36 ICm 3820/2015
36 ICm 3820/2015-15 (KSOS 36 INS 12582/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Door Financial a.s., se sídlem Praha 2, Mánesova 917/28, IČO 29016126, proti žalované Mgr. Gabriele Nejedlíkové, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Husova 1285/2, insolvenční správkyně dlužníků Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , a Renáty anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Orlová-Lutyně, Okružní 925, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávky z titulu smluvních pokut, a to pohledávka č. 6 ve výši 5.625,-Kč, pohledávka č. 7 ve výši 1.510,18 Kč a pohledávka č. 8 ve výši 2.546,76 Kč, které byly do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 12582/2015 s dlužníky Zdeňkem anonymizovano , anonymizovano a Renátou anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Orlová-Lutyně, Okružní 925, přihlášeny přihláškou P1, jsou po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 02.10.2015 se žalobce domáhal určení, že má v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 12582/2015 s dlužníky Zdeňkem anonymizovano , anonymizovano , a Renátou anonymizovano , anonymizovano , pohledávky z titulu smluvních pokut dle smlouvy o zápůjčce č. DFH 100623, a to pohledávku č. 6 ve výši 5.625,-Kč, pohledávku č. 7 ve výši 1.510,18 Kč a pohledávku č. 8 ve výši 2.546,76 Kč. V žalobě tvrdil, že dlužnice Renáta anonymizovano uzavřela se žalobcem dne 11.04.2014 smlouvu o zápůjčce č. DFH 100623, na základě které jí žalobce poskytl finanční prostředky ve výši 15.000,-Kč. Dlužnice se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 2.640,-Kč, a to ve formě pravidelných týdenních splátek. Vedle toho si smluvní strany v čl. C této smlouvy ujednaly způsob splácení zápůjčky a jejího příslušenství formou hotovostního inkasa a uzavřely tak dohodu o hotovostním inkasu dle čl. K této smlouvy. V čl. N této se smlouvy dlužnice zavázala pro případ prodlení se zaplacením více než dvou týdenních splátek či jedné splátky po dobu delší než tři měsíce a/nebo pro případ zahájení insolvenčního řízení zaplatit žalobci okamžitě neuhrazenou část jistiny zápůjčky s tím, že okamžité zesplatnění nastává dnem následujícím po dni, ve kterém se zákazník ocitne v prodlení, resp. dnem zahájení insolvenčního řízení. V takové případě se jak jistina zápůjčky, tak i smluvní pokuty stávají okamžitě splatnými. V případě okamžitého zesplatnění se dlužnice zavázala k povinnosti zaplatit žalobci smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené odměně za inkaso a neuhrazené části úroku, které by byla povinna žalobci zaplatit v případě, kdy by k okamžitému zesplatnění nedošlo. Současně bylo v tomto článku sjednáno, že v případě, kdy dlužnice poruší svoji povinnost zaplatit neuhrazenou část jistiny, je povinna žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Měla za to, že v předmětné smlouvě není uvedeno, že by se na placení smluvních pokut žalobce a dlužnice dohodli. Žalobou uplatněný nárok neuznala a setrvala na svém popěrném úkonu s argumentací, že se dle jejího názoru se jedná o spotřebitelský vztah, v němž je kladen důraz na to, aby smluvní ujednání byla pro spotřebitele zcela jasně srozumitelná, a nelze akceptovat ujednání o pokutách ve smluvních podmínkách.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, neboť ten se k jednání nedostavil bez omluvy, ačkoliv byl řádně předvolán. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle ust. § 160 odst. 3, ust. § 7 IZ a ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 36 INS 12582/2015 soud zjistil:

ICM R

-z usnesení ze dne 17.06.2015, č.j. KSOS 36 INS 12582/2015-A7, že byl zjištěn úpadek dlužníků Zdeňka anonymizovano a Renáty anonymizovano , soud povolil řešení úpadku oddlužením, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Gabriela Nejedlíková, -z usnesení ze dne 26.10.2015, č.j. KSOS 36 INS 12582/2015-B3, že bylo schváleno oddlužení dlužníků-manželů plněním splátkového kalendáře, -z přihlášky pohledávky č. P1 doručené insolvenčnímu soudu dne 18.06.2015, že žalobce jako věřitel č. 1 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků pohledávku č. 1 ve výši 16.562,25 Kč z titulu neuhrazené části jistiny a její příslušenství dle smlouvy o půjčce č. DFH 092628 ze dne 17.12.2013 (dále jen smlouva o půjčce); pohledávku č. 2 ve výši 7.275,-Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. 7 smluvních podmínek smlouvy o půjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso; pohledávku č. 3 ve výši 1.315,19 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. 7 smluvních podmínek smlouvy o půjčce ve výši neuhrazené části úroků; pohledávku č. 4 ve výši 4.672,18 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. 7 smluvních podmínek smlouvy o půjčce ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny půjčky denně; pohledávku č. 5 ve výši 12.106,73 Kč z titulu neuhrazené části jistiny a její příslušenství dle smlouvy o zápůjčce č. DFH 100623 ze dne 11.04.2014 (dále jen smlouva o zápůjčce); pohledávku č. 6 ve výši 5.625,-Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso; pohledávku č. 7 ve výši 1.510,18 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroků; pohledávku č. 8 ve výši 2.546,76 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny zápůjčky denně, -z protokolu z přezkumného jednání ze dne 03.09.2015, včetně seznamu přihlášených pohledávek ve vztahu k přihlášce P1, že insolvenční správkyně popřela pohledávky č. 2,3,4,6,7,8 zcela co do pravosti s odůvodněním, že nelze akceptovat ujednání o pokutách ve smluvních podmínkách, jelikož se jedná o spotřebitelský vztah, kde je kladen důraz na srozumitelnost smluvních ujednání, dlužníci pohledávky žalobce uznali, -z vyrozumění o popření pohledávky ze dne 03.09.2015, že insolvenční správkyně poučila věřitele o možnosti podat žalobu dle § 198 odst. 1, 2 IZ na určení popřených pohledávek, podle dodejky bylo vyrozumění žalobci doručeno dne 07.09.2015, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce přihlásil přihláškou č. P1 do insolvenčního řízení dlužníků vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 12582/2015, pohledávku č. 1 ve výši 16.562,25 Kč z titulu neuhrazené části jistiny a její příslušenství dle smlouvy o půjčce, pohledávku č. 2 ve výši 7.275,-Kč z titulu smluvní pokuty ve výši neuhrazené části odměny za inkaso, pohledávku č. 3 ve výši 1.315,19 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši neuhrazené části úroků, pohledávku č. 4 ve výši 4.672,18 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny půjčky denně, pohledávku č. 5 ve výši 12.106,73 Kč z titulu neuhrazené části jistiny a její příslušenství dle smlouvy o zápůjčce; pohledávku č. 6 ve výši 5.625,-Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso; pohledávku č. 7 ve výši 1.510,18 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroků; pohledávku č. 8 ve výši 2.546,76 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny zápůjčky denně. Žalovaná na přezkumném jednání dne 03.09.2015 popřela pohledávky číslo:

ICM R

2, 3, 4, 6, 7, 8 zcela co do pravosti. Žalobce včas uplatnil své právo pouze na určení popřených pohledávek č. 6, č. 7 a č. 8 žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti popírající insolvenční správkyni.

Soud se proto mohl zabývat vlastním nárokem žalobce na určení pravosti pohledávek č. 6, č. 7 a č. 8 z titulu smluvních pokut podle čl. N smlouvy o smlouvy o zápůjčce č. DFH 100623 ze dne 11.04.2014, přičemž z důkazů označených žalobcem zjistil následující.

