36 ICm 1178/2013
36 ICm 1178/2013-61 (KSOS 36 INS 19082/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobce: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Opavě, se sídlem Opava, Masarykova třída 2, PSČ 746 01, IČO: 72080043, proti žalovanému: Mgr. Martin Fuchsig, se sídlem Otice, Hlavní 25, PSČ 747 81, insolvenční správce dlužníka Luďka anonymizovano , anonymizovano , bytem Hradec nad Moravicí, Opavská 265, PSČ 747 41, o určení pravosti a výše pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Luďkem Plachkým, anonymizovano , bytem Hradec nad Moravicí, Opavská 265, PSČ 747 41, pohledávku ve výši 973.080,-Kč z titulu daňové pohledávky na dani z příjmů fyzických osob za rok 2008.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 02.04.2013 došlou soudu dne 03.04.2013 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem Luďkem Plachkým, anonymizovano , bytem Hradec nad Moravicí, Opavská 265, PSČ 747 41 (dále jen dlužník nebo daňový subjekt), pohledávku ve výši 973.080,-Kč z titulu daňové pohledávky na dani z příjmů fyzických osob za rok 2008.

Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že si žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku neurčité výše, kterou odhadl za dosud nevyměřenou daňovou povinnost za zúčtovací období roku 2008 na dani z příjmů fyzických osob na částku 850.000,-Kč. Dne 01.03.2013 před konáním přezkumného jednání žalobce doplnil přihlášku pohledávek, kde upřesnil v souladu s ust. § 192 odst. 4 insolvenčního zákona (dále IZ) svou přihlášenou pohledávku, a to na základě dodatečného platebního výměru č. j. 449051/13/3216-24803-804786 ze dne 25.02.2013 (dále jen dodatečný platební výměr). Žalobce dodatečným platebním výměrem doměřil dlužníku daň z příjmů fyzických osob za rok 2008 ve výši 973.080,-Kč, který byl vydán na základě daňové kontroly, jejímž předmětem byla daňová povinnost za zdaňovací období v roce 2008 vykázaná v přiznání k dani podaném dne 29.06.2009, zaevidovaném pod č.j. 123420/09/384913806756. Ze zprávy o daňové kontrole č.j. 446475/13/3216-05403-806436 (dále jen daňová kontrola) bylo zjištěno, že dlužník dne 03.12.2008 zaevidoval do daňové evidence příjem nezahrnutý do základu daně ve výši 5.019.542,50 Kč jako vklad podnikatele. Dále byl zjištěn vklad finančních prostředků na účty v celkové výši 958.232,95 Kč. Dlužník v průběhu daňové kontroly neprokázal, že výše uvedené prostředky byly podrobeny dani z příjmů dle zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. (dále jen ZDP) nebo že se jedná o příjmy od daně osvobozené. Tím, že dlužník nezahrnul výše uvedený příjem ve výši 5.977.775,45 Kč do zdanitelných příjmů, dlužník neoprávněně snížil základ pro výpočet daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 o výše uvedenou částku. Do daňových výdajů dále zahrnul dlužník výdaje související s provozem motorových vozidel a výdaje na pracovní cesty v celkové částce 832.134,84 Kč. Dlužník neprokázal, že vykazované pracovní cesty se uskutečnily v přímé souvislosti s jeho podnikatelskou činností a výdaje na ně byly vynaloženy za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Zahrnutím této částky do daňových výdajů dlužník nepostupoval v souladu s ustanovením § 24 odst. 1 ZDP, dle kterého se výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Dlužník porušil ustanovení § 5 odst. 1 ZDP, kde základem daně je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Dále porušil ustanovení § 23 odst. 1 ZDP, kdy základem daně je rozdíl, o který příjmy ovlivňující základ daně přesahují výdaje ovlivňující základ daně, a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období. Kontrolou daňových dokladů v návaznosti na daňovou evidenci bylo rovněž zjištěno, že daňový subjekt zahrnul do daňových výdajů pokladní doklad ze dne 30.04.2008 za ubytování ve výši 1.421,97 Kč, když nebyl schopen vysvětlit, o jaké ubytování se jednalo a při daňové kontrole souhlasil s jeho vyloučením. Kontrolou daňových dokladů v návaznosti na daňovou evidenci bylo správcem daně zjištěno, že dlužník zahrnul do daňových výdajů nákup PHM v částce 4.967,01 Kč, o němž se vyjádřil, že došlo k omylu, nebo se jedná o výdaj jiného daňového subjektu. Zahrnutím těchto částek do daňových výdajů dlužník nepostupoval v souladu s ustanovením § 24 odst. 1 ZDP, dle kterého se výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů odečtou ve výši prokázané poplatníkem, a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. V důsledku výše uvedených nesprávností dlužník neoprávněně snížil základ pro výpočet daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 o částky ve výši 1.421,97 Kč a 4.697,-Kč po zaokrouhlení.

Žalovaný v písemném procesním stanovisku namítl, že žalobce jako správce daně vystavil dodatečný platební výměr až těsně před stanoveným datem přezkumného jednání a tím znemožnil podat odvolání proti rozhodnutí správce daně a případnou správní žalobu. Ustanovení § 243 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen DŘ) je protiústavní. Žalovaný dále uvedl, že prohlášení konkurzu nemělo vliv na dlužníkovu způsobilost k právním úkonům a procesní způsobilost a výsledky daňové kontroly tak byly projednány pouze s insolvenčním správcem (dále jen IS) a nikoliv s daňovým dlužníkem, jelikož daňová kontrola se vztahovala za zdaňovací období před úpadkem. Namítl, že správce daně uvedl ve zprávě o daňové kontrole nepravdu, když bylo uvedeno, že daňový subjekt se zjištěním správce daně souhlasí a nebude se dále vyjadřovat. IS nebyl dostatečně seznámen se skutkovými otázkami a nemohl se k nim relevantně vyjádřit. Daňový subjekt nebyl přizván k projednávání protokolu o seznámení daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění, ani k projednání zprávy o daňové kontrole, kdy tímto porušil svou povinnost dle § 88 odst. 2 DŘ, kdy správce daně seznámí daňový subjekt s výsledkem kontrolního zjištění, včetně hodnocení dosud zjištěných důkazů, a předloží mu jej k vyjádření a čímž mu upřel právo dle § 88 odst. 3 DŘ, kdy na žádost daňového subjektu stanoví správce daně přiměřenou lhůtu, ve které se může daňový subjekt vyjádřit k výsledku kontrolního zjištění a navrhnout jeho doplnění. Žalovaný tak měl za to, že dodatečný platební výměr neměl být vydán z důvodu závažných procesních pochybení správce daně a je neplatný. Žalovaný měl dále za to, že žalobce měl povinnost prokázat, že finanční prostředky, které byly vloženy do podnikání, nebyly zdaněny.

Žalobce k námitkám žalovaného uvedl, že v době podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení se daňová kontrola nacházela ve fázi prováděného dokazování, které bylo ukončeno sepsáním výsledku kontrolního zjištění, se kterým byl IS seznámen dne 25.02.2013. Téhož dne byla projednána zpráva o daňové kontrole a oznámen dodatečný platební výměr na částku 973.080,-Kč. Žalobce postupoval v souladu se zákonem, když výsledek kontrolního zjištění a zprávu o daňové kontrole projednal s IS. IS nepožadoval lhůtu pro vyjádření dle ust. § 88 odst. 3 DŘ a protokol podepsal bez výhrad k průběhu jednání a jeho obsahu.

