36 ICm 156/2012
č. j. 36 ICm 156/2012-292 (KSOS 36 INS 12724/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci

žalobkyně: JUDr. Eva Janíková, IČO 04769678 sídlem Farní 19, 738 01 Frýdek-Místek zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Novákem sídlem Farní 19, 738 01 Frýdek-Místek jako insolvenční správkyně dlužníka interdecor, s.r.o., IČO 26790777 sídlem Špálova 413/2, 702 00 Ostrava-Přívoz proti žalovanému: Michal anonymizovano , anonymizovano bytem U Parku 2869/5, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava zastoupený advokátem JUDr. Miroslavem Pavlasem sídlem Fügnerova 12, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava o určení neúčinnosti kupní smlouvy vůči věřitelům dlužníka a o zaplacení částky 686.000 Kč

takto: I. Určuje se, že právní úkon-kupní smlouva z 20. 1. 2010, uzavřená mezi dlužníkem interdecor, s.r.o. a žalovaným, kterou dlužník prodal žalovanému automobil Volkswagen Touareg, RZ 4T3 0001, VIN: WVGZZZ7LZ6DO29149 za kupní cenu 150.000 Kč, je neúčinným právním úkonem ve vztahu k věřitelům dlužníka interdecor, s.r.o., IČ: 26790777, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 12724/2010. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na účet majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 323.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková isir.justi ce.cz

III. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni na účet majetkové podstaty dlužníka (vedle částky 286.000 Kč, co do které byl návrh zamítnut pravomocným výrokem č. III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j.-199 z 15. 6. 2016) další částku 77.000 Kč, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě na nezálohovaných nákladech řízení částku 12.463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. V. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek 2.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8.562,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění: 1. Návrhem doručeným soudu 17. 1. 2012 se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, jímž by soud určil, že vůči věřitelům dlužníka je neúčinný právní úkon v podobě kupní smlouvy z 20. 1. 2010, která byla uzavřena mezi dlužníkem interdecor s.r.o. a žalovaným a kterou dlužník žalovanému za částku 150.000 Kč prodal vozidlo Volkswagen Touareg (dále jen VWT) RZ 4T3 0001. Svou žalobu odůvodnila tím, že vyhláškou z 29. 10. 2010 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka interdecor s.r.o. a žalobkyně byla ustanovena jeho insolvenční správkyní. Usnesením z 18. 1. 2011 byl zjištěn úpadek dlužníka. Z účetních dokladů dlužníka žalobkyně zjistila, že dlužník zmíněný automobil prodal 20. 1. 2010 za 150.000 Kč, přičemž uvedený právní úkon žalobkyně hodnotí jako právní úkon učiněný bez přiměřeného protiplnění. Částka 150.000 Kč představující sjednanou kupní cenu za prodej zmíněného vozidla VWT neodpovídá obvyklé ceně obdobných vozidel ve stejném místě a čase, když obvyklá cena přestavovala částku 450.000 Kč. Žalovaný byl vyzván, aby do majetkové podstaty uhradil částku 300.000 Kč odpovídající náhradě přiměřené kupní ceny, což žalovaný odmítl s tím, že s ohledem na špatný technický stav vozidla (závažná porucha motoru a zavěšení zadní nápravy) bylo vozidlo nepojízdné a kupní cena tak odpovídá. Toto tvrzení doložil žalovaný pouze čestným prohlášením dřívějšího jednatele dlužníka. S ohledem na to, že v kupní smlouvě z 20. 1. 2010 není žádná zmínka o špatném technickém stavu vozidla, a s ohledem na skutečnost, že jednatel dlužníka byl v době vystavení čestného prohlášení hospitalizován v psychiatrické nemocnici, žalobkyně podává zmíněnou žalobu a domáhá se určení neúčinnosti zmíněného právního úkonu vůči věřitelům dlužníka. Současně se domáhá, aby žalovaný byl povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka zmíněné vozidlo VWT. 2. S ohledem na tvrzení žalovaného, že předmětné vozidlo již prodal, změnila žalobkyně žalobu a nově se domáhala, aby namísto vydání zmíněného vozidla do majetkové podstaty bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni na účet majetkové podstaty 300.000 Kč. Tato změna žaloby byla připuštěna usnesením vyhlášeným u ústního jednání dne 30. 10. 2013. 3. V návaznosti na závěry prvního ve věci zpracovaného znaleckého posudku k ocenění vozidla VWT žalobkyně změnila svou žalobu tak, že se domáhá toho, aby ve vztahu k peněžitému plnění bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni na účet majetkové podstaty 686.000 Kč. Usnesením vyhlášeným za přítomnosti účastníků u jednání soudu 7. 1. 2015 pak byla změna žaloby připuštěna. Od zmíněného data do současnosti je tak předmětem řízení jednak určení neúčinnosti zmíněného právního úkonu ve vztahu k věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení a jednak povinnost žalovaného v návaznosti na uvedené zaplatit žalobkyni na účet majetkové podstaty částku 686.000 Kč (věcně představující rozdíl mezi sjednanou kupní cenou 150.000 Kč a obvyklou hodnotou vozu v okamžiku prodeje 836.000 Kč, jak tato plyne z prvního ve věci zpracovaného znaleckého posudku).

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

4. Žalovaný navrhl zamítnutí návrhu s tím, že předmětný automobil vykazoval v době prodeje závažnou technickou závadu, která výrazně snižovala hodnotu automobilu. Žalovaný si tuto závadu na vlastní náklady nechal opravit. Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků kupní smlouvy na předmětný automobil nemá právnické vzdělání, je kupní smlouva opsána ze vzoru volně dostupného na internetu. Účastníci kupní smlouvy se proto spokojili s pouhým konstatováním, že kupující zná technický stav vozidla, které kupuje, a je s tímto technickým stavem srozuměn. Skutečnost, že Zbyněk Fabík coby jednatel dlužníka byl hospitalizován na psychiatrickém oddělení, neměla žádný vliv na činění jakýchkoli právních úkonů zmíněnou osobou. Žalovaný neměl v úmyslu jakkoli zkracovat možnost uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení či se na takové činnosti dlužníka jakkoli podílet, když tato souvislost mu nebyla a nemohla být známa. Žalovaný dostal od dlužníka nabídku na koupi poškozeného a nepojízdného automobilu za příznivou cenu a této nabídky využil. Na své náklady pak nechal automobil opravit a dál jej užíval. Celá transakce se nadto odehrála cca 10 měsíců před zahájením insolvenčního řízení, tedy v době, kdy žalovaný ani nemohl vědět o možnosti zahájení tohoto řízení a ani neměl povinnost s tímto jakkoli počítat. Žalovaný dále doplnil, že zmíněné vozidlo prodal 30. 5. 2012 na základě kupní smlouvy kupujícímu DATASOFT, s.r.o. Kupní cena byla dohodnuta na 297.000 Kč. Kupní cena byla snížena o provizi zprostředkovatele ve výši 3.000 Kč, tedy žalovanému byla vyplacena částka 294.000 Kč. 5. Dále žalovaný poté, kdy byl soudem podrobně poučen o povinnosti tvrdit potřebné skutkové okolnosti ve smyslu ust. § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), svá tvrzení o poškození automobilu a nutnosti jeho oprav (nepříliš) konkretizoval svými tvrzeními, že 20. 1. 2010 žalovaný vozidlo zakoupil s náběhem cca 59 000 km a se závadou motoru-prasklý rozvodový řemen a z toho vyplývající další poškození motoru. Dále byla na vozidle závada na elektronice podvozku, kdy bylo nutno vyměnit řídící jednotku včetně kompresoru a měchů . Opravy prováděl žalovaný částečně svépomocí a částečně s pomocí automechanika pana Relovského. Náhradní díly nakupoval žalovaný na vrakovištích a na burzách v Polsku, případně v autorizovaných servisech v Ostravě. K důkazu uvedených tvrzení žalovaný označil svědky Fabíka a Relovského. 6. Žalobkyně na tvrzení žalovaného reagovala tak, že uvedla, že uvedená tvrzení nejsou pravdivá a že (po provedeném dokazování) zůstala neprokázaná, kdy nutno vzít v úvahu také to, že 13. 1. 2010 předmětný automobil absolvoval prohlídku na státní technické kontrole (STK) s tím, že na vozidle nebyly zjištěny žádné závady, ani lehké, ani vážné, ani nebezpečné. Důkazy předložené žalovaným v podobě faktur z autorizovaných servisů nesvědčí o rozsáhlých opravách, navíc jedna z faktur obsahuje osobní údaje jiné osoby, než je žalovaný. 7. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 15. 6. 2016 určil, že kupní smlouva ze dne 20. 1. 2010 uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným, kterou dlužník prodal žalovanému předmětný automobil, je vůči věřitelům dlužníka neúčinným právním úkonem (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na účet majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 400.000 Kč (výrok II.), návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni na účet majetkové podstaty dlužníka další částku ve výši 286.000 Kč, zamítl (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě na nezálohovaných nákladech řízení částku ve výši 8.413 Kč (výrok IV.) a soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (výrok V.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.471,20 Kč (výrok VI.). 8. V odůvodnění tohoto svého rozsudku soud I. stupně konstatoval (zcela v souladu s předběžným závěrem o skutkovém stavu tak, jak jej soud v jiném obsazení konstatoval u jednání 7. 1. 2015, kdy na tehdy sděleném předběžném skutkovém závěru soud I. stupně neshledal důvod ničeho měnit ani po doplnění dokazování), že žalovaný neprokázal své

