36 ICm 1817/2015
Jednací číslo: 36 ICm 1817/2015-39 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 36 INS 5236/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobkyně: JUDr. Milena Bódiová, IČO 66251737, Stodolní 835/17, 702 00, Ostrava, insolvenční správkyně dlužníka INLOBO s.r.o., IČO 25897284, Lobodice čp. 7, Tovačov, 751 01, zastoupena Mgr. Vladimírem Soukupem, advokátem se sídlem Stodolní 835/17, 702 00, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému: LOBOPLAST s.r.o., IČO 27772047, se sídlem Lobodice č.p. 7, 751 01, Tovačov, zastoupené JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 1/II, 377 01, Jindřichův Hradec, o odpůrčí žalobě,

takto :

I. U r č u j e s e, že:

-smlouva o poskytování údržbářských a úklidových služeb ze dne 21.12.2012 uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným;

-dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným dne 24.2.2014, jímž došlo k zápočtu pohledávky dlužníka z titulu poskytnuté půjčky žalovanému v celkové výši 915.520,-Kč (srov. doklad č. 14OZ00071) na pohledávku žalovaného za dlužníkem z titulu dle faktury č. 1330039 (za isir.justi ce.cz

úklidové a údržbářské práce), zaúčtováno interním dokladem č. 14IN013, a to v částce 915.520,-Kč;

-smlouva o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2013, uzavřená mezi žalovaným a dlužníkem, na základě které žalovaný jakožto postupitel postoupil dlužníkovi jakožto postupiteli svou pohledávku za společností LN GROUP s.r.o., IČ 25815105, sídlem Lazecká 564, 77900 Olomouc, z titulu nezaplacených kupních cen za dodání zboží dle faktur ve smlouvě uvedených v celkové výši 1.311.561,-Kč za cenu ve výši 1.311.561,- Kč;

-dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 24.2.2014, jímž byla započtena pohledávka dlužníka za žalovaným ve výši 570.400,-Kč, 520.490,-Kč a 620.310,-Kč dle daňových dokladů č. 13FPZ05, č. 13FPZ06 a č. 13FPZ07 na pohledávky žalovaného za dlužníkem ve výši 1.311.561,-Kč, 2.384,-Kč a 407.230,-Kč dle daňových dokladů 13Op00002, 102075 a 13FV005, zaúčtováno interním dokladem č. 14IN002, a to v částce 1.711.200,-Kč;

-smlouva ze dne 18.12.2013 o postoupení pohledávky, na základě které žalovaný jakožto postupitel postoupil dlužníkovi jakožto postupiteli svou pohledávku za společností VEGELIFE s.r.o., IČ 28644301, sídlem Hodolanská 413/32, 77900 Olomouc, a to založenou daňovým dokladem ve výši 114.000,-Kč za cenu pohledávku ve výši 114.000,-Kč;

-zápočet ze dne 31.12.2013 ceny za pohledávku ve výši 114.000,-Kč na úhradu plnění poskytnutých dlužníkem žalovanému dle daňových dokladů specifikovaných v interním dokladu č. 13IN103 ze dne 31.12.2013, konkrétně pak na daňový doklad dlužníka č. 1320071 ze dne 22.3.2013, ve výši 5790,-Kč, splatnost 1.4.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320084 ze dne 3.4.2013, ve výši 17264,3 Kč, splatnost 15.4.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320103 ze dne 2.5.2013, ve výši 1746,-Kč, splatnost 16.5.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320100 ze dne 2.5.2013, ve výši 11906,4,-Kč, splatnost 16.5.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320119 ze dne 3.6.2013, ve výši 10314,-Kč, splatnost 15.6.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320118 ze dne 3.6.2013, ve výši 2662,- Kč, splatnost 10.6.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320141 ze dne 2.7.2013, ve výši 8929,8 Kč, splatnost 15.7.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320159 ze dne 2.8.2013, ve výši 3233,9 Kč, splatnost 15.8.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320174 ze dne 3.9.2013, ve výši 5275,6-Kč, splatnost 17.9.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320197 ze dne 3.10.2013, ve výši 5517,6,-Kč, splatnost 15.10.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320211 ze dne 4.11.2013, ve výši 14195,7 Kč, splatnost 15.11.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320227 ze dne 11.12.2013, ve výši 5184,-Kč, splatnost 25.12.2013; a to v částce 114.000,-Kč; jsou vůči věřitelům v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 5236/2014, neúčinné.

ICM R

II. Žaloba, aby soud určil, že:

-smlouva o poskytování údržbářských a úklidových služeb ze dne 21.12.2012 uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným;

-dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným dne 24.2.2014, jímž došlo k zápočtu pohledávky dlužníka z titulu poskytnuté půjčky žalovanému v celkové výši 915.520,-Kč (srov. doklad č. 14OZ00071) na pohledávku žalovaného za dlužníkem z titulu dle faktury č. 1330039 (za úklidové a údržbářské práce), zaúčtováno interním dokladem č. 14IN013, a to v částce 915.520,-Kč;

-smlouva o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2013, uzavřená mezi žalovaným a dlužníkem, na základě které žalovaný jakožto postupitel postoupil dlužníkovi jakožto postupiteli svou pohledávku za společností LN GROUP s.r.o., IČ 25815105, sídlem Lazecká 564, 77900 Olomouc, z titulu nezaplacených kupních cen za dodání zboží dle faktur ve smlouvě uvedených v celkové výši 1.311.561,-Kč za cenu ve výši 1.311.561,-Kč;

-dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 24.2.2014, jímž byla započtena pohledávka dlužníka za žalovaným ve výši 570.400,-Kč, 520.490,-Kč a 620.310,-Kč dle daňových dokladů č. 13FPZ05, č. 13FPZ06 a č. 13FPZ07 na pohledávky žalovaného za dlužníkem ve výši 1.311.561,-Kč, 2.384,-Kč a 407.230,-Kč dle daňových dokladů 13Op00002, 102075 a 13FV005, zaúčtováno interním dokladem č. 14IN002, a to v částce 1.711.200,-Kč;

-smlouva ze dne 18.12.2013 o postoupení pohledávky, na základě které žalovaný jakožto postupitel postoupil dlužníkovi jakožto postupiteli svou pohledávku za společností VEGELIFE s.r.o., IČ 28644301, sídlem Hodolanská 413/32, 77900 Olomouc, a to založenou daňovým dokladem ve výši 114.000,-Kč za cenu pohledávku ve výši 114.000,-Kč;

-zápočet ze dne 31.12.2013 ceny za pohledávku ve výši 114.000,-Kč na úhradu plnění poskytnutých dlužníkem žalovanému dle daňových dokladů specifikovaných v interním dokladu č. 13IN103 ze dne 31.12.2013, konkrétně pak na daňový doklad dlužníka č. 1320071 ze dne 22.3.2013, ve výši 5790,-Kč, splatnost 1.4.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320084 ze dne 3.4.2013, ve výši 17264,3 Kč, splatnost 15.4.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320103 ze dne 2.5.2013, ve výši 1746,-Kč, splatnost 16.5.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320100 ze dne 2.5.2013, ve výši 11906,4,-Kč, splatnost 16.5.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320119 ze dne 3.6.2013, ve výši 10314,-Kč, splatnost 15.6.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320118 ze dne 3.6.2013, ve výši 2662,-Kč, splatnost 10.6.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320141 ze dne 2.7.2013, ve výši 8929,8 Kč, splatnost 15.7.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320159 ze dne 2.8.2013, ve výši 3233,9 Kč, splatnost 15.8.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320174 ze dne 3.9.2013, ve výši 5275,6-Kč, splatnost 17.9.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320197 ze dne 3.10.2013, ve výši 5517,6,-Kč, splatnost 15.10.2013;

ICM R

daňový doklad dlužníka č. 1320211 ze dne 4.11.2013, ve výši 14195,7 Kč, splatnost 15.11.2013; daňový doklad dlužníka č. 1320227 ze dne 11.12.2013, ve výši 5184,-Kč, splatnost 25.12.2013; a to v částce 114.000,-Kč, jsou neplatné, s e z a m í t á .

III. Žalovaný j e p o v i n e n vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 2.740.720 Kč.

IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 12.342 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Vladimíra Soukupa, advokáta.

V. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit ČR na účet KS 3703-4123761/0710, VS 3642181715 soudní poplatek 2.000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 11. 5. 2015 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že právní úkony tak, jak jsou specifikovány ve výroku I jsou neúčinné, eventuálně o určení, že právní úkony jsou neplatné tak, jak je specifikováno ve výroku II, dále, že žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka 2.740.720 Kč. Skutkově žalobu odůvodnil tak, že usnesením Krajského soudu v Ostravě z 16. 5. 2014 soud zjistil úpadek dlužníka INLOBO s.r.o. a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní. Žalovaný a dlužník jsou osoby majetkově i personálně propojené. Jednatel dlužníka je zároveň jediným jednatelem žalovaného. V průběhu činnosti žalobkyně jako insolvenční správkyně bylo zjištěno, že dlužník disponoval svým majetkem způsobem, který lze vyhodnotit jako neúčinný úkon, popřípadě jako úkon neplatný. Z účetních dokladů dlužníka žalobkyně identifikovala dispozice s majetkem dlužníka, které považuje z hlediska IZ za úkony neúčinné, popřípadě absolutně neplatné. Dle účetnictví dlužníka je patrné, že položky, které specifikuje v odstavci II bod B) 1, 2, 3 byly žalovanému uhrazeny, sporné úkony byly učiněny v době od prosince 2013 do února 2014, přičemž dlužnicky insolvenční návrh byl podán dne 25. 2. 2014. Z toho je patrné, že v daném období žalovanému bylo dlužníkem uhrazeno formou zápočtu z jeho majetkové podstaty celkem 2.740.720 Kč. Konkrétní úhrady pak proběhly tak, jak žalobkyně specifikuje dle článku II bod b) ad 1, ad 2, ad 3. V části II bod C) žalobkyně popisuje majetkovou situaci dlužníka, kdy je třeba zdůraznit, že dlužník sám podal insolvenční návrh 25. 2. 2014. Z insolvenčního návrhu dlužníka se podává, že jeho ekonomická situace se v průběhu druhé poloviny roku 2013 a počátku roku 2014 dramaticky zhoršila. Z návrhu je patrné, že v období předcházejícím úpadku, respektive v období před lednem 2013, tedy předtím, než si žalovaný ke svým rukám z majetkové podstaty dlužníka započal vyplácet specifikovanou sumu 2.740.720 Kč, měl dlužník závazky vůči společnosti Avia CZ ve ve výši 162.658,3 Kč a úrok z prodlení, vůči Revírní bratské pokladně zdravotní pojišťovně ve výši 135.626 Kč a vůči společnosti Kühne + Nagal spol. s r.o. ve výši 25.360 USD a 7.700 Kč. Dalším významným závazkem dlužníka byl závazek vůči Finančnímu úřadu v Přerově ve výši 684.300,53 Kč s příslušenstvím, vůči společnosti Sluna s.r.o. ve výši 2.627.462 Kč

ICM R

s příslušenstvím, vůči Celnímu úřadu pro Olomoucký kraj ve výši 401.115 Kč a další závazky, které byly přiloženy k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Z účetnictví dlužníka je pak patrné, že k 31. 12 . 2012 dlužil celkově 9.263.075,19 Kč. Pokud jde tedy o majetkovou situaci dlužníka v časové souvislosti před úpadkem, respektive před realizací výplaty či zápočtů jednotlivých položek označených v části II bod B) 1, 2, 3 žaloby, zejména pak v období od ledna 2013 do května 2014, z podkladů dokládajících úpadek dlužníka je zřejmé, že dlužník v přímé časové vazbě před podáním dlužnického insolvenčního návrhu dlužil prokazatelně více subjektům vysokou částku. I přes výše uvedené však v uvedeném období realizoval úkony, které jsou specifikovány v žalobě, na základě kterých byla k rukám žalovaného vyplacena (realizaci zápočtů) částka ve výši 2.740.720 Kč, kterou mohl použít k alespoň částečnému umoření dluhu vůči svým věřitelům. Žalovanému přitom muselo být z důvodů shora naznačeného personálního i majetkového propojení s dlužníkem zcela zřejmé, se zřetelem ke všem okolnostem, že dlužník nebude schopen dostát svým podloženým závazkům, jakož i dalším stále narůstajícím závazkům. Důvodně musel žalovaný předpokládat, že nebude dlužník schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků, a to minimálně ve smyslu § 3 odst. 4 IZ. Z účetnictví dlužníka navíc bylo zcela zjevné, že má více závazků po splatnosti delší než 3 měsíce. Dlužník byl tedy v úpadku, respektive jeho úkony k tomuto vedly. Pokud jde o právní závěry, pak žalobkyně odkazuje na ustanovení § 241 odst. 1 IZ, přičemž žalobkyně poukazuje na provázanost dlužníka s žalovaným, když tyto jsou osoby blízké. Žalovanému se tak dostalo na úkor ostatních věřitelů dlužníka vyššího uspokojení, než by mu náleželo v konkursu. Dále dle žalobkyně jsou naplněny podmínky § 242 IZ, tedy neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů. Dle žalobkyně u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že v jednání žalovaného, jak bylo popsáno, lze vysledovat všechny charakteristické znaky této skutkové podstaty. Pokud jde o zkrácení věřitelů dlužníka vyplacením částky 2.740.720 Kč v období před prohlášením úpadku, má žalobkyně za to, že tímto prokazatelně došlo k podstatnému zmenšení majetkové podstaty dlužníka k tíži věřitelů.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze 3. 5. 2016, přičemž uvedl, že nárok uplatněný vůči němu podanou žalobou neuznává. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by smlouva o poskytování údržbářských a úklidových služeb byla smlouvou fiktivní, a že by fakticky tyto služby nebyly poskytnuty a je irelevantní tvrzení o tom, že by fakturované plnění neodpovídalo druhu a charakteru vykonané činnosti. V případě postoupených pohledávek za třetími osobami za nominální hodnotu provedli účastníci zcela standardní právní jednání za obvyklých podmínek a navzájem korespondující protiplnění. Dle žalovaného nemohlo za daných souvislostí k žádnému zkrácení věřitelů dojít, když ve všech těchto případech, kdy byly podmínky pro započtení ve smyslu § 140 IZ splněny i po rozhodnutí o úpadku. Pokud žalobkyně se domáhá určení neplatnosti úkonu, pak není zřejmé, v čem neplatnost spatřuje. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, za situace, kdy právní zástupce žalované společnosti uvedl, že nezpochybňuje skutková tvrzení žalobkyně tak, jak jsou uvedená v žalobě, že napadené právní úkony byly realizovány tak, jak jsou popsány v žalobě.

ICM R

Soud zamítl důkazní návrh žalovaného výslechem jednatele žalované společnosti Ing. Stanislava Mračeka k okolnostem uzavírání napadených právních úkonů a dále výslech svědkyně, účetní žalované společnosti, Silvy Fialové, když s ohledem na tvrzené skutečnosti ze strany žalobkyně, které nebyly žalovaným zpochybněny a s ohledem na právní argumentaci žalobkyně, má za to, že se jedná o irelevantní důkazní návrhy.

Soud zjistil:

Výzvou k úhradě dluhu spojenou s předžalobní upomínkou z 20. 4. 2015, že tato byla adresována žalobkyni žalované společnosti a doporučeně odeslána 21. 4. 2015. Touto výzvou byly popsány zpochybněné právní úkony tak, jak je uvedeno v části II bod B) č. 1 až 3 žaloby a s odkazem na ustanovení § 241 IZ a § 242 IZ, byla žalovaná společnost vyzvána k zaplacení částky 2.740.720 Kč do majetkové podstaty dlužníka.

Výpisem z obchodního rejstříku dlužníka, že statutárním orgánem dlužníka je Ing. Stanislav Mraček, a to rovněž jako společník, s podílem 108/210.

Výpisem z obchodního rejstříku žalované společnosti, že statutárním orgánem je Ing. Stanislav Mraček, a to rovněž jako společník s obchodním podílem 51 %.

Smlouvou o poskytování služeb uzavřenou dne 21. prosince 2012, že tato byla uzavřena mezi společností INLOBO s. r. o. jako objednavatelm a společnosti LOBOPLAST s.r.o. jako zhotovitelem.

Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2013, že tato byla uzavřena mezi postupitelem-žalovanou společností a postupníkem-dlužníkem, kdy postupitel tímto postupuje svou pohledávku za dlužníkem, LN Group s.r.o. v celkové výši 1.311.561 Kč dle uvedených jednotlivých daňových dokladů.

Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2013, že tato byla uzavřena mezi postupitelem-žalovanou společností a postupníkem-dlužníkem, kdy postupitel tímto postupuje postupníkovi svou pohledávku za dlužníkem firmou VEGELIFE s.r.o. v celkové výši 114.000 Kč dle uvedeného daňového dokladu. Dále žalobkyně doložila soubor knihy závazků a pohybech na účtech (přičemž tyto nebyly ze strany žalovaného zpochybněny).

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 5236/2014 probíhá insolvenční řízení dlužníka, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2014, č. j. KSOS 36 INS 5236/2014-A9 byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs, a že žalobkyně byla ustanovena insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno žalobkyně jako insolvenční správkyně prodala odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a to u příslušného

ICM R

soudu dne 11. 5. 2015, žaloba byla tedy podána včas (§ 239 odst. 3 IZ). Insolvenční správkyně podala žalobu proti žalovanému, a to ve smyslu § 239 odst. 1 IZ.

Po posouzení skutkového stavu, který nebyl mezi účastníky sporný a zejména po posouzení právní argumentace žalobkyně, dospěl soud k závěru, že s touto se plně ztotožňuje a na argumenty uvedené v žalobě soud v celém rozsahu odkazuje. Ve shodě s žalobkyní soud uzavírá, že právní úkony mezi dlužníkem a žalovaným, které napadá dle žalobního petitu, tedy úkony tak, jak jsou specifikovány v části II bod B) pod číslem 1 až 3 jsou vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení neúčinné a pak je oprávněný požadavek žalobkyně, aby žalovaný byl povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 2.740.720 Kč.

Je zcela nezpochybněné, že v rozhodném období dlužník disponoval svým majetkem způsobem, který je třeba posoudit jako neúčinné úkony, kdy sporné úkony byly učiněny v období prosinec 2013 do února 2014. Rovněž je nepochybné, že žalovaný a dlužník jsou osoby majetkově a personálně propojené, kdy jednatelem dlužníka a jednatelem žalovaného je Ing. Stanislav Mraček. Ing. Stanislav Mraček je společníkem dlužníka s obchodním podílem 108/210, jakož i žalované společnosti s obchodním podílem 51 %. Pokud jde o majetkovou situaci dlužníka tak, jak byla popsána žalobkyní, tato nebyla ze strany žalované společnosti zpochybněna a je třeba souhlasit s argumentací žalobkyně, že s ohledem na personální propojenost obou firem, musela být žalované společnosti majetková situace dlužníka známa. Žalovanému tedy muselo být známo z důvodu personálního i majetkového propojení s dlužníkem, se zřetelem ke všem okolnostem, že dlužník nebude schopen plnit své závazky. Žalovaný tedy musel důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků, a to minimálně ve smyslu § 3 odst. 4 IZ, kdy tak, jak tvrdila žalobkyně bylo z účetnictví dlužníka zjevné, že dlužník má více závazků po splatnosti delší než 3 měsíce.

Podle § 241 odst. 1 IZ v platném znění se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkonem, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

S ohledem na shora uvedenou a zjištěnou personální a majetkovou propojenost mezi dlužníkem a žalovanou společností, je zcela zřejmé a ve shodě s běžnou rozhodovací praxí, že dlužník a žalovaná společnost jsou osoby blízké. Dlužník tedy v době, kdy byl v úpadku zvýhodnil žalovaného, coby svého věřitele tím, že formou zápočtu mu uhradil pohledávky z obchodněprávních vztahů a žalovanému se tak dostalo na úkor ostatních věřitelů dlužníka vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu. Pak napadené úkony jsou neúčinné.

ICM R

Podle § 242 IZ upravující neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů se za takový úkon považuje právní úkon, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo ji se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Má se dále za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze pak odporovat, byl-li učiněn v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení.

V konkrétním případě jsou naplněny podmínky i pro vyslovení neúčinnosti napadených právních úkonů ve smyslu § 242 insolvenčního zákona. Lze uzavřít, že úkony byly učiněny v úmyslu zkrátit věřitele, dlužník a žalovaná společnost jsou osoby majetkově a personálně propojeny a úkony, které byly učiněny, byly učiněny s úmyslem zkrátit věřitele dlužníka a žalovaná společnost, která je s dlužníkem personálně i majetkově propojena, musela znát úmysl dlužníka, či vzhledem ke všem okolnostem ji dlužníkův úmysl musel být znám, zkrátit uspokojení věřitelů dlužníka. Pokud jde o zkrácení věřitelů vyplacením částky 2.740.720 Kč v období před prohlášením úpadku žalované společnosti, má soud za to, že tímto prokazatelně došlo k podstatnému zmenšení majetkové podstaty dlužníka k tíži jeho věřitelů.

Pokud jde o úmysl dlužníka, respektive úmysl žalovaného, tedy osoby, v jejíž prospěch bylo toto jednání učiněno, nebo která měla z tohoto jednání prospěch, byl úmysl dlužníka zkrátit uspokojení svých věřitelů znám, a to s ohledem na uvedené tvrzené a nezpochybněné majetkové a personální propojení dlužníka a žalovaného, kdy oba subjekty měly shodný jednočlenný statutární orgán.

Z důvodu výše uvedených soud vyhověl žalobě, pod výrokem I o určení, že zde specifikované úkony jsou vůči věřitelům v insolvenčním řízení neúčinné.

Ve smyslu § 236 odst. 1 IZ náleží plnění dlužníka z neúčinných úkonů do majetkové podstaty. V souladu s ustanovením § 237 odst. 1 IZ osoba, v jejíž prospěch byl neúčinný úkon učiněn a osoba, která měla z neúčinného úkonu prospěch má povinnost vydat dlužníkovo plnění do majetkové podstaty.

S ohledem na citované zákonné ustanovení § 236 odst. 1 a § 237 odst. 1 IZ z důvodů výše uvedených soud rozhodl, že žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 2.740.720 Kč.

Pokud se žalobkyně z důvodu procesní opatrnosti domáhala alternativního žalobního petitu o určení, že napadené právní úkony jsou neplatné, v této části soud žalobu zamítl, když neshledal důvody neplatnosti napadených právních úkonů, navíc za situace tak, jak správně argumentoval žalovaný, že pokud žalobkyně uvedla, že úkony mohou být i neplatné, neuvedla žádné relevantní důvody pro závěr, že by napadené právní úkony měly být neplatné a soud po posouzení skutkového stavu, který zpochybněn nebyl neshledal důvod absolutní neplatnosti některého z napadených právních úkonů.

ICM R

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši 3.100 Kč za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/96 Sb. ve spojení s § 7 bod 5 citované vyhlášky. Právní zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby, a to přípravu a převzetí právního zastoupení, písemné podání ve věci a účast u jednání. Celkem odměna činí 9.300 Kč. K tomu náleží ve smyslu § 13 odst. 3 citované vyhlášky za každý úkon právní služby režijní paušál á 300 Kč, tedy 900 Kč. Dále právní zástupce žalobkyně má nárok na 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2.142 Kč. Celkem náklady řízení ve výši 12.342 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Při podání žaloby byla žalobkyně osvobozena od placení soudních poplatků. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Soud proto uložil žalovanému zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2.000 Kč dle položky 13 odst. 1 písm. d) sazebníku soudních poplatků ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc dne 26. 10. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně

ICM R