36 ICm 3867/2012
36 ICm 3867/2012-92 (35 INS 22460/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, Praha 5, rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Vaško v právní věci insolvenčního navrhovatele BMB OCEL, s.r.o., IČ 25356194, se sídlem Daliborova 432/3, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory, zastoupený Mgr. Martinem Blaškem, advokátem, se sídlem 702 00 Ostrava, Moravská Ostrava, 28. října 1727/108 (v řízení o žalobě pro zmatečnost žalovaný) proti dlužníku: RIS energo s.r.o., IČ 26419394, se sídlem O. Peška 725, 272 01 Kladno, zast. opatrovníkem Mgr. Lucií Novotnou, advokátkou, se sídlem 170 00 Praha 7, Milady Horákové 1280/9 (v řízení o žalobě pro zmatečnost žalobce) v řízení o žalobě pro zmatečnost,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce RIS energo, s.r.o., IČ: 26419394, se sídlem O. Peška 725, 272 01 Kladno, domáhá rozhodnutí, že se ve smyslu ust. § 229 odst. 1 písm. d) o.s.ř. zrušují usnesení Krajského soudu v Praze, ze dne 21.06.2012, vydané pod č.j. KSPH 35 INS 22460/2011-A-49, a usnesení Vrchního soudu v Praze, vydané dne 06.09.2012, vydané pod č.j. VSPH 966/2012-A-57, řízení se v této věci zastavuje, s e zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21.7.2012, č.j. KSPH 35 INS 22460/2011-A-49 zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (bod III. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Vladimíru Jechovou Vápeníkovou (bod II. výroku), určil účinky rozhodnutí o úpadku k okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele k přihlašování pohledávek a ke sdělení práv váznoucích na majetku dlužníka (body V. a VII. výroku), dlužníky dlužníka vyzval k plnění k rukám insolvenčního správce (bod VI. výroku), nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů na 20.9.2012 (body VIII. a IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil zpracovat seznam pohledávek a zprávu o hospodářské situaci dlužníka (bod X. výroku), konstatoval možnost započtení pohledávek dlužníka a věřitele po rozhodnutí o úpadku, pokud zákonné podmínky započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku (bod XI. výroku), určil, že svá rozhodnutí nebude zveřejňovat ve hromadných sdělovacích prostředcích (bod XII. výroku), přihlášeným věřitelům uložil soudu sdělit, zda souhlasí se svojí volbou za člena věřitelského výboru (bod XIII. výroku) a insolvenčnímu navrhovateli uložil povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XIV. výroku).

Dlužník proti výše uvedenému usnesení podal odvolání kterým požadoval, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu. Dlužník namítal, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když mu nebylo umožněno aby na jednání o návrhu přednesl závěrečnou řeč a namítal, že insolvenční návrh nesplňoval náležitosti ve smyslu § 97 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. (dále jen IZ ), když prohlášení o pravosti podpisu insolvenčního navrhovatele nesplňovalo předepsané formální náležitosti.

O odvolání rozhodoval dne 6.9.2012 pod č.j. 1 VSPH 966/2012-A-57 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací a rozhodl, že usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 22460/2011-A-49 ze dne 21. června 2012 se v napadených bodech I., II. a III. výroku potvrzuje, jinak odvolání proti tomuto rozhodnutí odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že neshledal žádné skutečnosti, které by vzbuzovaly pochyby o správnosti procesního postupu soudu I. stupně. Odvolací soud pak rovněž uvedl, že dlužníkovi nic nebránilo, aby zpochybnil závěr o osvědčení existence úpadku dlužníka, když tento do okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně žádné tvrzení o tomto neuvedl.

Žalobce, společnost RIS energo s.r.o. (dlužník a v předchozím řízení žalovaný), dále jen Zalobce podal následně dne 21.11.2012 žalobu pro zmatečnost, kterou se domáhal, aby bylo zrušena usnesení Krajského soudu v Praze, ze dne 21.06.2012, vydané pod č.j. KSPH 35 INS 22460/2011-A-49, a usnesení Vrchního soudu v Praze, vydané dne 06.09.2012, vydané pod č.j. VSPH 966/2012-A-57. Svůj návrh odůvodňoval tím, že v předchozím řízení nebylo přihlédnuto ke skutečnosti, že insolvenční návrh neměl zákonem požadované náležitosti a v důsledku toho k němu nemělo být přihlédnuto.

Žalovaný, společnost BMB OCEL s.r.o. (insolvenční navrhovatel a v předchozím řízení žalobce) navrhoval žalobu žalobce zamítnout s tím, že dle jeho názoru je třeba celou věc posuzovat v souvislostech a nelze pouze mechanicky setrvávat na doslovném znění textu právní normy, ale je třeba postupovat v souladu se smyslem zákona. K tomu žalovaný odkazoval na rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle které obecný soud není vázán doslovným textem zákona, ale musí se od něj odchýlit, požaduje-li to účel zákona, rovněž tak žalovaný odkazoval na skutečnost, že povinnost soudů neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale i zjišťovat a formulovat to, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad.

