35 ICm 375/2016
Číslo jednací: 35 ICm 375/2016-35 ( KSHK 35 INS 31901/2014 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Danielou Kadlečkovou ve věci žalobkyně Mgr. Barbory Novákové, insolvenční správkyni dlužníka Kristiana Hornycha, nar. 11. dubna 1963, bytem ve Velichovkách, Na Třešňovce 200, se sídlem správkyně v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038, zastoupené JUDr. Petrem Wildtem, Ph.D., advokátem, se sídlem tamtéž, proti žalované Lence Hornychové, nar. 8. srpna 1968, bytem ve Velichovkách, Na Třešňovce 200, o vypořádání společného jmění manželů,

takto:

I. Do výlučného vlastnictví dlužníka Kristiana Hornycha se ze společného jmění dlužníka a žalované přikazují nemovité věci: parcela č. st. 407-zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba čp. 200-bydlení, parcela č. 30/48-ovocný sad, parcela č. 30/56-ovocný sad, parcela č. 30/79-ovocný sad, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 305 pro katastrální území a obec Velichovky u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši jedné poloviny výtěžku zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením nemovitostí a odměny insolvenční správkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8.228,00 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Petra Wildta, Ph.D. isir.justi ce.cz

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové soudní poplatek ve výši 7.000,00 Kč, č. ú. 3703-6828511/0710, KS 1148, VS 3542037516, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. února 2016 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byly nemovité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku (dále též předmětné nemovitosti ) v rámci vypořádání společného jmění manželů dlužníka a žalované do výlučného vlastnictví dlužníka s tím, že žalované bude vyplacen vypořádací podíl. Žalobu odůvodnila tím, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. ledna 2015, č. j. KSHK 35 INS 31901/2014-A-6, byl zjištěn úpadek dlužníka Kristiana Hornycha a týmž usnesením byla žalobkyně ustanovena insolvenční správkyní. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2015, č. j. KSHK 35 INS 31901/2014-B-7, schválil soud oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, a to předmětných nemovitostí náležejících do společného jmění dlužníka a žalované. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 25. listopadu 1989 a toto manželství i nadále trvá. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se v souladu s § 398 insolvenčního zákona postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Prohlášením konkursu na majetek dlužníka zaniká ve smyslu § 268 insolvenčního zákona společné jmění dlužníka a žalované. Právní mocí usnesení insolvenčního soudu, kterým bylo schváleno oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty zaniklo společné jmění, a to ke dni 28. května 2015. S ohledem na to, že není možné vypořádat zaniklé společné jmění dlužníka a žalované dohodou, domáhala se žalobkyně rozhodnutí soudu, kterým bude společné jmění vypořádáno. Žalobkyně dále uvedla skutečnosti, které považuje za významné pro rozhodnutí o vypořádání společného jmění: 1) do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásil jediný věřitel společnost Česká spořitelna, a. s., který postoupil svou pohledávku na společnost INECON, s. r. o., IČ: 48151246, se sídlem v Hradci Králové, Okružní 1144 (dále též zajištěný věřitel ), 2) pohledávka zajištěného věřitele je zajištěna zástavním právem k nemovitým věcem, a to k parcele č. st. 407-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. 200-bydlení, a k parcele č. 30/48, zapsaných na listu vlastnictví č. 305 pro katastrální území a obec Velichovky u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod, 3) zajištěný věřitel má současně pohledávku za žalovanou vyplývající ze smluv o půjčce a omezení převodu nemovitostí ze dne 19. března 1991 uzavřenou mezi dlužníkem a žalovanou a postupitelem pohledávky společností Česká spořitelna, a. s. S ohledem na uvedené je podle žalobkyně zjevné, že zajištěný věřitel má zájem na tom, aby byly zpeněženy nemovité věci jako celek, když mu svědčí zástavní právo k nemovitým věcem. Za této situace je pravděpodobné, že nebude-li společné jmění dlužníka a žalované vypořádáno tak, že celé nemovité věci budou přikázány do výlučného vlastnictví dlužníka, bude zajištěný věřitel iniciovat jeden ze způsobů uspokojení své pohledávky ze zástavy ve vztahu k žalované. Z důvodů výše uvedených se jeví způsob vypořádání zaniklého společného jmění přikázáním nemovitých věcí do vlastnictví dlužníka za současného přiznání práva žalované na vypořádací podíl za nejúčelnější. Pohledávka žalované z titulu vypořádacího podílu vzniklá po vydání usnesení zpeněžením majetkové podstaty vypořádáním společného jmění dlužníka a žalované by se ve smyslu § 275 insolvenčního zákona považovala za pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení a uspokojila by se stejně jako pohledávky v konkursu. Výše vypořádacího podílu by byla odvislá od reálné tržní ceny nemovitých věcí. Pokud jde o stanovení současné reálné tržní hodnoty nemovitých věcí, měla žalobkyně k dispozici vyjádření realitního makléře pana Jana Jozífa, IČ: 67476601, ze dne 4. února 2016, ve kterém byla aktuální tržní cena stanovena na částku 700.000,00 Kč. Pro případ, že by žalovaná se stanovením tržní ceny nesouhlasila, navrhla žalobkyně stanovení reálné tržní ceny nemovitých věcí znaleckým posudkem.

Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Měla za to, že spravedlivé by bylo rozdělit nemovitý majetek do podílového spoluvlastnictví, když dlužníkovi-manželovi a žalované by náležel (každému z nich) podíl ve výši jedné poloviny na předmětných nemovitostech. Žalovaná vyjádřila názor, že postup, který navrhla žalobkyně, směřuje pouze ke zvýhodnění věřitele, tak i samotné žalobkyně, která sleduje své ekonomické zájmy a výši své odměny, která by byla podle žalované nepoměrně vyšší, pokud by se v rámci insolvenčního řízení zpeněžoval nemovitý majetek jako celek.

Soud provedl ve věci dokazování, provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 305, pro katastrální území Velichovky, soud zjistil, že dlužník a žalovaná jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí ve společném jmění manželů. Jako omezení vlastnického práva jsou v katastru nemovitostí evidovány zástavní právo soudcovské k zajištění pohledávek České republiky-Okresní správy sociálního zabezpečení Náchod ve výši 26.327,00 Kč, 22.175,00 Kč, 67.600,00 Kč, zástavní právo soudcovské k zajištění pohledávek České republiky-Okresní správy sociálního zabezpečení Náchod ve výši 42.878,00 Kč (vůči žalované), zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu k zajištění pohledávek České republiky-Okresní správy sociálního zabezpečení Náchod ve výši 47.807,00 Kč, 37.660,00 Kč (vůči žalované), zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávek Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky ve výši 69.151,00 Kč s příslušenstvím (vůči žalované), zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávek Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ve výši 15.065,00 Kč s příslušenstvím (vůči žalované), zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu k zajištění pohledávek České republiky-Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj ve výši 544.008,71 Kč s příslušenstvím, zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávek JUSTRINON MANAGEMENT, s. r. o., ve výši 14.515,13 Kč s příslušenstvím, zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu k zajištění pohledávek České republiky-Okresní správy sociálního zabezpečení Náchod ve výši 46.285,00 Kč (vůči žalované), dále omezení dispozičních práv na základě smluv o půjčce od České spořitelny, a. s., dále exekuční příkazy k prodeji nemovitostí nařízené soudními exekutory JUDr. Kamilem Součkem, Mgr. Janem Svobodou, JUDr. Antonínem Dohnalem, Mgr. Marcelou Petrošovou a Mgr. Marcelem Kubisem vůči žalované.

Z posouzení reálné tržní hodnoty předmětných nemovitostí Janem Jozífem ze dne 4. února 2016 s přílohami (mapka, letecký snímek) a fotografií předmětných nemovitostí soud zjistil, že za účelem posouzení pan Jozíf uskutečnil prohlídku nemovitostí, ze které zjistil, že parcely na sebe navazují a tvoří jeden funkční celek. Stavba čp. 200 je řadový rodinný dům, se dvěma nadzemními a jedním podzemním podlažím, řešen jako 4+1. Pan Jozíf uvedl, že celý dům je ve značně zanedbaném a neudržovaném stavu s vysokým stupněm opotřebení. V některých částech domu je patrná plíseň. Zahradu u domu tvoří neudržovaná travnatá plocha. Vzhledem k těmto zjištěním a s přihlédnutím k aktuálnímu stavu na trhu s nemovitostmi pan Jozíf určil reálnou tržní hodnotu předmětných nemovitostí jako celku kolem 700.000,00 Kč. Pokud měl pan Jozíf určit reálnou tržní hodnotu parcel č. 30/56 a č. 30/79, tak se domníval, že bude pouze ve výši 25.000,00 Kč. Pokud měl pan Jozíf určit reálnou tržní hodnotu parcely č. st. 407 včetně stavby čp. 200 a parcely č. 30/48, tak se domníval, že bude ve výši 675.000,00 Kč. Pan Jozíf k tomu podotkl, že uvedené

částky lze považovat za reálné pouze v případě, že by byly zpeněžovány předmětné nemovitosti společně.

Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně:

Podle § 268 odst. 1 a odst. 2 věta první před čárkou insolvenčního zákona prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela; byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství. Po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění manželů.

Podle § 398 insolvenčního zákona lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Podle § 408 odst. 1 věta první insolvenčního zákona o účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí ohledně majetku náležícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu, včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela.

Podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška o odměně insolvenčního správce ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty částku určenou podle § 1, nejméně však 45.000,00 Kč. Podle § 1 vyhlášky o odměně insolvenčního správce se odměna insolvenčního správce určuje výpočtem z výtěžku. Podle § 1 odst. 4 vyhlášky o odměně insolvenčního správce pro účely této vyhlášky se výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele rozumí výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou.

V řízení bylo prokázáno, že dlužník a žalovaná jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí ve společném jmění manželů, jehož vypořádáním se soud v tomto řízení zabýval. Žalovaná navrhovala, aby byly předmětné nemovitosti přikázány dlužníkovi a žalované do podílového spoluvlastnictví, každému jednou polovinou. To se však soudu nejevilo jako vhodné, a to vzhledem k tomu, že je z praxe zřejmé, že lépe a výhodněji se prodávají nemovité věci jako celek, nikoli po jednotlivých spoluvlastnických podílech. Kromě toho z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že i vůči žalované je vedeno množství exekucí a pohledávka zajištěného věřitele, přihlášeného v insolvenčním řízení dlužníka, se vztahuje na celou nemovitost, takže by zajištěný věřitel tak jako tak přistoupil i ke zpeněžení případného spoluvlastnického podílu žalované (prostřednictvím soudního prodeje zástavy). Vzhledem k tomu, že žalovaná nesporovala výši ocenění zajištěného žalobkyní, soud nepovažoval za nutné zadávat zpracování znaleckého posudku ke stanovení obvyklé ceny předmětných nemovitostí. Ostatně vypořádací podíl žalované se bude odvíjet od skutečně získaného výtěžku zpeněžení v rámci insolvenčního řízení dlužníka-manžela žalované. S ohledem na množství exekucí evidovaných na osobu žalované se soud nezabýval řešením vypořádání společného jmění manželů tou formou, aby přikázal předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované, která by měla povinnost vyplatit do majetkové podstaty dlužníka příslušný vypořádací podíl, neboť by takového vyplacení v řádech statisíců Kč pravděpodobně nebyla schopna. K výši odměny žalobkyně jako insolvenční správkyně soud konstatuje, že není počítána z plné výše výtěžku zpeněžení, nýbrž ve smyslu § 1 a 3 vyhlášky o odměně insolvenčního správce pouze z výše zajištění. Soud tedy ve smyslu § 268 odst. 1 a odst. 2 věta první před čárkou ve spojení s § 398 a s § 408 odst. 1 věta první insolvenčního zákona ve spojení s § 742 občanského zákoníku provedl vypořádání společného jmění manželů-předmětných nemovitostí tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, tzn., že předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví dlužníka a žalobkyni uložil povinnost vyplatit žalované odpovídající vypořádací podíl (ovšem po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením nemovitostí a odměny insolvenční správkyně).

O nákladech řízení soud rozhodl § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tedy přiznal ve věci zcela úspěšné žalobkyni vůči žalované náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v celkové částce 8.228,00 Kč. Tato částka je tvořena odměnou za zastupování advokátem podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 6.200,00 Kč (2 úkony po 3.100,00 Kč), paušální náhradou hotových výdajů po 300,00 Kč za 2 úkony (převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání před soudem dne 8. září 2016) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600,00 Kč, včetně 21% DPH, celkem 8.228,00 Kč.

Žalované byla podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 7.000,00 Kč (2.000,00 Kč za návrh s připočtením 5.000,00 Kč za nemovitou věc), neboť žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. n) citovaného zákona od soudního poplatku osvobozena. Výše poplatku je určena podle § 6a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s položkou č. 6 bodu 1. a 2. a ve spojení s položkou č. 13 bodu 4. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. O tento výrok byl vyhlášený rozsudek ve smyslu § 166 o. s. ř. doplněn.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.

V Hradci Králové dne 8. září 2016

Mgr. Daniela Kadlečková v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Martina Jirků