34 ICm 741/2011
Číslo jednací: 34 ICm 741/2011-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ladislavem Olšarem ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO: 618 60 069, Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Mgr. Bohdana Šocová, se sídlem Palackého 641/11, 772 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka Libor anonymizovano , anonymizovano , Kozinova 630, 783 91 Uničov, o určení pravosti a výše pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce (označená v přihlášce žalobce jako pohledávka č. 1) ve výši 24.174,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Liborem anonymizovano , která byla na přezkumném jednání popřena, byla do isnolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOS 34 INS 16205/2010 přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, se co do částky 16.825,-Kč zamítá.

II. Určuje se, že pohledávka žalobce (označená v přihlášce žalobce jako pohledávka č. 1) ve výši 7.349,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Liborem anonymizovano , která byla na přezkumném jednání popřena, byla do isnolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOS 34 INS 16205/2010 přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná.

III. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 25.3.2011 podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále také jen soud ) 28.3.2011 domáhal se žalobce určení, že pohledávka žalobce (označená v přihlášce žalobce jako pohledávka č. 1) ve výši 24.174,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Liborem anonymizovano , která byla na přezkumném jednání popřena, byla do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOS 34 INS 16205/2010 přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná.

Žalobce žalobu odůvodnil následujícími skutečnostmi:

-Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 34 INS 16205/2010-A4, ze dne 7.1.2011 byl zjištěn úpadek Libora Vašíčka a jako způsob řešení úpadku bylo povoleno oddlužení.

-Žalobce svojí přihláškou ze dne 28.1.2011 (včetně doplnění přihlášky ze dne 18.2.2011) přihlásil u nadepsaného soudu do insolvenčního řízení svojí pohledávku za dlužníkem v celkové výši 24.174,-Kč. Jednalo se o pohledávku na zaplacení nedoplatku směnečné sumy u zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru 9100319617 ve výši 24.171,-Kč (včetně směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení).

-Při přezkumném jednání konaném dne 1.3.2011 došlo k tomu, že pohledávka žalobce byla insolvenčním správcem zcela popřena. Přípisem žalovaného ze dne 10.3.2011 doručeným žalobci 11.3.2011 byl žalobce ze strany žalovaného vyrozuměn o výsledku přezkumného jednání a informován o možnosti podat incidenční žalobu.

-Na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100319617 ze dne 14.10.2009 byl dlužníkovi poskytnut úvěr o celkové výši 29.076,-Kč. Dlužník se zavázal žalobci poskytnutý úvěr vrátit ve 12 měsíčních splátkách po 2.423,-Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2009.Dále se dlužník zavázal žalobci zaplatit smluvní odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 4.076,-Kč, která představuje veškeré náklady na splácení úvěru za 12 měsíců splácení. Tato smluvní odměna byla v souladu s článkem 10.1 Smluvních ujednání smlouvy o úvěru započtena oproti nároku dlužníka na vyplacení úvěru 29.076,-Kč. Vzniklý rozdíl ve výši 25.000,-Kč byl dlužníkovi vyplacen na účet sjednaný v bodě II. smlouvy o revolvingovém úvěru. Dlužník však žalobci uhradil pouze 9 splátek úvěru, poté se splácením zcela přestal. Naposled uhradil věřiteli celou splátku za červenec 2010. Dle č. 13.4 Smluvních ujednání tak vzhledem k prodlení dlužníka se dvěma splátkami (navíc více jak 30 dní po splatnosti) došlo k zesplavnění celého dluhu. Dlužníku ke dni zahájení insolvenčního řízení zbývalo na předmětnou pohledávku doplatit 7.269,-Kč (tj. 3 splátky po 2.423,-Kč).

-Podle článku 13.1 Smluvních ujednání byl dlužník povinen v případě prodlení s úhradou splátky úvěru: a) o více jak 15 dní po termínu splatnosti zaplatit věřiteli smluvní pokuty ve výši 8% z dlužné splátky; b) o více jak 30 dní po termínu splatnosti zaplatit věřiteli smluvní pokuty ve výši 13% z dlužné splátky. Žalobce tyto smluvní pokuty vyúčtoval fakturami ve výši celkem 1.016,-Kč.

-Podle článku 13.4. Smluvních ujednání vzhledem k prodlení dlužníka s více než dvěma splátkami, navíc více jak 30 dní po splatnosti, vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 50% z nominální hodnoty úvěru, tj. celkem 14.538,-Kč.

-K zajištění svých shora uvedených závazků vystavil dlužník vlastní blankosměnku na řad žalobce. V souladu se smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru pak žalobce při prodlení dlužníka s hrazením ze závazků ze smlouvy o revolvingovém úvěru do této směnky vyplnil jako směnečnou sumu své shora uvedené pohledávky ( k datu vyplnění směnky činila výše směnečné sumy částku 22.823,-Kč a tato pohledávka na zaplacení směnečné sumy byla žalobcem přihlášena do insolvenčního řízení včetně souvisejícího směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení).Přihlášená pohledávka (směnečná suma bez směnečného úroku a náklady rozhodčího řízení) tedy činí celkem 22.823,-Kč (tj. 7.269,-Kč + 1.016,-Kč + 14.538,-Kč)

-S ohledem na dlouhodobé prodlení dlužníka s hrazením jeho závazku, uplatnil žalobce předmětnou směnku v rozhodčím řízení (dle rozhodčí doložky uzavřené v rámci předmětné smlouvy o úvěru). Rozhodce JUDr. Martin Týle na základě této směnky následně vydal rozhodčí nález č.j. 101 Rozh 3996/2010-8 ze dne 17.1.2011, kterým byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit směnečný peníz ve výši 22.823,-Kč spolu s 6% úrokem z prodlení od 1.11.2010 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 22.1.2011 a vykonatelnosti dne 26.1.2011. Předmětná pohledávka žalobce za dlužníkem je tak v plném rozsahu pohledávkou vykonatelnou.

-Jako příslušenství pohledávky proto žalobce přihlásil odpovídající směnečné úroky ve výši 251,-Kč a dále náklady rozhodčího řízení přiznané rozhodčím nálezem ve výši 1.100,-Kč.

-Smlouva o úvěru je dle žalobce platná a obsahuje veškeré zákonem vyžadované náležitosti. Žalobce nesouhlasí s právním názorem žalovaného, že sjednaná rozhodčí doložka se nevztahuje na rozhodování sporů ze směnek rozhodčí doložka je obsažena v článku 18 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru. Zajišťovací směnka byla ze strany dlužníka vystavena na základě článku 6 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru.

-Žalobce doplnil, že u vykonatelné pohledávky jsou relevantní důvody pro popření pouze skutečnosti uvedené v § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, nikoli však jiné právní hodnocení věci, než jak bylo provedeno v exekučním titulu (rozhodčím nálezu). Žalovaná v rámci svého popření žádné relevantní důvody dle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona neuvedla. Tvrzená neplatnost ujednání o 50% smluvní pokutě, je právě jednáním z případů odlišného právního posouzení věci, které není řádným důvodem pro popřední vykonatelné pohledávky.

-S ohledem na výše uvedené uvádí žalobce pouze nad rámec této žaloby, že s argumentací žalovaného nesouhlasí ani po věcné stránce. Sjednaná 50% smluvní pokuta je zcela v souladu se zákonem a s dobrými mravy. Výše této smluvní pokuty odpovídá hodnotě a významu povinnosti zajištěné smluvní pokutou, tedy povinnosti dlužníka hradit splátky úvěru. Povinnost dlužníka hradit splátky úvěru představuje prakticky jedinou jeho povinnost dle uzavřené smlouvy o úvěru, přesto se dlužník ocitl ve velmi výrazném prodlení s plněním této povinnosti.

-Výše smluvní pokuty odpovídá skutečnosti, že úvěr byl poskytnut prakticky bez jakéhokoli zajištění (např. ve formě zástavního práva) a poskytnutí tohoto úvěru bylo tedy pro žalobce poměrně rizikové. Výše smluvní pokuty odpovídá i škodě, která na straně žalobce vznikla v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka s hrazením splátek úvěru. Dlužník se v souladu se zásadou autonomie vůle rozhodl uzavřít s žalobcem takovouto úvěrovou smlouvu, a to za podmínek v ní uvedených, ačkoli, pokud by nesouhlasil se smluvními podmínkami žalobce, se mohl rozhodnout tak, že smlouvu neuzavře a o poskytnutí úvěru požádá jinou osobu.

-Dle názoru žalobce je právo na zaplacení smluvních pokut 8% resp. 13% z dlužných splátek v celkové výši 1.016,-Kč jednoznačně prokázáno předloženými listinami. Žalobce proto nesouhlasí s názorem žalovaného o tom, že by žalobce právo na zaplacení těchto smluvních pokut nedoložil.

Ze všech uváděných důvodů v žalobě má žalobce zato, že jeho přihlášený nárok přihláškou pohledávky P6 je důvodný a přihlášený po právu v insolvenčním řízení dlužníka Libora Vašíčka.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil přípisem z 11.1.2012 došlým soudu dne 11.1.2012 tak, že navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Svou obranu proti žalobě žalovaný popřel následujícími skutečnostmi:

-Důvodem popření je nedoložení originálu směnky, kdy směnečnou pohledávku nelze vzhledem k charakteru směnečných pohledávek bez předložení originálu směnky uznat, neboť není doložena ani existence pohledávky ani aktivní legitimace věřitele k podání přihlášky. Rozhodčí nález nelegitimuje věřitele k přihlášení směnečných nároků.

-Ohledně žalobcova tvrzení, že jde o pohledávku vykonatelnou, na základě rozhodčího nálezu JUDr. Martina Týleho č.j. 101 Rozh 3996/2010-8 z 17.1.2011 žalovaná odkazuje na dnes již konstantní judikaturu v této věci, potvrzenou sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky č.j. 31 Cdo 1945/2010, podle kterého je rozhodčí doložka v úvěrové smlouvě neplatná. Pro absolutní neplatnost rozhodčí doložky není dána pravomoc rozhodce spor rozhodovat a z tohoto důvodu se tedy nejedná o vykonatelnou pohledávku.

-Pro neplatnost rozhodčí doložky nelze uznat žádné z procesních nároků, které byly založeny tímto rozhodčím nálezem, tj. náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč.

-Pro případ, že dlužník doloží originál směnky činí správce eventuální popěrný úkon a vznáší následující kauzální námitky: Vyplanění směnky v rozporu s hmotným právem-směnka zajišťovací vzhledem ke kauze-smlouva o revolvingovém úvěru. Neplatnost sjednané smluvní pokuty pro rozpor s § 55 a 56 OZ, a § 39 OZ-rozpor s dobrými mravy § 3 OZ vícenásobné zajištění smluvními pokutami pro porušení téže povinnosti platit řádně, smluvní pokuta 50 % se vypočítává jako 50 % z částky, kterou dlužník nikdy neobdržel. Dlužné splátky činí 7.269,-Kč, smluvní pokuta 14.538,-Kč je dvojnásobek dluhu ze splátek. Nárok na smluvní pokutu dle penalizačních faktur 1.016,-Kč věřitel nijak nedoložil. Z těchto důvodů nelze přiznat ani směnečný úrok. V této věci není založena pravomoc rozhodce rozhodovat spory v rozhodčím řízení. Správce popírá 16.905,-Kč, uznává 7.269,-Kč.

-Co se týče odměny za poskytnutí úvěru, odkazuje žalovaný na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 76 ICm 876/2010, 103 VSPH 84/2011-106 z 7.9.2011, podle kterého smluvní úprava v dané věci vykazuje řadu ujednání, která jednoznačně poškozují klienta. Jedním z nich je ujednání o výši smluvní odměny, která převyšuje částku, kterou klient z úvěru obdrží. Protože jde o smluvní vztah se spotřebitelem, uplatní se ustanovení § 262 odst. 4 obch. Zákoníku, podle kterého mají být mj. u smlouvy o úvěru použita ustanovení směřují k ochraně spotřebitele, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není s podnikatelem.

-Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zákoníku, nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran. Úvěrová smlouva obsahuje ujednání, která se tomuto požadavku příčí. Smlouva je v důsledku právních konstrukcí jednotlivých ujednání pro spotřebitelské smlouvy naprosto nevhodných, zcela nesrozumitelná osobě bez právního vzdělání a jistého ekonomického přehledu.

-Smlouva o úvěru je tedy dle žalovaného neplatná podle § 39 obč. zákoníku pro rozpor se zákonem a rovněž pro rozpor s dobrými mravy.

Po provedeném dokazování vycházeje z důkazů předložených, označených či navržených účastníky řízení dle § 120 odst.1,3 zákona č. 99/1963, ve znění pozdějších předpisů, občanského soudního řádu ( dále také jen OSŘ ) a po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žalobců nárok je za stávající důkazní situace nedůvodný.

Soud dospěl po provedeném dokazování k prokázanému skutkovému stavu, že:

Přihláškou pohledávky věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. č. P6, ve znění doplnění věřitel přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka Libor anonymizovano vedeném soudem pod sp. zn. 34 INS 16205/2010 přihlášku pohledávky v celkové výši 24.174,--Kč. Pohledávku přihlásil z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100319617, sestávající ze směnečného úroku 251,--Kč, směnečného dluhu 22.823,--Kč a nákladů rozhodčího řízení 1.100,--Kč.

Na přezkumném jednání konaném 1.3.2011 byla pohledávka P6 žalovaným jako insolvenčním správcem zcela popřena. Důvodem popření insolvenční správce uvedl nedoložení originálu směnky, kdy směnečnou pohledávku nelze vzhledem k charakteru směnečných pohledávek bez předložení originálu směnky uznat, neboť není doložena ani existence pohledávky ani aktivní legitimace věřitele k podání přihlášky. Rozhodčí nález JUDr. Martina Týleho č.j. 101 Rozh 3996/2010-8 z 17.1.2011 nelegitimuje věřitele k přihlášení směnečných nároků a je dle názoru insolvenčního správce neplatný, a to s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky č.j. 31 Cdo 1945/2010 pro absolutní neplatnost rozhodčí. Pro neplatnost rozhodčí doložky nelze uznat žádné z procesních nároků, které byly založeny tímto rozhodčím nálezem, tj. náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč. Pro případ, že dlužník doloží originál směnky učinil správce eventuální popěrný úkon a vznesl kauzální námitky: Vyplnění směnky v rozporu s hmotným právem-směnka zajišťovací vzhledem ke kauze-smlouva o revolvingovém úvěru. Neplatnost sjednané smluvní pokuty pro rozpor s § 55 a 56 OZ, a § 39 OZ-rozpor s dobrými mravy § 3 OZ vícenásobné zajištění smluvními pokutami pro porušení téže povinnosti platit řádně, smluvní pokuta 50 % se vypočítává jako 50 % z částky, kterou dlužník nikdy neobdržel. Dlužné splátky činí 7.269,-Kč, smluvní pokuta 14.538,-Kč je dvojnásobek dluhu ze splátek. Nárok na smluvní pokutu dle penalizačních faktur 1.016,-Kč věřitel nijak nedoložil a z těchto důvodů nelze přiznat ani směnečný úrok.

Dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100319617 uzavřené dne 14.10.2009 mezi věřitelem PROFI CREDIT Czech, a.s. a dlužníkem Liborem anonymizovano , anonymizovano (také jen Smlouva ), ve znění Dodatku ze dne 16.10.2009 dle čl. IV. Smlouvy mj. se věřitel zavázal, že na základě žádosti dlužníka o poskytnutí úvěru poskytne dlužníkovi finanční prostředky v hotovostní výši 25.000,-Kč a dlužník se zavázal poskytnutý úvěr přijmout, uhradit věřiteli Smluvní odměnu za poskytnutí úvěru 4.076,--Kč a úvěr řádně splatit ve výši 12 smluvených pravidelných splátek á 2.423,--Kč. Dle článku IV. Smlouvy tak roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 32,98 %.

Smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100319617 ze dne 14.10.2007 (dále také jen Smlouva ) soudil posoudil jako platnou a účinnou (uzavřenou v souladu s ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obchodního zákoníku-také jen ObchZ), kdy ustanovení Smlouvy dále posoudil dále níže.

Dle článku IV. Smlouvy bodu C. strany smlouvy v dalším odkázali na úpravu obsaženou ve Smluvních ujednáních smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností Profi Credit Czech, a.s. (dále také jen Smluvní ujednání ), která představují nedílnou součást Smlouvy, s obsahem kterých se seznámili, nemají k nim výhrady a zavázali se je dodržovat. Dle článku 13. odst. 13.1. Smluvních ujednání v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky úvěru nebo její části o více než a) 15 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávnění požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a dále b) 30 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13., odst. 13.1., písm. a) úhradu smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Smluvní pokuta je splatná do deseti dnů ode dne vystavení penalizační faktury (čl. 13 odst. 13.2 Smluvních ujednání).

Dle článku 13. odst. 13.4. Smluvních ujednání v případě, že dlužník neuhradí 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou splátky déle než 35 dnů, nebo v případě že dlužník je v prodlení jiného peněžitého závazku vůči věřiteli dle Smlouvy, nebo v případě, že dlužník poruší některé ustanovení Smlouvy, nebo v případě, že kterékoliv z prohlášení ve Smlouvě dlužníka uvedené ve Smlouvě je nebo se stane nepravdivé, je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13, odst. 13.1 uhrazení smluvní pokuty ve výši 50% z maximální výše úvěru uvedené v bodě IV. Smlouvy, kdy tato smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vystavení penalizační faktury na úhradu smluvní pokuty (čl. 13, odst. 13.5. Smluvních ujednání).

Dlužník k poskytnutému úvěru uhradil v 9 splátkách á 2.423,-Kč ke dni 18.7.2010 celkem částku 21.807,-Kč.

Oznámením žalobce žalovanému ze dne 19.10.2010 vyzval žalobce jako věřitel žalovaného jako dlužníka k okamžité úhradě částky 22.823,-Kč, sestávající z dlužné částky 7.269,-Kč, neuhrazené penalizační faktury 1.016,-Kč a smluvní pokuty ve výši 50% z výše půjčky/úvěru (splatnost 29.10.2010) 14.538,-Kč. Na základě výpočtu dlužné částky dlužníka byla věřitelem doplněna zajišťovací vlastní bianco směnka dlužníka jako výstavce ve výši 22.823,-Kč se splatností 31.10.2010. Oznámení ze dne 19.10.2010 soud neposoudil jako penalizační fakturu , kdy žalobce dle soudu ani jinými provedenými důkazy v řízení neprokázal nárok vzniklý z titulu penalizační faktury ve výši 1.016,-Kč.

Rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Martina Týleho č.j. 101 Rozh 3996/2010-8 ze dne 17.1.2011 právní věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a.s. proti žalovanému Liboru Vašíčkovi, anonymizovano , o zaplacení částky 22.823,-Kč s příslušenstvím rozhodl JUDr. Martin Týle jako označený rozhodce, že:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22.823,-Kč spolu s 6% ročním úrokem z prodlení ode dne 1.11.2010 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů rozhodčího řízení částku 1.100,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu.

Rozhodčí nález JUDr. Martina Týleho soud posoudil jako neplatný právní úkon nevyvolávající žádné právní následky z důvodu netransparentního způsobu ustanovení rozhodce dle článku 18, odst. 18.1 Smluvních ujednání, s odkazem na Nález č. II. ÚS 2164/10 ze dne 1.11.2011, případně na Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010.

Nálezem č. II. ÚS 2164/10 vydaným dne 1.11.2011 rozhodl Ústavní soud: To, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva).

Ústavní soud tedy dovozuje, že rozhodčí doložky tak, jak byly sjednány v daném případě, jsou nepřípustné, neboť v situaci, kdy má rozhodce, jenž není určen transparentním způsobem, rozhodovat pouze podle zásad spravedlnosti a současně je spotřebitel zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu, znamenají ve svém důsledku porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Jakkoliv totiž může existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není tato ochrana realizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci. Jestliže se účastníci soukromoprávního vztahu vzdávají ujednáním o rozhodčí doložce práva na soudní ochranu garantovanou státem, neznamená to, že se tím otevírá prostor pro libovůli. Rozhodčí nález je vykonatelným rozhodnutím a tudíž se i ve vztahu k rozhodčímu řízení uplatňuje státní moc, kterou lze vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon a to při zachování základních práv a svobod. Lze tedy uzavřít, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustavení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel-podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele a že dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení .

Soud ve svém posouzení dospěl k závěru, že ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100319617 uzavřené dne 14.10.2009, ve znění dodatku ze dne 16.10.2009, článek 18. bod 18.1. Smluvních ujednání (rozhodčí doložka v části ustanovení rozhodce Rozhodčí společností Pardubice s.r.o.) je absolutně neplatné z důvodu rozporu s výše citovaným nálezem č. II. US 2164/10 ze dne 1.11.2011. Svůj závěr o neplatnosti rozhodčí doložky dané v označeném článku Smlouvy soud opřel o prokázanou skutečnost, že takto sjednaná rozhodčí doložka v namítané části ustanovení rozhodců nestanovila transparentní a jednoznačná pravidla pro určení rozhodce, kdy ustanovení rozhodce bylo vázáno na jmenování rozhodce označenou Rozhodčí společností Pardubice s.r.o. Podmínkou transparentního a jednoznačného označení rozhodce je dle závěru soudu jeho jednoznačné určení v osobě rozhodce a nikoliv určení v jeho jmenování označenou obchodní firmou. Absolutní neplatnost rozhodčí doložky dané v článku 18., odst. 18.1 Smluvních ujednání soud spatřuje v plném rozsahu dále v porušení obecně zaručených procesních práv srovnatelných s řízením, které by bylo na místě v případě, kdyby se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva), kdy spotřebitel byl zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu.

Na základě výše deklarovaného právního posouzení neplatnosti rozhodčí doložky dle článku 18., odst. 18.1. Smluvních ujednání soud současně konstatuje neplatnost Rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Martina Týleho č.j. 101 Rozh 3996/2010-8 ze dne 17.1.2011. Ve vztahu k danému nenese dlužník vůči věřiteli závazek z titulu v rozhodčím řízení vzniklých nákladů řízení ve výši 1.100,--Kč.

Dále se soud zabýval otázkou přiměřenosti výše sjednané smluvní odměny a to z hlediska ust. § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.7.2010, občanského zákoníku (dálet také jen OZ), § 265 ObchZ a § 56 odst. 1 OZ, z pohledu možné absolutní neplatnosti právního úkonu z úřední povinnosti, s odkazem na závěry deklarované rozhodnutí Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn.29 Odo 784/2005 ze dne 31.5.2007, sp. zn. 29 Odo 56/2005 ze dne 27.6.2007.

Podle ust. § 3 odst. 1 OZ, výkon práv a povinnosti vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (pojmově dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 249/97 ze dne 26.2.1998).

Podle ust. § 265 ObchZ, výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

Smlouva o úvěru dle ust. 497 a násl. ObchZ se podle ust. § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ řídí bez ohledu na povahu účastníků obchodním zákoníkem. Smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená mezi věřitelem PROFI CREDIT Czech, a.s. dlužníkem Liborem anonymizovano dne 14.10.2009, ve znění dodatku ze dne 16.10.2009 navozuje smluvní vztah věřitele podnikatele se spotřebitelem, kdy v daném se uplatní ustanovení § 262 odst. 4 ObchZ, podle kterého je třeba na smlouvy o úvěru použit i ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem.

Podle ust. § 55 odst.1, věta první OZ, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele.

Podle ust. § 56 odst. 1 OZ, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ust. § 55 odst. 2 OZ, ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu ust. § 56 OZ se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a OZ). Toto ustanovení o relativní neplatnosti bylo sice vypuštěno z občanského zákoníku až novelou účinnou od 1.8.2010 (z.č. 155/2010), tedy až po uzavření posuzované smlouvy ze dne 14.10.2009, resp. 16.10.2009, přesto lze vycházet z absolutní neplatnosti, neboť toto ustanovení o relativní neplatnosti je, resp. bylo v příkrém rozporu s komunitárním právem. Navíc je třeba vyjít i z možného gramatického, logického a v tomto případě i teleologického výkladu ust. § 40a OZ, ve kterém je pouze odkaz na § 55, který má však tři odstavce, přičemž důvod relativní neplatnosti zcela jistě nemůže být dán podle § 55 odst. 3. Důvod relativní neplatnosti je tak dán pouze pro ust. § 55 odst. 2 a tudíž je třeba neplatnost podle ust. § 55 odst. 1 považovat za neplatnost absolutní (citace rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 VSOL 43/2011 ze dne 16.11.2011).

Soud dospěl k závěru, že ustanovení o smluvní odměně (článek 13, odst. 13.4. Smluvních ujednání) sjednaná ve výši 50% z maximální výše úvěru z částky 29.076,-Kč (tj. ve výši 14.536,-Kč) , při poskytnutí faktického úvěru ve výši 25.000,-Kč na jeden rok, pro případ prodlení s úhradou splátky po dobu delší 35 dnů ode dne její splatnosti, a to nad rámec dalšího smluvních sankcí stanovených Smlouvou o revolvingovém úvěru je nepřiměřeně vysoká, a proto neplatná dle ust. § 39 ObčZ pro rozpor s ust. § 3 odst. 1 OZ a s ust. § 56 odst. 1 OZ, neboť znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran spotřebitelské smlouvy. Soud podotýká, že vyčíslení smluvních sankcí dle Oznámení věřitele ze dne 19.10.2010 vůči dlužníkovi v celkové výši 15.554,-Kč (sestávající z neuhrazené penalizační faktury 1.016,-Kč a smluvní pokuty 14.538,-Kč), bylo činěno věřitelem v okamžiku existujícího dluhu dlužníka v celkové výši 7.269,-Kč, sestávajícího z neuhrazených 3 zbylých splátek á 2.423,-Kč.

Na základě zjištěného a prokázaného skutkového stavu, jenž soud posoudil výše soud dospěl k závěru, že věřitel v okamžiku doplnění bianco zajišťovací vlastní směnky vystavené dlužníkem dne 14.10.2009 ke dni splatnosti směnky 1.11.2010 existovala zajišťovaná pohledávka věřitele co do výše 7.269,-Kč.

Na základě výše zjištěného a prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že věřitel (žalobce) má v insolvenčním řízení dlužníka Libora Vašíčka nárok-přihlášenou pohledávku ve výši 7.349,-Kč (sestávající z dlužné jistiny z poskytnutého revolvingového úvěru dle Smlouvy ve výši 7.269,-Kč, a poměrné výše směnečného úroku ve výši 80,-Kč).

V části žaloby sestávající z nároku přihlášeného věřitelem ve výši 16.825,-Kč (sestávající z titulu vyčíslené smluvní odměny ve výši 14.538,--Kč, nákladů rozhodčího řízení JUDr. Martina Týleho ve výši 1.100,-Kč, penalizační faktury ve výši 1.016,-Kč a poměrné výše směnečného úroku ve výši 171,-Kč) soud žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud podepřel ust. § 150 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanského soudního řádu, kdy rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšný žalobce právo požadovat náhradu nákladů řízení neuplatnili.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 4.12.2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ing. Ladislav Olšar, v.r. Pavla Geduldíková samosoudce