35 ICm 948/2016
Číslo jednací: 35 ICm 948/2016-33 (KSHK 35 INS 14845/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Danielou Kadlečkovou ve věci žalobce České republiky-Úřadu práce České republiky, IČ: 72496991, se sídlem v Praze, Dobrovského 1278/25, proti žalovanému Česká insolvenční, v. o. s., insolvenčnímu správci dlužníků Petra Širokého, nar. 20. října 1964, a Martiny Široké, nar. 20. února 1973, obou bytem v Nechanicích, Hrádecká 222, se sídlem správce v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, a zastoupeného Mgr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou, se sídlem tamtéž, o určení pořadí uplatněné pohledávky ve výši 11.698,00 Kč,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 11.698,00 Kč, za dlužníkem Petrem Širokým z titulu vrácení podpory v nezaměstnanosti podle rozhodnutí Úřadu práce České republiky-krajské pobočky v Hradci Králové ze dne 18. května 2015, č. j. HKA-2241/2015-6E, které bylo potvrzeno rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky ze dne 23. září 2015, č. j. 2015/35414-421/1, je pohledávkou za majetkovou podstatou.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. března 2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávka označená ve výroku I. tohoto rozsudku je pohledávkou za majetkovou podstatou. Žalobu odůvodnil tím, že usnesením zdejšího soudu č. j. KSHK 35 INS 14845/2014-B-29, které bylo žalobci doručeno dne 10. března 2016, mu bylo uloženo, aby podal do 30 dnů u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky, vzniklé nesplněním platební povinnosti dlužníka k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu, tj. nevrácením podpory v nezaměstnanosti ve výši 11.698,00 Kč ve lhůtě splatnosti uvedené v rozhodnutí úřadu práce č. j. HKA-2241/2015-6E, isir.justi ce.cz potvrzeného rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. j. 2015/35414-421/1. Dále žalobce uvedl, že dlužníkovi byla pravomocným rozhodnutím úřadu práce ze dne 9. října 2013, č. j. MPSV-UP/9532696/13/AIS-ZAM, přiznána podpora v nezaměstnanosti, která byla poskytována od 16. září 2013 do 15. února 2014. Dne 11. července 2014 bylo žalobci doručeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. června 2014, kterým byl dlužníkovi invalidní důchod ode dne 3. ledna 2014 zvýšen z prvního stupně na třetí stupeň, přičemž pro zdravotní postižení není schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek. Dne 25. května 2015 žalobce vydal rozhodnutí č. j. HKA-2241/2015-6E, o povinnosti vrátit podporu v nezaměstnanosti za období od 3. ledna do 15. února 2014 ve výši 11.698,00 Kč. Rozhodnutí bylo dlužníkovi doručeno dne 27. května 2015. K odvolání dlužníka bylo dne 23. září 2015 vydáno rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. j. 2015/35414-421/1, kterým bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí žalobce potvrzeno. Rozhodnutí tak nabylo právní moci dne 5. října 2015. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. listopadu 2014, č. j. KSHK 35 INS 14845/2014-B-11, bylo schváleno oddlužení dlužníků Petra Širokého a Martiny Široké plněním splátkového kalendáře. Dlužníkovi byla uložena platební povinnosti k vrácení podpory v nezaměstnanosti až v době již probíhajícího oddlužení. Tato povinnost vznikla až právní mocí rozhodnutí, tzn. 5. října 2015. Pohledávka vznikla po rozhodnutí o úpadku. Žalobce dále odkázal na § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona s tím, že pravomocným rozhodnutím úřadu práce při výkonu veřejné moci byla dlužníku uložena platební povinnost k peněžitému plnění do státního rozpočtu. Nesplněním této povinnosti se pohledávka 11.698,00 Kč stala daňovým nedoplatkem, při jehož vymáhání se postupuje podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen daňový řád ). Dále žalobce odkázal na § 242 odst. 1 daňového řádu, podle kterého daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Žalobce tedy uplatnil pohledávku ve výši 11.698,00 Kč, kterou má za dlužníkem, jako pohledávku za majetkovou podstatou.

Žalovaný uvedl, že dlužník byl na základě písemné žádosti dne 16. září 2013 zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Rozhodnutím žalobce ze dne 9. října 2013, č. j. MPSV-UP/9532696/13/AIS-ZAM, byla dlužníkovi přiznána podpora v nezaměstnanosti, která mu byla vyplácena v období od 16. září 2013 do 15. února 2014. Dne 29. května 2014 bylo na návrh dlužníků zahájeno insolvenční řízení, usnesením zdejšího soudu ze dne 17. června 2014, č. j. KSHK 35 INS 14845/2014-A-6, byl zjištěn úpadek dlužníků a bylo jim povoleno oddlužení. Následně byl dlužníkovi rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. června 2014 navýšen invalidní důchod z dříve přiznaného invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, přičemž bylo konstatováno, že pro zdravotní postižení není dlužník schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek. Invalidní důchod byl dlužníkovi zvýšen zpětně, a to ke dni 3. ledna 2014. Žalobce proto odeslal dne 17. dubna 2015 dlužníkovi písemné oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední č. j. HKA-18558/2015-6E ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti. V rámci oznámení byl dlužníkovi vyčíslen přeplatek na podpoře v nezaměstnanosti za období od 3. ledna do 15. února 2014 ve výši 11.698,00 Kč, který byl povinen vrátit. Dlužník se v poskytnuté lhůtě k oznámení k podkladům rozhodnutí nevyjádřil. Správní řízení bylo zahájeno dne 30. dubna 2015. Dne 18. května 2015 vydal žalobce ve věci rozhodnutí č. j. HKA-2241/2015-6E, v němž uložil dlužníkovi povinnost vrátit část poskytnuté podpory v nezaměstnanosti ve výši 11.698,00 Kč. Dlužník podal dne 5. června 2015 proti rozhodnutí žalobce v zákonné lhůtě odvolání, které odůvodnil svou dobrou vírou při přijímání podpory v nezaměstnanosti, nemožností přeplatek na podpoře vrátit z důvodu špatného zdravotního stavu a strhávání části důchodu pro účely uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení a tím, že souběh vyplácení podpory v nezaměstnanosti a zpětného vyplacení invalidního důchodu nemohl ovlivnit právě z důvodu, že důchod mu byl přiznán až v době, kdy již podporu v nezaměstnanosti nepobíral. O odvolání dlužníka rozhodlo dne 23. září 2015 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky pod č. j. 2015/35414-421/1 bylo odvolání dlužníka zamítnuto a rozhodnutí žalobce bylo potvrzeno. Podle odůvodnění rozhodnutí o odvolání nejsou ustanovení zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen zákon o zaměstnanosti ), postavena na zavinění. Je také irelevantní, že invalidní důchod byl dlužníkovi přiznán zpětně, stejně tak jako skutečnost, že se uchazeč o zaměstnání nachází v tíživé finanční situaci, a to ani s ohledem na jeho zdravotní stav. Rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci dne 5. října 2015. Žalovaný dále uvedl, že v souvislosti se zahájením insolvenčního řízení nemohou být podle § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pohledávky za dlužníky uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. V usnesení o úpadku byli věřitelé vyzváni k přihlášení svých pohledávek za dlužníkem, a to do 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (17. června 2014). Žalobce uvedl, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení mu sice bylo doručeno již dne 11. července 2014, avšak platební povinnost k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu byla dlužníkovi uložena až rozhodnutím žalobce, tedy až v době probíhajícího oddlužení, přičemž povinnost vrátit část podpory v nezaměstnanosti dlužníkovi vznikla teprve právní mocí tohoto rozhodnutí o uložení povinnosti, tedy dne 5. října 2015. Žalovaný dále uvedl, že nebyl žalobcem nikterak vyrozuměn o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávka nebyla do insolvenčního řízení přihlášena ani žádným jiným způsobem. Je tedy podle žalovaného zřejmé, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanoveními insolvenčního zákona, když, pokud se domníval, že se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou, byl povinen o jejím uplatnění informovat žalovaného, což se však nestalo. O existenci pohledávky se žalovaný dozvěděl od samotného dlužníka, který mu nastalou situaci oznámil. Žalovaný proto dopisem ze dne 13. října 2015 požádal insolvenční soud o posouzení předmětné pohledávky (§ 203a odst. 1 insolvenčního zákona). Podle žalovaného se sice v tomto případě jedná o veřejnoprávní pohledávku, avšak ve výčtu § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona není přímo uvedena. Žalovaný se neztotožnil se závěrem žalobce o tom, že nesplněním povinnosti dlužníka se pohledávka stala daňovým nedoplatkem, kdy toto své tvrzení žalobce nepodložil žádnými důkazními prostředky či konkrétními ustanoveními zákonných předpisů. Pokud by se o pohledávku představující nesplnění daňové povinnosti jednalo, byl by navíc rozhodným okamžikem pro její zařazení mezi pohledávky za majetkovou podstatou nikoli nabytí právní moci rozhodnutí o této povinnosti, ale již vznik daňové povinnosti.

