35 ICm 4362/2013
Číslo jednací: 35 ICm 4362/2013-30 ( KSHK 35 INS 6518/2013 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Danielou Kadlečkovou ve věci žalobce Son Le, nar. bytem zastoupeného JUDr. Markem Janstou, LL.M., advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, náměstí Míru 14, proti žalovanému IREKON, v. o. s., insolvenčnímu správci dlužníka ALFA Turnov, s. r. o., v likvidaci, IČ: 28781309, se sídlem správce v Turnově, Palackého 211, zastoupenému Mgr. Pavlem Vernerem, advokátem, se sídlem tamtéž, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal ve věci dlužníka ALFA Turnov, s. r. o., v likvidaci, IČ: 28781309, vyloučení nemovitostí uvedených pod bodem č. 1, položky č. 1, soupisu majetkové podstaty, tj. budovy čp. na parcele č. 255 a parcely č. 255 v katastrálním území a obci Turnov, vedených u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Semily, na listu vlastnictví č. 4395, z majetkové podstaty, s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 14.204,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného Mgr. Pavla Vernera.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. prosince 2013 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byly z majetkové podstaty vyloučeny nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen předmětné nemovitosti ). Žalobu odůvodnil tím, že dne 3. prosince 2013 byl vyrozuměn žalovaným o soupisu majetkové podstaty dlužníka, z něhož vyplývá, že pod položkou č. 1 byly do soupisu zahrnuty předmětné nemovitosti. K nim však žalobce uplatnil právo, které jejich zahrnutí do majetkové podstaty nepřipouští. Dále uvedl, že dne 5. března 2007 uzavřel s dlužníkem kupní smlouvu o převodu předmětných nemovitostí s tím, že kupní cena byla sjednána ve výši 3.500.000 Kč, která byla určena k vyrovnání závazků dlužníka vůči třetím osobám. Šlo o závazky dlužníka vůči Přemyslu Šritrovi ve výši 600.000 Kč, vůči Okresní správě sociálního zabezpečení v Semilech ve výši 1.113.402,12 Kč a další závazky dlužníka, které byly vymáhány výkonem rozhodnutí Okresního soudu v Semilech ve výši 1.786.597,88 Kč. Všechny tyto závazky dlužníka žalobce zaplatil. K provedení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobce nedošlo, když podanému návrhu předcházelo vícero dříve podaných návrhů na vklad ve prospěch jiných nabyvatelů, kolem čehož se vedly složité spory, které se podařilo dořešit až po prohlášení konkursu. Tato situace (vícenásobný prodej totožných nemovitostí různým kupujícím) byla zaviněna nezodpovědným chováním někdejších jednatelů dlužníka. Žalobce však své povinnosti z kupní smlouvy splnil, a proto se domáhal k ochraně svého majetku ochrany u soudu.

Žalovaný potvrdil, že sepsal do majetkové podstaty dlužníka mj. předmětné nemovitosti. Dále uvedl, že žalobce nikdy nenabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem v souladu se zákonem a nemůže se proto oprávněně a důvodně domáhat jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka. K nabytí vlastnického práva k nemovitostem je nezbytné povolení vkladu práva pro kupujícího a jeho zápis v katastru nemovitostí, k čemuž nikdy nedošlo. Účinky smlouvy tak nikdy nenastaly a žalobce není oprávněn se vlastnického práva, které mu nikdy nesvědčilo, domáhat. Pokud žalobce argumentuje smlouvou kupní ze dne 5. března 2007, žalovaný namítl, že v té době byly předmětné nemovitosti podle výpisu z katastru nemovitostí zatíženy řadou exekučních řízení, která sama o sobě nakládání s nemovitostmi brání. Povinný nebyl oprávněn s předmětnými nemovitostmi nakládat a jeho úkony byly neplatné. Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že některé ze zapsaných exekučních řízení jsou z doby 2004 až 2007, tj. před podpisem uvedené smlouvy. Pokud sám žalobce uvedl, že k provedení vkladu nedošlo z důvodu vícenásobného prodeje předmětných nemovitostí, pak i tato skutečnost sama o sobě zakládá neplatnost jím předložené kupní smlouvy pro absenci vážně míněné vůle převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Vlastnické právo žalobce nebylo katastrálním úřadem zapsáno z důvodu již probíhající likvidace společnosti dlužníka. Již sama skutečnost, že návrh na vklad byl podán více než 5 let po podpisu smlouvy, celou záležitost podle žalovaného velmi zpochybnilo. Přitom již 1,5 roku před tímto podáním byl v obchodním rejstříku zapsán u dlužníka vstup do likvidace. Žalobce žádným způsobem neprojednal věc kupní smlouvy s likvidátorem, jeho postup ani samotná kupní smlouva nebyly likvidátorem odsouhlaseny. Oprávněnost nároku žalobce zpochybnila i další skutečnost, že sám přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky, které souvisejí s předmětnou kupní smlouvou, podle níž měly být právě platbou na kupní cenu částečně hrazené. Žalobce si mj. přihlásil pohledávku ve výši 2.303.100 Kč s tím, že dlužník na základě smlouvy o půjčce ze dne 9. února 2000 obdržel tuto částku od věřitele Přemysla Šritra. V kupní smlouvy však bylo uvedeno, že část kupní ceny ve výši 600.000 Kč byla zaplacena v hotovosti k rukám pana Šritra za účelem úplného vyrovnání pohledávek společnosti vůči panu Šritrovi na základě smlouvy o půjčce ze dne 9. února 2000. Další přihlášená pohledávka se měla týkat úhrady dluhu na sociálním zabezpečení, ale i zde bylo v kupní smlouvě uvedeno, že zaplacením dluhu je uhrazena část kupní ceny. Přesto žalobce i tuto pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení. Žalovaný byl toho názoru, že žalobce ani žádným způsobem neprokázal splnění povinnosti zaplacení kupní ceny, když mezi jeho tvrzeními, uvedenými v žalobě, a v přihlášce pohledávek jsou zjevné rozpory. Navrhl proto, aby byla žaloba zamítnuta.

Soud provedl ve věci dokazování, provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Z výpisu z katastru nemovitostí, katastrální území Turnov, listu vlastnictví č. 4395 ke dni 1. října 2012 soud zjistil, že jako vlastník předmětných nemovitostí byl zapsán dlužník s tím, že do data uzavření kupní smlouva (5. března 2007) vázly na předmětných nemovitostech exekuce, a to dražební vyhláška (usnesení soudního exekutora ze dne 7. prosince 2004), exekuční příkaz k prodeji nemovitostí (exekuční příkaz ze dne 28. července 2005), nařízení exekuce (usnesení soudu ze dne 22. prosince 2004), exekuční příkaz k prodeji podniku (exekuční příkaz ze dne 16. ledna 2007) a zástavní právo soudcovské (usnesení soudu ze dne 12. dubna 2005).

Z kupní smlouvy ze dne 5. března 2007 soud zjistil, že dlužník měl podle této smlouvy převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalobce, a to za kupní cenu 3.500.000 Kč. Kupní cena měla být zaplacena tak, že částku 600.000 Kč měl žalobce zaplatit k rukám (či na účet) Přemysla Šritra, částku 1.113.402,12 Kč měl žalobce zaplatit Okresní správě sociálního zabezpečení v Semilech (na dlužné pojistné na sociální zabezpečení dlužníka), částku 1.786.597,88 Kč měl žalobce zaplatit na účet Mgr. Marka Jansty, který měl tuto částku použít na vyrovnání příslušenství pohledávek dlužníka z výkonu rozhodnutí vedeného Okresním soudem v Semilech pod sp. zn. E 1372/2001, E 997/2002, E 1443/2002, E 445/2005, 7 E 558/2006 a 7 E 635/2006. Zbývající částku měl žalobce zaplatit na účet Mgr. Marka Jansty s tím, že ten ji měl vyplatit dlužníkovi po splnění ve smlouvě uvedené podmínky (předložení dokladů). Současně bylo sjednáno, že o převod vlastnického práva bude podána žádost na katastrální úřad.

Z výkazu nedoplatků ze dne 7. června 2007 soud zjistil, že Okresní správa sociálního zabezpečení v Semilech evidovala za dlužníkem ke dni 25. ledna 2007 pohledávku ve výši 2.600.733 Kč. Z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení v Semilech ze dne 25. června 2013 soud zjistil, že v roce 2007 byly zaplaceny na účet plátce pojistného-dlužníka platby: částka 1.113.402,12 Kč dne 6. března 2007 a částky 7.000 Kč a 746.925 Kč dne 29. května 2007. Ze stvrzenky ze dne 2. dubna 2007 soud zjistil, že Mgr. Martin Slavata převzal ve věci oprávněného T-Mobile Czech republic, a. s., proti povinnému-dlužníkovi od Mgr. Marka Jansty částku 95.998 Kč.

Z vyjádření Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Semily, ze dne 13. prosince 2013 soud zjistil, že katastrální úřad shledal nesplnění podmínek povolení vkladu vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem, neboť ke dni podání návrhu na vklad byly na listu vlastnictví, na němž jsou vedeny předmětné nemovitosti, evidovány zápisy v důsledku několika probíhajících exekučních řízení, a dále že dlužník byl ke dni podání návrhu 3. října 2012 na vklad již v likvidaci (zápis tohoto údaje byl v obchodním rejstříku učiněn dne 11. února 2011). Katastrální úřad se vyjádřil tak, že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí bude zamítnut.

Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně:

Podle § 225 insolvenčního zákona osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl. Od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno. Před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem podle odstavce 4 přistoupit, jestliže tak z důvodů hodných zvláštního zřetele určil insolvenční soud ve výroku rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě. Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno.

Podle § 47 odst. 5 exekučního řádu majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.

Podle § 39 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 70 odst. 1 a odst. 3 věta první obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, je-li společnost zrušena s likvidací nebo zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v § 68 odst. 3 písm. f) majetek, provede se likvidace podle tohoto zákona, pokud ze zvláštního právního předpisu nevyplývá jiný způsob vypořádání jejího jmění. Jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Podle § 72 věta první a druhá obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, činí likvidátor jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Při výkonu této působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti.

Soud má za to, že žalobce se ohledně předmětných nemovitostí domáhá jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. KSHK 35 INS 6518/2013 nikoli po právu. Žalobce nebyl nikdy zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník, to ostatně sám uvedl v žalobě. Své tvrzení o mnohonásobném převodu předmětných nemovitostí na třetí osoby nikterak neprokázal, ostatně by to ani nemělo větší význam pro zde uvedené závěry soudu. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření kupní smlouvy mezi dlužníkem a žalobcem, tj. ke dni 5. března 2007, vázlo na předmětných nemovitostech pět zápisů o nařízení exekuce, které neumožňují legální převod vlastnického práva na jinou osobu. Soud tedy shledal, že kupní smlouva ze dne 5. března 2007 je z důvodů uvedených v § 47 odst. 5 exekučního řádu ve spojení s § 39 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, absolutně neplatná, neboť dlužník ve smyslu § 47 odst. 5 exekučního řádu nemohl vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalobce řádně převést. Navíc v době, kdy byl podán návrh na vklad tvrzeného vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, tj. dne 3. října 2012 (5,5 roku po uzavření kupní smlouvy!), byl dlužník již 1,5 roku (od 11. února 2011) v likvidaci, když ve smyslu § 70 a násl. obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, mohl likvidátor činit úkony směřující k likvidaci společnosti, což tento úkon, zvláště vzhledem k uvedeným okolnostem, nesplňoval (jak vyplynulo z důkazů, návrh na vklad nebyl patrně likvidátorem podepsán). Soud tedy uzavřel, že nebylo prokázáno žádné právo žalobce, na základě kterého by se mohl oprávněně domáhat vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, a proto ze všech uvedených důvodů žalobu v plném rozsahu zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tedy přiznal ve věci zcela úspěšnému žalovanému vůči žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v celkové částce 14.204,60 Kč. Tato částka je tvořena odměnou za zastupování advokátem podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 9.300 Kč (3 úkony po 3.100 Kč), paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu a účast na jednání před soudem dne 2. října 2014) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč, náhradou za ztrátu času podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 600 Kč (6 započatých půlhodin), cestovným podle zákoníku práce a vyhlášky č. 435/2013 Sb. za jednu cestu z Turnova do Hradce Králové a zpět (170 km, vozidlem s průměrnou spotřebou motorové nafty 5,07 l/100 km) ve výši 939,30 Kč, včetně 21% DPH, celkem 14.204,60 Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.

V Hradci Králové dne 2. října 2014

Mgr. Daniela Kadlečková, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková