34 ICm 991/2012
Jednací číslo: 34 ICm 991/2012-44 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 34 INS 366/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce FORSET COLLECT LIMITED, registrační číslo HE 265667, se sídlem Agiou Nikolaou 67-69, Egkomi P.C. 2408, Nicosia, Kyperská republika, zastoupeného JUDr. Terezou Novobílskou, advokátkou se sídlem Haštalská 27, 110 00, Praha 1, proti žalovanému Horizont ISPL v.o.s., se sídlem Bohumínská 788/61, Ostrava-Slezská Ostrava, PSČ 710 00, IČ: 28599373, insolvenčnímu správci dlužníka Milana Košarišťana, nar. 07.09.1986, bytem Výškovická 483/172, 700 30 Ostrava-Výškovice, zastoupenému Mgr. Gabrielou Kaprálkovou, advokátkou se sídlem Občanská 18, 710 00, Ostrava-Slezská Ostrava, o určení pravosti popřených pohledávek

takto:

I. U r č u j e s e , že žalobce má za dlužníkem Milanem Košarišťanem, nar. 07.09.1986 pohledávku č. 2 ve výši 14.500,-Kč, uplatněnou přihláškou P2 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod spisovou značkou KSOS 34 INS 366/2012.

II. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Milanem Košarišťanem, nar. 07.09.1986 pohledávku č. 3 ve výši 9.100,-Kč, uplatněnou přihláškou P2 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod spisovou značkou KSOS 34 INS 366/2012, se zamítá.

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 30.03.2012 se žalobce domáhal určení, že pohledávka č. 2 žalobce ve výši 14.500,-Kč a pohledávka č. 3 žalobce ve výši 9.100,-Kč, které byly přihlášeny do insolvenčního řízení dlužníka Milana Košarišťana vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod spisovou značkou KSOS 34 INS 366/2012, je po právu. Žalobu odůvodnil tím, že dne 06.01.2012 bylo u Krajského soudu v Ostravě zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Milana Košarišťana vedené pod sp. zn. KSOS 34 INS 366/2012. Žalobce přihláškou ze dne 14.02.2012 do insolvenčního řízení včas přihlásil své pohledávky za dlužníkem v celkové výši 43.683,40 Kč. Vyrozuměním ze dne 21.03.2012 insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření nevykonatelných pohledávek č. 2 a č. 3 při přezkumném jednání konaném dne 20.03.2012 insolvenčním správcem i dlužníkem, přičemž popření pravosti pohledávek žalobce odůvodnil tím, že náklady právního zastoupení se týkají rozhodčího nálezu a rozhodčí doložku považuje insolvenční správce za neplatnou z toho důvodu, že dle čl. 3 směrnice č. 93/13/ES a v souladu s nálezem II. ÚS 2164/10 zbavuje spotřebitele práva použít opravný prostředek, dále rozhodčí doložka neobsahuje transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce a výběr rozhodce byl v tomto případě ponechán na vůli jedné strany, konkrétně žalobce. Pohledávku č. 2 ve výši 14.500,-Kč přihlásil žalobce jako věřitel na základě rozhodčího nálezu č.j. 30485/2011 vydaným dne 07.03.2011 rozhodcem Bc. Petrem Valentou. Pohledávku č. 3 ve výši 9.100,-Kč přihlásil žalobce na základě usnesení o nařízení exekuce č.j. 52 EXE 11234/2011-18 ze dne 08.04.2011 a exekučního příkazu č.j. 124 EX 5024/11-13 ze dne 08.11.2011. U popření pohledávky č. 2 má žalobce za to, že insolvenčnímu správci nepřináleží hodnotit platnost rozhodčí doložky, neboť tuto otázku může posuzovat pouze soud v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu pro některý z důvodů uvedených v zákoně č. 216/1994 Sb. U popření pohledávky č. 3 má žalobce za to, že popření není adekvátně odůvodněno, když tato pohledávka nebyla přihlášena na základě rozhodčího nálezu, jak se insolvenční správce mylně domnívá, ale na základě usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu, což jsou rozhodnutí vydávaná mimo rozhodčí řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že rozhodčí nález č.j. 30485/2011 ze dne 07.03.2011 byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, která byla obsažena v textu smlouvy o úvěru č. 1034126, která je svou povahou spotřebitelskou

ICM R

smlouvou, na kterou se tak vztahují mj. ustanovení § 52 až § 57 občanského zákoníku. Rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc anebo konkrétní způsob jeho určení, přičemž výběr rozhodce byl ponechán na vůli pouze jedné strany, a to žalobce. Vzhledem k formulářovému typu smlouvy o úvěru lze dovodit, že okruh rozhodců, mezi kterými volil žalobce, je tvořen takovými rozhodci, se kterými žalobce dlouhodobě spolupracuje. Ze znění rozhodčí doložky také vyplývá, že rozhodčí řízení je jednoinstanční. Z těchto důvodů žalovaný popřel pravost pohledávek č. 2 a č. 3 a také žalobcem deklarovanou vykonatelnost těchto pohledávek. Dále žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu II. ÚS 2164/10 ze dne 01.11.2011. Předmětný rozhodčí nález tak nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky, je nicotným rozhodnutím a žalobci tak nelze přiznat náhradu nákladů rozhodčího řízení. Pohledávka č. 3 byla žalobcem přihlášena jako náklady exekučního řízení, přičemž exekuce byla prováděna na základě nicotného rozhodčího nálezu shora citovaného. V návaznosti na důvody popření pohledávky č. 2 tak byla popřena i tato pohledávka, když se jedná o pohledávku nevykonatelnou a nicotné rozhodnutí nemůže být exekučním titulem. Navíc ani v případě řádného vykonatelného rozhodnutí by v daném případě žalobci nárok na náhradu exekučního řízení nevznikl, neboť tyto mu dosud nebyly přiznány exekučním příkazem k úhradě nákladů exekučního řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není- li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, který předem omluvil svou neúčast na jednání.

Obsahem spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 34 INS 366/2012 soud zjistil a vzal za prokázáno, že:

-usnesením ze dne 20.01.2012, sp. zn. sp.zn. KSOS 34 INS 366/2012-A5 byl zjištěn úpadek dlužníka Milana Košarišťana, nar. 07.09.1986, insolvenčním správcem byl ustanoven Horizont ISPL v.o.s., se sídlem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava- Slezská Ostrava, IČ: 28599373 a soud povolil řešení úpadku oddlužením,

-usnesením ze dne 28.03.2012 sp.zn. KSOS 34 INS 366/2012-B5 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře,

-přihláškou pohledávky doručenou insolvenčnímu soudu dne 08.02.2012 evidovanou pod č. P2, přihlásil žalobce pohledávky v celkové výši 45.683,40 Kč, tj.: pohledávku č. 1 ve výši 22.083,40 Kč dle směnky a směnečného platebního rozkazu ze dne 21.12.2011, č.j. 17 Cm 573/2011-18, sestávající z jistiny ve výši 11.109,40 Kč a příslušenství ve výši 10.974,-Kč; vykonatelnou a nezajištěnou pohledávku č. 2 na základě rozhodčího nálezu ze dne 07.03.2011, č.j 30485/2011 ve výši 14.500,-Kč se splatností od 12.03.2011, která představuje náklady právního zastoupení a vykonatelnou a nezajištěnou pohledávku č. 3 na základě usnesení o nařízení exekuce ze dne 08.04.2011, č.j. 52 EXE 11234/2011-18 a exekučního příkazu ze dne

ICM R

08.11.2011, č.j. 124 EX 5024/11-13 ve výši 9.100,-Kč se splatností od 08.11.2011, která představuje náklady právního zastoupení;

-u přezkumného jednání dne 20.03.2012 dlužník pohledávky žalobce č. 1-3 uznal v celém rozsahu a insolvenční správce uznal zcela pohledávku č. 1 ve výši 22.083,40 Kč a zcela popřel pravost a vykonatelnost pohledávky č. 2 ve výši 14.500,-Kč a pravost a vykonatelnost pohledávky č. 3 ve výši 9.100,-Kč z důvodů, že náklady právního zastoupení se týkají rozhodčího řízení, avšak rozhodčí doložka je neplatná, neboť dle čl. 3 směrnice 93/13/ES a v souladu s nálezem Ústavního soudu II. ÚS 2164/2010 zbavuje spotřebitele práva použít opravný prostředek, dále neobsahuje transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce a výběr osoby rozhodce byl ponechán na vůli jedné strany, konkrétně žalobce;

-výzvou ze dne 21.03.2012 žalovaný vyrozuměl žalobce o popření pohledávek žalobce č. 2 a č. 3 a poučil ho o právu uplatnit popřenou pohledávku u soudu; vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 23.03.2012,

-insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

V daném případě žalobce sice přihlásil pohledávku č. 2 ve výši 14.500,-Kč a pohledávku č. 3 ve výši 9.100,-Kč přihláškou P2 jako vykonatelnou, avšak insolvenční správce je takto neposoudil, neboť dospěl k závěru o neplatnosti rozhodčí doložky. Soud tedy uzavírá, že s ohledem na výsledek přezkumného jednání to byl žalobce, na kterém bylo, aby podal žalobu podle ust. § 198 odst. 1 IZ, což také učinil. Žaloba byla ve smyslu § 198 odst. 1 IZ podána oprávněnou osobou a včas, tj. ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání a směřuje v souladu s citovaným ustanovením proti popírajícímu insolvenčnímu správci.

Ve vztahu k pohledávce č. 2 žalobce soud dále provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

-ze smlouvy o úvěru č. 103426 ze dne 14.01.2011, že dlužník Milan Košarišťan, označený rodným číslem a bydlištěm, uzavřel s věřitelem Euro Benefit, a.s., IČ: 25120514 smlouvu o úvěru ve výši 4.950,-Kč, přičemž dlužník se zavázal tento úvěr zaplatit ve 12 měsíčních splátkách po 546,-Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 20.01.2011; úrok byl sjednán ve výši 55 % ročně a RPSN činí 71,57 %; podle bodu II/5 smlouvy veškeré spory vznikající z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, s výjimkou sporů vyplývajících ze směnek poskytnutých k zajištění pohledávek věřitele z této smlouvy, budou řešeny vždy jedním rozhodcem, a to buď a) u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel, přičemž jediný rozhodce bude jmenován předsedou Rozhodčího soudu, anebo b) jedním z níže uvedených rozhodců, mezi nimiž si zvolí žalobce: 1. Mgr. Lenka Kolačkovská, 2. JUDr. Milan Kutnar, 3. Bc. Petr Valenta; v případě varianty b) se účastníci dohodli na procesních pravidlech vedení rozhodčího řízení, zejm. na tom, že rozhodce vyzve žalovanou stranu k vyjádření ve lhůtě 7 dnů s tím, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít rozhodce za to, že žalobní tvrzení jsou nesporná a žalobní nárok uznává;

ICM R

rozhodčí řízení je jedno instanční, rozhodce může rozhodnout věc bez ústního jednání; odměna rozhodce činí 4.900,-Kč, tuto zaplatí na začátku sporu žalobce;

-z rozhodčího nálezu ze dne 07.03.2011, sp. zn. 30485/2011, že rozhodce Bc. Petr Valenta, jehož pravomoc byla založena rozhodčí doložkou, která je součástí smlouvy o úvěru č. 103426 ze dne 14.01.2011, v právní věci žalobce FORSET COLLECT LIMITED proti žalovanému Milanu Košarišťanovi, rozhodl tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobci pohledávku ve výši 6.109,40 Kč a náklady rozhodčího řízení zahrnující rozhodčí poplatek ve výši 4.900,-Kč a náklady na právní zastoupení žalobce ve výši 9.600,-Kč, to vše do tří dnů od nabytí právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález je opatřený doložkou právní moci 08.03.2011 a vykonatelnosti 12.03.2011.

V daném případě bylo o pohledávce č. 2 žalobce rozhodnuto rozhodčím nálezem. U pohledávek přisouzených v rozhodčím řízení je přitom zásadní, zda byl rozhodčí nález vydán rozhodcem (rozhodčím soudem), který byl oprávněn spor rozhodnout. Pokud byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který měl pravomoc spor rozhodnout, opírá se přihlášená pohledávka o vykonatelný titul. Pro účely určovacího sporu se pak jedná o vykonatelnou pohledávku a důvody jejího popření jsou limitovány úpravou § 199 odst. 2 IZ. Soud předně považuje za prokázáno, že v úvěrové smlouvě vystupoval dlužník v pozici spotřebitele (je zde označen rodným číslem a bydlištěm) a smlouva obsahuje údaj o RPSN, který je charakteristický pro spotřebitelské úvěry. Oproti tomu původní věřitel-EURO Benefit, a.s. je podnikatel, který v rámci svého živnostenského oprávnění poskytuje úvěry. Jedná se tak o vztah mezi dodavatelem a spotřebitelem ve smyslu § 52 odst. 2 občanského zákoníku. V prvé řadě soud konstatuje, že spory ze spotřebitelských smluv (včetně smluv o úvěru mezi podnikatelem a spotřebitelem) lze rozhodovat v rozhodčím řízení. Otázka arbitrovatelnosti sporů ze spotřebitelských smluv již byla opakovaně pozitivně řešena v judikatuře (viz rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11.05.2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, ústavní nález ze dne 05.10.2011, sp.zn. II. ÚS 3057/10 a ústavní nález ze dne 05.10.2011 sp.zn. II. ÚS 2164/10).

Uzavřením smlouvy o úvěru č. 103426 ze dne 14.01.2011 a uzavřením rozhodčí doložky k této smlouvě v rámci smluvních ujednání byla založena pravomoc rozhodce Bc. Petra Valenty, který svou funkci přijal a který vydal předmětný rozhodčí nález, o který žalobce opírá svou vykonatelnou pohledávku. Rozhodce Bc. Petr Valenta byl v rozhodčí doložce výslovně a transparentně určen smluvními stranami jako jeden ze tří možných rozhodců, přičemž skutečnost, že výběr ze tří výslovně jmenovaných rozhodců provádí žalobce, není netransparentní, neboť v pozici žalobce v rozhodčím řízení může být kterákoli ze smluvních stran. Soud proto dospěl k závěru o tom, že rozhodce Bc. Petr Valenta vydal předmětný rozhodčí nález v rámci své pravomoci a tento titul je pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu ve smyslu ust. § 199 odst. 2 IZ. Pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 14.500,-Kč je pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, které má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Žalobce prokázal svůj nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem ze dne 07.03.2011, sp. zn. 30485/2011, který vydal rozhodce Bc. Petr Valenta v rámci své pravomoci, která byla založena rozhodčí

ICM R doložkou, která je součástí smlouvy o úvěru č. 103426 ze dne 14.01.2011. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je v této části důvodná a určil, že žalobce má za dlužníkem pohledávku č. 2 ve výši 14.500,-Kč, uplatněnou přihláškou P2 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod spisovou značkou KSOS 34 INS 366/2012.

Ve vztahu k pohledávce č. 3 žalobce soud dále provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

-z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 08.04.2011, č.j 52 EXE 11234/2011-18, že v exekuční věci oprávněného FORSET COLLECT LIMITED, se sídlem Agiou Nikolaou 67-69, 2408, Nicosia, Kyperská republika proti povinnému Milanu Košarišťanovi soud nařídil podle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Bc. Petrem Valentou č.j. 3045/2011 k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 6.109,40 Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 14.500,-Kč a nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného a provedením této exekuce pověřil JUDr. Ondřeje Mareše-soudního exekutora, Exekutorský úřad Litoměřice;

-z exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, Exekutorský úřad Litoměřice ze dne 08.11.2011, č.j. 124 EX 5024/11-13, že v exekuční věci oprávněného FORSET COLLECT LIMITED, se sídlem Agiou Nikolaou 67-69, 2408, Nicosia, Kyperská republika proti povinnému Milanu Košarišťanovi rozhodl o provedení exekuce srážkou ze mzdy povinného, přičemž výše vymáhané pohledávky činila ke dni vydání tohoto exekučního příkazu celkem 39.273,40 Kč (z toho jistina 6.109,40 Kč, náklady právního zastoupení 9.100,-Kč, náklady předchozího řízení 14.500,-Kč, odměna exekutora 4.470,-Kč, náhrada hotových výdajů 3.500,-Kč a DPH 1.594,-Kč), přičemž tato částka není konečná a její přesná výše bude vyčíslena v příkaze k úhradě nákladů.

Podle § 87 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád ) oprávněný má nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen náklady oprávněného ). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný.

Podle § 87 odst. 4 exekučního řádu náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle § 88 exekučního řádu náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému (odst. 1). Příkaz k úhradě nákladů exekuce obsahuje mj. stanovení povinnosti k náhradě nákladů, včetně jejich vyčíslení a odůvodnění (odst. 2 písm. f).

Ze shora citovaných ustanovení exekučního řádu vyplývá, že příkaz k úhradě nákladů exekuce je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vymáhá v exekučním řízení, v němž byl vydán, přičemž způsob provedení exekuce je stanoven

ICM R v exekučním příkazu a tedy exekuční příkaz (ani ve spojení s usnesením o nařízení exekuce) exekučním titulem není. Náklady oprávněného spočívající v nákladech na právní zastoupení jsou pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, které má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu (viz také rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 238/2007 ze dne 27.09.2007). Žalobce svůj nárok opřel nikoli o pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce (takový důvod vzniku pohledávky netvrdil a ani neprokazoval), nýbrž toliko o usnesení o nařízení exekuce ve spojení s exekučním příkazem (obě rozhodnutí navíc předložil bez doložky právní moci), které však nejsou exekučními tituly a na jejich základě nevzniká oprávněnému nárok na náhradu nákladů řízení-v tomto případě na náhradu nákladů oprávněného ve výši 9.100,-Kč, které představují odměnu za právní zastoupení oprávněného. Popření pohledávky žalobce č. 3 ve výši 9.100,-Kč ze strany žalovaného insolvenčního správce tak bylo důvodné, a soud proto v této části žalobu na určení pravosti této pohledávky jako nedůvodnou zamítl.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f) IZ.

Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle § 202 odst. 1 věta první IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Každý z účastníků měl v řízení toliko částečný úspěch, přičemž převažující úspěch byl na straně žalobce. Ohledně náhrady náklady řízení tak soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 202 odst. 1 věta první IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení.

V Ostravě dne 02.10.2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v.r. Miroslava Musálková samosoudkyně

ICM R