35 ICm 915/2013
Číslo jednací: 35 ICm 915/2013-38 ( KSHK 35 INS 21259/2012 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Danielou Kadlečkovou ve věci žalobce Credium, a. s., IČ: 25139886, se sídlem v Praze 13, Office Park, Bucharova 2657/12, zastoupeného Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem, se sídlem v , proti žalovanému Ing. Václavu Špůrovi, insolvenčnímu správci dlužníka Václava Hynka, nar. 7. října 1966, bytem v Lipnici 116, Dvůr Králové nad Labem, se sídlem správce ve Dvoře Králové nad Labem, Okružní 2385, o určení nevykonatelné pohledávky ve výši 25.593,97 Kč,

takto:

I. Určuje s e , že pohledávka žalobce přihlášená přihláškou č. P5 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 21259/2012, na majetek dlužníka Václava Hynka, r. č. 661007/2304, Lipnice 116, 541 01 Dvůr Králové nad Labem, jako pohledávka č. 1 ve výši 25.550,97 Kč, j e p o p r á v u .

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. března 2013 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávka označená ve výroku I. tohoto rozsudku je po právu. Žalobu odůvodnil tím, že dne 14. ledna 2013 přihlásil do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 21259/2012, na majetek dlužníka přihláškou č. 5 svou pohledávku za dlužníkem, konkrétně pohledávku č. 1 z titulu úvěrové smlouvy č. 9100453, skládající se z dlužných splátek, vystavených a neuhrazených faktur, smluvních úroků z prodlení, nesplacené jistiny a smluvní pokuty ve výši ušlého úroku, to vše v celkové výši 94.269,34 Kč. Při přezkumném jednání konaném dne 4. února 2013 byla pohledávka ze strany insolvenčního správce-žalovaného částečně popřena, co do její výše 25.593,97 Kč. Na základě smlouvy o úvěru č. 9100453 poskytl žalobce dlužníku úvěr ve výši 100.000 Kč. Dlužník se zavázal uhradit žalobci úvěr v pravidelných 66 měsíčních splátkách ve výši 2.180 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byly i úvěrové podmínky platné od 15. září 2010. V souladu s nimi žalobce od smlouvy z důvodu zahájení insolvenčního řízení s dlužníkem odstoupil, a to ke dni 7. září 2012. Žalobce následně dlužníkovi vystavil konečné vypořádání vzájemných pohledávek ke dni 3. ledna 2013, které obsahuje soupis finančních nároků žalobce. Celková pohledávka žalobce ve výši 94.269,34 Kč se skládá z dlužných splátek ve výši 6.540 Kč, vystavených a neuhrazených faktur ve výši 1.200 Kč, smluvního úroku z prodlení do data mimořádného ukončení ve výši 965,74 Kč, nesplacené jistiny úvěru ve výši 68.920,58 Kč a smluvní pokuty ve výši ušlého úroku 16.643,02 Kč. Dlužník své závazky vůči žalobci řádně a včas nesplnil, a proto je žalobce přihlásil do insolvenčního řízení. Žalovaný popřel co do výše pohledávku č. 1 z titulu úvěrové smlouvy v částce 25.593,97 Kč představující smluvní splátky, smluvní úrok z prodlení do data mimořádného ukončení, smluvní pokutu ve výši ušlého úroku a příslušenství z popřené části pohledávky z důvodu, že tyto nejsou součástí jistiny, ale žalobcem byly jako součást jistiny přihlášeny. Insolvenční správce zároveň ve svém vyrozumění o popření pohledávky ze dne 5. února 2013 vyslovil názor, že shora uvedená částka měla být přihlášena samostatnými přihláškami. Podle žalobce netvoří žalovaným popřená část jeho pohledávky samostatné pohledávky, nýbrž příslušenství této pohledávky. Žalobce má za to, že výše přihlášené pohledávky byla dostatečně prokázána úvěrovou smlouvou, úvěrovými podmínkami a vypořádáním dlužníkových závazků, z nichž její výše jednoznačně vyplývá. Tvrzení insolvenčního správce, že část pohledávky žalobce měla být přihlášena samostatnou přihláškou, není podle žalobce relevantní pro její zjištění, jelikož není namítáno, že dlužníkův závazek je ve skutečnosti nižší, ale pouze způsob jeho přihlášení. Podle žalobce by popření pohledávky v předmětné výši znamenalo přepjatý formalismus, proti kterému se vyslovil Ústavní soud. Žalobce má tedy za to, že pohledávka žalobce v přihlášené výši 25.550,97 prokazatelně vznikla, nadále trvá a proto v této výši po právu.

Žalovaný se vyjádřil tak, že žalobci v přihlášce pohledávky jako další okolnosti (kolonka 07) uvedl, z čeho pohledávka sestává (dlužné splátky 6.540 Kč, neuhrazené faktury 1.200 Kč, smluvní úrok z prodlení 965,74 Kč, nesplacená jistina úvěru 68.920,58 Kč a smluvní pokuta ve výši ušlého úroku 16.643,02 Kč), sám uvedl, že nesplacená jistina úvěru činí částku 68.920,58 Kč. Žalovaný má za to, že žalobce si úhradu faktur, smluvní pokutu ani úroky ze smlouvy o úvěru do insolvenčního řízení nepřihlásil, když právním důvodem pohledávky v přihlášce uvedl pouze jistinu úvěru. Dále žalovaný uvedl, že žalobce v přihlášce nárokoval též příslušenství ve výši 1.873,80 Kč, a to jako zákonný úrok z prodlení z částky uvedené v kolonce Jistina . Jelikož žalovaný uznal přihlášenou jistinu pouze ve výši 68.920,58 Kč, vypočetl nově výši příslušenství, které z této částky činí 1.628,59 Kč. Žalovaný tedy uznal částku 68.920,58 Kč jako jistinu a částku 1.628,59 Kč jako příslušenství, tzn. částku 70.549,17 Kč, když ve zbytku (25.593,97 Kč) ji popřel.

Soud provedl ve věci dokazování, provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Z přihlášky ze dne 14. ledna 2013, která je založena ve spise zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. KSHK 35 INS 21259/2012 jako P-5, soud zjistil, že žalobce přihlásil pohledávku za dlužníkem Václavem Hynkem ve výši celkem 94.269,34 Kč jako jistinu z důvodu porušení podmínek (zahájení insolvenčního řízení) úvěrové smlouvy ze dne 17. června 2010, č. 9100453, a to po odstoupení věřitele od smlouvy. Žalobce v přihlášce (v kolonce Další okolnosti ) rozepsal pohledávku tak, jak je uvedeno v následujícím odstavci. Dále přihlásil příslušenství-zákonný úrok z prodlení-ve výši 1.873,80 Kč. Žalovaný vyrozuměl žalobce o popření pohledávky při přezkumném jednání podáním ze dne 5. února 2013, které bylo žalobci doručeno dne 7. února 2013.

Z úvěrové smlouvy ze dne 17. června 2010, č. CDHL00031575, dopisu ze dne 29. června 2010 a úvěrových podmínek žalobce soud zjistil, že žalobce poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 100.000 Kč, dlužník se zavázal žalobci úvěr splácet v pravidelných 66 měsíčních splátkách ve výši 2.180 Kč. Z faktur ze dne 19. prosince 2011, 10. dubna, 10. května, 10. července, 3. srpna a 6. prosince 2012 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval dlužníkovi smluvní pokutu celkem 1.200 Kč (6 x 200 Kč). Z dopisu ze dne 4. září 2012 a doručenky ze dne 7. září 2012 soud zjistil, že žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy na základě podaného insolvenčního návrhu dlužníkem. Z vypořádání vzájemných pohledávek po ukončení platnosti smlouvy ze dne 3. ledna 2013 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval dlužníkovi konečný rozdíl úvěrové smlouvy ve výši-94.269,34 Kč, který se skládal z dlužných splátek ve výši 6.540 Kč, vystavených a neuhrazených faktur ve výši 1.200 Kč, smluvního úroku z prodlení do data mimořádného ukončení ve výši 965,74 Kč, nesplacené jistiny úvěru ve výši 68.920,58 Kč a smluvní pokuty ve výši ušlého úroku 16.643,02 Kč.

Žaloba je důvodná.

Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně:

Podle § 194 insolvenčního zákona o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Podle § 198 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

V řízení bylo prokázáno, že žalobce přihlásil v insolvenčním řízení nevykonatelnou pohledávku za dlužníkem Václavem Hynkem z titulu dlužné částky z důvodu porušení podmínek (zahájení insolvenčního řízení) úvěrové smlouvy ze dne 17. června 2010, č. 9100453, a to po odstoupení věřitele od smlouvy. Žalobce přihlásil částku celkem 94.269,34 Kč, která se skládá z dlužných splátek ve výši 6.540 Kč, vystavených a neuhrazených faktur ve výši 1.200 Kč, smluvního úroku z prodlení do data mimořádného ukončení ve výši 965,74 Kč, nesplacené jistiny úvěru ve výši 68.920,58 Kč a smluvní pokuty ve výši ušlého úroku 16.643,02 Kč. Dále žalobce přihlásil příslušenství-zákonný úrok z prodlení-ve výši 1.873,80 Kč. Žalovaný při přezkumném jednání popřel částku 25.593,97 Kč tak, jak bylo uvedeno shora.

Žalobce jako věřitel nevykonatelné pohledávky podal podle § 198 insolvenčního zákona v zákonné lhůtě žalobu na určení oprávněnosti nevykonatelné pohledávky, v níž uvedl skutečnosti jako v přihlášce. Soud má za to, že žalobce v přihlášce dostatečně vylíčil skutkový děj, na jehož základě přihlásil svou pohledávku, rozepsal právní důvod přihlášené pohledávky, jakož doložil i potřebné důkazy. Takže pouhé označení v kolonce přihlášky, že jde o jistinu pohledávky, přestože poté z odůvodnění uvedeného v dalších kolonkách vyplynulo, že jde o jistinu a současně příslušenství, nemůže být důvodem pro neoprávněnost pohledávky co do její výše (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 1089/2000). Z těchto důvodů soud uzavřel, že pohledávka žalobce ve výši 25.593,97 Kč je po právu, jak bylo rozhodnuto ve výroku tohoto rozsudku.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 202 odst. 1 věta první insolvenčního zákona, podle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalobce byl sice v tomto řízení úspěšný a měl by právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, avšak v tomto případě se použije shora citované ustanovení insolvenčního zákona, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Hradci Králové dne 29. července 2013

Mgr. Daniela Kadlečková, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Jeřábková Jana