36 ICm 4014/2014
č. j. 36 ICm 4014/2014-126 (KSOS 36 INS 24533/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským ve věci žalobkyně: JUDr. Dagmar Jahnová sídlem Generála Hlaďo 4, 741 01 Nový Jičín insolvenční správkyně dlužníka EKU-BOHEMIA, spol. s.r.o. "v likvidaci", IČO 25356241, sídlem 742 92 Bílovec-Lubojaty 21 zastoupená advokátkou Mgr. Veronikou Olšarovou sídlem Generála Hlaďo 4, 741 01 Nový Jičín proti žalovanému: Vladimír anonymizovano , anonymizovano sídlem Lubojaty 134, 742 92 Bílovec zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Kopeckým sídlem 28. října 2663/150, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava o odpůrčí žalobě

takto: I. Řízení o návrhu na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 20. 10. 2011 a týkající se převodu traktoru Zetor RZ T00 0214 se zastavuje. II. Řízení o návrhu na určení neúčinnosti kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 20. 10. 2011 a týkající se převodu traktoru Zetor RZ T00 0214 vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 24533/2013, jakož i řízení o vydání traktoru do majetkové podstaty dlužníka, popřípadě vyplacení částky představující obvyklou tržní cenu traktoru do majetkové podstaty, se zastavuje.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková isir.justi ce.cz

III. Návrh na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl převod traktorového návěsu RZ T00 8621, je smlouvou neplatnou, se zamítá. IV. Návrh na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl převod traktorového návěsu RZ T00 8621, je vůči věřitelům dlužníka pro účely insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 24533/2013, neúčinným právním úkonem, se zamítá. V. Návrh, aby žalovaný byl povinen žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka vydat traktorový návěs RZ T00 8621, popřípadě vyplatit částku představující jeho obvyklou tržní cenu, se zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Svou žalobou ze dne 21. 11. 2014, doručenou soudu, žalobkyně v postavení insolvenční správkyně dlužníka EKU-BOHEMIA, spol. s r.o. v likvidaci zahájila incidenční spor. Podanou žalobou se domáhala primárně určení, že kupní smlouva uzavřená dne 19. 9. 2011 a dne 20. 10. 2011 mezi dlužníkem a žalovaným je neplatná; eventuálně pro případ, že soud dospěje k závěru, že výše specifikované kupní smlouvy jsou obě platné, se domáhala toho, aby bylo určeno, že zmíněné kupní smlouvy jsou neúčinné. Současně se domáhala toho, aby žalovaný byl povinen vydat žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka vozidla, a to traktorový návěs RZ T00 8621 a traktor Zetor RZ T00 0214, která byla předmětem zmíněných kupních smluv, popřípadě vyplatit částku určenou znaleckým posudkem. 2. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že kontrolou účetních dokladů bylo zjištěno, že dlužník uzavřel s žalovaným dne 19. 9. 2011 kupní smlouvu o prodeji traktorového návěsu RZ T00 8621, odhláška provedena dne 22. 9. 2011, a dále uvedla, že dne 20. 10. 2011 uzavřel žalovaný s dlužníkem kupní smlouvu o prodeji traktoru Zetor RZ T00 0214, odhláška provedena dne 21. 10. 2011. Žalobkyně má za to, že výše uvedené kupní smlouvy jsou neplatné, neboť nebyly dodrženy podmínky pro převod majetku dle ust. § 196a a § 135 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obchodní zákoník ), s ohledem na to, že nabyvatel v době uzavření smlouvy byl jednatelem dlužníka, a dále proto, že cena, za niž byl majetek převeden, neodpovídala ceně tržní v místě a čase. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že smlouvy jsou platné, žalobkyně navrhuje, aby soud určil neúčinnost předmětných kupních smluv dle § 240 zákona č. 182/2006 Sb., zákona o úpadku a způsobech jeho řešení, (dále jen IZ ), když dle žalobkyně nebylo za prodej předmětných movitých věcí získáno přiměřené protiplnění a kupní smlouvy byly uzavřeny v době, kdy byl dlužník již v úpadku. 3. V průběhu řízení žalobkyně žalobu doplnila o další žalobní tvrzení. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupních smluv shledává v tom, že pokud by nedošlo k tomuto určení, nemohla by žalobkyně zapsat předmětné pozemky do soupisu majetkové podstaty, čímž by bylo ohroženo plnění ve prospěch věřitelů v insolvenčním řízení. Žalobkyně uvádí, že cena vozidel neodpovídá ceně obvyklé v místě a čase, a proto navrhuje, aby soud nechal vypracovat znalecký posudek ke zjištění tržní ceny. Dále uvádí, že kupní smlouva byla uzavřena v době, kdy převádějící evidoval ve svém účetnictví závazky, které následně věřitelé přihlásili do insolvenčního řízení zahájeného ke dni 3. 9. 2013. K podmínkám převodu dle ust. § 196a a § 135 obchodního zákoníku žalobkyně uvádí, že nebyly dodrženy, neboť

