35 ICm 2660/2011
č. j.: 35 ICm 2660/2011-56 (KSPH 35 INS 6039/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze se sídlem nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5-Smíchov, rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, se sídlem Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové proti žalovanému: Mgr. Robert Hynek, se sídlem Vodičkova 30, 110 00 Praha 1, zastoupený Mgr. Davidem Sykou, se sídlem Lysinská 1454/8, 143 00 Praha 12 o určení popření nevykonatelné pohledávky

takto :

I. Žaloba na určení, že pohledávka č. 1,ve výši 40.171,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 6039/2011 ve věci dlužníka: Kamila anonymizovano , anonymizovano , bytem Polerady 57 je po právu, nezajištěná a vykonatelná se z a m í t á.

II. Žaloba na určení, že pohledávka č. 2,ve výši 69.281,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 6039/2011 ve věci dlužníka: Kamila anonymizovano , anonymizovano , bytem Polerady 57 je po právu, nezajištěná a vykonatelná se z a m í t á.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 11.880,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Davida Syky, advokáta. (KSPH 35 INS 6039/2011)

Odůvodnění :

Žalobce se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhal určení, že jeho pohledávka č. 1 ve výši 40.171,-Kč, je nezajištěná a vykonatelná a pohledávka č. 2 ve výši 69.281,-Kč je také nezajištěná a vykonatelná s tím, že svojí přihláškou ze dne 9.8.2011 přihlásil u nadepsaného soudu pohledávky za dlužníkem v celkové výši 129.260,-Kč. U pohledávky č. 1 se jedná o nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100101850 ve výši 35.397,-Kč, 6% p.a. směnečný úrok ve výši 3.174,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč, tato pohledávka v celkové výši 40.171,-Kč byla přihlášena jako vykonatelná a její vykonatelnost byla doložena. U pohledávky č. 2 se jednalo o nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100165662 ve výši 80.248,-Kč, 6% p.a. směnečný úrok ve výši 7.241,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč, tato pohledávka v celkové výši 89.089,-Kč byla přihlášena jako vykonatelná a její vykonatelnost byla doložena. Při přezkumném jednání dne 20.9.2011 byla žalobcem přihlášená pohledávka č. 1 popřena insolvenčním správcem i dlužníkem zcela, pohledávka č. 2 byla popřena insolvenčním správcem i dlužníkem co do částky 69.281,-Kč ve zbytku byla uznána. Přípisem doručeným žalobci dne 26.9.2011 byl žalovaným vyrozuměn žalobce o výsledku přezkumného jednání a poučen o možnost podat incidenční žalobu. Svou žalobu dále odůvodnil tím, že pohledávka byla řádně přihlášena jako vykonatelná, její vykonatelnost byla doložena a soud by k takto vykonatelnému právnímu titulu měl přihlížet, dále uvedl, že rozhodčí doložka tak, jak byla sjednána, byla sjednána platně a namítal, že žádný zákon nedává pravomoc zkoumat rozhodčí doložku soudům nařizujícím exekuci nebo soudům insolvenčním, rozhodujícím o insolvenčních žalobách. Poukazoval na Ústavu České republiky, argumentoval tím, že pokud by jiné soudy než ty, které rozhodují o zrušení rozhodčího nálezu, meritorně přezkoumávaly a fakticky rušily rozhodčí nálezy, postupovaly by v rozporu s ústavou a jejich rozhodnutí by byla zatížena závažnou vadou. Dále se podrobně zabýval platností rozhodčí doložky a řádné sjednané formulářové smlouvy, rozhodčí doložky a nároku uplatněné ze směnky ve vztahu k dalším směrnicím ES a judikatuře ESD. Nakonec zdůraznil, že výše přihlášené pohledávky č. 1 a 2 je v naprostém souladu se smlouvou o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi účastníky, se zákonem i obchodními zvyklostmi. Celková výše pohledávek je důsledkem závažného porušení smluv ze strany dlužníka a sankce z nich vyplývající, je třeba posuzovat s ohledem na riziko, které je s poskytováním půjček a úvěrů spojeno.

Žalovaný se k návrhu vyjádřil tak, že navrhoval zamítnutí s tím, že u pohledávky č. 1 v celkové výši 40.171,-Kč byla důvodem popření pohledávky skutečnost, že rozhodčí doložka ve smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřená se spotřebitelem byla neplatně sjednána a to z důvodů rozporu s dobrými mravy, rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele. Poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že není možno pomocí zásady smluvní autonomie negovat v těchto případech zákonu odporující ujednání rozhodčí doložky, u nichž lze dovozovat v zásadě zřetelnou snahu, poškodit účastníka závazkového vztahu, je to i zneužíváním silnějšího postavení žalobce. Dále je rozhodčí doložka také neplatná podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. Poukazoval též na judikaturu evropské unie ve vztahu k Směrnici Rady 93/13/ES ze dne 5.4.1993. Absolutně neplatná byla i z toho důvodu sjednaná smluvní pokuta pro rozpor s dobrými mravy (nepřiměřenost této pokuty, stejně tak odměna věřitele za poskytnutí úvěru. Vzhledem k výši faktické půjčky (úvěru) a úměrné (vyvážené) výši smluvní odměny, která podle insolvenčního správce na dohodnutou dobu splatnosti (KSPH 35 INS 6039/2011) úvěru činila odměna uznaná insolvenčním správcem 24.100,-Kč. Původně uvedená výše úvěru činila 64.008,-Kč, skutečně vyplacená částka 30.104,-Kč, smluvní odměna 32.004,-Kč, poplatek za uzavření smlouvy 1.900,-Kč. Celkem tedy považoval nárok žalobce na dlužníkovi za oprávněný nikoli ve výši požadované žalobcem, ale ve výši 58.185,-Kč, avšak tento zanikl z důvodu celkového plnění dlužníka, který zaplatil 69.642,-Kč. Pokud se týče pohledávky č. 2, tuto uznal pouze co do výše 19.808,-Kč. Argumentace pro neplatně sjednanou rozhodčí doložku ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, neplatně sjednanou smluvní pokutou, byla shodná jako u pohledávky č. 1. Na pohledávce č. 2 zaplatil dlužník celkem 56.801,-Kč, původně uvedená výše úvěru činila 85.140,-Kč, skutečná částka k vyplacení byla 40.000,-Kč, smluvní odměna 45.140,-Kč, protože ujednání o smluvní odměně považoval za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, považoval insolvenční správce za úměrnou a vyváženou v porovnání s výší fakticky poskytnutých finančních prostředků částku 32.000,-Kč. Z tohoto důvodu uznal částku 19.808,-Kč a s tím, že dlužník již zaplatil 56.801,-Kč, Celkem tedy považoval za oprávněnou částku, která by měla náležet dlužníkovi ve výši 76.609,-Kč, dlužník zaplatil 56.801,-Kč, uznáno bylo 19.808,-Kč, ve zbytku byla původně přihlášená pohledávka popřena z důvodů uvedených shora.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonné důvody pro projednání incidenční žaloby. ´Účastníci učinili před soudem nesporným, že bylo zahájeno insolvenční řízení vůči dlužníkovi Kamilovi Bezákovi ve věci KSPH 35 INS 6039/2011-A-12, byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo povoleno oddlužení, ve věci proběhlo přezkumné jednání dne 20.9.2011, pohledávka žalobce byla řádně přihlášena a popřena, jak vyplývá ze seznamu přihlášených pohledávek a z protokolu o přezkumném jednání. Protože nebylo schváleno oddlužení, byl na dlužníka prohlášen konkurs. Insolvenční správce i dlužník popřeli pohledávku žalobce ve výši tak jak je považována v žalobě. Vyrozuměním ze dne 26.9.2011 byl žalobce informován žalovaným o možnosti podat incidenční žalobu, kterou podal dne 6.10.2011. Na straně žalobce i žalovaného vystupují ti, kterým insolvenční zákon svěřuje aktivní a pasivní legitimaci, žalobce podal incidenční žalobu v zákonné lhůtě, jak stanoví § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro projednání této incidenční žaloby jsou splněny.

Smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100101850 a dodatku k této smlouvě, vzal soud za prokázané, že žalobce a dlužník uzavřeli smlouvu o poskytnutí maximální celkové výše úvěru 64.008,-Kč, částka k vyplacení (skutečně vyplacené peníze) činila 30.104,-Kč, smluvní odměna byla stanovena ve výši 32.004,-Kč, bylo dohodnuto 36 měsíčních splátek ve výši 1.778,-Kč a RPSN úvěru byla ve výši 76,31 Kč. Ve smluvních ujednáních o revolvingovém úvěru byla sjednána rozhodčí doložka a zároveň smluvní pokuty za porušení smlouvy. Stejně tak bylo prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100165662, že žalobce uzavřel s dlužníkem tuto smlouvu na celkovou výši úvěru 85.140,-Kč, smlouva za poskytnutí úvěru činila 45.140,-Kč a skutečná částka k vyplacení byla 40.000,-Kč, bylo sjednáno 36 splátek ve výši 2.365,-Kč. Protože dlužník porušil obě smlouvy, byly tyto zesplatněny oznámeními ze dne 21.2.2010 a 18.1.2010, kdy na pohledávce č. 1 bylo zesplatněno 44.875,-Kč, na pohledávce č. 2, 87.378,-Kč. Rozhodčím nálezem č. j. La 1573/10-29 bylo prokázáno, že žalobce se obrátil na rozhodce Mgr. Marka Lansmana, který svým rozhodčím nálezem uložil dlužníkovi povinnost zaplatit žalobci částku 82.648,-Kč s 6% úrokem a náhradu nákladů řízení ve výši 1.600,-Kč. Rozhodčím nálezem č. j. La 2522/10-15 bylo prokázáno, že žalobce se obrátil na rozhodce Mgr. Marka Lansmana, který svým rozhodčím nálezem uložil dlužníkovi povinnost zaplatit žalobci částku 37.247,-Kč (KSPH 35 INS 6039/2011) s 6% úrokem a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1.350,-Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.600,-Kč.

Na základě shora uvedeného vzal soud za prokázaný tento skutkový děj, a to že žalobce uzavřel s dlužníkem dvě smlouvy o revolvingovém úvěru a to u pohledávky č. 1 ve výši 64.008,-Kč, (skutečně vyplacená částka činila 30.104,-Kč) kterou se dlužník zavázal splácet ve třicetišesti měsíčních splátkách po 1.778,-Kč, u pohledávky č. 2 ve výši 85.140,-Kč, (skutečně vyplacená částka činila 40.000,-Kč) kterou se zavázal splácet v 36 splátkách 2.365,-Kč. Ve smluvních ujednáních k těmto smlouvám o revolvingovém úvěru byla sjednána rozhodčí doložka pro rozhodování dvěma rozhodci s možností určení jiného ze seznamu advokátů. Rozhodcem na základě rozhodčích nálezů byl Mgr. Marek Landsmann, který rozhodl na základě dvou výše citovaných rozhodčích nálezů a uložil dlužníkovi zaplatit částku u první pohledávky ve výši 37.247,-Kč s příslušenstvím, řízení co do částky 5.850,-Kč zastavil pro zaplacení dlužníkem a přiznal náhradu nákladů řízení 1.600,-Kč, u druhé pohledávky toto činilo 82.648,-Kč s příslušenstvím, co do částky 2.365,-Kč bylo řízení zastaveno a byla přiznána náhrada nákladů řízení. Oba rozhodčí nálezy byly vykonatelné a to u pohledávky č. 1, 15.10.2010 a u pohledávky č. 2, 24.09.2010.

Podle § 192 odst. 1 věty první IZ, dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají. Stanovisko, které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit.

Podle § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla, anebo že se zcela promlčela.

Žalovaný jako insolvenční správce popřel na přezkumném jednání přihlášenou pohledávku č. 1, 2 žalobce co do pravosti s tím, že pohledávka nevznikla.

Podle § 197 odst. 1 IZ výsledek přežkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis.

Podle odstavce druhého, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů do přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle odstavce druhého, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce (KSPH 35 INS 6039/2011) dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Žalobce pak v žalobě podle právě citovaného ustanovení uplatnil jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnost, které uplatnil ve své přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení.

Insolvenční správce v daném případě i když byla pohledávka žalobcem přihlášena jako vykonatelná, posoudil pohledávku jako nevykonatelnou a jako nevykonatelnou ji i popřel. Z tohoto důvodu insolvenční správce o popření pohledávky vyrozuměl žalobce řádně a včas. Jediná změna, která zde nastává v průběhu incidenčního sporu je ta, že důkazní břemeno se z žalujícího věřitele přesouvá na žalovaného insolvenčního správce.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ust. § 55 odst. 1,2 a 3 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

Podle § 56 odst. 1 obč. zák.o spotřebitelské smlouvě nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 3 obč. zák. odst. 1 výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Soud se zabýval právními dopady na projednávanou věc a to, že ve věci byly vydány rozhodčí nálezy.

Soud předně konstatuje, že v rámci přezkumu pohledávek v rámci insolvenčního řízení se liší postup při přezkumu pohledávek vykonatelných a nevykonatelných. Ustanovení § 177 IZ přitom vyžaduje, aby vykonatelnost pohledávky byla prokázána veřejnou listinou. Zásadní odlišnost ve způsobu přezkumu spočívá v tom, že u vykonatelných pohledávek je omezena možnost je popírat a povinnost podat incidenční žalobu je přenesena na popírajícího (§ 199 IZ). Toto ustanovení zákona soud interpretoval komunitárně konformním způsobem, neboť ustanovení o spotřebitelských smlouvách jsou převedením směrnic EU o ochraně spotřebitele v projednávané věci relevantní Směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách v spotřebitelských smlouvách (dále jen Směrnice), vycházeje z rozhodování evropského soudního dvora ve věci 17/83 von Colson Kaman a dalších (tzv. nepřímý účinek směrnic).

Podstatné ale je, že směrnice podle čl. 1 písm. q) přílohy považuje za nepřiměřený požadavek ve spotřebitelských smlouvách zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů. (KSPH 35 INS 6039/2011)

Protože český text směrnice není úplně jasný, soud v souladu s pravidly výkladu komunitárních předpisů provedl srovnání s jinou jazykovou verzí směrnice, a to konkrétně slovenskou. Tato jazyková varianta používá formulaci neposkytnut spotrebiteľovi právo alebo mu brániť v uplatňování práva podať žalobu allebo podať akýkoľvek iný opravný prostriedok, najma vyžadovať od spotrebiteľa, aby riešil spory neupravené právními ustanoveniami výhradne arbitrážou.

Srovnáním obou jazykových verzí je smysl tohoto ustanovení plně exponován. Směrnice považuje řešení sporů ze spotřebitelských smluv v rozhodčím řízení za ustanovení nepřiměřené; zákaz nepřiměřenosti je zde třeba chápat tak, že podnikatel jako druhá smluvní strana spotřebitelské smlouvy nesmí zneužívat své silnější postavení-dané logicky tím, že spotřebitel není fakticky schopen prosadit jakékoliv změny formulářových smluvních podmínek a že, u úvěrových smluv, spotřebitel jedná pod tlakem finanční tísně-k získání nefair výhody, přičemž soud nepochybuje o tom, že takovouto výhodu je přenesení sporu ze soustavy nezávislých soudů k rozhodci, se kterým podnikatel dlouhodobě spolupracuje, poskytuje mu zdroj příjmu, v řízení není nutno nařizovat jednání, jsou vyloučeny opravné prostředky atd.

Soud proto ust. § 56 odst. 1 OZ vykládá tak, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky zakázány. Ke stejnému závěru vede i výklad ust. § 55 odst. 1 věta druhá OZ, podle kterého je nepřípustné, aby se spotřebitel vzdával ve spotřebitelské smlouvě svých práv, v tomto případě dokonce ústavního práva na spravedlivý proces před nezávislým soudem.

Podstatné je, že v rozhodnutí C-168/05, Mostaza Claro Evropský soudní dvůr vyložil, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným národním právem pro odklizení rozhodčích nálezů (tedy v České republic postupem dle § 31 a násl. z.č. 216/1994 Sb.), ale že soud má kdykoliv z úřední povinnosti přihlížet k neplatnosti, resp. nicotnosti takovéhoto rozhodčího nálezu. Soud proto uzavírá, že rozhodčí nálezy předložené v této věci nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky a danné listiny nejsou listinou, na základě které lze vést výkon rozhodnutí; jedná se o toliko právně nicotný a bezúčinný popsaný list papíru.

Dále soud poukazuje i na judikaturu českých soudů a to rozhodnutí Nejvyššího soudu Ćeské republiky velkého senátu ze dne 11. května 2011 sp. zn. 31 CDo 1945/2010 o zřetelné snaze ujednáními rozhodčích doložek poškodit slabšího účastníka závazkového vztahu, rozhodčí doložka také neobsahuje určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétní způsob jeho určení, když uvádí jména a příjmení advokátů, kteří budou rozhodci pro účely uzavřených smluv o revolvingovém úvěru, resp. uvádí, že rozhodce bude určen žalobcem jako věřitelem ze seznamu advokátů, vedeného Ćeskou advokátní komorou.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že rozhodčí doložkou, která byla sjednána v rozhodčím nálezu bylo dlužníkovi upřeno právo na spravedlivý proces, dlužnník neměla možnost se řádně hájit v tomto spotřebitelském vztahu před nezávislým soudem, ujednání o rozhodčí doložce je tedy neplatné, stejně tak jako celý rozhodčí nález, který je nicotný. V daném případě dlužník jak vyplynulo v řízení a žalobce toto ani nepopíral, zaplatil větší částku u pohledávky č. 1, než kterou by byl ze smlouvy o revolvingovém úvěru a po uznání odměny za poskytnutí insolvenčním správcem nucen zaplatit (je jedno zda tato částka byla 69.642,-Kč jak uvádí žalovaný nebo 64.738,-Kč jak uvádí žalobce). Ve zbytku, (KSPH 35 INS 6039/2011) který požadoval žalobce je smluvní pokuta dle názoru soudu pro její nepřiměřenost nemravná pro rozpor s dobrými mravy a tato smluvní pokuta a část odměny za poskytnutí úvěru u pohledávky č. 2 je z tohoto důvodu také v rozporu s dobrými mravy. Z těchto všech výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovanému přiznal náhradu nákladů sloužící k uplatnění a bránění práva spočívající v paušální odměně za zastupování advokátem ve výši 9.000,-Kč podle § 8 vyhlášky 484/2000 Sb. v platném znění a třikrát režijní paušál po 300,-Kč, podle § 13 odst 3, vyhlášky 177/1993 Sb., a DPH ve výši 1.980,-Kč podle § 137 o.s.ř., na platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dně doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebudou-li povinnosti stanoveny tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Praze dne 21. února 2012

JUDr. Petra Večeřová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Dagmar Procházková