Soud provedl ve věci dokazování, provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky-krajské pobočky v Hradci Králové ze dne 9. října 2013, č. j. MPSV-UP/9532696/13/AIS-ZAM, soud zjistil, že dlužníkovi Petru Širokému byla přiznána podpora v nezaměstnanosti od 16. září 2013 ve výši 11.132,00 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 8.563,00 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 7.707,00 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu (podpůrčí doba trvala celkem 5 měsíců).

Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky-krajské pobočky v Hradci Králové ze dne 18. května 2015, č. j. HKA-2241/2015-6E, a rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky ze dne 23. září 2015, č. j. 2015/35414-421/1, soud zjistil, že dlužníkovi byla uložena povinnost vrátit podporu v nezaměstnanosti ve výši 11.698,00 Kč za dobu od 3. ledna do 15. února 2014 do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Z odůvodnění vyplynulo, že podpora v nezaměstnanosti dlužníkovi nenáležela od 3. ledna do 15. února 2014, neboť mu byl na základě rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. června 2014, č. j. 6410201314, od 3. ledna 2014 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a bylo dále uvedeno, že pro zdravotní postižení dlužník není schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Odvolání dlužníka bylo ministerstvem zamítnuto a rozhodnutí úřadu práce bylo potvrzeno a nabylo tak právní moci dne 5. října 2015.

Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně:

Podle § 168 odst. 2 písm. e) a odst. 3 insolvenčního zákona jsou pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 56 zákona o zaměstnanosti je uchazeč o zaměstnání povinen vrátit poskytnutou podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci nebo jejich části, bylo-li a) příslušným orgánem rozhodnuto, že skončení jeho pracovněprávního vztahu je neplatné a tento vztah trvá i nadále, b) příslušným orgánem rozhodnuto, že výkon jiných výdělečných činností uvedených v § 25 odst. 1 neskončil, c) krajskou pobočkou Úřadu práce dodatečně zjištěno, že mu byl přiznán starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, s výjimkou invalidního důchodu přiznaného fyzické osobě, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, nebo d) krajskou pobočkou Úřadu práce dodatečně zjištěno, že mu byly poskytovány dávky nemocenského pojištění, s výjimkou dávek nemocenského pojištění, které jsou uchazeči o zaměstnání poskytovány z účasti na nemocenském pojištění z titulu výkonu činností podle § 25 odst. 3 nebo zaměstnání podle § 25 odst. 6. Podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci je uchazeč o zaměstnání povinen vrátit Úřadu práce za dobu, po kterou se jejich poskytování překrývá s dobou a) trvání pracovněprávního vztahu nebo výkonu jiných výdělečných činností, s výjimkou činností uvedených v § 25 odst. 6, b) pobírání starobního důchodu, c) pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, s výjimkou invalidního důchodu přiznaného fyzické osobě, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, nebo d) pobírání dávek nemocenského pojištění, s výjimkou dávek nemocenského pojištění, které jsou uchazeči o zaměstnání poskytovány z účasti na nemocenském pojištění z titulu výkonu činností podle § 25 odst. 3 nebo zaměstnání podle § 25 odst. 6. O povinnosti vrátit podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci vydá krajská pobočka Úřadu práce rozhodnutí. Nárok na vrácení podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci nebo jejich částí zaniká uplynutím 5 let ode dne jejich přiznání.

Podle § 146 zákona o zaměstnanosti provádí vyúčtování příspěvků a hmotné podpory poskytované podle částí třetí a páté příjemce k 31. prosinci kalendářního roku a předkládá je poskytovateli do 15. února následujícího roku, s výjimkou příspěvků poskytovaných zpětně na základě předložených vyúčtovaných nákladů a příspěvku podle § 78 odst. 1. Příspěvky, které nejsou poskytovány zpětně, nemusí být vyčerpány v roce jejich poskytnutí, musí však být čerpány podle harmonogramu stanoveného v dohodě o jejich poskytnutí. Nevyčerpanou část příspěvku je příjemce povinen poskytovateli neprodleně vrátit; nesplnění této povinnosti ve lhůtě stanovené poskytovatelem je porušením rozpočtové kázně. 46)-odkaz na zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), dále jen zákon o rozpočtových pravidlech .

Podle § 106 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád ), exekučním správním orgánem, který na žádost správního orgánu uvedeného v § 105 odst. 1 písm. a) nebo osoby oprávněné z exekučního titulu provádí exekuci na peněžitá plnění, je obecný správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon, že exekučním správním orgánem je správní orgán uvedený v § 105 odst. 1 písm. a). Obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním správním orgánem tehdy, je-li současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm. a) nebo je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku. Na žádost obecního úřadu provede exekuci obecný správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona. Pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní.

Podle § 2 odst. 3 daňového řádu se daní pro účely tohoto zákona rozumí a) peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek, b) peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona, c) peněžité plnění v rámci dělené správy.

Podle § 161 daňového řádu k dělené správě dochází, je-li rozhodnutím orgánu veřejné moci, který není správcem daně, vydaným při výkonu veřejné moci uložena platební povinnost k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu a postupuje-li se při jeho placení podle tohoto zákona nebo podle jeho jednotlivých ustanovení. To platí i tehdy, pokud vznikla platební povinnost k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu přímo ze zákona bez vydání rozhodnutí. Orgán veřejné moci věcně příslušný ke správě placení peněžitého plnění podle odstavce 1 je v tomto rozsahu správcem daně. Osoba povinná k placení tohoto peněžitého plnění má stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt při placení daní. K dělené správě rovněž dochází, jestliže zákon stanoví, že ke správě placení peněžitého plnění je příslušný jiný správní orgán než orgán veřejné moci, který platební povinnost k peněžitému plnění uložil.

Podle § 242 daňového řádu daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávky za majetkovou podstatou. Pro potřeby insolvenčního řízení je za majetek daňového subjektu považován vratitelný přeplatek s tím, že přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly nejpozději dnem předcházejícím dni účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije pouze na úhradu splatných daňových pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, nejpozději do jejich přezkoumání při přezkumném jednání. Přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije pouze na úhradu splatných pohledávek za majetkovou podstatou.

Podle komentáře obsaženého v Baxa, J. et al.: Daňový řád, komentář. II. díl, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 991, bod 2: Význam dělené správy tkví v tom, že rozšiřuje použitelnost procesní úpravy soustředěné v daňovém řádu na peněžitá plnění, která sama o sobě nemají povahu daně a nejsou ukládána daňovým zákonem nebo na základě daňového zákona. Rozšiřuje se tak okruh orgánů, které získávají postavení správce daně, ale též okruh osob zúčastněných na správě daní. Výhodou této koncepce je aplikace jednotného postupu pro inkaso peněžitých plnění určených do veřejných rozpočtů, a s tím související kompatibilita jednotlivých procesů. . Dále je v tomto komentáři na str. 992 bod 10 uvedeno:

K tomu, aby mohlo dojít k aplikaci dělené správy, je nutné, aby příslušná právní úprava, která upravuje ukládání určitého peněžitého plnění, obsahovala ustanovení, kterým se k tomuto režimu přihlásí. To znamená, předpokládá se, že v jednotlivých procesních předpisech bude odkaz na použití procesní úpravy daňového řádu. Příkladem takového ustanovení je § 106 odst. 3 správního řádu, podle něhož k exekuci vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní. Vzhledem k tomu, že správní řád je obecným procesním předpisem pro širokou škálu zákonů, pokrývá toto ustanovení drtivou většinu případů, kdy dochází k dělené správě. .