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

společnost převedla majetek, aniž hodnotu takového majetku zjistila posudkem znalce jmenovaného soudem; dle žalobkyně je tedy nezbytné zkoumat, zda majetek byl převeden za cenu tržní. Ke skutečnostem nasvědčujícím závěru, že dlužník byl v úpadku nebo smlouva k jeho úpadku vedla, žalobkyně poukázala na blízkou časovou souvislost uzavření smluv ze dne 19. 9. 2011 a ze dne 20. 10. 2011. Dne 22. 3. 2011 byla založena společnost Obchodní společnost EKU s.r.o., na kterou přešly obchodní aktivity rodiny Kurkových včetně části majetku. Současně poukazuje, že dlužník v lednu 2013 vstoupil do likvidace a v září 2013 byl podán návrh na prohlášení konkurzu. S ohledem na ustanovení § 240 odst. 2 IZ má žalobkyně za to, že úkon učiněný bez přiměřeného protiplnění ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, se kterou tvoří koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Žalobkyně má za to, že tuto skutečnost prokazovat nemusí. Rozsah uspokojení nezajištěných přihlášených věřitelů je dle vyjádření žalobkyně 0 Kč, přičemž dlužník v době předcházející likvidaci disponoval nemovitostmi a hodnotnými movitými věcmi, které byly převedeny na osoby dlužníku blízké, ať už je to Vladimír anonymizovano , Miroslav anonymizovano , Luděk anonymizovano , či společnost Obchodní společnost EKU s.r.o., a to za ceny, které neodpovídaly tržní ceně v místě a čase obvyklé. 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že navrhuje její zamítnutí v plném rozsahu. Konkrétně ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že smlouvy ze dne 19. 9. 2011 a ze dne 20. 10. 2011 jsou smlouvy platné a není zde žádný důvod, proč by soud měl uvažovat o jejich neplatnosti. Dále žalovanému není zjevné, které konkrétní podmínky vyplývající z § 196a a § 135 obchodního zákoníku neměly být splněny. Žalovaný má za to, že ani na jednu kupní smlouvu se nevztahuje dikce § 196a odst. 1 obchodního zákoníku a nebylo tak zapotřebí, aby s převodem předem souhlasila valná hromada. Žalovaný má také za to, že se jednalo o převody v rámci běžného obchodního styku, není tedy naplněna ani dikce § 196a odst. 3 obchodního zákoníku. Poukazuje na to, že dlužník s ohledem na předmět svého podnikání prodával a nabýval vozidla a příslušenství k nim, neboť podnikal v zemědělské výrobě. Uvádí, že vozidla byla převedena za cenu obvyklou a také tržní, případně ještě vyšší, navíc v případě předmětného traktoru se stanovená cena opírala o závěry znaleckého posudku 013/11-924-4, na který je odkazováno i v kupní smlouvě. Z tohoto vyplývá, že byl předmětný traktor prodán ještě o 4.000 Kč výhodněji. Jelikož cena byla v kupních smlouvách stanovena jako tržní, nebylo zapotřebí, aby byl znalec jmenován soudem; žalovaný přitom poukázal na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3986/2009 ze dne 8. 2. 2012. Ve svém vyjádření k neúčinnosti právního úkonu uvádí, že § 240 IZ se na dané převody vůbec neaplikuje, neboť má za to, že se nejednalo o převody, které by byly učiněny v době, kdy byl dlužník v úpadku, ani o převody, které by k dlužníkovu úpadku vedly. Zároveň se nejednalo o právní úkon, ve kterém by byla ujednaná cena podstatně nižší, než je cena obvyklá. Uvádí, že dlužník se začal postupně dostávat do problémů až koncem roku 2012, a to v důsledku ukončení spolupráce se společností DE RUY PERFUMES, S.A. company, neboť podíl na obratu s předmětnou společností činil cca 40 %. Dále k žalobě na neúčinnost kupní smlouvy uvádí, že by měla být zamítnuta, neboť nebyla podána ve lhůtě ve smyslu ust. § 239 odst. 3 IZ a § 140a IZ. V průběhu řízení žalovaný doplnil svá tvrzení, že předmětný návěs zakoupil od společnosti Autopamid s.r.o., které byl nejprve tento návěs nabídnut ke koupi, aby byla stanovena obvyklá prodejní cena. Na základě takto stanovené ceny autobazarem byl návěs prodán autobazaru včetně odhlášení z evidence z motorových vozidel. Žalovaný následně od autobazaru Autopamid s.r.o. předmětný návěs koupil, přičemž kupní smlouva při nákupu nebyla uzavírána a nebyl zpracován znalecký posudek. Žalovaný má k dispozici pouze fakturu č. 41/2011 a předávací protokol ze dne 22. 9. 2011. Žalovaný zdůraznil, že od 23. 1. 2014 má žalobkyně veškerou smluvní dokumentaci týkající se převodu jak traktoru, tak v daném případě zejména traktorového návěsu a ve vztahu k tomu se nevypořádala s pasivní legitimací žalovaného.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