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

skutkové tvrzení, že v době zakoupení předmětného vozidla od dlužníka bylo vozidlo nepojízdné a trpělo závažnou vadou . Přitom soud zdůraznil, že listinné důkazy předložené žalovaným jsou naprosto nevěrohodné, neboť zčásti se týkají takových oprav vozidla, které nesměřují k odstranění jeho nepojízdnosti, a zčásti se týkají oprav objednaných jinou osobou. Dále soud konstatoval, že neuvěřil svědecké výpovědi svědka Relovského, podle které tento měl závadu způsobující nepojízdnost automobilu odstranit zcela sám ve své domácí garáži. Proto soud vyšel ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem Ing. Holušou, který předmětné vozidlo hodnotil k rozhodnému datu 20. 1. 2010 částkou 550.000 Kč, přičemž tato částka odpovídá hodnotě pojízdného vozidla. 9. Žalovaný podal dne 4. 7. 2016 odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí, vyjma výroku III., přičemž namítal, že automobil kupoval v nepojízdném stavu. 10. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila a navrhla potvrzení napadaného rozhodnutí, neboť měla za to, že odvolání je ryze účelové a soud I. stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním. 11. Z podnětu odvolání žalovaného věc posuzoval Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, přičemž svým usnesením 13 VSOL 292/2016 odvoláním žalovaného napadený rozsudek zrušil ve výrocích I., II., IV., V., VI. a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně, neboť po zopakování části dokazování, zejména výslechem svědka Relovského, na rozdíl od soudu I. stupně učinil skutkový závěr, že žalovanému se podařilo prokázat, že v době zakoupení předmětného vozidla toto trpělo vadou vstřikovačů, nešlo nastartovat a v důsledku toho bylo nepojízdné. Odvolací soud konstatoval, že žalovanému se v odvolacím řízení podařilo prokázat tvrzenou vadu vozidla VWT spočívající ve vadném vstřikování paliva do motoru, pro kterou bylo vozidlo nepojízdné, přičemž tato vada nepochybně snižovala obvyklou cenu, které by bylo možno při prodeji vozidla dosáhnout. Je proto zcela zásadní zjistit obvyklou cenu vozidla VWT ke dni 20. 1. 2010, a to vzhledem k jeho technickému stavu s přihlédnutím k jeho nepojízdnosti pro závadu vstřikovačů paliva. Vzhledem k tomu, že znalecký posudek Ing. Holuši, ze kterého soud I. stupně jinak správně vyšel, určil obvyklou cenu vozidla jako vozidla pojízdného, je třeba doplnit dokazování novým znaleckým posudkem, případně jeho doplněním, kdy bude znalci zadán úkol tak, aby určil obvyklou cenu převáděného vozidla VWT ke dni převodu s přihlédnutím k jeho nepojízdnosti pro vadu spočívající v nefunkčních vstřikovačích paliva do motoru. Takový důkaz nelze provést v odvolacím řízení, a proto věc byla soudu I. stupně vrácena k dalšímu řízení. Přitom odvolací soud zdůraznil, že pro posouzení důvodnosti žaloby je významná jen obvyklá cena vozidla v době jeho prodeje, přičemž naopak rozsah investic žalovaného do vozidla a jeho současný stav jsou bezvýznamné. 12. Po vrácení věci soudu I. stupně soud doplnil dokazování znaleckým posudkem, jímž témuž znalci Ing. Holušovi zadal ocenění předmětného vozidla k již uvedenému datu s přihlédnutím k nepojízdnosti vozidla pro vady vstřikovačů, a po doplnění dokazování v naznačeném směru dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 13. Soud provedl dokazování obsahem spisu KSOS 36 INS 12724/2010, ze kterého zjistil a vzal za prokázáno: z vyhlášky ze dne 29. 10. 2010, že k věřitelskému návrhu bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka interdecor s.r.o., sídlem Špálova 413/2, 702 00 Ostrava-Přívoz, IČ: 26790777; z usnesení KSOS 36 INS 12724/2010-A19 ze dne 18. 1. 2011, že byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Eva Janíková;

