36 ICm 4129/2015
36 ICm 4129/2015-17 (KSOS 36 INS 10674/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Door Financial a.s., se sídlem Praha 2, Mánesova 917/28, IČO 29016126, proti žalované Ing. Haně Sazovské, se sídlem Frýdek-Místek, Chlebovice, U Hřiště 255, insolvenční správkyni dlužníků Marie anonymizovano , anonymizovano , a Josefa anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Ostrava-Vítkovice, Ryskova 865/10, zastoupené Mgr. Ester Šamajovou, advokátkou se sídlem Havířov, U Stromovky 1501/11, o určení popřené pohledávky, takto:

I. Určuje se, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 3.236,15 Kč podle smlouvy o zápůjčce č. DFH100302 ze dne 11.04.2014 a ve výši 165,30 Kč z titulu zákonných úroků z prodlení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 10674/2015 s dlužníky Marií anonymizovano , anonymizovano , a Josefem anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Ostrava-Vítkovice, Ryskova 865/10, přihlášena přihláškou P3, je po právu.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 15.280,-Kč podle smlouvy o zápůjčce č. DFH100302 ze dne 11.04.2014 a ve výši 782,10 Kč z titulu zákonných úroků z prodlení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 10674/2015 s dlužníky Marií anonymizovano , anonymizovano , a Josefem anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Ostrava-Vítkovice, Ryskova 865/10, přihlášena přihláškou P3, je po právu, se zamítá. isir.justi ce.cz

III. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobcova pohledávka č. 2 ve výši 9.072,-Kč z titulu smluvní pokuty odpovídající neuhrazené části odměny za inkaso dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce č. DFH100302 ze dne 11.04.2014, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 10674/2015 s dlužníky Marií anonymizovano , anonymizovano , a Josefem anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Ostrava-Vítkovice, Ryskova 865/10, přihlášena přihláškou P3, je po právu, se zamítá.

IV. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobcova pohledávka č. 3 ve výši 2.651,85 Kč z titulu smluvní pokuty odpovídající neuhrazené části úroků dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce č. DFH100302 ze dne 11.04.2014, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 10674/2015 s dlužníky Marií anonymizovano , anonymizovano , a Josefem anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Ostrava-Vítkovice, Ryskova 865/10, přihlášena přihláškou P3, je po právu, se zamítá.

V. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobcova pohledávka č. 4 ve výši 4.904,97 Kč z titulu smluvní pokuty odpovídající 0,1 % z neuhrazené jistiny půjčky denně dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce č. DFH100302 ze dne 11.04.2014, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 10674/2015 s dlužníky Marií anonymizovano , anonymizovano , a Josefem anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Ostrava- Vítkovice, Ryskova 865/10, přihlášena přihláškou P3, je po právu, se zamítá.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12.802,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet její zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 29.10.2015 se žalobce domáhal určení, že má v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 10674/2015 s dlužníky Marií anonymizovano , anonymizovano , a Josefem anonymizovano , anonymizovano , pohledávky z titulu neuhrazené jistiny s příslušenstvím a smluvních pokut dle smlouvy o zápůjčce č. DFH100302, a to pohledávku č. 1 ve výši 19.463,55 Kč, pohledávku č. 2 ve výši 9.072,-Kč, pohledávku č. 3 ve výši 2.651,85 Kč a pohledávku č. 4 ve výši 4.904,97 Kč. V žalobě tvrdil, že dlužnice Marie anonymizovano uzavřela s žalobcem dne 11.04.2014 smlouvu o zápůjčce č. DFH100302, na základě které jí žalobce poskytl finanční prostředky ve výši 22.000,-Kč. Dlužnice se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 3.872,-Kč, a to ve formě pravidelných týdenních splátek. Vedle toho si smluvní strany v čl. C této smlouvy ujednaly způsob splácení zápůjčky a jejího příslušenství formou hotovostního inkasa a uzavřely tak dohodu o hotovostním inkasu dle čl. K této smlouvy. V čl. N této se smlouvy dlužnice zavázala pro případ prodlení se zaplacením více než dvou týdenních splátek či jedné splátky po dobu delší než tři měsíce a/nebo pro případ zahájení insolvenčního řízení zaplatit žalobci okamžitě neuhrazenou část jistiny zápůjčky s tím, že okamžité zesplatnění nastává dnem následujícím po dni, ve kterém se zákazník ocitne v prodlení, resp. dnem zahájení insolvenčního řízení. V takové případě se jak jistina zápůjčky, tak i smluvní pokuty stávají okamžitě splatnými. V případě okamžitého zesplatnění se dlužnice zavázala k povinnosti zaplatit žalobci smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené odměně za inkaso a neuhrazené části úroku, které by byla povinna žalobci zaplatit