5. Žalobkyně svým podáním ze dne 11. 12. 2017 vzala částečně ve věci převodu traktoru Zetor RZ T00 0214 svou žalobu zpět v části určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 20. 10. 2011 uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným, eventuálně určení neúčinnosti této kupní smlouvy vůči věřitelům dlužníka a vydání majetku do majetkové podstaty dlužníka, eventuálně vyplacení tržní ceny určené znaleckým posudkem. Ve věci traktorového návěsu RZ T00 8621 žalobkyně trvala na podané žalobě a vypracování znaleckého posudku. 6. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, které bylo soudu doručeno ještě před zahájením jednání ve věci samé a které se týkalo návrhu na určení neplatnosti smlouvy a návrhu na určení neúčinnosti smlouvy spojeného s požadavkem na vydání traktoru (případně vyplacení jeho hodnoty) do majetkové podstaty, soud v souladu s ust. § 7 IZ a v souladu s ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ ) řízení v uvedeném rozsahu výroky č. I. a II. tohoto rozhodnutí zastavil. 7. Pro úplnost soud uvádí, že usnesením z 5. 2. 2016 č. j.-42 byla žaloba žalobkyně odmítnuta pro neodstranění vad žaloby. Z podnětu odvolání žalobkyně a poté, kdy odstranila vady podaného odvolání, se věcí zabýval Vrchní soud v Olomouci, který usnesení soudu I. stupně změnil tak, že žaloba se neodmítá. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyní podaná žaloba splňuje náležitosti vyžadované ustanovením § 79 odst. 1 OSŘ, když v podané žalobě je řádně označena žalobkyně i žalovaný, přičemž z vylíčení rozhodujících skutečností je zřejmé, že žalobkyně se primárně domáhá určení neplatnosti právních úkonů- dvou blíže označených kupních smluv-a to pro tvrzený rozpor se zákonem, neboť cena převáděných věcí nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem a sjednané kupní ceny neodpovídaly tržní ceně převáděných věcí. Eventuálně pro případ , neuspěje-li s žalobou na určení neplatnosti, se žalobkyně domáhá určení neúčinnosti těchto dvou právních úkonů s odkazem na tvrzení, že kupní smlouvy byly uzavřeny v době, kdy dlužník byl v úpadku, a nebylo jimi získáno přiměřené protiplnění, a současně se domáhá vydání dlužníkova plnění z těchto neúčinných právních úkonů. Tvrzení o výši tržní ceny převáděných movitých věcí a o tom, v jakém rozsahu se ujednané kupní ceny liší od tržní ceny, jsou sice významné pro posouzení věci, nejsou však potřebná pro vymezení předmětu řízení po skutkové stránce. Pokud se týká peněžité náhrady namísto vydání převedených movitých věcí, kterou žalobkyně žádá v případě, uspěje-li se svou žalobou na určení neúčinnosti právních úkonů, pak i tento požadavek byl dostatečně specifikován tím, že se jedná o částku odpovídající tržní ceně převedených věcí, jak bude určena znaleckým posudkem znalce ustanoveného soudem. V dalším pak vrchní soud konstatoval, že se soud I. stupně bude zabývat uplatněným nárokem věcně. 8. Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav. 9. Z výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se dlužníka soud zjistil, že společnost byla založena 5. 9. 1996. V době založení obchodní společnosti byli jednateli Ing. Radek anonymizovano , anonymizovano , Boněcká 373, Zlín-Příluky, a žalovaný, přičemž žalovaný byl ke dni uzavření tvrzené kupní smlouvy o prodeji traktorového návěsu zapsán jako jediný jednatel společnosti. Rozhodnutím valné hromady společnosti konané dne 10. 1. 2013 byla společnost zrušena s likvidací ke dni 1. 2. 2013 a jmenován likvidátor Ivo anonymizovano , anonymizovano , Blahoslavova 3301/5, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava. 10. Z výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se společnosti Autopamid s.r.o. soud zjistil, že společnost byla založena 5. 10. 2009. V době uzavírání předmětných smluv byl jednatelem a společníkem Milan anonymizovano , anonymizovano , U Chatek 1194/3, Polanka nad Odrou, 725 25 Ostrava. 11. Z obsahu insolvenčního spisu soud zjistil následující:

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

Žalovaný jako insolvenční navrhovatel podal insolvenční návrh datovaný 31. 8. 2013, který došel Krajskému soudu v Ostravě dne 3. 9. 2013. V seznamu majetku dlužník uvedl, že ke dni podání návrhu má majetek ve výši 351.660,82 Kč, přičemž své závazky eviduje ve výši 2.435.442,94 Kč. K tomu uvedl, že likvidátor po provedení všech úkonů spojených s likvidací zjistil tu skutečnost, že jmění společnosti je výše uvedené. Dlužník má ve svém insolvenčním návrhu za to, že společnost je v úpadku, neboť souhrn závazků majetku převyšuje hodnotu jeho majetku, a navrhuje, aby na společnost byl prohlášen konkurz. Z insolvenční vyhlášky soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo k jeho návrhu zahájeno 3. 9. 2013. Z usnesení A-9 ze dne 22. 11. 2013 soud zjistil, že uvedeným usnesením byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Dagmar Jahnová. Současně soud na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Ze zprávy č. 12 o činnosti insolvenčního správce ze dne 8. 9. 2017 bylo zjištěno, že nejsou ukončena řízení o incidenčních žalobách: č. j. 36 ICm 4013/2014, žalovaný Obchodní společnost EKU, s.r.o. se sídlem Lubojaty 78, 742 92 Bílovec, IČO 28652801 č. j., žalovaný Vladimír Kur anonymizovano , bytem Lubojaty 134, 742 92 Bílovec č. j. 36 ICm 4012/2014, žalovaný 1) Tomáš anonymizovano , anonymizovano , bytem Lubojaty 109, 742 92 Bílovec, 2) Luděk anonymizovano , nar. 24. 1. 1986, bytem Lubojaty 80, 742 92 Bílovec č. j. 36 ICm 4021/2014, žalovaný Ing. Miroslav anonymizovano , nar. 19. 1. 1982, bytem Lubojaty 134, 742 92 Bílovec č. j. 36 ICm 4010/2014, žalovaný Luděk anonymizovano , nar. 24. 1. 1986, bytem Lubojaty 80, 742 92 Bílovec. -Insolvenční řízení dosud trvá. 12. Z přihlášek věřitelů do insolvenčního řízení dlužníka soud zjistil, že v době uzavření první z žalobou napadených smluv dlužník měl více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž bylo a je zjevné, že tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ); konkrétně z jednotlivých přihlášek soud zjistil následující: Z přihlášky pohledávky P2 soud zjistil, že vznikla na základě objednávky přepravy ze dne 31. 8. 2012, daňového dokladu č. 1214089 vystaveného 14. 9. 2012 s datem zdanitelného plnění 5. 9. 2012, splatného 15. 11. 2012, a zákonného úroku z prodlení z jistiny 6.000 Kč od 16. 11. 2012. Celková výše přihlášené pohledávky je 6.354 Kč. Z přihlášky pohledávky P3 soud zjistil, že vznikla z důvodu neuhrazení pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a následně vyměřeného penále. Z přihlášky plyne, že penále za pojistné uhrazené ke dni úpadku, které bylo předepsáno za období od 12. 11. 2011 do 13. 10. 2012, bylo splatné 25. 10. 2012. Celková výše přihlášené pohledávky je 31.906 Kč. Z přihlášky pohledávky P6 soud zjistil, že vznikla na základě tisku štítků dle faktury č. 0133/2013 splatné dne 24. 10. 2012 se zákonným úrokem z prodlení z jistiny 7.362 Kč od 25. 10. 2012. Celková výše přihlášené pohledávky je 7.956,23 Kč. Z přihlášky pohledávky P7 soud zjistil, že vznikla na základě smlouvy o sdruženém plnění ze dne 27. 1. 2011 a odměna za období 1. 7. 2012-30. 9. 2012 byla vyúčtována fakturou č. 1121044433. Celková výše přihlášené pohledávky je 1.683,84 Kč. Z přihlášky pohledávky P8 soud zjistil, že vznikla z důvodu neuhrazení pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a následně vyměřeného penále. Z přihlášky plyne, že výkazem nedoplatků ze dne 7. 3. 2013 bylo vyměřeno dlužné pojistné ve výši 19.595 Kč a

