35 ICm 1113/2013
Číslo jednací: 35 ICm 1113/2013-49 ( KSHK 35 INS 28522/2012 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Danielou Kadlečkovou ve věci žalobce České spořitelny, a. s., IČ: 45244782, se sídlem v Praze, Olbrachtova 1929/62, proti žalovanému Ing. Bc. Bohumilu Ježkovi, insolvenčnímu správci dlužníka RGS-Stavební společnost, s. r. o., IČ: 27471748, se sídlem v Lukavici 163, se sídlem správce v Holicích v Čechách, Komenského 220, zastoupenému JUDr. Petrou Huškovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Třešňová 521/44, adresa pro doručování: Okružní 1144, Hradec Králové 3, o určení pořadí přihlášené pohledávky ve výši 1.000.000 Kč,

takto:

I. Určuje se, že nevykonatelná pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 28522/2012, na majetek dlužníka RGS-Stavební společnost, s. r. o., IČ: 27471748, 516 03 Lukavice 163, vyplývající ze smlouvy o poskytnutí bankovní záruky ze dne 26. února 2008, č. 0185316449, ve výši 1.000.000 Kč, je zajištěna zástavním právem k pohledávce z bankovního účtu č. 0 podle smlouvy o zastavení pohledávky z bankovního účtu ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_ZÚ.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. března 2013 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že nevykonatelná pohledávka žalobce označená ve výroku I. tohoto rozsudku, je zajištěna zástavním právem k pohledávce z bankovního účtu č. podle smlouvy o zastavení pohledávky z bankovního účtu ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_ZÚ. Žalobu odůvodnil tím, že usnesením zdejšího soudu ze dne 3. ledna 2013, č. j. KSHK 35 INS 28522/2012-A-9, byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Žalobce jako věřitel přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku podáním ze dne 25. ledna 2013 jako pohledávku č. P-49. Pohledávka byla přihlášena jako podmíněná. Po odeslání došlo ke splnění podmínky a v tomto smyslu byla přihláška upravena na pohledávku nepodmíněnou. Na přezkumném jednání dne 4. března 2013 byla pohledávka co do důvodu a výše v plné výši jako nepodmíněná uznána s tím, že bylo popřeno zajištění pohledávky, a to insolvenčním správcem i dlužníkem s odůvodněním, že zajištění platně nevzniklo. O popření byl žalobce informován vyrozuměním ze dne 5. března 2013, které mu bylo doručeno dne 11. března 2013. Žalobce se domnívá, že popření zajištění se zakládá na nesprávné právní úvaze. Žalobce má za to, že jeho pohledávka je zajištěna platným zástavním právem a že vznik a existence zástavního práva byla již v samotném podání přihlášky pohledávky prokázána dostatečně a určitě. Pohledávka byla žalobcem přihlášena v celkové výši 1.000.000 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí bankovní záruku ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_BZ. Pohledávka byla přihlášena jako zajištěná, a to mj. zástavním právem k majetku dlužníka na základě smlouvy o zastavení pohledávky z bankovního účtu ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_ZÚ. Podle zástavní smlouvy zřídil dlužník ve prospěch žalobce zástavní právo k veškerým peněžitým pohledávkám dlužníka za žalobcem vzniklým ze smlouvy o účtu, a to konkrétně účtu č. zřízeného na základě smlouvy o účtu ze dne 23. února 2005.

Žalovaný neuznal nárok žalobce uplatněný žalobou. Uvedl (kromě rekapitulace dosavadního průběhu insolvenčního řízení a smluvního vztahu žalobce a dlužníka), že v čl. I zástavní smlouvy jsou toliko vymezeny použité pojmy, resp. výrazy např. zajištěná smlouva , kde je pouze specifikace příslušné smlouvy (o poskytnutí bankovní záruky) učiněná číselným označením smlouvy, označením smluvních stran a stanovením maximální výše bankovní záruky nebo zajištěné pohledávky , kde jsou tyto pohledávky specifikovány tak, že se jedná o veškeré peněžité pohledávky, které vznikly nebo vzniknou na základě, z porušení, neplatnosti smlouvy o poskytnutí bankovní záruky nebo její výpovědí kteroukoli ze stran, nebo jejichž vznik je vázaný na splnění podmínky. Žalovaný má za to, že takové vyjádření zajištěných pohledávek je velmi neurčité, neboť zcela chybí určení (omezení) jejich maximální výše. Přitom se ve vymezení pojmu zajištěné pohledávky dále uvádí, že se jedná rovněž o veškeré nároky (i toto určení zajištěné pohledávky žalovaný pokládá za neurčité) ze zástavní smlouvy, zejména o nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. VIII zástavní smlouvy a rovněž, že se zajištěnou pohledávkou rozumí též nárok žalobkyně na smluvní pokutu či náhradu škody v souvislosti se smlouvou o poskytnutí bankovní záruky (i toto určení zajištěné pohledávky žalovaný pokládá za neurčité, když není zřejmé, o jakou smluvní pokutu se jedná-za porušení které konkrétní smluvní povinnosti). V čl. II odst. 2. zástavní smlouvy smluvní strany (tj. žalobce-banka a dlužník-zástavce) sjednaly zástavní právo ve prospěch žalobce k veškerým peněžitým pohledávkám dlužníka za žalobcem, vzniklým na základě smlouvy o účtu (tj. o běžném účtu dlužníka vedeném u žalobce) za účelem zajištění řádného a včasného splnění zajištěných pohledávek s tím, že v odst. 3. citovaného čl. smlouvy bylo současně stanoveno, že zástavou je také pohledávka zástavce na vyplacení peněžitých prostředků v souvislosti s ukončením smlouvy o účtu výpovědí nebo jiným způsobem. . S ohledem na shora uvedené (a odkazem na § 155 odst. 4 občanského zákoníku) proto k důvodu popření zajištění pohledávky žalobce, vedené v insolvenčním řízení pod č. P-49 žalovaný sdělil: při popření zajištění předmětné pohledávky žalovaný vycházel především z § 155 odst. 3 a 4 a § 156 odst. 2 občanského zákoníku a na jejich základě smlouvu o zastavení pohledávky z bankovního účtu dlužníka ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_ZÚ, posoudil jako absolutně neplatnou. Důvod absolutní neplatnosti žalovaný spatřuje v její neurčitosti, a to v tom, že ve smlouvě absentují především limitující kritéria co do časového rozpětí, v němž mohou vznikat zajišťované pohledávky (byl sjednán pouze počátek zajištění) a chybí též specifikace zajišťovaných pohledávek nejen co do jejich titulu, ale především co do jejich výše. V předmětu zástavní smlouvy (čl. II smlouvy) zcela chybí ujednání limitujícího kritéria co do souhrnné výše zajišťovaných pohledávek, jež měly v budoucnu vznikat. Za rozhodující žalovaný považuje to, že schází ujednání limitujících kritérií co do časového rozpětí, v němž mohou zajišťované pohledávky vznikat, neboť v zástavní smlouvě byl sjednán určitým způsobem pouze jeho počátek (čl. III zástavní smlouvy). V dalším zdůvodnění absolutní neplatnosti zástavní smlouvy pro absenci limitujících kritérií co do časového rozpětí, v němž mohou zajišťované pohledávky vznikat, žalovaný odkázal na stanovisko a závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, ze dne 28. května 2008, sp. zn. 29 Odo 423/2006. Dále žalovaný odkázal na stanovisko Ústavního soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. Pl. ÚS 1/96. S ohledem na shora uvedené má žalovaný za to, že především v předmětné zástavní smlouvě, jíž měly být zajišťovány budoucí pohledávky určitého druhu, chybí s ohledem na znění § 155 odst. 4 občanského zákoníku nejen její podstatná obsahová náležitost, totiž určitá doba , v níž budou zajišťované pohledávky vznikat, ale že v zástavní smlouvě zcela chybí též ujednání limitujícího kritéria co do souhrnné výše zajišťovaných pohledávek, jež měly v budoucnu vznikat, stejně jako ujednání, jež určitým způsobem specifikuje předmět plnění, totiž určité ujednání limitujících kritérií co do předmětu plnění. Pro všechny shora uvedené důvody, přičemž přinejmenším z důvodu absence ujednání limitujících kritérií co do časového rozpětí, v němž mohou vznikat zajišťované pohledávky, neboť dle závěrů výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky platí, že jsou-li zástavní smlouvou zajišťovány pohledávky určitého druhu, které mají vznikat zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi v budoucnu, je požadavek § 155 odst. 4 občanského zákoníku, aby šlo o pohledávky, které mají vznikat v určité době, naplněn jen tehdy, je-li v zástavní smlouvě vymezen nejen počátek, nýbrž i konec této doby; jinak je zástavní smlouva neplatná, je podle žalovaného zástavní smlouva, tj. smlouva o zastavení pohledávky z bankovního účtu č. 0185316449_ZÚ absolutně neplatná podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s § 155 odst. 3 a 4 a § 156 občanského zákoníku a zajištění pohledávky žalobce pod č. P-49, žalovaný při přezkumném jednání dne 4. března 2013 popřel po právu. Žalovaný proto navrhl, aby soud vydal rozsudek, kterým by bylo určeno, že nevykonatelná pohledávka žalobce přihlášená pod č. P-49 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 28522/2012 na majetek dlužníka vyplývající ze smlouvy o poskytnutí bankovní záruky ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_BZ, ve výši 1.000.000 Kč, není zajištěna zástavním právem k pohledávkám z bankovního účtu č. 1185858349/0800, podle Smlouvy o zastavení pohledávky z bankovního účtu ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_ZÚ.

Soud provedl ve věci dokazování, provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

Z přihlášky ze dne 25. ledna 2013, která je založena ve spise zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. KSHK 35 INS 28522/2012 jako P-49, soud zjistil, že žalobce přihlásil pohledávku za dlužníkem RGS-Stavební společnost, s. r. o., IČ: 27471748, ve výši celkem 1.000.000 Kč, a to jako zajištěnou (pohledávka je zajištěna i jinak) a podmíněnou. Jako důvod vzniku pohledávky uvedl smlouvu o poskytnutí bankovní záruky ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_BZ, na jejímž základě vystavil dne 26. února 2008 záruku č. 553278/08 ve prospěch společnosti BAK, a. s., IČ: 25289390, se sídlem v Trutnově, Vodní 177, a to k zajištění závazků dlužníka ze smlouvy o dílo č. S-00/520/05/1313 uzavřené dne 21. listopadu 2005 mezi dlužníkem jako zhotovitelem a společností BAK, a. s., jako objednatelem. Žalobce prostřednictvím záruky poskytl této společnosti neodvolatelnou záruku do maximální výše 1.000.000 Kč v záruční době do 31. ledna 2014. Jako důvod zajištění žalobce v přihlášce uvedl smlouvu o zastavení pohledávky z bankovního účtu ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_ZÚ, uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem, v níž bylo zřízeno zástavní právo žalobce k pohledávkám dlužníka za žalobcem ze smlouvy o účtu ze dne 23. února 2005, č. .

Ze sdělení věřitele k pohledávce č. P-49 ze dne 5. února 2013, žádosti o vyplacení zaručené částky ze dne 16. ledna 2013 a bankovní transakční historie ze dne 28. ledna 2013 soud zjistil, že žalobce sdělil, že po přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení došlo ke splnění podmínky (žádost beneficienta o plnění z bankovní záruky) a pohledávka se stala nepodmíněnou, neboť společnost BAK, a. s., IČ: 25289390, vyzvala žalobce dopisem ze dne 16. ledna 2013 k plnění bankovní záruky, konkrétně k zaplacení částky 1.000.000 Kč z důvodu nesplnění povinností dlužníkem ze smlouvy o dílo č. S-00/520/05/1313. Žalobce na základě této žádosti a v souladu s bankovní zárukou vyplatil dne 28. ledna 2013 společnosti BAK, a. s., částku 1.000.000 Kč.

Z vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky ze dne 5. března 2013 soud zjistil, že žalovaný vyrozuměl žalobce o popření zajištění pohledávky označené ve výroku tohoto rozsudku, a to včetně uvedení důvodů.

Ze smlouvy o poskytnutí bankovní záruky ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_BZ, záruky ze dne 26. února 2008, č. 553278/08, a všeobecných podmínek poskytování bankovních záruk právnickým a fyzickým osobám-podnikatelům (retailová klientela) soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout dlužníkovi bankovní záruku do výše 1.000.000 Kč za závazek dlužníka ze smlouvy o dílo ze dne 21. listopadu 2005, č. S-00/520/05/1313, ve znění dodatku č. 1 ze dne 9. srpna 2006 a dodatku č. 2 ze dne 30. června 2007, uzavřené s objednatelem BAK, a. s., IČ: 25289390, jejím předmětem byla stavba bytových domů-20 b. j. Lukavice u Rychnova nad Kněžnou, I. a II. etapa objekt A, B; parcely č. 269/1 a 269/3 (zakázkové číslo objednatele 636201). Dlužník se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobci vše, co žalobce plnil z v souladu se svými povinnostmi vyplývajícími z bankovní záruky. Platnost bankovní záruky byla vymezena do 31. ledna 2014.

Ze smlouvy o zastavení pohledávky z bankovního účtu ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_ZÚ, a ze smlouvy o dílo ze dne 21. listopadu 2005, č. S-00/520/05/1313, soud zjistil, že dlužník jako zástavce zřídil ve prospěch žalobce zástavní právo k veškerým peněžitým pohledávkám dlužníka za žalobcem vzniklým na základě smlouvy o účtu, když zástavou bylo též veškeré příslušenství uvedených pohledávek, zejména úroky a dále pohledávka dlužníka na vyplacení peněžních prostředků v souvislosti s ukončením smlouvy o účtu výpovědí nebo jiným způsobem. Podle smlouvy o zastavení pohledávky z bankovního účtu zajištěná smlouva znamená smlouvu o poskytnutí bankovní záruky č. 0185316449_BZ, kterou žalobce a dlužník uzavřeli dne 26. února 2008, a na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi bankovní záruku za závazek dlužníka vůči společnosti BAK, a. s., IČ: 25289390, do výše 1.000.000 Kč. Zajištěné pohledávky znamenají veškeré peněžité pohledávky žalobce za dlužníkem, které vznikly nebo vzniknou na základě, z porušení, neplatnosti zajištěné smlouvy nebo její výpovědí kteroukoli ze stran, nebo jejichž vznik je vázaný na splnění podmínky. Zajištěné pohledávky znamenají též veškeré nároky žalobce za dlužníkem na základě a v souvislosti se smlouvou, zejména nároky žalobce na zaplacení smluvní pokuty podle čl. VIII smlouvy. Zástavní právo se vztahuje na veškeré příslušenství zajištěných pohledávek, zejména úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním veškerých zajištěných pohledávek. Pro vyloučení pochybností smluvní strany stanovily, že zajištěnými pohledávkami jsou též veškeré nároky žalobce na zaplacení smluvní pokuty či náhradu škody v souvislosti se zajištěnou smlouvou. V případě neplatnosti zajištěné smlouvy se zajištěnou pohledávkou rozumí pohledávka vyplývající z bezdůvodného obohacení dlužníka vzniklého plněním žalobce na základě neplatné zajištěné smlouvy a případný nárok žalobce na náhradu škody. Zástavní právo mělo zaniknout splněním veškerých zajištěných pohledávek a dále dalšími způsoby stanovenými právními předpisy.

Žaloba je důvodná.

Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně:

Podle § 195 insolvenčního zákona o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.

Podle § 198 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle § 155 občanského zákoníku může být zástavním právem zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky. Nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva. Zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky. Zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době. Zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka, nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného.

Podle § 156 odst. 1 a 2 občanského zákoníku zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona. Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje.

Podle § 170 občanského zákoníku zástavní právo zaniká a) zánikem zajištěné pohledávky, b) zánikem zástavy, c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem, d) uplynutím doby, na niž bylo zřízeno, e) složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy, f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem, g) v případech stanovených zvláštními právními předpisy. Promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

V řízení bylo prokázáno, že žalobce přihlásil v insolvenčním řízení nevykonatelnou pohledávku za dlužníkem RGS-Stavební společnost, s. r. o., IČ: 27471748, ve výši celkem 1.000.000 Kč, a to jako zajištěnou (pohledávka je zajištěna i jinak) a podmíněnou. Jako důvod vzniku pohledávky byla uvedena smlouva o poskytnutí bankovní záruky ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_BZ, na jejímž základě žalobce vystavil dne 26. února 2008 záruku č. 553278/08 ve prospěch společnosti BAK, a. s., IČ: 25289390, a to k zajištění závazků dlužníka ze smlouvy o dílo č. S-00/520/05/1313 uzavřené dne 21. listopadu 2005 mezi dlužníkem jako zhotovitelem a společností BAK, a. s., jako objednatelem. Žalobce prostřednictvím záruky poskytl této společnosti neodvolatelnou záruku do maximální výše 1.000.000 Kč v záruční době do 31. ledna 2014. Jako důvod zajištění žalobce v přihlášce uvedl smlouvu o zastavení pohledávky z bankovního účtu ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_ZÚ, uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem, v níž bylo zřízeno zástavní právo žalobce k pohledávkám dlužníka za žalobcem ze smlouvy o účtu ze dne 23. února 2005, č. 0. Po podání přihlášky žalobce podáním ze dne 5. února 2013 sdělil, že došlo ke splnění podmínky-vyplacení částky 1.000.000 Kč společnosti BAK, a. s., z důvodu nesplnění povinností dlužníkem ze smlouvy o dílo. Přihlášená pohledávka se tedy stala pohledávkou nepodmíněnou. Žalovaný při přezkumném jednání zajištění pohledávky popřel.

Žalobce jako věřitel nevykonatelné pohledávky podal podle § 198 insolvenčního zákona v zákonné lhůtě žalobu na určení pořadí přihlášené pohledávky, v níž uvedl skutečnosti jako v přihlášce. Soud má za to, že ve smlouvě o zastavení pohledávky z bankovního účtu ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_ZÚ, a taktéž ve smlouvě o zastavení pohledávky z bankovního účtu ze dne 26. února 2008, č. 0185316449_ZÚ, byly pohledávky zajištěné zástavním právem dostatečně a určitě vymezeny co do výše (s odkazem na poskytnutou bankovní záruku ve výši 1.000.000 Kč) i časového rozpětí vzniku i zániku (splněním veškerých zajištěných pohledávek a dále dalšími způsoby stanovenými právními předpisy) zástavního práva. Zároveň nešlo o pohledávky, které by vznikaly v budoucnu ve smyslu § 155 odst. 4 občanského zákoníku. Zástavní smlouva byla mezi žalobcem a dlužníkem uzavřena zcela v souladu s § 156 odst. 1 a 2 občanského zákoníku jako smlouva písemná, řádně obsahovala označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťovala. Soud neshledal ani žalovaným namítaný důvod absolutní neplatnosti zástavní smlouvy ve smyslu § 39 občanského zákoníku, tedy neshledal neplatnost právního úkonu-zástavní smlouvy, že by svým obsahem nebo účelem odporovala zákonu nebo jej obcházela anebo se příčila dobrým mravům. Z těchto důvodů soud uzavřel, že pohledávka žalobce označená ve výroku I. tohoto rozsudku je pohledávkou zajištěnou, jak bylo rozhodnuto ve výroku tohoto rozsudku.

O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle § 202 odst. 1 věta první insolvenčního zákona, podle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalobce byl sice v tomto řízení úspěšný a měl by právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, avšak v tomto případě se použije shora citované ustanovení insolvenčního zákona, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Hradci Králové dne 5. srpna 2013

Mgr. Daniela Kadlečková,v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marie Bažantová