35 ICm 31/2012
č. j.: 35 ICm 31/2012-18 (KSPH 35 INS 5799/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci žalobce: JUDr. Jaroslav Hrnčíř, advokát, se sídlem Rumunská 12, 120 00 Praha 2, jako insolveční správce dlužnice Marie Peckové, zastoupený JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou, se sídlem Rumunská 12, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: SLAVIA INVEST a.s., se sídlem Křenova 439/7, 162 00 Praha 6-Veleslavín, zastoupený JUDr. Petrem Konečným, se sídlem V Tůních 1363/1, 110 00 Praha 2 o určení popřené pohledávky,

takto :

I. Určuje se, že vykonatelná pohledávka žalovaného za dlužnicí Marií anonymizovano , anonymizovano , bytem Kosmonautů 2837/1, Mělník uplatněnou v řízení vedeném pod sp. zn. 35 INS 5799/2011 ve výši 770 000,-Kč není po právu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 11 880,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Evy Metzkerové, advokátky.

Odůvodnění :

Žalobce se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhal určení, že pohledávka za dlužnicí Marií anonymizovano v insolvenčním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPH 35 INS 5799/2011 není vykonatelná a není po právu ve výši 770.000,-Kč, kterou popřel při přezkumném jednání, které se konalo dne 6.12.2011. Tuto pohledávku žalobce popřel co do pravosti i výše jako smluvní pokutu za prodlení s vrácením dluhu, smluvní pokuta byla požadována ve výši 2.000,-Kč za každý den prodlení se zaplacením dlužné částky od 14.9.2010 do 4.10.2011. Částku představující smluvní pokutu uplatnil žalovaný (KSPH 35 INS 5799/2011) dále jako zajištěnou majetkem, který patří do konkursní podstaty a vykonatelnost měla nastat dle notářského zápisu sepsaného dne 13.5.2010 notářkou JUDr. Janou Elšíkovou, v notářském zápisu bylo ujednáno svolení dlužníka s vykonatelností notářského zápisu ve smyslu § 71 b) a násl. notářského řádu. Dle názoru žalobce je výše ujednané smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 3 obč. zák. a ujednání o smluvní pokutě je tak neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák. Smluvní pokuta představuje částku 85,78 % z původně půjčené částky ročně. Dle stanoviska žalobce byla dlužnice v tísni, a proto přistoupila na závazek smluvní pokuty ve výši nepřiměřené zajišťovanému závazku a zároveň byla nemovitost zajištěna současně zástavním právem, kdy s ohledem i na toto dvojí zajištění je ujednání v rozporu s dobrými mravy. Pokuta pak nemohla mít v žádném případě preventivní funkci, neboť v době, kdy dlužnice smlouvu se žalovaným podepisovala, mu muselo být zřejmé, že ztěží vrátí částku 800.000,-Kč, protože půjčkou řešila předcházející dluhy a exekuce, které se tak snažila odvrátit. Za této situace nelze akceptovat atribut svobodné vůle u dlužnice.

Žalovaná se k návrhu vyjádřila tak, že smluvní pokuta je přiměřená povaze samotné pohledávky, jejíž úhradu zajišťovala. Sjednání smluvní pokuty bylo zcela k dispozici pravomoci účastníků smlouvy, pokud by s tím dlužnice nesouhlasila, mohla tento svůj nesouhlas projevit tím, že by ujednání o smluvní pokutě neuzavřela, nehledě na to, že dlužnice pohledávku ani nepopřela v insolvenčním řízení. Výše denní smluvní pokuty 2.000,-Kč je dle názoru žalované přiměřená k výši částky, kterou zajišťovala, je součtem denních pokut a odvíjí se od celkové doby prodlení dlužníka s úhradou jeho dluhů. Smluvní pokuta má mít primárně odstrašující povahu a donutit dlužníka k plnění jeho závazku pod sankcí sjednané pokuty, výše smluvní pokuty 85,78% z jistiny není nepřiměřená a naopak smluvní pokuta pokud by byla nepřiměřeně nízká ztratila by svou preventivní funkci a dlužníka by tak k plnění jakkoli nemotivovala, čímž by byl popřen její pravý smysl. Dále poukazovala na vládní nařízení, ve kterém se zakotvuje výše poplatku z prodlení za každý den prodlení 2,5 promile denně z dlužné částky, tj. 91,25% ročně. Tato výše je ještě větší než ujednání o smluvní pokutě a je mnohem nižší než sankce stanovená přímo zákonodárcem a nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Poukazovala na konstantní judikaturu, kdy smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100% zajištěné pohledávky lze považovat za přiměřenou, a proto i v souladu s dobrými mravy (33 Cdo 4377/2008 ze dne 30.11.2010) k argumentaci žalobce, že pohledávka je zajištěna ještě zástavním právem a mělo dojít k využití tísně dlužnice, namítal, že tyto důvody neuvedl žalobce při přezkumném jednání. Navrhoval zamítnutí žaloby.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonné důvody pro projednání incidenční žaloby, usnesením zdejšího soudu KSPH 35 INS 5799/2011-A-7, protokolem o přezkumu ze dne 6.12.2011 a přihláškou věřitele č. 1 bylo prokázáno, že proti dlužnici Marii Peckové bylo zahájeno insolvenční řízení pod sp. zn. KSPH 35 INS 5799/2011, přihláškou věřitele č.1, v tomto řízení v postavení žalobce bylo prokázáno, že přihlásil do řízení svoji pohledávku ve výši jistiny 851.000,-Kč jako dílčí pohledávku č. 1 včetně příslušenství a částku 770.000,-Kč jako dílčí pohledávku č. 2 z titulu smluvní pokuty, byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs, při přezkumném jednání konaném u zdejšího soudu dne 6.12.2011 byla pohledávka žalované žalobkyní jako insolvenčním správkyní popřena ve výši 770.000,-Kč představující smluvní pokutu 2.000,-Kč za každý den prodlení se zaplacením dlužné částky 851.000,-Kč s příslušenstvím z období od 14.9.2010 do 4.10.2011. (KSPH 35 INS 5799/2011) Žalobce jako insolvenční správce popřel při přezkumném jednání dne 6.12.2011 pohledávku žalovaného ve výši 770.000,-Kč, žaloba byla žalobcem podána dne 4.1.2012, tj. ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, žaloba tedy byla podána včas.

Na straně žalobce i žalovaných vystupují ti, kterým insolvenční zákon svěřuje aktivní a pasivní legitimaci, právní důvod podané žaloby se shoduje s právním důvodem přihlášky věřitele č. 1-žalovaného, žalobce podal incidenční žalobu v zákonné lhůtě, jak stanoví § 199 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro projednání této incidenční žaloby jsou splněny.

Smlouvou o půjčce ze dne 13.5.2010 bylo prokázáno, že žalovaný jako věřitel poskytl dlužnici částku ve výši 851,-Kč, kterou dlužnice převzala. V bodu II. této smlouvy byla ujednána smluvní pokuta ve výši 2.000,-Kč denně v případě prodlení se splácením dlužné částky. Zároveň bylo zástavní smlouvou sjednáno ve prospěch žalovaného jako věřitele zástavní právo k bytu č. 2837/2004 k bytu který je umístěn v budově č. p. 2837, postaveném na pozemku parc. č. 1287/12, spoluvlastnickém podílu na společných prostorách a pozemku, vše zapsané u katastrálního úřadu pro středočeský kraj, katastrální pracoviště Mělník, jako zajištění na uvedenou půjčku. Notářským zápisem sp. zn. N 166/2010, NZ 112/2010 ze dne 13.5.2010 byla ujednána dohoda o splnění pohledávky (výše citované smlouvy o půjčce) se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu ve smyslu ustanovení § 71 b) a násl. notářského řádu.

Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, kdy žalobce se v řízení domáhá určení neexistence vykonatelné pohledávek z titulu uzavřené smlouvy o půjčce, zajištěné zástavním právem a vykonatelné dle notářského zápisu ve výši 770.000,-Kč, představující smluvní pokutu za nezaplacení půjčky, poskytnuté žalovaným dlužnici ve výši 851.000,-Kč, kterou v insolvenčním řízení popřela žalobkyně jako insolvenční správkyně z důvodů, které specifikovala při přezkumném jednání a současně ve svém vyjádření.

Podle ust. § 192 odst. 1 a 2 IZ, mohou pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé.

Podle ust. § 193 a § 194 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla, anebo že se zcela promlčela. O popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka.

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 199 odst. 1,2 a 3 IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději poslední hodné lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo k vydání toho rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. (KSPH 35 INS 5799/2011)

Shora zjištěný skutkový stav věci soud právně posoudil a dospěl k těmto závěrům.

Podle ust. § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Podle ust. § 3 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Podle ust. § 37 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.

Podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 544 odst. 1, 2 sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty se bere zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti tedy ke kritériu, jež je podle citovaného ustanovení rozhodne až pro úvahu o míře snížení pokuty, podmíněnou předchozím závěrem o nepřiměřenosti sjednané pokuty (23 Cdo 1781/2011).

V daném případě soud vědom si skutečnosti, že občanský zákoník, dle kterého byla vedena smluvní ujednání jak o půjčce, tak o smluvní pokutě, nedává soudu právo snížit nepřiměřeně smluvní pokutu, soud byl nucen se zabývat ujednáním o výši smluvní pokuty s přihlédnutím k možné neplatnosti z důvodu rozporu s dobrými mravy.

Podle judikatury soudu (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové 15 Co 126/94) kdy musí být výkon práv a povinností v souladu s dobrými mravy i v případě sjednání smluvní pokuty podle § 544 obč. zák., a byla-li pro předmět smlouvy o půjčce sjednání smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká, je toto ujednání z hlediska dlužnice nemravné. Při svém rozhodování se soud zabýval všemi okolnostmi, za kterých byla smlouva o půjčce uzavřena, zabýval se i důvody, které uzavření půjčky provázely, přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti a dospěl k závěru, že žalovaným sjednaná smluvní pokuta s dlužnicí ve výši 85,78% ročně z původně půjčené částky ve výši 851 000,-Kč za situace, kdy dlužnice se již v době uzavírání půjčky nacházela ve velmi tíživé finanční situaci, která byla žalovanému známa, půjčkou řešila všechny své ostatní dluhy a žalovaný ještě k tomu zajistil tuto půjčku zástavním právem, je takto sjednaná výši smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy, a proto soud žalobu zamítl.

K námitce žalovaného, že nepřiměřeně nízká smluvní pokuta by ztratila svou preventivní funkci a dlužníka by nemotivovala, je třeba uvést, že naopak nepřiměřeně vysoká pokuta za využití tíživé finanční situace také neplní žádnou z preventivních funkcí a naopak je zneužitím nerovného postavení mezi institucí zabývající se půjčováním peněz v nebankovním (KSPH 35 INS 5799/2011) sektoru a občanem, a proto je v rozporu s dobrými mravy. Dlouhodobost prodlení dlužníka pak za situace, kdy je ujednání o smluvní pokutě v rozporu s dobrými mravy bez významu.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem. Soud proto přiznal úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Ta se skládá z paušální odměny za zastupování advokátem ve výši 10.000,-Kč (dle ust. § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., v platném znění), 3x režijní paušál za úkony právní služby-převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání a vyjádření po 300,-Kč ve výši 900,-Kč (dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), DPH ve výši 1.980,-Kč, podle § 136 o.s.ř., celkem 11.880,-Kč. na platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Praze dne 3. dubna 2012

JUDr. Petra Večeřová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Dagmar Procházková