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

penále ve výši 6.836 Kč, a to za období 1. 12. 2006-31. 1. 2013. Celková výše přihlášené pohledávky je 32.862 Kč. Z přihlášky pohledávky P9 soud zjistil, že vznikla z důvodu neuhrazení daně z přidané hodnoty. Dne 25. 5. 2012 byla platebním výměrem vyměřena pohledávka ve výši 77.386 Kč splatná 25. 5. 2012, dne 25. 6. 2012 byla platebním výměrem vyměřena pohledávka ve výši 65.051 Kč splatná 25. 6. 2012, dne 25. 7. 2012 byla platebním výměrem vyměřena pohledávka ve výši 70.955 Kč splatná 25. 7. 2012, dne 27. 8. 2012 byla platebním výměrem vyměřena pohledávka ve výši 15.984,-Kč splatná 27. 8. 2012, dne 27. 9. 2012 byla platebním výměrem vyměřena pohledávka ve výši 39.789 Kč splatná 25. 9. 2012, dne 25.10.2012 byla platebním výměrem vyměřena pohledávka ve výši 47.919 Kč splatná 25.10.2012, přičemž pouze první pohledávka nebyla přihlášena do insolvenčního řízení v plné výši. Z přihlášky pohledávky P10 soud zjistil, že vznikla z důvodu zákonné povinnosti platit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Dne 8. 4. 2013 byl vydán výkaz nedoplatků v celkové výši 90.008 Kč, přičemž ke dni 30. 10. 2012 činila pohledávka 58.199 Kč. 13. Ze zprávy insolvenční správkyně datované dnem 15. 1. 2014 včetně soupisu majetkové podstaty soud zjistil, že k uvedenému dni žalobkyně coby insolvenční správkyně sděluje, že celková výše přihlášených pohledávek ke dni podání zprávy činí 1.419.902,50 Kč, přičemž podnik není provozován, v rámci likvidace došlo k prodeji fakticky všech aktiv společnosti mimo nedokončenou výrobu v podobě 16 000 ks sazenic rychle rostoucích topolů. Do aktiv společnosti bylo dle insolvenční správkyně možno zahrnout toliko finanční prostředky na běžném účtu ve výši cca 14.000 Kč, finanční prostředky v pokladně ve výši cca 29.000 Kč, pohledávky dlužníka ve výši cca 8.500 Kč a další pohledávku ve výši 151 Kč. 14. Ze sdělení Městského úřadu v Bílovci ze dne 1. 11. 2017 vyžádaného soudem soud zjistil, že k traktorovému návěsu RZ T00 8621 k jednotlivým datům byl zapsán jako vlastník: EKU-BOHEMIA, spol. s r.o., IČO 25356241, od 4. 3. 2008 do 22. 9. 2011 Autopamid s.r.o., IČO 28601769, od 22. 9. 2011 do 3. 10. 2011 Vladimír Kur anonymizovano , bytem Bílovec-Lubojaty 134, od 3. 10. 2011 do současnosti. 15. Z faktury č. 41/2011 vystavené společností Autopamid s.r.o. žalovanému soud zjistil, že byla dne 22. 9. 2011 fakturována částka ve výši 32.400 Kč za prodej použitého nákladního traktorového návěsu ZDT NS3 RZ T00 8621. 16. Z předávacího protokolu k nákladnímu traktorovému návěsu ze dne 22. 9. 2011 soud zjistil, že jako prodávající je uvedena společnost Autopamid s.r.o. a jako kupující je uveden žalovaný. Z protokolu dále zjistil, že vozidlo má horší pneu, poškozenou podlahu, doformované bočnice, deformovanou oj a je nutná oprava elektroinstalace. 17. Z kupní smlouvy ze dne 20. 10. 2011 a znaleckých posudků v souvislosti s převodem traktoru Zetor soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť po částečném zpětvzetí žaloby bylo incidenční řízení v této části výrokem č. I. a č. II. zastaveno. 18. Z hlediska skutkového soud konstatuje, že ve věci provedl veškeré důkazy účastníky navržené s výjimkou návrhu žalobkyně na vypracování znaleckého posudku ke zjištění obvyklé tržní ceny traktorového návěsu. 19. K uvedenému soud konstatuje, že byť provedení tohoto důkazu předpokládal i Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení 13 VSOL 106/2016-59 (viz výše), uvedený důkaz následně soudem I. stupně proveden nebyl, neboť provedení tohoto důkazu s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci se jeví jako naprosto nadbytečné a pro rozhodnutí o

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

návrzích žalobkyně zcela nepotřebné. Na tomto místě možno konstatovat, že provedení důkazu znaleckým posudkem by bylo potřebné toliko v případě, že by nebylo vyhověno návrhu na určení neplatnosti smlouvy o převodu traktorového návěsu, přičemž v návaznosti na to by se soud zabýval tím, zda z hlediska ust. § 240 IZ (při hypotetickém předpokladu správně zvolené pasivní legitimace žalobkyní a za hypotetického předpokladu existence smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným) převod zmíněného traktorového návěsu za částku 32.400 Kč byl převodem s přiměřeným protiplněním, nebo převodem bez přiměřeného protiplnění. K takovému posuzování však soud s ohledem na níže uvedené vůbec nepřistoupil, neboť-jak bude dále uvedeno-mezi žalobcem a žalovaným nebyla uzavřena žádná kupní smlouva týkající se traktorového návěsu, a byť je žalovaný v současnosti vlastníkem předmětného traktorového návěsu, jeho vlastnictví nabyl od třetí osoby (Autopamid s.r.o.), nikoli od dlužníka. V situaci, kdy vůbec nebyla prokázána existence smlouvy týkající se traktorového návěsu uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným, a v situaci, kdy naopak bylo mimo jakoukoli pochybnost prokázáno, že žalovaný nabyl vlastnictví k předmětnému traktorovému návěsu od jiné osoby než dlužníka, na žalovaného nedopadají ustanovení § 235 a násl. IZ ani potud, že by ve vztahu k němu bylo možno vyslovit neúčinnost právního úkonu uzavřeného mezi dlužníkem a s.r.o. Autopamid, a ani potud, že by žalovaného stíhala povinnost vydat traktorový návěs do majetkové podstaty (ust. § 236 odst. 2, § 237 IZ)-viz níže. Vypracování znaleckého posudku k ocenění traktorového návěsu cenou obvyklou v místě a čase transakce je tak zcela zřejmě nepotřebné, přičemž provádět znalecké dokazování toliko za účelem precizace žalobního návrhu, který je i bez této precizace nutno zamítnout, soud shledal za zcela nepotřebné a rozporné se zásadou ekonomičnosti řízení. 20. Z hlediska skutkového soud dále podotýká, že ve věci provedl dokazování vyčerpávajícím způsobem, s výjimkou výše uvedenou respektující veškeré důkazní návrhy účastníků, a dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, jak je výše uveden u jednotlivých důkazních prostředků. Jelikož z dokazování vyšlo najevo (viz sdělení Městského úřadu Bílovec o údajích evidovaných ve veřejném seznamu a s tím korespondující faktura vystavená společností Autopamid s.r.o. žalovanému), že žalovaný nabyl vlastnictví předmětného traktorového návěsu od třetí osoby a nikoli dlužníka, soud v souladu s ust. § 118a OSŘ u jednání vyzval žalobkyni k označení důkazů případně vyvracejících uvedené důkazy zakládající jednoznačný závěr o tom, že žalovaný předmětný návěs nabyl od třetí osoby a nikoli dlužníka. Žalobkyně u ústního jednání žádné důkazy vyvracející pravost a správnost obsahu zmíněných listin neuvedla a naopak uvedla, že pravost a správnost obsahu zmíněných listin žalobkyně nebude vyvracet; poukazuje nicméně na to, že Autopamid s.r.o. byl vlastníkem a provozovatelem předmětného návěsu toliko 11 dnů a skutečnou vůlí dlužníka a Ing. Kurky bylo převést traktorový návěs na Ing. Kurku. Z uvedeného proto rezultuje právní závěr žalobkyně, že smlouvy jsou neplatné z důvodu uvedeného v § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona. 21. Výše uvedené soud shrnuje tak, že skutkový závěr založený na tom, že dlužník převedl vlastnictví k předmětnému traktorovému návěsu na Autopamid s.r.o., přičemž převod vlastnictví byl vyznačen i v evidenci vozidel, a teprve následně došlo k převodu vlastnictví z Autopamid s.r.o. na žalovaného, je závěrem skutkově podloženým a závěrem nikterak otřeseným. 22. Z hlediska skutkového soud uzavírá, že soud hodnotil každý důkaz nejprve sám o sobě a následně je pak všechny vyhodnotil v jejich vzájemném souhrnu a dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, jak je uveden výše u jednotlivých důkazních prostředků a jak jeho klíčové prvky budou zmíněny v níže uvedeném právním hodnocení věci. 23. Dle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 24. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017. Podle ustanovení článku II. bod 1. přechodných ustanovení novely insolvenční zákon ve znění účinném od nabytí účinnosti novely se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti novely, zůstávají zachovány. 25. Od účinnosti nové právní úpravy se tak i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou normou. Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, tj. zákona ve znění novely, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. 26. Na výše uvedený zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 80 OSŘ (určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem), dále ust. § 235 a násl. IZ a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dospěl k následujícím závěrům. 27. Z citovaného ust. § 80 OSŘ, vykládaného dlouhodobě ustáleným způsobem v souladu s bohatou judikaturní základnou, lze bez jakýchkoli pochybností dojít k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že smlouva uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným je smlouvou neplatnou. 28. Z uvedeného hlediska je zjevné, že žalobkyně nemá a objektivně nemůže mít naléhavý právní zájem na určovacím výroku tak, jak jej učinila předmětem primárního petitu, tedy předmětem svého primárního žalobního žádání, jímž se domáhala určení, že kupní smlouva uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným je neplatná. Uvedené konstatování vede k nevyhnutelnému závěru o nedůvodnosti žalobního žádání žalobkyně ve věci jejího primárního petitu, tedy žaloby na určení, že inkriminovaná smlouva je neplatná. 29. K uvedenému snad dlužno poznamenat, že dle názoru soudu prvního stupně, vyjeveného žalobkyni v jiném obdobném řízení, žalobkyni nic nebránilo předmětný traktorový návěs sepsat do majetkové podstaty dlužníka, měla-li za to, že uvedená smlouva je smlouvou neplatnou a že vlastnictví k předmětnému vozidlu z dlužníka nepřešlo. Tento závěr ostatně žalobkyni byl ventilován také soudem odvolacím v jeho rozhodnutí 14 VSOL 289/2016 z 31. 5. 2017, a to v obdobné věci projednávané u soudu prvního stupně pod sp. zn. 36 ICm 4010/2014. Ve zmíněném rozhodnutí odvolacího soudu pak také ve zcela obdobné situaci odvolací soud konstatoval, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy, přičemž tento svůj potvrzující výrok opřel o důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 392/2011 a 29 Cdo 914/2014. Z rozsudku Nejvyššího soudu posledně zmíněného se dokonce podává, že přihlášený věřitel zpravidla nemá naléhavý právní zájem ani na určení, že dlužník je vlastníkem (nikoli tedy že úkon vedoucí k nabytí vlastnictví je neplatný) určitého majetku (jenž dosud nebyl zapsán do majetkové podstaty dlužníka), ani tehdy, je-li žaloba podána za trvání insolvenčního řízení u insolvenčního soudu, jelikož insolvenční zákon mu přiznává jiné právní nástroje k dosažení sledovaného cíle. 30. Z výše uvedeného plyne, že návrh na určení neplatnosti zmíněné kupní smlouvy týkající se traktorového návěsu by bylo nutno zamítnout i v případě zjištění, že mezi dlužníkem a

