35 ICm 3383/2014
Číslo jednací: 35 ICm 3383/2014-54 ( KSHK 35 INS 24457/2013 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Danielou Kadlečkovou ve věci žalobkyně Hypoteční banky, a. s., IČ: 13584324, se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, proti žalovanému IREKON, v. o. s., insolvenčnímu správci dlužníka Lukáše Suchomela, nar. 27. září 1984, bytem v Turnově, Mašov 217e, se sídlem správce v Turnově, Palackého 211, zastoupenému Mgr. Pavlem Vernerem, advokátem, se sídlem tamtéž, o určení pravosti a výše pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobkyně Hypoteční banky, a. s., za dlužníkem Lukášem Suchomelem je přihlášena do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 24457/2013 pod poř. č. P-1 po právu a ve správné výši.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že její pohledávka za dlužníkem Lukášem Suchomelem je přihlášena do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 24457/2013 pod poř. č. P-1 ve správném pořadí, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 7.102,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného Mgr. Pavla Vernera.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. října 2014 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužníkem Lukášem Suchomelem pohledávku přihlášenou po právu, ve správné výši a pořadí. Žalobu odůvodnila tím, že podala insolvenční návrh na dlužníka Lukáše Suchomela a k němu připojila přihlášku své pohledávky. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 3. září 2014 a byla mu přidělena spisová značka KSHK 35 INS 24457/2013. Žalobkyně svou pohledávku specifikovala jako peněžitou, zajištěnou, nevykonatelnou, splatnou, nepodmíněnou, nepodřízenou. Žalovaný na přezkumném jednání konaném dne 25. srpna 2014 popřel pohledávku žalobkyně co do pravosti, výše a pořadí. Popření pohledávky bylo odůvodněno ze strany žalovaného odkazem na zánik pohledávky zpeněžením majetku dlužníka v exekuci před zahájením insolvenčního řízení. Žalobkyně nesouhlasila s právním posouzením věci žalovaným. Dne 24. května 2007 byla mezi žalobkyní a dlužníkem uzavřena smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru, reg. číslo: 1000/170113-01/07/01-001/00/R ve výši 459.000,00 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly i platné obchodní podmínky banky a oznámení banky ke smlouvě. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla dlužníkovi úvěr za účelem nákupu nemovitosti ve výši 459.000,00 Kč a dlužník se zavázal tento úvěr včetně smluveného příslušenství splatit. Pohledávka žalobkyně byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Semily na listu vlastnictví č. 3011 pro katastrální území Mašov u Turnova, obec Turnov, a to na základě zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne 24. května 2007, reg. číslo: 1000/170113-01/07/01-002/00/R. Jelikož dlužník řádně a včas neplatil sjednané měsíční anuitní splátky úvěru, přistoupila žalobkyně k vymáhání úvěru právní cestou a podala insolvenční návrh. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka jako zajištěnou, když na nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Semily na listu vlastnictví č. 3011 pro katastrální území Mašov u Turnova, obec Turnov (dále jen nemovitost dlužníka ) vázlo zástavní právo, které bylo první v pořadí. Zástavní právo vzniklo na základě uvedené zástavní smlouvy a do katastru nemovitostí bylo zapsáno dne 28. května 2007. Žalobkyně tak má právo, aby její pohledávka byla uspokojena jako první v pořadí při zpeněžení nemovitosti dlužníka. Pohledávka žalobkyně byla v seznamu přihlášených pohledávek ze dne 13. srpna 2014, který zpracoval žalovaný, uznána jak žalovaným tak dlužníkem. Pro žalobkyni bylo překvapující, když se dozvěděla z výsledku přezkumného jednání, že její pohledávka byla popřena. Soudní exekutor JUDr. Petr Kocián vydal dne 28. května 2013 usnesení pod č. j. 137 Ex 1615/12-99, jímž bylo nařízeno další elektronické dražební jednání, jehož předmětem byla dražba nemovitosti dlužníka. Žalobkyně nebyla do dnešního dne, natož do podání insolvenčního návrhu, vyrozuměna o výsledku dražebního jednání. Výsledek dražebního jednání byl žalobkyni sdělen telefonicky žalovaným po proběhnuvším přezkumném jednání, a to sice, že nemovitost dlužníka byla v exekutorské dražbě vydražena. Dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona je se zahájením insolvenčního řízení spojen ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést. Soudní exekutor je povinen vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty všechny věci a práva, které do zahájení insolvenčního řízení zajistil. Jinými slovy, okolnost, že exekuci nelze provést, má za následek, že majetek postižený soudním exekutorem v rámci exekuce, kde vystupuje dlužník jako povinný, není možno použít k uspokojení pohledávky oprávněného a současně takový majetek, jako součást majetkové podstaty dlužníka, může být realizován jen v rámci insolvenčního řízení. Výše uvedené platí i v případě, že exekuční řízení vstoupilo do fáze rozvrhového řízení, pak i v tomto případě musí být peněžité prostředky vydány do majetkové podstaty (usnesení

Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2011, sp. zn. 12 Co 716/2010). Není pochyb, že nemovitost dlužníka, pokud by byla v jeho vlastnictví, by spadala do majetkové podstaty. Do soupisu majetkové podstaty nebyla do dnešního dne sepsána nemovitost ani peněžité prostředky, za které byla nemovitost vydražena. Žalobkyně nesouhlasila s právním posouzením žalovaného, který popřel pohledávku, co do její pravosti, výše i pořadí s poukazem na tvrzení, že pohledávka zanikla prodejem majetku dlužníka v exekuci před zahájením insolvenčního řízení . Žalobkyně, jak je výše uvedeno, do dnešního dne nebyla vyrozuměna soudním exekutorem o výsledku exekutorské dražby. S ohledem na výše uvedené, není možné, aby soudní exekutor provedl rozvrhové řízení. Žalobkyně na svou pohledávku ničeho neobdržela. Není proto pravdou, že pohledávka žalobkyně zanikla prodejem majetku dlužníka v exekuci . Žalobkyně pohledávku stále eviduje. Popření pravosti a výše pohledávky ze strany žalovaného proto neobstojí, když ze strany soudního exekutora nebylo ničeho plněno, a to zejména s ohledem na zákonnou nemožnost takového postupu. Rovněž neobstojí ani popření pořadí pohledávky. Žalobkyně je zajištěným věřitel, když zajištění představuje zástavní právo na nemovitosti dlužníka, respektive peněžité prostředky, které jsou, nerozhodno jakým způsobem, ze zpeněžení nemovitosti obstarány. Žalobkyni tak náleží peněžité prostředky, které budou vydány soudním exekutorem do majetkové podstaty dlužníka, jenž soudní exekutor získal v rámci vydražení nemovitosti v dražbě. Peněžité prostředky utržené soudním exekutorem za vydraženou nemovitost, pokud by proběhlo rozvrhové řízení, by připadly žalobkyni. Musí-li soudní exekutor peněžité prostředky vydat do majetkové podstaty dlužníka, pak je zřejmé, že tyto peněžité prostředky musí sloužit k uspokojení žalobkyně jako zajištěného věřitele v rámci insolvenčního řízení. Argumentace žalovaného, že zástavní právo vzniklé na základě zástavní smlouvy zaniklo proběhnutím exekutorské dražby , čímž zaniklo zajištění žalobkyně, a přestože žalobkyně neobdržela ničeho v rámci exekučního řízení, tak nemůže být uspokojován jako zajištěný věřitel v insolvenčním řízení, jde proti smyslu zástavního práva jako zajišťovacího prostředku, duchu a zásadám insolvenčního zákona a logickému myšlení. Pouze okrajem žalobkyně upozornila, že zástavní právo zaniká až právní mocí usnesení rozvrhu vydražené podstaty (nemovitosti). Žalobkyně na tomto místě odkázala na usnesení Vrchního sodu v Olomouci ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 27 ICm 670/2011, který v obdobném případě rozhodl, že pokud věřitel uplatnil včas právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, pak nic nebrání uspokojení této pohledávky.

Žalovaný trval na svém stanovisku uvedeném v popření pohledávky žalobkyně, neboť skutečně před zahájením insolvenčního řízení dlužníka probíhalo exekuční řízení prováděné soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem pod sp. zn. 137 Ex 1615/12. V rámci tohoto exekučního řízení byla nemovitost dlužníka, k níž měla žalobkyně zřízeno zástavní právo prodána v rámci dražby, která proběhla dne 23. července 2013. Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 10. srpna 2013. K tomuto dni tak přešlo vlastnické právo k nemovitosti dlužníka na třetí osobu a zástavní právo v důsledku toho zaniklo. V rozporu s tím žalobkyně uplatila pohledávku ve své přihlášce jako zajištěnou zástavním právem k nemovitosti. Žalovaný připustil, že v rámci exekučního řízení nedošlo v době před zahájením insolvenčního řízení k vydání rozvrhového usnesení. Z tohoto důvodu soudní exekutor část výtěžku z prodeje v rámci dražby ve výši 412.978,00 Kč vyplatil dne 5. srpna 2014 žalovanému jako insolvenčnímu správci. Další část ve výši 88.522,00 Kč si exekutor ponechal na úhradu svých nákladů, avšak žalovaný předpokládá, že tuto částku bude u soudního exekutora rovněž nárokovat k vydání. Žalobkyně však v přihlášce jako majetek tvořící předmět zajištění označila nemovitost dlužníka a nikoliv případné finanční prostředky, získané prodejem této nemovitosti. Bylo věcí žalobkyně, aby si prověřila stav exekuce, vlastnické vztahy k nemovitostem a podle toho zpracovala přihlášku své pohledávky.

Žalovaný je toho názoru, že za této situace nelze přihlédnout jako k oprávněnému tvrzení žalobkyně, že jí přihlášená pohledávka byla zajištěná, neboť majetek, z něhož by měla být uspokojena, není součástí majetkové podstaty dlužníka a není možné z něj pohledávku uspokojit. Nad rámec toho žalovaný poukázal na to, že žalobkyně v žalobě nedostatečně specifikovala pohledávku, jejíž pravost chce přezkoumat.

Soud provedl ve věci dokazování, provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 3011, katastrální území Mašov u Turnova soud zjistil, že vlastníky nemovitostí vedených na tomto listu vlastnictví, tzn. stavby č. e. 217-rod. rekr. na parcele č. st. 645, parcely č. st. 645-zastavěná plocha a nádvoří a parcely č. 316/11-trvalý travní porost, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 3011 pro katastrální území Mašov u Turnova, obec Turnov, okres Semily u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Semily, jsou manželé Josef a Šárka Krouzovi, a to na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 23. července 2013, č. j. 137 Ex 1615/12-118, které nabylo právní moci dne 10. srpna 2013.

Z přihlášky ze dne 29. srpna 2013, která je založena ve spise zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. KSHK 35 INS 24457/2013 jako P-1, soud zjistil, že žalobkyně přihlásila nevykonatelnou pohledávku za dlužníkem Lukášem Suchomelem ve výši 497.346,94 Kč, s důvodem vzniku pohledávky z hypotečního úvěru poskytnutého na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 24. května 2007, č. 1000/170113-01/07/01-001/00/R. Dále žalobkyně v přihlášce uvedla, že pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka a je uplatňováno právo na uspokojení ze zajištění, a to na základě zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne 24. května 2007, č. 1000/170113-01/07/01-002/00/R, jako majetek tvořící předmět zajištění byly označeny nemovitosti na listu vlastnictví č. 3011 pro katastrální území Mašov u Turnova, obec Turnov.

Z usnesení soudního exekutora JUDr. Petra Kociána ze dne 20. června 2014, č. j. 137 Ex 1615/12-135, a výpisu z účtu ze dne 5. srpna 2014 soud zjistil, že exekutor vydal výtěžek exekuce vedené proti povinnému-dlužníkovi ve výši 412.978,00 Kč žalovanému jako insolvenčnímu správci dlužníka. Zároveň byly exekutorovi přiznány náklady řízení ve výši 88.522,00 Kč. Toto usnesení bezpochyby nabylo právní moci, neboť exekutor dne 5. srpna 2014 vydal insolvenčnímu správci výtěžek exekuce.

Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně:

Podle § 198 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle § 337h odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovité věci; ustanovení § 336l odst. 4 tím není dotčeno.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011: Pokud exekutor majetek povinného již v exekuci zpeněžil (v dražbě) a má výtěžek na svém účtu a dosud jej nepředal oprávněnému, přiznává mu § 46 odst. 6 exekučního řádu právo zajistit z výtěžku náklady exekuce odpovídající rozsahu zpeněženého majetku. V takovém případě exekutor vydá usnesení, ve výroku kterého rozhodne, že insolvenčnímu správci se vydává výtěžek ve stanovené výši, neboť náklady exekuce činí stanovenou výši. V odůvodnění usnesení uvede exekutor výši dosaženého výtěžku ze všech způsobů exekuce a výpočet nákladů exekuce podle vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení se doručí oprávněnému, povinnému a insolvenčnímu správci, neboť se týká práv k majetkové podstatě. Proti usnesení je přípustné odvolání. Toto usnesení má vzhledem k zástavním právům, věcným břemenům a nájemním právům váznoucím na nemovitosti, která byla prodána v exekuci, účinky rozvrhového usnesení podle § 337h odst. 1 až 3 o. s. ř. [k tomu srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, s. 195-200]. .

Podle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2013, sp. zn. 101 VSPH 51/2013 (KSPH 38 INS 12380/2011), a ze dne 16. května 2013, sp. zn. 101 VSPH 92/2013 (KSPH 38 INS 12380/2011): zajištěný věřitel, jehož právo na uspokojení pohledávky ze zajištění zaniklo v průběhu konkursu zpeněžením zástavy (což se v dané věci stalo s právní mocí rozvrhového usnesení vydaného v exekučním řízení) a peněžní prostředky představující výtěžek zpeněžení se nacházejí v majetkové podstatě dlužníka (což také v dané věci bylo prokázáno) a tyto peněžní prostředky jsou v rámci probíhajícího konkursu rozpoznatelné (což v dané věci nepochybně rozpoznatelné jsou, neboť jsou svou výší i důvodem specifikovány v usnesení exekutora vydaného podle § 337h o. s. ř.), může se zajištěný věřitel domáhat jejich vyloučení vylučovací žalobou (§ 225 insolvenčního zákona). Jiná práva ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka z titulu dříve existujícího zástavního práva uplatnit nemůže. .

Mezi účastníky nebyly sporné skutečnosti vyplývající z důkazů předložených žalobcem, tzn. ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 24. května 2007, č. 1000/170113-01/07/01-001/00/R, zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne 24. května 2007, č. 1000/170113-01/07/01-002/00/R, obchodních podmínek žalobkyně či oznámení banky v průběhu smluvního vztahu žalobkyně a dlužníka. V řízení bylo prokázáno, že vlastnické právo k nemovitostem dlužníka příklepem dne 23. července 2013 přešlo na třetí osoby. Rozhodnutím exekutora ze dne 20. června 2014 byl vydán výtěžek z prodeje nemovitosti dlužníka insolvenčnímu správci.

Soud má za to, že žalobkyně se ohledně předmětné pohledávky domáhá určení pravosti a výše pohledávky po právu. Žalovaný ostatně proti pravosti a výši pohledávky žalobkyně nikterak v tomto řízení nebrojil, soustředil se ve svém vyjádření na popřené pořadí pohledávky žalobkyně. Pohledávka žalobkyně však zpeněžením v exekuci nezanikla, neboť výtěžek zpeněžení nebyl žalobkyni vydán. Vzhledem k tomu, že soud neměl pochybnosti o pravosti a výši předmětné pohledávky, podané žalobě na určení pravosti a výše pohledávky, o jejíž identifikaci neměl vzhledem k označení předmětu řízení a všech účastníků řízení taktéž žádné pochybnosti, v této části vyhověl.

Odlišná situace byla však ohledně pořadí předmětné pohledávky žalobkyně. V tomto směru soud přihlédl ke znění § 337 odst. 1 o. s. ř., podle kterého ve spojení se shora citovanou judikaturou se usnesení exekutora o vydání výtěžku exekuce rovná rozvrhovému usnesení, když právní mocí rozvrhového usnesení zaniká zástavní právo k nemovitým věcem. Tak tomu bylo i v tomto případě, když nejprve byly nemovitosti dlužníka dne 23. července 2013 prodány v dražbě a poté byl v rámci insolvenčního řízení dne 5. srpna 2014 (na základě usnesení ze dne 20. června 2014) vydán výtěžek exekuce insolvenčnímu správci. Přezkumné jednání v insolvenční věci dlužníka se konalo dne 25. srpna 2014, kdy již zástavní právo k nemovitosti dlužníka neexistovalo, žalovaný oprávněně pořadí pohledávky žalobkyně popřel. Žalobkyně se tak z důvodu zániku zástavního práva, které se ani nemohlo transformovat do zástavního práva k finančním prostředkům získaným výtěžkem exekuce, nemůže po právu domáhat uspokojení ze zajištění k předmětným nemovitostem. Z těchto všech uvedených důvodů soud žalobu v té části, ve které se žalobkyně domáhala určení pořadí pohledávky, zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tedy přiznal ve věci z poloviny úspěšnému žalovanému vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení v poloviční výši, tj. v celkové částce 7.102,70 Kč. Tato částka je tvořena odměnou za zastupování advokátem podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 9.300,00 Kč (3 úkony po 3.100,00 Kč), paušální náhradou hotových výdajů po 300,00 Kč za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu a účast na jednání před soudem dne 3. srpna 2015) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900,00 Kč, náhradou za ztrátu času podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 600,00 Kč (6 započatých půlhodin), cestovným podle zákoníku práce a vyhlášky č. 328/2014 Sb. za jednu cestu z Turnova do Hradce Králové a zpět (170 km, vozidlem s průměrnou spotřebou motorové nafty 5,07 l/100 km) ve výši 940,00 Kč, včetně 21% DPH, celkem 14.205,40 Kč, když 1/2 z této částky činí 7.102,70 Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.

V Hradci Králové dne 10. srpna 2015

Mgr. Daniela Kadlečková, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Martina Jirků