35 ICm 2657/2011
č. j.: 35 ICm 2657/2011-36 (KSPH 35 INS 6230/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Večeřovou ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, se sídlem Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, zastoupený JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti žalovaným: 1) Mgr. Martina Stínková, se sídlem T.G. Masaryka 346, 272 01 Kladno, 2) Veronika anonymizovano , anonymizovano , bytem Dělnická 246, 252 41 Dolni Břežany, obě právně zastoupeny Mgr. Janem Stínkou, advokátem, se sídlem Průchodní 346, Kladno o určení popřené pohledávky,

takto :

I. Žaloba na určení, že část pohledávky žalobce za žalovanou 2) Veronikou anonymizovano , bytem Dělnická 246 Dolní Břežany, ve výši 83.180,-Kč přihlášenou v insolvenčním řízení na žalovanou 2) vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 6230/2011 je po právu, nezajištěná a nevykonatelná se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) náhradu nákladů řízení ve výši 16.914,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jana Stínka, advokáta.

Odůvodnění :

Žalobce se svým návrhem, podaným ke zdejšímu soudu domáhal určení, že má za dlužnicí v tomto řízení žalovanou 2) nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 83.180,-Kč z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované 2) poskytnut na základě smlouvy (KSPH 35 INS 6230/2011) o úvěru č. 9100385040 ve výši 119.364,-Kč. Dlužnice se zavázala žalobci poskytnutý úvěr vrátit ve 42 měsíčních splátkách po 2.842,-Kč, splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce, počínaje prosincem 2010. Také se zavázala zaplatit smluvní odměnu za poskytnutý úvěr ve výši 82.364,-Kč, která představuje veškeré náklady na splácení úvěru za 42 měsíců splácení, tato smluvní odměna byla v souladu s čl. 10.1 Smluvních ujednání započtena oproti nároku dlužnice na vyplacení části úvěru ve výši 82.364,-Kč. Poskytnutá zbývající částka 37.000,-Kč byla dlužnici vyplacena na účet. Dlužnice žalobci uhradila pouze tři splátky, což činí celkem 8.526,-Kč, ke dni podání přihlášky tak dlužnici zbývalo doplatit na nominální hodnotě předmětné pohledávky 110.838,-Kč, tj. 39 splátek po 2.842,-Kč. Jelikož se dlužnice dostala do prodlení, vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 823,-Kč a dále nárok na další smluvní pokutu 50 % z nominální hodnoty úvěru ve výši 59.642,-Kč. Tato žaloba směřuje pouze k pohledávce ve výši 83.180,-Kč, která představuje částku 110.830,-Kč na jistině, 823,-Kč na pokutě, ze které byla odečtena uznaná částka ve výši 28.474,-Kč. Při přezkumném jednání, konaném dne 6.9.2011, v insolvenčním řízení vedeném proti žalované 2), byla pohledávka správcem i dlužnicí popřena co do pravosti i výše, a to ve výši 142 869,-Kč, v části 28.474,-Kč byla uznána. Přípisem doručeným žalobci dne 20. 9. 2011, byl žalobce ze strany insolvenčního správce vyrozuměn o výsledku přezkumného jednání a o možnosti podat incidenční žalobu. Důvody popření této pohledávky vyplývaly z vyrozumění. Podrobně se zabýval oprávněnosti nároků vyplývající z této smlouvy, a to jak odměny za poskytnutí úvěru, tak smluvní pokuty, s tím, že poukazoval na autonomii vůle stran, riziku poskytování úvěrů nebankovními institucemi a na to, že úvěr byl dlužníkovi poskytnut bez jakéhokoli zajištění a ručitele a není zde sjednán žádný běžný úrok.

Žalovaní se k návrhu vyjádřili tak, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, nedošlo k uzavření Dodatku ke smlouvě a pokud věřitel poskytl dlužníkovi částku ve výši 37.000,-Kč, stalo se tak na základě neplatného právního úkonu a dlužníkovi tak vzniklo bezdůvodné obohacení podle § 451 odst. 2 Obč. zák., jehož vydání věřiteli podle § 456 se dlužník nikterak neprotiví, když v rozsahu 8.526,-Kč je věřiteli vydal a zbytek co do částky 28.474,-Kč v insolvenčním řízení uznalo. Poukazovali na ustanovení § 497 Obch. zák. v návaznosti na § 475 Obč. zák., § 37 a 39 Obč. zák. a příslušná ustanovení Zákona o spotřebitelských úvěrech. Důsledkem výše uvedené argumentace byl podle žalovaných závěr, že sporná pohledávka věřitele ve výši 110.838,-Kč a smluvní pokuta ve výši 823,-Kč nemají oporu v platně sjednané smlouvě. Rovněž jednání žalobce považoval jako jednání v rozporu s dobrými mravy, a to i pokud se týče RPSN ve výši 135,74 %. Ze všech výše uvedených důvodů navrhoval žalobu zamítnout.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonné důvody pro projednání incidenční žaloby. Účastníci učinili nesporným, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice, vedené pod sp. zn. KSPH 35 INS 6230/2011, toto řízení dosud trvá, usnesením ze dne 20. 6. 2011, byl zjištěn úpadek dlužnice, bylo povoleno oddlužení a žalovaná 1) byla ustanovena do funkce insolvenční správkyně, při přezkumném jednání dne 6. 9. 2011 byla řádně přihlášena pohledávka žalobcem dne 12. 7. 2011 za dlužnicí v celkové výši 171.343,-Kč insolvenční správkyní i dlužnicí popřená co do pravosti a výše v částce 142.869,-Kč, ve zbytku 28.474,-Kč byla uznána, přípisem doručeným žalobci 20. 9. 2011 byl vyrozuměn insolvenční správkyní o výsledku přezkumného jednání a poučen o možnosti podat incidenční žalobu, žaloba byla podána dne 6. 10. 2011 a k přepravě dne 4. 10. 2011. Žalobce podal incidenční žalobu na základě vyrozumění insolvenčního správce, na straně žalobce i žalovaných vystupují ti, kterým insolvenční zákon svěřuje aktivní a pasivní legitimaci, právní důvod podané žaloby se shoduje s právním důvodem přihlášky věřitele č. 5 jako žalobce, který podal incidenční žalobu v zákonné lhůtě, jak stanoví § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. (KSPH 35 INS 6230/2011) o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro projednání této incidenční žaloby jsou splněny.

Smlouvou o revolvingovém úvěru č. 910038504 ze dne 18. 11. 2010 a dodatkem ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100385040 ze dne 24. 11. 2010, bylo prokázáno, že dlužnici byl poskytnut úvěr v celkové výši 119.364,-Kč, z toho smluvní odměna byla vyčíslena částkou 82.364,-Kč, vyplaceno bylo dlužnici 37.000,-Kč, a dlužnice se zavázala splácet tento úvěr v 42 měsíčních splátkách po 2.842,-Kč. Oznámením ze dne 18. 5. .2011 byla zesplatněna výše uvedená úvěrová smlouva z důvodu porušení povinnosti dlužnicí a byla po ní požadována částka ve výši 171.343,-Kč (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne 18. 5. 2011 a faktury č. 911023917).

Přihláškou věřitele č. 5 bylo prokázáno, že přihlásil celkovou výši nezajištěné pohledávky ve výši 171.343,-Kč, z toho byla celá tato částka přihlášena do insolvenčního řízení jako výše jistiny, v bodu 09 přihlášky nebyly přihlášeny žádné částky jako příslušenství.

Na základě shora uvedeného pak soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobce se v řízení domáhá určení existence nevykonatelné pohledávky, kterou mu v inslovenčním řízení popřeli žalovaní jako insolveční správce i dlužníce a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kdy dlužnici byl poskytnut revolvingový úvěr na základě smlouvy č. 9100385040 ze dne 18.11.2010 včetně Dodatku ke smlouvě ze dne 24.11.2010 v celkové výši 119 364,-Kč, smluvní odměna byla vyčíslena částkou 46.732,-Kč, vyplaceno bylo žalované 37.000,-Kč, a žalovaná se zavázala splácet tento úvěr v 42 měsíčních splátkách po 2.482,-Kč. Na tomto úvěru zaplatila žalovaná celkem 3 splátky ve výši 8.526,-Kč, insolvenční správce uznal pohledávku co do částky 28.474,-Kč, výše žalobcem požadované částky se tak skládala z částky 110.838,-Kč a 823,-Kč na smluvní pokutě, od které byla odečtena uznaná částka insolvenčním správcem ve výši 28.474,-Kč. Skutečně vyplacená částka žalované jako dlužnici byla 37.000,-Kč, smluvní odměna za poskytnutí úvěru požadovaná žalobcem tímto návrhem v jistině je 45.364,-Kč a smluvní pokuta 823,-Kč. Všichni žalovaní popřeli pohledávky, a to z důvodů, které specifikovali při přezkumném jednání a zároveň ve svém vyjádření.

S odkazem na výzvu žalovaného žalobci k zahájení řízení o určení částečně popřené pohledávky a datum zahájeného řízení o určení existence této pohledávky, byla žaloba podána včas, jak stanoví § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ )

Podle § 192 odst. 1 věty první IZ, dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají. Stanovisko, které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit.

Podle § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla, anebo že se zcela promlčela.

Žalovaný jako insolvenční správce popřel na přezkumném jednání přihlášenou pohledávku žalobce částečně co do pravosti s tím, že pohledávka nevznikla. (KSPH 35 INS 6230/2011) Podle § 197 odst. 1 IZ výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis.

Podle odstavce druhého, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů do přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle odstavce druhého, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Žalobce pak v žalobě podle právě citovaného ustanovení uplatnil jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnost, které uplatnil ve své přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení.

Žalovaná 1) o částečném popření pohledávky vyrozuměla žalobce řádně a včas.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo je obchází nebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru má soud za to, že byla uzavřená mezi žalobcem a dlužníky smlouva o spotřebitelském úvěru, podléhající režimu obchodního zákoníku a zákona číslo 321/2001 Sb a některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru o změně zákona číslo 64/1986 Sb. Tato smlouva obsahovala podstatné náležitosti podle § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek žalobce jako věřitelé poskytnout na žádost druhé strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky. Pro vznik smlouvy stačí dohoda účastníků smlouvy o těchto náležitostech a není nutné, aby k poskytnutí peněžních prostředků skutečně došlo. Soud shledává částečně, ale tuto smlouvu neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy i pro neurčitost. Úvěrová smlouva byla uzavřena ze strany dlužníků jako (KSPH 35 INS 6230/2011) spotřebitelů, a proto se na ní rovněž vztahují i ustanovení týkající se spotřebitelských smluv podle § 51a násl. občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Následkem takovéhoto ujednání je potom podle § 55 odst. 2 občanského zákoníku relativní neplatnost takovéhoto jednání, kterého se žalovaný svým popřeným úkonem v rámci přihlášené pohledávky dovolal. Podle názoru soudu smlouva splňuje všechny náležitosti požadované zákonem číslo 321/2001 Sb., konkrétně pak obsahuje také ustanovení dle § 4 odst. 2 citovaného zákona a nedopadá na ni důsledek porušení povinnosti popsaných v § 6 o úročení diskontní sazbou, kterou by byl spotřebitelský úvěr úročený.

Smluvními stranami dohodnutá výše běžných úroků a RPSN ale odporuje dobrým mravům podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, zejména pro celkovou výši poskytnuté jistiny a době, za kterou jí dluží úvěr žalobci vrátit. Podle názoru soudu toto ujednání bylo uzavřeno v hrubém nepoměru dlužníku vůči žalobci. U jednání ve smlouvě o takzvaném smluvní odměně za poskytnutí úvěru, který v sobě zahrnuje úplatu i sjednaný úrok, je natolik složité, aby se žadatel o úvěr poskytovaných nebankovním subjektem dokázal ve svých povinnostech dostatečně správně orientovat. Smlouva sice v oddíle II uvádí přesnou výši jistiny, úroku a úplaty, i celkovou výši, kterou má dlužnice zaplatit. Ve spojení pak s ujednáním podle odst. 1 obchodních podmínek o přirůstání části úroků ke dni splatnosti jednotlivé splátky připadajících na tuto splátku je zcela zřejmé, že dlužnice si sama před uzavřením smlouvy, tím spíše v jejím průběhu, nedokáže přesně spočítat svůj závazek a výhodnost poskytnuté služby. Obecně je naprosto nemyslitelné, aby ekonomicky nevzdělaný potencionální spotřebitel nebyl ochráněn před neetickým, neslušným a nepoctivým jednáním. Samotný poukaz na rizikovost podnikání při poskytování tzv. nebankovních půjček neobstojí. Soud s odkazem na vše právě popsané proto žalobu zcela zamítl.

Dále je třeba uvést, že postup žalobce, jimž ve skutečnosti poskytuje odlišnou, než sjednanou částku úvěru, jímž zaměňuje smluvní odměnu za úroky a úroky za jistinu a jímž si předem zajišťuje smluvní úroky odečtením smluvní odměny ( představující ve skutečnosti úroky), je tak deformací smyslu zákonné úpravy smlouvy o úvěru a lze v něm shledávat obcházení jak obchodního, tak i hlavně insolvečního zákona, a to § 170 IZ.

Pokud se týká žalobcem uplatněného nároku na smluvní pokutu u pohledávky ve výši 823,-Kč, je třeba poukázat na ustanovení § 544 občanského zákoníku, kdy smluvní pokuta je peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svojí smluvní povinnost, a to bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikla věřiteli škoda. I když smluvní pokuty nejsou vysoké, neboť nebyly v převážné části uplatněny, jejich procentem vyjádřené výše se odvíjejí od výše dlužné částky na jistině, a jak bylo již shora uvedeno, zahrnuje tato jistina nejen fakticky poskytnutou částku dlužnici, ale i spornou odměnu za poskytnutí úvěru. Podkladem pro výpočet takové smluvní pokuty je dle názoru soudu neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy, a proto i tato smluvní pokuta je požadována v rozporu s dobrými mravy nehledě na to, že v důsledku jednoho porušení smluvní povinnosti (prodlení s úhradou splátky) je účtována žalobcem dvojí smluvní pokuta (8% a 13%) jenom v závislosti na plynutí času, toto ujednání je neplatné, protože je dlužník povinen platit za své porušení povinnosti dvakrát. Ze všech shora uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

K argumentaci žalobce, že při poskytování úvěru je třeba přihlédnou k riziku žalobce, který poskytuje úvěr osobám, které nedosahují na poskytnutí úvěru u bank, úvěr nebyl nijak (KSPH 35 INS 6230/2011) zajištěn a dlužníci měli v době uzavření smlouvy zřejmě vědět, že nebudou moci dostát svým závazkům, je třeba uvést, že tohoto rizika, kterému se sám žalobce vystavuje, si musí být vědom při uzavírání takovýchto smluv a při své činnosti si jistě toto nebezpečí zvýšeného rizika uvědomuje, nicméně toto je pro rozhodování ve věci naprosto irelevantní.

Další žalobcem navrhované důkazy soud neprováděl, protože dospěl k závěru, že jsou pro řízení již nadbytečné.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaným, kteří byli zastoupeni advokátem přiznal náhradu nákladů sloužící k uplatnění a bránění práva spočívající v paušální odměně za zastupování advokátem ve výši 9.000,-Kč podle § 8 vyhlášky 484/2000 Sb. v platném znění navýšená o 3.000,-Kč podle § 12 vyhlášky 177/1996 Sb v platném znění ( dále jen Vyhlášky ) a 4x režijní paušál po 300,-Kč tj. 1200,-Kč podle § 13 odst 3 Vyhlášky, cestovné Kladno-Praha a zpět automobilem Land Rover ve výši 494,61,-Kč, 4x půlhodina za promeškaný čas ve výši 400,-Kč podle § 13 a 14 Vyhlášky a DPH ve výši 20% dle 137 o.s.ř. na platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř. celkem částku 16. 913 ,-Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Praze dne 5. března 2012

JUDr. Petra Večeřová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Dagmar Procházková