35 ICm 1642/2015
Číslo jednací: 35 ICm 1642/2015-25 (KSHK 35 INS 31035/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Danielou Kadlečkovou ve věci žalobce Ing. Karla Kuny, insolvenčního správce dlužnice Blaženy Provazníkové, nar. 21. září 1959, se sídlem správce v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, zastoupeného Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, proti žalované Kateřině Bičišťové, nar. , zastoupené obecným zmocněncem Mgr. Rostislavem Kotrčem, nar. , bytem o neúčinnost darovací smlouvy,

takto:

I. Určuje se, že darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 10. října 2013, s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí rozhodnutí č. j. V-6948/2013 ke dni 11. října 2013, uzavřená mezi Blaženou Provazníkovou, r. č. 595921/6945, a Jiřím Provazníkem, r. č. , , Chlumec nad Cidlinou, jako dárci a oprávněnými z věcného břemene na straně jedné a Kateřinou Bičišťovou, r. č. , jako obdarovanou a povinnou z věcného břemene na straně druhé, je právně neúčinná.

II. Žalovaná je povinna vrátit do majetkové podstaty dlužnice Blaženy Provazníkové, r. č. 595921/6945, Kladruby 73, Chlumec nad Cidlinou, nemovitosti, a to

jednotku-byt č. 73/3 v budově čp. 73 (Kladruby) na parcele č. st. 1789,

spoluvlastnický podíl na společných částech domu a parcele č. st. 1789 ve výši 729/3472,

jednotku-garáž č. 73/7 v budově čp. 73 (Kladruby) na parcele č. st. 1789 a

spoluvlastnický podíl na společných částech domu a parcele č. st. 1789 ve výši 139/3472,

v katastrálním území a obci Chlumec nad Cidlinou, okres Hradec Králové, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 2619 u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 10.389,00 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Martina Červinky.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové soudní poplatek ve výši 10.000,00 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. dubna 2015 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že darovací smlouva označená ve výroku I. tohoto rozsudku, kterou žalovaná od dlužnice nabyla do svého výlučného vlastnictví nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku (dále též předmětné nemovitosti ), je právně neúčinná s tím, že má být žalované uložena povinnost navrátit předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužnice Blaženy Provazníkové. Žaloba byla odůvodněna tím, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. června 2014, č. j. KSHK 35 INS 31035/2013-A-10, byl zjištěn úpadek dlužnice Blaženy Provazníkové. Usnesením ze dne 12. února 2015, č. j. KSHK 35 INS 31035/2013-B-8, prozatím nepravomocným, nebylo schváleno oddlužení dlužnice Blaženy Provazníkové a na její majetek byl prohlášen konkurs. Dne 10. října 2013 uzavřela dlužnice a její manžel Jiří Provazník se žalovanou darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene, kterou do vlastnictví žalované bezúplatně převedli předmětné nemovitosti. Žalobce má za to, že výše uvedená darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 10. října 2013 je právním jednáním bez přiměřeného protiplnění podle § 240 insolvenčního zákona, a jsou tak naplněny podmínky § 235 insolvenčního zákona pro neúčinnost tohoto právního jednání. Žalobce má za to, že podle insolvenčního zákona byly naplněny všechny znaky zakládající neúčinnost darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 10. října 2013 jako právního jednání bez přiměřeného protiplnění, protože uvedená smlouva byla uzavřena bezúplatně, a byla uzavřena v době, kdy byla dlužnice v úpadku, protože byla uzavřena ve prospěch osoby blízké-dcery dlužnice, přičemž podle § 240 odst. 2 insolvenčního zákona se má za to, že právní jednání učiněné ve prospěch osoby blízké bylo učiněno v době, kdy byla dlužnice v úpadku. V uzavření darovací smlouvy a dohody o zřízení věcného břemene ze dne 10. října 2013 lze spatřovat i znaky právního jednání, kterým dlužnice úmyslně zkrátila uspokojení svých věřitelů a tomuto právnímu jednání lze tedy odporovat i podle § 242 insolvenčního zákona, protože v době uzavření předmětné smlouvy byli dlužnici nepochybně známi její věřitelé, byla si vědoma svých závazků a nemožnosti jejich úhrady s ohledem na jejich výši a své majetkové poměry. Uzavřením předmětné smlouvy ve prospěch dcery dlužnice byla naplněna podmínka ustanovení § 242 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy v případě právního jednání ve prospěch osoby blízké se má za to, že dlužníkův úmysl zkrátit uspokojení věřitelů byl této osobě znám. Dalším faktem, ze kterého lze dovozovat úmysl zkrátit uspokojení věřitelů, je zřízení věcného břemene ve prospěch dlužnice a jejího manžela v rámci uzavřené darovací smlouvy v podobě práva na doživotní bezplatné užívání převedených nemovitých věcí, neboť zřízením věcného břemene došlo nepochybně k zásadnímu snížení reálně dosažitelného výtěžku zpeněžení předmětných nemovitých věcí v rámci případného uspokojování věřitelů.

Žalovaná žalobu neuznala, uvedla však, že pokud by přispělo k povaze věci to, že by její matce (dlužnici) bylo schváleno oddlužení, je připravena předmětné nemovitosti vrátit. Nedomnívala se, že byl sledován nepoctivý zámět či zde byla snaha zkrátit uspokojení věřitelů. V případě, že by bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, pak i kdyby předmětné nemovitosti měla dlužnice ve svém držení, nebyly by zahrnuty do majetkové podstaty, nemuselo by to tedy vést k tomu, aby bylo schváleno oddlužení prodejem předmětných nemovitostí. Žalovaná byla přesvědčena, že v insolvenčním řízení je poskytována ochrana dlužníkovi proto, aby se nedostal do situace ztráty bydlení, avšak uplatněním této žaloby se tomu tak stalo. Žalovaná se podáním ze dne 15. června 2015 z účasti na jednání dne 6. srpna 2015 omluvila s tím, že je ve vysokém stupni těhotenství a v době jednání by již měla mít termín porodu. Doložila zmocnění obecného zmocněnce Mgr. Rostislava Kotrče, který se však k jednání nedostavil.

Soud provedl ve věci dokazování, provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 2619, katastrální území Chlumec nad Cidlinou, a darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 10. října 2013, soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem předmětných nemovitostí, tzn. jednotky-bytu č. 73/3 v budově čp. 73 (Kladruby) na parcele č. st. 1789, spoluvlastnického podílu na společných částech domu a parcele č. st. 1789 ve výši 729/3472, jednotky-garáže č. 73/7 v budově čp. 73 (Kladruby) na parcele č. st. 1789 a spoluvlastnického podílu na společných částech domu a parcele č. st. 1789 ve výši 139/3472, v katastrálním území a obci Chlumec nad Cidlinou, okres Hradec Králové, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 2619 u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, a to na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 10. října 2013 s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 11. října 2013. Předmětné nemovitosti žalované darovali její rodiče manželé (bývalí) Jiří a Blažena Provazníkovi.

Z přihlášky ze dne 23. června 2014, která je založena ve spise zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. KSHK 35 INS 31035/2013 jako P-1, soud zjistil, že věřitel AB 5 B. V., soukromá společnost s ručením omezeným, přihlásil pohledávku za dlužnicí ve výši 108.799,07 Kč, která byla splatná dne 21. května 2013. Z přihlášky ze dne 25. června 2014, která je založena ve spise zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. KSHK 35 INS 31035/2013 jako P-2, soud zjistil, že věřitel Česká spořitelna, a. s., přihlásil pohledávku za dlužnicí ve výši 397.921,13 Kč, která byla (zčásti 354.813,80 Kč) splatná dne 18. září a 15. října 2013. Z přihlášky ze dne 3. července 2014, která je založena ve spise zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. KSHK 35 INS 31035/2013 jako P-3, soud zjistil, že věřitel Provident Financial, s. r. o., přihlásil pohledávku za dlužnicí ve výši 43.333,00 Kč, která byla (zčásti 980,00 Kč) splatná dne 30. září a 14. října 2013. Z přihlášky ze dne 8. července 2014, která je založena ve spise zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. KSHK 35 INS 31035/2013 jako P-5, soud zjistil, že věřitel AB 4 B. V., soukromá společnost s ručením omezeným, přihlásil pohledávku za dlužnicí ve výši 185.488,58 Kč, která byla splatná dne 6. května 2013.

Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně:

Podle § 235 insolvenčního zákona jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ), není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 236 insolvenčního zákona není neúčinností právního úkonu dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Podle § 237 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona mají povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. Osoby, které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty, se mohou po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení, jen nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem.

Podle § 239 odst. 1, 3 a 4 insolvenčního zákona může odporovat právním úkonům dlužníka v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

Podle § 242 insolvenčního zákona lze odporovat rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

V řízení bylo prokázáno, že dlužnice Blažena Provazníková darovala předmětné nemovitosti své dceři-žalované, a to darovací smlouvou ze dne 10. října 2013. Účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalované nastaly ke dni 11. října 2013. Dále bylo prokázáno, že dlužnice měla v době darování splatné závazky v celkové výši 650.081,45 Kč, a to ke čtyřem věřitelům-společnostem AB 5 B. V., České spořitelně, Provident Financial a AB 4 B. V. Žalovaná netvrdila, že by si nezjišťovala majetkové poměry své matky (dlužnice), která byla dárkyní spolu s otcem žalované.

Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba na určení neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 10. října 2013 je důvodná. Žaloba byla insolvenčním správcem-žalobcem podána ve lhůtě podle § 242 odst. 3 insolvenčního zákona i podle § 239 odst. 3 insolvenčního zákona. Soud má za to, že v případě dlužnice došlo darováním předmětných nemovitostí k úmyslnému zkrácení uspokojení dlužníkových věřitelů. Dlužnice totiž měla v době darování (10. října 2013) splatné závazky vůči čtyřem věřitelům v celkové výši 650.081,45 Kč. Navíc v podstatě ihned po darování, resp. necelý měsíc, konkrétně 5. listopadu 2013 dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V tomto jednání dlužnice tedy soud spatřuje její úmysl zkrátit uspokojení věřitelů se splatnými pohledávkami velmi zřetelně. Podle § 242 insolvenčního zákona je známost žalované jako dcery dlužnice, která měla z darovací smlouvy prospěch, zákonem presumována. I přesto žalovaná netvrdila ani nedokazovala, že by jako obdarovaná v době darování zjišťovala majetkové poměry dárkyně.

Z těchto důvodů bylo incidenční žalobě v plném rozsahu vyhověno, darovací smlouva ze dne 10. října 2013 byla soudem určena ve smyslu § 235 odst. 2 insolvenčního zákona neúčinnou a zároveň byla žalované uložena povinnost ve smyslu § 237 odst. 1 insolvenčního zákona vydat plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužnice.

O nákladech řízení žalobkyně soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 7 insolvenčního zákona), podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tedy přiznal ve věci zcela úspěšnému žalobci vůči žalované náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v celkové částce 10.389,00 Kč. Tato částka je tvořena odměnou za zastupování advokátem podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 6.200,00 Kč (2 úkony po 3.100,00 Kč), paušální náhradou hotových výdajů po 300,00 Kč za 2 úkony (převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání před soudem dne 6. srpna 2015) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600,00 Kč, náhradou za ztrátu času podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 600,00 Kč (6 započatých půlhodin), cestovným podle zákoníku práce a vyhlášky č. 328/2014 Sb. za jednu cestu z České Třebové do Hradce Králové a zpět (148 km, vozidlem s průměrnou spotřebou benzínu 95 oktanů 12 l/100 km) ve výši 1.186,00 Kč, včetně 21% DPH, celkem 10.389,00 Kč.

Žalované byla podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 10.000,00 Kč (za 2 nemovitosti), neboť žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. n) citovaného zákona od soudního poplatku osvobozen. Výše poplatku je určena podle položky č. 13 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.

V Hradci Králové dne 6. srpna 2015

Mgr. Daniela Kadlečková, v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková