36 ICm 1936/2010
36 ICm 1936/2010-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Watzkovou ve věci žalobce SMART Capital, a.s., IČO 268 65 297, se sídlem Hněvotínská 241/52 779 00 Olomouc, proti žalovanému 1.) JUDr. Davidu Uhlířovi, advokátovi se sídlem Opletalova 5, 110 00 Praha 1 a žalovanému 2.) Marku anonymizovano , anonymizovano , bytem V Sadě 1380, 258 01 Vlašim, o určení popřené pohledávky

takto:

I. Žaloba o určení, že pohledávka žalobce SMART Capital, a.s., IČO 268 65 297, se sídlem Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, za dlužníkem panem Markem Chvátalem, anonymizovano , bytem V Sadě 1380 258 01 Vlašim, z titulu Smlouvy o úvěru č. 82010-5831 ze dne 19.8.2010 v popřené výši 11 394,-Kč, je po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalovanému č. 1 nahradit náklady řízení ve výši 9 900,-Kč k rukám právního zástupce žalovaného č. 1, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaný č. 2 nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Svým návrhem se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 10281/2010 ve výši 11.394,-Kč je po právu platná. Uvedl, že žalobce přihlásil jako nevykonatelnou svou pohledávku za dlužníkem ve shora uvedené výši, když na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 2), byl žalovanému 2) poskytnut úvěr ve výši 25. 000,-Kč a žalovaný 2) se zavázal žalobci vrátit poskytnutou částku navýšenou o úplatu za poskytnutí úvěru a úrok , které jsou dohromady nazývány jako poplatek za správu úvěru (tedy součet úplaty a úroku), které činily 15. 625,-Kč. Uvedl, že celkově se pak dlužník zavázal vrátit částku 40. 625,-Kč ve 13ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3. 125,-Kč., když hodnota RPSN je ve smlouvě stanovena ve výši 199,7%, když tato odpovídá konkrétním platebním podmínkám, které si účastníci ve smlouvě sjednali a té skutečnosti, že se jedná o úvěr poskytnutý nebankovním sektorem.

Žalovaný č. 1) navrhl žalobu zamítnout. Učinil nesporným tvrzení žalobce, že žalobce přihlásil jako nevykonatelnou svou pohledávku za dlužníkem ve výši 11.394,-Kč a že žalovaný tuto v insolvenční věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 10281/2010 popřel. Uvedl, že žalovanému byl žalobcem poskytnut úvěr v hotovosti ve výši 25. 000,-Kč. Ujednání o poplatku za správu úvěru však považuje za neplatné pro neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku, neboť toto ujednání je natolik složité, že žadatel o úvěr poskytovaný nebankovním subjektem (zvláště v postavení spotřebitele) není schopen se dostatečně správně orientovat ve svých povinnostech. Smlouva sice v oddílu II. uvádí přesnou výši jistiny, úroku a úplaty a celkovou výši, kterou má dlužník zaplatit, ovšem ve spojení s ujednáním podle odstavce 1. obchodních podmínek o přirůstání části úroků ke dni splatnosti jednotlivé splátky připadajících na tuto splátku k jistině je zcela zřejmé, že dlužník si sám před uzavřením smlouvy (tím spíše v průběhu jejího plnění) nedokáže přesně spočítat svůj závazek a výhodnost poskytnuté služby.

Co se týče roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (dále jen RPSN ), žalobce zde rovněž odkazuje na argumentaci Krajského soudu v Hradci Králové (viz. výše), podle něhož ujednání o RPSN ve výši 199,7% odporuje dobrým mravům podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, zejména pro celkovou výši poskytnuté jistiny a době, za kterou má dlužník úvěr žalobci vrátit s tím, že toto ujednání bylo uzavřeno v hrubém nepoměru dlužníka vůči žalobci a že samotný poukaz na rizikovost podnikání při poskytování tzv. nebankovních půjček neobstojí.

Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že dle ust. § 502 obchodního zákoníku jsou úplatou za poskytnutí úvěru úroky, žádný jiný druh úplaty za poskytnutí úvěru obchodní zákoník nezná. Pokud se žalobce odvolává na ust. § 499 obchodního zákoníku, tak toto ustanovení hovoří o možnosti sjednání úplaty za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání úvěr, nikoli úplaty za poskytnutí úvěru samotného (to jsou úroky-viz. výše).

Pokud tedy žalobce ve své formulářové smlouvě dostatečně jednoznačně nespecifikuje výši jistiny a výši úroků coby úplaty za poskytnutý úvěr a tyto úroky kombinuje s jakousi úplatou za poskytnutí úvěru , kterou chybně podřazuje pod ust. § 499 obchodního zákoníku, tak nevyhnutelným důsledkem této nepřehledné kombinace je neurčitost takového ujednání a tedy jeho absolutní neplatnost.

Je-li tedy ujednání o úrocích a úplatě neplatné, žalovaný mohl uznat pouze jistinu, od níž odečetl jednu splátku ve výši 3 125,-Kč, kterou dlužník uhradil, a zbytek nároku popřel.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 2 soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 10281/2010 jako svou nevykonatelnou pohledávku, pohledávku ve výši 11. 394,-Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 10281/2010 soud zjistil, že shora uvedená pohledávka byla popřena insolvenčním správcem i dlužníkem co do pravosti.

Ze smlouvy o úvěru č. 82010-5831 ze dne 19. 8. 2010 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 2) soud zjistil, že byl žalovanému 2) byl poskytnut úvěr ve výši 25. 000,-Kč a žalovaný 2) se zavázal žalobci vrátit poskytnutou částku navýšenou o úplatu za poskytnutí úvěru a úrok , které jsou dohromady nazývány jako poplatek za správu úvěru (tedy součet úplaty a úroku), které činily 15. 625,-Kč. Žalovaný 2) se zavázal vrátit částku 40. 625,-Kč ve 13ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3. 125,-Kč., když hodnota RPSN je ve smlouvě stanovena ve výši 199,7%.

Podle § 192 odst. 1 věty první InsZ, dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají. Stanovisko, které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit.

Podle § 193 InsZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla, anebo že se zcela promlčela.

Žalovaný jako insolvenční správce popřel na přezkumném jednání přihlášenou pohledávku žalobce částečně co do pravosti s tím, že pohledávka nevznikla.

Podle § 197 odst. 1 InsZ výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání.Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis.

Podle § 197 odst. 2 InsZ, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 InsZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 InsZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedoje-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 198 odst. 2 InsZ, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazků Žalobce pak v žalobě podle právě citovaného ustanovení uplatnil jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které uplatil ve své přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení.

Podle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 499 ObchZ za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

Podle § 37 odst. 1 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle § 39 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 55 odst. 1 věty první OZ se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele.

Podle § 56 odst. 1 OZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 3 odst. 1 OZ výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Žalobce se v řízení domáhá určení existence nevykonatelné pohledávky, kterou mu v insolvenčním řízení popřel žalovaný 1) jako insolvenční správce a žalovaný 2) jako dlužník v insolvenčním řízení.

S odkazem na výzvu žalovaného 1) adresovanou žalobci k zahájení řízení o určení pravosti pohledávky a datum zahájeného řízení o určení existence této pohledávky, byla žaloba podána včas v souladu s § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen InsZ).

Po shora provedeném dokazování má soud za to, že pohledávka žalobce ve výši 11. 394,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 10281/2010 není po právu. Předmětná smlouva o úvěru, z níž takto přihlášená pohledávka vznikla, obsahuje závazek žalobce jako věřitele poskytnout na žádost druhé strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit tzv. souhrnný poplatek. Tato smlouva obsahovala podstatné náležitosti podle § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek žalobce jako věřitele poskytnout na žádost druhé strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky. Úrok je peněžitá odměna za poskytnutí půjčky. Výše úroku musí být určitě a srozumitelně sjednána, jinak by takové ujednání ve smyslu § 37 odst. 1) OZ bylo absolutně neplatné. Úvěrová smlouva byla totiž uzavřena ze strany žalovaného 2) jako spotřebitele, a proto se na ní rovněž vztahují i ustanovení týkající se spotřebitelských smluv podle § 51 odst. 1 občanského zákoníku. Následkem takovéhoto ujednání je potom podle § 55 odst. 2 OZ (účinném do 31.7.2010) relativní neplatnost takovéhoto jednání, kterého se žalovaný svým popěrným úkonem v rámci přihlášené pohledávky dovolal. Smlouva dostatečně jednoznačně nespecifikuje výši jistiny a výši úroků coby úplaty za poskytnutý úvěr (žádný jiný druh úplaty za poskytnutí úvěru obchodní zákoník nezná), tyto úroky jsou nepřehledně kombinovány, a takováto ujednání pak způsobují jejich neurčitost a absolutní neplatnost. Ujednání ve smlouvě o takzvaném poplatku za správu úvěru, který v sobě zahrnuje úplatu i sjednaný úrok, je natolik složité, aby se žadatel o úvěr poskytovaných nebankovním subjektem dokázal ve svých povinnostech dostatečně správně orientovat, a je nemyslitelné, aby si v daném případě žalovaný sám před uzavřením smlouvy, tím spíše v jejím průběhu, nedokázal přesně spočítat svůj závazek a výhodnost poskytnuté služby. Obecně je naprosto nesmyslné, aby ekonomicky nevzdělaný potencionální spotřebitel nebyl ochráněn před neetickým, neslušným a nepoctivým jednáním. Samotný poukaz na rizikovost podnikání při poskytování tzv. nebankovních půjček neobstojí. Smluvními stranami dohodnuté ujednání o RPSN ve výši 199,7 % navíc odporuje dobrým mravům podle § 3 odst. 1, § 39 OZ, zejména pro celkovou výši poskytnuté jistiny a době, za kterou měl žalovaný úvěr žalobci vrátit. Podle názoru soudu toto ujednání bylo uzavřeno v hrubém nepoměru žalovaného vůči žalobci a hrubě nespravedlivý je pak i postup přihlášení do insolvenčního řízení veškeré požadované částky jako celek-jako jistinu, nakonec i vůči ostatním přihlášeným věřitelům ve smyslu § 5 písm. a), § 170 písm. a) InsZ, proto soud s odkazem na vše shora popsané žalobu zcela zamítl.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalovaní měli ve věci plný úspěch. Vzhledem k tomu, že žalovanému 2) žádné náklady nevznikly, byly přiznány jen žalovanému 1), a tyto spočívají v odměně advokáta podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. Ve výši 9.000,-Kč a paušální náhradě hotových výdajů 3 krát po 300,-Kč (podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.)

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ( § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen o.s.ř.). Připadne-li konec této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den ( § 57 odst.2 o.s.ř. ). Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u zdejšího soudu, nebo podání odevzdání orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.)

V Praze dne 18. dubna 2011

Mgr. Alena Watzková , v. r. samosoudce Za správnost: Monika Klemešová