U ústního jednání konaného dne 26.03.2015 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobce dále uvedl, že posouzení případné protiústavnosti ust. § 243 odst. 2 DŘ nespadá do kompetence finančního úřadu, který pouze aplikuje platné právní předpisy. Dlužník byl v průběhu daňové kontroly seznámen se všemi kontrolními nálezy. Z protokolů, které jsou součástí kontrolního spisu, vyplývá, že žalovaný se vždy vyjadřoval po konzultaci s dlužníkem. Skutečnost, že se dlužník daňové kontroly po prohlášení konkurzu již neúčastnil, bylo na vůli žalovaného jako IS, který mohl jeho účast u kontroly zajistit. Žalovaný namítl, že výsledek daňové kontroly nebyl projednán s oprávněnou osobou, tedy s dlužníkem, jelikož se jednalo o daňové období před prohlášením konkurzu. Namítl, že nebyl oprávněn jednat, jelikož měl dispoziční oprávnění pouze k majetkové podstatě.

V dané věci nebylo sporu o následujících skutečnostech:

-zahájení insolvenčního řízení, ustanovení žalovaného IS, prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, -přihlášení pohledávky žalobcem do insolvenčního řízení dlužníka z titulu uplatněného žalobou, -konání přezkumného jednání dne 07.03.2013, na kterém žalovaný popřel pohledávku co do pravosti, -včasné podání žaloby.

V dané věci bylo sporné, zda výsledky daňové kontroly byly projednány s oprávněnou osobou, platnost vydaných rozhodnutí a zda byla doměřena daň z příjmu po právu.

Soud ve věci nejprve zjišťoval, zda byly splněny předpoklady, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou zabývat.

S ohledem na výše uvedené nesporné skutečnosti soud učinil závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může nárokem uplatněným incidenční žalobou zabývat (zjištění úpadku dlužníka, ustanovení žalovaného IS, řádné přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka, řádné popření přihlášené pohledávky IS). Rovněž byl učiněn závěr o včasnosti podání žaloby na určení práva.

Účinky insolvenčního řízení na daňové řízení je upraveno v ust. § 243 DŘ. Podle odst. 1 výše uvedeného ustanovení po zahájení insolvenčního řízení lze daňové řízení zahájit a v celém daňovém řízení pokračovat. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení ukončením přezkumného jednání se nalézací řízení týkající se pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, zastavuje a dosud nepravomocné rozhodnutí nabývá právní moci.

Z výše uvedeného vyplývá, že dodatečný platební výměr finančního úřadu poté, co bylo ukončeno přezkumné jednání, nabyl právní moci. K námitce žalovaného ohledně nemožnosti podání opravných prostředků a správní žaloby soud uvádí, že daňovému subjektu nic nebránilo podat mimořádný opravný prostředek.

Pro posouzení, zda IS byl osobou oprávněnou jednat za daňový subjekt, jsou rozhodná ve věci tato ustanovení DŘ a IZ.

Daňový subjekt je vymezen v § 20 DŘ, dle kterého daňovým subjektem je osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo plátce daně. Osobou ustanovenou podle zákona, která plní povinnosti stanovené daňovým subjektům, je mimo jiných označených také IS, který má stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt.

Dle ust. § 228 písm. i) IZ nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí zejména plnění povinností podle předpisů o daních, poplatcích a clech, jakož i podle předpisů o sociálním zabezpečení a veřejném zdravotním pojištění.

Dle ust. § 246 odst. 1 IZ prohlášením konkursu přechází na IS oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. IS vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.

Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že námitka žalovaného, že daňová kontrola neměla být projednána s IS, ale s daňovým dlužníkem, je právně nedůvodná a IS byla osoba oprávněná k plnění daňových povinností a tedy i osobou oprávněnou jednat za daňového dlužníka v rámci daňové kontroly vztahující se k období před úpadkem.

K prokázání sporné skutečnosti oprávněnosti doměření daně z příjmů soud provedl následující důkazy.

Výzvou k prokázání skutečností Finančního úřadu v Opavě ze dne 13.08.2012 správce daně vyzval daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně. Dlužník byl vyzván k prokázání, že finanční prostředky dle příjmových pokladních dokladů s textem vklad podnikatele ve výši 5.019.542,50 Kč a na bankovní účet v celkové výši 958.232,95 Kč byly realizovány z finančních prostředků, které byly podrobeny dani z příjmů, k prokázání nabývacího titulu a období nabytí. Dále byl vyzván k prokázání pracovních cest v roce 2008 k uvedeným vozidlům, a že tyto se uskutečnily v přímé souvislosti s podnikatelskou činností a dále k prokázání, že výdaje na pořízení PHM zaevidované do daňových výdajů v celkové výši 115.058,-Kč byly vynaloženy za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů daňového subjektu.

V odpovědi na výzvu k prokázání skutečností č.j. 275946/12/384933806436 dlužník uvedl, že pokladnu doplňoval z vlastních prostředků, následně vklady vybíral a podle potřeby je doplňoval. V roce 2008 nevedl účetnictví osobně. Na několikanásobný požadavek správce daně vyrobil kopie příjmových dokladů, avšak takovouto hotovostní částkou nedisponoval. Co se týče vkladu na účet ve výši 958.232,95 Kč, uvedl, že byly zapsány sice jako vklad podnikatele, ale správně měly být zaúčtovány jako vyúčtování převodu mezi jednotlivými účty. K dispozici však již bankovní výpisy neměl. Dále uvedl, že se mu nepodařilo zajistit potřebné důkazní prostředky pro prokázání jednotlivých služebních jízd a neuměl vysvětlit souvislost se služebními jízdami.

Protokolem o seznámení daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění č.j. 446474/13/3216-05403-806436 bylo zjištěno, že daňový subjekt byl seznámen s výsledkem kontrolního zjištění u daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2008 zahájené dne 16.05.2011, přičemž za daňový subjekt jednal žalovaný. Výsledkem kontrolního zjištění na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 bylo, že daňový subjekt evidoval příjmový doklad P5 jako vklad podnikatele ve výši 19.542,52 a P52 jako vklad podnikatele ve výši 5.000.000,-Kč a neprokázal, že výše uvedené příjmy byly podrobeny dani dle ZDP či od daně osvobozeny. Dále daňový subjekt neprokázal, že finanční prostředky vložené na uvedené bankovní účty ve výši 958.232,95 Kč byly realizovány z finančních prostředků, které byly podrobeny dani z příjmů dle ZDP. Daňový subjekt dále neprokázal výdaje související s provozem motorových vozidel ve výši 832.134,84 Kč, ubytování ve výši 1.422,-Kč a výdaje jiného subjektu ve výši 4.697,01 Kč. IS v rámci seznámení s výsledkem kontrolního zjištění nepožadoval lhůtu pro vyjádření dle ust. § 88 odst. 3 DŘ k výsledkům kontrolního zjištění a žádal o projednání zprávy. Správce daně předložil IS daňového subjektu zprávu o daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob. Správce daně postupně seznámil IS daňového subjektu s jednotlivými částmi zprávy a s jejími výsledky. Správce daně měl tímto zprávu o výsledku kontroly za projednanou. Zpráva o výsledku kontroly byla daňových subjektem a správcem daně podepsána a rovněž byl předán dodatečný platební výměr č.j. 446475/13/3216-05403-806436. Výsledkem kontrolního zjištění byly skutečnosti odůvodňující doměření daně. V souladu s § 91 odst. 1 DŘ došlo k zahájení doměřovacího řízení podle § 134 odst. 3 písm. a) bod 2 DŘ z moci úřední s odvoláním na § 143 odst. 3 DŘ.

Ze zprávy o daňové kontrole č.j. 446475/13/3216-05403-806436 bylo zjištěno, že kontrolovaný daňový subjekt byl dlužník, zástupce daňového subjektu Milena Kudelová na základě plné moci ze dne 16.05.2011 a po prohlášení konkurzu na majetek daňového subjektu Mgr. Martin Fuchsig, ustanovený IS dne 12.02.2012. Předmětem a rozsahem daňové kontroly byla daňová povinnost, daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008. Výsledkem kontrolního zjištění na dani z příjmů fyzických osob bylo zjištění, že daňový subjekt neprokázal skutečnosti, potřebné pro správné stanovení daně. Finanční prostředky ve výši 5.019.542,50 Kč nebyly realizovány z finančních prostředků, které byly podrobeny dani z příjmů dle ZDP. Konkrétně se jednalo dle daňové evidence o doklad zaevidovaný jako P52 ve výši 5.000.000,-Kč-vklad podnikatele a doklad zaevidovaný jako P5 ve výši 19.542,50 Kč-vklad podnikatele. Kontrolou bankovních výpisů bylo správcem daně dále zjištěno, že daňový subjekt vložil na uvedené bankovní účty finanční prostředky ve výši 958.232,95 Kč a neprokázal, že tyto peněžní prostředky byly podrobeny dani z příjmů dle ZDP. Kontrolou výdajových dokladů bylo dále zjištěno, že daňový subjekt dále neprokázal výdaje související s provozem motorových vozidel ve výši 832.134,84 Kč, neprokázal výdaje ubytování ve výši 1.421,97 Kč a výdaje na nákup PHM ve výši 4.967,01 Kč, když se mělo jednat o výdaj jiného daňového subjektu. Zpráva o daňové kontrole dále obsahovala číselné shrnutí výsledků kontroly daně z příjmů za zdaňovací období 2008 a byla vyměřena daň po uplatnění slev ve výši 973.080,-Kč. Zpráva o daňové kontrole je podepsána za daňový subjekt žalovaným dne 25.02.2013.

Dodatečným platebním výměrem č.j. 449051/13/3216-24803-804786 vydaným Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Opavě byla daňovému subjektu vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období za rok 2008 na základě zprávy o daňové kontrole č.j. 446475/13/3216-05403-806436 ze dne 25.02.2013 ve výši 973.080,-Kč.

Pro právní posouzení jsou rozhodná níže uvedená ustanovení ZDP a DŘ.

Ust. § 3 ZDP upravuje předmět daně z příjmů fyzických osob. Základ daně je upraven v ust. § 5 ZDP a v ust. § 23 ZDP. Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů jsou definovány ust. § 24 ZDP. Daňová kontrola je vymezena ust. § 85 a násl. DŘ a doměření daně v ust. § 143 DŘ.

V obecné rovině leží důkazní břemeno ohledně určitých skutečností na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností tvrdí. V dané věci břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností potřebných pro stanovení daně má žalovaný jako IS dlužníka. Po výše uvedeném dokazování soud však dospěl k závěru, že žalovaný nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti potřebné pro stanovení daně a nenavrhl důkazy potřebné k prokázání sporných skutečností. Soud mu proto u jednání dne 26.03.2015 poskytl ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučení k dotvrzení a označení důkazů ohledně skutečností potřebných pro stanovení daně.

