35 ICm 933/2013
č. j.: 35 ICm 933/2013-73 (KSPH 35 INS 8300/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci žalobce: Martin anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem K hutím 690, 198 00 Praha 9, právně zastoupen: JUDr. Miroslavem Štorkanem, advokátem, se sídlem Nové náměstí 1370/17, 104 00 Praha 10, proti žalované: JUDr. Mgr. Martina Jinochová Matyášová, se sídlem Petrohradská 390, 101 00 Praha 10, insolvenční správkyně dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , právně zastoupena: JUDr. Romanem Andělem, advokátem, se sídlem Washingtonova 25, Praha 1, o vyloučení majetku z majetkové podstaty,

takto :

I. Žaloba na vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 35 INS 8300/2012 na dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Masarykovo nám. 100, Benešov, budova č. p. 16, na parcele st. 9/1, budova bez č. p., na parcele č. st. 9/2 a parcely st. 9/1 o výměře 634 m2-zastavěná plocha a nádvoří, st. 9/2 o výměře 153 m2-zastavěná plocha a nádvoří, st. 9/3 o výměře 97 m2-zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na LV č. 170 pro k. ú. Máslovice, okres Praha-východ u katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 8.228,-Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Romana Anděla, advokáta.

Odůvodnění :

Žalobce se svým návrhem domáhal vyloučení nemovitostí citovaných shora ze soupisu majetkové podstaty dlužníka s tím, že usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 35 INS (KSPH 35 INS 8300/2012)

8300/2012-A-18 ze dne 29. 8. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Petra anonymizovano a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Mgr. Martina Jinochová Matyášová. Uvedl, že žalobce uzavřel dne 15. 2. 2001 smlouvu o půjčce s dlužníkem, na základě které poskytnul dlužníkovi částku 3.000.000,-Kč a dlužník se zavázal předmětnou částku s příslušenstvím uhradit k rukám žalobce nejpozději do 31. 12. 2007. Dne 20. 3. 2001 uzavřel žalobce s dlužníkem zajištění předmětu smlouvy o půjčce, zároveň smlouvu o zajištění závazku převodem práva podle § 553 Obč. zák. Předmět smlouvy o půjčce byl tedy zajištěn smlouvou o zajištění závazku převodem práva, jejichž předmětem byly nemovitosti, které vlastnil dlužník a které jsou předmětem tohoto sporu citované shora. Z uznání závazku vyplývá, že se dlužník zavázal i ke smluvní pokutě ve výši 20 % z jistiny, pokud nezačne splácet do 31. 12. 2007 a pokud nebude zaplacena do 6ti měsíců ode dne vzniku, se přičítá k jistině půjčky, dále se dlužník zavázal ke smluvní pokutě ve výši 25 % a pokud dlužník nezačne dluh splácet do 31. 12. 2008 a smluvní pokuta nebude uhrazena do 6ti měsíců ode dne vzniku nároku na ni, přičítá se k jistině půjčky, dále ke smluvní pokutě ve výši 30 % z jistiny se lhůtou do 31. 12. 2009 a v případě, že nebude uhrazena do 6ti měsíců ode dne vzniku nároku, přičítá se k jistině půjčky, ke smluvní pokutě ve výši 50 % z jistiny v případě, že dlužník nezačne splácet dluh do 31. 12. 2010 a tato smluvní pokuta nebude uhrazena do 6ti měsíců ode dne vzniku nároku, přičítá se k jistině půjčky. Dále se zavázal ke smluvnímu úroku z prodlení po celou dobu úhrady závazku ve výši 8 % z výše neuhrazené jistiny závazku. Obsahem zajišťovacího prostředku je i rozhodčí doložka, dle které budou případné budoucí spory mezi žalobcem a dlužníkem s konečnou platností řešeny v rozhodčím řízení. Závazek zaplatit dlužnou částku s příslušenstvím měl být splněn do 31. 12. 2010 a protože nedošlo k uhrazení částky dlužníkem žalobci, postupoval žalobce na základě citovaných smluv. Dne 14. 10. 2011 bylo zahájeno rozhodčí řízení, kde funkci rozhodce ad hoc přijala Mgr. Michaela Popovičová. Rozhodkyně po pečlivém zhodnocení důkazů všech stran vydala dne 14. 11. 2011 rozhodčí nález, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 18. 11. 2011 a který potvrdil platnost smluv a rovněž prodlení dlužníka s plněním peněžitého závazku a jeho příslušenství, při čemž bylo dále rozhodnuto podle smlouvy o zajištění závazku, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobce. Dne 24. 10. 2012 byl proveden soupis majetkové podstaty dlužníka a uvedené nemovitosti byla zahrnuty do tohoto soupisu. Insolvenční správkyně, ač jí rozhodčí nález byl znám, neuvedla v soupisu poznámku o uplatnění práva třetích osob, ač na to byla upozorněna. Žalobce též poukazoval na to, že nebyl vyrozuměn o zahrnutí majetku do majetkové podstaty dlužníka a proto mu dosud nepočala běžet lhůta na vyloučení majetku z majetkové podstaty.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že obě tvrzení žalobce o tom, že je majitelem pohledávky za dlužníkem v blíže nespecifikované výši a zejména tvrzení o tom, že pohledávka je zajištěná zajišťovacím převodem práva považovala za nepodložená a na straně žalobce za nezpůsobilé přivodit žalobci právo, resp. nárok na vyloučení věci z majetkové podstaty. Podrobně doplnila, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku ve výši 10.593.000,-Kč, kterou uplatnil jako nezajištěnou. Přípisem ze dne 3. 9. 2012 sdělil, že uplatňuje zajišťovací právo k nemovitostem úpadce, ale přihlášku pohledávky jako nezajištěnou neuplatnil. Přes výzvu insolvenční správkyně ze dne 6. 10. 2012 svou přihlášku neopravil. Při přezkumném jednání dne 5. 11. 2012 byla pohledávka žalobce zjištěna do výše 3.398.686,73 Kč a do výše 7.194.313,27 Kč byla popřena co do důvodu i výše. Žalobce přes poučení incidenční žalobu o určení pravosti jeho pohledávky v zákonné lhůtě nepodal. V souladu s ustanovením § 178 IZ, zjištěná výše pohledávky činí méně než 50 %, proto jsou dány důvody k tomu, aby se k ní nepřihlíželo. Dále uvedla, že jí v žádném stádiu předcházejícího přezkoumání přihlášek nebyla předložena platně sjednaná rozhodčí doložka ani platný rozhodčí nález, označený doložkou vykonatelnosti. Pokud se jedná o zajišťovací (KSPH 35 INS 8300/2012) převod vlastnického práva, tento nenastal a ani nenastane. Namítala promlčení práva domáhat se vkladu vlastnického práva. Uváděla, že v daném případě jsou nemovitosti nadále zapsány pro dlužníka jako vlastníka nemovitosti, což dokládala výpisem z katastru a z tohoto důvodu je tedy promlčeno právo žalobce domáhat se převodu vlastnického práva na žalobce. Uváděl, že žalobcovo tvrzení, že smlouva o zajištění závazku převodem práva se mění na kupní smlouvu je neplatná, protože taková smlouva o zajišťovacím právu je neplatnou bez dalšího a žádné právní účinky z pohledu zajištění pohledávky ani z pohledu nabytí vlastnického práva nemůže vyvolat. K tomu poukazoval na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, u které zejména poukazoval na to, že smlouva o zajišťovacím převodu práva musí obsahovat rozvazovací podmínku, tedy že splněním zajištěného závazku pro věřitele zaniká a původní právo dlužníka se automaticky neobnovuje. Pokud takovou podmínku neobsahuje, je smlouvou neplatnou. Také neobsahuje dostatečné ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí. Takové ujednání vyvolává nejistotu o obsahu práv a povinností účastníků smlouvy pro případ prodlení dlužníka, která nemůže být pro absenci zákonného ustanovení rozptýlena výkladem. Žádnou z předepsaných podstatných náležitostí smluvních ujednání směřujících k platnému zajištění závazku dlužníka smlouva neobsahuje. Žalobce tedy nedisponuje platnou smlouvou, která by mohla právo ze zajištění konstituovat.

Z provedeného dokazování a to ze spisu KS v Praze, 35 INS 8300/2012 a to rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, sp. zn. KSPH 35 INS 8300/2012-A-18, přihlášky věřitele č. 1 (žalobce), protokolu z přezkumného jednání a schůze věřitelů ze dne 5. 11. 2012, soupisu majetkové podstaty ze dne 24. 10. 2012 soud zjistil, že ve věci bylo zahájeno insolvenční řízení, insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka, na kterého prohlásil konkurs. Insolvenční správkyní ustanovil žalovanou, předmětné nemovitosti byly sepsány do majetkové podstaty dlužníka. Vyrozuměním ze dne 11.3.2013 bylo zjištěno, že žalovaná tímto vyrozuměla žalobce o sepsaní nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Výpisem z katastru nemovitostí u k. ú. pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ na LV 170 soud zjistil, že dlužník Petr Vojáček je evidován jako vlastník uvedených nemovitostí.

Smlouvou o půjčce ze dne 15. 2. 2001 soud zjistil, že žalobce uzavřel s dlužníkem smlouvu o půjčce na částku 300.000,-Kč. Smlouvou o zajištění závazku převodem vlastnického práva, soud zjistil, že žalobce a dlužník uzavřeli smlouvu o zajištění závazku dne 20. 3. 2011, jejíž předmětem zajištění byly nemovitosti uvedené shora. Tato smlouva byla uzavřena k zajištění dluhu ve výši 3.000.000,-Kč, na základě smlouvy o půjčce. V bodu VII. si strany sjednaly rozhodčí doložku. Uznáním dluhu a volbě řešení sporu bez uvedení data soud zjistil, že tento uzavřel žalobce s dlužníkem a to ve vztahu k půjčce ve výši 3.000.000,-Kč.

Rozhodčím nálezem sp. zn. 28 MP 10/2011 ze dne 14. 11. 2011, soud zjistil, že rozhodkyně Mgr. Michala Popovičová rozhodla ve věci o zaplacení a určení mezi žalobcem a dlužníkem (jako žalovaný), že smlouva o zajištění závazku převodem práva ze dne 20. 3. 2001 je platná na základě této smlouvy se žalobce stává vlastníkem nemovitostí, které jsou předmětem tohoto sporu, žalovaný (dlužník) je zároveň povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8.775.000,-Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Tento rozhodčí nález nabyl právní moci dne 18. 11. 2011.

Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém ději, že mezi žalobcem a dlužníkem byla dne 15. 2. 2001 uzavřena smlouva o půjčce na základě které (KSPH 35 INS 8300/2012) poskytnul žalobce dlužníkovi částku 3.000.000,-Kč a dlužník se zavázal, že částku s příslušenstvím zaplatí nejpozději do 31. 12. 2007. Dne 20. 3. 2011 uzavřel žalobce s dlužníkem k zajištění předmětu smlouvy smlouvu o zajištění závazku, zajištěním byly nemovitosti, které jsou předmětem řízení. Uznáním závazku bez uvedení data dlužník uznal dluh žalobce včetně smluvních pokut a příslušenství a pro případ sporu byla sjednána rozhodčí doložka. Tato rozhodčí doložka byla sjednána i ve smlouvě o zajištění závazku. Protože dlužník nesplnil svou povinnost, obrátil se žalobce na rozhodkyni Mgr. Michaela Popovičovou, která dne 14. 11. 2011 vydala rozhodčí nález, který nabyl právní moci i vykonatelnosti dne 18. 11. 2011. Po zahájení insolvenčního řízení a po prohlášení konkursu na dlužníka, sepsala insolvenční správkyně v daném řízení v postavení žalované nemovitosti do soupisu majetkové podstaty, když tyto nemovitosti nikdy nebyly zapsány v katastru nemovitostí na žalobce, ale jsou stále ve vlastnictví dlužníka.

Podle § 225 odst. 1 Zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení insolvenčního zákona (dále jen IZ ) osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut, proto že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že je tu jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

K předpokladům za něž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty (excindační žalobě) platí, že:

1. Věc byla insolvenčním správcem příslušného úpadce vskutku pojata do soupisu majetkové podstaty, 2. Excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty stanovené zákonem, 3. Žalovaný je správcem konkursní podstaty, 4. V době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci, trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsaná v majetkové podstatě, 5. Osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

Podle zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů č. 216/1994 (dále jen Zákon o rozhodčím řízení ) a to § 1 tento zákon upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a výkon rozhodčích nálezů. Podle § 2 odst. 1, o majetkových sporech mezi nimi s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodnout jeden nebo více rozhodců nebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

Podle § 133 odst. 2 Zák. č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník (dále jen Obč. zák. ), převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštního předpisu, pokud zákon nestanoví jinak.

Při posuzování této žaloby soud vycházel ze zjištění, že podmínky pro projednání incidenční (excindační) žaloby jsou dány, protože insolvenční řízení bylo zahájeno, dosud není skončeno, nemovitosti, které jsou předmětem žaloby jsou sepsány v majetkové podstatě dlužníka a žalobce svou žalobu podal ve lhůtě dle insolvenčního zákona včas a to z důvodu, že tuto žalobu podal ještě před výzvou insolvenčního správce. (KSPH 35 INS 8300/2012)

V daném případě zůstalo sporné, zda žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí a to jeho otázka aktivní legitimace k podání této žaloby a dále zda rozhodčí nález vydaný v rozhodčím řízení Mgr. Michaelou Popovičovou je platný a tím i smlouva o zajištění závazku převodem práva ze dne 20. 3. 2001.

Jak již bylo výše zmiňováno, k přechodu vlastnického práva k nemovitosti dochází vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštního předpisu. V daném případě žalobce neprokázal, že by k přechodu vlastnického práva k nemovitostem, které jsou předmětem tohoto řízení došlo účinně a tím neprokázal zejména, že by byl vlastníkem uvedených nemovitostí, z čehož vyplývá, že žalobce v tomto případě, ač tvrdí své vlastnické právo k uvedeným nemovitostem, toto nedoložil výpisem z katastru nemovitostí. Dále je třeba poukázat na to, že rozhodkyně dle názoru soudu překročila svým rozhodčím nálezem ze dne 14. 11. 2011 svou pravomoc, protože rozhodovala ve sporu o určení vlastnického práva, tj. sporu, který nespadá do okruhu majetkových sporů (majetkových vztahů) uvedených v § 2 zákona o rozhodčím řízení. Pravomoc rozhodkyně se má týkat rozhodování pouze vztahů majetkové povahy, myšleno např. závazkových vztahů a jejím rozhodováním nemůže dle názoru soudu docházet ke konstituci nových institutů práva jako je právo vlastnické. Pro úplnost je třeba uvést, že tak jak byl rozhodčí nález rozhodkyní formulován ve výroku II., je v rozporu se zákonem a to také s ust. § 553 Obč. zák. Z tohoto důvodu je neplatný. K tomu je třeba uvést, že Občanský zákoník upravuje v § 555 smlouvu o zajišťovacím převodu, kterou uzavírá s věřitelem dlužník. Z akce sorické povahy zajištění vyplývá, že zde musí existovat platný závazek hlavní, z něhož je dlužník povinen plnit a věřitel má právo požadovat na něm plnění. Vedle toho jejich právního vztahu vzniká zajišťovacím převodem práva mezi nimi i další závazkový vztah. Občanský zákoník však přímo neupravuje vztah mezi věřitelem a dlužníkem, rozhodující je obsah jimi uzavřené smlouvy. V ní musí být jednoznačně uveden závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí a jeho předmět, popř. způsob uspokojení pohledávky věřitele z převedeného dlužníkova práva. Skutečnost, že se jedná toliko o zajišťovací převod práva, musí být zřejmá z obsahu smlouvy, popř. alespoň z jejího názvu aby bylo zřejmé, že se nejedná o převod trvalý. Jde-li o převod sloužící k zajištění závazku, splněním dluhu se obnovuje původní stav. Pokud by podle smlouvy mělo k převodu práva zejména vlastnického z dlužníka na věřitele dojít až poté, co se dlužník ocitne v prodlení, nejde o institut upravený v § 553 a takové ujednání by podle svého obsahu mohlo být ujednáním o tzv. propadné zástavě, což je ujednání neplatné podle § 39 Obč. zák. Přesně o takové ujednání se dle názoru soudu v daném případě jednalo a soud tedy spatřuje neplatnost rozhodčího nálezu pro rozpor se zákonem mimo jiné i z výše uvedených důvodů.

Soud tedy na základě shora uvedených skutečností a to jednak nedostatku aktivní legitimace žalobce, neplatnosti rozhodčího nálezu a to pro rozpor se zákonem o rozhodčím řízení a Obč. zák, neplatnosti smlouvy o zajištění závazku ze dne 20.3.2001 pro rozpor s § 553 Obč. zák, nevyhověl návrhu žalobce na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka a žalobu zamítnul. Nemovitosti jsou tedy oprávněně zapsány v majetkové podstatě dlužníka.

Pokud se týče námitek žalované ohledně účasti žalobce jako věřitele v insolvečním řízení vedeném na dlužníka ve vztahu k jeho přihlášené pohledávce ve výši 10.593.000,-Kč a jeho postupu při podaní popření pohledávky žalovanou, tyto skutečnosti soud v daném případě neřešil ani nehodnotil, protože dle názoru soudu jsou pro tento incidenční spor irelevantní. (KSPH 35 INS 8300/2012)

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalované, která byla ve věci zcela úspěšná soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení spočívající ve dvou úkonech právní služby podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1991 Sb. advokátní tarif platném znění ( dále jen vyhlášky ), dva režijní paušály po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a DPH ve výši 1.428 ,-Kč podle § 137 o.s.ř. na platební místo dle § 149 o.s.ř. celkem částku 8.228,-Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 6. srpna 2013

JUDr. Petra Večeřová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Sandra Czepcová