35 ICm 855/2012
Č. j. 35 ICm 855/2012-140 (KSPH 35 INS 9600/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl JUDr. Petrou Večeřovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: Ing. Jaroslava Dlabolová, se sídlem Révová 3, 100 00 Praha 10, insolvenční správkyně dlužnice Silvie Máškové, práv. zast.: Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem Velká Michalská 194/8, 669 02 Znojmo, proti žalované: Miluše Trávníčková, bytem Třebízského 403/11, 397 01 Písek, zast.: JUDr. Ivana Seifertová, se sídlem Masarykovo nábřeží 12, 110 00 Praha 1 o odpůrčí žalobě

t a k t o :

I. Žaloba na určení, že darovací smlouva ze dne 27. července 2009, uzavřená mezi žalovanou, Jiřím anonymizovano , anonymizovano , a Silvií anonymizovano , anonymizovano , dlužnicí v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 35 INS 9600/2011, na základě které přešlo vlastnické právo k bytové jednotce č. 403/29 umístěné v sedmém nadzemním podlaží části obce Pražské Předměstí č. p. 403, postavené na pozemku stavební parcela č. st. 5810 se spoluvlastnickým podílem o velikosti 13/500 na společných částech budovy, v části Pražské Předměstí a spoluvlastnického podílu o velikosti 13/500 na pozemku stavební parcela č. st. 5810, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedené katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Písek, na LV č. 11725 a 11513 pro katastrální území Písek, obec Písek, je neúčinná, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává. (KSPH 35 INS 9600/2011)

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala určení, že darovací smlouva ze dne 27. 7. 2009, na jejímž základě přešlo na žalovanou vlastnické právo k bytové jednotce č. 403/2003, postavené na pozemku stavební parcela č. st. 5810 se spoluvlastnickým podílem o velikosti 13/500 na společných částech budovy, v části Pražské Předměstí a spoluvlastnického podílu o velikosti 13/500 na pozemku stavební parcela č. st. 5810, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedené katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Písek na LV č. 11725 a 11513 pro katastrální území Písek, obec Písek je neúčinná. Žalobkyně v rámci zjišťování majetkové podstaty dlužnice Silvie Máškové dohledala, že jako dárci uzavřeli dne 27. 7. 2009 darovací smlouvu se žalovanou jako obdarovanou, jejímž předmětem byla výše citovaná nemovitost a žalovaná byla tchýní dlužnice. Usnesením Krajského soudu v Praze byl zjištěn úpadek dlužnice Silvie Máškové, anonymizovano , bylo povoleno oddlužení a správkyní byla ustanovena žalobkyně. Účinky insolvenčního řízení nastaly 2. 6. 2011. Právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly 27. 7. 2009. Darovací smlouvy dle žalobkyně představuje právní úkon, kterým z majetkové podstaty dlužnice ušla nemovitost bezúplatně, přičemž obdarovanou byla tchýně dlužnice, tedy osoba dlužnici blízká, neboť se jedná o osobu v poměru rodinném, jejíž újmu by pravděpodobně dlužnice pociťovala jako újmu vlastní. Dále uvedla, že i kdyby žalovaná nebyla pro dlužnici osobou blízkou, v době právního úkonu se již dlužnice nacházela v úpadku, když s manželem měli dluhy ve výši 2.600.000,-Kč. Žalobkyně rovněž poukazovala na blízký příbuzenský vztah dlužnice a žalované, kdy se jednalo o úmyslně zkracující právní úkon vůči věřiteli, neboť žalovaná musela vědět o majetkové situaci dlužnice.

Žalovaná s návrhem nesouhlasila a k návrhu uvedla, že předmětnou darovací smlouvou skutečně obdržela výše uvedenou nemovitost od dlužnice a jejího manžela, svého syna. Dlužnice s manželem tento byt koupili od města Písek dne 24. 4. 2006, s právními účinky vkladu dne 9. 6. 2006, kdy však ve skutečnosti kupní cenu tohoto bytu hradila žalovaná, ale vzhledem k jejímu věku jej nechala zapsat na svého syna a snachu. Ti dále také budovali dům v obci Chřešťovice, na který jim dne 17. 4. 2007 přispěla částkou 200.000,-Kč. O tom, že má dlužnice nějaké problémy, nevěděla, jelikož se z důvodu její averze vůči dlužnici nestýkali a pokud už se tomu tak stalo, o takových věcech se vůbec nezmiňovali. Žalovaná je tak přesvědčena, že ani při sebevětší péči a náležité pečlivosti neměla možnost zjistit a poznat úmysl osoby blízké zkrátit věřitele. Byt tak dlužnice s manželem darovali žalované z toho důvodu, že jej nepotřebovali, měli své vlastní nemovitosti, a také proto, že jeho úhradu fakticky hradila žalovaná, která jim darovala navíc i další peněžní prostředky.

Soud opětovně uvádí, že jsou splněny zákonné důvody pro projednání odpůrčí žaloby. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 35 INS 9600/2011 bylo zjištěno, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice Silvie Máškové a toto řízení dosud trvá, usnesením ze dne 9. prosince 2011, č. j. KSPH 35 INS 9600/2011-A-20, byl zjištěn úpadek dlužnice, soud povolil řešení úpadku oddlužením a žalobkyně byla ustanovena do funkce insolvenčního správce. Usnesením č. j. KSPH 35 INS 9600/2011-B-11 soud neschválil oddlužení dlužnice a na majetek dlužnice prohlásil konkurs. Žalobkyně zahrnula z důvodu neúčinného právního úkonu předmětnou nemovitost do majetkové podstaty (aktualizovaný soupis majetkové podstaty dlužnice ze dne 3. 9. 2012) dlužnice a podala odpůrčí žalobu. Na straně žalobce i žalovaného vystupují ti, kterým insolvenční zákon svěřuje aktivní a pasivní (KSPH 35 INS 9600/2011) legitimaci. Žalobce podal odpůrčí žalobu v zákonné lhůtě, jak stanoví § 239 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), tedy do 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužnice. Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro projednání této odpůrčí žaloby jsou splněny.

Soud ve věci vydal dne 1. 7. 2013 rozsudek č. j.-87, na základě kterého žalobě vyhověl. Tento rozsudek byl k odvolání žalované zrušen usnesením odvolacího soudu v Praze č. j. 103 VSPH 410/2013-113, a to z důvodu, že soud dostatečně nedoplnil skutková zjištění k závěru o tom, že dlužnice a žalovaná jsou ve vztahu osob blízkých, protože posouzení jejich vztahu je rozhodující i pro závěr, zda úkon lze vůbec odporovat, neboť u osob, jež nejsou ve vztahu osob blízkých (v projednávané věci nelze takový závěr vyloučit) by úkon nebyl učiněn v posledním roce před zahájením insolvenčního řízení (zahájeno 2. 6. 2011, zatímco úkon byl učiněn 27. 7. 2009), následně pak, pokud soud dospěje k závěru, že se jedná o osoby blízké, je třeba doplnit zjištění k tomu, že úkon byl učiněn v úpadku.

Kupní smlouvou uzavřenou mezi Městem Písek a Silvií anonymizovano a Jiřím anonymizovano ze dne 24. 6. 2013 bylo zjištěno, že předmětnou nemovitost koupila dlužnice s jejím bývalým manželem, synem žalované, kdy vklad práva do katastru nemovitostí byl zapsán dne 21. 7. 2006 s právními účinky vkladu 9. 6. 2009. Darovací smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a dárci Silvií anonymizovano a Jiřím anonymizovano ze dne 27. 7. 2009 soud zjistil, že s právními účinky vkladu ke dni 27. 7. 2009 byla předmětná nemovitost darována žalované, kdy vklad byl v katastru nemovitostí zapsán dne 12. 8. 2009. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 12. 10. 2009 bylo prokázáno, že manželství dlužnice Silvie Máškové a Jiřího Mášky bylo rozvedeno, právní moci rozhodnutí nabylo ke dni 18. 11. 2009.

Soud dále zjistil:

-z výpovědi žalované, že od roku 1999 bydlela v bytě v Sokolově a v roce 2007 se nastěhovala do Jednotky ve spoluvlastnictví dlužnice a jejího syna Jiřího, který získaly od Města Písek, a v němž původně bydlela babička dlužnice. V souvislosti s tím zaslala na účet dlužnice částku 200.000,--Kč. Ještě před uzavřením Smlouvy, kdy v Jednotce byla ještě hlášena k trvalému pobytu, přišla na jméno dlužnice obsílka od společnosti vymáhající na ní svou pohledávku a dlužnice se synem Jiřím se rozváděli; proto požadovala, aby jí byla Jednotka převedena do vlastnictví a naopak přenechala dlužnici a synovi Jiřímu stodolu v Kestřanech. Dále uvedla žalovaná, že o dluzích dlužnice se dozvěděla až při rozvodu dlužnice se synem Jiřím v roce 2009 a tehdy také dlužnici odhlásila z Jednotky s tím, že nechce kvůli ní mít jakékoliv problémy,

-z výpovědi Jiřího Mášky, syna žalované a bývalého manžela dlužnice, že Jednotku koupili od Města Písek za 135.000,--Kč a v Jednotce přestali bydlet poté, co postavili dům v Chřešťovicích a Jednotku začali pronajímat. Protože s pronájmy byly problémy, Jednotku nabídli žalované, ta jim na opravu domu darovala 200.000,--Kč. Dále svědek uvedl, že za trvání manželství s dlužnicí měli dluh z hypotéky a dále, že dlužnice měla ještě dluh vzniklý před uzavřením manželství, (KSPH 35 INS 9600/2011)

-z přihlášek pohledávek společností GE Money bank, a.s., společnosti T-Mobile Czech Republic, a.s. a společnosti CCRB, a.s., že dlužnice v době uzavření Smlouvy měla splatné závazky vůči těmto společnostem,

-ze smlouvy o vypořádání společného jmění manželů (SJM), že dlužnice s manželem měli společný závazek ve výši 2,6 mil. Kč, tj. vůči společnosti Home Credit ve výši 145.000,--Kč, ESSOX ve výši 25.000,--Kč, Ober Bank AG ve výši 1,900.000,--Kč z hypotečního úvěru, 460.000,--Kč z titulu hypotečního úvěru a 39.000,--Kč z titulu kontokorentního úvěru, vůči GE Money Multiservis ve výši 15.000,--Kč z titulu OK Karty a vůči E-on ve výši 27.000,--Kč z titulu nezaplacených částek za spotřebovanou energii.

Soud dále doplnil řízení v intencích usnesení odvolacího soudu o doplňující výpověď žalované, ze které zjistil, že po přestěhování do předmětného bytu si pronajala zahradu, je v klubu turistů, ráda chodí na výlety, má ráda jógu a cestování. Se snachou neměla společné zájmy, nekouří, nepije kafe ani netelefonuje. Se snachou se viděla dvakrát v roce 2008, dále ji neviděla ani o vánocích, dárky si nedávaly, od doby, co koupila byt, u ní nebyla. Navštěvovaly se minimálně, snacha jí nevolala, snažila se jí pomoct se zahradou, ale to nemělo cenu. Jejich vztah byl neutrální, neměly si, co říct, neměly společné zájmy. Po jejich rozvodu chtěla mít jistotu, a proto došlo k darování, když předtím na byt přispěla 200.000,-Kč. Snachu nepovažuje za osobu blízkou, nemá k ní citový vztah, bližší jí byla synova první manželka.

Z doplňující výpovědi svědka Jiřího Mášky soud zjistil, že vztah jeho matky a druhé manželky byl spíše horší, nerozuměly si. Vídali se společně dvakrát do měsíce, víceméně se bavil on s matkou. Určitě jí bývalá manželka nebyla blízká. S matkou se pohádal kvůli Silvě i on (důvod bylo špatné zalévání kytek matce). Peníze, které jim matka dala za byt, použili na opravu domu. Jeho matka měla raději první manželku.

Z výpovědi svědka Jana Mášky soud zjistil, že matku se Silvou viděl pohromadě tak desetkrát, jejich vztah byl špatný, víceméně se nebavily. Blízké si nebyly, když se jí matka snažila pomoct, dopadlo to vždy špatně. Rodina Silvu nepřijala, lépe zapadla první manželka. Silva byla silný kuřák, pořád telefonovala. Matka se s bratrem kvůli Silvě moc nestýkala, myslím, že tam jezdil bratr sám.

Z výpovědi svědka Pavla Cvačky soud zjistil, že vztah se žalovanou navázali v roce 2007, do Písku za ní jezdil v podstatě každý týden. Vztah žalované a manželky syna Silvy byl vyloženě negativní, žalovaná je slušná paní, ale pokud o ní hovořila, snažila se nepoužívat silnější výrazy. Silva je silná kuřačka. Stýkaly se ojediněle, pokud jí požádala o zalévání kytek nebo zahrádky, nedopadlo to dobře. Neměly společné zájmy, Silva nemá zájem o turistiku a zvířata. Uvedl, že z prodeje bytu v Sokolově žalovaná darovala synovi 200.000,-Kč. Vztah žalované a Silvy nelze označit jako vztah osoby blízké. Lepší vztah měla k první manželce.

Na základě shora provedeného dokazování doplněného o shora uvedené výpovědi, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Soud má za prokázané, že v roce 2006 byla uzavřena kupní smlouva na koupi předmětné bytové jednotky č. 403/29 mezi městem Písek na straně prodávajícího a dlužnicí spolu s manželem Jiřím anonymizovano na straně kupujících, jak (KSPH 35 INS 9600/2011) vyplývá z předložené kupní smlouvy i výslechů žalované a jejího syna Jiřího Máška. Do tohoto bytu se pak v roce 2007 žalovaná přestěhovala, kdy na oplátku žalovaná darovala dlužnici s manželem částku 200.000,-Kč. Soudem bylo dále prokázáno (předloženou darovací smlouvou a výslechem žalované), že darovací smlouvou ze dne 27. 7. 2009 byla předmětná bytová jednotka darována dlužnicí a jejím manželem žalované. Manželství dlužnice Silvie Máškové a Jiřího Mášky bylo rozvedeno s právní mocí ke dni 18. 11. 2009, což bylo doloženo rozsudkem Okresního soudu v Písku i výpovědí žalované a svědka. Z výpovědí svědků uvedených shora, a to Jiřího Mášky, Jana Mášky a Pavla Cvačky bylo dále prokázáno, že vztah žalované a dlužnice nebyl dobrý, neměly žádné společné zájmy, žalovaná se zajímá o zahradničení, turistiku, nemá ráda kouření, naopak dlužnice je silná kuřačka, zahradničení jí nebaví, ráda telefonuje a pokud měla pro žalovanou zalévat květiny, případně se jí postarat o zahrádku, nedopadlo to dobře. Stýkaly se nepravidelně, tak jedenkrát až dvakrát do měsíce v době manželství dlužnice se synem žalované, víceméně se spolu nebavily. Tyto kontakty byly hlavně ve vztahu mezi synem a matkou. Jejich vztah by se dal formulovat jako neutrální až negativní. Žalovaná měla raději první synovu manželku. Dlužnice a žalovaná si blízké nebyly, a to z důvodu rozdílnosti povah a odlišných zájmů.

Dle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

Podle § 239 odst. 3 IZ insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 239 odst. 4 IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Vylučovací žaloba není přípustná.

Dle § 240 odst. 1 a odst. 2 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle odst. 4 zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. (KSPH 35 INS 9600/2011)

Podle § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn, nebo které z něho měly prospěch.

V daném případě zůstalo mezi účastníky sporné posouzení, zda dlužnice a žalovaná byly osobami blízkými v době uzavření darovací dne 27. 7. 2009 a následně na to vyřešení otázky, zda dlužnice učinila tento úkon v době, kdy již byla v úpadku. Z provedeného dokazování, a to zejména z výpovědí svědků a částečně i výpovědi samotné žalované bylo prokázáno, že žalovaná a dlužnice neměly mezi sebou pěkný vztah. Jejich vztah by se dal charakterizovat jako neutrální až negativní, a to z důvodu odlišnosti povah a zejména vlastních zájmů. Žalovaná dlužnici jako druhou manželku svého syna sice akceptovala, nicméně jí nebyla sympatická, a to z důvodu, že byla silná kuřačka, hodně času trávila telefonováním a neměla zájem ani o zvířata a ani o zahrádku, kterou žalovaná velmi preferuje. Pokud jí o něco požádala (např. zalévaní kytek nebo její zahrádky) nedopadlo to dobře a dokonce to bylo důvodem hádky mezi synem žalované a žalovanou. Sice se stýkaly, ale jen z důvodu jejich příbuzenského vztahu vzniklého na základě sňatku jejího syna s dlužnicí. Jednalo o osoby nacházející se v rodinném vztahu, ovšem újmu, kterou by utrpěla jedna z nich, by druhá v daném případě, na základě shora uvedeného dle názoru soudu nepociťovala jako újmu vlastní. Z toho vyplývá, že se nejednalo o osoby blízké jak má na mysli § 116 tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Úkon uzavření darovací smlouvy dne 27. 7. 2009 tedy nebyl učiněn v posledním roce před zahájením insolvenčního řízení, když řízení bylo zahájeno 2. 6. 2011, tj. téměř po dvou letech. Nebyla naplněna základní podmínka pro odporovatelnost uvedeného úkonu, kterou má na mysli § 241 odst. 4 IZ a to, že tento úkon nebyl učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Soud tedy žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. Již nebylo třeba se za této situace dále zabývat vyvratitelnou právní domněnkou, že úkon byl učiněn v úpadku.

Pokud jde o doplňující výpověď žalované v části, kde se vyjadřovala k návštěvám se snachou, tuto soud považoval jako nevěrohodnou, protože o frekvenci návštěv se shodovali ostatní svědci.

Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 151 odst. 1 o. s. ř., za použití § 202 odst. 1 IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky nemá žádný z účastníků proti insolvenčnímu správci právo na náhradu těchto nákladů.

Protože insolvenční správkyně je v řízení osvobozena od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písmeno r), zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, soud nepřiznal státu ani náhradu nákladů řízení a to ve výroku III.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Připadne-li konec této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u zdejšího soudu, nebo podání odevzdání orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.) (KSPH 35 INS 9600/2011)

V Praze dne 12. května 2015

JUDr. Petra Večeřová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Magdalena Potměšilová