36 ICm 3021/2015
36 ICm 3021/2015-35 (KSOS 36 INS 11600/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Horizont ISPL v.o.s., se sídlem Ostrava-Heřmanice, Koněvova 177/61, IČO 28599373, insolvenčního správce dlužníka V.I.T. GROUP, s.r.o., se sídlem Třinec- Lyžbice, Lidická 1264, IČO 25888188, proti žalovanému Bogdanu anonymizovano , anonymizovano , bytem Třinec-Lyžbice, Olšová 898/6, zastoupenému JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Poděbradova 1243/7, o odpůrčí žalobě,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že platby ze dne 03.05.2013 ve výši 421.000,-Kč, ze dne 03.04.2013 ve výši 600.000,-Kč, ze dne 02.11.2012 ve výši 425.000,-Kč, ze dne 23.01.2012 ve výši 50.000,-Kč, celkem tedy 1.496.000,-Kč, jsou vůči věřitelům přihlášeným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 11600/2014 neúčinnými právními úkony, a dále, aby žalovanému byla uložena povinnost vydat obdržené plnění v celkové výši 1.496.000,-Kč do majetkové podstaty dlužníka, se zamítá.

II. O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 31.07.2015 domáhal se žalobce, aby bylo určeno, že platby ze dne 03.05.2013 ve výši 421.000,-Kč, ze dne 03.04.2013 ve výši 600.000,-Kč, ze dne 02.11.2012 ve výši 425.000,-Kč, ze dne 23.01.2012 ve výši 50.000,-Kč, celkem tedy 1.496.000,-Kč, jsou vůči věřitelům přihlášeným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 11600/2014 neúčinnými právními úkony, a dále aby žalovanému byla uložena povinnost vydat obdržené plnění v celkové výši 1.496.000,-Kč do majetkové podstaty dlužníka. V žalobě tvrdil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 11600/2014-A-39 ze dne 01.08.2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka V.I.T. GROUP, s.r.o. a usnesením téhož soudu č.j. KSOS 36 INS 11600/2014-B11 ze dne 13.11.2014 byl insolvenčním správcem dlužníka ustanoven žalobce. Na základě šetření žalobce (v rámci insolvenčního řízení) bylo z bankovních výpisů dlužníka zjištěno, že z majetku dlužníka byly odeslány platby v celkové výši 1.496.000,-Kč na bankovní účet žalovaného, a to konkrétně na číslo bankovního účtu 231223634/0300. Insolvenční správce v rámci své činnosti nedohledal žádné účetní podklady, které by vykazovaly existující závazek mezi dlužníkem a žalovaným, na základě kterého by bylo povinností dlužníka platit žalovanému částku v celkové výši 1.496.000,-Kč. Žalobce má za to, že uskutečněné platby dlužníka na bankovní účet žalovaného dne 03.05.2013 421.000,-Kč, 03.04.2013 600.000,-Kč, 02.11.2012 425.000,-Kč a 23.01.2012 50.000,-Kč jsou neúčinnými právními úkony. Neúčinnost bezúplatných plateb spatřuje žalobce v tom, že se jedná o právní úkon bez přiměřeného protiplnění podle ust. § 240 insolvenčního zákona.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když podle jeho názoru žalobce nemá k dispozici pravděpodobně kompletní účetnictví, neboť nikdy nepřijal plnění od dlužníka bez právního důvodu. Uvedl, že není s dlužníkem osobou blízkou, neboť v rozhodné době byla jedinou společnicí a jednatelkou paní Alena anonymizovano , se kterou není žalovaný v žádném příbuzenském ani jiném vztahu. Rovněž stávající jednatel Rostislav anonymizovano není s žalovaným v žádném vztahu-příbuzenském ani jiném, když jde toliko o shodu jmen.

Žalobce v písemném podání ze dne 05.09.2016 uvedl, že se domnívá, že žalovaný je synem bývalého jednatele a společníka dlužníka pana Bohdana anonymizovano , anonymizovano (správně má být uve anonymizovano ), tedy osoby dlužníku blízké. Vzhledem k tomu, že domnívaný otec i matka (Ing. Halina anonymizovano , anonymizovano ) byli jednateli a společníky dlužníka, a tedy jeho blízkými osobami, usuzuje žalobce, že i žalovaný bude mít k právnické osobě vztah obdobný vztahu rodinnému a současně by pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní, a to nejen pro jeho zaměstnanecký poměr k dlužníku. Nadto uvedl, že žalovaný nejenže byl vzhledem k dlužníku v pracovním poměru, ale byly mezi nimi prováděny i obchodní operace, čímž právnickou osobu dlužníka přímo ovlivňoval. Jedna z těchto transakcí je i předmětem žaloby, neboť její důvod nebyl dosud blíže specifikován. Na základě výše uvedeného žalobce dovozoval, že v dané věci se jedná rovněž o úkon podle ust. § 242 insolvenčního zákona, když žalovanému musel být se zřetelem ke všem okolnostem znám úmysl dlužníka zkrátit uspokojení věřitele.

Žalovaný poté navrhoval zamítnutí žaloby, a to ze tří důvodů, pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného, pro nedostatek tvrzení žalobce k odporovanému úkonu a pro opožděnost žaloby ve vztahu k odpůrčímu nároku podle ust. § 242 insolvenčního zákona, který byl uplatněn až v podání žalobce dne 05.09.2016.

ICM R

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Z listin z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 36 INS 11600/2014 soud zjistil, že dne 24.04.2014 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen návrh věřitele-Moravského Peněžního Ústavu-spořitelního družstva na zahájení insolvenčního řízení dlužníka V.I.T. GROUP, s.r.o. a dle vyhlášky bylo insolvenční řízení zahájeno dne 25.04.2014. Usnesením ze dne 01.08.2014, č.j. KSOS 36 INS 11600/2014-A39, byl zjištěn úpadek dlužníka V.I.T. GROUP, s.r.o., na jeho majetek byl prohlášen konkurs, insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Roman Krakovka. Účinky rozhodnutí o úpadku ve věci dlužníka nastaly téhož dne 01.08.2014. Usnesením ze dne 13.11.2014, č.j. KSOS 36 INS 11600/2014-B11, soud potvrdil ustanovení Horizont ISPL v.o.s., Koněvova 177/61, Ostrava, insolvenčním správcem, a to na základě rozhodnutí schůze věřitelů ze dne 13.11.2014 o odvolání a jmenování nového insolvenčního správce. Z identifikátoru elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.07.2015 soud zjistil, že tohoto dne byla podána včasná odpůrčí žaloba věcně aktivně legitimovaným žalobcem proti žalovanému (kterému byly vyplaceny peněžní prostředky) a jsou tak splněny formální předpoklady projednatelnosti incidenční odpůrčí žaloby dle ust. § 239 IZ, dle kterého odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou, podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor (odst. 1) a insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).

Po věcné stránce soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím zjištěním:

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 24355, soud zjistil, že V.I.T. GROUP, s.r.o. byla zapsána v obchodním rejstříku dne 11.09.2001 jako společnost s ručením omezeným, jako statutární orgán-jednatelé byli zapsáni v době od 08.09.2003 do 08.06.2011 (s dnem vzniku funkce 17.07.2003 a dnem zániku funkce 01.06.2011) Ing. Halina anonymizovano , anonymizovano , bytem Třinec-Lyžbice, Olšova 898/6 a Bohdan anonymizovano , anonymizovano , bytem Třinec-Lyžbice, Olšova 898/6. V období od 08.06.2011 do 04.04.2014 (s dnem vzniku funkce 01.06.2011 a dnem zániku funkce 21.02.2014) byla zapsána jako statutární orgán-jednatelka Alena anonymizovano , anonymizovano . Od 04.04.2014 (s dnem vzniku funkce 21.02.2014) až dosud je zapsán jako statutární orgán-jednatel Rostislav anonymizovano , nar. 20.02.1965.

Z výpisu z centrální evidence obyvatel MV ČR soud zjistil, že Bohdan anonymizovano , anonymizovano má evidován trvalý pobyt od 15.03.1993 až dosud na adrese Třinec-Lyžbice, číslo domovní 898 a Bogdan anonymizovano , anonymizovano (žalovaný) má evidován trvalý pobyt od 24.01.2000 až dosud na adrese Třinec-Lyžbice, číslo domovní 898.

ICM R

Z výpisu účtu dlužníka č. 0002107071449/2700 u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. vzal soud za prokázáno, že dlužník odeslal příjemci Bogdanu anonymizovano na účet 231223634/0300 tyto platby: 03.05.2013 421.000,-Kč, 03.04.2013 600.000,-Kč, 02.11.2012 425.000,-Kč a 23.01.2012 50.000,-Kč, tedy celkem 1.496.000,-Kč.

Provedení těchto plateb specifikovaných v žalobě a vyplývajících z výpisu z účtu dlužníka žalovaný nesporoval.

Z listiny nazvané jako oznámení o přijaté platbě ze dne 02.11.2012 adresované dlužníkovi soud zjistil, že tímto dopisem Bogdan anonymizovano (žalovaný) oznámil dlužníkovi, že na svůj bankovní účet obdržel platbu 425.000,-Kč z účtu dlužníka u UniCredit Bank a.s. V dopise sděluje, že na základě vzájemné domluvy bude tato částka použita na úhradu pohledávek, která Vaše společnost vůči nám eviduje .

Ze soupisu zaměstnanců dlužníka k datu 16.11.2015 soud zjistil, že Bogdan anonymizovano , označený rodným číslem (žalovaný) byl u dlužníka zaměstnán v době od 01.08.2007 do 27.09.2007, od 11.12.2007 do 31.03.2008, od 18.05.2009 do 31.07.2009 a od 01.01.2011 do 27.06.2014.

Po takto provedeném dokazování se soud zabýval vyjasněním zásadní otázky, zda se v daném případě-výplaty peněžních prostředků jednalo o právní úkon či faktickou činnost, když předpokladem neúčinnosti zkracujícího právního úkonu jak bez přiměřeného protiplnění, tak úmyslně zkracujícího je nejen zkrácení věřitelů či úmysl zkrátit věřitele v uspokojení jejich pohledávek, ale především existence právního úkonu s tím, že ne každý bankovní převod peněžních prostředků, ani každý výběr peněžních prostředků v hotovosti je právním úkonem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 02.03.2004, sp.zn. 30 Cdo 531/2003, dostupné na www.nsoud.cz, rozhodnutí ze dne 27.02.2014, sp.zn. 29 Cdo 677/2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 60/2014). Povinnost tvrzení a důkazní povinnost v tomto ohledu, tedy že se jedná o právní úkon či právní úkony, nesl žalobce. V této souvislosti byl žalobce u jednání dne 23.09.2016 dle ust. 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučen soudem o tom, že je zapotřebí doplnit tvrzení a důkazy, na základě čeho dlužník poskytl žalovanému v žalobě popsané plnění; žalobce byl vyzván, nechť konkrétně definuje vztah účastníků, na základě kterého bylo plněno s poučením, že pokud tak neučiní a tvrzení a důkazy nedoplní, může to znamenat, že nebude s odpůrčí žalobou úspěšný.

Žalobce po poučení soudu pouze uvedl, že jako insolvenční správce nemá k dispozici kompletní účetnictví a nedohledal tedy žádné doklady, které by osvědčovaly původ plateb, výlučně z těchto důvodů pak nemůže doplnit tvrzení k definici závazku, na základě kterého bylo plněno. Podle jeho názoru by původ a důvod plateb mohla osvětlit jednatelka dlužníka Alena anonymizovano a Bohdan anonymizovano , který měl dispoziční oprávnění k předmětnému účtu dlužníka. Navrhoval proto, aby tyto osoby byly vyslechnuty.

Soud výslech Aleny anonymizovano a Bohdana anonymizovano neprovedl, jelikož dokazování se prvotně váže na skutková tvrzení, tedy jinými slovy dokazování provedeno nebylo pro deficit tvrzení k rozhodujícím skutečnostem.