ICM R v případě, kdy by k okamžitému zesplatnění nedošlo. Současně bylo v tomto článku sjednáno, že v případě, kdy dlužnice poruší svoji povinnost zaplatit neuhrazenou část jistiny, je povinna žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dále žalobce uvedl, že smlouvu o zápůjčce považuje za platné právní jednání i z pohledu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že při sepisování žádosti o zápůjčku dne 18.05.2015 obchodní zástupce s dlužnicí probral výši jejich aktuálních příjmů a výdajů a možnost splácení zápůjčky. Současně dlužnici předal standardní informace o spotřebitelském úvěru, které obsahují veškeré informace, které jsou předepsány tímto zákonem.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když především setrvala na důvodech popření pohledávek uvedených v popěrném úkonu. Uvedla, že spotřebitelská smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobcem a dlužnicí dne 11.04.2014 je neplatná s odkazem na ust. § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když odporuje zákonu, konkrétně § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V daném případě ze smlouvy i z žádosti o zápůjčku vyplývá, že zapůjčitel vycházel při posuzování schopnosti dlužnice splácet zapůjčené peněžní prostředky výlučně z jeho informací, aniž by sám vyvinul nějakou aktivitu. Uvedené ustanovení přitom ukládá věřiteli povinnost posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí jinak je smlouva neplatná. Pokud jde o výklad pojmu odborná péče, odkázala na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2015, č.j. 1 As 30/2015-39. Podle ust. § 588 občanského zákoníku by měl soud k neplatnosti právního jednání přihlížet z úřední povinnosti. Z uvedených důvodů insolvenční správkyně uznala pouze nárok na vrácení zapůjčených peněz fakticky z titulu bezdůvodného obohacení s úroky z prodlení v zákonné výši. Nárok na smluvní pokuty pro jejich akcesorickou povahu proto nemůže být rovněž důvodný. Nadto pak nelze přehlédnout ani násobnost a jednostrannost takto sjednané sankce, jakož i její ujednání in fraudem legis.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, neboť ten se k jednání nedostavil bez omluvy, ačkoliv byl řádně předvolán. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle ust. § 160 odst. 3, ust. § 7 IZ a ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 36 INS 10674/2015, přičemž zjistil: -z usnesení ze dne 13.05.2015, č.j. KSOS 36 INS 10674/2015-A5, že byl zjištěn úpadek dlužníků Marie anonymizovano , anonymizovano , a Josefa anonymizovano , anonymizovano , soud povolil řešení úpadku oddlužením, insolvenční správkyní byla ustanovena Ing. Hana Sazovská, -z usnesení ze dne 19.11.2015, č.j. KSOS 36 INS 10674/2015-B8, že bylo schváleno oddlužení dlužníků-manželů plněním splátkového kalendáře, -z přihlášky pohledávky č. P3 doručené insolvenčnímu soudu 15.05.2015, že žalobce jako věřitel č. 3 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků pohledávku č. 1 ve výši 19.463,55 Kč sestávající z neuhrazené části jistiny 18.516,15 Kč a zákonných úroků

ICM R

z prodlení ve výši 947,40 Kč dle smlouvy o zápůjčce č. DFH100302 ze dne 11.04.2015 (dále jen smlouva o zápůjčce); pohledávku č. 2 ve výši 9.072,-Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso; pohledávku č. 3 ve výši 2.651,85 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroků; pohledávku č. 4 ve výši 4.904,97 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny zápůjčky denně, -z protokolu z přezkumného jednání ze dne 16.07.2015, včetně seznamu přihlášených pohledávek ve vztahu k přihlášce č. P3, že insolvenční správkyně popřela pohledávku č. 1 částečně v rozsahu 3.236,15 Kč (co do neuhrazené jistiny) a 165,30 Kč (co do zákonného úroku z prodlení), pohledávky č. 2, 3, 4 zcela co do pravosti, a to pro rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách, když věřitel nedoložil naplnění podmínky platnosti smlouvy dle ust. 9 zákona č. 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době jejího uzavření, u pohledávky č. 1 dále insolvenční správkyně uvedla, že zohlednila úhradu dlužnice ve výši 6.720,-Kč, a že zjištěný úrok z prodlení přepočetla na uznanou jistinu, dlužníci pohledávky žalobce uznali, -z vyrozumění o popření pohledávky ze dne 08.10.2015, že insolvenční správkyně poučila věřitele o možnosti podat žalobu dle § 198 odst. 1, 2 IZ na určení popřených pohledávek, podle dodejky bylo vyrozumění žalobci doručeno dne 14.10.2015, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce přihlásil přihláškou č. P3 do insolvenčního řízení dlužníků vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 10674/2015, pohledávku č. 1 ve výši 19.463,55 Kč dle smlouvy o zápůjčce č. DFH100302 ze dne 11.04.2015 ; pohledávku č. 2 ve výši 9.072,-Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso; pohledávku č. 3 ve výši 2.651,85 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroků; pohledávku č. 4 ve výši 4.904,97 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny zápůjčky denně. Žalovaná na přezkumném jednání dne 16.07.2015 popřela pohledávku č. 1 částečně v rozsahu 3.236,15 Kč (co do neuhrazené jistiny) a 165,30 Kč (jako zákonný úrok z prodlení), pohledávky č. 2, 3, 4 popřela co do pravosti zcela. Žalobce včas uplatnil své právo na určení popřených pohledávek žalobou u soudu ve lhůtě 15 dnů od doručení vyrozumění v souladu s ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti popírající insolvenční správkyni. V rámci žaloby se žalobce domáhal také určení pravosti zjištěné části pohledávky č. 1.

Soud se dále zabýval vlastním nárokem žalobce na určení pravosti popřené části pohledávky č. 1 z titulu neuhrazené jistiny a úroků z prodlení dle smlouvy o zápůjčce č. DFH100302 ze dne 11.04.2015, a na určení pravosti pohledávek č. 2, č. 3 a č. 4 z titulu smluvních pokut podle téže smlouvy, přičemž z důkazů označených žalobcem zjistil následující.

Ze smlouvy o zápůjčce č. DFH100302 ze dne 11.04.2014 vzal soud za prokázáno, že tohoto dne uzavřel žalobce jako zapůjčitel (označen sídlem a IČO) s dlužnicí jako vydlužitelkou (označenou bydlištěm a rodným číslem) s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. a dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl vydlužitelce na její žádost peněžitou zápůjčku ve výši 22.000,-Kč v hotovostní variantě. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 30,565% a roční

ICM R procentní sazbu nákladů činila 35,52%. Vydlužitelka se zavázala žalobci vrátit 25.872,-Kč (tj. 22.000,-Kč jistina + 3.872,-Kč úrok) a částku 11.088,-Kč jako odměnu za inkaso, celkem se tak zavázala zaplatit zapůjčiteli částku 36.960,-Kč formou rovnoměrných (56) týdenních plateb ve výši 660,-Kč. V čl. E smlouvy o zápůjčce je uvedeno prohlášení vydlužitelky, že jí zapůjčitel s dostatečným předstihem před podpisem této smlouvy poskytl a) standardní informace o zápůjčce dle této smlouvy; b) náležité vysvětlení a k posouzení, zda tato smlouva odpovídá jeho finanční situaci, zejména vysvětlení standardních informací, a to včetně důsledků prodlení s úhradou splátek a ostatních plateb dle této smlouvy, a dále c) návrh této smlouvy. Vydlužitelka podpisem smlouvy potvrdila, že byla upozorněna na rozdíly mezi hotovostní a bezhotovnostní variantou, spočívající zejména v její povinnosti uhradit v případě hotovostní varianty odměnu za inkaso. Vydlužitelka vzala na vědomí a souhlasila s tím, že odměna za inkaso není zahrnuta ani do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru, neboť se jedná o samostatné v této smlouvě uvedené, nepovinné náklady, spojené s dobrovolně zvolenou doplňkovou službou hotovostního inkasa, jejíž sjednání není podmínkou poskytnutí zápůjčky dle této smlouvy. V čl. L si strany mimo jiné ujednaly, že pokud byla uzavřena dohoda o hotovostním inkasu, není vydlužitelka v případě porušení povinnosti hradit splátky řádně a včas oprávněna dohodu o hotovostním inkasu vypovědět. Podle čl. N smlouvy nazvaném okamžité zesplatnění se vydlužitelka zavázala zaplatit zapůjčiteli okamžitě neuhrazenou část jistiny zápůjčky (dále jen okamžité zesplatnění) v případě, že (a) se ocitne v prodlení se zaplacením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce (dále jen kvalifikované prodlení) nebo v případě, že (b) bude vůči vydlužitelce zahájeno insolvenční řízení (dále jen zahájení insolvenčního řízení) s tím, že okamžité zesplatnění nastává dnem následujícím po dni, ve kterém se vydlužitelka ocitne v kvalifikovaném prodlení nebo dnem zahájení insolvenčního řízení; to však neplatí, dohodnou-li se smluvní strany, byť jen ústně, jinak. Jak jistina zápůjčky a úrok, tak smluvní pokuty pro tento případ sjednané se v okamžiku okamžitého zesplatnění stávají splatnými. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku kvalifikovaného prodlení je vydlužitelka povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso, kterou by byla povinna zapůjčiteli zaplatit v případě, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku kvalifikovaného prodlení, které nastalo poté, co vydlužitelka vypověděla dohodu o hotovostním inkasu, je povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso, kterou by byla vydlužitelka povinna zapůjčiteli zaplatit v případě, kdyby k výpovědi dohody o hotovostním inkasu a okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku zahájení insolvenčního řízení je vydlužitelka povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu v částce rovnající se součtu neuhrazené části úroků a neuhrazené části odměny za inkaso, které by byla vydlužitelka povinna zapůjčiteli zaplatit, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě, že vydlužitelka poruší svou povinnost zaplatit neuhrazenou část jistiny zápůjčky dle tohoto odstavce, je povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou. Smlouva dále obsahuje ujednání, že vydlužitelka prohlašuje, že bere na vědomí, že zahájení insolvenčního řízení (včetně oddlužení) ve vztahu k jejímu majetku má za následek okamžité zesplatnění smlouvy dle písm. N této smlouvy.

Z žádosti o zápůjčku ze dne 08.04.2015 a standardních informací o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že insolvenční dlužnice požádala žalobce o poskytnutí zápůjčky ve výši 22.000,-Kč. V té souvislosti byla zástupcem žalobce informována o podmínkách spotřebitelského úvěru a při poskytnutí informací byl vyplněn formulář nadepsaný jako standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ve formuláři jsou vyplněny základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, tedy že je žádána zápůjčka ve výši 22.000,-Kč, a

ICM R

že je volena hotovostní varianta-výplata při podpisu smlouvy. Je uvedena celková částka, kterou je třeba podle smlouvy o zápůjčce zaplatit: 22.000,-Kč z titulu jistiny, 3.872,-Kč z titulu úroků a vzhledem k tomu, že vydlužitelka zvolila hotovostní variantu splácení dluhu, potom rovněž 11.088,-Kč jako odměnu za inkaso. Tuto celkovou částku měla vydlužitelka uhradit v 56 týdenních splátkách splatných u sebe v domácnosti. Vydlužitelka byla také informována o nákladech spotřebitelského úvěru, o možnostech odstoupení od smlouvy či o možnosti předčasného splacení. V žádosti o zápůjčku jsou uvedeny majetkové poměry vydlužitelky s tím, že její měsíční příjmy (její důchod a důchod manžela) činí 18.884,-Kč a měsíční výdaje činí 10.400,-Kč (2.000,-Kč nájemné, 400,-Kč telefon, 8.000,-Kč výdaje na domácnost). V kolonce nazvané jako ověřené doklady žádosti o zápůjčku jsou uvedeny: OP, výměr důchodu vydlužitelky a výměr starobního důchodu jejího manžela, dále pak u nájemní smlouvy je uvedena poznámka osobní vlastnictví. Žádost o zápůjčku byla podepsána Marií anonymizovano a zástupcem žalobce.

Po takto provedeném dokazování všemi žalobcem označenými důkazy dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Insolvenční dlužnice Marie anonymizovano uzavřela na základě žádosti ze dne 08.04.2015 s žalobcem dne 11.04.2014 smlouvu o zápůjčce č. DFH100302, podle které jí žalobce poskytl peněžitou zápůjčku ve výši 22.000,-Kč v hotovostní variantě. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 30,565% a roční procentní sazba nákladů činila 35,52%. Vydlužitelka se zavázala žalobci vrátit 22.000,-Kč na jistině, 3.872,-Kč na úrocích, a dále zaplatit 11.088,-Kč jako odměnu za inkaso, která nebyla zahrnuta do tzv. celkových nákladů úvěru, neboť se jednalo o nepovinné ve smlouvě samostatně uvedené náklady, celkem se tak zavázala zaplatit žalobci částku 36.960,-Kč formou rovnoměrných týdenních plateb ve výši 660,-Kč po dobu 56 týdnů. V incidenčním sporu nebyly žalobcem tvrzeny jednotlivé úhrady splátek zápůjčky, mezi účastníky řízení však nebylo sporu o tom, že vydlužitelka dosud uhradila pouze částku 6.720,-Kč. Žalobce prostřednictvím svého zástupce při vyplňování žádosti o zápůjčku ověřil schopnost vydlužitelky zápůjčku splácet, ověřil doklady o příjmech a výdajích (viz kolonka ověřené doklady žádosti). Popřené pohledávky č. 2, č. 3 a č. 4 představují smluvní pokuty, které byly sjednány v čl. N smlouvy při okamžitém zesplatnění zápůjčky. Žalobcem nebylo v incidenčním sporu tvrzeno a prokazováno, ke kterému konkrétnímu dni a na základě čeho (z jakých důvodů) k okamžitému zesplatnění zápůjčky došlo (zda v důsledku kvalifikovaného prodlení se splácením týdenních splátek sjednaných ve smlouvě o zápůjčce či v důsledku zahájení insolvenčního řízení), žalobcem nebylo rovněž tvrzeno a prokazováno, kolik zůstalo na odměně za inkasní služby (sjednané pro celé období částkou 11.088,-Kč) nezaplaceno a kolik zůstalo nezaplaceno z úroků (sjednaných pro celé období celkovou částkou 3.872,-Kč). Tato tvrzení jsou přitom zcela klíčová pro posouzení jeho nároků z titulu smluvních pokut, které měly vzniknout právě v důsledku zesplatnění zápůjčky podle čl. N smlouvy o zápůjčce, když bez nich soud především nemohl zjistit, zda a kdy konkrétně žalobci vznikl nárok na smluvní pokuty a v jaké výši. Závěr o neúplnosti skutkových tvrzení a důkazů k nim pak soud nemohl žalobci sdělit, a tedy žalobce vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., jelikož se k jednání soudu nedostavil.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. Vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci jde o právní poměry vzniklé po 01.01.2014, byl aplikován nový občanský zákoník (dále jen OZ). K pohledávce č. 1 soud uvádí následující:

ICM R

Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 2394 OZ bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a insolvenční dlužnicí Marií anonymizovano byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce podléhající režimu ust. § 2390 a násl. OZ. Žalobce ji uzavíral jako podnikatel a insolvenční dlužnice jako spotřebitelka (fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 a násl. OZ. Pokud jde o smluvní náležitosti, vyhovuje smlouva rovněž příslušným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění, když zapůjčitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce splnil řádně jak svoji informační povinnost formou standardních informací, tak povinnost vymezenou v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy prostřednictvím svého zástupce při sepisování žádosti o zápůjčku schopnost vydlužitelky zápůjčku splácet ověřil doklady o příjmech a výdajích. Mezi smluvními stranami rovněž není sporu o tom, že vydlužitelka smlouvu podepsala ze své svobodné vůle, když námitku v tomto ohledu nikdy žádnou neuplatnila (insolvenční dlužníci popěrný úkon při přezkumném jednání neučinili), její obsah, který byl v základních náležitostech z hlediska hypotézy ust. § 2390 OZ sjednán, akceptovala. Za této situace nemá soud pochybnost o tom, že insolvenční dlužnice musí odpovídat za vlastní kontraktaci, tj. nést odpovědnost za svůj projev vůle. Nadto nutno zdůraznit, že nebylo tvrzeno, že by snad insolvenční dlužnice plnění žalobce ve výši 22.000,-Kč nepřijala. Konečně soud považuje také za nutné poukázat i na nález Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 625/03, dle kterého základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. V tomto rozhodnutí je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou obzvlášť za situace, kdy smluvní strany proti platnosti smlouvy ničeho nenamítají a tuto smlouvu respektují.

Na základě uvedeného závěru o platnosti smlouvy o zápůjčce pak soud dospěl k závěru, že žalobce má nárok na vrácení dlužné jistiny 18.516,15 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 947,40 Kč. Jelikož insolvenční správkyně uznala dlužnou jistinu ve výši 15.280,-Kč a úroky z prodlení ve výši 782,10 Kč, zbývá určit, že po právu ze smlouvy o zápůjčce je ještě část pohledávky č. 1 ve výši 3.236,15 Kč na jistině a 165,30 Kč na zákonných úrocích. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno.

Konečně pokud se žalobce incidenční žalobou domáhal rovněž určení, že má v insolvenčním řízení vedeném s dlužníky také část pohledávky č. 1 v rozsahu 15.280,-Kč na jistině a 782,10 Kč na zákonných úrocích z prodlení, nezbylo než žalobu zamítnout. V daném případě se žalobce totiž domáhal určení pohledávky, která insolvenční správkyní ani dlužníky nebyla popřena, tedy jinými slovy byla zjištěna. V této části nebyly vůbec splněny podmínky pro vedení incidenčního sporu, když jak plyne z ust. § 198 odst. 1 IZ, věřitelé mohou uplatnit své právo na určení nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, nikoliv však v případě, kdy se jedná o pohledávku insolvenční správkyní a dlužníky uznanou. Soud proto rozhodl jak ve výroku II. uvedeno.

ICM R

K pohledávkám č. 2, č. 3 a č. 4:

Dle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Nárok na smluvní pokutu vzniká v případě, že došlo k porušení určité smluvní povinnosti, která je kryta smluvní pokutou. Okamžik vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty (splatnosti) se pak řídí ujednáním stran, případně pravidly uvedenými v zákoně.

Úspěch žalobce ve věci závisel na zjištění, kdy a z jakých důvodů došlo k okamžitému zesplatnění zápůjčky, když teprve v důsledku porušení určité povinnosti vydlužitelky mohl nárok na smluvní pokuty zapůjčiteli vzniknout, dále také na zjištění, kolik zůstalo na odměně za inkasní služby (sjednané pro celé období částkou 11.088,-Kč) nezaplaceno, kolik zůstalo nezaplaceno z úroků (sjednaných pro celé období celkovou částkou 3.872,-Kč), když právě od těchto částek se smluvní pokuta č. 2 a č. 3 odvozovala.

Žalobce v tomto ohledu svou povinnost tvrzení v incidenčním sporu nesplnil. V daném případě tvrdil pouze výsledek, nikoliv však skutečnosti tento zakládající. Jeho žalobní tvrzení ke vzniku nároku na smluvní pokuty tak zůstala jen ve zcela obecné rovině. Sporné řízení se řídí zásadou projednací. Má-li být účastník řízení úspěšný, musí splnit své procesní povinnosti. V prvé řadě se jedná o povinnost tvrzení, uloženou účastníkovi v § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., která se v právní teorii rovněž nazývá břemenem tvrzení. Dle tohoto ustanovení musí účastník tvrdit významné skutečnosti pro rozhodnutí soudu. Pro úplnost zbývá dodat, že všechna tato tvrzení je pak povinen účastník prokázat dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř., ve kterém je zakotvena povinnost důkazní. Důkazní návrhy však chybějící tvrzení o právně významných skutečnostech nahradit nemohou. Důkazní břemeno a břemeno tvrzení o splnění uvedených obecných předpokladů vzniku nároku na smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2048 OZ, tížilo žalobce (ust. § 7 IZ a § 101 odst. 1 písm. a) a § 120 o.s.ř.).

S ohledem na shora formulované závěry, kdy žalobce břemeno tvrzení k rozhodujícím skutečnostem ke vzniku nároku na smluvní pokuty podle čl. N smlouvy o zápůjčce neunesl, soud uzavírá, že žalovaná jako insolvenční správkyně učinila popěrný úkon důvodně, neboť v daném případě nelze dovodit, že konkrétní pohledávky, a to pohledávka č. 2 ve výši 9.072,-Kč, pohledávka č. 3 ve výši 2.651,85 Kč, pohledávka č. 4 ve výši 4.904,97 Kč existují.

Jelikož soud přezkoumává sám, zdali klauzule obsažené ve spotřebitelské smlouvě neznamenají v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran či zda se neodchylují od zákona v neprospěch spotřebitele a není v této otázce vázán žádnými námitkami účastníků, zabýval se ve druhé řadě (pro úplnost právní argumentace) také tím, zda oddělitelná ujednání smluvních pokut v čl. N smlouvy o zápůjčce jsou platná.

Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

ICM R

Podle § 1813 OZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Ohledně ujednání smluvní pokuty (pohledávka č. 2) dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso (v případě prodlení vydlužitele nebo zahájení insolvenčního řízení) dospěl k následujícím závěrům:

Pokud důvodem pro smluvní pokutu ve výši neuhrazené části odměny za inkaso mělo být nejen porušení povinností vydlužitelky, nýbrž také zahájení insolvenčního řízení, nárok žalobce na zaplacení takové smluvní pokuty nemůže být dán proto, že z § 2048 OZ jasně plyne, že smluvní pokuta může být sjednána pro případ porušení povinností některé ze stran smlouvy. Podání insolvenčního návrhu však nelze považovat za porušení povinností. Podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení je pak procesním právem dlužníků, které je jim přiznáno právním řádem. Využití tohoto práva pak nemůže být současně porušením smluvní povinnosti. Navíc ujednání o smluvní pokutě v důsledku zahájení insolvenčního řízení nijak nezohledňuje, že insolvenční řízení může být zahájeno i k návrhu věřitele, přičemž takovýto insolvenční návrh může být odmítnut či zamítnut. Ze smluvních ujednání ale plyne, že i takto zahájené insolvenční řízení by mělo mít za následek zesplatnění úvěru a povinnost uhradit smluvní pokutu. Z tohoto důvodu je pak ujednání o povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši nesplacené části odměny za hotovostní inkaso z důvodu zahájení insolvenčního řízení neplatné. Pokud důvodem pro tuto smluvní pokutu mělo být porušení povinností vydlužitelky platit zápůjčku řádně a včas, pak soud konstatuje, že smluvní pokuta ve výši nesplacené části odměny za hotovostní inkaso (za situace, kdy tato odměna nebyla zahrnuta do tzv. celkových nákladů úvěru, neboť se jednalo o nepovinné ve smlouvě samostatně uvedené náklady) nebyla sjednána v žádné relaci k výši konkrétního dluhu po splatnosti, ani k délce prodlení s placením. Soud je tedy toho názoru, že žádnou ze zákonem předpokládaných funkcí předmětná smluvní pokuta nenaplňuje, nýbrž jejím účelem je pouze právo zapůjčitele navýšit pohledávku o náklady na službu, kterou již od okamžiku zesplatnění zápůjčky neposkytuje (nedochází k reálnému inkasování prostřednictvím fyzických osob), a získat nepřiměřenou majetkovou výhodu nejen na úkor vydlužitelky, ale i na úkor jiných věřitelů. Takovému právnímu jednání nelze proto poskytnout ochranu a je nutno jej shledat v rozporu s dobrými mravy s důsledkem neplatnosti ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ.

Ohledně ujednání smluvní pokuty (pohledávka č. 3) dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroků dospěl soud k následujícím závěrům:

Rovněž ujednání o smluvní pokutě rovnající se neuhrazené části úroku, které by byla vydlužitelka povinna zaplatit v případě, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo, soud posoudil jako neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 OZ, když má za to, že toto ujednání vyžaduje orientaci v dalších souvisejících ujednáních obsažených ve smlouvě, když výše úroku byla zahrnuta ve splátce ve výši 660,-Kč, která se sestávala z jistiny, odměny za inkaso a částky odpovídající úroku. Zjištění smluvní pokuty tak vyžaduje matematický výpočet a průměrný spotřebitel nemohl v každém okamžiku vědět, kolik činí přesná výše smluvní pokuty (jelikož absentuje splátkový kalendář s přesným rozpisem způsobu úhrady dluhu jednotlivými splátkami). Lze tedy uzavřít, že ujednání o smluvní pokutě je nepřípustným ujednáním ve smyslu výše uvedených ustanovení a je absolutně neplatné.

ICM R

Současně soud zastává názor, že uvedená konstrukce smluvní pokuty pro případ zesplatnění zápůjčky v důsledku zahájení insolvenčního řízení vydlužitelky, kdy zapůjčitel (žalobce) smluvní pokutu požaduje ve výši neuhrazených obchodních úroků, je nepřijatelná a rozporná s dobrými mravy i proto, že tímto ujednáním dochází k obcházení ust. 170 písm. a) IZ.

Pokud jde o smluvní pokutu dle čl. N smlouvy o zápůjčce (pohledávka č. 4) ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny zápůjčky za každý den prodlení s úhradou, neshledal sice soud důvod prohlásit ujednání o této smluvní pokutě za neplatné ve smyslu ust. § 580 OZ, neboť pokuta byla sjednána v přiměřené výši (smluvní pokuta odpovídající 0,1% z neuhrazené jistiny zápůjčky za každý den prodlení měla sanovat důsledky toho, že zapůjčené prostředky nebyly žalobci včas vráceny a žalobce je nemohl použít a zhodnotit jinde v rámci své podnikatelské činnosti). Tato pohledávka z titulu smluvní pokuty za prodlení s úhradou jistiny zápůjčky, vycházející z platného ujednání ve smyslu ust. § 2048 OZ, však nemohla být určena po právu, a to z důvodu na straně žalobce, který netvrdil, a tedy ani neprokazoval rozhodné skutečnosti k jejímu vzniku (viz argumentace výše ohledně deficitu konkrétních skutkových tvrzení).

Jelikož soud žalobu ve vztahu k pohledávkám z titulu smluvních pokut za důvodnou nepovažuje, rozhodl, jak ve výrocích III., IV. a V. uvedeno.

Výrok VI. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 163 IZ a ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. (když žalovaná byla neúspěšná toliko v poměrně nepatrné části). Soud žalované přiznal účelně vynaložené náklady v souvislosti s jejím právním zastoupením celkem ve výši 12.802,10 Kč. Zástupkyně žalované učinila v řízení tři úkony právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), tj. převzetí a příprava věci, sepis vyjádření ve věci samé, účast u ústního jednání a má tak nárok na mimosmluvní odměnu ve výši 3 x 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu. Dále má nárok na tři režijní paušály po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, na náhradu cestovného ve výši 180,20 Kč k jednání ve věci (při délce jedné cesty 34 km, průměrné spotřebě benzinu Natural 95 5,1 l na 100 km, ceně paliva 29,70 Kč za jeden litr a náhradě za použití vozidla 3,80 Kč za 1 km), na náhradu za promeškaný čas v celkové výši 200,-Kč, tj. 100,-Kč za každou jen započatou půlhodinu podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu (celkem 2 půlhodiny) a na náhradu 21% DPH ve výši 2.221,90 Kč, jelikož zástupkyně žalované prokázala, že je její plátkyní Žalobce je povinen zaplatit náklady řízení žalované na účet její zástupkyně dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 25.10.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R