35 ICm 3431/2011
č. j.: 35 ICm 3431/2011 (KSPH 35 INS 6237/2011) (KSPH 35 INS 6238/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci žalobce: 1) Jana anonymizovano , anonymizovano a 2) Ján anonymizovano , anonymizovano , oba trvale bytem Chorušice 6, 277 37 Chorušice, proti žalovanému: 1) KABE MŠENO, s. r. o., IČO 62967789, se sídlem Objekt čerpací stanice, 277 35 Mšeno, právně zastoupen: JUDr. Jaroslavem Hrouzkem, CSc., advokátem, se sídlem Panská 6, 110 00 Praha 1 a žalované: 2) Mgr. Anna Zinglová, insolvenční správkyně dlužníků Jana anonymizovano a Ján anonymizovano , se sídlem Bratří Čapků 1851/24, 100 00 Praha 10, o určení popřené pohledávky,

takto :

I. Žaloba s návrhem na určení, že pohledávka žalované 1) přihlášená do insolvenčního řízení dlužníků Jany anonymizovano , anonymizovano a Jána anonymizovano , anonymizovano , oba trvale bytem Chorušice 6, 277 37 Chorušice, vedené v insolvenčním řízení pod sp. zn. 35 INS 6237/2011 ve výši 15.321,93 Kč, jako dílčí pohledávka č. 1 není platná a není po právu, s e z a m í t á .

II. Žaloba s návrhem na určení, že pohledávka žalované 1) přihlášená, do insolvenčního řízení dlužníků Jany anonymizovano , anonymizovano a Jána anonymizovano , anonymizovano , oba trvale bytem Chorušice 6, 277 37 Chorušice, vedené v insolvenčním řízení pod sp. zn. 35 INS 6237/2011 ve výši 22.586,-Kč, jako dílčí pohledávka č. 2 není platná a není po právu, s e z a m í t á .

III. Žalobci 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši 13.080,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jaroslava Hrouzka, advokáta. (KSPH 35 INS 6237/2011) (KSPH 35 INS 6238/2011)

IV. Ve vztahu mezi žalobci 1) a 2) a žalovanou 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobci se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhali určení, že pohledávky evidované pod odhadovým číslem 1 ve výši 15.321,93 Kč a evidovaná pod pořadovým číslem 2 ve výši 22.586,-Kč přihlášená do řízení prvním žalovaným zanikla splněním a není po právu. Tyto pohledávky žalovaný 1) přihlásil do insolvenčního řízení vedeného proti žalobcům pod sp. zn. KSPH 35 INS 6237/2011, s tím, že při přezkumném jednání žalobci v postavení dlužníků obě pohledávky popřeli, když namítali, že pohledávka č. 1 byla zaplacena, tedy fakticky zanikla splněním, stejně jako pohledávka č. 2. Namítali, že přihláška pohledávky žalovaný 1) není blíže specifikovatelná (chybí zde právní důvod). Žalované 2) předali žalobci písemné stanovisko, v němž absentuje způsob výpočtu úroku z prodlení, co do vymezení jistiny úrokových sazeb a doby prodlení a do podání této žaloby žalovaný 1) vadu své přihlášky neodstranil. Ve vztahu k přihlášené pohledávce č. 1, pořadové číslo 2 uvedli, že podle rozsudku Okresního soudu v Mělníku 5C 287/2006-34 a 5C 287/2006-50 měli zaplatit žalovanému 1) 188.490,50 Kč, částka 178.490,50 Kč byla bezhotovostním převodem na něho převedena dne 19. 12. 2006 a částka 5 x po 2.000,-Kč poštovními poukázkami v období od 13. 4. 2007 do 23. 11. 2007, z čehož vyplývá, že jejich povinnost byla splněna. Dále měli zaplatit smluvní pokutu ve výši 59.000,-Kč, náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 47.187,-Kč a náklady řízení před Odvolacím soudem ve výši 22.586,-Kč, celkem 152.570,13 Kč. K vymožení této částky byla nařízena exekuce Mgr. Romanem Chaloupkou a v průběhu exekučního řízení nařízeného na jejich majetek a před zahájením insolvenčního řízení dlužníci uhradili k rukám soudního exekutora v období od 30. 9. 2010 do 6. 4. 2011 celkem 152.571,09 Kč. Z uvedeného vyplývá, že pohledávka č. 1 byla zaplacena a zanikla splněním. Ve vztahu k přihlášce č. 1, pořadové číslo 2 pohledávky žalovaného ve výši 22.586,-Kč, žalobci uvádějí, že žalovaný č. 1) v době 12 přihlášky pohledávky uvádí jako důvod vzniku smlouvu o půjčce ze dne 10. 12. 2003 a ve větě první bodu 13 přihlášky odkazuje na výrok II. rozsudku Krajského soudu v Praze, č. j. 26 CO 196/2009-106. Ve svém písemném stanovisku předaném žalobci žalované č. 2) namítali, že mají za sporné, zda žalovaný č. 1) právně relevantním způsobem vymezil ve své přihlášce právní důvod vzniku přihlašované pohledávky a tuto vadu dosud neodstranil a ze shora uvedeného zároveň i vyplývá, že tato pohledávka představuje náklady odvolacího řízení, které byly zaplaceny a tedy zanikly splněním. Nad rámec uvedených plnění žalobci uvedli, že po zahájení insolventního řízení bylo jmenovaným soudním exekutorem sraženo uspokojení pohledávek žalovaného č. 1) ze dne 2. 6. 2011 částka 10.057,20 Kč, z účtu na jméno žalobce č. 1) a dále dne 27. 6. 2011 částka 17.209,48 Kč z účtu vedeného na žalobkyni č. 2).

Žalovaný 1) se vyjádřil k žalobě tak, že zcela popřel, že by pohledávka žalovaného 1) evidovaná pod čísly 1 a 2 za žalobci zanikla splněním. Uvedl, že není sporu o tom, že žalobci uhradili do roku 2007 žalovanému 1) částku ve výši 188.490,50 Kč, sporné je datum úhrady jistiny, neboť žalovaní hradili údajně dnem 19. 12. 2007, s ohledem na výpis z bankovního účtu žalobce č. 1), který žalovaný č. 1) soudu předkládá, však vyplývá, že jejich tvrzení není pravdivé. Platba byla provedena dnem 21. 12. 2007 a připsána na účet žalovaného 1) 27. 12. 2007, žalobci tak svou povinnost stanovenou uvedenými rozsudky splnili ke dni 27. 12. 2007. (KSPH 35 INS 6237/2011) (KSPH 35 INS 6238/2011)

V rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem pod sp. zn. 031 Ex 474/10 bylo vymoženo od žalobců 152.764,54 Kč. Na základě pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 5. 1. 2011 sp. zn. 031 Ex 474/2010 vznikly v exekučním řízení náklady exekuce ve výši 37.824,-Kč. Proti tomuto exekučnímu příkazu žalobci nepodali žádné námitky a rozhodnutí tak nabylo právní moci dne 19. 1. 2011. Z uvedeného tedy vyplývá, že z vymožené částky od žalobců ve výši 152.764,57 Kč byly odečteny náklady exekuce, a to jak odměna exekutora, náhrada jeho hotových výdajů v paušální částce, vč. DPH, tak náklady oprávněného účelně vynaložené z vymáhání nároku, vč. DPH. Nelze tak přistoupit na argumentaci žalobců, že soudní exekutor je pro ně toliko platebním místem a uhrazením částky 152.764,57 Kč pro ně pohledávka zanikla, neboť dle § 46 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. byly z vymožených částek nejprve uhrazeny náklady exekučního řízení. Žalovaný 1) tak výši své pohledávky dospěl prostým výpočtem, tj. z vymožené částky v exekučním řízení ve výši 152.764,57 Kč odečetl náklady exekuce ve výši 37.824,-Kč a dále částku, kterou obdržel od soudního exekutora, tj. 114.940,-Kč, zbylou částku ve výši 15.321,93 Kč přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku č. 1 a to jako pohledávku vykonatelnou a zajištěnou. Z výpočtu shora uvedeného (tj. z vyčíslení částek vymožených exekutorem pro žalovaného 1), včetně jeho oprávněných nákladů) jasně vyplývá, že nedošlo ke splnění povinností stanovených rozsudkem uvedeným v bodě III. odst. 2 Krajského soudu v Praze a nemohl tak dojít ani ke splnění povinnosti stanovené tímto rozsudkem k úhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 22.586,-Kč žalovanému č. 1). Proto navrhoval žalobu v plném rozsahu zamítnout.

Žalovaná 2) pohledávku žalovaného č. 1) v plné výši, tj. 15.321,93 Kč a 22.586,-Kč uznala za zjištěné a zajištěné a trvá nadále na svém rozhodnutí ze dne 1. 12. 2011, tj. že pohledávka žalovaného č. 2) vůči věřiteli (v daném případě v postavení žalovaného 1) je uznána za zjištěnou a zajištěnou. Doklady, které žalobci žalovanému č. 2) předložili, jej nepřesvědčily o tom, že pohledávky zanikly uhrazením. Při jednání doplnila vyjádření v tom směru, že částka 10.642,-Kč, kterou zaplatil syn žalobce 2) byla vzhledem k účinkům zahájeného insolventního řízení sepsána do majetkové podstaty, dále že částka 17.209,48 Kč jí byla zaslána exekutorem a byla také zapsána do majetkové podstaty a částka 1.235,-Kč by měla být exekutorem vrácena státu, protože na ni nevznikl nárok.

Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonné důvody pro projednání incidenční žaloby. Spisem Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 35 INS 6237/2011, KSPH 35 INS 6238/2011 bylo prokázáno, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci žalobců a toto řízení dosud trvá, usnesením ze dne 13. září 2011, č.j. KSPH 35 INS 6237/2011-13 a KSPH 35 INS 6238/2011-15, byl zjištěn žalobců, bylo povoleno oddlužení a žalovaná 2) byla ustanovena do funkce insolvenční správkyně, přihláškou doručenou soudu dne 13. 10. 2011, evidovanou v oddíle spisu P-1, přihlásil žalobce pohledávky 1) a 2) v celkové výši 15.321,93 Kč a 22.586,-Kč, při přezkumném jednání konaném dne 1. 12. 2011 žalobci popřeli pohledávky žalovaného 1) co do důvodu a co do výše u pohledávky č. 1-15.321,93 Kč a pohledávky č. 2-15.321,93 Kč. Žalovaná č. 2) jako insolvenční správkyně pohledávky nepopřel, žalobci podali incidenční žalobu 23. 12. 2011 na straně žalobce i žalovaných (KSPH 35 INS 6237/2011) (KSPH 35 INS 6238/2011) vystupují ti, kterým insolvenční zákon svěřuje aktivní a pasivní legitimaci žalobci podali incidenční žalobu v zákonné lhůtě, jak stanoví § 199 odst. 1, za použití § 410 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro projednání této incidenční žaloby jsou splněny.

Podle § 192 odst. 1 věty první IZ, dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají. Stanovisko, které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit.

Podle § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla, anebo že se zcela promlčela.

Podle § 197 odst. 1 IZ výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis.

Podle § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne soudu. Jako důvod popření pravosti, nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uvést jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle § 199 odst. 1, 2 a 3 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle § 410 odst. 1 IZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně ustanovení § 190 až § 202, podle odst. 2 věta druhá, jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají tyto účinky popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běh lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše, nebo pořadí pohledávky. Podle odst. 3 jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti, nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí, nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla, nebo je promlčená.

Přihláškou věřitele č. 1 v daném případě žalovaného 1) bylo prokázáno, že do řízení přihlásil dílčí pohledávku č. 1 ve výši 15.321,93 Kč jako povinnost stanovenou dle rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 14. 7. 2008 sp. zn. 5 C 287/2006-50, a to podle výroku I. dále přihlásil dílčí pohledávku č. 2 ve výši 22.586,-Kč, jako povinnosti stanovené dle výroku II. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2010 sp. zn. 26 Co 196/2009-106.

Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č.j. 5 C 287/2006-50 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 26 Co 196/2009-106 bylo prokázáno, že na základě těchto pravomocných rozhodnutí byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení (KSPH 35 INS 6237/2011) (KSPH 35 INS 6238/2011) z částky 130.000,-Kč ve výši od 1. 1. 2006 do zaplacení, dále částka 59.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a částka 47.187,-Kč. Potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Praze pak žalobcům přibyla povinnost zaplatit částku 22.586,-Kč jako náklady řízení.

Usnesením 16 Exe 3109/2010-19 bylo prokázáno, že byla na základě výše citovaných rozsudků uspokojení nároků žalovaného 2) nařízena exekuce.

Výpisem z účtu žalobců bylo zjištěno, že 27. 6. 2011 bylo na základě úhrady exekuce strženo z účtu 17.209,48 Kč, oznámením o provedení exekuce ze dne 3. 6. 2011 Českomoravskou stavební spořitelnou bylo zjištěno, že došlo k vrácení dosud připsaných záloh státní podpory ve výši 1.235,-Kč Ministerstvu financí ČR.

Na základě shora provedeného dokazování a shodného vyjádření žalovaného 1) bylo zjištěno, že v daném případě není sporu o tom, že žalobci uhradili do konce roku 2007 žalovanému 1) částku 188.490,50 Kč, platba žalobci byla provedena dnem 21. 12. 2007, avšak žalovanému 1) (kterému soud uvěřil) byla platba připsána až dne 27. 12. 2007. V rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem bylo vymoženo od žalobců celkem 152.764,57 Kč, z toho částka 37.824,-Kč byla odečtena jako náklady exekuce, žalovaný 1) tedy obdržel od soudního exekutora 114.490,-Kč a zbylá částka, která mu nebyla jako oprávněnému na základě výše citovaných rozsudků zaplacena, pak přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku č. 1, a to jako pohledávku vykonatelnou a zajištěnou. Dále žalobce měl právo na základě vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Praze, výše citovaného na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 22.586,-Kč, která nebyla žalobci zaplacena. Protože žalobci popřeli pohledávku žalovaného 1) s tvrzením, že jim bylo exekutorem strženo 17.209,48 Kč a dále, že zaplatili žalovanému 1) částku 10.642,-Kč a měla jim být připsána v jejich prospěch i částka 1.235,-Kč vrácena exekutorem, soud uložil v rámci tohoto řízení žalované 2) jako insolvenční správkyni, která pohledávky nepopřela, aby tyto částky vyžádala do majetkové podstaty, neboť byly zaplaceny, což nikdo nerozporoval po zahájení insolvenčního řízení.

Podle § 111 odst. 1 IZ nerozhodl-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní náleží. Peněžité závazky, vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle § 109 odst. 1 písmeno c IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze je však provést.

Shodnými tvrzeními žalované 2) i žalované 1) bylo zjištěno, že částka 10.642,-Kč, která byla zaslána synem žalobců žalovanému 1), byla zapsána do majetkové podstaty a vrácena žalovaným 1) insolvenční správkyni a částka 17.209,48 Kč byla také exekutorem jako neoprávněně stržena vrácena do majetkové podstaty, soud dospěl k závěru, že tato obrana žalobců není na místě, neboť před zahájením insolvenčního řízení žalobci nezaplatili žalovanému 1) oprávněně přihlášenou, vykonatelnou dílčí pohledávku č. 1 ve výši 15.321,93 Kč, ani vykonatelnou, dílčí pohledávku č. 2 ve výši 22.586,-Kč a žalovaný 1) tyto (KSPH 35 INS 6237/2011) (KSPH 35 INS 6238/2011) pohledávky, které byly vykonatelné a které nezanikly splněním přihlásil oprávněně, proto soud žalobu výrokem I. a II. zamítl.

Pokud se týče částky 1.235,-Kč, představující státní podporu ze stavebního spoření, tato byla vrácena Ministerstvu financí ČR, protože nebyly splněny podmínky pro její výplatu.

Pokud jde o námitku žalobců, že žalovaný 1) nevymezil právně relevantním způsobem právní důvod vzniku, se soud neztotožňuje, neboť právní důvod vzniku je v obou případech uveden správně jako smlouva o půjčce, na základě které pak v nalézacím řízení u Okresního soudu v Mělníku a následně u Krajského soudu v Praze byl nárok žalovaného přiznán a poté uplatněn jako nevykonatelná pohledávka. S tím souvisí i náklady tohoto řízení.

O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovanému 1) přiznal náhradu nákladů sloužící k uplatnění a bránění práva spočívající v paušální odměně za zastupování advokátem ve výši 10.000,-Kč podle § 8 vyhlášky 484/2000 Sb. v platném znění a třikrát režijní paušál po 300,-Kč, podle § 13 odst 3, vyhlášky 177/1993 Sb., DPH ve výši 2.180,-Kč, celkem tedy částku 13.080,-Kč na platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve vztahu mezi žalovaným 2) a žalobci, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku IV., neboť žalované 2) žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Praze dne 10. července 2012

JUDr. Petra Večeřová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Sandra Czepcová