36 ICm 3039/2011
36 ICm 3039/2011-117 (KSOS 36 INS 14347/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobkyně Eriky anonymizovano , anonymizovano , bytem Dvouletky 1211/54, 700 30 Ostrava-Hrabůvka, zastoupené Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem Občanská 1115/16, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava, proti žalovanému Mgr. Filipu anonymizovano , anonymizovano , bytem Milana Fialy 246/4, 700 30 Ostrava-Dubina, zastoupenému JUDr. Lukášem Klegou, advokátem se sídlem Sokolská třída 1758/4, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, o určení existence pohledávky ve výši 522.301,-Kč

takto:

I. Určuje se, že žalobkyně má za dlužníkem pohledávku ve výši 522.301,-Kč, uplatněnou přihláškou č. P2 ze dne 09.09.2011, doručenou insolvenčnímu soudu dne 12.09.2011, v insolvenčním řízení dlužníka Mgr. Filipa Mrázka, anonymizovano , bytem Ostrava, Jih, Milana Fialy 246/4, PSČ 700 30.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25.531,-Kč, k rukám advokáta žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 07.11.2011 došlou soudu dne 11.11.2011 domáhala se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobkyně má za dlužníkem pohledávku ve výši 522.301,-Kč, uplatněnou přihláškou č. P2 ze dne 09.09.2011, doručenou insolvenčnímu soudu dne 12.09.2011, v insolvenčním řízení dlužníka Mgr. Filipa Mrázka, anonymizovano , bytem Ostrava, Jih, Milana Fialy 246/4, PSČ 700 30 (dále jen dlužník). Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalobkyně uplatnila v insolvenčním řízení dlužníka přihláškou č. P2 ze dne 09.09.2011 nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 522.301,-Kč, z níž byla část ve výši 343.000,-Kč přihlášena z titulu smluv o půjčce a část ve výši 62.137,-Kč z titulu zákonných úroků z prodlení a část ve výši 117.164,-Kč jako podmíněná pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení. Právním důvodem přihlášené pohledávky (nároku č. 1) jsou smlouvy o půjčce v celkové výši 343.000,-Kč, přičemž půjčky jsou zajištěny uznáním dluhu ze dne 14.09.2008. Splatnost půjček je dovozována na základě výzvy ze dne 15.05.2009, doručené dlužníkovi dne 21.05.2009. Výše jistiny přihlášené pohledávky činí 343.000,-Kč. Žalobkyně dále uplatnila jako příslušenství pohledávku částku ve výši 62.137,-Kč, což představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 9,25 % p.a. z 343.000,-Kč od 23.05.2009 do 30.06.2009, ve výši 8,50 % p.a. z 343.000,-Kč od 01.07.2009 do 31.12.2009, ve výši 8,00 % p.a. z 343.000,-Kč od 01.01.2010 do 30.06.2010, ve výši 7,75 % p.a. z částky 343.000,-Kč od 01.07.2010 do 22.08.2011. Smlouvy o půjčce, na základě kterých žalobkyně poskytla dlužníkovi postupně částky ve výši 150.000,-Kč, 50.000,-Kč, 43.000,-Kč a 100.000,-Kč, byly sjednány ústně. Titulem přihlášené podmíněné pohledávky (nárok č. 2) je bezdůvodné obohacení dlužníka, když dle rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 172/2011-286 ze dne 30.05.2011 uhradila žalobkyně dlužníkovi náhradu nákladů soudního řízení ve výši 117.164,-Kč před soudem prvního a druhého stupně. Do výše uvedené rozsudku podala žalobkyně dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a v případě zrušení rozsudku Nejvyšším soudem ČR vznikne žalobkyni za dlužníkem pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, neboť platební titul bude zrušen. Dlužník popřel pohledávku v rozsahu 522.301,-Kč, aniž by uvedl důvodu popření.

Žalovaný v písemném procesním stanovisku popřel, že by jakoukoliv částku od žalobkyně převzal. Uznání dluhu je absolutně neplatným právním úkonem, protože z něj nelze dovodit, že byl uznán určitý závazek co do důvodu svého vzniku. Z důvodu procesní jistoty dále namítl, že povinnost vrátit částky byla vázána ve smyslu ust. § 36 obč. zák. v tehdy platném znění na splnění odkládací podmínky spočívající v jeho jmenování státním zástupcem. K této skutečnosti doposud nedošlo a ke splnění podmínky tedy nedošlo. Nárok na zaplacení částky ve výši 343.000,-Kč z titulu smlouvy o půjčce byl předmětem sporu vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 116 EC 319/2009. V tomto řízení však nelze po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, pokračovat a řízení v této věci je tedy přerušeno.

U ústního jednání účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobkyně poukázala na právní závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 116 EC 319/2009, ve kterém konstatoval, že uznání dluhu je platným právním úkonem a neztotožnil se s názorem Krajského soudu v Ostravě ohledně jednostranného prodloužení splatnosti dluhu. Naopak konstatoval, že dluh byl splatný na výzvu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení vznikla zrušením rozsudku Krajského soudu v Ostravě, tedy po zjištění úpadku. Žalovaný nadále setrval na tvrzení, že peněžní prostředky nepřevzal. Rovněž poukázal na skutečnost, že žádný ze soudů neřešil splatnost dluhu ve vazbě na to, že splatnost měla být vázána na jmenování dlužníka státním zástupcem. V případě, že by se soud s tímto názorem neztotožnil, poukázal na judikát publikovaný v č. R 47/1993 a žalobkyně měla podat žalobu na určení doby a nikoliv žalobu na zaplacení. Jde totiž o situaci, kdy splnění závazku může ovlivnit pouze dlužník. S ohledem na skutečnost, že tento návrh nebyl podán, uplatnil námitku promlčení. Dále namítl, že žalovaný je označen nesprávným datem narození.

Žalobkyně opravila datum narození a uvedla správný datum anonymizovano . Nesouhlasila s tvrzením žalovaného o ujednání odkládací podmínky či ujednání splatnosti a tvrdila, že dluh byl splatný na výzvu.

Mezi účastníky řízení nebylo sporu ohledně -zjištění úpadku žalovaného -řádného přihlášení pohledávky z titulu uplatněného žalobou -včasného podání žaloby na určení práva -zaplacení nákladů řízení žalobkyní na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě.

V dané věci byl spor ohledně skutečnosti poskytnutí peněžních prostředků a potažmo, zda byl tedy uznán neexistující dluh. Ve věci byla dále sporná skutečnost existence podmíněné pohledávky z titulu nákladů řízení, přičemž pohledávka se stala již pohledávkou nepodmíněnou s ohledem na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě.

S ohledem na nesporné skutečnosti soud učinil závěr, že byly splněny předpoklady, za nichž se může soud důvodností nároku uplatněného incidenční žalobou zabývat.

K prokázání vzniku a existence pohledávky č. 1 soud provedl důkaz uznám dluhu ze dne 14.09.2008.

V této listině žalovaný jako dlužník uznal níže specifikovaný dluh vůči žalobkyni co do důvodu a vzniku ve výši 343.000,-Kč. V uznání dluhu je dluh specifikovaný -smlouvou o úvěru č. 3555053863, uzavřenou mezi věřitelem a ČS dne 25.09.2007, na základě které věřitel půjčil dlužníkovi částku 150.000,-Kč, -smlouvou o úvěru č. 3843014893, uzavřenou mezi věřitelem a ČS dne 04.04.2008, na základě které věřitel půjčil dlužníkovi částku 50.000,-Kč, -smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 002403469R, uzavřenou mezi věřitelem a ČSOB dne 28.03.2007, na základě které věřitel půjčil dlužníkovi částku 43.000,-Kč,

-smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 002512099R, uzavřenou mezi věřitelem a ČSOB dne 17.08.2007, na základě které věřitel půjčil dlužníkovi částku 100.000,-Kč. Dlužník výslovně prohlásil, že věřiteli dluží částku ve výši 343.000,-Kč, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem.

Z výzvy k zaplacení dlužné částky-předžalobní upomínky ze dne 15.05.2009 bylo zjištěno, že žalobkyně v zastoupení advokáta Mgr. Tomáše Kravčíka vyzvala dlužníka k vrácení půjčky ve výši 343.000,-Kč následující den poté, co mu bude doručena tato výzva. V této listině jsou specifikovány smlouvy o půjčce s tím, že dluh byl zajištěn uznáním dluhu ze dne 14.09.2008. Výše uvedená výzva byla dlužníkovi doručena dne 21.05.2009.

Ze spisu Okresního soudu v Otravě vedeného pod sp. zn. 116 EC 319/2009 soud provedl důkaz následujícími listinami.

Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu došlému soudu dne 23.07.2009 bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila právo na zaplacení peněžité částky ve výši 343.000,-Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23.05.2009 do zaplacení. Nárok byl odůvodněn tím, že žalobkyně poskytla postupně dlužníkovi na základě ústní smlouvy o půjčce částku ve výši 150.000,-Kč, ve výši 50.000,-Kč, ve výši 43.000,-Kč a ve výši 100.000,-Kč. Dne 14.09.2008 dlužník podepsal písemné prohlášení označené jako uznání dluhu.

V písemném vyjádření v této věci dlužník popřel, že by jakoukoliv částku od žalobkyně převzal a namítl neplatnost uznání dluhu, jelikož z něj nelze dovodit, že by byl uznán určitý závazek co do důvodu.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15.10.2010 č.j. 116 EC 319/2009-203 byla uložena povinnost dlužníkovi zaplatit žalobkyni částku 171.500,-Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 3.430,-Kč. Žaloba ve výši 171.500,-Kč byla zamítnuta. K uznání dluhu ze dne 14.09.2008 soud konstatoval, že neobsahuje takový způsob uznání dluhu, jaký má na mysli ust. § 558 obč. zák. a že žalobkyni se existenci tvrzených půjčce nepodařilo přesvědčivě prokázat.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.05.2011 č.j. 8 Co 172/2011-286 byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě v části, kterou byla žaloba zamítnuta, potvrzen a dále změněn tak, že žaloba, aby dlužníkovi byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 171.500,-Kč, byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit dlužníkovi na náhradě nákladů řízení částku 56.592,-Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 60.572,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. Lukáše Klegy, advokáta se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sokolská tř. 1758/4. Krajský soud v Ostravě neměl žádných pochybností o platnosti a řádném uznání dluhu dlužníka, avšak dle jeho názoru nedošlo ke změně splatnosti půjčky a pro splatnost je rozhodné datum, které je uvedeno žalovaným v uznání dluhu.

Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 Cdo 153/2012-325 ze dne 31.07.2013 byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.05.2011, č.j. 8 Co 172/2011-286, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15.10.2010, č.j. 116 EC 319/2009-203, zrušen a věc vrácena Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ČR považoval správný závěr odvolacího soudu, že listina ze dne 14.09.2008 splňuje požadavky ust. § 558 obč. zák., avšak nesouhlasil se závěrem, že nevyjádřila-li se žalobkyně k okamžiku splatnosti uznaného dluhu tak, jak byl žalovaným včleněn do uznání dluhu, byla tím uzavřena dohoda o nové splatnosti uznávaného dluhu. Z tohoto důvodu úsudek odvolacího soudu o tom, že došlo ke změně dohodnutého termínu splatnosti půjček, má za následek předčasnost žaloby. Nebyla-li právně relevantním způsobem změněna splatnost poskytnutých půjček, staly se splatnými na základě výzvy žalobkyně (ust. § 563 obč. zák.).

Dle ust. § 557 obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.

Podle tohoto ustanovení je uznání dluhu samostatným zajišťovacím institutem, přičemž tuto funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. K platnosti uznání dluhu dle výše uvedeného ustanovení obč. zák. je třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Uznáním dluhu se zakládá tedy vyvratitelná právní domněnka (§ 133 o.s.ř.), že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznání dluhu usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu, neboť věřitel tak nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Naopak je na dlužníkovi, aby prokázal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo jinak zanikl. Uznáním dluhu tedy přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka ohledně dluhu v té výši, v jaké byl uznán.

V předmětné věci dlužník dluh platně uznal ve smyslu ust. 558 obč. zák., když byly splněny výše uvedené náležitosti, kterých je třeba k jeho platnosti. Jelikož žalovaný jako dlužník, ačkoliv poučen o jeho důkazním břemenu, že dluh nevznikl, byl bez dalších důkazních návrhů, má se za to, že dluh v době uznání trval.

S ohledem na skutečnost, že v dané věci trvala právní domněnka existence dluhu v době uznání, soud žalobě jako důvodné v části jistiny a jejího příslušenství vyhověl (nárok č. 1).

Rovněž nárok č. 2 je po právu, jelikož šlo o plnění z právního důvodu, tedy dle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.05.2011, č.j. 8 Co 172/2011-286, který odpadl. Jde tedy ve smyslu ust. § 451 obč. zák. o bezdůvodné obohacení dlužníka na úkor žalobkyně. Ke dni rozhodnutí tato pohledávka již existuje jako nepodmíněná.

Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení žalobkyně se sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 2.100,-Kč ve výši 6.300,-Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, návrh na přerušení řízení ze dne 08.07.2012) dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby po 3.100,-Kč ve výši 9.300,-Kč (návrh na pokračování v řízení ze dne 18.08.2013, vyjádření k pokračování v řízení a zpětvzetí žaloby proti Mgr. Ivo Tichovskému, insolvenčnímu správci dlužníka Mgr. Filipa Mrázka ze dne 25.09.2013 a účast u jednání dne 20.08.2014) dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., za 2 úkony právní služby po 1.550,-Kč (vyjádření k odvolání ze dne 12.01.2014, doplnění vyjádření k odvolání ze dne 08.02.2014) ve výši 3.100,-Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. a ust. 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb, z náhrady hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 8 úkonů právní služby po 300,-Kč ve výši 2.400,-Kč. Celkem tedy odměna za zastupování advokátem činí částku 21.100,-Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalobkyně je plátcem DPH, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající 21% DPH (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.), což činí částku 4.431,-Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení žalobkyně činí 25.531,-Kč.

Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 28.08.2014

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová