35 ICm 2987/2011
č.j. 35 ICm 2987/2011-39 (KSPH 35 INS 5640/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci žalobce ABEWY EXE GROUP, s. r. o., IČO 27944514, se sídlem Táboritská 1000/23, 130 87 Praha 3-Žižkov, právně zastoupen JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem Bělocerkevská 1037/38, 100 00 Praha 10 proti žalovanému 1) JUDr. Břetislav Koman, insolvenční správce úpadce Jana anonymizovano , anonymizovano , se sídlem Bubenská 25, 170 00 Praha 7 a žalované 2) Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem U Masokombinátu 840, 293 06 Kosmonosy, o určení popřené pohledávky

t a k t o:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužnicí Janou anonymizovano , bytem U Masokombinátu 840, 293 06 Kosmonosy, v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 35 INS 5640/2011 nevykonatelnou, nezajištěnou pohledávku po právu, ve výši 27.625,-Kč.

II. Žaloba se v části 29.175,-Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhal určení, že má proti žalované 2) pohledávku ve výši 56.800,-Kč z titulu směnky vlastní ze dne 14. 7. 2010 (blankosměnky), která má všechny zákonem stanovené náležitosti. Tvrdil, že žalovaná 2) se ve směnečném prohlášení zavázala, že dne 1. 7. 2011 zaplatí obchodní společnosti TOMMY STACHI, IČO 27148084, se sídlem Alšova 123, Odolena Voda-Dolínek (dále jen právní (KSPH 35 INS 5640/2011) předchůdce žalobce ), bez protestu částku ve výši 56.800,-Kč. Dne 15. 11. 2010 došlo k převodu směnky rubopisem na řad žalobci. K výši vyplnění balnkosměnky žalobce doplnil, že částka převyšující jistinu představuje pokutu, vyplývající ze smlouvy o půjčce 2101331, kterou žalovná 2) nezaplatila. Uvedl, že pokuta byla řádně sjednána a dodatečně ještě snížena o 50% hodnoty. Směnku vyplnil až žalobce, a to ke dni 1. 7. 2011, kdy nastala splatnost směnky. Směnka byla vyplněna v souladu se smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy o postoupení pohledávky. Žalovaná částka se skládá z nezaplacené jistiny 27.978,-Kč a 318 dnů prodlení, t.j. od 17. 8. 2010 do 1. 7. 21011 v částce 200,-Kč za každý den prodlení; 50% smluvní pokuty bylo odpuštěno. Proto žalobce blankosměnku v tomto rozsahu ponížil. Žalobce trval na tom, že směnka je platná.

Žalovaný 1) se ve věci vyjádřil tak, že přihlášku věřitele č. 5, tedy žalobce, popřel co do její pravosti a výše v plném rozsahu, a to z důvodu, že směnka je neplatná. Byla vyplněna v rozporu se směnečným vyplňovacím prohlášením ze 14. 7. 2010. Žalovaná 2) uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce č. 2101331 ze dne 14. 7. 2010. K zajištění půjčky předala žalovaná 2) právnímu předchůdci žalobce vlastní blankosměnku a současně podepsala směnečné vyplňovací prohlášení. V odst. 3.a. prohlášení dlužnice souhlasila s tím, aby předchůdce žalobce, resp. poskytovatel úvěru vyplnil do blankosměnky chybějící údaje o výši směnečné sumy, nepřesahující celkovou dlužnou částku vyplývající ze smlouvy o půjčce č. 2101331. Celková částka, kterou měla žalovaná 2) zaplatit byla přesně vyčíslena ve výši 29.250,-Kč. Předložená směnka byla vyplněna žalobcem na částku 56.800,-Kč, proto je neplatná. Hrubou nedbalost žalobce při vyplňování směnky žalovaný spatřoval v tom, že žalobce vyplnil směnku v rozprou se směnečným vyplňovacím prohlášením. Uvedl, že žalobce neprokázal, že nabyl řádně postoupením pohledávky dosud nevyplněnou blankosměnku. Ta byla v době postoupení pouze nevyplněnou listinou. Smluvní podmínky ke smlouvě o půjčce obsahovaly dohodu stran o tom, že právní předchůdce žalobce má právo převést směnku na třetí osobu. Způsob jejího vyplnění byl stanoven dohodou stran. Proto nevyplněná listina nemohla být předmětem posotupení. Směnka tak byla vyplněna v rozporu se směnečným vyplňovacím prohlášením. Celková dlužná částka včetně smluvní pokuty podle smlouvy o půjče měla dosahovat výše 29.250,-Kč. Trval na námitce nesprávného vyplnění směnky s tím, že směnka byla doplěna v rozporu se směnečným vyplňovacím prohlášením a celková dlužná částka vyplněná na směnce měla znít na 29.250,-Kč. Navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. K jeho vyjádření se připojila žalovaná 2).