Ze smlouvy o zápůjčce č. DFH 100623 včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že dne 11.04.2014 uzavřel žalobce jako zapůjčitel (označen sídlem a IČO) s Renátou anonymizovano jako vydlužitelkou (označenou bydlištěm a rodným číslem) s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. a dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl vydlužitelce peněžitou zápůjčku ve výši 15.000,-Kč v hotovostní variantě. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 30,56% a roční procentní sazba nákladů činila 35,52%. Vydlužitelka se zavázala žalobci vrátit 17.640,-Kč (tj. 15.000,-Kč jistina + 2.640,-Kč úrok) a částku 7.560,-Kč jako odměnu za inkaso, celkem se tak zavázala zaplatit žalobci částku 25.200,-Kč formou rovnoměrných týdenních plateb ve výši 450,-Kč (56 týdnů). Z čl. C část I. smlouvy o zápůjčce vyplývá, že vydlužitelka si vybrala hotovostní variantu (vyplacení zápůjčky hotově při uzavření smlouvy), kde byla stanovena odměna za inkaso. V čl. E smlouvy o zápůjčce je uvedeno prohlášení vydlužitelky, že jí zapůjčitel s dostatečným předstihem před podpisem této smlouvy poskytl a) standardní informace o zápůjčce dle této smlouvy; b) náležité vysvětlení a k posouzení, zda tato smlouva odpovídá její finanční situaci, zejména vysvětlení standardních informací, a to včetně důsledků prodlení zákazníka s úhradou splátek a ostatní plateb dle této smlouvy, a dále c) návrh této smlouvy. Vydlužitelka podpisem smlouvy potvrdila, že byla upozorněna na rozdíly mezi hotovostní a bezhotovnostní variantou, spočívající zejména v její povinnosti uhradit v případě hotovostní varianty odměnu za inkaso. Vydlužitelka vzala na vědomí a souhlasila s tím, že odměna za inkaso není zahrnuta ani do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru, neboť se jedná o samostatné v této smlouvy uvedené, nepovinné náklady, spojené s dobrovolně zvolenou doplňkovou službou hotovostního inkasa, jejíž sjednání není podmínkou poskytnutí zápůjčky dle této smlouvy. V čl. L si strany ujednaly, že pokud vydlužitelka poruší svou povinnost hradit splátky řádně a včas, je povinna zaplatit společnosti a) úrok z prodlení v zákonné výši, b) smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou a c) náklady s vymáháním dlužné částky spojené, včetně nákladů externích inkasních agentur a nákladů na služby právního zastoupení; pokud byla uzavřena dohoda o hotovostním inkasu, není vydlužitelka v případě porušení její povinnosti hradit splátky řádně a včas oprávněna dohodu o hotovostním inkasu vypovědět. Podle čl. N smlouvy nazvaném okamžité zesplatnění se vydlužitelka zavázala zaplatit zapůjčiteli okamžitě neuhrazenou část jistiny zápůjčky (dále jen okamžité zesplatnění) v případě že (a) se ocitne v prodlení se zaplacením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce (dále jen kvalifikované prodlení) nebo v případě, že (b) bude vůči vydlužitelce zahájeno insolvenční řízení (dále jen zahájení insolvenčního řízení) s tím, že okamžité zesplatnění nastává dnem následujícím po dni, ve kterém se vydlužitelka ocitne v kvalifikovaném prodlení nebo dnem zahájení insolvenčního řízení; to však neplatí, dohodnou-li se smluvní strany, byť jen ústně, jinak. Jak

ICM R jistina zápůjčky a úrok, tak smluvní pokuty pro tento případ sjednané se v okamžiku okamžitého zesplatnění stávají splatnými. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku kvalifikovaného prodlení je vydlužitelka povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso, kterou by byla povinna zapůjčiteli zaplatit v případě, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku kvalifikovaného prodlení, které nastalo poté, co vydlužitelka vypověděla dohodu o hotovostním inkasu, je povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso, kterou by byla vydlužitelka povinna zapůjčiteli zaplatit v případě, kdyby k výpovědi dohody o hotovostním inkasu a okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku zahájení insolvenčního řízení je vydlužitelka povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu v částce rovnající se součtu neuhrazené části úroků a neuhrazené části odměny za inkaso, které by byla vydlužitelka povinna zapůjčiteli zaplatit, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě, že vydlužitelka poruší svou povinnost zaplatit neuhrazenou část jistiny zápůjčky dle tohoto odstavce, je povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou.

Z listiny nazvané jako žádost o zápůjčku ze dne 10.04.2014 a standardních informací o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že Renáta anonymizovano požádala žalobce o poskytnutí zápůjčky ve výši 15.000,-Kč. V té souvislosti byla zástupcem žalobce informována o podmínkách spotřebitelského úvěru a při poskytnutí informací byl vyplněn formulář nadepsaný jako standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ve formuláři jsou vyplněny základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, tedy že je žádána zápůjčka ve výši 15.000,-Kč a že je volena hotovostní varianta-výplata při podpisu smlouvy. Je uvedena celková částka, kterou je třeba podle smlouvy o zápůjčce zaplatit: 15.000,-Kč z titulu jistiny, 2.640,-Kč z titulu úroků a vzhledem k tomu, že vydlužitelka zvolila hotovostní variantu splácení dluhu, potom rovněž 7.560,-Kč jako odměnu za inkaso. Tuto celkovou částku se zavázala uhradit v 56 týdenních splátkách splatných u ní v domácnosti. Rovněž byla vydlužitelce v sekci požadované zajištění poskytnuta informace o smluvních pokutách. Informována byla mimo jiné rovněž o nákladech spotřebitelského úvěru, o možnostech odstoupení od smlouvy či o možnosti předčasného splacení.

Ze smlouvy o zápůjčce č. DFH 92628 ze dne 17.12.2013 soud neučinil pro věc žádné relevantní zjištění, neboť se netýkala nároků, které byly předmětem tohoto incidenčního sporu.

Po takto provedeném dokazování všemi žalobcem označenými důkazy dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Insolvenční dlužnice Renáta anonymizovano uzavřela na základě žádosti ze dne 10.04.2014 s žalobcem dne 11.04.2014 smlouvu o zápůjčce č. DFH 100623, na základě které jí žalobce poskytl peněžitou zápůjčku ve výši 15.000,-Kč v hotovostní variantě. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 30,56% a roční procentní sazba nákladů činila 35,52%. Insolvenční dlužnice se zavázala žalobci vrátit 15.000,-Kč na jistině, 2.640,-Kč na úrocích, a dále zaplatit 7.560,-Kč jako odměnu za inkaso, která nebyla zahrnuta do tzv. celkových nákladů úvěru, neboť se jednalo o nepovinné ve smlouvě samostatně uvedené náklady, celkem se tak zavázala zaplatit žalobci částku 25.200,-Kč formou rovnoměrných týdenních plateb ve výši 450,-Kč (56 týdnů).

ICM R

V incidenčním řízení nebyly žalobcem tvrzeny ani prokazovány jednotlivé úhrady splátek zápůjčky insolvenční dlužnicí. Popřené pohledávky č. 6, č. 7 a č. 8 představují smluvní pokuty, které byly sjednány v čl. N smlouvy nazvaném okamžité zesplatnění. Žalobcem nebylo tvrzeno a prokazováno, ke kterému konkrétnímu dni a na základě čeho (z jakých důvodů) k okamžitému zesplatnění zápůjčky došlo (zda v důsledku kvalifikovaného prodlení se splácením týdenních splátek sjednaných ve smlouvě o zápůjčce či v důsledku zahájení insolvenčního řízení), žalobcem nebylo rovněž v tomto incidenčním sporu tvrzeno a prokazováno, kolik zůstalo na odměně za inkasní služby (sjednané pro celé období částkou 7.560,-Kč) nezaplaceno, kolik zůstalo nezaplaceno z úroků (sjednaných pro celé období celkovou částkou 2.640,-Kč), a ani kolik zůstalo nezaplaceno na samotné jistině zápůjčky. Tato tvrzení jsou přitom zcela klíčová pro posouzení jeho nároků z titulu smluvních pokut, které měly vzniknout právě v důsledku zesplatnění podle čl. N smlouvy o zápůjčce, když bez nich soud především nemohl zjistit, zda a kdy konkrétně žalobci vznikl nárok na smluvní pokuty a v jaké výši. Závěr o neúplnosti skutkových tvrzení a důkazů k nim pak soud nemohl žalobci sdělit, a tedy žalobce vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., jelikož se k jednání soudu nedostavil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. Vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci jde o právní poměry vzniklé po 01.01.2014, byl aplikován nový občanský zákoník (dále jen NOZ).