Podle komentáře k § 161 daňového řádu obsaženého v Lichnovský, O., Ondrýsek, R. a kolektiv, Daňový řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 359: orgánem veřejné moci, jenž není správcem daně, uložena určitá platební povinnost osobě, která není daňovým subjektem. K uložení této peněžité povinnosti došlo na základě "nedaňového" zákona. Jde o tzv. procesní dělenou správu, neboť orgán, který peněžité plnění uložil, vybírá, vymáhá a eviduje toto peněžité plnění a při úkonech v rámci výběru, vymáhání či evidenci plnění používá daňový řád. Proto také odstavec 2 stanoví, že tento orgán veřejné moci má postavení, jako by byl správce daně, a osoba, která je povinna tohoto plnění hradit, má pak postavení obdobné daňovému subjektu. Toto peněžité plnění se rovněž považuje za daň [§ 2 odst. 3 písm. b)]. Podmínky k přechodu procesního režimu z "nedaňového" zákona na daňový řád stanovuje tento "nedaňový" zákon, nikoliv daňový řád. .

Z úřední činnosti je soudu známo, že usnesením zdejšího soudu ze dne 17. června 2014, č. j. KSHK 35 INS 14845/2014-A-6, byl zjištěn úpadek dlužníků, bylo jim povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. listopadu 2014, č. j. KSHK 35 INS 14845/2014-B-11, bylo schváleno oddlužení dlužníků formou plnění splátkového kalendáře.

V řízení bylo prokázáno, že rozhodnutím úřadu práce byla dlužníkovi Petru Širokému přiznána podpora v nezaměstnanosti od 16. září 2013 do 15. února 2014. Vzhledem k tomu, že dlužníkovi byl od 3. ledna 2014 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a kromě toho dlužník pro své zdravotní postižení není schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, byla dlužníkovi ve smyslu § 56 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti uložena povinnost vrátit podporu v nezaměstnanosti ve výši 11.698,00 Kč za dobu od 3. ledna do 15. února 2014 do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí úřadu práce nabylo právní moci dne 5. října 2015.

Soud při posuzování věci vycházel z toho, že povinnost dlužníka k vrácení podpory v nezaměstnanosti je bezesporu podle shora uvedených rozhodnutí dána a že vrácená podpora v nezaměstnanosti bude příjmem státního rozpočtu. Soud k tomu odkazuje na shora citovaná ustanovení zákona o zaměstnanosti, správního řádu i daňového řádu, jakož i na citované komentáře k daňovému řádu.

V kontextu shora uvedeného je v § 146 zákona o zaměstnanosti odkaz na zákon o rozpočtových pravidlech, který již přímo odkaz na daňový řád obsahuje (§ 44a). Na exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se podle § 106 odst. 3 správního řádu uplatní postup pro správu daní. Žalobce při rozhodování o vrácení podpory v nezaměstnanosti vystupoval ve smyslu § 161 daňového řádu jako orgán veřejné moci, který není správcem daně a vydal při výkonu veřejné moci platební povinnost k peněžitému plnění, které je určeno do veřejného rozpočtu. V tomto případě je tak nutno postupovat podle daňového řádu a podpora v nezaměstnanosti ve výši 11.698,00 Kč, ohledně které byla dlužníkovi stanovena povinnost k jejímu vrácení, je tak ve smyslu § 2 odst. 3 písm. c) daňového řádu daní, neboť je to peněžité plnění v rámci dělené správy. Vzhledem k tomu, že povinnost k vrácení podpory v nezaměstnanosti, která je podle shora uvedeného daní, ve výši 11.698,00 Kč vznikla až nabytím právní moci rozhodnutí (5. října 2015), na základě kterého byla uložena, tzn., že povinnost vznikla až po zjištění úpadku dlužníka (17. června 2014), je tak ve smyslu § 242 odst. 1 daňového řádu ve spojení s § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona pohledávkou za majetkovou podstatou. Jako taková je výslovně v posledně citovaném ustanovení vyjmenována jako daň. Podle odst. 3 téhož ustanovení insolvenčního zákona se taková pohledávka uspokojuje v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Z těchto všech uvedených důvodů soud uzavřel, že žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 11.698,00 Kč, za dlužníkem z titulu vrácení podpory v nezaměstnanosti podle shora uvedených rozhodnutí, je pohledávkou za majetkovou podstatou, je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že ve věci plně úspěšnému žalobci podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Hradci Králové dne 29. září 2016

Mgr. Daniela Kadlečková v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková