35 ICm 281/2012
35 ICm 281/2012-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou v právní věci žalobce: Wüstenrot-stavební spořitelna a. s., IČO 47115289, se sídlem Na Hřebenech II 1718/8, 140 23 Praha 4, proti žalované: Mgr. et Mgr. Martina Stínková, se sídlem T. G. Masaryka 346, 272 01 Kladno, insolvenční správkyně dlužnice Růžena anonymizovano , anonymizovano , bytem Sad Míru 788, 285 22 Zruč nad Sázavou, právně zastoupena: Mgr. Janem Stínkou, advokátem, se sídlem Průchodní 346, 272 01 Kladno,

o žalobě na určení pravosti pohledávky

takto:

I. Žaloba s návrhem na určení, že žalobce má za dlužnicí paní anonymizovano Růženou, anonymizovano , bytem Sad Míru 788, 285 22 Zruč nad Sázavou pohledávku ve výši 149.128,72 Kč uplatněnou v insolvenčním řízení za dlužnicí, vedenou pod sp. zn. KSPH 35 INS 12533/2011 po právu se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12.954,-Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jana Stínky, advokáta. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobce se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení své nezajištěné, nepodmíněné a splatné pohledávky za insolvenční dlužnicí č. 1 ve výši 149.128,72 Kč ze smlouvy o překlenovacím úvěru ke smlouvě o stavebním spoření č. 26485982, uzavřené mezi žalobcem a Alešem Koksteinem a jeho manželkou Kateřinou Koksteinovou dne 13. 6. 2005. Dlužnice se zaručila svým podpisem na prohlášení o ručení peněžitých plateb ze dne 16. 6. 2005. Přípisem doručeným dne 18. 1. 2012 vyrozuměla žalovaná žalobce, že pohledávka uplatněna přihláškou ze dne 12. 12. 2011 byla popřena. Tato pohledávka se skládala ke dni úpadku z jistiny ve výši 136.878,-Kč, úroku z prodlení ve výši 3.951,97 Kč a úroku z úvěru ve výši 8.298,75 Kč. Žalobce s popřením za ručitelem nesouhlasí a uvádí, že uvedená pohledávka měla být uspokojena jako nepodmíněná a nezajištěná. Insolvenční zákon v § 183 výslovně stanoví, že věřitel může vedle přihlášení pohledávky insolvenčního dlužníka pohledávku vymáhat i po osobách zavázaných společně s insolvenčním dlužníkem, případně i po ručitelích, zákon tak s možností, že bude pohledávka uspokojena v průběhu insolvenčního řízení osobou odlišnou od insolvenčního dlužníka přímo počítá a obsahuje i mechanizmus (např. ustanovení § 186 IZ) jak v těchto případech věřitel, případně soud postupuje.

Žalovaná se k návrhu vyjádřila tak, že s návrhem nesouhlasila, poukazovala zejména na skutečnost, že žaloba byla podána pouze proti Mgr. et Mgr. Martině Stínkové, insolvenční správkyni dlužníka Růženy anonymizovano a nikoliv navíc proti dlužnici Růženě anonymizovano . Toto vyplývá nejen z titulku i obsahu žaloby, ale i z toho, že žalobce podal žalobu dvojmo. Soud tedy pak nesprávně vychází z toho, že v řízení jsou žalovaní dva účastníci. Poukazovala na ustanovení § 192 odst. 1 IZ, 410 odst. 2 IZ a 197 odst. 2 a 198 IZ. Vzhledem k tomu, že průběh insolvenčního řízení, respektive zvolení způsobu úpadku dlužníka má vliv na aktivní, popř. pasivní legitimaci žaloby na určení popřené pohledávky je třeba v daném případě zabývat se nejen oprávněností otázky žalobce podat žalobu na určení popřené pohledávky, ale i otázkou proti komu má žaloba směřovat, tedy pasivní legitimací. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem v oddlužení podávají žalobu vždy i vůči dlužníkovi. Z toho vyplývá závěr, že pokud v oddlužení (reorganizaci) popře vedle insolvenčního správce nevykonatelnou pohledávku věřitele i dlužník, je nezbytné, aby incidenční žaloba byla podána vůči každému z popírajících subjektů. Jinými slovy, v případě popření nevykonatelné pohledávky dlužníkem i insolvenčním správcem, musí určovací žaloba směřovat proti oběma popírajícím, kteří mají z hlediska popření totožné pohledávky v případě schválení oddlužení stejné procesní postavení (postavení nerozlučných společníků), tudíž je nutno, aby o shodném popřeném nároku bylo vůči oběma popírajícím vydáno toliko jedno meritorní rozhodnutí. Žalovaná žalobce o popření pohledávky řádně vyrozuměla, přičemž ho zároveň poučila, že má právo podat proti ní a dlužníkovi žalobu o určení pravosti pohledávky do 30 dnů od přezkumného jednání s tím, že pokud žalobu nepodá, k popřené pohledávce nebude přihlíženo, i přes toto poučení podal žalobce žalobu jen proti insolvenčnímu správci. Z tohoto důvodu navrhoval, a to z důvodu nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaných žalobu zamítnout. Z důvodu procesní opatrnosti se vyjádřila i k meritu věci s tím, že žalobce již dne 11. 2. 2011 přihlásil spornou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka Kateřina Koksteinové vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPH 41 INS 13201/2010. Pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna jako zajištěná a nevykonatelná a je také dlužnicí splácena dle schváleného aktuálního splátkového kalendáře, spojeného i s dlužníkem Alešem Koksteinem podle usnesení č. j. KSPH 41 INS 13201/2010-B-22. Dle jejího názoru tedy řízení u dlužnice Růženy anonymizovano je pohledávka přihlášena duplicitně. Současně je úvěrovými dlužníky splácena a toto splácení v přihlášce pohledávky žalobcem nebylo tvrzeno, ani doloženo a chybí i v podané žalobě.

Usnesením zdejšího soudu č. j. KSPH 35 INS 12533/2011-A-13, přezkumným listem věřitele č. 15, protokolem o přezkumném jednání, přihláškou pohledávky a vyrozuměním insolvenčního správce o popření ze dne 16. 1. 2012, včetně doručenky ze dne 18. 1. 2012 bylo prokázáno, že byl zjištěn úpadek dlužnice Růženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Zruč nad Sázavou, Sad Míru 788, současně povoleno oddlužení, dne 10. 1. 2012 proběhlo přezkumné jednání, na kterém byla pohledávka žalobce popřena jak žalovanou, tak i dlužnicí. Dne 18. 1. 2012 byla žalobci doručena výzva k podání žaloby na určení pravosti, výše a pořadí jeho popřené pohledávky ve lhůtě 30ti dnů s tím, že byl výslovně poučen i o tom, že tuto pohledávku rovněž popřela dlužnice a proto žaloba na určení musí v takovém případě směřovat jak proti žalované (insolvenční správkyni), tak i proti dlužníkovi a že účinky popření pohledávky nezajištěného věřitele za trvání účinku schválení oddlužení mají tytéž účinky, jako popření pohledávky žalovanou insolvenční správkyní.

Žaloba byla podána dne 1. 2. 2012, tedy včas.

Podle § 192 odst. 1 IZ mohou dlužník a insolvenční správce popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají. Podle § 200 IZ, není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

Podle § 410 odst. 2 IZ má popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky.

Podle § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 16 IZ jsou účastníky incidenčního řízení žalobce a žalovaný, a není-li dále stanoveno jinak, je buď žalobcem nebo žalovaným insolvenční správce.

Vycházeje ze zjištění uvedených shora, dospěl soud k závěru, že průběh insolvenčního řízení, resp. zvolení způsobu řešení úpadku dlužníka, má vliv na aktivní, popř. pasivní legitimaci žaloby na určení popřené pohledávky, a proto se soud v prvé řadě zabýval nejen otázkou oprávněností žalobce podat žalobu na určení popřené pohledávky, ale i otázkou, proti komu má žaloba směřovat, tedy pasivní legitimací. Spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek jsou incidenčními spory, které se projednají a rozhodnou na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu, přičemž tento návrh má povahu žaloby. Předpokladem pro podání takové žaloby je to, aby probíhalo insolvenční řízení ve věci dlužníka, aby věřitel řádně a včas přihlásil do takového insolvenčního řízení svou pohledávku, a aby tato pohledávka byla popřena dlužníkem nebo insolvenčním správcem, ať již z důvodu pravosti, výše či pořadí. V takovém případě pak otázku aktivní a pasivní legitimace řeší ustanovení § 198 a § 199 IZ, kdy v případě nevykonatelné pohledávky podávají žalobu na určení popřené pohledávky věřitelé té dané pohledávky, a tato žaloba směřuje proti insolvenčnímu správci. V případě vykonatelné pohledávky je pak oprávněným k podání incidenční žaloby správce, a tato žaloba směřuje proti věřiteli popřené pohledávky. Na základě těchto skutečností není pochyb o aktivní legitimaci žalobce, neboť je přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Růženy anonymizovano , anonymizovano a její nevykonatelná pohledávka byla částečně popřena insolvenčním správcem i dlužnicí. Sporným pak zůstává určení, proti komu má žaloba na určení popřené pohledávky směřovat, popře-li nevykonatelnou pohledávku vedle insolvenčního správce i dlužník, což mu umožňuje ustanovení § 192 odst. 1 IZ. V takovém případě je třeba rozlišit, zda je řešen úpadek oddlužením, reorganizací či konkursem. Podle insolvenčního zákona popření pohledávky dlužníkem nemá vliv na její zjištění, pokud není stanoveno jinak, čímž se jednoznačně mimo jiné míní ustanovení § 410 odst. 2 IZ, kdy popření pohledávky dlužníkem při oddlužení má tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Z toho vyplývá, že pokud v oddlužení popře nevykonatelnou pohledávku věřitele i dlužník, musí tato žaloba směřovat jak insolvenčnímu správci, tak i dlužníkovi. To i za předpokladu, že insolvenční správce pohledávku věřitele nepopřel, neboť dle ustanovení § 16 IZ je vždy účastníkem incidenčního sporu, pokud není stanoveno jinak. Pokud by však k popření pohledávky dlužníkem došlo tehdy, kdy je prohlášen na majetek dlužníka konkurs, nemá dle ustanovení § 200 IZ takové popření tytéž účinky jako popření insolvenčním správcem, a proto nemá ani vliv na zjištění této pohledávky. Jediným účinkem takového popření dlužníkem je to, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem. Věřitel popřené nevykonatelné pohledávky byl řádně a správně poučen insolvenční správkyní, které mu bylo doručené 18. 1. 2012, že popření dlužníka má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky, jako popření pohledávky insolvenčním správcem, a že proto musí žaloba na určení směřovat i proti dlužníkovi, avšak i přesto žalobce podal žalobu na určení popřené pohledávky jen proti popírajícímu insolvenčnímu správci, tohoto insolvenčního správce označil tak, jak mu ukládá insolvenční zákon, tj. insolvenční správce dlužníka, dlužnici neoznačil jako druhou žalovanou, což mělo být uvedeno již v samotné žalobě. Do konce ve vylíčení skutečností v žalobě se vyskytuje pouze výraz žalovaná, nikoliv žalované, popř. žalované 1) a 2). Žalované 1) a 2) doplnil žalobce až k vyjádření žalované dne 20. 9. 2012, takovéto samovolné doplnění účastníka je však v rozporu s žalobou, nehledě na to, že i pokud by právní zástupce žalobce požádal o přistoupení dlužnice jako druhé žalované do řízení podle § 92 o.s.ř., byla by žaloba vůči této druhé žalované podána opožděně.

Nejsou-li proto tak označeni účastníky ti, kteří jimi musí být jako nerozluční společníci, je tím dán nedostatek věcné legitimace, k čemuž došlo i v tomto případě. Soudu tedy nezbylo nic jiného, než žalobu žalobce z důvodu nedostatku pasivní legitimace, když žalovanou měla být vedle popírající insolvenční správkyně také samotná dlužnice, zamítnout.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., za použití § 146 odst. 2, kdy žalované, která byla zastoupena advokátem přiznal náhradu nákladů sloužící k uplatnění a bránění práva spočívající v paušální odměně za zastupování advokátem ve výši 9.000,-Kč podle § 8 vyhlášky 484/2000 Sb. v platném znění 3x režijní paušál po 300,-Kč tj. 900,-Kč podle § 13 odst 3 vyhlášky 177/1996 Sb v platném znění (dále jen Vyhlášky ), cestovné Kladno-Praha a zpět automobilem Land Rover ve výši 495,-Kč, 4x půlhodina za promeškaný čas ve výši 400,-Kč podle § 13 a 14 Vyhlášky a DPH ve výši 20% dle 137 o.s.ř. na platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř. celkem částku 12. 954,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Praze dne 8. října 2012

JUDr. Petra V e č e ř o v á, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Sandra Czepcová