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

z protokolu o přezkumném jednání ze dne 17. 3. 2011 a ze dne 23. 6. 2011, včetně seznamu platných věřitelů a seznamu přihlášených pohledávek, že do insolvenčního řízení přihlásili věřitelé pohledávky ve výši celkem 243.796.545,48 Kč; ze soupisu majetkové podstaty (stav ke dni 25. 1. 2011), že do majetkové podstaty dlužníka byly sepsány nemovitosti v k. ú. Místek, a to dům č. p. 1266 postavený na pozemku parc. č. 3662, pozemek parc. č. 3662 a budova bez čp/če na pozemku parc. č. 3663/3, dále pohledávka oceněná částkou 1.000.000 Kč (pozastávka ze smlouvy o dílo); ze zprávy o hospodářské situaci dlužníka ze dne 10. 3. 2011, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 72 věřitelů a celková výše přihlášených pohledávek mnohonásobně převyšuje majetek dlužníka vyplývající ze soupisu majetkové podstaty, tj. nemovitosti dlužníka a pohledávku ve výši 1.000.000 Kč (pozastávka ze smlouvy o dílo); z usnesení KSOS 36 INS 12724/2010-B7 ze dne 17. 3. 2011, že na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz; ze soupisu majetkové podstaty (stav ke dni 30. 1. 2012), že do majetkové podstaty dlužníka byly sepsány další nemovitosti, které se nacházejí v k. ú. Kunčičky u Bašky a jsou zapsány na LV 821, a to dům č. p. 399 postavený na pozemku parc. č. st. 510/5, pozemek parc. č. st. 510/5 a pozemek parc. č. 510/1; ze zprávy o činnosti insolvenční správkyně ze dne 28. 3. 2012, že nemovitosti dlužníka sepsané v majetkové podstatě byly vydraženy za částku 800.000 Kč; ze sdělení insolvenční správkyně ze dne 4. 2. 2014, že zajištěnému věřiteli č. 40 Česká spořitelna, a.s. byl vyplacen výtěžek zpeněžení zajištěných nemovitostí ve výši 703.441 Kč; z obsahu přihláškového spisu P1, že věřitel RTS, a.s. přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 12.555 Kč a 9 pohledávek á 12.660 Kč v celkové výši 126.495 Kč, splatných ke dni 12. 2. 2010, 12. 3. 2010, 14. 4. 2010, 14. 5. 2010, 14. 6. 2010, 14. 7. 2010, 13. 8. 2010, 14. 9. 2010 a 14. 10. 2010, pohledávky byly zjištěny v přihlášené výši u přezkumného jednání dne 17. 3. 2011; z obsahu přihláškového spisu P5, že věřitel Jan Mazal přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 1.404.930,80 Kč, přičemž jistina pohledávky č. 1 ve výši 252.212 Kč je splatná od 18. 2. 2010, jistina pohledávky č. 2 ve výši 26.299 Kč je splatná od 18. 2. 2010, jistina pohledávky č. 3 ve výši 96.962 Kč je splatná od 18. 2. 2010, jistina pohledávky č. 4 ve výši 158.436 Kč je splatná od 8. 3. 2010, jistina pohledávky č. 5 ve výši 52.362 Kč je splatná od 8. 3. 2010, jistina pohledávky č. 6 ve výši 262.992 Kč je splatná od 08. 3. 2010, 08. 3. 2010, jistina pohledávky č. 7 ve výši 450.457 Kč je splatná od 24. 5. 2010; pohledávky byly zjištěny v přihlášené výši u přezkumného jednání dne 17. 3. 2011; z obsahu přihláškového spisu P7, že věřitel UNIMAL Color s.r.o. přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pět pohledávek v celkové výši 350.063 Kč se splatností 25. 9. 2009 v částce 219.739 Kč, se splatností 14. 10. 2009 v částce 4.220 Kč, se splatností 2. 6. 2010 v částce 110.654 Kč, se splatností 2. 6. 2010 v částce 4.692 Kč, se splatností 2. 6. 2010 v částce 10.758 Kč; pohledávky byly zjištěny v přihlášené výši u přezkumného jednání dne 17. 3. 2011; z obsahu přihláškového spisu P19, že věřitel Stanislav Ponikva přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 203.062 Kč se splatností od 22. 6. 2009 v částce 40.000 Kč; pohledávka byla zjištěna u dalšího přezkumného jednání dne 23. 6. 2011; z obsahu přihláškového spisu P31, že věřitel ACO Stavební prvky spol. s r.o. přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 115.676 Kč se splatností 12. 9. 2009; pohledávky byly zjištěny v přihlášené výši u přezkumného jednání dne 17. 3. 2011;

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

z obsahu přihláškového spisu P61, že věřitel Česká pojišťovna, a.s. přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 124.608 Kč splatnou od 17. 7. 2008, která byla zjištěna u prvního přezkumného jednání dne 17. 3. 2011. 14. Z nikým a ničím nezpochybněného skutkového tvrzení žalobkyně u ústního jednání 15. 6. 2016 soud zjistil, že v insolvenční věci daného dlužníka je zajištěným věřitelem Česká spořitelna, a.s., která je již uspokojena prodejem nemovitostí, a rozsah uspokojení nezajištěných věřitelů bude nanejvýš v rozsahu 0,1 % jimi přihlášených pohledávek. Soud konstatuje, že uvedené skutkové tvrzení žalobkyně jednak koresponduje s ostatními výše uvedenými důkazy a jednak současně je jistým shrnutím důkazů výše uvedených do shrnujícího závěru podstatného pro aplikaci ust. § 235 a násl. IZ. 15. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno: 16. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 20. 1. 2010 soud zjistil, že dlužník jako kupující uvedeného dne vystavil příjmový pokladní doklad na přijetí částky 150.000 Kč od žalovaného jako kupujícího zmíněného předmětného vozidla. 17. Z kupní smlouvy uzavřené 20. 1. 2010 mezi prodávajícím dlužníkem a kupujícím žalovaným soud zjistil, že uvedeného dne účastníci uzavřeli písemnou kupní smlouvu, kterou dlužník jako prodávající převedl vlastnictví k předmětnému vozidlu VWT na žalovaného. Mezi účastníky bylo ujednáno: kupní cena ve výši 150.000 Kč včetně 20 % DPH s tím, že tato bude zaplacena v hotovosti oproti příjmovému pokladnímu dokladu, termín dodání vozidla 20. 1. 2010, smlouva dle ujednání účastníků měla podléhat režimu § 409 a násl. obchodního zákoníku, prodávající ujistil kupujícího o absenci právních vad vozidla, prodávající prohlásil, že řádně seznámil kupujícího se stavem daného nákladního vozidla k ohledu jeho stáří a opotřebení , smlouva je datována 20. 1. 2010, podepsána osobou oprávněnou jednat jménem dlužníka a žalovaným a za obě strany byla uzavřena a podepsána v Bašce. 18. Z přehledů (karet) provozovatelů zmíněného vozidla vyžádaného soudem z Magistrátu města Ostravy soud zjistil, že žalovaný byl v evidenci vozidel evidován jako provozovatel zmíněného vozidla v době od 28. 1. 2010 do 30. 5. 2012. 19. Z kupní smlouvy č. 34/2012 uzavřené mezi žalovaným jako prodávajícím a společností DATASOFT, s.r.o. se sídlem v Chomutově jako kupujícím soud zjistil, že žalovaný předmětné vozidlo VWT dne 27. 5. 2012 písemnou kupní smlouvou prodal kupujícímu DATASOFT, s.r.o. za částku 297.000 Kč, kdy vzhledem k tomu, že vozidlo bylo prodáno za využití služeb autobazaru, žalovanému byla vyplacena kupní cena prodávaného vozidla v objemu 294.000 Kč. Uvedené skutečnosti se podávají rovněž z příjmového pokladního dokladu z 8. 6. 2012 znějícího na částku 294.000 Kč. 20. Z výzvy žalobkyně datované dnem 4. 11. 2011 a adresované žalovanému soud zjistil, že uvedená výzva, která byla žalovanému doručena 8. 11. 2011, byla vyhotovena žalobkyní a adresována žalovanému. Žalobkyně vyjadřuje poděkování žalovanému za poskytnutí kupní smlouvy k předmětnému vozidlu VWT i příjmového pokladního dokladu. V dalším textu žalobkyně konstatuje, že za vozidlo žalovaný jako kupující zaplatil 150.000 Kč, přičemž obvyklá cena stejných vozidel ve stejném místě a čase dle názoru žalobkyně představuje částku 450.000 Kč. Žalobkyně informuje žalovaného o právní úpravě právních úkonů neúčinných vůči věřitelům insolvenčního dlužníka ve smyslu insolvenčního zákona, konstatuje, že je evidentní, že žalovaný nabyl předmětné vozidlo za cenu hrubě neodpovídající ceně obvyklé, a s poukazem na ust. § 236 insolvenčního zákona žalobkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

žalovaného vyzvala, aby do majetkové podstaty dlužníka interdecor zaplatil částku 300.000 Kč odpovídající náhradě přiměřené kupní ceny za převedené vozidlo na základě kupní smlouvy z 20. 1. 2010 . Současně žalobkyně žalovaného upozorňuje, že nevyhoví-li uvedené výzvě, žalobkyně přistoupí k podání odpůrčí žaloby. 21. Z e-mailového sdělení tehdejšího zástupce žalovaného adresovaného žalobkyni soud zjistil, že formou e-mailu sděluje tehdejší zástupce žalovaného žalobkyni, že cena vozidla byla výrazně snížena s ohledem na technický stav vozidla, které v době prodeje mělo velmi závažnou poruchu motoru a zavěšení zadní nápravy, což jej činilo nepojízdným a nepouživatelným . Dle dohody obou smluvních stran byla žalovanému poskytnuta výrazná sleva a tento si vozidlo následně sám a na své náklady opravil. O této skutečnosti svědčí text kupní smlouvy s tím, že byl řádně seznámen se stavem vozidla, obě smluvní strany jsou připraveny předložit čestné prohlášení, které shora uvedené skutečnosti potvrdí . 22. V čestném prohlášení z 29. 11. 2011 v písemné podobě vyhotovené Zbyňkem Fabíkem (jednatelem dlužníka) a žalovaným se uvádí, že společnost interdecor, s.r.o. jednající Zbyňkem Fabíkem uzavřela 20. 1. 2010 jako prodávající kupní smlouvu s žalovaným jako kupujícím, kdy předmětem prodeje byl předmětný automobil VWT. Cena za uvedený automobil byla sjednána částkou 150.000 Kč včetně DPH a tato byla uhrazena. Dle prohlášení Zbyněk Fabík prohlašuje, že uvedený automobil v době prodeje nepojízdný, vykazoval velmi závažnou poruchu motoru, která byla odstranitelná pouze jeho kompletní výměnou, a rovněž vykazoval velmi závažnou poruchu zavěšení zadních kol v důsledku konstrukční závady výrobce. Z uvedených důvodů byla kupujícímu poskytnuta výrazná sleva z v té době obvyklé ceny automobilu stejné značky a stáří. O špatném technickém stavu vozidla informoval prodávající kupujícího před uzavřením kupní smlouvy, což je deklarováno v ust. § 4 odst. 4.7. kupní smlouvy . Ve zmíněném prohlášení pak žalovaný prohlašuje, že nákladní vozidlo od prodávajícího z vlastní vůle koupil ve shora popsaném technickém stavu a na vlastní náklady jej opravil. Cena oprav a dalších nákladů spojených se zprovozněním vozidla se promítly do slevy z kupní ceny vozidla . Oba aktéři čestného prohlášení pak shodně prohlásili, že cena vozidla byla po jejich vzájemné dohodě stanovena s ohledem na jeho skutečný technický stav, který byl v době prodeje velmi špatný, a neměli v úmyslu jakkoli poškodit společnost interdecor, s.r.o. . 23. Z prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem soud zjistil, že advokát Mgr. Michal Nosek ověřil pravost podpisů Zbyňka Fabíka a žalovaného na uvedeném čestném prohlášení, kdy čestné prohlášení je datováno dnem 29. 11. 2011 a prohlášení o pravosti podpisu dnem 30. 11. 2011. 24. Z lékařské zprávy vyhotovené MUDr. Jiřím Pišvejcem soud zjistil, že Zbyněk Fabík byl hospitalizován na psychiatrickém oddělení Městské nemocnice Litoměřice v době od 18. 10. 2011 nejméně do data vyhotovení zprávy dne 1. 12. 2011 (tedy i v době, kterou bylo datováno zmíněné čestné prohlášení a prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem). 25. Ze zprávy MUDr. Jiřího Pišvejce, adresované Krajskému soudu v Ostravě jako soudu insolvenčnímu k výzvě insolvenčního soudu, soud zjistil, že zmíněný lékař insolvenčnímu soudu sděluje, že Zbyněk Fabík byl hospitalizován od 18. 10. 2011 do 2. 12. 2011 na psychiatrickém oddělení Městské nemocnice Litoměřice, kdy 2. 12. 2011 byl přeložen k další léčbě na psychiatrické oddělení Fakultní nemocnice Olomouc. 26. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Petrem Korčem k ocenění předmětného automobilu na základě zadání soudu a z doplňku uvedeného znaleckého posudku soud zjistil, že 25. 6. 2014 znalec vypracoval znalecký posudek k ocenění předmětného automobilu VWT, kdy znalec určil cenu předmětného automobilu k datu 20. 1.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

2010 částkou 836.000 Kč. Koeficient prodejnosti přitom znalec použil v hodnotě 0,86. Dne 27. 5. 2015 po výhradách žalovaného k první verzi posudku znalec vypracoval dodatek znaleckého posudku, jímž určil cenu předmětného vozidla k datu 20. 1. 2010 částkou 826.300 Kč, kdy koeficient prodejnosti v tomto případě použil v hodnotě 0,85. V obou případech znalec vycházel z výchozí ceny vozidla 1.673.961 Kč, a to na základě faktury vystavené společností GE Money Auto jako poskytovatelem leasingu. V posudku se znalec vyrovnává i s tím, že oproti standardnímu ceníku obdobného vozu měl předmětný automobil výbavu o mnoho bohatší a je tedy zcela na místě akceptovat jako cenu výchozí částku 1.673.961 Kč, za kterou se předmětný automobil dle leasingové smlouvy skutečně prodal. 27. Z protokolu o technické kontrole ze dne 13. 1. 2010 soud zjistil, že předmětný automobil VWT absolvoval 13. 1. 2010 v Ostravě technickou prohlídku, během níž bylo konstatováno, že v době prohlídky má vozidlo najeto 56 000 km, provozovatelem vozidla je dlužník a na voze nebyly zjištěny žádné závady, tedy ani závady nebezpečné, ani vážné, ani lehké. 28. Z faktury vystavené společností ARI CARS 11. 1. 2011 adresované žalovanému soud zjistil, že faktura se týká předmětného automobilu VWT, kdy fakturou je fakturována částka 34.343 Kč bez DPH a z této částky činí fakturovaná cena agregátu 31.818 Kč bez DPH. Faktura byla vystavena příjemci Michalu Hlistovi, přičemž zde není otisk razítka společnosti ani podpis. 29. Z faktury vystavené společností Auto Heller 9. 4. 2010 soud zjistil, že uvedená faktura se rovněž týká předmětného vozidla, které bylo přijato k opravě se stavem najetých kilometrů 59 553, kdy předmětem faktury jsou práce a materiál na lakování a opravu předního nárazníku, větrací mřížky, panelu atd., naopak předmětem fakturace není žádná oprava pohonného ústrojí předmětného vozidla. Celková cena za provedené opravy byla fakturována ve výši 40.988,63 Kč bez DPH. Jako majitel vozidla je ve faktuře uveden Pavel Pustějovský a jako příjemce faktury Michal anonymizovano . 30. Z obdobné faktury společnosti Auto Heller datované dnem 7. 6. 2010 soud zjistil, že uvedenou fakturou je společností Auto Heller fakturována oprava zasklení předních dveří, nikoli tedy pohonného ústrojí vozidla. Stav najetých kilometrů byl 67 131. Celková cena za provedené opravy byla fakturována ve výši 4.242,09 Kč bez DPH. Jako majitel vozidla je ve faktuře uveden Pavel Pustějovský a jako příjemce faktury Michal anonymizovano . 31. K návrhu žalovaného byl jako svědek před soudem I. stupně vyslechnut Zbyněk Fabík, který ve své výpovědi uvedl, že podnikal ve společnosti dlužníka. Firma se mu bortila v období let 2009-2010. Ve firmě používal dvě vozidla, mimo jiné předmětné vozidlo VWT. Zhruba 2- 3 dny po technické kontrole zmíněného vozidla se stalo, že po jednání v hotelu Hamr nasedl do vozidla, ale nepodařilo se mu ho nastartovat. Nejprve si svědek myslel, že jde o nějakou banalitu, ale přizvaný odborník mu řekl, že to banalita není, protože do vozidla někdo natankoval špatnou nebo míchanou naftu. S vozidlem totiž nejezdil pouze svědek, ale i jiní zaměstnanci. Nějací odborníci mu říkali, že oprava motoru vozidla by stála 200.000 Kč až 300.000 Kč. Svědek již v té době neměl peníze na opravu, a jelikož znal žalovaného, tak jej kontaktoval a zeptal se ho, zda by nekoupil nepojízdné vozidlo. Žalovaný si vozidlo prohlédl s nějakým dalším mužem a navrhl kupní cenu 150.000 Kč, kdy tuto cenu svědek akceptoval. Bylo to zhruba 2-3 dny poté, co se vozidlo stalo nepojízdným. K dotazu soudu, z jakého důvodu nepojízdnost či jiné závažné poškození vozidla není uvedeno ve smlouvě, svědek uvedl, že žádná smlouva není napsána tak, aby v ní bylo uvedeno všechno, co tam má být. K obsahu již výše uvedeného čestného prohlášení svědek uvedl, že žalovaný mu zavolal, že by potřeboval podepsat nějaké prohlášení, bylo to někdy v zimě. Setkali se na hotelu Hamr, kdy žalovaný mu předal již napsané čestné prohlášení, svědek si je přečetl, s textem souhlasil, a proto je podepsal. K dotazu soudu, zda a jak svědek sám zjistil, že vozidlo mělo mít

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

konstrukční závadu výrobce spočívající v poruše zavěšení zadních kol, svědek uvedl, že to bylo zjištění žalovaného, kdy svědek odborník na auta není. Dále k dotazu soudu svědek uvedl, že skutečně byl hospitalizován v Litoměřicích, ale už si nevzpomíná kdy, nejprve byl na uzavřeném oddělení, pak měl vycházky pod dozorem a pak mohl i jet na vycházky domů. Jednalo se buď o celodenní vycházku, nebo víkendovou propustku, kdy pro svědka většinou přijeli jeho rodiče. Je-li v čestném prohlášení uvedeno datum, kdy svědek byl hospitalizován, svědek uvedl, že listina byla podepsána tak, jak je na ní uvedeno, nic na ní nebylo antedatováno. 32. K návrhu žalovaného byl ve věci před soudem I. stupně vyslechnut svědek Relovský, který ve své výpovědi uvedl, že s žalovaným kamarádí asi 10 let. Svědek má mimo jiné živnostenské oprávnění na nákup a prodej a na opravy vozidel. V minulosti jej žalovaný kontaktoval s žádostí, že by potřeboval opravit vozidlo, ale v té době ještě svědek pracoval jako automechanik u Dopravního podniku Ostrava, a.s. Žalovaný jej kontaktoval s tím, že vozidlo koupil jako nepojízdné, že nejde nastartovat a má poškozený vzduchový podvozek a motor. Bylo to někdy v lednu nebo únoru. Svědek se na opravě podílel, kdy potřebné náhradní díly do motoru, který zůstal původní, byly nakupovány v Polsku. Byly nakupovány např. vstřikovače, ty stály do 100.000 Kč. Oprava trvala delší dobu, asi dva měsíce, z toho důvodu, že svědek byl v té době ještě zaměstnaný. Žalovaný svědkovi s opravou pomáhal. Za opravu žalovaný svědkovi nic nezaplatil z důvodu, že oba jsou kamarádi. Zprovoznění vozidla tak stálo asi 100.000 Kč, které byly vynaloženy na nákup potřebných dílů. Vozidlo bylo nepojízdné z důvodu, že někdo do něj načerpal špatnou naftu. Žádné poškození podvozku svědek již neopravoval, po opravě motoru bylo vozidlo pojízdné. Pokud svědkovi soud předložil protokol o technické kontrole z 13. 1. 2010 se stavem 56 000 km a fakturu z 25. 2. 2010 s počtem najetých km 59 535, svědek uvedl, že si neumí vysvětlit, že v období od 13. 1. 2010 do 25. 2. 2010 bylo s vozidlem ujeto 3 500 km, koupil-li žalovaný vozidlo jako nepojízdné a trvala-li jeho oprava dva měsíce. Dále svědek uvedl, že dle jeho názoru načerpání špatného paliva nemůže způsobit závadu rozvodového řemene. Při opakovaném důkazu výslechem svědka Milana Relovského odvolacím soudem bylo zjištěno, že svědek viděl předmětné vozidlo poprvé u své garáže, a jelikož bylo nepojízdné museli ho s žalovaným do garáže dotlačit. Po výměně vstřikovačů bylo vozidlo již pojízdné, přestože u vozidla svítila kontrolka vzduchového podvozku, protože daná závada nezpůsobovala jeho nepojízdnost. 33. Ze znaleckého posudku ze dne 23. 7. 2015 vypracovaného znalcem Ing. Pavlem Holušou k zadání žalovaného soud především zjistil, že uvedený znalecký posudek má náležitosti důkazu znaleckým posudkem ve smyslu ust. § 127a o.s.ř. (s přihlédnutím k § 7 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, dále jen i.z. ) a soud tedy zmíněným znaleckým posudkem provedl důkaz jako znaleckým posudkem získaným v souladu s ust. § 127a o.s.ř. Pro účel interpretace závěru posudku u ústního jednání v souladu se zásadou bezprostřednosti a ústnosti jednání soud znalce Ing. Holušu v souladu s ust. § 127 o.s.ř. ustanovil (viz. protokol o ústním jednání ze dne 15. 6. 2016) znalcem ve smyslu ust. § 127 o.s.ř. právě pro interpretaci zmíněného posudku u ústního jednání včetně reakce znalce na případné dotazy či výhrady účastníků. Z uvedeného posudku včetně jeho interpretace u jednání soud zjistil, že k zadání žalovaného znalec učil cenu předmětného vozidla VWT k datu 20. 1. 2010 částkou 548.700 Kč. Tuto částku znalec určil jako částku, za kterou by bylo možno bez potíží a bez prodlevy vozidlo prodat do výkupu autobazarů zabývajících se nákupem a prodejem ojetých motorových vozidel. Prodejní cena vozidla jako cena výkupní do autobazarů tedy byla cca 550.000 Kč, kdy ověřováním výsledku svého odborného závěru znalec zjistil, že částka 550.000 Kč byla bazaristy hodnocena jako maximální možná výkupní cena předmětného vozidla do jimi provozovaných autobazarů. Vozidlo by pak bylo prodáno autobazarem dalšímu majiteli či provozovateli za částku o 10-15 % vyšší, kterážto částka

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

představuje marži autobazaru. Uváděl-li žalovaný výchozí cenu vozidla částku 1.375.000 Kč, tak se jedná o částku nepřiměřeně nízkou. Počáteční prodejní cena vozidla byla určitě vyšší. Částka uvedená ve faktuře 1.673.961 Kč je naopak poněkud vyšší než očekávatelná. Znalec po podrobném zkoumání dospěl k závěru o výchozí ceně vozidla 1.550.000 Kč, kdy šlo o výchozí cenu obdobného vozidla k datu 20. 1. 2010 jako k datu, ke kterému znalec cenu vozidla stanovil. Oproti původně fakturované ceně totiž došlo ke změně situace v tom smyslu, že v lednu 2010 se již předmětný automobil v konkrétní výbavě nevyráběl a byl nahrazen jiným obdobným modelem. 34. Ze znaleckého posudku ze dne 7. 9. 2017 vypracovaného znalcem Ing. Pavlem Holušou pod č. 4565-049/2017 a jeho přílohy č. 1, jehož vypracování zadal znalci soud I. stupně na základě pro soud I. stupně závazných závěrů uvedených v usnesení Vrchního soudu v Olomouci 13 VSOL 292/2016, soud zjistil následující. Znalec určil obvyklou cenu předmětného vozidla v částce 473.440 Kč, po zaokrouhlení 473.000 Kč, k datu 20. 1. 2010 s přihlédnutím k prokázanému faktu nepojízdnosti vozidla k tomuto dni z důvodu nefunkčnosti motoru pro vadu spočívající v nefunkčních vstřikovačích paliva do motoru. K tomuto dále znalec uvádí, že po konzultaci s techniky ze společnosti Auto Heller Opava byla dne 7. 9. 2017 vyčíslena cena opravy vozidla spočívající ve výměně 6 ks vstřikovacích jednotek a následné provedené diagnostice na částku 149.437 Kč. Dále dodává, že toto neznamená, že se cena vozidla o danou částku snižuje, mění se jen hodnocení technického stavu motoru o-20 % a koeficient prodejnosti z 0,6 na 0,55 % dle předchozího posudku téhož znalce. K ostatním opravám dle spisu a přiložených faktur uvádí, že byly provedeny jen na žádost majitele a nebránily provozu vozidla. 35. Ze sdělení České pojišťovny, a.s. vyžádaného soudem soud zjistil, že Česká pojišťovna by stanovila jako obvyklou cenu předmětného vozidla v pojízdném stavu částku 793.100 Kč za předpokladu, že by výchozí cena vozidla byla 1.375.000 Kč, a částku 773.500 Kč v případě, že by výchozí cena vozidla činila 1.673.961 Kč, vše k datu 20. 1. 2010. 36. Z hlediska skutkového soud konstatuje, že ve věci provedl všechny důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu věci včetně důkazů, potřeba jejichž provedení vyplynula z usnesení odvolacího soudu výše citovaného poté, kdy po zopakování klíčového důkazu odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci se podařilo prokázat nepojízdnost vozidla v době jeho prodeje. Soud konstatuje, že provedl všechny důkazy účastníky navržené. Pokud v samotném závěru dokazování žalovaný navrhl provést důkaz dále výslechem ustanoveného znalce Ing. Holuši k tomu, nechť se vyjádří, z jakého důvodu dospěl k závěru, že cena vozidla s prokázanou vadou je nižší o 77.000 Kč, zatímco náklady na odstranění této vady činí 150.000 Kč, soud dospěl k závěru, že provedení tohoto důkazu je zjevně nepotřebné pro náležité zjištění skutkového stavu. Předně soud konstatuje, že vůči pravosti a zejména správnosti obsahu znalcem vypracovaného znaleckého posudku nebyly ani v písemné formě, ani u nařízeného ústního jednání vzneseny jakékoli výhrady. Obě procesní strany naopak uvedly, že k provedeným důkazům (včetně důkazu čtením vypracovaného znaleckého posudku) nemají žádné výhrady k jejich pravosti či správnosti obsahu. Základní úvahy, východiska a závěry znalce Ing. Holuši jsou uvedeny v jeho druhém znaleckém posudku, rozhodném pro objektivizaci ceny nepojízdného vozidla, a tyto se soudu jeví být logické a konzistentní. Výslech znalce toliko za účelem zjištění detailních podrobností k vysvětlení jinak nezpochybněného závěru znalce tak soud považuje za zcela zřejmě nadbytečné a zejména za naprosto nezpůsobilé jakýmkoli způsobem změnit výše uvedený závěr soudu o skutkovém stavu, zejména ve vztahu k závěru jednoznačně se podávajícího z druhého znaleckého posudku znalce Ing. Holuši. Soud přitom závěr znalce, že náklady na opravu vady nelze v plném rozsahu promítnout do obvyklé ceny vozidla na trhu, považuje za logický, konzistentní a také za nikoli rozporný s obecnou zkušeností.

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

37. Z hlediska skutkového se sluší uvést, že soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a následně je pak všechny zhodnotil v jejich vzájemném souhrnu a dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, jak je uveden výše u jednotlivých uvedených důkazních prostředků. Přitom ve vztahu ke třem fakturám autorizovaných servisů, které žalovaný předložil k důkazu, že vozidlo trpělo dále vadou vzduchopneumatického pérování a dalšími vadami, soud (ostatně zcela ve shodě se závěrem odvolacího soudu vyjádřeným v jeho usnesení) konstatuje, že (ani) zmíněnými fakturami se žalovanému nepodařilo prokázat další vady na vozidle, snižující jeho obecnou cenu ke dni jeho nabytí žalovaným, zejména se mu nepodařilo prokázat vady vzduchopneumatického systému pérování vozidla. V době realizace první opravy v únoru 2010 šlo o opravy vzhledových nedostatků a nelze přehlédnout, že v době uskutečnění této opravy byl stav počítadla najetých kilometrů nepřehlédnutelně vyšší než v době krátce předcházející prodeji zmíněného vozidla žalovanému. Při hodnocení skutkového stavu tedy se zřetelem ke všemu uvedenému soud I. stupně striktně vycházel z provedených důkazů a rovněž striktně ze závěrů odvolacího soudu, který po zopakování důkazu výslechem svědka Relovského dospěl k závěru o nepojízdnosti vozidla v důsledku závady vstřikovačů paliva, přičemž existence vad vzduchopneumatického pérování či případných dalších vad zůstala (i) dle odvolacího soudu neprokázána. 38. Na výše uvedený zjištěný skutkový stav soud s poukazem na ustanovení občanského zákoníku 2014 o přechodných ustanoveních aplikoval ust. § 34 a násl. a § 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon (dále jen občanský zákoník 1964 ), dále pak ust. § 7 a § 235 až 240 i. z. v aktuálním znění (čl. II. zákona č. 294/2013 Sb.) a dospěl k závěru, že žaloba je (s výjimkou části rozsahu peněžitého plnění) důvodná. 39. V daném případě je žaloba podána ve smyslu ust. § 235 a násl. i. z., kdy konkrétně žalobkyně se domáhá určení neúčinnosti právního úkonu učiněného dlužníkem bez přiměřeného protiplnění. Z hlediska lhůt stanovených v ust. § 239 odst. 3 a § 240 odst. 3 i. z. soud hodnotí žalobu jako podanou včas. 29. 10. 2010 bylo totiž zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka interdecor a usnesením z 18. 1. 2011 byl zjištěn jeho úpadek a současně ustanovena insolvenční správkyně, která je aktivně legitimována k podání odpůrčí žaloby. 40. Žalovaný je ve sporu pasivně legitimován, neboť z hlediska ust. § 237 a § 239 i. z. byl v jeho prospěch učiněn právní úkon bez přiměřeného protiplnění. 41. V daném případě byla mezi dlužníkem a žalovaným 20. 1. 2010 uzavřena kupní smlouva, kterou dlužník převedl žalovanému vlastnictví k předmětnému motorovému vozidlu VWT za částku 150.000 Kč. Smlouva byla reálně naplněna, žalovaný předmětné vozidlo převzal a jako vlastník je užíval. Jak vyplývá ze znaleckých posudků ve věci zpracovaných i ze sdělení České pojišťovny, a.s., cena převáděného vozidla bez jakýchkoli pochybností přesahovala částku 450.000 Kč, tedy trojnásobek ceny smluvně sjednané. Byla-li smlouva uzavřena tak, že žalovaný vozidlo získal do svého vlastnictví od dlužníka za částku 150.000 Kč, je mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že zmíněnou kupní smlouvu nutno hodnotit jako právní úkon bez přiměřeného protiplnění, kdy dlužník převedl vlastnictví k jím vlastněnému předmětnému vozidlu, jehož cena přesahovala částku 450.000 Kč, za částku podstatně nižší, tedy konkrétně za částku 150.000 Kč. Současně je nepochybné, že zmíněná kupní smlouva je dvoustranným právním úkonem, a soud neshledal žádné důvody neplatnosti zmíněného právního úkonu. Jsou tak naplněny všechny podmínky pro přiléhavý právní závěr, že zmíněnou platně uzavřenou kupní smlouvu nutno hodnotit jako právní úkon bez přiměřeného protiplnění z hlediska ust. § 240 odst. 1 i. z. 42. Současně je nepochybné, že zmíněný právní úkon bez přiměřeného protiplnění byl dlužníkem učiněn v době, kdy byl v úpadku. Plyne to jak z obsahu insolvenčního spisu, zejména spisů pohledávek, tak ze zprávy o hospodářské situaci dlužníka, jak jsou výše citovány. Vedle uvedeného nelze ztratit ze zřetele obsah výpovědi svědka Zbyňka Fabíka,

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

který byl v průběhu tohoto řízení vyslechnut jako svědek. Zbyněk Fabík byl jednatelem dlužníka od 4. 12. 2002 do 2. 11. 2010, tedy i v době učinění zmíněného úkonu, a současně byl v téže době (tedy v době učinění zmíněného právního úkonu) společníkem dlužníka. Tato osoba pak jako svědek do protokolu u soudu uvedla, že jeho firma (tj. dlužník) se bortila v období 2009-2010. Uvedl dále, že počátkem roku 2010 neměl peníze na opravu vozidla (rozuměj: dlužník neměl peníze na opravu vozidla), a proto kontaktoval svého známého (žalovaného) s tím, že vozidlo mu nabídne ke koupi. I z výpovědi zmíněného svědka má soud za jednoznačně prokázáno, že byla-li smlouva uzavřena 20. 1. 2010, stalo se tak v době, kdy dlužník již byl ve stavu úpadku tak, jak to má na mysli ust. § 240 odst. 2 i. z. S ohledem na uvedené je dle názoru soudu nadbytečné se zabývat otázkou, zda je naplněna domněnka uvedená ve větě druhé zmíněného ustanovení, tzn. zda žalovaný byl ve vztahu k dlužníkovi osobou blízkou. I bez existence zmíněné domněnky je totiž zřejmé, že dlužník prodal zmíněné vozidlo v době, kdy byl v úpadku. 43. Ve vztahu ke skutečnosti, že zmíněný právní úkon byl učiněn bez přiměřeného protiplnění, tzn., že sjednaná kupní cena 150.000 Kč nepředstavovala adekvátní protiplnění k hodnotě vozidla, nutno uvést ve zkratce to, co již bylo předesláno v závěru skutkové části odůvodnění tohoto rozsudku, tzn. že žalovaný neprokázal, že by zmíněné vozidlo mělo jiné vady, které by odůvodňovaly snížení kupní ceny, než vadu nefunkčních vstřikovačů paliva, a že by proto jeho cena nepřevyšovala sjednanou částku 150.000 Kč. Přitom ani listinné důkazy předložené žalovaným ve věci nákupu náhradních dílů či oprav v autorizovaných servisech nemohou vést k závěru, že vozidlo trpělo dalšími vadami. Naopak-z faktury vyhotovené v únoru 2010 plyne, že v době od technické kontroly velmi krátce předcházející prodeji zmíněného vozidla bylo s vozidlem ujeto více než 3000 km a tehdy byly v servise opravovány spíše vady kosmetické či vzhledové, nikoli takové funkční vady. S přihlédnutím k tvrzení svědka Relovského, že on sám vozidlo jako nepojízdné opravoval dva měsíce, lze dojít ke skutkovému závěru, že vozidlo bylo v době jeho koupě žalovaným od dlužníka nepojízdné. Jak uvedl svědek Relovský, po výměně vstřikovačů bylo vozidlo již pojízdné, přestože u vozidla svítila kontrolka vzduchového podvozku, nicméně daná závada nezpůsobovala nepojízdnost vozidla. 44. Současně je nepochybné, že v důsledku prodeje uvedeného vozidla žalovanému bez přiměřeného protiplnění došlo ke zkrácení uspokojení věřitelů dlužníka přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka. Rozsah přihlášených pohledávek přesahuje 243.000.000 Kč a vyjma zajištěného věřitele České spořitelny, a.s. možno předpokládat rozsah uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu okolo 0,1 % či menším. Porovnáním zjištěných pohledávek se soupisem majetkové podstaty je tedy zřejmé, že uspokojení přihlášených věřitelů v insolvenčním řízení dlužníka bude mizivé. 45. V souladu s výše uvedeným tedy soud výrokem č. I. tohoto rozhodnutí určil, že právní úkon dlužníka v podobě kupní smlouvy z 20. 1. 2010, kterou dlužník uzavřel s žalovaným a kterou dlužník žalovanému prodal vozidlo Volkswagen Touareg za kupní cenu 150.000 Kč, je vůči věřitelům dlužníka přihlášeným do insolvenčního řízení neúčinným právním úkonem. 46. V souladu s ust. § 236 odst. 2 i. z. se žalobkyně současně domáhala (po připuštění změny žaloby učiněné poté, kdy vyšlo najevo, že žalovaný již předmětný automobil prodal) rovnocenné náhrady, jejíž výši žalobkyně vyčíslila částkou 686.000 Kč (po druhém připuštění změny žaloby), což představuje rozdíl mezi hodnotou vozidla podle prvního ze znaleckých posudků Ing. Korče (836.000 Kč) a cenou žalovaným zaplacenou, tedy 150.000 Kč. 47. Co do základu nutno uvést, že žalobkyni vznikl nárok na vydání zmíněného rozdílu v penězích na účet majetkové podstaty v souladu se zmíněným ust. § 236 odst. 2 i. z., neboť na základě výše uvedeného a na základě výroku č. I. tohoto rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný se vlastnictví uvedeného vozidla zbavil bez přiměřeného protiplnění a tato okolnost

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

za splnění ostatních podmínek zakládá neúčinnost uzavřené kupní smlouvy vůči věřitelům dlužníka. Obvyklá cena zmíněného motorového vozidla k datu jeho prodeje dlužníkem 20. 1. 2010 činila dle závěru znaleckého posudku znalce Korče (po revizi původního údaje v dodatku posudku) částku 826.300 Kč. Výše ceny předmětného vozidla dle závěru znaleckého posudku Ing. Holuši činila 548.700 Kč, resp. dle znalce u jednání 550.000 Kč. Dle sdělení České pojišťovny, a.s. činila zůstatková hodnota vozidla pro případ odškodnění totální škody při pořizovací ceně 1.673.961 Kč částku 773.00 Kč. Na základě usnesení odvolacího soudu byl vypracován další znalecký posudek znalce Ing. Holuši k ceně vozidla v době prodeje se zohledněním vady vstřikování paliva do motoru. Znalec při zohlednění této vady stanovil cenu vozidla ke dni prodeje na 473.000 Kč. 48. Soud byl v důsledku žalobního žádání žalobkyně povinen rozhodnout nikoli toliko o určení neúčinnosti předmětné kupní smlouvy ve vztahu k věřitelům dlužníka, ale rovněž o rozsahu toho, co předmětným vůči věřitelům dlužníka neúčinným právním úkonem z majetkové podstaty dlužníka ušlo. Z rozhodnutí odvolacího soudu v předchozím průběhu řízení vyplývá mj. to, že soud I. stupně správně vyšel ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem Ing. Holušou, který (jak již uvedeno výše) byl zmíněným znalcem zpracován přímo k zadání samotného žalovaného. Zatímco podle závěrů prvního znaleckého posudku, přednesených rovněž v rámci ústního jednání, činila cena předmětného vozidla jako vozidla pojízdného částku 550.000 Kč, po doplnění dokazování o nový znalecký posudek zohledňující v odvolacím řízení prokázanou vadu vstřikování paliva činila dle posudku obvyklá cena nepojízdného vozidla 473.000 Kč. Soud nemá žádného rozumného důvodu se odchylovat od odborného závěru znalce, že cena vozidla k 20. 1. 2010 s přihlédnutím k nepojízdnosti vozidla v důsledku závady vstřikovačů paliva činí znalcem stanovených 473.000 Kč. Přitom znalec (dle názoru soudu logicky) uvedl, že byť náklady opravy závady vstřikování v autorizovaném servisu dosahují částky bezmála 150.000 Kč, nelze o cenu takovéto nutné opravy snížit obvyklou cenu předmětného vozidla. Znalec tedy uvádí, že obvyklá tržní cena předmětného nepojízdného vozidla se nesnižuje o celou částku, jaké je třeba k uvedení vozidla do provozu jeho opravou v autorizovaném servisu. Tento závěr znalce soud považuje jednak za logický a konzistentní, jednak za zcela souladný s názorem odvolacího soudu vyjeveným v jeho dřívějším rozhodnutí ve věci, kdy odvolací soud výslovně uvedl, že pro posouzení důvodnosti žaloby je významná jen obvyklá cena vozidla v době jeho prodeje, přičemž rozsah investic žalovaného do vozidla je zcela bezvýznamný. Má-li žalovaný na věc odlišný právní názor, tedy názor odlišný od názoru soudu I. i II. stupně i názoru znalce, je tato okolnost pro posouzení věci zcela bezvýznamná. 49. Je tak plně odůvodněn závěr, že cena předmětného vozidla v době uskutečnění inkriminovaného prodeje činila 473.000 Kč. Je-li současně prokázáno a v zásadě nesporné, že vlastnictví k předmětnému vozidlu získal žalovaný za částku 150.000 Kč, je pak zjevné, že v rozsahu 323.000 Kč vznikla žalovanému povinnost vydat do majetkové podstaty náhradu rozdílu mezi cenou obvyklou a cenou v kupní smlouvě sjednanou. Lze tedy uzavřít, že rozdíl mezi protiplněním sjednaným v inkriminované smlouvě za převod vlastnictví k vozidlu a objektivizovanou hodnotou protiplnění činí zmíněných 323.000 Kč. Výrokem č. II. tohoto rozhodnutí proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na účet majetkové podstaty dlužníka částku 323.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 50. Domáhala-li se žalobkyně po druhém připuštění změny žaloby stanovení náhrady v částce 686.000 Kč a nevzala-li formálně návrh zpět co do částky 286.000 a 77.000 Kč poté, kdy byla prokázána cena vozidla v době transakce 473.000 Kč, je zřejmé, že výrokem č. III. tohoto rozhodnutí soud je povolán zamítnout návrh do zbytku, tedy co do rozdílu mezi výší žalobkyní požadovaného protiplnění (resp. jeho doplatku) po druhém připuštění změny žaloby a tím, co žalobkyni bylo výrokem č. II. tohoto rozhodnutí skutečně přisouzeno. Soud tak učinil výrokem č. III. tohoto rozhodnutí, jímž současně reflektoval skutečnost, že

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

výrokem č. III. rozsudku ze dne 15. 5. 2016 byl návrh žalobkyně již zamítnut co do 286.000 Kč a tento výrok rozsudku nabyl právní moci. Aktuálně je tak výrokem č. III. rozhodováno jen o zamítnutí návrhu žalobkyně co do 77.000 Kč, kterážto částka věcně představuje rozdíl obvyklé ceny předmětného vozidla pojízdného a obvyklé ceny předmětného vozidla nepojízdného pro vadu vstřikovačů paliva. 51. Z hlediska náhrady nákladů řízení mezi účastníky i z hlediska náhrady nákladů řízení státu, jakož koneckonců i z hlediska přenosu poplatkové povinnosti, soud konstatuje, že v souladu s ust. § 7 i. z. má soud žalobkyni za plně procesně úspěšného účastníka řízení z hlediska ust. § 142 odst. 1, resp. § 142 odst. 3 o.s.ř. Je totiž nutno mít na zřeteli, že ve věci určení neúčinnosti právního úkonu byla žalobkyně plně procesně úspěšná. Co do základu pak byla žalobkyně procesně úspěšná i ve vztahu k žalované peněžité částce, kdy určení výše konkrétního rozsahu záviselo na výsledku dokazování včetně tří znaleckých posudků a jedné odborné zprávy. Z hlediska ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. je tak zjevné, že z hlediska rozsahu přiznaného peněžitého plnění neměla žalobkyně úspěch toliko v nepatrné části a zejména že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckých posudcích a úvaze soudu. Přitom nelze ztratit ze zřetele ani to, že v předprocesním stadiu sporu, jakož i v úvodních fázích řízení se žalobkyně domáhala toliko částky 300.000 Kč, tedy částky nižší, než jaká (po připuštění druhé změny žaloby) byla předmětem řízení, a nižší, než nakonec byla žalobkyni skutečně přisouzena. Plně procesně úspěšná žalobkyně na nákladech řízení před soudem I. stupně dne 15. 6. 2016 požadovala toliko náhrady cestovních výdajů na cestách ze svého sídla do sídla procesního soudu a zpět, kdy k celkem 5 ústním jednáním použila osobní automobil Škoda Fabia RZ 2T5 9021 při průměrné kombinované spotřebě paliva BA 95 6,0 l/100 km. Pro každou ze zmíněných cest bylo účtováno 2 x 25 km na trase Frýdek-Místek-Ostrava a zpět, což při v čase pohyblivé náhradě za použití automobilu za 1 km 3,60-3,80 Kč za 1 km jízdy (účtováno v souladu s vyhláškou o náhradě cestovních výdajů) a při v čase proměnlivé vyhláškové ceně paliva (účtované opět v souladu se zmíněnou vyhláškou) vede k závěru o výši náhrady cestovného v objemu 1.471,20 Kč. Po nařízení jednání soudem I. stupně po vrácení věci Vrchním soudem v Olomouci požadovala žalobkyně, která již byla zastoupena advokátem, odměnu za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. c vyhl. č. 177/1996 Sb. a 2 režijní paušály po 300 Kč ve smyslu téže vyhlášky, a to za 2 úkony právní pomoci v podobě odměny za vyjádření ke znaleckému posudku a za účast u jednání. Dále požadovala náhradu cestovních výdajů při užití výše uvedeného vozidla Škoda Fabia a stejné ujeté vzdálenosti (2 x 25 km). Náhrada za amortizaci vozidla na cestu k ústnímu jednání činí 200 Kč (50 x 4) ve smyslu vyhl. č. 463/2017 Sb., náhrada za spotřebované palivo pak činí 91,50 Kč (0,5 x 6 x 30,50) ve smyslu ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 463/2017 Sb. (účinné od 1. 1. 2018). V souladu se zmíněným ust. § 142 odst. 1 případně odst. 1, 3 o.s.ř. proto soud výrokem č. VI. tohoto rozhodnutí uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 8.562,70 Kč (1471,20 + 2 x 3100 + 2 x 300 + 291,5). 52. Žalobkyně byla od soudního poplatku v daném případě osvobozena ze zákona, a vzhledem k tomu, že je ve věci plně procesně úspěšným účastníkem, vznikla soudu povinnost přenést poplatkovou povinnost na žalovaného. Soud tak učinil v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích výrokem č. V. tohoto rozhodnutí, jímž uložil žalovanému zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek z žaloby ve výši 2.000 Kč. 53. V průběhu řízení vznikly státu náklady ve výši 8.413 Kč představující státem vyplacené znalečné znalci Ing. Korčovi za vyhotovení znaleckého posudku, jeho doplňku a přednesu zmíněného u ústního jednání. Znalec Ing. Holuša se znalečného nárokovatelného za přednes jím zpracovaného posudku u ústního jednání dne 15. 6. 2016 výslovně vzdal. Po vrácení věci soudu I. stupně Vrchním soudem v Olomouci byl vyhotoven další znalecký posudek znalcem Ing. Holušou a ten nárokoval odměnu za vyhotovení znaleckého posudku v celkové výši 4.050 Kč, jež mu byla pravomocně přiznána. V souladu s ust. § 148 o.s.ř. proto soud

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R

výrokem č. IV. tohoto rozhodnutí uložil žalovanému zaplatit státu na nákladech řízení 12.463 Kč (8.413 + 4.050).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně trojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

Ostrava 11. ledna 2018

JUDr. Aleš Palkovský v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Jana Válková ICM R