Žalovaný ve stanovené lhůtě podáním ze dne 15.04.2015 dotvrdil, že vklad ve výši 19.542,52 Kč v dokladu P5 ze dne 31.08.2008 byl učiněn z prostředků zaslaných omylem na dlužníkův soukromý bankovní účet dne 20.02.2008, kdy i na výpisu 2008/2 z podnikatelského účtu č. 126006205/0300 je uvedena poznámka mylná platba Vodafon a dlužník tyto prostředky opětovně vložil do pokladny. Vklad ve výši 5.000.000,-Kč byl učiněn částečně z dlužníkových vlastních prostředků, které za dobu svého podnikání vydělal a řádně zdanil a částečně z půjčky od soukromého věřitele, kdy dlužník tvrdí, že i tyto prostředky byly řádně zdaněny. Osobu věřitele ani přesnou částku půjčky neuvedl, jelikož je vázán mlčenlivostí. Vklady podnikatele ve výši 958.232,95 Kč na bankovní účet žalovaný rozdělil na tři částky: 1. doklad B1 ze dne 28.01.2008 vklad podnikatele ve výši 500.000,-Kč, 2. doklad B1 ze dne 28.01.2008 vklad podnikatele ve výši 420.000,-Kč, 3. doklad BD6 ze dne 10.06.2008 vklad podnikatele ve výši 38.232,95 Kč, respektive 1.565,-EUR. Ke vkladu 500.000,-Kč na bankovní účet dlužník tvrdil, že se jedná o jeho vlastní finanční prostředky a že tyto v průběhu roku formou osobní spotřeby v průběhu roku 2008 opět odčerpal. Jednalo se o prostředky, za které dlužník nejprve z účtu 126006205/0300 prostřednictvím Československé obchodní banky a.s. a dle přiložené konfirmace promptní devizové (SPOT) operace částku 16.000,-EUR. Částka ve výši 416.480,-Kč odcházející z účtu 126006205/0300 je na výpisu z účtu poř.č.výpisu 2008/1, strana 8/10 označena jako Nezpoplatněný výběr a ručně dopsáno Převod na EURO účet . Následně tyto dle výpisu z účtu 197158177/0300 EUR poř.č.výpisu 2008/1 vybral. Na témže výpisu je dne 28.01.2008 uveden Výběr hotovosti a ručně dopsáno Osobní spotřeba . Takto nabytá eura dlužník prodal a následně dle výpisu z účtu 126006205/0300 poř.č.výpisu 2008/1, strana 9/10 opět vložil na bankovní účet částku 420.000,-Kč. Jednalo se o prostředky, které dlužník nejprve z účtu 197158177/0300 EUR dne 23.05.2008 v hotovosti, formou osobní spotřeby vybral a následně ve výši 1.565,-EUR dne 10.06.2008 na stejný účet vložil. Ohledně výdajů souvisejících s provozem motorových vozidel skutečnosti nedoplnil, pouze žádal o poskytnutí lhůty k rekonstrukci evidence jízd a doložení dokladů, na které u dalšího jednání již netrval. Pohledávky vztahující se k doměření daně ve vztahu k výdajům za ubytování a výdaje jiného daňového subjektu žalovaný uznal.

K doplnění procesní obrany žalobce v podání ze dne 06.05.2015 uvedl, že důkazní břemeno v rámci daňového řízení nese daňový subjekt a že žalovaný neprokázal, že šlo o vklady zdaněné či daně osvobozené, a že toto také nebylo prokázáno ani v tomto řízení po doplnění žaloby.

V dalším řízení soud provedl k důkazu listiny, které byly žalovaným označeny k důkazu: a to součty operací v peněžním deníku za období 01.01.2006-31.12.2006, součty operací v peněžním deníku za období 01.01.2007-31.12.2007, součty operací v peněžním deníku za období 01.01.2008-31.12.2008, konfirmace promptní devizová transakce ze dne 28.01.2008 a listinami z trestního spisu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor Opava, oddělení hospodářské kriminality SKPV, Opava, č. j. KRPT-245224/TČ 2014-070681-103, a to peněžním deníkem-část A za období 01.01.2008-31.12.2008 (č.l. 17 spisu), příjmovým pokladním dokladem č. P 52 (č.l. 19 spisu), výpisem z účtu č. 197158177/0300 EUR (č.l. 24 spisu), dokladem ČSOB a.s. o transakci (č.l. 25), výpisem z účtu č. 126006205/0300 CZK (č.l. 27) spisu, úředním záznamem o doplnění podaného vysvětlení ze dne 17.02.2015 (č.l. 92) spisu, usnesením o odložení věci ze dne 06.05.2015 (č. l. 181 spisu).