Mezi účastníky bylo nesporné a toto vzal soud za prokázané i jako zjištění o skutkovém stavu, že právní předchůdce žalobce a žalovaná 2) uzavřeli smlouvu o půjčce č. 2101331 ze dne 14. 7. 2010, podle které ji byl poskytnut úvěr ve výši 29.250,-Kč se splatností v 18 měsíčních splátkách. Žalovaná 2) zaplatila pouze jednu splátku za srpen, tedy celkem uhradila 1.625,-Kč. Dne 14. 7. 2010 žalovaná vystavila směnku vlastní na řad právního předchůdce žalobce, ve které zůstaly nevyplněny údaje o výši směnečné sumy a datu splatnosti směnky. Důvodem vystavení směnky, jež byla vystavena jako nehotová (blankosměnka), bylo zajištění povinnosti žalované 2) splatit úvěr na základě smlouvy o půjčce č. 2101331. Podmínky, za kterých mohla být směnka vyplněna, upravovala dohoda nazvaná Směnečné vyplňovací prohlášení ze dne 14. 7. 2010. Žalobce po zjištění úpadku žalované přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou doručenou soudu dne 16. 8.2011 nezajištěnou pohledávku v celkové výši 56.800,-Kč. Jako důvod vzniku pohledávky uvedl směnečný závazek. (KSPH 35 INS 5640/2011) Při přežkumném jednání dne 2. 9. 2011, kterého se žalobce nezúčastnil, byla přihlášená pohledávka žalobce (věřitele č. 5) žalovanými zcela popřena co do její pravosti a výše z důvodu, že směnka je neplatná, protože byla vyplněna v rozporu se směnečným vyplňovacím prohlášením. Žalobce na základě výzvy insolvenčního správce o popření jeho pohledávky podal včas žalobu (prokázáno protokolem o přezkumném jednání, nespornými tvrzeními účastníků, výzvou insolvenčního správce o popření pohledávky věřitele č. 5).

Usnesením ze dne 19. července 2011, č.j. KSPH 35 INS 5640/2011-A-12, dále seznamem platných věřitelů ke spisové značce KSPH 35 INS 5640/2011 a protokolem ze schůze věřitelů ze dne 22. 9. 2011 bylo prokázáno, že vůči žalované 2) je vedeno insolvenční řízení pod citovanou spisovou značkou, byl na ní prohlášen úpadek a ve věci proběhlo přezkumné jednání, v jehož průběhu insolvenční správce popřel uvedenou pohledávku.

Smlouvou o půjčce bylo prokázáno, že úvěr ve výši 29.250,-Kč se skládal z jistiny ve výši 15.000,-Kč a souhrnného poplatku ve výši 14.250,-Kč. Předchůdce žalobce a žalovaná 2) se dále dohodli, že jejich vzájemná práva a povinnosti se budou kromě ujednání podle smlouvy řídit stanovenými obchodními podmínkami, které byly součástí smlouvy. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář.

Směnkou vlastní, doloženou v originále dne 16. 8. 2011 (v knize úschov pod pol. 825/2011), bylo prokázáno, že byla vystavena dne 14. 7. 2010 žalovanou 2) na řad právního předchůdce žalobce. Byla původně vystavena jako nehotová (blankosměnka). Z textu směnky je zřejmé, že v ní zůstaly nevyplněny údaje o výši směnečné sumy a datu splatnosti směnky. Směnka obsahuje závazek žalované 2), že dne 1. 7. 2011 zaplatí právnímu přechůdci žalobce směnečnou sumu (56.800,-Kč).

Současně s vystavením blankosměnky žalovaná 2) podepsala směnečné vyplňovací prohlášení, ve kterém udělila právnímu předchůdci žalobce, tedy remitentovi blankosměnky, právo vyplnit do blankosměnky chybějící údaje v případě, kdy se žalovaná 2) dostane do prodlení se zaplacením závazků ze smlouvy o půjčce č. 2101331. V odst. 3.a. prohlášení byly stanoveny podmínky pro vyplnění údaje o výše směnečné sumy. Ta neměla přesahovat celkovou dlužnou částku ve výši 29.250,-Kč, stanovenou ve smlouvě o půjčce č. 2101331. Pokud jde o údaj o datu splatnosti směnky v odst. 3.b., byl remitent oprávně vyplnit kterýkoliv den následující po dni splatnosti pohledávky vyplývající z citované smlouvy (prokázáno Směnečným vyplňovacím prohlášením dlužnice 2) ze dne 14. 7. 2012).

Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2010 a přílohou č. 1 k této smlově bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce převedl pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce dne 15. 11. 2010 žalobci.

Na základě shora uvedeného pak soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, kdy žalobce se v řízení domáhá určení existence nevykonatelné pohledávky na základě směnky vlastní, kterou mu v insolvenčním řízení popřel žalovaný 1) jako insolvenční správce a žalovaná 2), a to z důvodů které specifikovali při přezkumném jednání a zároveň ve svém vyjádření.

S odkazem na výzvu žalovaného 1) žalobci k zahájení řízení o určení popřené pohledávky a datum zahájeného řízení o určení existence této pohledávky, byla žaloba podána (KSPH 35 INS 5640/2011) včas, jak stanoví § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ )

Podle § 192 odst. 1 věty první IZ, dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají. Stanovisko, které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit.

Podle § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla, anebo že se zcela promlčela.

Žalovaný 1) jako insolvenční správce popřel na přezkumném jednání přihlášenou pohledávku žalobce zcela, a to co do její pravosti a výše z důvodu, že směnka je neplatná.

Podle § 197 odst. 1 IZ výsledek přežkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis. Podle odstavce druhého, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Žalovaný 1) o popření pohledávky vyrozuměl žalobce.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů do přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle odstavce druhého, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Žalobce pak v žalobě podle právě citovaného ustanovení uplatnil jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnost, které uplatnil ve své přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 10 IZ nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.

V dané věci bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná 2) vystavila blankosměnku vlastní na řad právního předchůdce žalobce, ve které zůstaly nevyplněny údaje o výši směnečné sumy a datu splatnosti směnky. Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ ), ve svém ustanovení § 10 existenci tzv. blankosměnky, jako směnky nehotové, resp. nevyplněné či neúplné, předpokládá. Blankosměnka byla vystavena platně (KSPH 35 INS 5640/2011) v souladu se zákonem. Z provedeného dokazování vyplynulo, že vůlí stran bylo vytvořit jen zárodek směnky s prozatímní absencí údajů o směnečné sumě a splatnosti směnky. O vůli žalované 2) vystavit směnku k zajištění svého závazku svědčí mimo jiné její podpis na blankosměnce. Listina byla určena za směnku a žalovaná 2) současně udělila ve směnečnémm vyplňovacím prohlášení ze dne 14. 7. 2012 vyplňovací právo konkrétní osobě, a to právnímu předchůdci žalobce. Toto prohlášení je svoji povahou dohodou o vyplnění blankosměnky, kterou předpokládá ust. § 10 ZSŠ a pro kterou zákon nestanoví žádnou formu. Právo vyplňovací dává majiteli blankosměnky oprávnění přeměnit nehotovu směnku na směnku hotovou připojením chybějících podstatných náležitostí a teprve výkonem tohoto práva jsou založeny směnečněprávní vztahy, a to s účinky ex tunc k datu, kdy byla blankosměnka vydána.

Vyplňovací právo je převoditelné. Samozřejmnou podmínkou převodu vyplňovacího práva je převod blankosměnky, což bylo v daném případě splněno tím, že dosavadní majitel směnky-právní předchůdce žalobce, který v ní byl uveden jako remitent, převedl tutu směnku rubopisem na řad žalobci a současně došlo k odevzdání blankosměnky žalobci. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2010 a přílohou č. 1 k této smlově došlo navíc současně k převodu pohledávky právního předchůdce žalobce vůči žalované 2) na žalobce.

Soud se neztotožnil s obranou žalovaného, že směnka je neplatná. Směnka při svém vystavení obsahovala všechny podstatné náležitosti, které se od blankosměnky vyžadují. Následně byla platně převedena na žalobce a s ní přešlo na žalobce i právo vyplňovací. V daném případě právo vyplnit směnku bylo úzce vázáno na nesplnění povinnosti žalované 2) ze smlouvy o půjčce, a proto žalobce měl právo vyplnit směnku, když se dlužnice dostala do prodlení. Směnka, tak jak byla předložena soudu v originále, měla všechny znaky směnky uvedené v zákoně. Je tedy platnou směnkou i za předpokladu, že by dohotovení blankosměnky bylo nesprávně provedeno. V takovém případě zákon nehovoří o neplatnosti takové listiny jako směnky, ale dává dlužníku jen námitku se takové listině bránit. Směnka je z těchto důvodů platná.

Pokud jde o námitku žalovaného 1), že směnka byla žalobcem vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, zde musí dát soud žalobci za pravdu. Dlužnice 2) podepsala záměrně nehotovu listinu a byla s ní uzavřena dohoda o jejím vyplnění. Taková dohoda je inominátní smlouvou, tedy nemající zákonem stanovené náležitosti ani formu. Může se tedy jednat o zcela neformální ujednání mezi směnečným dlužníkem a věřitelem, které je však pro obě strany závazné. V daném případě žalovaný 1) ve sporu prokázal, že blankosměnka byla vyplněna v rozporu s ujednáním o jejím vyplnění, tedy v rozporu se Směnečným vyplňovacím prohlášením žalované 2) ze dne 14. 7. 2012. Žalobce vyplnil směnečnou sumu tak, že byla vyšší než suma, která měla být doplněna dle tohoto vyplňovacího prohlášení blankosměnky. Vyplnil ji na částku 56.800,-Kč, když podle vyplňovacího prohlášení ji měl vyplnit ve výši 29.250,-Kč. Dle názrou soudu má takové vyplnění blankosměnky za následek povinnost směnečného dlužníka (žalované 2) zaplatit správnou výši směnečné sumy. Vyplní-li totiž majitel směnku, která byla vydána jako neúplná (blankosměnku), odlišně od ujednání o jejím vyplnění, není z tohoto důvodu směnka neplatná. Nesprávné vyplnění jen zakládá případnou námitku dlužníka ve smyslu ust. § 10 ZSŠ. Byla-li blankosměnka vyplněna, a to lhostejno zda v souladu s ujednáním nebo nikoliv, je platnou směnkou, odpovídá-li svým obsahem zákonu. Žalovaná 2) se stala dlužníkem z platné směnky, která měla znít na částku 29.250,-Kč. Proto soud žalobu v části 29. 175,-Kč zamítl. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2) zaplatila pouze (KSPH 35 INS 5640/2011) jednu splátku ve výši 1.625,-Kč, soud dále určil, že žalobce má za dlužnicí 2) v involvenčním řízení (sp.zn. KSPH 35 INS 5640/2011) po právu pohledávku ve výši 27.625,-Kč.

O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl sice žalobce v části poměrný úspěch ve věci, avšak ve sporu o pravost výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci podle § 202 odst. 1 IZ. Soud ani tuto částečnou náhradu nákladů řízení z výše uvedeného důvodu žalobci nepřiznal. Ve vztahu k dlužnici (žalované 2) soud dospěl k závěru, že jsou zde důvody zvlášťního zřetele hodné (vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení dlužnice a s tím související tíživé finanční situace) podle § 150 o.s.ř. pro které, žalobci náhradu nákladů ve vztahu k žalované 2) nepřiznal ani částečně.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 5. června 2012

JUDr. Petra Večeřová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Sandra Czepcová