Poté dospěl k následujícím závěrům. Insolvenční správce v rámci své činnosti nedohledal žádné doklady, které by vykazovaly existující závazek mezi dlužníkem a

ICM R

žalovaným, na základě kterého by bylo povinností dlužníka platit žalovanému částku v celkové výši 1.496.000,-Kč. Existence závazkového vztahu mezi dlužníkem a žalovaným o určitém konkrétním obsahu, jakož i plnění (výplata finančních prostředků) dlužníka žalovanému odpovídající předmětu tohoto závazku, který by byl definován nezaměnitelným způsobem, nebylo tvrzeno. Platby ze strany dlužníka dne 03.05.2013 421.000,-Kč, 03.04.2013 600.000,-Kč, 02.11.2012 425.000,-Kč a 23.01.2012 50.000,-Kč byly vůči žalovanému Bogdanu anonymizovano (na účet 231223634/0300) nesporně provedeny. Žalovaný jako příjemce plateb byl zaměstnancem dlužníka. Jednatelem dlužníka v okamžiku výplaty finančních částek byla Alena anonymizovano .

Poté se soud v prvé řadě zabýval tím, zda nesporné převody finančních částek z účtu dlužníka na účet žalovaného dne 03.05.2013 ve výši 421.000,-Kč, 03.04.2013 ve výši 600.000,-Kč, 02.11.2012 ve výši 425.000,-Kč a 23.01.2012 ve výši 50.000,-Kč, jsou právní úkony, jimiž lze odporovat.

Za neúčinný lze podle ust. § 235 odst. 1 IZ považovat každý právní úkon dlužníka, kterým zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitelé na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník), jímž se mj. zrušuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 3028 se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

S ohledem na přechodná ustanovení nového občanského zákoníku je třeba na projednávanou věc použít úpravy zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), a to vhledem k tomu, že plnění bylo poskytnuto před rokem 2014.

Podle ust. § 34 občanského zákoníku, právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

Nelze-li z objektivně zjevných okolností zjistit, že projev vůle ke zmíněným následkům směřuje, není tento projev vůle právním úkonem.

Úspěch žalobce ve věci závisel na zjištění-k jakému vztahu a s jakým obsahem mezi dlužníkem a žalovaným došlo, a že dlužník s úmyslem splnit konkrétně definovaný závazek poskytl žalovanému v žalobě popsané plnění.

ICM R

Žalobce v tomto ohledu svou povinnost tvrzení (ani přes výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř.) nesplnil. Žalobce v daném případě tvrdil pouze výsledek-platby zaevidované na bankovním účtu dlužníka, nikoliv však skutečnosti tento zakládající. Jeho žalobní tvrzení tak zůstala jen ve zcela obecné rovině.

Sporné řízení se řídí zásadou projednací. Má-li být účastník řízení úspěšný, musí splnit své procesní povinnosti. V prvé řadě se jedná o povinnost tvrzení, uloženou účastníkovi v § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., která se v právní teorii rovněž nazývá břemenem tvrzení. Dle tohoto ustanovení musí účastník tvrdit významné skutečnosti pro rozhodnutí soudu. Pro úplnost zbývá dodat, že všechna tato tvrzení je pak povinen účastník prokázat dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř., ve kterém je zakotvena povinnost důkazní. Důkazní návrhy však chybějící tvrzení o právně významných skutečnostech nahradit nemohou (což byl tento případ). Důkazní břemeno a břemeno tvrzení o splnění uvedených obecných předpokladů neúčinnosti právních úkonů ve smyslu ust. § 235 odst. 1 IZ, tj. že se v daném případě jednalo o činnost podřaditelnou pod institut právního úkonu, tedy že ve smyslu § 34 občanského zákoníku šlo o projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují, tížilo žalobce (ust. § 7 IZ a § 101 odst. 1 písm. a) a § 120 o.s.ř.).

Za situace, kdy žalobce břemeno tvrzení k rozhodujícím skutečnostem neunesl, soudu nezbylo, než nesporné výplaty jednotlivých částek žalovanému považovat za pouhé platební transakce, nikoliv za právní úkony dlužníka vůči žalovanému, kterým by bylo možné odporovat ve smyslu ust. § 235 odst. 1 IZ. Žaloba byla proto zamítnuta, aniž by se soud zabýval dalšími předpoklady tvrzené neúčinnosti, jak má na mysli např. ust. § 240 či případně ust. § 242 IZ.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení si soud vyhradil výrokem II. rozsudku na pozdější dobu (o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením).

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 23.09.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R