Po té, co tyto listiny byly provedeny k důkazu, soud konstatuje, že se jedná o nezpůsobilé důkazy spornou skutečnost prokázat a tedy, že se jednalo o prostředky ve výši 5.977.775,45 Kč pocházející z příjmů, které byly zdaněny dle ZDP. Ve výši výdajů souvisejících s provozem motorových vozidel a výdajů na pracovní cesty ve výši 832.134,84 Kč žalovaný v zákonem stanovené lhůtě po poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a v souladu se zásadou koncentrace rozhodné skutečnosti procesní obrany nedotvrdil a ani neoznačil důkazy k jejich prokázání. Pohledávky žalobce ve vztahu k doměření daně z příjmů ve vztahu k výdajům za ubytování a výdaje jiného daňového subjektu žalovaný uznal.

Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Účastník má tedy povinnost tvrzení a povinnost důkazní (srov. ust. § 79 odst. 1 a ust. § 101 odst. 1 o.s.ř.). Důsledkem toho, že účastník rozhodné skutečnosti netvrdí a že tvrzení účastníka není prokázáno na základě navržených důkazů, je pro účastníka nepříznivé rozhodnutí o věci samé.

Soud tedy žalobě vyhověl, když žalovaný neprokázal původ příjmu ve výši 5.977.775,45 Kč a že byl předmětem daně z příjmů nebo že se jedná o příjmy od daně osvobozené, ve výši výdajů v souvislosti s pracovními cestami nedotvrdil rozhodné skutečnosti a zbývající pohledávky žalobce ve vztahu k výdajům za ubytování a k výdajům jiného daňového subjektu uznal.

Námitku žalovaného, že správce daně porušil povinnost dle ust. § 88 odst. 2 DŘ a že daňový subjekt nebyl seznámen s výsledkem kontroly a že z důvodu závažných procesních pochybení správce daně neměl být platební výměr vydán a je neplatný, soud rovněž shledal jako nedůvodnou. Soud konstatuje, že daňová kontrola proběhla v souladu s DŘ, což bylo zjištěno ze spisu Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Opavě o daňové kontrole, a to protokolem o zahájení daňové kontroly ze dne 16.05.2011 a protokolem o ústním jednání ze dne 13.07.2011, 13.02.2012, 16.03.2012, 23.04.2012, 11.05.2012, 04.06.2012, 02.07.2012, 27.07.2012, 13.08.2012, 28.01.2013, 14.02.2013 a 01.03.2013.

Z výše uvedených listin vyplývá, že daňovému subjektu bylo umožněno právo být přítomen jednání, u něhož byla prováděna daňová kontrola. Měl možnost předkládat důkazní prostředky a navrhovat provedení důkazních prostředků (ust. § 86). Byla provedena zpráva o daňové kontrole, která obsahovala výsledek kontrolního zjištění (§ 88) a daňový subjekt byl seznámen s výsledkem kontrolního zjištění včetně hodnocení dosud zjištěných důkazů. Daňový subjekt nežádal přiměřenou lhůtu dle ust. § 88 odst. 3 DŘ. Z obsahu protokolů je zřejmé, že návrhy, vyjádření nebo výhrady směřující k obsahu protokolu u jednotlivých jednání nebyly vzneseny. Veškeré protokoly jsou podepsány buď daňovým subjektem, nebo zástupcem daňového subjektu a po prohlášení konkurzu IS a dlužník byl seznámen s protokoly o daňové kontrole. V rámci daňové kontroly byl daňový dlužník správcem daně vyzván k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně. Tyto skutečnosti však nebyly tvrzeny a prokázány ani v daňovém řízení ani v řízení ve sporu o pravost popřené pohledávky a daň tak byla doměřena po právu v souladu s výše uvedenými ustanoveními ZDP a DŘ.

Soud odmítl důkaz výslechem dlužníka, když podmínkou jeho provedení je, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o.s.ř.) a navíc se jedná o důkaz podpůrný.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 202 odst. 1 IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti IS.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 16.09.2015

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová