36 ICm 2724/2013
Jednací číslo: 36 ICm 2724/2013-183 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 36 INS 17559/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Ing. Jiří Hanák, se sídlem Erbenova 29, 703 00 Ostrava- Vítkovice, insolvenční správce společnosti DAMAJKA Recycling s.r.o., IČ 26861267, se sídlem Sobáčov 49, 783 21 Mladeč, zastoupen JUDr. Klárou Tomaierovou, advokátkou se sídlem Jankovcova 1037/49, Praha 7, 170 00, proti žalovanému: ZKJD-TECH s.r.o., IČO 28637429, se sídlem Sobáčov 49, 783 21 Mladeč, zastoupenému Mgr. Zuzanou Zinrákovou, advokátkou se sídlem Palachovo nám. 1, 772 00, Olomouc, o odpůrčí žalobě,

takto:

I. Určuje se, že dohoda o finančním vyrovnání uzavřená dne 21. října 2010 mezi dlužníkem DAMAJKA Recycling, s.r.o., se sídlem Mladeč-Sobáčov 49, 783 21, IČ 26861267, a společností ZKJD-TECH, s.r.o., se sídlem Mladeč-Sobáčov 49, 783 21, IČ 28637429, a smlouva o změně subjektu leasingové smlouvy č. 3670395 uzavřená dne 21. října 2010 mezi dlužníkem, společností ZKJD-TECH, s.r.o., a společností ČSOB Leasing, a.s. (s jejím souhlasem), j s o u vůči věřitelům dlužníka a majetkové podstatě dlužníka neúčinné.

II. Žalovaný je p o v i n e n do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat žalobci do majetkové podstaty dlužníka DAMAJKA Recycling, s.r.o., se sídlem Mladeč-Sobáčov 49, 783 21, IČ 26861267, rypadlo-nakladač Volvo BL 71, reg. značka MO02588, č. karoserie isir.justi ce.cz

13835, a v případě nemožnosti takového plnění zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka rovnocennou náhradu

III. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 29.276 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Kláry Tomaierové, advokátky.

IV. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit soudní poplatek 4.000 Kč, a to ČR na účet Krajského soudu v Ostravě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

V předmětné věci k návrhu žalobce rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 1. 2015, č. j.-51 tak, že žalobě vyhověl, rozhodl negativně o náhradě nákladů řízení účastníků a uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 4.000 Kč. K odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2015, č. j. 12 VSOL 112/2015-81 zrušen a vrácen soudu k dalšímu řízení a to ze závazným právním názorem, zejména pokud jde o závěr soudu prvního stupně, že žalovaný, v jehož prospěch dlužník právní úkon učinil je osobou blízkou dlužníkovi a úpadek dlužníka se proto předpokládaná, a tedy že dlužník učinil právní úkon v době, kdy se prokazatelně nacházel v úpadku. Odvolací soud uvedl, že ve vztahu k těmto skutečnostem soud prvního stupně neprováděl žádné dokazování, účastníky nijak procesně nepoučil o jejich právech a povinnostech ve vztahu ke koncentraci řízení vzhledem k procesní situaci v řízení s tím, že v odvolání žalovaný vznesl řadu argumentů s odkazem na judikaturu, jimiž hodlá změnit názor soudu o tom, že žalovaný a dlužník byly osoby navzájem blízké. Odvolací soud pak uvedl, že bude nezbytné zjistit skutečný stav ohledně faktických vztahů mezi dlužníkem, Jarmilou Damajkovou, Zdeňkem Damajkou a případně jejich synem a teprve z toho vyhodnotit, zda mezi dlužníkem a žalovaným byl v době uzavření dotčených smluv vztah osob blízkých. Teprve na tomto podkladě bude možné činit závěr, zda nastala presumpce úpadku dlužníka v době realizace napadených úkonů či zda tato skutečnost bude předmětem dalšího dokazování. Dále bylo uloženo vypořádat se s věcnými námitkami, které žalovaný uplatnil v odvolání ve vztahu k poskytnutému protiplnění za nabytí nakladače nebo k zahrnutí rypadla do majetkové podstaty dlužníka.

Žalobce podal dne 8. 8. 2013 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že právní úkony dlužníka tak, jak je specifikováno ve výroku I. žalobního petitu, jsou vůči věřitelům dlužníka a majetkové podstatě neúčinné a že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku vydat žalobci do majetkové podstaty dlužníka rypadlo-nakládač Volvo BL 71 tak, jak je specifikováno ve výroku II. žaloby.

Žalobce jako insolvenční správce uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě z 8. 8. 2012, č.j. KSOS 36 INS 17559/2012-A-5, byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz. Následně byl žalobce ustanoven insolvenčním správcem dlužníka. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka a vydání dlužníkova plnění z takových neúčinných právních úkonů do

ICM R majetkové podstaty. Pokud jde o vztahy mezi dlužníkem a žalovaným, pak žalobce uvedl, že minimálně od roku 2010 se dlužník nacházel v úpadku. Dlužník měl splatné závazky vůči svým věřitelům. Na majetek dlužníka byly vedeny exekuce. Dlužník měl mimo jiné splatné závazky vůči Ondřeji Petrovi z titulu náhrady škody a smluvní pokuty za porušení povinnosti dlužníka ze smlouvy o dílo uzavřené 29. 9. 2008. Ondřej Petr žalobou z 20. 8. 2010 uplatnil u rozhodčího soudu při Hospodářské komoře úhradu dlužné částky ve výši 2.790.363 Kč. Rozhodčím nálezem rozhodčího soudu z 21. 11. 2011 byla dlužníkovi uložena povinnost, aby zaplatil Ondřeji Petrovi částku 1.162.900 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci 27.12.2011. Dlužník, resp. Zdeněk Damajka, a Jarmila Damajková (manželka Zdeňka Damajky), jednatelé dlužníka, se na podání insolvenčního návrhu a na insolvenční řízení dlužníka, resp. na zmaření uspokojení věřitelů, připravovali od roku 2010, tj. poté, co Ondřej Petr podal proti dlužníkovi uvedenou žalobu. Dne 27. 9. 2010 vznikla společnost ZKJD-TECH, s.r.o. Jednatelkou žalovaného byla Jarmila Damajková, bývalá jednatelka dlužníka a bývalá manželka jednatele dlužníka, a Kamil Damajka, syn jednatele dlužníka. Kamil Damajka je současně jediným společníkem společnosti ZKJD-TECH, s.r.o.

Společnost ZKJD-TECH, s.r.o., byla patrně založena za účelem vyvedení aktiv z dlužníka s cílem zkrátit uspokojení věřitelů dlužníka. Dlužník postupně převedl společnosti ZKJD-TECH, s.r.o., většinu svých aktiv. Dlužník ve skutečnosti nikdy neobdržel od společnosti ZKJD-TECH, s.r.o., za převedená aktiva žádné protiplnění. Veškerá plnění byla poukázána na účet Zdeňka Damajky, jednatele dlužníka.

K právním úkonům dlužníka žalobce uvádí následující. Dlužník a společnost ČSOB Leasing uzavřeli 12. 9. 2008 leasingovou smlouvu č. 3802579, předmětem této smlouvy byl nájem nakládače Atlas AR 50 s možností následného odkupu za stanovených podmínek leasingovou smlouvou. Dlužník a společnost ČSOB Leasing dále uzavřeli 24. 4. 2006 leasingovou smlouvu číslo 3670395, předmětem této leasingové smlouvy byl nájem rypadla-nakladače Volvo BL 71 s možností následného odkupu za stanovených podmínek leasingovou smlouvou. Dlužník a žalovaný uzavřeli 24. 10. 2010 dohodu o finančním vyrovnání, předmětem dohody byl závazek žalovaného převzít leasingové smlouvy a uzavřít s dlužníkem se souhlasem ČSOB smlouvy o změně subjektu leasingových smluv. Za převod uvedených leasingových smluv, resp. postoupení práv z leasingových smluv, se žalovaný zavázal uhradit dlužníkovi částku 282.683 Kč, a to na bankovní účet uvedený v dohodě. Dlužník, žalovaný a společnost ČSOB dne uzavřeli 21. 10. 2010 smlouvu o změně subjektu leasingové smlouvy. Předmětem smlouvy byl převod práv a povinností dlužníka z leasingové smlouvy II. žalovanému.

Pokud jde o propojení mezi dlužníkem a žalovaným (osoby blízké), tak žalovaný je osobou blízkou dlužníkovi, a to podle § 116 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, který žalobce cituje. Za analogického použitý ust. § 116 občanského zákoníku je žalovaný osobou blízkou dlužníkovi, kdy jednatelem dlužníka a žalovaného byla Jarmila Damajková. Dlužník učinil uvedené úkony ve prospěch osoby jemu blízké. Dlužník byl proto v době, kdy učinil výše uvedené úkony v úpadku, když tato skutečnost, že dlužník byl v době, kdy učinil uvedené úkony, v úpadku, se podává rovněž z insolvenčního návrhu dlužníka.

Ustanovení § 66a odst. 7 obchodního zákoníku stanoví, že není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a osoby jí ovládané tvoří koncern. Podle § 66a odst. 2

ICM R obchodního zákoníku je ovládající osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby, přičemž za nepřiměřený vliv je považován vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby. Zdeněk Damajka, jednatel dlužníka, je ovládající osobou žalovaného, když společnost ZKJD ovládá nepřímo (prostřednictvím jiných osob-manželky a syna). Propojení dlužníka, resp. jednatele dlužníka a žalovaného nasvědčuje rovněž skutečnost, že část obchodní firmy žalovaného se skládá z počátečních písmen jmen a příjmení jednatele dlužníka, Jarmily Damajkové a Kamila Damajky. Zdeněk Damajka ovládá rovněž dlužníka. Dlužník a žalovaný jsou podrobeni jednotnému řízení a tvoří proto koncern ve smyslu § 66a odst. 7 obchodního zákoníku. Pokud jde o právní úkony učiněné v době úpadku, žalobce uvedl, že dlužník uzavřel dohodu a smlouvu o změně subjektu s osobou jemu blízkou, resp. převedl práva z leasingové smlouvy II. ve prospěch osoby jemu blízké. Dlužník byl proto v době, kdy učinil uvedené úkony, v úpadku zejména z tohoto důvodu. Skutečnost, že dlužník byl v době, kdy učinil výše uvedené úkony v úpadku, minimálně ve formě platební neschopností, se podává z insolvenčního návrhu dlužníka. Žalobce takovým úkonům dlužníka odporuje touto žalobou dle ust. § 235 a násl. insolvenčního zákona. Dlužník převedl na žalovaného práva z leasingové smlouvy, resp. žalovaný vstoupil do práv dlužníka z leasingové smlouvy II. V důsledku převodu leasingové smlouvy II., resp. postoupení práv dlužníka z leasingové smlouvy žalovanému došlo k tomu, že společnost ZKJD se po zaplacení jediné a poslední splátky ve výši 40.393 Kč a kupní ceny ve výši 1.200 Kč stala vlastníkem nakládače Volvo. Dlužník za převod práv z leasingové smlouvy neobdržel přiměřené, resp. žádné protiplnění. Pokud by dlužník nepostoupil práva z leasingové smlouvy II. žalovanému, dlužník by se stal po doplacení částky ve výši 41.593 Kč vlastníkem nakládače Volvo, jehož tržní hodnota byla minimálně 432.360 Kč. V důsledku uvedeného úkonu dlužníka došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů, neboť dlužník se zbavil majetku, který mohl vést k uspokojení věřitelů (dlužník mohl generovat zisk či mohl nakládač zpeněžit), aniž by za takový majetek dlužník obdržel přiměřené, resp. jakékoliv protiplnění. Dlužníkovi se za převod leasingové smlouvy žalovanému nikdy nedostala obvyklá cena nebo jiná přiměřená náhrada.

Vzhledem k osobní propojenosti žalovaného a dlužníka a k časové souslednosti úkonu a kroku učiněných dlužníkem je zřejmé, že dlužník učinil veškeré úkony s úmyslem zkrátit uspokojení věřitelů dlužníka. Všechny rozhodující skutečnosti, zejména že dlužník neplní své závazky vůči svým věřitelům a úmysl zkrátit uvedenými úkony věřitele dlužníka, musely být žalovanému známy. Ve smyslu ust. § 236 odst. 1 insolvenčního zákona náleží plnění dlužníka z neúčinných úkonů do majetkové podstaty. V souladu s ust. § 237 odst. 1 insolvenčního zákona osoba, v jejíž prospěch byl neúčinný úkon učiněn, a osoba, která měla z neúčinného úkonu prospěch, má povinnost vydat dlužníkovo plnění do majetkové podstaty. Dle § 239 odst. 4 insolvenčního zákona, dlužníkovo plnění z neúčinných úkonů náleží do majetkové podstaty poté, co bylo soudem pravomocně vyhověno odpůrčí žalobě.

Poté co věc byla zrušena Vrchním soudem v Olomouci k otázce zda dlužník a žalovaná skutečně naplňovaly znaky osob blízkých, právní zástupce žalobce doplnil, že právní úkony, které jsou předmětem tohoto řízení byly učiněny 21. října 2010. V tomto okamžiku byla jednatelkou dlužníka i jednatelkou žalovaného paní Jarmila Damajková. S touto skutečností a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 3301/2012 vyplývá, že dlužník a žalovaný byly osoby blízké. Osobní provázanost dlužníka a žalovaného je dána také vztahem jednatelů dlužníka p. Zdeňka Damajky

ICM R a Jarmily Damajkové, tedy otce a matky jediného společníka a jednatele žalovaného. Rovněž i jednatel dlužníka Zdeněk Damajka je osobou blízkou s jednatelem žalované Jarmily Damajkové, neboť byl 21. 10. 2010 jejím manželem. Právní zástupce žalobce odkazuje na znění § 116 občanského zákoníku, podle kterého je osobou blízkou manžel a příbuzný v řadě přímé.

Po rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci žalobce doplnil svoji argumentaci podáním z 31. března 2016, kdy doplňuje svá skutková a právní tvrzení a dále uvádí, že se vyjadřuje k některým ryze účelovým tvrzením žalovaného. Za převod uvedených leasingových smluv se žalovaný zavázal uhradit dlužníkovi částku 282.683 Kč, a to na bankovní účet uvedený v dohodě. Dále byla uzavřena smlouva o změně leasingu, pokud jde o skutečnost, zda dlužník a žalovaný jsou osoby blízkými, pak z úplného výpisu z Obchodního rejstříku ohledně dlužníka se podává, že v době uzavření dohody a smlouvy o změně leasingu byli jednateli dlužníka pan Zdeněk Damajka, nar. 1965 a paní Jarmila Damajková, nar. 1964. Dle úplného výpisu z Obchodního rejstříku ohledně žalovaného se podává, že dne 21. října 2010 byli jednateli žalovaného paní Jarmila Damajková a Kamil Damajka a Kamil Damajka byl jediným společníkem žalovaného. Zdeněk Damajka a Jarmila Damajková byli v době uzavření dohody manželé. Manželství zaniklo až rozsudkem o rozvodu manželství v roce 2013. Kamil Damajka je synem Zdeňka a Jarmily Damajkových. S odkazem na ustanovení § 116 občanského zákoníku se osobou blízkou rozumí příbuzný v řadě přímé, syn, sourozenec, manžel, partner, jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Z textu zákona je zřejmé, že Zdeněk, Jarmila a Kamil Damajkovi jsou vzájemně osobami blízkými, přitom není rozhodující jaké skutečné vztahy k sobě chovají. City ostatně lze jen stěží objektivně ověřit. Občanský zákoník nevyžaduje žádnou míru kvality vztahu mezi osobami (manžely, rodiči a synem) proto, aby mohli být označeny za osoby blízké, ono pociťování újmy druhého jako újmy vlastní je vyžadováno pouze u jiných osob v poměru rodinném nebo obdobném. Skutečné vztahy mezi manžely Damajkovými a jejich synem jsou tudíž pro posouzení této věci zcela irelevantní, ať již byly jakékoliv. Nad rámec uvedeného je nepravdivé tvrzení žalovaného, že manželé Damajkovi od roku 2005 ukončili řešených jejich podnikatelských záležitostí. Právě v roce 2005 vznikla společnost dlužníka. Zdeněk a Jarmila Damajkovi uzavřeli smlouvu o zúžení společného jmění manželů ještě předtím, než spolu začali podnikat. Zřejmě ve snaze minimalizovat dopady podnikání do jejich soukromé majetkové sféry. Je zcela irelevantní, zda byla či nebyla paní Jarmila Damajková formální či skutečnou jednatelkou dlužníka. Jarmila Damajková byla zapsána v obchodním rejstříku jako statutární orgán dlužníka, rovněž není pravda, že by Jarmila Damajková v roce 2005 neměla přehled o podnikatelských záležitostech dlužníka a že by za dlužníka jednal výlučně Zdeněk Damajka. Žalobce dokládá několik dokumentů, které byly po roce 2005 za dlužníka podepsány právě Jarmilou Damajkovou, jako jednatelkou. Šlo například o mandátní smlouvu, dodatek č. 1 ke smlouvě o vedení účetnictví, smlouva o budoucí smlouvě z 29. února 2008, smlouva o nájmu nebytových prostor z 27. listopadu 2008, smlouva o dílo č. ES 1/2008 z 29. září 2008 a smlouva o vyplňovacím směnečném právu z 2. 6. 2008. Není pravdivé tvrzení, že by Jarmila Damajková neměla přehled o finančním stavu dlužníka, když sama vyhotovila a podepsala daňové přiznání k dani silniční za kalendářní rok 2009 a 2010. Je zřejmé, že Jarmila Damajková měla přístup k účetnictví dlužníka, na jehož vedení ostatně sama uzavřela smlouvu. Žalovaný se snaží účelově tvrdit, že manželé Damajkovi nebyli

ICM R fakticky manžely od roku 2005 je evidentní, že i po rozvodu manželství spolu Damajkovi bydleli na téže adrese. Z veškerého uvedeného jednání Zdeňka, Jarmily a Kamila Damajkových je zcela evidentní, že se jedná o osoby blízké, jejich osobní provázanost se projevuje i v jejich podnikatelské sféře. Společnost žalovaného vznikla v září 2010 poté, co byla podána žaloba v srpnu 2010 věřitele Ondřeje Petra proti dlužníkovi u Rozhodčího soudu Hospodářské komory České republiky. Jednání Zdeňka, Jarmily a Kamila Damajkových shodně tak, jako dlužníka a žalovaného proběhlo v naprosté shodě, provázanosti a po předchozí domluvě. Snaha převést veškerý majetek dlužníka do vlastnictví žalovaného a zkrátit tak jeho věřitele je zřejmá. V další části tohoto vyjádření, právní úkony učiněné v době úpadku žalobkyce rekapituluje již tvrzené skutečnosti.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 14. 8. 2014 a uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou. Pokud jde o propojení osob Jarmily Damajkové a Zdeňka Damajky, pak žalovaný uvedl, že v roce 2005 vyvrcholila manželská krize, z tohoto důvodu tito rozdělili SJM uzavřením smlouvy o zúžení SJM formou notářského zápisu, sepsanou JUDr. Vlastou Audyovou dne 16. 2. 2005, čímž došlo k ukončení soužití ve všech směrech a manželství pokračovalo pouze formálně. Manželství Jarmily Damajkové a Zdeňka Damajky bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci z 14. 1. 2013, č.j. 11 C 429/2012-10. V roce 2005 došlo k faktickému ukončení manželského soužití, došlo k zúžení SJM a následně k rozvodu manželství. Žalovaný je přesvědčen, že nelze z účasti jedné osoby ve více společnostech posuzovat, že by taková osoba zakládala mezi jednotlivými společnostmi vztah osob blízkých. Dlužník a společnost ZKJD-TECH, s.r.o., existovaly vedle sebe ve stejném sektoru trhu, aniž by nějakým způsobem dlouhodobě mezi sebou rozvíjely své obchodní vztahy. Okolnost, že právnická osoba na straně jedné a fyzická osoba na straně druhé mají společnou osobu jednatele, z nich ještě nedělá osoby, jež jsou si navzájem blízké. Navíc k uzavření smluv, tak jak tvrdí žalobce, došlo v roce 2010, tedy v době, kdy dlužníka a společnost ZKJD-TECH, s.r.o., již nebylo možné posuzovat jako osoby blízké. Žalobce se pouze domnívá, že obchodní společnost ZKJD-TECH, s.r.o., byla vytvořena z počátečních písmen jmen. Zdeněk Damajka ve společnosti ZKJD-TECH, s.r.o., nikdy nefiguroval a od roku 2005 žil s bývalou manželkou odděleně. Finanční problémy se u dlužníka projevily v roce 2010, kdy dlužník neměl dostatek finančních prostředků na pravidelné splácení leasingových splátek na stroje-rypadlo, nakladač Volvo BL 71 a nakladač Atlas. Dne 21. 10. 2010 dlužník jako původní leasingový nájemce uzavřel se společností ZKJD-TECH, s.r.o., jako novým leasingovým nájemcem dohodu o finančním vyrovnání, kdy bylo dohodnuto, že společnost ZKJD-TECH, s.r.o., převezme leasingovou smlouvu č. 36703395 uzavřenou mezi dlužníkem a ČSOB Leasing, a.s., jejímž předmětem byl leasing rypadla-nakladače Volvo, typ stroje BL 71 (dále leasingová smlouva II.) a současně, že převezme leasingovou smlouvu č. 3802579 uzavřenou mezi dlužníkem a ČSOB Leasing, a.s., kdy předmětem byl leasing rypadla-nakladač Atlas (dále jen leasingová smlouva I.). V dohodě se společnost ZKJD-TECH, s.r.o., zavázala dlužníkovi poskytnout plnění 282.683 Kč, které dlužníkovi uhradila na bankovní účet č. 206316094/0300 uvedený ve smlouvě o změně subjektu leasingu. K tomu žalovaný dokládá fakturu č. 83/10 z 21. 10. 2010 a dále výpisy z účtu. Nezakládá se na pravdě, že dlužník za převod leasingových smluv neobdržel žádné plnění. Na základě těchto skutečností pak byla uzavřena smlouva o změně subjektu leasingových smluv. K tomuto se dlužník rozhodl poté, co obdržel od ČSOB Leasing, a.s., výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 1.454 Kč vyplývající z leasingové smlouvy I. a dále výzvu k úhradě částky 9.293 Kč vyplývající z leasingové

ICM R smlouvy II. Jelikož dlužník převedl leasingové smlouvy společnosti ZKJD-TECH, s.r.o., umožnil uspokojení věřitelů ze získaných peněžních prostředků. Pokud by tak dlužník neučinil, nemohl by splnit svůj závazek z leasingových smluv a současně by se vystavil sankcím ze strany společnosti ČSOB Leasing, a.s. Zde žalovaný odkazuje na čl. 1.6 odst. 1.6.1. Všeobecných smluvních podmínek k leasingové smlouvě a na čl. 4 odst. 4.2. bod 4.2.1. písm. a) Všeobecných smluvních podmínek k leasingové smlouvě, kdy mohlo dojít k převodu vlastnictví ze společnosti ČSOB na dlužníka po uhrazení všech závazků dlužníka jako leasingového nájemce. K uzavření smlouvy o změně subjektu leasingových smluv došlo v době, kdy dlužník již nebyl schopen hradit další splátky společnosti ČSOB Leasing, a.s., a existovalo reálné nebezpečí, že ČSOB Leasing, a.s., využije svého oprávnění postupovat v souladu s Všeobecnými smluvními podmínkami a ukončí leasingovou smlouvu výpovědí. Fakticky dlužník zvoleným postupem předešel vzniku dalších dluhů vůči dalšímu potencionálnímu věřiteli-společnosti ČSOB Leasing, a.s., přičemž předmět leasingu-nakladač Volvo by dlužník musel bez dalšího vydat společnosti ČSOB Leasing, a.s. K uzavření popsaných smluvních dokumentů došlo proto, že bylo nutno po dohodě s ČSOB Leasing, a.s., postupovat rychle, aby ČSOB Leasing, a.s., nevyužila svého práva obě leasingové smlouvy vypovědět.

Žalovaný odmítá tvrzení žalobce, že společnost žalovaného byla založena za účelem vyvedení aktiv z dlužníka s cílem zkrátit uspokojení věřitelů dlužníka. Stejně se nezakládá na pravdě, že dlužník převedl většinu svých aktivit na žalovaného, aniž by dlužník za převedená aktiva obdržel protiplnění. Dále nelze připustit zcela nepodložené domněnky žalobce o tom, že žalovaný se údajně podle dostupných informací, které však žalobce nijak nekonkretizoval, pečlivě připravoval na zmaření uspokojení věřitelů dlužníka. K založení společnosti žalovaného došlo 27. 9. 2010, v době zahájení posledního ročníku studia jediného společníka a zároveň jednatele Kamila Damajky s cílem zahájení vlastní podnikatelské činnosti a lepšího uplatnění na trhu práce. Jarmila Damajková se stala novým jednatelem z důvodu jejích zkušeností z oblasti řízení společností, aby Kamilu Damajkovi zpočátku pomohla s organizací a administrativním chodem společnosti. Jarmila Damajková byla rozhodnutím jediného společníka odvolána z funkce jednatele žalované společnosti k 28. 2. 2014. Žalovaný odmítá tvrzení žalobce, že žalovaný s dlužníkem tvořit koncern, když Zdeněk Damajka má být ovládající osobou společnosti žalované, kterou ovládá nepřímo přes manželku a syna. Zdeněk Damajka není ovládající osobou, jelikož nenaplňuje definici § 66a odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. V žádném případě nelze připustit názor žalobce, že se z formálního hlediska jedná o rodinu proto, že otec bude ovládat společnost svého syna, jen proto, že jsou rodinou. Dlužník a společnost žalovaného má různé předměty podnikání, předmět podnikání dlužníka spočívá v provádění staveb, jejich změn a odstraňování a dále výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona. Předmětem podnikání společnosti žalované je kromě provádění staveb, jejich změn a odstraňování opravy ostatních dopravních prostředků a pracovních strojů, výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1-3 živnostenského zákona. V návaznosti na výše uvedené proto z žádného jednání dlužníka či společnosti žalované nevyplývá, že by podléhaly jednotnému řízení ve smyslu § 66a odst. 7 obchodního zákoníku. Žalovaný trvá na tom, že společnost žalovaného není osobou blízkou dlužníkovi a ani s dlužníkem netvoří koncern. Dále žalovaný uvádí, že předmětem závazku společnosti žalovaného a dlužníka nebylo pouze rypadlo-nakládač Volvo BL 71, ale také rypadlo-nakládač Atlas AR 50. Vzhledem k tomu, že žalovaný a dlužník uzavřeli dané smlouvy ve vzájemné souvislosti s oběma nakládači, je nutno tyto smlouvy také tak

ICM R posuzovat a nelze oddělit posuzování smlouvy týkající se nakládače Volvo BL 71 od smlouvy týkající se nakládače Atlas AR 50, jak činí žalobce. Závazkový právní vztah mezi společností žalované a dlužníkem vznikl na základě dohody o finančním vyrovnání z 21. 10. 2010, jejímž předmětem bylo převzetí leasingové smlouvy č. 36703395 (nakládač Volvo BL 71) a převzetí leasingové smlouvy č. 3802579 (nakládač Atlas AR 50). Za převod těchto smluv se zavázala žalovaná uhradit 282.683 Kč, kterou následně žalovaná uhradila na účet ve smlouvě specifikovaný, č. účtu 206316094/0300. Žalobcovo tvrzení, že dlužník za převod neobdržel žádné protiplnění, není pravdivé. To, že byl bankovní účet veden na osobu Zdeňka Damajky, není z pohledu žalované společnosti významné, jelikož žalovaná smluvní povinnost uhradit částku za vyrovnání splnila, a toto nemůže jít k tíži žalované společnosti. V žádném případě se nejedná o neúčinný právní úkon, kterým dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů podle § 235 odst. 1 insolvenčního zákona. Žalovaná společnost je přesvědčena, že když dlužník převedl práva z leasingové smlouvy, umožnil uspokojení věřitelů ze získaných peněžních prostředků od žalované. Pokud by tak dlužník neučinil, nemohl by splnit svůj závazek z leasingové smlouvy II., a nikdy by vlastnické právo k nakládači Volvo nezískal, a současně by se vystavil sankcím ze strany ČSOB Leasing ve smyslu sjednaných podmínek ve Všeobecných smluvních podmínkách, kdy mohlo dojít k převodu vlastnictví ze společnosti ČSOB Leasing na dlužníka po uhrazení všech závazků dlužníka jako leasingového nájemce. Jak bylo výše uvedeno, k uzavření smlouvy o změně subjektu leasingové smlouvy II. došlo v době, kdy dlužník již nebyl schopen platit další splátky společnost ČSOB Leasing, a tedy existovalo reálné nebezpeční, že ČSOB Leasing využije svého oprávnění postupovat podle Všeobecných smluvních podmínek a ukončí leasingovou smlouvu II. výpovědí. Žalovaná společnost fakticky zvoleným postupem předešla vzniku dalších dluhů dlužníka vůči dalšímu potencionálnímu věřiteli-společnosti ČSOB Leasing, přičemž předmět leasingu-nakládač Volvo by dlužník musel bez dalšího vydat společnosti ČSOB Leasing, a.s. Je zřejmé, že žalovaná rozhodně nejednala s cílem poškodit věřitele, ale naopak s cílem minimalizovat dluhy dlužníka, a tudíž zvýšit možnost uspokojení zbývajících věřitelů. Žalobce uvádí, že by se dlužník stal po doplacení částky 41.593 Kč vlastníkem nakládače Volvo, ale už nezmiňuje, že by dlužník na doplacení této částky neměl potřebné finanční prostředky, jelikož jak sám žalobce uvádí, dlužník se již v té době nacházel v úpadku, resp. byl předlužen. Žalovaná fakticky uhradila dlužníkovi částku 282.683 Kč, dále doplatila splátky za nakládač Volvo ve výši 41.593 Kč, za nakládač Atlas částku 728.045 Kč, přičemž nakládač Volvo byl ohodnocen na částku ve výši 432.360 Kč a nakládač Atlas na částku ve výši 450.800 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Jelikož byl převod obou leasingových smluv týkající se obou nakládačů dohodnut v jedné dohodě, byla stanovena jednotná cenu pro tento převod, u které bylo přihlédnuto k výdajům, které bude muset ještě společnost žalované vynaložit. Žalovaná celkem vydala finanční prostředky ve výši 1.052.321 Kč, aby získala vlastnické právo k nakládači Volvo v hodnotě 432.360 Kč a k nakládači Atlas v hodnotě 450.800 Kč. U leasingové smlouvy č. 36703395 chybělo doplatit 41.593 Kč, u leasingové smlouvy č. 3802579 chybělo doplatit splátky označené ve splátkovém kalendáři, a dále kupní cenu, tj. celkovou částku 728.045 Kč. V žádném případě se proto nejednalo o nepřiměřené protiplnění, jelikož se naopak žalovaná ocitla ve ztrátě 169.161 Kč (náklady 1.052.321 Kč mínus získaná hodnota nakládačů 883.160 Kč). Dlužník tedy obdržel za převedené věci od žalované jejich obvyklou cenu, popř. přiměřenou náhradu, nelze považovat tento úkon za zkracující věřitele. V daném případě tedy nebyly splněny podmínky dikce zákona pro zahrnutí rypadla-nakládače Volvo BL 71 do majetkové podstaty dlužníka. Navíc postup žalobce spočívající v zahrnutí rypadla-nakládače Volvo do majetkové podstaty dlužníka, považuje

ICM R

žalovaná za zcela neoprávněný. Žalobce měl správně zohlednit komplexní vypořádání převodu leasingů dle dohody o finančním vyrovnání z 21. 10. 2010. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobce, že společnosti žalované musely být známy skutečnosti, že dlužník nesplní své závazky vůči svým věřitelům a dlužníkův úmysl zkrátit uvedenými úkony věřitele. Žalované nemohla být žádná z těchto skutečností známá, jelikož z jednání dlužníka nebylo možné případné takové jednání dovodit, když naopak z jeho jednání bylo evidentní, že se snaží své dluhy vůči věřitelům řešit, a to právě smlouvou uzavřenou se žalovanou, ze které získal dlužník protiplnění na úhradu svých závazků a současně tímto předešel vzniku dalšího závazku vůči společnosti ČSOB Leasing, a.s. Žalovaná odkazuje na znění § 242 odst. 4 písm. d) insolvenčního zákona. Dle žalované se dlužník snažil uspokojit své věřitele řešením, že sjedná převod svých práv a povinností z leasingové smlouvy, za který získá finanční obnos, který bude moci použít na úhradu svých dluhů, a to se společností žalované, která jak vyplývá z výše uvedeného, není osobou blízkou dlužníkovi ani s ním netvoří koncern. Z daného tedy vyplývá, že předmětný úkon naplňuje dikci § 240 odst. 4 písm. d) insolvenčního zákona a není tedy právním úkonem bez přiměřeného protiplnění.

Právní zástupce žalované na skutečnost tvrzenou žalobcem reagoval z odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 1212/2002, podle něhož pouhá skutečnost či okolnost, že právnické osoby mají jako členy svých orgánů osoby blízké ještě z těchto právnických osob nečiní sobě navzájem sobě osoby blízké. V roce 2005 manželé Damajkové ukončili společné soužití, do té doby společně podnikali. Zdeněk Damajka a Jarmila Damajková v roce 2005 ukončili své soužití ve smyslu dříve platného a účinného zákona o rodině. Přestože došlo k rozvodu manželství až v roce 2012, od roku 2005 do rozvodu manželství jmenovaných existovalo pouze formálně a nenaplňovalo znaky manželského soužití. V té souvislosti oba jmenovaní definitivně ukončili řešení jejich podnikatelských záležitostí, a nadále v roce 2005 již navzájem neměli přehled o obchodních aktivitách. Syn Kamil Damajka v podstatě se rozhodl založit společnost tedy žalovanou v době blížícího se ukončení středoškolského vzdělání, aby nalezl dostatečné uplatnění. Do té doby neměl žádné informace o existenci a chodu podnikatelských aktivit dlužníka, potažmo svých rodičů. Z tohoto důvodu v podstatě žalovaná odmítá existenci propojenosti mezi osobou dlužníka a žalovanou společnosti. Dále žalovaná uvedla, že pokud p. Jarmila Damajková je vedená jako jednatelka dlužníka až do roku 2011, přestože tvrdí, že ukončením společného soužití došlo k ukončení společného podnikání, jednalo se pouze o formální zápis v rejstříku a veškeré záležitosti řešil pouze Zdeněk Damajka dle způsobu jednání za společnost samostatně. Pokud jde o vztah mezi Kamilem Damajkou a matkou tento je dobrý, pokud jde o vztah k otci tento právní zástupce žalovaného nezná. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

Soud zjistil:

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, že společnost dlužníka byla založena dnem zápisu 16. 5. 2005.

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, že společnost ZKJD-TECH, s.r.o., byla založena v den zápisu 27. 9. 2010.

ICM R

Dohodou o finančním vyrovnání z 21. 10. 2010, že tato byla uzavřena mezi nájemcem -dlužníkem a společností ZKJD-TECH, s.r.o., kdy původní nájemce prohlásil, že má uzavřenou se společností ČSOB Leasing, a.s., leasingovou smlouvu č. 3802579, jejímž předmětem je finanční leasing nakládače Atlas AR 50, na leasingovou smlouvu je nutné doplatit 37 splátek, tedy 717.504 Kč, a dále 1.200 Kč jako kupní cenu. Dále původní nájemce prohlásil, že se společností ČSOB Leasing, a.s., má uzavřenou leasingovou smlouvu č. 36703395, jejímž předmětem je finanční leasing rypadla-nakládače Volvo BL 71, na leasingovou splátku je třeba doplatit 40.393 Kč a dále 1.200 Kč jako kupní cenu. Dle čl. III. se smluvní strany dohodly, že obchodní společnost ZKJD-TECH, s.r.o., převezme leasingové smlouvy, a smluvní strany se zavázaly uzavřít s ČSOB Leasing, a.s., dohodu o změně subjektu leasingové smlouvy č. 3802579 a dále dohodu o změně subjektu leasingové smlouvy č. 36703395. Obchodní společnost ZKJD-TECH, s.r.o., se zavázala uhradit obchodní společnosti-dlužníkovi za převod leasingových smluv částku 282.683 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený v záhlaví, tj. bankovní účet dlužníka č. 196142325/0300, a to do 15 dnů od podpisu dohody o změně leasingového nájemce.

Fakturou č. 83/10, že tato byla vystavena dlužníkem, za společnost Jarmila Damajková společnosti ZKJD-TECH, s.r.o., fakturována byla cena 381.508 Kč za prodej strojů a zařízení, z titulu dohody o finančním vyrovnání částka 282.683 Kč, za kupní smlouvu-staveništní uniobuňka, srovnávací lopata, pes, částka 16.550 Kč a za kupní smlouvu nářadí částka 18.690 Kč. Celkem 317.923 Kč bez DPH, s 20% DPH pak částka 381.508 Kč. Dodavatel, tedy dlužník, uvedl číslo účtu 206316094/0300.

Výpisem z účtu č. 206316094/0300 za období 1. 11. 2010 do 30. 11. 2010, že účet je veden-název účtu Zdeněk Damajka.

Notářským zápisem z 16. 2. 2005, č. N 77/2005, NZ 73/2005, že tento byl sepsán JUDr. Vlastou Audyovou, a to se Zdeňkem Damajkou a Jarmilou Damajkovou. Obsahem notářského zápisu je smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů.

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze 14. 1. 2013, č.j. 11 C 429/2012-10, který nabyl právní moci 15. 2. 2013, že tímto rozsudkem bylo manželství Jarmily Damajkové, roz. Nezbedové, a Zdeňka Damajky uzavřené 26. 9. 1987 rozvedeno.

Smlouvou o změně subjektu leasingové smlouvy č. 3670395, že tato byla uzavřena mezi ČSOB Leasing, a.s., a společností dlužníka jako leasingovým nájemcem a společností ZKJD-TECH, s.r.o., jako novým leasingovým nájemcem. Předmětem leasingu je rypadlo-nakládač Volvo BL 71. Úmyslem leasingového nájemce a nového leasingového nájemce je se souhlasem ČSOB Leasing, a.s., při respektování práv a zájmu účastníků převést z leasingového nájemce na nového leasingového nájemce všechna práva a povinnosti vyplývající z leasingové smlouvy. Smlouva o změně subjektu leasingové smlouvy byla uzavřena 15. 10. 2010.

Smlouvou o změně subjektu leasingové smlouvy č. 3802579, že tato byla uzavřena mezi ČSOB Leasing, a.s., a dlužníkem jako leasingovým nájemcem a společností ZKJD-TECH, s.r.o., jako novým leasingovým nájemcem. Předmětem leasingu byl nakládač

ICM R

Atlas AR 50. Úmyslem leasingového nájemce a nového leasingového nájemce je se souhlasem ČSOB Leasing, a.s., při respektování práv a zájmu účastníků převést z leasingového nájemce na nového leasingového nájemce všechna práva a povinnosti vyplývající z leasingové smlouvy. Tato smlouva o změně subjektu leasingové smlouvy byla uzavřena dne 15. 10. 2010.

Leasingovou smlouvou č. 3670395, že tato byla uzavřena 5. 5. 2006 mezi ČSOB Leasing, a.s., a společností dlužníka jako leasingovým nájemcem, předmětem leasingu bylo rypadlo-nakládač Volvo BL 71 za podmínek uvedených ve smlouvě a dle přílohy č. 1 k leasingové smlouvě a dle Všeobecných smluvních podmínek.

Z vyčíslení úroků z prodlení, které učinila ČSOB Leasing, a.s., podáním ze 4. 9. 2010 a je adresované dlužníkovi, že úrok z prodlení k 31. 8. 2010 činí 1.454 Kč. Dle podání z 2. 10. 2010, že úrok z prodlení k 30. 9. 2010 činí 9.293 Kč a z podání z 2. 10. 2010, že úrok z prodlení k 30. 9. 2010 činí 1.426 Kč.

Znaleckým posudkem č. 9393-165/10 ve věci stanovení tržní obvyklé ceny dlouhodobého hmotného majetku objednavatele posudku, kdy objednavatelem posudku byla společnost dlužníka, že doba, ke které je cena stanovená, je 30. 9. 2010 a celková cena majetku činí 913.400 Kč. Stanovení obvyklé ceny dlouhodobého hmotného majetku bylo realizováno znalcem Ing. Ivanem Krejsou, znalcem v oboru doprava, ekonomika, strojírenství a podnik. V příloze č. 1 tohoto znaleckého posudku je seznam věcí, které byly oceněny částkou 913.400 Kč, kdy traktor Volvo leasing byl oceněn částkou 432.630 Kč, nakládač Atlas-leasing 450.800 Kč, staveništní buňka částkou 5.250 Kč, svahovačka 6.300 Kč, nářadí celkem částkou 18.690 Kč.

Leasingovou smlouvu č. 3802579, že tato byla uzavřena dne 12. 9. 2008 mezi ČSOB Leasing, a.s,. a společností dlužníka jako leasingovým nájemcem, předmětem leasingu byl nakládač Atlas AR 50 za podmínek uvedených ve smlouvě a dle přílohy č. 1 k leasingové smlouvě a dle Všeobecných smluvních podmínek.

Z mandátní smlouvy uzavřené dle § 566 a následujících obchodního zákoníku mezi společností dlužníka mandát a mandatářem Zdeněk Hrdlička, že tato byla uzavřena 30. 3. 2010 a za dlužníka byla uzavřena Jarmilou Damajkovou.

Z dodatku č. 1 ke smlouvě o vedení účetnictví podle § 536 občanského zákoníku mezi poskytovatelem a klientem-dlužníkem, že za dlužníka tuto smlouvu podepsala jednatelka společnosti Jarmila Damajková dne 1. 7. 2008.

Ze smlouvy o budoucí smlouvě uzavřené mezi provozovatelem ČEZ distribuce a dlužníkem, že tato smlouva byla uzavřena dne 29. 8. 2008 a za žadatele tedy dlužníka byla podepsána jednatelkou Damajková.

Smlouvou o nájmu nebytových prostor uzavřenou dle zákona č. 116/1990 Sb., že tato byla uzavřena 27. 11. 2008 mezi společností CE WOOD a. s. a dlužníkem, přičemž za dlužníka tuto smlouvu podepsala jednatelka Jarmila Damajková.

ICM R

Smlouvou o uzavření budoucích smluv č. 1160800147, že tato byla uzavřena 2. 6. 2008 mezi dlužníkem a společnosti S-MORAVA leasing a za dlužníka tuto smlouvu uzavřela Jarmila Damajková, jednatelka.

Smlouvou o dílo č. S1/2008, že tato byla uzavřena dne 29. září 2008 mezi Ondřejem Petrem, jako objednavatelem a společností dlužníka, za dlužníka smlouvu podepsala jednatelka Jarmila Damajková.

Smlouvou o vyplňovacím směnečném právu, že tato byla uzavřena mezi obchodní společnosti S-MORAVA a dlužníkem dne 2. 6. 2008 a za dlužníka byla podepsána Jarmilou Damajkovou, jednatelem.

Přiznáním k dani silniční za rok 2010 a 2009, že toto přiznání za dlužníka podepsala a podala jednatelka Jarmila Damajková.

Z výzvy k úhradě-předžalobní upomínka z 18. prosince 2013, která byla adresována jednateli dlužníka Zdeňku Damajkovi, na adresu Sobáčov 49, Mladeč, že tuto výzvu převzala 20. 12. 2013 Damajková, označená jako manželka.

Výzvu k úhradě z 9. srpna 2013, která byla adresována jednateli dlužníka Zdeňku Damajkovi, adresou Sobáčov 49, Mladeč, že tuto výzvu převzala 12. 8. 2013 Jarmila Damajková, označená jako manželka.

Z výpovědi svědkyně Jarmily Damajkové, že vykonávala funkci jednatelky žalované společnosti a to z důvodu, aby synovi Kamilu Damajkovi pomáhala poté, co firma byla založena, jelikož neměl v té době ještě praktické zkušenosti. Vyřizovala různá jednání na finančním úřadu, registru vozidel, činila ekonomickou evidenci a podobně. Faktickou činnost však vykonávala jen půl roku od založení firmy, tedy žalované společnosti, jelikož onemocněla a byla práce neschopná. Účetnictví převzala daňová poradkyně a svědkyně pouze Kamilu Damajkovi poskytovala rady, ale činnost již nevyvíjela. Založení společnosti žalované inicioval Kamil Damajka ve druhém ročníku střední školy, jelikož obor, činnost, a to autodoprava a služby pro technické podnikání ho zajímalo. U žalované společnosti byla zapsána jako jednatelka až do toku 2014. V době, kdy byla nemocná, neřešila formální zápis jednatelství v obchodním rejstříku. Až Kamil Damajka nabyl patřičné zkušenosti, tak na radu právního zástupce i z důvodu, že přišla do úplného invalidního důchodu došlo k výmazu osoby svědkyně jako jednatelky. Soužití s manželem probíhalo tak, že měli společné podnikání, svědkyně byla jednatelkou společnosti dlužníka, pak nastaly rodinné problémy a soužití bylo ukončeno před více jak 10 lety, nicméně kvůli synovi Kamilovi Damajkovi došlo k rozvodu až v roce 2011, a to z důvodu, že řešili společné záležitosti ohledně syna Kamila Damajky. Po dobu do rozvodu žili odděleně, manžel Zdeněk Damajka se odstěhoval ke svým rodičům. Ve společnosti dlužníka svědkyně a Zdeněk Damajka vykonávali funkci jednatele, svědkyně se starala o účetnictví, vyřizování zakázek k evidencím či administrativní činnost. Zdeněk Damajka se soustředil a specializoval na konkrétní stavební práce a jejich vedení. Nicméně jako jednatelé museli společné problémy řešit společně. Syn Kamil Damajka jako statutární zástupce žalované společnosti se o problematiku společnosti dlužníka nezajímal a na činnosti dlužníka se nepodílel. Problémy společnosti dlužníka před podáním návrhu na oddlužení se synem Kamilem Damajkou

ICM R svědkyně ani Zdeněk Damajka neřešili. Nikdy pro společnost žalované nezprostředkovávala zakázky přes společnost dlužníka. Žalovaná společnost měla zcela odlišný předmět činnosti a žalovaná společnost si své obchodní aktivity zařizovala samostatně, odděleně od společnosti dlužníka. Pokud jde o podpis na dodejkách, výzvy k úhradě, podpis příjemce je svědkyně, svědkyni však neučinila poznámku manželka, to napsala pracovnice pošty jelikož nevěděla, že svědkyně a Zdeněk Damajka jsou rozvedení. Poštu bývalému manželovi přebírala svědkyně, jelikož na adresu bydliště mu pošta stále docházela. Na adrese Sobáčov 49 bydlí svědkyně pouze se synem Kamilem Damajkou a bývalý manžel Zdeněk Damajka bydlí u svého otce na adrese Krchleby. Společnost dlužníka se dostala do problémů v souvislosti k realizaci zakázky s panem Ondřejem Petrem, problémy svědkyně řešila s bývalým manželem Zdeňkem Damajkou, syna Kamila Damajku tímto problémem nezatěžovali. Když se dostala společnost dlužníka do problémů, šlo o leasingové smlouvy, po jednání s leasingovou smlouvou bylo předjednáno, že je možné převést leasing na třetí osobu Žádný jiný subjekt nevyhledávali, tak žalovaná společnost, syn si zajistil půjčku a předmět leasingu převzal s tím, že doplatí leasingovou splátku. Zdeněk Damajka ve vztahu k žalované společnosti radil v rámci pracovních aktivit.

Výpovědí svědka Zdeňka Damajky, že ve společnosti žalované nikdy nevykonával žádnou funkci ani žádnou činnost, pouze na základě dohody pracoval pro společnost žalované s bagrem při nějakých výkopových pracech. Pokud jde o společnost dlužníka, zde vykonával s bývalou manželkou funkci jednatele, nicméně vzhledem k tomu, že je manuálně zručný, tak dělal faktické manuální práce se stavebními stroji. Pokud šlo o chod společnosti jako účetnictví, ekonomii a kancelářskou práci, to vykonávala bývalá manželka Jarmila Damajková, jako druhá jednatelka. Firmu dlužníka založili společně obchodní zakázky z převážné části až 99 % vyjednávána bývalá manželka Jarmila Damajková a svědek pracoval převážně na stavbách v terénu. Syn Kamil Damajka již za studií založil společnost žalované, měl vztah ke strojům k práci se stroji a svědek ho určil pracovat na stroji a podobně. Pokud společnost dlužníka v období 2010 měla ekonomické a existenční problémy toto řešil převážně s bývalou manželkou, Jarmilou Damajkovou, nikoliv za synem Kamilem Damajkou, ani přes jeho firmou. Soužití svědek s bývalou manželkou Jarmilou Damajkovou ukončil před více jak deseti lety, odstěhoval se ke svým rodičům. V té době syn Kamil Damajka byl ještě nedostudovaný, neřešili v té době rozvod s tím, že společně vykonávali péči o syna a řešili dále záležitosti rodiny. Proto se rozvedl s Jarmilou Damajkovou až v roce 2013. Trvalý pobyt v Sobáčově má jako adresu pro řádné doručování. Insolvenční návrh na dlužníka byl podán v roce 2012, ale ke zlomu došlo asi v roce 2010, kdy na svědka přišla první exekuce. Od tohoto období již další nové zakázky nebral, dodělávali se předchozí zakázky až do roku 2012, tedy do doby, než byl podán insolvenční návrh. Společnost dlužníka vlastnila dva velké stroje, nakladač Volvo a Atlas a s těmito stroji pracoval svědek až do roku 2012, tedy do podání návrhu na insolvence, tyto stroje byly v leasingu. Přes problémy, které měl v manželství s bývalou manželkou, pokud jde o podnikání vycházeli, řešili problémy, se synem Kamilem Damajkou byli v běžném kontaktu. Syna svědek podporoval v jeho zájmech o stroje, s podnikáním synovi Kamilu Damajkovi, tedy se založením a fungováním společnosti žalované neradil. Nic bližšího o podnikání žalované společnosti neví. Pokud jde o leasing stavebních strojů, v době, kdy došlo k problémům byl smířen s tím, že leasingová společnost tyto stroje zabaví a pak přes daňového poradce a právníky došlo k jednáním, že tyto stroje převezme společnost syna Kamila Damajky, tedy žalovaná.

ICM R

Z výpovědi svědka Kamila Damajky, že je jednatelem a společníkem žalované společnosti, vždy ho zajímala technická činnost, v druhém ročníku na střední školu v roce 2010 zvažoval a rozhodl se založit žalovanou společnost. V té době měl své kontakty, kamarády i pracovní nabídky, zimní údržba kolem marketů a podobně. Na škole vypracoval podnikatelský záměr, jelikož měl obavy z pracovního uplatnění jako zaměstnanec, proto zkusil založit svojí firmu. Jednatelkou žalované zpočátku byla matka Jarmila Damajková, jelikož neměl dostatek zkušeností s vyřizováním úředních záležitosti, aby mohla jako jednatelka zastupovat společnost při jednáních s úřady. Takto matka Jarmila Damajková vypomáhala ve společnosti asi rok, pak onemocněla, byla na neschopence. Jednatelkou byla ještě roku 2014, kdy z důvodů zdravotních se neřešilo její jednatelství a až následně, kdy přešla do invalidního důchodu ukončila funkci jednatelky. Žalovaná společnost nikdy pro společnost dlužníka nevykonávala žádné práce ani spolu pracovně neobchodovali, pouze otec Zdeněk Damajka svědka učil pracovat na strojích. V té době byl svědek ještě student, on se nezajímal a rodiče s ním neřešili ekonomické problémy dlužníka. Účetnictví pro žalovanou zpočátku vykonávala matka Jarmila Damajková a po roce pak účetní paní Čadová. S matkou Jarmilou Damajkovou je svědek v běžném kontaktu, společně bydlí na adrese Sobáčov 49. Pokud jde o rozhodnutí o převzetí leasingu, tak při založení firmy, kdy svědek měl sjednané zakázky, potřeboval k realizaci stroje. Pokud jde o předmětné stroje nakládač Volvo a Atlas tyto znal, vyhovovaly potřebám podnikatelské činnosti žalované společnosti, proto došlo k převodu leasingové smlouvy na společnosti žalované. V rodině se řešilo, že pro potřeby firmy žalované svědek potřebuje stroje a rodiče tedy Jarmila a Zdeněk Damajkovi věděli, že mají ekonomické problémy, že jdou do úpadku, tak po dohodě s leasingovou společností a právníkem došlo k převodu a změně v osobě leasingového nájemce. Na základní vstupní kapitál pro rozjezd firmy měl svědek cca 1.000.000 Kč, od svého dědečka asi 700.000 Kč a zbytek si půjčil od kamaráda. Otec Zdeněk Damajka se rozhodl, že už podnikat nechce, tak se rodiče Zdeněk a Jarmila Damajkovi rozhodli, že by mohli převést stroje pro potřeby žalované firmy. Asi od roku 2010 až 2011 má svědek 2 až 3 zaměstnance. Matka Jarmila Damajková mu pomáhala s pracovními smlouvami. Od společnosti dlužníka kromě nakladače Atlas a Volvo neodkoupil žádný majetek ani pohledávky. S otcem Zdeňkem Damajkou nikdy nepodnikal, neobchodují. S dlužníkem nevyvíjel žádnou obchodní činnost. O ekonomických problémech firmy dlužníka svědek nic nevěděl.

Z insolvenčního návrhu dlužníka, že tento byl doručen příslušnému soudu 19. 7. 2012. Dle článku III dlužník uvedl, že se dostal do špatné finanční situace, která se projevila tím, že není schopen plnit závazky svých věřitelů po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, vůči věřitelům tak, jak je dlužník eviduje pod bodem 1 až 7 návrhu.

Z přihlášky věřitele DI Consulting Limited, že tento věřitel přihlásil svoji pohledávku v celkové výši 153.460 Kč na základě dohody o přistoupení k závazku, pohledávka byla uplatněna jako vykonatelná.

Z přihlášky pohledávky věřitele Ondřej Petr, že tento uplatnil pohledávku v celkové výši 1.367.542,64 Kč, a to jako vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu.

ICM R

Z přihlášky pohledávky věřitele Finanční úřad Litovel, že tento přihlásil pohledávky 1 až 112 z titulu neuhrazené daňové povinnosti dlužníka vzniklé na základě platných daňových zákonů v celkové výši 137.410,71 Kč.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2012, č.j. KSOS 36 INS 17559/2012-A-5 byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a že žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno, žalobce jako insolvenční správce podal odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a to u příslušného soudu dne 8. 8. 2013, žaloba byla tedy podána včas (§ 239 odst. 3 insolvenčního zákona). Insolvenční správce podal žalobu proti žalovanému, a to ve smyslu § 239 odst. 1 insolvenčního zákona.

Po posouzení skutkového stavu, který nebyl mezi účastníky sporný, a zejména po posouzení právní argumentace žalobce dospěl soud k závěru, že s touto se plně ztotožňuje a na argumenty uvedené ve skutkových tvrzeních v žalobě soud v celém rozsahu odkazuje. Ve shodě se žalobcem soud uzavírá, že právní úkony dlužníka, které napadá dle žalobního petitu, jsou vůči věřitelům dlužníka a majetkové podstatě dlužníka neúčinné. Tento závěr učinil soud s ohledem na obsah spisů a zjištěné skutečnosti z důvodu, že dlužník učinil tyto právní úkony v době, kdy se nacházel v úpadku. Žalovaný, v jehož prospěch dlužník právní úkony učinil, je dle názoru soudu, jak argumentoval žalobce, osobou dlužníkovi blízkou, když je nepochybné, že je zde osobní propojenost mezi dlužníkem a žalovaným.

Pokud jde o argumenty žalovaného, je třeba uvést, že pokud žalovaný argumentuje vztahy, které měl Zdeněk Damajka s bývalou manželkou, tedy že měli zúžené společné jmění manželů od roku 2005 a nelze dovozovat, že v době realizace uvedených právních úkonů dlužníka nebyli osobami blízkými, tak tyto nelze akceptovat. Manželé jsou vždy ze zákona ve smyslu § 116 občanského zákoníku osobami blízkými, a to až do zániku manželství, tedy v tomto případě do 15. února 2013, když tohoto dne nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství Zdeňka Damajky a Jarmily Damajkové, a to rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2013, č. j. 11 C 429/2012-10, do té doby byli osobami blízkými ve smyslu ust. § 116 občanského zákoníku.

O důvodnosti žaloby rozhodl soud poté, co dospěl k závěru, že dlužník učinil právní úkony v době, kdy se prokazatelně nacházel v úpadku. Žalovaný, v jehož prospěch dlužník právní úkony učinil, je osobou blízkou dlužníkovi, úpadek se proto předpokládá. Žalovaný ve svém vyjádření netvrdí ani neprokazuje, že dlužník v době učinění předmětných právních úkonů nebyl v úpadku. Uvedené úkony jsou úkony bez přiměřeného protiplnění, potažmo dlužník uvedenými úkony zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů. Dlužník uvedenými úkony přenesl na žalovaného práva z leasingové smlouvy II., resp. žalovaný vstoupil do práv z leasingové smlouvy II. V důsledku převodu leasingové smlouvy došlo k tomu, že žalovaný se po zaplacení jediné a poslední splátky ve výši 40.393 Kč a kupní ceny ve výši 1.200 Kč stal vlastníkem nakládače Volvo v hodnotě minimálně 432.360 Kč. Na tomto závěru nemůže změnit nic, jak argumentoval žalovaný, okolnosti ohledně předmětu leasingu z leasingové smlouvy I., tedy nakládače Atlas. Dlužník za převod práv z leasingové smlouvy II. nakládače Volvo BL 71 neobdržel přiměřené, resp. žádné protiplnění. Dle dohody o finančním

ICM R vyrovnání z 21. 10. 2010 měla být částka ve výši 282.362 Kč zaplacena na bankovní účet uvedený v záhlaví, tj. bankovní účet dlužníka č. 196142325/0300. Jak vyplývá z faktury č. 83/10, částka kromě jiného ve výši 282.683 Kč byla fakturována s tím, že měla být uhrazena na č. účtu 206316094/0300. Dle výpisu z účtu č. 206316094/0300 se jednalo o účet -název účtu Zdeněk Damajka, tedy částka byla dlužníkem fakturována a žalovaným uhrazena na jiný účet než je účet dlužníka. Účet byl veden na fyzickou osobu Zdeňka Damajky. Pokud by dlužník nepostoupil práva z leasingové smlouvy žalovanému, dlužník by se stal po doplacení minimální částky 41.593 Kč vlastníkem nakládače Volvo, jehož tržní hodnota byla minimálně 432.360 Kč. Pokud jde o skutečnosti, jak tvrdil žalovaný, že s uzavřením smluv souhlasila společnost ČSOB Leasing, tato skutečnost je pro posouzení tohoto sporu irelevantní. Rovněž není pro posouzení významné, kolik uhradil žalovaný společnosti ČSOB Leasing po převzetí leasingových smluv. Z vyjádření žalovaného je zřejmá propojenost dlužníka a žalovaného a členů těchto společností (jednatele dlužníka, jeho bývalé manželky a jejich syna). Nelze se ztotožnit s argumentací žalovaného, že nelze z účasti jedné osoby ve více společnostech usuzovat, že by taková osoba zakládala mezi jednotlivými společnostmi vztah osob blízkých. Jarmila Damajková (bývalá manželka jednatele žalovaného) byla v době realizace předmětných právních úkonů jednatelkou dlužníka i žalovaného, dlužník a žalovaný byli osobami blízkými. Jak již bylo výše uvedeno, dohodu o finančním vyrovnání nelze posuzovat komplexně a dávat do souvislosti finanční vyrovnání za nakládač Volvo a nakládač Atlas. Dlužník převedl práva z leasingové smlouvy-nakládače Volvo, jehož hodnota měla být dle znaleckého posudku minimálně 432.360 Kč za minimální částku. Pokud by se výše uvedené právní úkony neuskutečnily, dlužník by naopak měl ve svém majetku nakládač Volvo v hodnotě 432.360 Kč. Přiměřenost protiplnění nemůže založit ani plnění ve výši 280.673 Kč, jak tvrdil žalovaný, které měl dle dohody uhradit ve prospěch dlužníka. Je třeba uvést, že uvedená částka byla fakturována a zaplacena na jiný účet než účet dlužníka a nejedná se o přiměřené protiplnění, když hodnota nakládače Volvo byla minimálně 432.360 Kč Uhrazeno bylo nikoliv na účet dlužníka, ale na soukromý účet fyzické osoby Zdeňka Damajky.

Je třeba shrnout skutečnosti, které byly v průběhu řízení prokázány a z těch vyplývá, že úkonům žalovaného a dlužníka bylo odporováno insolvenčním správcem zcela po právu. Dle soudu dlužník a žalovaný jsou osoby blízké. Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku dlužníka se podává, že v době uzavření dohody a smlouvy o změně subjektu byli jednateli dlužníka Zdeněk Damajka a Jarmila Damajková. Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku ohledně žalovaného se podává, že byli jednateli žalovaného Jarmila Damajková a Kamil Damajka. Kamil Damajka byl rovněž jediným společníkem žalovaného. Zdeněk Damajka a Jarmila Damajkovi byli v době uzavření napadených úkonů manželé (osoby blízké). Jak vyplynulo z provedeného dokazování, byť manželství Zdeňka a Jarmily Damajkových zaniklo až po právní moci rozsudku o rozvodu manželství tito jako svědci uvedli v rámci zachování rodinných vztahů a zejména péče a výchovy o Kamila Damajky spolu komunikovali ohledně rodinných problémů a zejména ohledně podnikání. S odkazem na ustanovení § 116 občanského zákoníku se osobou blízkou rozumí příbuzný v řadě přímé (například syn, sourozenec a manžel, partner), jiné osoby v poměr rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Z výkladu uvedeného ustanovení je zřejmé, že Zdeněk, Jarmila a Kamil Damajkovi jsou vzájemně osobami blízkými, přitom ve shodě se argumenty žalobce není rozhodující, jaké skutečné vztahy k sobě chovají. Občanský zákoník a dikce ustanovení

ICM R

§ 116 občanského zákoníku pokud jde o osoby blízké v řadě přímé, nevyžaduje žádnou míru kvality vztahu mezi osobami proto, aby mohly být označovány za osoby blízké. Pak skutečné vztahy mezi Zdeňkem a Jarmilou Damajkovými a jejich synem Kamilem Damajkou jsou, tudíž pro posouzení této věci irelevantní a je třeba učinit závěr, že se jednalo o osoby blízké. Navíc, jak vyplývá z výslechu svědků Jarmily a Kamila Damajkových (jednatelka dlužníka a žalovaného-Jarmila Damajková) jsou bezpochyby vztahem osob blízkých-matka a syn-i z kvalitativního hlediska, když tito žijí ve společné domácnosti, nemají mezi sebou problémy a Jarmila Damajková radou a z počátku i faktickou činností pomáhala v podnikatelské činnosti Kamila Damajky. Rovněž vztah mezi Zdeňkem Damajkou a Kamilem Damajkou byl bezproblémový, kdy otec Zdeněk Damajka syna podporoval v jeho zájmech, učil ho pracovat na strojních, jak vyplynulo z výpovědi svědků. Tvrzení žalovaného, že manželé Damajkovi v roce 2005 ukončili vzájemné soužití a Jarmila Damajková následně neměla přehled o obchodních aktivitách dlužníka bylo vyvráceno, když Zdeněk a Jarmila Damajkovi uvedli, že pokud jde o podnikání dále spolu spolupracovali a dále žalobce doložil do spisu i listinné důkazy, z nichž vyplynulo, že v roce 2005 paní Jarmila Damajková uzavírala za dlužníka smlouvy-mandátní, o dílo, o nájmu a jiné. Pokud jde o působení Jarmily Damajkové ve společnosti žalovaného pak to nebylo působení pouze formální, ale výpovědí svědků Jarmily Damajkové a Kamila Damajky bylo zjištěno, že u žalovaného minimálně zajišťovaná po určitou dobu účetnictví, komunikaci s úřady, radila Kamilu Damajkovi s obchodními záležitostmi. Jarmila Damajková byla zapsána v obchodním rejstříku jako statutární orgán dlužníka a za tohoto i vystupovala navenek. Pokud bylo tvrzeno, že Jarmila Damajková působila ve společnosti žalovaného fakticky půl roku, popřípadě rok, kdy tato onemocněla, pak její vztah ke společnosti žalovaného trval v rozhodné době, to je v okamžiku napadených úkonů. Jarmila Damajková měla přehled o finančním stavu dlužníka, stejně tak o záležitostech nejen finanční žalovaného. Jarmila Damajková si byla vědoma finančních problémů dlužníka v souvislosti s realizací zakázky pro Ondřeje Petra, když o těchto sama při své výpovědi hovořila a uvedla, že si museli vzít s manželem půjčku. Manželství Jarmily a Zdeňka Damajky v době uzavření napadených úkonů trvalo, Jarmila a Zdeněk Damajkovi tedy jednatelé dlužníka a jednatelka žalovaného Jarmila Damajková byli osobami blízkými. Jarmila a Zdeněk Damajkovi jsou rovněž osobami blízkými Kamila Damajky (jednatele a společníka žalovaného).

Pokud jde o právní úkony učiněné v době úpadku, dlužník uzavřel napadené právní úkony s osobou jemu blízkou, respektive převedl práva z leasingové smlouvy II ve prospěch osoby jemu blízké. Dlužník byl proto v době, kdy učinil výše uvedený úkon v úpadku, a to minimálně ve formě platební neschopnosti, což vyplynulo minimálně z insolvenčního návrhu dlužníka. Dlužník měl závazky po splatnosti minimálně u Ondřeje Petra, Finančního úřadu Litovel, společnosti, DI Consulting Limited. Navíc ani slyšení svědci nepopírají existenci finančních problémů dlužníka. Jednatel Zdeněk Damajka hovořil o zlomu v roce 2010, kdy na něho přišla exekuce. Pak ve smyslu ustanovení § 240 odst. 2 insolvenčního zákona k naplnění zákonné fikce úplatku došlo, neboť bylo prokázáno, že žalovaný a dlužník jsou osoby blízké a navíc je nepochybné, že dlužník napadené úkony uzavřel v okamžiku kdy se v úpadku nacházel i objektivně (řada závazků po splatnosti).

Pokud jde o neúčinnost úkonů dlužníka pak tuto soud hodnotil s odkazem na ustanovení § 235 odst. 1 insolvečního zákona. Je nepochybné, že dlužník převedl na žalovaného práva z leasingové smlouvy II., respektive žalovaný vstoupil do povinnosti

ICM R dlužníka z leasingové smlouvy. V důsledku převodu leasingové smlouvy II., respektive práv dlužníka z leasingové smlouvy žalovanému došlo k tomu, že žalovaný se po zaplacení jediné a poslední splátky ve výši 40.393 Kč a kupní ceny ve výši 1.200 Kč stal vlastníkem nakládače Volvo, jehož tržní hodnota činila nejméně 432.360 Kč. Dlužník za převod práv z leasingové smlouvy neobdržel přiměřené protiplnění, když namísto odhadní ceny nakládače Volvo dlužník obdržel (respektive nemusel zaplatit leasingové společnosti) částku ve výši 41.593 Kč. Rovněž ani částku 282.683 Kč, která měla být žalovaným uhrazena dle dohody nelze vzhledem k hodnotě nakládače Volvo považoval za přiměřené protiplnění, nehledě na to, že tuto částku dlužník neobdržel, když tato byla v důsledku účelové změny čísla účtu pro úhradu ve faktuře číslo 83/10 vystavené dlužníkem (zastoupeným Jarmilou Damajkovou, jednající ve střetu zájmů) poukázána na ve prospěch jednatele a osoby blízké dlužníkovi a žalované-panu Zdeňku Damajkovi. Nelze přisvědčit argumentaci žalovaného, že dlužník získal přiměřené protiplnění, když za něj žalovaný uhradil závazky z leasingové smlouvy č. 1 v celkové výši 728.045 Kč. Žalovaný nebyl nucen převzít rovněž leasing na nakládač Atlas 50. Leasingové smlouvy nebyly vzájemně provázány. Lze stěží akceptovat, že by žalovaný zaplatil dle svých slov částku v celkové výši 1.052.321 Kč a namísto toho obdržel plnění 883.430 Kč (tržní hodnota obou nakládačů). Hodnota nakládače Atlas 50, by dle logiky dohody byla záporná (tržní cena 450.800 Kč zbývá doplatit 728.045 Kč, hodnota mínus 277.245 Kč), což není u hmotného majetku možné. Leasingové splátky je třeba chápat jako nájemné za užívání předmětu, který není ve vlastnictví leasingového nájemce. Není možné na hodnotu předmětu leasingu usuzovat ve vztahu právě k výši leasingových splátek, nehledě na to, že ve smlouvě o vyrovnání dle dohody jsou některé hodnoty počítány s DPH a jiné bez. Pokud by dlužník nepostoupil práva z leasingové smlouvy 2 žalovanému, dlužník by se stal po doplacení částky 41.593 Kč vlastníkem nakládače Volva, jehož tržní hodnota byla minimálně 432.360 Kč. Dlužník se tímto jednáním zbavil majetku, který mohl vést k uspokojení věřitelů. Argumenty žalované, že dlužník nebyl schopen doplatit závazky z leasingové smlouvy II. a tudíž by se nikdy nestal vlastníkem nakládače Volvo, nedošlo ke zkrácení věřitelů dlužníka, spíše naopak kdy dlužník obdržel jisté plnění, které mohlo být použito k uspokojení jeho věřitelů a navíc mu nevznikl dluh vůči ČSOB je spekulativní. Dlužník totiž mohl formou dohody s žalovaným (otec, syn Zdeněk Damajka a Kamil Damajka) věc řešit, například poskytnutím půjčky na doplacení poslední leasingové splátky. Pokud dlužník převedl na žalovaného za částku 41.593 Kč Kč právo z leasingové smlouvy a žalovaný se stal vlastníkem nakládače Volvo v hodnotě 432.360 Kč nelze než uzavřít, že dlužník tímto jednáním se zbavil majetku, který mohl vést k uspokojení věřitelů. Jednání Zdeňka, Jarmily a Kamila Damajkových stejně tak dlužníka a žalovaného proběhlo v naprosté shodě, provázanosti a po předchozí domluvě. V rodině řešili,že pro potřeby firmy žalovaného se potřebují stroje a Zdeněk a Jarmila Damajková věděli, že mají ekonomické problémy, že jdou do úpadku tak po dohodě s leasingovou společností a právníkem došlo k převodu a změně v osobě leasingového nájemce, tuto skutečnost uvedl svědek Kamil Damajka. Jednání dlužníka a žalovaného (řízeni stejnou osobou, jakož i dalšími osobami navzájem blízkými) je třeba považovat za ryze účelové, směřující k zachránění vlastního podnikání a majetku převodem na nově vzniklou společnost, tedy společnost žalovaného, a to vše k újmě věřitelů dlužníka. Byla to právě Jarmila Damajková, co by jednatel dlužníka, které za dlužníka uzavřela dohodu s žalovaným, jehož byla současně jednatelem. Byla to Jarmila Damajková, která za dlužníka vystavila fakturu č. 83/10, na jejímž základě mělo být veškeré (nepřiměřené) vyrovnání a kupní ceny hrazeny na soukromý účet jejího manžela-Zdeňka Damajky, namísto účtu dlužníka. Z předmětné faktury se navíc podává, že žalovaný,

ICM R respektive její jednatel Kamil Damajka nemluvil pravdu, když uvedl, že kromě nakládačů nekoupil od dlužníka žádný jiný majetek ani pohledávku. Převod nakládačů byl pro společnost dlužníka likvidační. Byli to jediné velké pracovní stroje, které společnost dlužníka vlastnila. Bylo jí tak zcela znemožněno pokračovat v podnikatelské činnosti a v generování zisku, když by mohla sloužit pro uspokojení věřitelů. Jak bylo prokázáno i veškerý další majetek společnosti dlužníka-staveniště, unio buňka, srovnávací lopata, nářadí, pohledávky atd. byly převedeny do vlastnictví žalovaného. Všechny rozhodující skutečnosti zejména skutečnost, že dlužník neplnil, není schopen plnit své závazky vůči svým věřitelům a úmysl dlužníka zkrátit uvedenými úkony věřitele dlužníka, musely být žalovanému (respektive jemu ovládajícím osobám-Jarmile Damajkové a Kamilu Damajkovi) známy-probíhala společná jednání v rámci rodiny i s právníky. Vzhledem k propojenosti (osobní) žalovaného a dlužníka a k časové souslednosti úkonů a kroků učiněných dlužníkem, jakož i odklonů nepřiměřeného finančního protiplnění na soukromý účet jednatele dlužníka (neúčinnost tohoto jednání byla potvrzena rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci z 25. května 2016, č. j. 11 VSOL 70/2015-109), je zřejmé, že dlužník činil veškeré úkony v úmyslu zkrátit uspokojení věřitelů dlužníka a současně jednal ve prospěch osoby blízké-žalovaného, navíc v okamžiku, kdy se již prokazatelně nacházel v úpadku.

Z výše uvedených důvodů soud uzavírá, že právní úkony tak, jak byly napadeny předmětnou žalobou, jsou vůči věřitelům dlužníka a majetkové podstatě neúčinné, a to ve smyslu § 235a a násl. insolvenčního zákona. Jsou tedy neúčinnými právními úkony, když ve smyslu citovaného zákonného ustanovení neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. V konkrétním případě se ve smyslu ustanovení § 240 insolvenčního zákona výše uvedené právní úkony považují za právní úkony bez přiměřeného protiplnění.

Dle § 236 odst. 1 insolvenčního zákona náleží plnění dlužníka z neúčinných úkonů do majetkové podstaty. V souladu s ust. § 237 odst. 1 insolvenčního zákona osoba, v jejíž prospěch byl neúčinný úkon učiněn, nebo osoba, která měla z neúčinného úkonu prospěch, má povinnost vydat dlužníkovo plnění do majetkové podstaty.

Z důvodů výše uvedených soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení. Za 1 úkon právní služby soud přiznal odměnu ve výši 3.100 Kč ve smyslu § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/96 Sb. Právní zástupce žalobce učinil 6 úkonů právní služby, a to přípravu a převzetí právního zastoupení, účast u jednání 9. března 2016, vyjádření ze 31. 3. 2016, účast u jednání 29. června 2016 a závěrečný návrh z 29. 7. 2016 a účast u jednání 3. srpna 2016. Dále právnímu zástupci žalobce ke každému úkonu právní službu přísluší režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Právní zástupce žalobce pak účtoval cestovného k jednání 9. března 2016 a k jednání 29. 6. 2016 a 3. srpna 2016 ve správně účtované výši 795 Kč. Dále náleží právnímu zástupci žalobce náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby 10 × půlhodina á 100 Kč, za cestu Praha-Olomouc a zpět, celkem 3× 1.000 Kč. Celkem náklady právního zastoupení činí 24.194,80 Kč. K tomu náleží ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. 21% DPH ve výši 5.080,80 Kč. Celkem náklady řízení ve výši 29.276 Kč je

ICM R

žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 3. 8. 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Ing. Petra Rýparová samosoudkyně

ICM R