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

žalovaným byla uzavřena kupní smlouva, kterou dlužník převedl zmíněný traktorový návěs do vlastnictví žalobce. 31. V posuzované věci však nelze ztratit ze zřetele, že z provedeného dokazování zcela jednoznačně vyplývá, že vlastnictví k inkriminovanému traktorovému návěsu nebylo převedeno z dlužníka na žalovaného, naopak bylo mimo jakoukoli pochybnost prokázáno, že dlužník převedl vlastnictví k předmětnému traktorovému návěsu nikoli na žalovaného, ale na s.r.o. Autopamid, provozující autoservis. Tato skutečnost byla prokázána netoliko listinami soukromými, ale i sdělením údajů z evidence vozidel tak, jak uvedené sdělení vyžádal soud, kdy obsah zmíněného sdělení ostatně nebyl žalující insolvenční správkyní jakkoli zpochybněn, natož aby byly označeny důkazy k jeho případnému vyvrácení. Bylo prokázáno, že teprve poté, kdy vlastníkem předmětného traktorového návěsu se stal autobazar provozovaný společností Autopamid s.r.o., bylo vlastnictví traktorového návěsu ústně uzavřenou kupní smlouvou převedeno z autobazaru na žalovaného a žalovanému byla vystavena prodávajícím (tj. společností Autopamid) faktura k úhradě ceny žalovaným kupovaného traktorového návěsu. Na uvedeném jednoznačném skutkovém zjištění soudu není způsobilé nic změnit ani to, že faktura byla prodávajícím Autopamid s.r.o. žalovanému vystavena v době, kdy vlastníkem byl stále ještě Autopamid s.r.o. (koneckonců lze důvodně očekávat, že se jedná o postup obvyklý, tedy že údaj o změně vlastnictví v evidenci vozidel bude změněn až po úhradě kupní ceny kupujícím, tedy žalovaným). 32. Bez zřetele na výše uvedený důvod pro zamítnutí návrhu na určení neplatnosti kupní smlouvy je tedy zde i důvod druhý, který obstojí zcela samostatně bez ohledu na uvedený důvod první a obstál by samostatně i pro případ, že by neplatily důvody pro zamítnutí žaloby ve věci určení neplatnosti právního úkonu z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu. Oním druhým, zcela samostatně obstojícím důvodem je jednoznačné skutkové zjištění soudu, že kupní smlouva, kterou žalovaný nabyl předmětný traktorový návěs do svého vlastnictví, žalovaný neuzavřel s dlužníkem, ale s autobazarem provozovaným společností Autopamid s.r.o. a není tak žádného právního úkonu týkajícího se traktorového návěsu, který by byl uzavřen mezi dlužníkem a žalovaným. Není-li žádného takového právního úkonu, nelze uvažovat ani o jeho neplatnosti, ani o jeho neúčinnosti. Vycházela-li žalující insolvenční správkyně jak ve vylíčení rozhodných skutkových okolností, tak v návrhu rozsudečného výroku z (provedeným dokazováním vyvráceného) předpokladu, že kupní smlouva týkající se traktorového návěsu byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovaným, nutno (také) z tohoto důvodu její návrh (zde na určení neplatnosti právního úkonu) zamítnout. 33. Výrokem č. III. tohoto rozhodnutí tedy soud žalobu zamítl v rozsahu primárního žalobního žádání žalobkyně, tedy ohledně určení, že kupní smlouva mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl převod traktorového návěsu, je smlouvou neplatnou. 34. Zamítl-li soud žalobu ohledně primárního žádání žalobkyně, je jeho povinností zabývat se tím, zda by nemohl obstát eventuální petit žalobkyní zformulovaný, ve kterém se domáhá pro případ, že soud dospěje k závěru, že kupní smlouva je platná, aby bylo rozhodnuto, že zmíněná kupní smlouva je vůči věřitelům dlužníka přihlášeným do insolvenčního řízení neúčinná. 35. Ve smyslu ust. § 235 a násl. IZ se soud nejprve zabýval včasností podání zmíněné odpůrčí žaloby. Ve shodě s výše citovaným závěrem o skutkovém stavu soud konstatuje, že insolvenční řízení bylo zahájeno 3. 9. 2013, úpadek byl zjištěn a konkurz prohlášen 22. 11. 2013, žaloba byla doručena soudu 21. 11. 2014, první z prvotně žalobou napadených smluv měla být uzavřena 19. 9. 2011 (traktorový návěs) a druhá 20. 10. 2011 (traktor Zetor), přičemž žalovaný byl v době převodu jednatelem a společníkem dlužníka, tedy osobou blízkou.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

36. Z uvedeného soud činí závěr, že lhůty uvedené v ust. § 240 IZ pro podání odpůrčí žaloby by byly zachovány toliko v případě předpokládaném žalující insolvenční správkyní, že dlužník převedl vlastnictví k předmětnému traktorovému návěsu přímo na žalovaného jako osobu blízkou. V daném případě však bylo prokázáno, že dlužník převedl vlastnictví k předmětnému traktorovému návěsu nikoli na žalovaného jako osobu blízkou, ale na Autopamid s.r.o. Ohledně této osoby nebylo žalobkyní nikterak tvrzeno a tím méně prokazováno, že by šlo o osobu blízkou. Není-li Autopamid s.r.o. osobou blízkou dlužníkovi (a ani s ním netvoří koncern, což rovněž nebylo tvrzeno ani prokazováno), platí, že není zachována jednoroční lhůta uvedená v ust. § 240 odst. 3 IZ, stanovená pro případy, kdy právní úkon není uzavřen mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou. 37. Z výčtu pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení vyplývá, že dlužník byl v prodlení s plněním svých závazků vůči svým věřitelům, a to ve vztahu k některým z nich i po dobu delší tří měsíců. Nelze ztratit ze zřetele, že v inkriminovaném období se dlužník zbavoval svého majetku v podobě zemědělských pozemků i dopravních prostředků (jak plyne z ostatních incidenčních sporů v rámci téhož kmenového insolvenčního řízení), přičemž následně byla zahájena likvidace dlužníka a posléze i insolvenční řízení, v jehož rámci bylo konstatováno, že s výjimkou relativně drobného vkladu na účtu a s výjimkou relativně drobného obnosu v pokladně dlužník neměl žádná aktiva (opět s výjimkou 16 000 ks sazenic topolů a nevýznamných dvou pohledávek), podnik fakticky nefungoval, neměl žádné zaměstnance, nevykonával žádnou činnost. Na základě uvedeného a v souladu s § 3 IZ soud dospěl k závěru, že v době uzavření tvrzené smlouvy o prodeji traktorového návěsu v září 2011 dlužník byl v úpadku; pro úplnost soud konstatuje, že v posuzovaném případě nelze vycházet z fikce úpadku dlužníka stanovené ustanovením § 240 odst. 2 druhá věta IZ, neboť dlužník převedl vlastnictví traktorového návěsu na Autopamid, ohledně kterého nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by byl ve vztahu k dlužníkovi osobou blízkou. 38. Namítanou neúčinnost právního úkonu ve smyslu ust. § 240 IZ lze vztáhnout toliko na osobu, která byla účastníkem onoho inkriminovaného úkonu. Jak již uvedeno, v daném případě totiž bylo nepochybně prokázáno, že ve vztahu k žalovanému se dlužník nezavázal poskytnout jakékoli plnění, neboť převedl vlastnictví k inkriminovanému návěsu nikoli na žalovaného, ale na společnost Autopamid s.r.o. Právní norma vyjádřená ust. § 240 IZ přitom dopadá toliko na právní úkon uskutečněný dlužníkem a ostatními účastníky takového (neúčinného) právního úkonu. Žalovaný právní úkon s dlužníkem neuzavřel, není tedy ve věci pasivně legitimován. 39. Výrokem č. IV. tohoto rozhodnutí soud zamítl návrh na určení, že předmětná kupní smlouva je neúčinným právním úkonem, a to z důvodu již zmíněné neexistence smlouvy mezi dlužníkem a žalovaným a tedy nedostatku pasivní legitimace žalovaného ve vztahu k předmětu žalobního žádání žalobkyně. 40. K tomuto soud dále uvádí, že následkem neúčinnosti mohou být stiženy pouze právní úkony vymezené v ust. § 235 a násl. IZ, tedy úkony, jejichž účastníkem byl dlužník. Smlouva, kterou žalovaný nabyl vlastnické právo k návěsu, byla uzavřena toliko mezi žalovaným a společností Autopamid s.r.o., kdy žádná z těchto osob není insolvenčním dlužníkem v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 24533/2013. Bylo by v rozporu s jednoznačným zněním právní úpravy uvedené v § 235 IZ a naprosto nepřípustně extenzivní ve vztahu k uvedené úpravě dovozovat, že účinky neúčinnosti právního úkonu přecházejí z nabyvatelů majetku dle § 240 IZ rovněž na osoby další, tedy na právní nástupce (zejména nástupnictví formou převodu, nikoli přechodu). Žalovaný ve svém postavení nabyvatele majetku od společnosti Autopamid s.r.o. nemůže být dotčen účinkem neúčinnosti právního úkonu, který s dlužníkem uzavřela společnost Autopamid s.r.o. Rovněž tak platí, že následkem neúčinnosti nemůže být dotčen ani onen vlastní následný právní úkon, ale účinky neúčinnosti dle § 235 a násl. IZ dopadají toliko na úkony, jejichž účastníkem byl dlužník.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

