36 ICm 393/2012
36 ICm 393/2012-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, nám. Kinských 5, 1050 75 Praha 5, rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Watzkovou ve věci žalobce Home Credit a. s., IČ 26978636, se sídlem Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno-město, zastoupeného JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem Purkyňova 74/2, 110 00 Praha 1, proti žalovanému JUDr. Přemyslu Krausovi, se sídlem Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1, insolvenčnímu správci dlužnice Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Struhy 143, 294 43 Čachovice, zastoupeného Mgr. Pavlem Ubrem, advokátem, se sídlem Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1, o určení vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce-věřitele Home Credit a. s., v popřené části insolvenčním správcem v řízení 36 INS 16742/2011 a to ve výši 26.347 Kč představující náklady rozhodčího řízení a co do výše 8.868 Kč představující náklady exekučního řízení se určuje jako pohledávka vykonatelná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení uhradit žalovanému částku 15.590 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného. Odůvodnění:

Svým návrhem se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalobce ve výši 26.347 Kč a 8.868 Kč je jako pohledávka vykonatelná po právu. Uvedl, že žalobce přihlásil jako vykonatelnou svou pohledávku ve výši 133.133,08 Kč, s tím, že při přezkumném jednání konaném dne 8. prosince 2011 insolvenční správce popřel částečně jeho pohledávku P8/2 přihlášenou v celkové výši 106.537,23 Kč, a to co do výše 61.324,08 Kč, když jako důvod popření uvedl v části 26.109,08 Kč neplatnost sjednaného úroku z prodlení, v části 26.347 Kč neoprávněnost nákladů rozhodčího nálezu pro neplatnou rozhodčí doložku, v části 8.868 Kč pro neoprávněnost vedeného exekučního řízení. Žalobce navrhl, aby soud určil, že žaloba na určení, že pohledávka žalobce-věřitele Home Credit a. s., v popřené části insolvenčním správcem v řízení 36 INS 16742/2011 a to ve výši 26.347 Kč představující náklady rozhodčího řízení a co do výše 8.868 Kč představující náklady exekučního řízení se určuje jako pohledávka vykonatelná. Žalobce uvedl, že považuje sjednanou rozhodčí doložku v úvěrové smlouvě za platnou a uzavřenou v souladu s platnými právními předpisy a rozhodčí nález byl rovněž vydaný v souladu s platnou právní úpravou. Žalobce uvádí, že úpadce, Markéta anonymizovano (dále jen úpadce ) dobrovolně uzavřela úvěrovou smlouvu s žalobcem, přičemž k jejímu znění neměla žádné výhrady a připomínky. Úpadce si mohl smlouvu přečíst, včetně jejích součástí. Mohl si rovněž nechat čas na promyšlení, zda do úvěrového vztahu vstoupí, zda nikoliv a mohl se rovněž poradit s mnohými podobně profesně zaměřenými subjekty, které poskytují stejné služby. Na úpadce při podpisu smlouvy nebyl vyvíjen žádný nátlak. Uvedl, že úpadce je osoba plně způsobilá a je schopna posoudit následky svého jednání. Doplnil, že s tímto názorem se ztotožnil i Nejvyšší soud ČR, když ve svém rozhodnutí 23 Cdo 1201/2010 z 26. 10. 2010 konstatoval, že i ochrana spotřebitele má své meze a v žádném případě jí není možné chápat jako obranu jeho lehkomyslnosti a neodpovědnosti. Žalobce dále uvádí, že žádné ustanovení občanského zákoníku, které transponovalo Směrnici Rady 93/13/EHS, ani ustanovení jiného právního předpisu nezakazuje pro spory ze spotřebitelských smluv sjednat rozhodčí doložku a že Směrnice 2008/EHS, přímo po členských státech vyžaduje zavedení vhodných a účinných mechanizmů pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, v souvislosti s úvěrovými smlouvami, že směrnice jednoznačně směřuje k alternativnímu řešení sporů, a i proto žalobce tuto možnost využil. Trend alternativního řešení sporů je patrný i z doporučení, které vydali evropské orgány, ze kterých je možné jmenovat například doporučení č. 98/257/ES nebo 2001/310/ES a Zelené knihy o alternativním jednání k odstraňování sporů v civilních a obchodních věcech obecně. Dle názoru žalobce, tvrzení o nepřípustnosti rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách úplně popírá smysl a účel rozhodčího řízení, tj. umožnit mimosoudní řešení sporu a ulehčit tak soudům od jednání, které lze vyřešit před rozhodcem rychleji a ke spokojenosti obou stran. Zákon umožňuje úpadci, v souladu s § 8 podat námitky podjatosti rozhodce, dále v § 27 zákona o rozhodčím řízení je úpadci umožněno nechat rozhodčí nález přezkoumat jiným rozhodcem a konečně, dle § 31 a násl. měl úpadce právo podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Na základě výše uvedeného je možné konstatovat, že úpadce měl k dispozici hned několik institutů, které mohl využít a dosáhnout tak nápravu rozhodnutí, přičemž ani jeden z nich nevyužil. Žalobce dále zmiňuje ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, podle kterého jako důvod popření pravosti, nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Oprávněnost pohledávky za úpadcem tedy byla posouzená v jiném řízení a to před rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou, který žalující straně pohledávky přiznal. Žalobce je proto přesvědčen, že na tomto místě insolvenční správce, coby žalovaný překročil své oprávnění, které mu uděluje zákon při popření vykonatelné pohledávky a popřel pohledávku žalobce z důvodu jiného právního posouzení věci (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 20 Cdo 1964/2008-zpochybnění platnosti rozhodčí doložky je zpochybnění věcné správnosti rozhodčího nálezu. Věcnou správností chápeme správnost skutkových zjištění a právního posouzení věci). Co se týče pak popření nákladů exekučního řízení, dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, není možné v rámci vykonávacího řízení přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného titulu.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, uvedl, že je přesvědčen, že jako insolvenční správce přezkoumal platnost uzavření rozhodčí doložky oprávněně, a proto podporu svého tvrzení odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora (dále jen ESD ) ve věci Mostaza Claro, C-168/05, ze dne 26. října 2006. V tomto rozsudku se soud zabýval výkladem Směrnice Rady č. 93/13/EHS-o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Směrnice musí být dle ESD vykládána v tom smyslu, že dává oprávnění vnitrostátnímu soudu, kterému je předložena žaloba na neplatnost rozhodčího nálezu, posoudil neplatnost rozhodčí dohody a zrušil tento nález z důvodu, že uvedená dohoda obsahuje zneužívající klauzuli, i když spotřebitel neplatnost rozhodčí dohody uplatnil nikoli v rámci rozhodčího řízení, ale pouze v rámci žaloby na neplatnost. Bez ohledu na postup předpokládaný národním právem má soud kdykoliv z úřední povinnosti přihlížet k nicotnosti takového nálezu.

V odůvodnění rozsudku ESD uvedl, že se ochrana spotřebitele poskytnutá směrnicí vztahuje na případy, kdy spotřebitel neuplatní charakter zneužívající klauzule proto, že o svém právu neví, nebo je odrazen od uplatnění (výše nákladů na soudní řízení). Taková ochrana by nemohla být poskytnuta, kdyby soud nemohl přezkoumat neplatnost rozhodčího nálezu proto, že spotřebitel neuplatnil neplatnost rozhodčí smlouvy v průběhu rozhodčího řízení. Tímto oprávněním soudu je zajištěna ochrana veřejného zájmu. Ustanovení uvedené směrnice jsou kogentní a zajišťují rovnováhu vztahu tam, kde mají subjekty reálně nerovné postavení. Dále žalovaný vycházel z názoru ESD, vyjádřeného v rozsudku ve věci C-40/08, Austurcom, ze dne 6. října 2009, dle kterého Směrnice č. 93/13/EHS musí být vykládána tím způsobem, že vnitrostátní soud, který rozhoduje o návrhu na nucený výkon pravomocného rozhodčího nálezu, vydaného bez účasti spotřebitele, musí, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, i bez návrhu posoudit nepřiměřenost rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem služeb se spotřebitelem, je-li podle vnitrostátních procesních pravidel možné provést takové posouzení v rámci obdobných řízení na základě vnitrostátního práva. Jde-li o nepřiměřenou doložku, přísluší tomuto soudu vyvodit veškeré důsledky, které z toho vyplývají podle vnitrostátního práva, aby se ujistil, že tento spotřebitel nebude uvedenou doložkou vázán. Žalovaný jako insolvenční správce tedy posoudil nejenom vykonatelnost titulu, ale zejména platnost uzavření rozhodčí doložky, kterou shledal neplatně sjednanou, a z tohoto důvodu posoudil pohledávku jako nevykonatelnou. Žalovaný přezkoumal předmětnou pohledávku jako nevykonatelnou také z důvodu, že v rozporu s § 177 insolvenčního zákona nebyla vykonatelnost pohledávky prokázána veřejnou listinou. K přihlášce byl sice přiložen rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou, sp. zn. BUL-J 3472/2010 ze dne 10. 1. 2011, avšak právní řád České republiky rozhodčí nálezy za veřejné listiny neoznačuje. Žalovaný rozhodčí doložku ve vztahu se spotřebitelem posoudil jako neplatnou pro rozpor se zákonem-s ust. § 55, odst. 1, věty druhé, občanského zákoníku, dle kterého je nepřípustné, aby se spotřebitel vzdal svých práv (v daném případě dokonce ústavního práva na spravedlivý proces před nezávislým soudem), a s ust. § 56, odst. 1 občanského zákoníku, které ve spotřebitelských smlouvách zakazuje ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. A dále žalovaný shledal neplatnost posuzované rozhodčí doložky pro rozpor s výše uvedenou směrnicí Rady č. 93/13/ESH, zejména čl. 3 odst. 1, který stanoví, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Podle čl. 3 odst.2 věty první je podmínka vždy považována za nesjednanou individuálně, jestliže byla sepsána předem a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou. V tomto posuzovaném případě je navíc ustanovení o rozhodčí doložce uvedeno v úvěrových podmínkách společnosti Home Credit a. s., na které úvěrová smlouva pouze odkazuje. Podmínky jsou sepsány miniaturním písmem a dlužnice je nepodepsala, žalobce ani neprokázal, že úvěrové podmínky byly dlužnici předány nebo že s nimi byla seznámena.

Podle úvěrových podmínek úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobcem a dlužnicí dne 11. 2. 2009, hlavy 14 § 16 se smluvní strany dohodly, že majetkové spory vzniklé z této ÚS, ze Smlouvy o RÚ I. či Smlouvy o RÚ II. nebo v souvislosti s nimi budou rozhodovány s konečnou platností jediným rozhodcem. Jediný rozhodce bude určen JUDr. Radimem Kuchtou, IČ: 6623813, advokátem, se sídlem Brno, Příkop 6, a to ze Seznamu rozhodců vedeného JUDr. Radimem Kuchtou. JUDr. Radim Kuchta je v seznamu rozhodců též uveden a je tedy oprávněn rozhodcem určit sám sebe. Pro rozhodčí řízení vedené jediným rozhodcem budou závazná rozhodčí pravidla a poplatková pravidla, obě platná ke dni zahájení rozhodčího řízení. Rozhodčí pravidla, poplatková pravidla a seznam rozhodců jsou publikovány na internetové stránce a současně jsou uloženy k nahlédnutí v sídle advokáta JUDr. Radima Kuchty. Obě smluvní strany berou na vědomí, že rozhodčí řízení je neveřejné, zpravidla pouze písemné, a že nevyjádří-li se žalovaný do sedmi kalendářních dnů ode dne, kdy mu byla doručena žaloba, jsou veškeré skutečnosti vyjádřené v žalobě považovány za nesporné. Veškeré písemnosti jsou doručovány doporučeným dopisem do vlastních rukou na poslední známou adresu účastníka řízení s tím, že vrácením nevyzvednuté zásilky se zásilka považuje za doručenou. Nesdělí-li účastník řízení rozhodci nebo druhé smluvní straně doporučeným dopisem změnu adresy, platí fikce trvání adresy původní. Pro případ, že by JUDr. Radim Kuchta z vážných důvodů nemohl jediného rozhodce určit, určí jediného rozhodce ze Seznamu rozhodců žalobce. Pro případ, že jediný rozhodce nebude moci z vážných důvodů spor rozhodovat, odmítne tento spor projednávat nebo se funkce rozhodce vzdá, se smluvní strany dohodly, že JUDr. Radim Kuchta stanoví nového jediného rozhodce ze seznamu rozhodců žalobce. Rozhodčí pravidla a poplatková pravidla jsou závazná i pro jediného rozhodce určeného žalobcem a nového jediného rozhodce. Podle §17 se smluvní strany dohodly na tom, že rozhodčí doložka se sjednává v ustanovení § 16 této hlavy těchto ÚP v rozsahu rozhodování konkrétního majetkového sporu, ve věci kterého nebylo zahájeno rozhodčí řízení u jediného rozhodce, ruší zahájením soudního řízení ve věci tohoto konkrétního majetkového sporu. Pro rozhodování majetkového sporu, který vznikly z této ÚS nebo v souvislosti s ní, soudem je místně příslušným soud pro Brno-město.

Podle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou, sp. zn. BUL-J 3472/2010 ze dne 10. 1. 2011 ve věci žalobce Home Credit a. s., IČO 269 78 636, se sídlem Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno-město, proti žalované Markétě anonymizovano , nar. 21. 6. 1985, bytem Struhy 143, Čachovice u Mladé Boleslavě 294 43 o zaplacení 40.298,02 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 26.595,85 Kč bylo rozhodnuto v bodě II. tak, že žalovaná strana je povinna zaplatit žalobci náklady řízení na účet právního zástupce žalobce ve výši 26.347 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. října 2011, č.j. KSPH 36 INS 16742/2011-A-11 byl zjištěn úpadek dlužnice Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Struhy 143, 294 43, Čachovice a zároveň soud povolil řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byla ustanoven JUDr. Přemysl Kraus, se sídlem Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 8, Home Credit a. s., IČ 26978636, se sídlem Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno-město, soud zjistil, že žalovaný do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 36 INS 16742/2011 přihlásil jako vykonatelnou pohledávku ve výši 133.133,08 Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 8. prosince 2011 řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 16742/2011 soud zjistil, že insolvenční správce tuto pohledávku přezkoumal jako nevykonatelnou, že popřel částečně jeho pohledávku P8/2 přihlášenou v celkové výši 106.537,23 Kč, a to co do výše 61.324,08 Kč, když jako důvod popření uvedl v části 26.109,08 Kč neplatnost sjednaného úroku z prodlení, v části 26.347 Kč neoprávněnost nákladů rozhodčího nálezu pro neplatnou rozhodčí doložku, v části 8.868 Kč pro neoprávněnost vedeného exekučního řízení.

Podle § 192 odst. 1 IZ mohou dlužník a insolvenční správce popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají. Podle § 200 není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho

účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do pravosti nebo výše není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu závěru.

Žaloba ve smyslu § 198 I Z byla podána včas. Mezi žalobcem a úpadce byla uzavřena úvěrová smlouva. Úvěrová smlouva je svojí povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž dopadají ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávaní spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena fakticky jako smlouva o půjčce za úplatu mezi žalobcem jako dodavatelkou jednající v rámci své obchodní činnosti a dlužnicí jako spotřebitelem, jenž při uzavírání a plnění smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Na smlouvu se subsidiárně vztahují ust. § 52 až § 57 ObčZ. Ustanovení o spotřebitelských smlouvách je nutno interpretovat komunitárně konformním způsobem, neboť implementují směrnice EU o ochraně spotřebitele. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že směrnice č. 93/13/EHS (dále jen směrnice) považuje podle čl. 1 písm. e) přílohy za nepřiměřený požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj závazek, platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Toto ustanovení sice nelze aplikovat přímo, neboť směrnice jako pramen komunitárního práva nemá přímý účinek, leč podle judikatury Evropského soudního dvora jsou soudy povinny vykládat vnitrostátní právo způsobem slučitelným se směrnicí. Při interpretaci a aplikaci vnitrostátního práva je nutno pohlížet na směrnici jako na výkladové vodítko. Pokud jde o právní posouzení skutečnosti, že v dané věci byl vydán rozhodčí nález, ust. § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 ObčZ je nutno vykládat tak, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky v takovéto podobě v zásadě zakázány, ve spotřebitelských smlouvách se zakazují ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Na základě shora uvedeného soud tedy uzavřel, že rozhodčí nález vykonatelnost uplatněné pohledávky nezakládá.

Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že insolvenčním správcem byla na přezkumném jednání popřena nevykonatelná pohledávka, v části 26.347 Kč byly náklady rozhodčího nálezu přihlášeny jako neoprávněné pro neplatnou rozhodčí doložku, v části 8.868 Kč byly náklady exekučního řízení přihlášeny jako neoprávněné pro neoprávněnost vedeného exekučního řízení. Soud tedy shledal přezkoumávanou pohledávku jako nevykonatelnou, proto se námitkami žalobce, podle kterého jako důvod popření pravosti, nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, a žedůvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci, nezabýval.

O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhlášky 484/2000 Sb., spočívající ve výši 11. 790 Kč v souladu s § 3 odst. 1, a celkem 4 režijní paušály ve výši 300 Kč, celkem spolu s DPH tvořící částku 15.590 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ( § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen o.s.ř.). Připadne-li konec této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den ( § 57 odst.2 o.s.ř. ). Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u zdejšího soudu, nebo podání odevzdání orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.)

V Praze dne 26. října 2012 Mgr. Alena Watzková, v. r. samosoudce Za správnost: Lucie Pěchotová