena povinnost zaplatit žalovanému částku ve výši 63.576,71 Kč a dále nahradit náklady řízení ve výši 24.992,-Kč. V žalobě je u žalovaného-zdejšího dlužníka uvedeno rodné číslo a místo bydliště, z čehož při absenci údaje o identifikačním čísle lze dovodit, že dlužník byl žalován jako

spotřebitel, nikoli jako podnikatel. Z vylíčení rozhodných, skutkových okolností je pak tento závěr dále zřejmý, kdy již výslovně:

-Soud z č.l. 19 výše uvedeného spisu zjistil, že ve věci bylo nařízeno ústní jednání. Ze spisu dále plyne, že dlužník byl k jednání dvakrát předvolán z místa svého bydliště ověřeného dle CEO, přičemž k jednání se nedostavil.

-Soud z protokolu o jednání založeného ve spise na č.l. 26 zjistil, že se žalovaný- zdejší dlužník k jednání soudu nedostavil a soud tak vydal rozsudek pro zmeškání.

-Soud z písemného vyhotovení rozsudku pro zmeškání č.j. 51 C 5586/2010-28 ze dne 13.09.2011 zjistil, že rozsudek byl vydán až poté, kdy se žalovaný-zdejší dlužník jednak nevyjádřil k podané žalobě na výzvu soudu a k nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. V rozsudku soud dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Rozsudek nabyl právní moci dne 30.11.2011 a vykonatelnosti dne 04.12.2011.

Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému závěru:

Dne 16.08.2005 uzavřeli žalovaný jako podnikatel a dlužník jako spotřebitel smlouvu o úvěru Expres č. 174676123, na základě které žalovaný poskytl dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 60.000,-Kč. Již v samotné smlouvě bylo uvedeno ustanovení o smluvní pokutě. Dále byla smluvní pokuta upravena ve Všeobecných obchodních podmínkách a Sazebníku, které byly součástí smlouvy o úvěru. Žalovaný podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu, kde se domáhal, aby byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit částku ve výši 63.576,71 Kč, v žalobě bylo tvrzeno, že součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník, že součástí žalované částky je jednak smluvní úrok, úroky z prodlení, dlužné měsíční poplatky, náklady na upomínání a dále pak a zejména smluvní pokuta sjednaná dle Podmínek nebo dle Sazebníku. Pokuta byla tedy sjednaná nejen ve vlastním textu smlouvy, ale v listinách, na které text smlouvy uzavřené mezi účastníky odkazuje. Žaloba obsahuje i výčet toho, jak byly zaúčtovány splátky zaplacené dlužníkem po sesplatnění úvěru, že smluvní pokuta byla zaúčtovávána jako pátá v pořadí a jako šestá v pořadí nesplacená jistina.

Soud ve věci nařídil ústní jednání, a ačkoliv byl dlužník k jednání dvakrát řádně předvolán, tak se k jednání soudu nedostavil. Soud poté, co zhodnotil podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, vydal tento rozsudek a zavázal dlužníka zaplatit žalobci-zdejšímu žalovanému dlužnou částku. Rozsudek nabyl právní moci dne 30.11.2011. Dne 10.07.2014 bylo vyhláškou Krajského soudu v Ostravě zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 07.08.2014, č.j. KSOS 36 INS 18925/2014-A6 byl zjištěn úpadek dlužníka, žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem a soud povolil řešení úpadku formou oddlužení. Soud dále svým usnesením ze dne 27.01.2015, č.j. KSOS 36 INS 18925/2014-B3 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil svou pohledávku v celkové výši 87.083,31 Kč. Pohledávka se skládala z jistiny ve výši 38.470,48 Kč a příslušenství ve výši 48.612,83 Kč představujícího náklady nalézacího řízení ve výši 25.352,-Kč, náklad exekučního řízení ve výši 5.154,60 Kč, splatné poplatky, pojištění a pokuty ve výši 18.106,23 Kč. Žalobce na přezkumném jednání popřel pohledávku žalovaného tak, že z celkové částky ve výši 87.083,31 Kč popřel částku ve výši 22.960,84 Kč. Žalobce jako důvod popření uvedl, že popřel smluvní pokutu ve výši 17.806,24 Kč, neboť dlužník uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele a smluvní pokuta byla sjednána prostřednictvím Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku. Dále žalobce také popřel náklady exekučního řízení ve výši 5.154,60 Kč. Dlužník na přezkumném jednání pohledávku žalobce zcela uznal. Ve vyrozumění o popření pohledávky uvedl žalobce stejné důvody jako u přezkumného jednání. Žalobce podal předmětnou žalobu na popření pravosti vykonatelné pohledávky žalovaného představující smluvní pokutu ve výši 17.806,24 Kč.

Z hlediska skutkového nutno uvést, že soud ve věci provedl všechny důkazy účastníky navržené s výjimkou důkazu výslechem dlužníka, kterýžto důkaz byl zástupkyní žalobce soudu navržen až u jednání ve věci samé. Provedení uvedeného důkazu bylo navrženo k důkazu skutečnosti, že dlužník neměl dostatek času k prostudování Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku.

K uvedenému zást. žalovaného u jednání uvedl, že provedení uvedeného důkazu považuje za zcela zřejmě nadbytečné a odročovat ústní jednání v situaci, kdy zmíněný výslech nebyl navržen již v podané žalobě, by rovněž bylo nadbytečné a nehospodárné, když je zde především zákaz odlišného právního posouzení věci, který na danou věc dopadá.

Důkaz výslechem dlužníka soud v daném případě neprovedl, neboť to s ohledem nadále uvedené právní hodnocení soud považuje za zcela zřejmě nadbytečné, když ani v případě provedení důkazu žalobkyní navrženého by skutková zjištění z něho se případně podávající nebyla způsobilá žádným způsobem otřást právním závěrem soudu níže uvedeným.

Na výše uvedený zjištěný skutkový stav soud aplikoval ust. § 192 a násl. a zejména pak ust. § 199 odst. 2 IZ a dospěl k závěru, že návrhu žalobce v daném případě není možno vyhovět.

Dle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, lze uplatit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Důvodem, proč žaloba v daném případě nemůže být shledána opodstatněnou, je právě existence zákazu odlišného právního posouzení věci formulovaného zmíněným ust. § 199 odst. 2 IZ pro případ popření vykonatelné pohledávky.

Žalovaný v daném případě přihlásil pohledávku jako pohledávku vykonatelnou v rozsahu 81.928,71 Kč a to na základě smlouvy o úvěru Expres z 16.08.2005, přičemž pohledávka žalovaného plynoucí z tohoto právního vztahu byla žalovanému (jako tamnímu žalobci) přisouzena rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 51 C 5586/2010-28 z 13.09.2011, kterýžto rozsudek nabyl právní moci 30.11.2011 a vykonatelnosti 06.12.2011. Součástí nároků přiznaných zdejšímu žalovanému nalézacím řízením byl i nárok na smluvní pokutu. Právě smluvní pokutu ve výši 17.806,24 Kč žalující insolvenční správkyně popřela z důvodu, že dlužník při uzavírání smlouvy byl v postavení spotřebitele, smluvní pokuta byla sjednána pouze prostřednictvím Všeobecných podmínek a Sazebníku, které jsou velmi rozsáhlé, a dlužník neměl možnost si je předem dostatečně prostudovat.

Skutečnost, že dlužník byl při uzavírání smlouvy v postavení spotřebitele a že smluvní pokuta byla sjednána prostřednictvím Všeobecných podmínek a Sazebníku, které jsou velmi rozsáhlé, plynula již z žaloby, tedy návrhu na zahájení řízení, kterou zdejší žalovaný věřitel podal u Obvodního soudu v Prahu 1. Nutno konstatovat, že žaloba u Obvodního soudu pro Prahu 1 evidována pod sp.zn. 51 C 5586/2010 byla ve věci zpracována pečlivě a podrobně, kdy pečlivost a úplnost žalobních tvrzení v dané věci soud hodnotí jako nadprůměrně vysokou ve vztahu k jiným četným případům vymáhání pohledávek, zvláště pak hromadného vymáhání pohledávek. Z žaloby se tak podává i to, že součástí sjednané smlouvy byly učiněny i (účastníky obvykle nepodepsané) Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Z žaloby je pak zcela zjevně zřejmé, že smluvní pokuta ve výši 17.806,24 Kč byla zdejším žalovaným věřitelem uplatněna na základě Všeobecných obchodních podmínek, případně dle Sazebníku. Toto je zřejmé jak z vylíčení rozhodných skutkových okolností pod bodem II. žaloby, tak z označení důkazů ve vztahu k tvrzením pod bodem II. zmíněné žaloby. Z vylíčení rozhodnutých skutkových okolností i způsobu, jakým byl žalovaný identifikován jako procesní subjekt a osoba způsobilá být účastníkem řízení a mít práva a povinnosti, jednoznačně plyne, že žalovaný byl v tamním řízení žalován jako spotřebitel, tedy nepodnikatel. Vydal-li tedy Obvodní soud pro Prahu 1 13.09.2011 rozsudek č.j. 51 C 5586/2010-28, v němž konstatoval, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, je zjevné, že provedl i právní hodnocení věci, byť explicitně ve zmíněném rozsudku neuvedené.

V běžných rozhodnutích o věci samé soudy z pravidla rovněž neuvádějí, že shledaly svou místní příslušnost, že shledaly svou věcnou příslušnost, že věc spadá do pravomoci soudů, že žaloba je projednatelná a netrpí vadami, že ve věci nebyl odpor do platebního rozkazu podán opožděně, což ovšem neznamená, že by se při posuzování věci soud uvedenými aspekty vůbec nezabýval. Shledal-li zmíněný soud v daném případě podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, shledal je i v rovině hmotně-právního posouzení věci vyplývajícího z obsahu žaloby, neboť nesoulad s předpisy práva hmotného je důvodem, pro který nelze vydat rozsudek pro zmeškání. Konstatoval-li tedy soud v daném případě, že shledal naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, znamená to, že neshledal kterékoli z žalobních tvrzení v uvedené žalobě, jež se pokládala za nesporná, za tvrzení rozporná mimo jiné s předpisy práva hmotného, jejíchž součástí jsou i předpisy na ochranu spotřebitele, případně předpisy o obligatorně písemné formě některých právních úkonů.

Tvrdí-li nyní žalobkyně, že ujednání o smluvní pokutě byla sjednána odkazem na Sazebník, netvrdí žádnou novou skutkovou okolnost, neboť tato okolnost byla naprosto zjevná již z žaloby ve věci projednávané Obvodním soudem pro Prahu 1. Je tedy nevyhnutelný závěr, že z tohoto faktu žalobkyně dovozuje účinky právní, tedy odlišné právní posouzení věci. Právní posouzení věci Obvodním soudem pro Prahu 1 však již bylo provedeno a to i se zřetelem k v žalobě uvedenému faktu, že smluvní pokuta byla sjednána prostřednictvím Všeobecných podmínek a Sazebníku. Je nevyhnutelný závěr, že žalobkyně se nyní domáhá odlišného právního posouzení již v žalobě uvedených skutečností, tedy akceptace odlišného názoru na to, zda a jaký význam může mít pro posouzení platnosti smluvní pokuty její sjednání prostřednictvím VOP a Sazebníku. Je dle názoru soudu mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že uvedené není námitkami skutkovými, jak je charakterizovala insolvenční správkyně, ale zjevně jde o námitky právní, směřující k jinému právnímu posouzení skutkového stavu tak, jak byl z tohoto hlediska úplně a vyčerpávajícím způsobem uveden v žalobě a který tak nutně musel být předmětem právního posouzení ze strany Obvodního soudu pro Prahu 1, kteréžto předcházelo vydání rozsudku pro zmeškání a závěru u soudu v něm uvedeného, že shledává podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání za naplněny.

V té souvislosti soud poukazuje na ustálenou rozhodovací praxi vyjádřenou např. v rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 29 ICDo 31/2013, či rozsudku KS v Praze, sp.zn. KSPH 60 ICm 1203/2014. Z uvedeného plyne, že jiné právní posouzení dopadá na ty situace, kdy při nezpochybněném skutkovém základu věci měl zjištěný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, učinil příslušný orgán. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozsudek pro uznání či rozsudek pro zmeškání stejně jako platební rozkaz či elektronický platební rozkaz v sobě imanentně obsahují právní hodnocení věci a soud vydáním takového rozhodnutí zároveň dává navenek najevo, že nenalezl překážky, které by tomuto vydání bránily. Rozpor smluvní pokuty s dobrými mravy nebo (v daném případě) názor na nemožnost sjednat smluvní pokutu odkazem na VOP a Sazebník, jsou tak ryze právním hodnocením věci a soud není oprávněn právní úsudek příslušného orgánu pozměnit či dokonce zrušit a to i v případě, pokud by při právním posouzení došlo k chybě. Možnost přezkumu dle § 199 IZ je ze své podstaty výjimkou ze zásady nezměnitelnosti a konečnosti pravomocného soudního rozhodnutí, která má zmírnit dopady možné nezodpovědnosti dlužníka v podobě nedůsledné obrany svých práv vůči ostatním věřitelům v insolvenčním řízení. Toto ustanovení nereaguje na chybnou aplikaci práva, ale zohledňuje fakt, že exekuční titul lze získat při absenci dokazování či absenci jakéhokoli právního posouzení věci. V tomto případě, i když bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, soud učinil v rámci příslušných ustanovení skutkový závěr o tom, že mezi účastníky byla uzavřená smlouva, že součástí uzavřené smlouvou bylo ujednání o smluvní pokutě sjednané odkazem na VOP a Sazebník, že dlužník řádně neplnil sjednané podmínky, že smlouva byla věřitelem sesplatněna a vznikla také povinnost uhradit vedle jistiny a úroků smluvní pokutu, přičemž soud nenalezl ničeho, co by přiznání nároku bránilo. Namítá-li žalobce sjednání smluvní pokuty pomocí odkazu na Sazebník poplatků, nejedná se o námitku, ze které by původní rozhodnutí nevycházelo (viz. odkaz zdejšího soudu na podrobně vypracovanou žalobu). Taktéž úvaha o tom, zda se na daný vztah dlužníka a věřitele vztahují ustanovení o spotřebitelských smlouvách či spotřebitelských úvěrech, je právním hodnocením daného vztahu a v incidenčním sporu soud není oprávněn uvedenou otázku znovu zkoumat a do provedeného právního posouzení zasahovat.

Dospěl-li Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud nalézací na základě v žalobě podrobně uvedených a zdejším soudem zde zmíněných skutkových okolností o způsobu a obsahu ujednání o smluvní pokutě k důvodnosti žaloby na zaplacení této smluvní pokuty (mimo jiné), nemůže být z hlediska ust. § 199 odst. 2 IZ v incidenčním řízení zpochybněno právní hodnocení platnosti takového ujednání.

S ohledem na vše výše uvedené soud výrokem č. I. tohoto rozhodnutí žalobu insolvenční správkyně jako nedůvodnou zamítl.

Soud konstatuje, že v daném případě aplikoval právo způsobem zcela shodným s aplikací práva na obdobné skutkové okolnosti, tak jak tuto provedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 29 ICDo 31/2013, tedy způsobem, kterým bylo právo aplikováno i v rozhodnutích Krajského soudu v Praze, č.j. KSPH 60 ICm 1203/2014, či v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 34 ICm 515/2013 (kdy účastníkem posledně uvedeného řízení byla nynější zástupkyně žalobkyně v projednávaném sporu a její zástupkyní v posledně označeném sporu byla nynější žalobkyně-insolvenční správkyně).

Pro úplnost soud uvádí, že neshledal důvodnými ani námitky, které insolvenční správkyně prostřednictvím své zástupkyně vznesla u ústního jednání a v jejichž rámci uvedla, že považuje vůbec za sporné, že žalovaný svou přihlášku do insolvenčního řízení doručil řádně a včas . Pro ilustraci v této souvislosti možno uvést stanovisko žalovaného přednesené u ústního jednání, kdy uvedl, že v počínání zástupkyně žalobkyně zpochybňující doručení přihlášky do insolvenčního řízení řádně a včas spatřuje rozpor s jejím dosavadním počínáním, neboť žalobkyně jednak podala incidenční žalobu a jednak sama tvrdila, že má k dispozici úplnou přihlášku pohledávky, kterou žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení své pohledávky a kteréžto byly jako dílčí pohledávky zaevidovány pod P3. Současně uvedla, že má k dispozici všechny přílohy, které dle identifikátoru datové zprávy tvořily přílohu přihlášky pohledávky. Za této situace strana žalovaná nerozumí tomu, z jakého důvodu je v rozporu s uvedeným zpochybňováno řádné přihlášení pohledávky.

K uvedené námitce žalobkyně soud konstatuje, že neshledal žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že žalovaný svou přihlášku evidovanou pod č. P3 nepřihlásil do insolvenčního řízení dlužníka řádně a včas. Neshledal tedy žádné okolnosti, na základě kterých by mohl revidovat názor příslušného insolvenčního soudce vyřizujícího samotnou insolvenční věc vyjádřený v protokolu o přezkumném jednání a jeho přílohách, z nichž nutno dovodit, že i příslušný insolvenční soudce shledal přihlášku pohledávky žalovaného za přihlášku pohledávky včasnou a řádnou.

Plně procesně úspěšný žalovaný v daném případě nárokoval náhradu nákladů řízení v podobě odměny za tři úkony právní pomoci, tři režijní paušály, DPH a náhradu nákladů cestovních výdajů.

V daném případě soud ještě neshledal podmínky pro prolomení nákladové imunity založené ust. § 202 IZ, tedy neshledal podmínky pro postup dle ust. § 202 odst. 2 IZ. K této úvaze soud vede názor, že dosavadní počínání žalobkyně v uvedené incidenční věci není možno považovat za zavinění vzniku nákladů řízení procesně úspěšného věřitele tak, jak toto má na mysli ust. § 202 odst. 2 IZ. K tomuto závěru soud dospěl, přestože nepřehlédl, že s názorem užitým soudem pro rozhodnutí tohoto sporu byla žalobkyně konfrontována netoliko v argumentaci žalovaného podložené rozhodnutími jiných soudů, ale také v řízení vedeném před Krajským soudem v Ostravě výše uvedeném, na němž participovaly nynější žalobkyně a její nynější zástupkyně, byť v opačném procesním postavení. Uvedený názor nalézacího soudu nikterak nepředjímá případný názor odvolací instance, zvláště pak v případě, bude-li tento rozsudek předmětem odvolacího přezkumu z podnětu odvolání podaného do věci samé, a to i případně ve vztahu k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně trojmo.

V Ostravě dne 13.04.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Aleš Palkovský, v.r. Vanessa Plonková samosoudce