Podle § 229 odst. 1 písm d) o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba,

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 25a odst. 1 z.č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát je oprávněn nahradit úřední ověření podpisu vyžadované zvláštními právními předpisy svým prohlášením se stejnými účinky, pokud advokát listinu sám sepsal nebo ji jednající osoba před advokátem vlastnoručně podepsala (dále jen "prohlášení o pravosti podpisu").

Podle odstavce druhého téhož ustanovení prohlášení o pravosti podpisu musí být vyhotoveno na listině nebo na listině s ní pevně spojené a musí obsahovat a) běžné číslo knihy o prohlášeních o pravosti podpisu, b) jméno, příjmení, bydliště, popřípadě místo pobytu, a datum narození jednající osoby, c) údaj, jak byla zjištěna totožnost jednající osoby, včetně označení druhu a čísla dokladu, d) prohlášení advokáta, že listina jím byla sepsána nebo že byla před ním jednající osobou vlastnoručně podepsána, e) datum a místo, kde bylo prohlášení o pravosti podpisu advokátem učiněno, f) jméno a příjmení advokáta, jeho evidenční číslo podle zápisu v seznamu advokátů a jeho podpis, a v případě uvedeném v odstavci 5 jméno a příjmení advokáta, jeho evidenční číslo podle zápisu v seznamu advokátů, jméno a příjmení advokátního koncipienta a jeho evidenční číslo podle zápisu v seznamu advokátních koncipientů a jeho podpis s dodatkem v zastoupení .

Podle čl. 1 odst. 1 usnesení představenstva České advokátní komory č. 4/2006 Věstníku ze dne 11.4.2006, kterým se stanoví podrobnosti o povinnostech advokáta při činění prohlášení o pravosti podpisu, o vedení evidence o těchto prohlášeních, o vyšším ověření těchto prohlášení a o knize prohlášení o pravosti podpisu (usnesení o prohlášení advokáta o pravosti podpisu, ve znění usnesení představenstva České advokátní komory č. 2/2009 Věstníku, usnesení představenstva České advokátní komory č. 3/2009 Věstníku a usnesení představenstva České advokátní komory č. 6/2010 Věstníku, advokát nebo usazený evropský advokát (dále jen advokát ) je oprávněn nahradit úřední ověření podpisu vyžadované zvláštními právními předpisy svým prohlášením se stejnými účinky podle § 25a zákona (dále jen prohlášení ) a) na listině, kterou sám sepsal a osoba, jejíhož podpisu se prohlášení o pravosti podpisu týká (dále jen jednající osoba ), listinu před ním podepsala (dále jen vlastní listina ), nebo b) na jiné listině, pokud ji jednající osoba před ním podepsala (dále jen cizí listina ).

Podle čl. 6 odst. 1 téhož usnesení platí, skládá-li se listina z několika listů nebo archů, je třeba všechny listy, popřípadě archy, pevně spojit a spojení přikrýt uzávěrou, například pečetí nebo nálepkou. Uzávěra musí být vždy opatřena otiskem razítka advokáta (čl. 5 odst. 6) a jeho podpisem, a to tak, aby razítko a podpis byly umístěny vždy zčásti na uzávěře a zčásti na listině samé.

Z obsahu insolvenčního návrhu a listin k němu přiložených a s ním pevně spojených vyplývá, že insolvenční návrh na jeho první straně podepsal zástupce navrhovatele advokát Mgr. Martin Blaško, jehož k tomu za navrhovatele plnou mocí ze dne 25.11.2011 zmocnil jednatel společnosti Miroslav Bakota. Podpis zmocnitele byl ověřen dne 25.11.2011 pracovnicí České pošty, a.s. Karin Kaniovou, podpis zmocněnce byl ověřen advokátem Mgr. Ing. Martinem Janotou prohlášením o pravosti podpisu z téhož dne. Podpis zmocněnce na insolvenčním návrhu byl ověřen advokátem Mgr. Ing. Martinem Janotou prohlášením o pravosti podpisu z 29.11.2011. Uzávěra je opatřena dvěma razítky Mgr. Ing. Martina Janoty a není na ní obsažen žádný podpis.

Dle názoru soudu je třeba při posouzení věci vycházet z vývoje textu výše citovaného ustanovení § 97 IZ, který ve znění do 31.12.2007 obsahoval pouze dva odstavce, a sice následující : 1) Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. 2) Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Novelou provedenou zákonem č. 296/2007 Sb. došlo k vložení nového odstavce 2 ve znění

Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží." Důvodem změny byla potřeba podrobnější zákonné úpravy, kdy do té doby byl výklad ustanovení pouze věcí soudní praxe.

K poslednímu upřesnění došlo právě novelou provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., na jejímž došlo k úpravě § 97 IZ, v jejímž důsledku jeho současné znění říká, že

1) Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu.

2) Insolvenční návrh musí být v listinné podobě opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo v elektronické podobě jejím uznávaným elektronickým podpisem, nebo zaslán prostřednictvím její datové schránky; jinak se k němu nepřihlíží.

3) Je-li insolvenční návrh podepsán způsobem uvedeným v odstavci 2 pouze zástupcem insolvenčního navrhovatele na základě procesní plné moci, je podmínka uvedená v odstavci 2 splněna jen tehdy, je-li úředně ověřeným podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem insolvenčního navrhovatele opatřena k insolvenčnímu návrhu připojená procesní plná moc. To platí obdobně, jedná-li za insolvenčního navrhovatele, jímž je právnická osoba, jeho zaměstnanec (člen), který tím byl pověřen statutárním orgánem.

4) O tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, vyrozumí insolvenční soud insolvenčního navrhovatele usnesením, proti němuž nejsou opravné prostředky přípustné a které mu doručí zvlášť; ustanovení tohoto zákona o doručení vyhláškou se nepoužije.

5) Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

V důvodové zprávě k poslední novele insolvenčního zákona provedené zákonem č. 294/2013 Sb., se uvádí, že Doplnění textu § 97 odst. 2 insolvenčního zákona navazuje na text zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Změna zdůrazňuje pravidlo obsažené v § 18 odst. 2 citovaného zákona, podle kterého má dokument zaslaný prostřednictvím datové schránky osoby, která daný úkon činí, stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, a to zejména s ohledem na skutečnost, že systém datových schránek je vytvořen jako autonomní, zabezpečený a státem garantovaný systém, který umožňuje pouze vnitřní komunikaci mezi jednotlivými datovými schránkami navzájem a umožňuje identifikovat jednotlivé odesílatele. Změna rovněž reaguje na aplikační problémy, které vznikaly v souvislosti s tím, že v listinné podobě návrh vyžaduje úředně ověřený podpis, o kterém se zákon o elektronických úkonech v § 18 odst. 2 výslovně nezmiňuje. Navržená podoba § 97 odst. 3 insolvenčního zákona vychází z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 51/2011, uveřejněné pod číslem 33/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a je v zájmu právní jistoty osob podávajících insolvenční návrh pojmenovat požadavky na podpis insolvenčního návrhu a zmocnění k jeho podání v textu insolvenčního zákona výslovně. Požadavku právní jistoty účastníků pak odpovídá i formalizovaný způsob vyrozumění insolvenčního navrhovatele o tom, že se k jeho insolvenčnímu návrhu nepřihlíží (usnesením, jež je svou povahou usnesením, jímž se upravuje vedení řízení), obsažený v § 97 odst. 4 insolvenčního zákona; část věty za středníkem vychází z toho, že pro vyrozumění o tomto účinku podání (jež se ani nezveřejňuje v insolvenčním rejstříku) se nepoužije ustanovení insolvenčního zákona o doručení vyhláškou (takové usnesení se bude doručovat stejně jako písemnosti doručované podle občanského soudního řádu).

Z uvedeného vyplývá, že tak postupně docházelo ke zpřísnění podoby textu zákona, když do nedávné doby byly náležitosti insolvenčního návrhu z hlediska podrobností dovozovány pouze na základě stávající soudní praxe.

Z výše uvedeného rovněž vyplývá, že náležitosti insolvenčního návrhu v případě podání insolvenčního návrhu zmocněncem se vyvíjely v čase a jejich vývoj se odrazil v současném znění § 97 IZ. S ohledem na tuto skutečnost je pak třeba poměřovat i náležitosti insolvenčního návrhu-i s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 NSČR 51/2011, zmiňované žalobcem a zmíněné i v důvodové zprávě. Při rozhodování je pak třeba vycházet z úpravy platné a účinné v okamžiku vydání rozhodnutí o úpadku, jakož i z rozhodovací praxe v té době. Pokud se jedná o rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, je třeba vycházet i z toho, že žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž došlo k závažným procesněprávním nedostatkům, je-li to v zájmu účastníků a je-li ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna.

S ohledem na výše uvedené soud neshledal v postupu a v napadených rozhodnutích Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze taková pochybení, která by znamenala, že tato rozhodnutí trpí zmatečnostními vadami, představujícími porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, kdy je v zájmu nejen účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby tato rozhodnutí byla odstraněna, bez ohledu na jejich věcnou správnost, a žalobu zamítl.

O nákladech řízení incidenčního sporu rozhodl soud tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný, který měl ve věci úspěch a kterému by náhrada nákladů řízení příslušela, tuto nepožadoval.

O nákladech soudem ustanoveného opatrovníka bude rozhodnuto samostatným usnesením.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 5. září 2014 Mgr. Jaroslav Vaško, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Markéta Kasardová