Podle § 2390 NOZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 NOZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 2394 NOZ bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

Mezi žalobcem a insolvenční dlužnicí byla uzavřena platně smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. NOZ. Žalobce ji uzavíral jako podnikatel a insolvenční dlužnice jako spotřebitelka (fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 a násl. NOZ, která podléhá rovněž režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Také je zřejmé, že se jednalo o typicky formulářovou smlouvu, která, pokud jde o standardní informace o spotřebitelském úvěru, zejména smluvní ujednání ohledně smluvních pokut, byla určena jednostranně žalobcem a vydlužitelka tak neměla na obsah těchto ujednání žádný vliv a měla pouze na výběr, zda takto vytvořenou smlouvu akceptuje či odmítne.

Dle ust. § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

ICM R

Nárok na smluvní pokutu vzniká v případě, že došlo k porušení určité smluvní povinnosti, která je kryta smluvní pokutou. Okamžik vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty (splatnosti) se pak řídí ujednáním stran, případně pravidly uvedenými v zákoně.

Úspěch žalobce ve věci závisel na zjištění, kdy a z jakých důvodů došlo k okamžitému zesplatnění zápůjčky, když teprve v důsledku porušení určité povinnosti vydlužitelky mohl nárok na smluvní pokuty zapůjčiteli vzniknout, dále také na zjištění, kolik zůstalo na odměně za inkasní služby (sjednané pro celé období částkou 7.560,-Kč) nezaplaceno, kolik zůstalo nezaplaceno z úroků (sjednaných pro celé období celkovou částkou 2.640,-Kč) a kolik zůstalo nezaplaceno na samotné jistině (vyplacené ve výši 15.000,-Kč), když právě od těchto částek se smluvní pokuta odvozovala.

Žalobce v tomto ohledu svou povinnost tvrzení v incidenčním sporu nesplnil. V daném případě tvrdil pouze výsledek, nikoliv však skutečnosti tento zakládající. Jeho žalobní tvrzení ke vzniku nároku na smluvní pokuty tak zůstala jen ve zcela obecné rovině.

Sporné řízení se řídí zásadou projednací. Má-li být účastník řízení úspěšný, musí splnit své procesní povinnosti. V prvé řadě se jedná o povinnost tvrzení, uloženou účastníkovi v § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., která se v právní teorii rovněž nazývá břemenem tvrzení. Dle tohoto ustanovení musí účastník tvrdit významné skutečnosti pro rozhodnutí soudu. Pro úplnost zbývá dodat, že všechna tato tvrzení je pak povinen účastník prokázat dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř., ve kterém je zakotvena povinnost důkazní. Důkazní návrhy však chybějící tvrzení o právně významných skutečnostech nahradit nemohou. Důkazní břemeno a břemeno tvrzení o splnění uvedených obecných předpokladů vzniku nároku na smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2048 NOZ, tížilo žalobce (ust. § 7 IZ a § 101 odst. 1 písm. a) a § 120 o.s.ř.).

S ohledem na shora formulované závěry, kdy žalobce břemeno tvrzení k rozhodujícím skutečnostem ke vzniku nároku na smluvní pokuty podle čl. N smlouvy o zápůjčce neunesl, soud uzavírá, že žalovaná jako insolvenční správkyně učinila popěrný úkon důvodně, neboť v daném případě nelze dovodit, že konkrétní pohledávky, a to pohledávka č. 6 ve výši 5.625,-Kč, pohledávka č. 7 ve výši 1.510,18 Kč a pohledávka č. 8 ve výši 2.546,76 Kč, existují. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

Jelikož soud přezkoumává sám, zdali klauzule obsažené ve spotřebitelské smlouvě neznamenají v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran či zda se neodchylují od zákona v neprospěch spotřebitele a není v této otázce vázán žádnými námitkami účastníků, zabýval se ve druhé řadě (pro úplnost právní argumentace) také tím, zda oddělitelná ujednání smluvních pokut v čl. N smlouvy o zápůjčce jsou platná.

Podle § 547 NOZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

ICM R

Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Ohledně ujednání smluvní pokuty (pohledávka č. 6) dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso (v případě prodlení vydlužitelky nebo zahájení insolvenčního řízení) dospěl k následujícím závěrům:

Ujednání o smluvní pokutě představující paušalizovanou náhradu škody za ušlý zisk za odměnu na inkasu soud posoudil jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 NOZ, neboť již samotné ujednání odměny za inkaso bylo posouzeno jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Ujednání o tzv. hotovostní variantě smlouvy o zápůjčce znamená významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, které je dle ust. § 1813 NOZ zakázáno. Odměna za inkaso činí celkově částku 7.560,-Kč, což je částka, která převyšuje polovinu reálně poskytnuté jistiny. Navíc je vydlužitelka povinna platit tyto částky i v případě, kdy nedochází k reálnému inkasování prostřednictvím fyzických osob, přičemž součástí ujednání je sjednaný zákaz výpovědi této dohody v případě prodlení vydlužitelky dle bodu L. Soud při citovaném závěru vycházel z koncepce ujednání o hotovostní variantě v bodu C část I. smlouvy o zápůjčce, ze které vyplývá, že vydlužitelka, pokud nechtěla z nějakého důvodu, aby ji poskytnutá zápůjčka byla zaslána na účet, tj. poskytnuta bezhotovostně a byla vyplacena hotově při uzavření smlouvy, musela si vybrat hotovostní variantu i se závazkem zaplatit, žalobcem coby zapůjčitelem, stanovenou odměnu za inkaso, přičemž z žádných dalších skutečností nelze zjistit, jakým způsobem byla předmětná odměna kalkulována. Vzhledem k tomu, že žalobcem tvrzené samostatné a dobrovolné ujednání vydlužitelky bylo včleněné do již připravené smlouvy a vydlužitelka neměla možnost jakýmkoliv způsobem předmětné ujednání modifikovat, nelze takové ujednání považovat za mravné. Jinými slovy chtěla-li vydlužitelka dostat peněžní částku ihned na ruku, musela se zavázat zaplatit za to odměnu, a to ve výši přesahující 50% skutečně poskytnuté peněžní zápůjčky. Tato forma smluvního ujednání skutečně nemůže najít opodstatnění, když toto smluvní ujednání zcela zjevně je jednak v rozporu s dobrými mravy (§ 580 NOZ) a jednak nastoluje, jak již výše uvedeno jednoznačně nerovnováhu v právech a povinnostech mezi smluvními stranami k tíži vydlužitelky coby spotřebitelky, a proto je takové ujednání zakázáno (§ 1813 NOZ).

Vedle uvedeného platí, že pokud důvodem pro takovouto smluvní pokutu mělo být nejen porušení povinností vydlužitelky, nýbrž také zahájení insolvenčního řízení, nárok žalobce na zaplacení takové smluvní pokuty nemůže být dán proto, že z § 2048 NOZ jasně plyne, že smluvní pokuta může být sjednána pro případ porušení povinností některé ze stran smlouvy. Podání insolvenčního návrhu však nelze považovat za porušení povinností. Podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení je pak procesním právem dlužníka, které je mu přiznáno právním řádem. Využití tohoto práva pak nemůže být současně porušením smluvní povinnosti. Navíc ujednání o smluvní pokutě v důsledku zahájení insolvenčního řízení nijak nezohledňuje, že insolvenční řízení může být zahájeno i k návrhu věřitele, přičemž takovýto insolvenční návrh může být odmítnut či zamítnut. Ze smluvních ujednání ale plyne, že i takto zahájené insolvenční řízení by mělo mít za následek zesplatnění

ICM R

úvěru a povinnost uhradit smluvní pokutu. Z tohoto důvodu je pak ujednání o povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši nesplacené části odměny za hotovostní inkaso z důvodu zahájení insolvenčního řízení neplatné.

Ohledně ujednání smluvní pokuty (pohledávka č. 7) dle čl. N smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroků dospěl soud k následujícím závěrům:

Rovněž ujednání o smluvní pokutě rovnající se neuhrazené části úroku, které by byla vydlužitelka povinna zaplatit v případě, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo, soud posoudil jako neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 NOZ, když má za to, že toto ujednání vyžaduje orientaci v dalších souvisejících ujednáních obsažených ve smlouvě, když výše úroku byla zahrnuta ve splátce ve výši 450,-Kč, která se sestávala z jistiny, odměny za inkaso a částky odpovídající úroku. Zjištění smluvní pokuty tak vyžaduje matematický výpočet a průměrný spotřebitel nemohl v každém okamžiku vědět, kolik činí přesná výše smluvní pokuty (jelikož absentuje splátkový kalendář s přesným rozpisem způsobu úhrady dluhu jednotlivými splátkami). Lze tedy uzavřít, že ujednání o smluvní pokutě je nepřípustným ujednáním ve smyslu výše uvedených ustanovení a je absolutně neplatné.

Vedle uvedeného platí (stejně jako u pohledávky č. 6), že pokud důvodem pro takovouto smluvní pokutu mělo být zahájení insolvenčního řízení, nárok žalobce na zaplacení takové smluvní pokuty nemůže být dán proto, že z § 2048 NOZ jasně plyne, že smluvní pokuta může být sjednána jen pro případ porušení povinností některé ze stran smlouvy. Podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení je pak procesním právem dlužníka, které je mu přiznáno právním řádem. Využití tohoto práva pak nemůže být současně porušením smluvní povinnosti. Navíc ujednání o smluvní pokutě v důsledku zahájení insolvenčního řízení nijak nezohledňuje, že insolvenční řízení může být zahájeno i k návrhu věřitele, přičemž takovýto insolvenční návrh může být odmítnut či zamítnut. Ze smluvních ujednání ale plyne, že i takto zahájené insolvenční řízení by mělo mít za následek zesplatnění úvěru a povinnost uhradit smluvní pokutu. Z tohoto důvodu je pak ujednání o povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši neuhrazené části úroků z důvodu zahájení insolvenčního řízení neplatné.

Současně soud zastává názor, že uvedená konstrukce smluvní pokuty pro případ zesplatnění zápůjčky v důsledku zahájení insolvenčního řízení vydlužitelky, kdy zapůjčitel (žalobce) smluvní pokutu požaduje ve výši neuhrazených obchodních úroků, je nepřijatelná a rozporná s dobrými mravy i proto, že tímto ujednáním dochází k obcházení ust. 170 písm. a) IZ.

Pokud jde o smluvní pokutu dle čl. N smlouvy o zápůjčce (pohledávka č. 8) ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny zápůjčky za každý den prodlení s úhradou, neshledal sice soud důvod prohlásit ujednání o této smluvní pokutě za neplatné ve smyslu ust. § 580 NOZ, neboť pokuta byla sjednána v přiměřené výši (smluvní pokuta odpovídající 0,1% z neuhrazené jistiny zápůjčky za každý den prodlení měla sanovat důsledky toho, že zapůjčené prostředky nebyly žalobci včas vráceny a žalobce je nemohl použít a zhodnotit jinde v rámci své podnikatelské činnosti). Tato pohledávka z titulu smluvní pokuty za prodlení s úhradou jistiny

ICM R zápůjčky, vycházející z platného ujednání ve smyslu ust. § 2048 NOZ, však nemohla být určena po právu, a to z důvodu na straně žalobce, který netvrdil, a tedy ani neprokazoval rozhodné skutečnosti k jejímu vzniku (viz argumentace výše ohledně deficitu konkrétních skutkových tvrzení).

Podaná žaloba je nedůvodná a soud ji proto zamítl. Výrok o nákladech je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečností, že zcela úspěšná žalovaná se náhrady nákladů řízení vzdala.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 18.10.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R