35 ICm 3465/2014
Číslo jednací: 35 ICm 3465/2014-47 (KSHK 35 INS 4034/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Danielou Kadlečkovou ve věci žalobce Air Telecom, a. s., IČ: 24262137, se sídlem v Praze 9, Českomoravská 2408/1a, zastoupeného Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57, proti žalovanému České insolvenční, v. o. s., insolvenčnímu správci dlužníků Mikuláše Brendla, nar. 14. února 1975, a Martiny Brendlové, nar. 7. února 1976, obou bytem v Týništi nad Orlicí, T. G. Masaryka 953, se sídlem správce v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, zastoupeného Mgr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou, se sídlem tamtéž, o určení pravosti pohledávky ve výši 6.476,00 Kč,

takto:

I. Určuje se, že věřitel Air Telecom, a. s., má za dlužníky Mikulášem Brendlem a Martinou Brendlovou pohledávku ve výši 6.476,00 Kč.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. října 2014 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužníky pohledávka ve výši 6.476,00 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 9. května 2015 přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníků s tím, že nebyl žalovaným vyzván k doplnění přihlášky. Dne 1. září 2014 žalovaný popřel pravost pohledávky žalobce proto, že neprokázal svou aktivní legitimaci. Dále žalobce uvedl, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a smlouvou o prodeji podniku uzavřenou dne 8. listopadu 2012 koupil od JUDr. Kateřiny Martínkové, insolvenční správkyně dlužníka MobilKom, a. s., podnik dlužníka, který byl rovněž poskytovatelem služeb elektronických komunikací. Tím na žalobce přešla všechna práva a povinnosti dlužníka MobilKom, a. s. Žalobce byl přesvědčen, že měl být žalovaným k případnému doplnění přihlášky vyzván.

Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Uvedl, že ve veškerých vyúčtováních, která byla připojena k přihlášce žalobce, bylo uvedeno, že poskytovatelem služeb byl MobilKom, a. s. Z veškerých tvrzení žalobce uvedených v přihlášce vyplývalo, že to měl být on, kdo poskytoval dlužníkům služby. Tato tvrzení však neobstojí, neboť v době zahájení poskytování služeb věřitel-žalobce neexistoval. Věřitel rovněž nijak nedoložil, že by na něj oprávnění z předmětné pohledávky přešlo. Žalovaný na popření trval i přes tvrzení uvedená v žalobě. Měl za to, že neměl povinnost žalobce-věřitele k doplnění nebo opravě přihlášky vyzývat. V tomto směru žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1151/2000, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 1 VSPH 379/2009-P12-11. Přihláška je podáním, které má charakter žaloby a její obsahové náležitosti upravuje insolvenční zákon včetně postupu, jak odstranit její nedostatky. Přihláška pohledávky musí obsahovat skutečnosti, které pohledávku individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou, neboť je v takovém případě může být kvalifikovaně přezkoumána insolvenčním správcem a věřiteli, když popření je obdobou vyjádření žalovaného k žalobě. Uvedení důvodu vzniku pohledávky, která nepochybně zahrnuje i nově tvrzenou smlouvu o prodeji podniku ze dne 8. listopadu 2012, která by mohla zakládat aktivní legitimaci žalobce jako věřitele nebo alespoň odkaz na tuto smlouvu v přihlášce či její doložení k přihlášce, je nedílnou a podstatnou náležitostí přihlášky. Žalobce tedy v přihlášce nesplnil povinnost tvrzení ani důkazní.

Soud provedl ve věci dokazování, provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Z přihlášky ze dne 9. května 2014, která je založena ve spise zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. KSHK 35 INS 4034/2014 jako P-3, soud zjistil, že žalobce přihlásil pohledávku za dlužnicí ve výši 6.476,00 Kč (splatnou ke dni 20. října 2011) s tím, že pro poskytování služeb nebyla sepsána písemná smlouvy. Dlužnice však koupila od věřitele přístroj pro poskytování služby (modem) a využívala služeb věřitele po dobu 16 měsíců. Dále uvedl, že není pochyb o tom, že věřitel dlužnici služby poskytoval. Modem potřebný pro využívání služeb věřitel dlužnici zaslal poštou, dlužnice jej převzala. Z 16 faktur dlužnice věřiteli nezaplatila 5 faktur. K přihlášce žalobce mj. připojil faktury z období od ledna do října 2011 (MobilKom, a. s.), předžalobní upomínku MobilKom, a. s., a ceník služeb (žalobce).

Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 18474, soud zjistil, že žalobce vznikl ke dni 21. srpna 2012. Ze smlouvy o prodeji podniku při zpeněžování majetkové podstaty dlužníka MobilKom, a. s., ze dne 8. listopadu 2012 soud zjistil, že žalobce koupil podnik dlužníka MobilKom, a. s., tzn., že na něj mj. přešly pohledávky dlužníka MobilKom, a. s.

Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně:

Podle § 198 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

V řízení bylo prokázáno, že žalobce přihlásil v insolvenčním řízení pohledávku za dlužníky ve výši 6.476,00 Kč jako dlužnou částku za poskytování telekomunikačních služeb. V přihlášce žalobce předložil tvrzení, jako by poskytovatelem služeb byl od počátku on sám, přestože v době, kdy byly služby dlužnici poskytovány, ještě neexistoval. V incidenčním řízení však žalobce doložil smlouvu o prodeji podniku, kterou koupil podnik původního věřitele-poskytovatele služeb. Soud má za to, že tím věřitel zhojil vady přihlášky, tzn. nedostatek tvrzení a důkazů. Soud nepřihlédl ke znění § 198 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť dospěl k závěru, že důvod vzniku své pohledávky žalobce uplatnil již v přihlášce a v tomto řízení jen doplnil svá tvrzení a důkaz ohledně své aktivní legitimace. Soud tedy ze všech těchto důvodů dospěl k závěru, že pohledávka žalobce ve výši 6.476,00 Kč je přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka po právu, jak bylo rozhodnuto ve výroku tohoto rozsudku.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 202 odst. 1 věta první insolvenčního zákona, podle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalobce byl sice v tomto řízení úspěšný a měl by právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, avšak v tomto případě se použije shora citované ustanovení insolvenčního zákona, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Hradci Králové dne 6. srpna 2015

Mgr. Daniela Kadlečková, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková