35 ICm 3904/2014
Číslo jednací: 35 ICm 3904/2014-24 ( KSHK 35 INS 13825/2013 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Danielou Kadlečkovou ve věci žalobce Mgr. Ing. Dalibora Jandury, insolvenčního správce dlužnice Danuše Lakatošové, nar. 8. září 1954, bytem v Červeněvsi 14, Smidary, se sídlem správce v Hradci Králové, Dlouhá 103, zastoupeného Mgr. Davidem Zdeňkem, advokátem, se sídlem tamtéž, proti žalovanému MULTIRENT, a. s., IČ: 25304526, se sídlem v Brně, Ptašínského 311/8, o určení pravosti pohledávky ve výši 22.809,00 Kč,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužnicí Danuší Lakatošovou v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 13825/2013 pohledávku ve výši 22.809,00 Kč, evidovanou pod P-2/2, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. listopadu 2014 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužnicí Danuší Lakatošovou v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 13825/2013 pohledávku ve výši 22.809,00 Kč, evidovanou pod P-2/2. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný jako věřitel uplatnil přihláškou ze dne 4. listopadu 2013, která je vedena v insolvenčním řízení dlužnice pod P-2, pohledávku P-2/1 ve výši 5.327,92 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 22. dubna 2008, č. 0890010333, a pohledávku P-2/2 ve výši 22.809,72 Kč jako smluvní pokutu vztahující se ke shora uvedené smlouvě o půjčce, přiznanou rozhodčím nálezem rozhodce Mgr. Martina Charváta ze dne 15. července 2011, sp. zn. M 1886/2011-Cha. Na přezkumném jednání konaném dne 13. října 2014 žalobce popřel pohledávku přihlášenou žalovaným pod P-2/2 co do pravosti. Žalobce tak učinil, aniž by hodnotil povahu vykonatelného titulu, veden při úvaze, zda pohledávku popřít jako nevykonatelnou bez přihlédnutí k předloženému rozhodčímu nálezu, či ji popřít jako vykonatelnou s tím, že otázka vykonatelnosti a relevance předmětného nálezu bude prvotní otázkou v incidenčním sporu, dal přednost postupu, kde iniciativa zůstává v rukou insolvenčního správce s tím, že relevantním následkem je toliko případný přesun důkazního břemene na žalovaného v případě, se soud ztotožní s názorem žalobce na neexistenci vykonatelného titulu. Jako důvod vzniku popřené pohledávky žalovaný uvedl, že jde o nezaplacenou smluvní pokutu podle smlouvy o ze dne 22. dubna 2008, č. 0890010333. Žalobce však namítl, že rozhodčí doložka je neplatná, vzhledem k tomu, že ustálená judikatura nepřipouští jmenování rozhodce soukromou obchodní společností, která není stálým rozhodčím soudem, jak se v předmětném případě jmenováním Českou asociací pro arbitráž, s. r. o., stalo, a proto byl žalobce oprávněn uplatnit taktéž neplatnost nároku na smluvní pokutu pro rozpor s dobrými mravy, neboť jde o právo, resp. nárok v rozporu s dobrými mravy ve smyslu občanského zákoníku a vnitrostátními i unijními právními předpisy upravujícími ochranu spotřebitele, kdy jde mj. o kumulaci sankcí, o zjevně nepřiměřeně vysoké sankční ujednání a o požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné.

Žalovaný uvedl, že dne 22. dubna 2008 uzavřel s dlužnicí smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 0890010333. Na jejím základě poskytl dlužnici půjčku ve výši 20.000,00 Kč. Dlužnice se zavázala k úhradě 36 měsíčních splátek po 755,00 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 22. dubna 2011. Dlužnice dosud neuhradila poslední dvě splátky ve výši 1.510,00 Kč. Dlužnice se dostala do prodlení delšího než 30 dnů s úhradou již první splátky. Podle ujednání ve smlouvě se tak staly všechny splátky splatnými ke dni 22. června 2008 a na neuhrazené splátky se začala počítat smluvní pokuta ve výši 0,15 % denně. Jako důvod vzniku obou přihlášených pohledávek žalovaného byla uvedena smlouva o půjčce ze dne 22. dubna 2008, č. 0890010333. Rozhodčí nález sp. zn. M 1886/2011-Cha byl uveden jako titul vykonatelnosti pohledávek. Existence přihlášených pohledávek nebyla dána rozhodčím nálezem ale smlouvou o půjčce. Případná neplatnost rozhodčího nálezu by měla vliv pouze na jejich vykonatelnost, nikoliv existenci. Ve smlouvě o úvěru byla mezi žalovaným a dlužníkem uzavřena rozhodčí smlouva, v níž se věřitel a dlužnice dohodli, že veškeré spory vzniklé ze smlouvy a v souvislosti s ní, měly být projednány a rozhodovány s vyloučením pravomoci obecných soudů s konečnou platností v rozhodčím řízení před rozhodcem jmenovaným Českou asociací pro arbitráž, s. r. o. Rozhodčí smlouva byla uzavřena v souladu s § 2 a § 3 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení ve znění platném k datu jejího uzavření, když v § 3 byly odstavce 3 a následující přidány novelou účinnou až po uzavření smlouvy. Rozhodčí smlouva tedy nemusela být sjednána samostatně a nemusela obsahovat informace pro spotřebitele. Smluvní strany se dále dohodly, že o sporech k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, mělo být rozhodováno podle zákona o rozhodčím řízení. Dohodly také způsob, jakým měl být jmenován rozhodce. Dohodnutý způsob jmenování rozhodce byl v době uzavření smlouvy v souladu s právní praxí. K tomu žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. srpna 2008, sp. zn. 32 Cdo 2282/2008. Na základě rozhodčí smlouvy byl proto vydán rozhodčí nález sp. zn. M 1886/2011-Cha, který nabyl právní moci 9. srpna 2011. Dohodnutý způsob jmenování rozhodce byl judikován jako neplatný až po podání žaloby na vydání rozhodčího nálezu. K tomu žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. I přes neplatný způsob určení rozhodce zůstává v platnosti dohoda smluvních stran o řešení sporů podle zákona o rozhodčím řízení. Zákon o rozhodčím řízení předpokládá, že může být rozhodčí smlouva prohlášena za neplatnou a stanoví postup jak takovou situaci řešit. Citovaný rozhodčí nález však nebyl zrušen soudem, je proto stále platný a vykonatelný. Přihlášenou pohledávku proto žalovaný považuje za vykonatelnou. Žalovaný s dlužnicí ve smlouvě dohodl smluvní pokutu z prodlení splátek ve výši 0,15 % denně. Takto sjednaná smluvní pokuta není podle žalovaného v rozporu s dobrými mravy. K tomu žalovaný odkázal např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 4377/2008. Dále žalovaný uvedl, že v daném případě byla pokuta počítána z částky 27.180,00 Kč snižující se úhradami až na 1.510,00 Kč. Denní sazba smluvní pokuty se tedy postupně snižovala ze 40,77 Kč na 2,27 Kč denně. Přihlášená pokuta je za období 6 let (od splatnosti pohledávky dne 22. června 2008 až do vyhlášení úpadku dne 27. června 2014). Všechny tyto údaje a výpočty jsou zřejmé ze splátkového kalendáře, který je přílohou přihlášky. Smluvní pokuta není podle žalovaného nepřiměřená, neboť je důsledkem dlouhodobého prodlení (6 let) při přiměřené denní sazbě (průměrně 21,52 Kč za den). Kromě toho žalovaný ohledně rozhodčího nálezu odkázal též na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 5. srpna 2014, č. j. 104 VSPH 311/2014-55 (60 ICm 2461/2013, KSPA 60 INS 31812/2012). Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta.

Soud provedl ve věci dokazování, provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Ze smlouvy o půjčce ze dne 22. dubna 2008, č. 0890010333, soud zjistil, že žalovaný poskytl dlužnici Danuši Lakatošové půjčku ve výši 20.000,00 Kč, kterou měla splácet od 22. května 2008 do 22. dubna 2011 ve 36 splátkách po 755,00 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno pro případ prodlení, že pokud by prodlení dlužnice s řádnou úhradou splátky přesáhlo 30 dnů, tak by k 31. dni prodlení se stala splatnou celá zbývající část dluhu. Pro tento případ se dlužnice zavázala zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,15 % z dlužné částky za každý den prodlení. Kromě toho bylo ve smlouvě ujednáno, že veškeré spory, které by vznikly z této smlouvy a v souvislosti s ní, by byly projednány a rozhodovány s vyloučením pravomoci obecných soudů s konečnou platností v rozhodčím řízení před rozhodcem jmenovaným Českou asociací pro arbitráž, s. r. o.

Z rozhodčího nálezu Mgr. Martina Charváta (určeného Českou asociací pro arbitráž, s. r. o.) ze dne 15. července 2011, sp. zn. M 1886/2011-Cha, soud zjistil, že jím byla dlužnici Danuši Lakatošové ve prospěch žalovaného uložena povinnost k zaplacení částky 1.510,00 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), smluvní pokuty ve výši 0,15 % denně z částky 1.510,00 Kč od 23. června 2008 do 16. května 2011, tj. částky 20.764,44 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,15 % denně z částky 1.510,00 Kč od 17. května 2011 do zaplacení a dále nákladů řízení. Z usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 32 EXE 4037/2011-21, soud zjistil, že jím byla nařízena exekuce podle citovaného rozhodčího nálezu k uspokojení pohledávky oprávněného-žalovaného proti povinné-dlužnici, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Ing. Josef Cingroš.

Z přihlášky ze dne 4. listopadu 2013, která je založena ve spise zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. KSHK 35 INS 13825/2013 jako P-2, soud zjistil, že žalovaný přihlásil pohledávku za dlužnicí Danuší Lakatošovou ve výši celkem 28.137,64 Kč, a to na základě smlouvy o půjčce ze dne 22. dubna 2008, č. 0890010333, s tím, že pohledávka byla přiznána rozhodčím nálezem Mgr. Martina Charváta ze dne 15. července 2011, sp. zn. M 1886/2011-Cha. Dílčí pohledávka vedená pod P-2/2 ve výši 22.809,72 Kč byla přihlášena jako smluvní pokuta podle citované smlouvy o půjčce.

Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně:

Podle § 199 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle § 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 30. června 2009 (dále jen zákon o rozhodčím řízení ), se strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Rozhodčí smlouva se může týkat a) jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo b) všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka). Není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související. Rozhodčí smlouva váže také právní nástupce stran, pokud to strany v této smlouvě výslovně nevyloučí.

Podle § 3 zákona o rozhodčím řízení rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. Tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy.

V rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. února 2011, sp. zn. 23 Cdo 111/2009, je uvedeno, že Základní podmínkou pro rozhodování v rozhodčím řízení je projev vůle subjektů určitého právního vztahu k přenesení pravomoci k rozhodování sporu vzniklého z takového právního vztahu na rozhodce. Z žádného ustanovení zákona o rozhodčím řízení nevyplývá, že by se rozhodčí doložka vztahovala i na subjekty mimo právní vztah, v němž je rozhodčí doložkou založena pravomoc rozhodce či stálého rozhodčího soudu k rozhodování ve věci. Rozhodčí doložka ovšem nedopadá na takové právní vztahy, jejichž subjektem jsou třetí osoby, které s vedením rozhodčího řízení nevyslovily souhlas. Spor mezi ručitelem a věřitelem by bylo možné rozhodovat v rozhodčím řízení pouze v případě, že by ručitel a věřitel projevili vlastní vůli přenést pravomoc o rozhodování sporu mezi nimi do rozhodčího řízení, ať už v rozhodčí doložce v ručitelském prohlášení nebo jiným způsobem. . Citované rozhodnutí je časově prvním dovolacím rozhodnutím, které se zabývalo problematikou stálého rozhodčího soudu.

V rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 4. srpna 2014, sp. zn. 34 ICm 2288/2012, 104 VSPH 50/2014 (KSPH 40 INS 1545/2012) se podává, že v rámci insolvenčního řízení popřel insolvenční správce pohledávky jako nevykonatelné, protože se opíraly o rozhodčí nálezy, které byly vydány na základě neplatných rozhodčích doložek (podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu). Vrchní soud v Praze však došel k závěru, že je-li vydaný rozhodčí nález z nějakého důvodu vadný, je nutno jej odstranit cestou jeho zrušení podle zákona o rozhodčím řízení. Nedojde-li ke zrušení rozhodčího nálezu prostřednictvím zákonem předvídaného postupu, je rozhodčí nález vykonatelný, protože má účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Vzhledem k logice zákona o rozhodčím řízení nelze považovat rozhodčí nález za nicotný právní akt, i když byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, jestliže se jednalo o spor, který byl arbitrovatelný-tj. majetkový spor ve kterém bylo možné uzavřít smír. Dále soud doplnil, že promlčecí doba u takových práv, které byly přiznány rozhodčím nálezem, neběží, aniž by byla rozlišována platnost či neplatnost rozhodčích doložek. V jiném případě by se jednalo dle názoru soudu o odepření přístupu k soudu (denegatio iustitiae). Věřitel, který by již měl k dispozici pravomocný rozhodčí nález, by musel v neustále běžící promlčecí lhůtě podat i žalobu o splnění téhož nároku u soudu. Dočkal by se nicméně jen toho, že by soud řízení o jeho žalobě zastavil z důvodu neodstranitelné překážky věci rozhodnuté, jelikož i vadný rozhodčí nález má účinky pravomocného rozsudku. Dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu ohledně zastavení exekuce pro nepřípustnost, byl-li rozhodce určen odkazem na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem (usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012) považuje Vrchní soud v Praze po novele zákona o rozhodčím řízení účinné ode dne 1. dubna 2012 za překonanou (zdroj: 2014 Weinhold Legal).

V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přihlásil v insolvenčním řízení dlužnice mj. pohledávku vedenou pod P-2/2 ve výši 22.809,72 Kč jako smluvní pokutu ze smlouvy o půjčce ze dne 22. dubna 2008, č. 0890010333, s tím, že na základě sjednané rozhodčí doložky byl dne 15. července 2011 vydán Mgr. Martinem Charvátem (určeným Českou asociací pro arbitráž, s. r. o.) rozhodčí nález sp. zn. M 1886/2011-Cha. Exekuce proti dlužnici byla nařízena na základě citovaného rozhodčího nálezu usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 32 EXE 4037/2011-21.

Soud má za to, že rozhodčí doložka byla mezi žalovaným a dlužnicí ve smlouvě o půjčce ve smyslu § 2 a násl. zákona o rozhodčím řízení (ve znění účinném do 30. června 2009) uzavřena platně, a to vzhledem k době jejího uzavření (22. dubna 2008). Judikatura Nejvyššího soudu České republiky k problematice stálého rozhodčího soudu, což namítal žalobce, se datuje až od počátku roku 2011, když tedy v době uzavření smlouvy o půjčce, potažmo rozhodčí doložky, bylo lze nahlížet na rozhodčí doložku jako na platně uzavřenou. Rozhodčí nález byl Mgr. Martinem Charvátem vydán dne 15. července 2011, když i na něj nelze pohlížet jako na nicotný, a to ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, neboť nebyl zrušen cestou podle zákona o rozhodčím řízení. Soud tedy dospěl k závěru, že předmětná pohledávka je vykonatelná podle pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu Mgr. Martina Charváta ze dne 15. července 2011, sp. zn. M 1886/2011-Cha.

Ohledně žalobcem namítané nepřiměřené výše smluvní pokuty, která byla mezi žalovaným a dlužnicí sjednána ve výši 0,15 % denně, soud konstatuje, že vzhledem k okolnostem délky prodlení (šest let) a k výši pokuty (vzhledem k judikatuře), ji neshledal jako v rozporu s dobrými mravy a spotřebitelskými předpisy, její sjednání neshledal neplatným. Soud tedy ze všech těchto důvodů dospěl k závěru, že předmětná pohledávka žalovaného je přihlášena do insolvenčního řízení dlužníků po právu, a proto byla žaloba zamítnuta.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 202 odst. 1 věta první insolvenčního zákona, podle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalovaný byl sice v tomto řízení úspěšný a měl by právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, avšak v tomto případě se použije shora citované ustanovení insolvenčního zákona, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.

V Hradci Králové dne 26. listopadu 2015

Mgr. Daniela Kadlečková, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Martina Jirků