41. K uvedenému lze dodat, že povinnost vydat plnění z neúčinných právních jednání do majetkové podstaty stíhá osoby, v jejichž prospěch bylo neúčinné právní jednání učiněno nebo které z něho měly prospěch. Vyjma právních nástupců těchto osob zmíněná povinnost zásadně nepřechází na další nabyvatele, a to i když povinné osoby předmět plnění nevlastní či nemají ve své dispozici (povinné osoby jsou v takovém případě povinny poskytnout rovnocennou náhradu dle § 236 odst. 2 IZ). Právními nástupci nutno v daném případě rozumět dědice a jiné právní nástupce, tedy vyjma dědiců jde o osoby, které se právními nástupci staly z důvodu přechodu-nikoli převodu-práva (k tomu blíže viz např. komentář k ust. § 237 a násl. IZ na www.beck-online.cz). 42. Právě řečené dopadá i na povinnost žalovaného vydat žalobkyni do majetkové podstaty předmětný traktorový návěs, popřípadě vyplatit částku určenou znaleckým posudkem. Povinnost vydat předmět neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty nebo, není-li to možné, poskytnout rovnocennou náhradu, totiž dopadá toliko na účastníka právního úkonu, jehož dalším účastníkem byl dlužník, tedy dopadá toliko na účastníky onoho prvního právního úkonu. V posuzovaném případě žádná smlouva mezi dlužníkem a žalovaným o prodeji traktorového návěsu nebyla uzavřena. Z tohoto důvodu tak nutno nazírat na návrh žalobkyně ve vztahu k návrhu na určení neúčinnosti smlouvy o převodu traktorového návěsu jako na návrh zcela nedůvodný, nemající oporu v platném právu. Již zmíněným výrokem č. IV. tohoto rozhodnutí soud zamítl návrh na určení neúčinnosti předmětné smlouvy a současně výrokem č. V. tohoto rozhodnutí zamítl návrh, aby žalovaný byl povinen vydat žalobkyni do majetkové podstaty předmětný traktorový návěs, případně vyplatit částku určenou znaleckým posudkem. 43. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud I. stupně především konstatuje, že v řízeních o neplatnosti smlouvy či odpůrčích žalobách není insolvenční správce chráněn nákladovou imunitou předvídanou ustanovením § 202 odst. 1 IZ pro jiné typy sporů. Ve věci je tedy třeba v souladu s ust. § 7 IZ aplikovat ust. § 142 OSŘ, které zakládá právo na náhradu nákladů řízení více či méně procesně úspěšnému účastníkovi. 44. V daném případě byla žalobkyně účastníkem plně procesně neúspěšným. Částečné zpětvzetí žaloby a z toho rezultující zastavení řízení výroky č. I. a II. tohoto rozhodnutí nebyly vyvolány počínáním žalovaného, který by snad v době po podání žaloby splnil či jinak uznal nároky vznášené žalobkyní, naopak těmto od počátku oponoval. Zastavení řízení v rozsahu uvedeném ve výrocích č. I. a II. tohoto rozhodnutí je tedy procesním neúspěchem žalobkyně, stejně jako zamítnutí žaloby v dalších částech. Tato skutečnost by obecně zakládala právo na náhradu nákladů řízení náležející žalovanému. 45. Přes výše uvedené soud shledal podmínky pro aplikaci ust. § 150 OSŘ, dle kterého, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Důvody hodné zvláštního zřetele a zakládající možnost aplikace ust. § 150 OSŘ soud shledává v tom, že již v době, kdy dlužník prodal předmětný traktorový návěs autobazaru a převedl tak vlastnictví návěsu na autobazar, bylo kalkulováno s tím, že následně autobazar provozovaný společností Autopamid s.r.o. převede vlastnictví k předmětnému návěsu na žalovaného, což se následně skutečně také stalo. O tom, že bylo počítáno s dalším převodem vlastnictví z Autopamid s.r.o. na žalovaného jako jednatele a společníka dlužníka, svědčí faktura společnosti Autopamid vystavená již 22. 9. 2011 odběrateli Vladimíru Kurkovi, tedy v den, kdy Autopamid s.r.o. byl teprve vyznačen jako vlastník a provozovatel zmíněného návěsu v evidenci vozidel. Zjištěná účelovost postupu při převodu nemůže ve smyslu důvodů výše podrobně uvedených vést k vyhovění žalobě v kterékoli její části, nicméně dle názoru soudu I. stupně je dostatečným skutkovým základem pro aplikaci zmíněného ust. § 150 OSŘ ve vztahu k náhradě nákladů řízení. Výrokem č. VI. tohoto rozhodnutí tedy soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, trojmo.

Ostrava 30. ledna 2018

JUDr. Aleš Palkovský v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková