34 ICm 705/2012
Číslo jednací: 34 ICm 705/2012-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ladislavem Olšarem ve věci žalobce: JUDr. Petr Chyla, se sídlem Sokolská třída 451/11, 702 00 Ostrava, insolvenční správce dlužníka Petr anonymizovano , anonymizovano , Klimkovická 55/28, 708 00 Ostrava-Poruba, zast.: Mgr. Zdeněk Toman, advokát, se sídlem Sokolská 451/11, 702 00 Ostrava, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, se sídlem Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, o určení pravosti a výše pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka věřitele P1 PROFI CREDIT Czech, a.s. IČ 61860069, Jindřišská 24/941, 100 00 Praha, ve věci dlužníka Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Klimkovická 55/28, 708 00 Ostrava, č.j. Krajský soud v Ostravě KSOS 34 INS 161/2012 byla v rozsahu popření insolvenčním správcem u přezkumného jednání dne 6.3.2012 popřena oprávněně, se co do části určení 71.732,63 Kč zamítá.

II. Pohledávka věřitele P1 PROFI CREDIT Czech, a.s. IČ 61860069, Jindřišská 24/941, 100 00 Praha, ve věci dlužníka Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Klimkovická 55/28, 708 00 Ostrava, č.j. Krajský soud v Ostravě KSOS 34 INS 161/2012 byla v rozsahu popření co do částky 65.990,37 Kč insolvenčním správcem u přezkumného jednání dne 6.3.2012 popřena oprávněně a není zjištěna v insolvenčním řízení dlužníka Petra Jalůvky.

III. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 6.3.2012 doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále také jen soud ) 13.3.2012 domáhal se žalobce jako insolvenční správce dlužníka Petra Jalůvky určení, že pohledávka věřitele P1 Profi Credit Czech, a.s. IČ 61860069, Jindřišská 24/941, 100 00 Praha, ve věci dlužníka Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Klimkovická 55/28, 708 00 Ostrava, č.j. Krajský soud v Ostravě KSOS 34 INS 161/2012 byla v rozsahu popření insolvenčním správcem u přezkumného jednání dne 6.3.2012 popřena oprávněně.

Žalobu žalobce odůvodnil následujícími skutečnostmi:

-Rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 34 INS 161/2012 ze dne 13.1.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Petr anonymizovano a povoleno řešení úpadku oddlužením, stejným rozhodnutím jsem byl ustanoven insolvenčním správcem.

-Žalovaný dne 20.1.2012 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 187.621,-Kč, s tím, že pohledávka je vykonatelná, přiznána pravomocným rozhodčím nálezm, čj. 101 Rozh 188/2009 ze dne 23.9.2009. Nález byl vydán Dr. Martinem Týle.

-Přihláška byla zjištěna do výše 49.898,-Kč, do výše 137.723,-Kč byla popřena pravost pohledávky (na pohledávku ve výši 56.000,-Kč-poskytnutý úvěr, byly dle žalobce dlužníkem zaplaceny dvě splátky celkem 6.102,-Kč, zbývá tak doplatit 49.898,-Kč). Dále účtovaná smluvní odměna, smluvní pokuta, úroky a náklady spojené s vydáním rozhodčího nálezu byly shledány neplatnými pro rozpor se zákonem (§ 39, § 3, § 56 obč. zák.) rozhodčí nález je patrně nicotným úkonem. Závěry korespondují i s judikaturou, např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, čj. 14 ICm 1581/2010 ze dne 30.11.2011, Vrchního soudu v Praze, čj. 76 ICm 876/2009 ze dne 7.9.2011. Z výše uvedených rozhodnutí (která se týkají stejného věřitele).

Žalovaný se vyjádřil k žalobě přípisem ze dne 7.9.2012 došlým soudu dne 11.9.2012 tak, že navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Svou obranu proti žalobě opřel o následující skutečnosti:

-Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 34 INS 161/2012-A4 ze dne 13.1.2012 byl zjištěn úpadek Petra Jalůvky a jako způsob řešení úpadku bylo povoleno oddlužení.

-Žalovaný svojí přihláškou ze dne 20.1.2012 evidovanou pod P1 přihlásil u nadepsaného soudu do insolvenčního řízení svojí vykonatelnou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 187.621,-Kč. Jednalo se o pohledávku na zaplacení nedoplatku směnečné sumy u zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru 9100272169 ve výši 162.227,-Kč (včetně směnečného úroku 24.294,--Kč a nákladů rozhodčího řízení 1.100,--Kč, tj. celkem 25.394,--Kč).

-Při přezkumném jednání konaném dne 6.3.2012 došlo k tomu, že pohledávka žalovaného byla insolvenčním správcem popřena co do výše 131.621,--Kč a zjištěna co do výše 49.898,--Kč. Uznána resp. zjištěna pohledávka P1 žalobcem jako insolvenčním správcem byla pouze co do části 49.898,--Kč (dle žalobce neuhrazené jistiny na úvěru ze dne 27.1.2009), zbylé nároky přihlášené žalovaným v přihlášce pohledávky P1 v celkové výši 131.621,--Kč byly popřeny.

-Na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100272169 ze dne 27.1.2009 byl dlužníkovi poskytnut úvěr o celkové výši 109.836,--Kč. Dlužník se zavázal žalovanému (věřiteli) poskytnutý úvěr vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 3.051,-Kč splatných vždy k 27. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2009.Dále se dlužník zavázal věřiteli zaplatit smluvní odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 53.836,-Kč, která představuje veškeré náklady na splácení úvěru za 36 měsíců splácení. Tato smluvní odměna byla v souladu s článkem 10.1 Smluvních ujednání smlouvy o úvěru započtena oproti nároku dlužníka na vyplacení úvěru 109.836,-Kč. Vzniklý rozdíl ve výši 56.000,-Kč byl dlužníkovi vyplacen. Dlužník však věřiteli uhradil pouze 2 neúplné splátky úvěru ve výši 4.051,--Kč , poté se splácením zcela přestal. Naposled uhradil věřiteli celou splátku za březen 2009 ve výši 3.051,--Kč a část splátky za duben 2009 ve výši 1.000,--Kč. Dle č. 13.4 Smluvních ujednání tak vzhledem k prodlení dlužníka se dvěma splátkami (navíc více jak 30 dní po splatnosti) došlo k zesplatnění celého dluhu. Dlužníku ke dni zahájení insolvenčního řízení zbývalo na předmětnou pohledávku žalovaného (věřitele) doplatit 105.785,-Kč (tj. 35 splátek po 3.051,--Kč ponížených o 1.000,--Kč dle částečné splátky v měsíci dubnu 2009).

-Podle článku 13.1 Smluvních ujednání byl dlužník povinen v případě prodlení s úhradou splátky úvěru: a) o více jak 15 dní po termínu splatnosti zaplatit věřiteli smluvní pokuty ve výši 8% z dlužné splátky; b) o více jak 30 dní po termínu splatnosti zaplatit věřiteli smluvní pokuty ve výši 13% z dlužné splátky. Žalobce tyto smluvní pokuty vyúčtoval fakturou ze dne 30.6.2009 a Oznámením ze dne 30.6.2009 ve výši celkem 162.227,-Kč.

-Podle článku 13.4. Smluvních ujednání vzhledem k prodlení dlužníka s více než dvěma splátkami, navíc více jak 30 dní po splatnosti, vznikl žalovanému (věřiteli) nárok na smluvní pokutu ve výši 50% z nominální hodnoty úvěru, tj. celkem 54.918,-Kč.

-K zajištění svých shora uvedených závazků vystavil dlužník vlastní blankosměnku na řad věřitele. V souladu se smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru pak věřitel při prodlení dlužníka s hrazením ze závazků ze smlouvy o revolvingovém úvěru do této směnky vyplnil jako směnečnou sumu své shora uvedené pohledávky ( k datu vyplnění směnky činila výše směnečné sumy částku 162.227,-Kč se splatností ke dni 15.7.2009 a tato pohledávka na zaplacení směnečné sumy byla žalovaným (věřitelem) přihlášena do insolvenčního řízení dále včetně souvisejícího směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení. Přihlášená pohledávka věřitele (směnečná suma bez směnečného úroku, směnečný úrok a náklady rozhodčího řízení) tedy činila celkem 187.621,-Kč (tj. 162.227,-Kč + 24.294,--Kč + 1.100,-Kč)

-S ohledem na dlouhodobé prodlení dlužníka s hrazením jeho závazku, uplatnil žalovaný (věřitel) předmětnou směnku v rozhodčím řízení (dle rozhodčí doložky uzavřené v rámci předmětné smlouvy o úvěru). Rozhodce JUDr. Martin Týle na základě této směnky následně vydal rozhodčí nález č.j. 101 Rozh 188/2009-8 ze dne 23.9.2009, kterým byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit věřiteli směnečný peníz ve výši 162.227,-Kč spolu s 6% úrokem z prodlení od 16.7.2009 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč.

Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 7.10.2009 a vykonatelnosti dne 11.10.2009. Předmětná pohledávka žalobce za dlužníkem je tak v plném rozsahu pohledávkou vykonatelnou.

-Smlouva o úvěru je dle žalovaného platná a obsahuje veškeré zákonem vyžadované náležitosti. Žalovaný namítá, že sjednaná rozhodčí doložka se vztahuje na rozhodování sporů ze směnek dle rozhodčí doložky obsažené v článku 18 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru. Zajišťovací směnka byla ze strany dlužníka vystavena na základě článku 6 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru.

-Žalovaný doplnil, že u vykonatelné pohledávky jsou relevantní důvody pro popření pouze skutečnosti uvedené v § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, nikoli však jiné právní hodnocení věci, než jak bylo provedeno v exekučním titulu (rozhodčím nálezu). Žalobce insolvenční správce v rámci svého popření žádné relevantní důvody dle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona neuvedl. Tvrzená neplatnost ujednání o 50% smluvní pokutě, je právě jednáním z případů odlišného právního posouzení věci, které není řádným důvodem pro popřední vykonatelné pohledávky.

-S ohledem na výše uvedené uvádí žalovaný pouze nad rámec této žaloby, že s argumentací žalobce nesouhlasí ani po věcné stránce. Sjednaná 50% smluvní pokuta je zcela v souladu se zákonem a s dobrými mravy. Výše této smluvní pokuty odpovídá hodnotě a významu povinnosti zajištěné smluvní pokutou, tedy povinnosti dlužníka hradit splátky úvěru. Povinnost dlužníka hradit splátky úvěru představuje prakticky jedinou jeho povinnost dle uzavřené smlouvy o úvěru, přesto se dlužník ocitl ve velmi výrazném prodlení s plněním této povinnosti.

-Výše smluvní pokuty odpovídá skutečnosti, že úvěr byl poskytnut prakticky bez jakéhokoli zajištění (např. ve formě zástavního práva) a poskytnutí tohoto úvěru bylo tedy pro žalobce poměrně rizikové. Výše smluvní pokuty odpovídá i škodě, která na straně žalobce vznikla v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka s hrazením splátek úvěru.Dlužník se v souladu se zásadou autonomie vůle rozhodl uzavřít s žalovaným (věřitelem ze Smlouvy ze dne 27.1.2009) takovouto úvěrovou smlouvu, a to za podmínek v ní uvedených, ačkoli. Pokud by dlužník nesouhlasil se smluvními podmínkami žalovaného dle Smlouvy ze dne 27.1.2009, pak se mohl rozhodnout tak, že smlouvu neuzavře a o poskytnutí úvěru požádá jinou osobu.

-Dle názoru žalovaného je právo na zaplacení smluvních pokut 8% resp. 13% z dlužných splátek v celkové výši 1.524,-Kč jednoznačně prokázáno předloženými listinami. Žalovaný proto nesouhlasí s názorem žalovaného o tom, že by žalobce právo na zaplacení těchto smluvních pokut nedoložil.

Ze všech uváděných důvodů v žalobě má žalovaný zato, že jeho přihlášené nároky přihláškou pohledávky P1 jsou důvodné a přihlášené po právu v insolvenčním řízení dlužníka Petra Jalůvky.

Soud dospěl po provedeném dokazování k prokázanému skutkovému stavu, že:

Přihláškou pohledávky věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. č. P1 žalovaný (věřitel) přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka Petr anonymizovano vedeném soudem pod sp. zn. 34 INS 161/2012 přihlášku pohledávky v celkové výši 187.621,--Kč. Pohledávku přihlásil z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky vystavené na podkladě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100272169 ze dne 27.1.2009 včetně směnečného úroku, pravomocného rozhodčího nálezu č.j. RN 101 Rozh 188/09 ze dne 23.9.2009.

U přezkumného jednání konaného dne 6.3.2012 žalobce jako insolvenční správce uznal výši přihlášené pohledávky P1 co do částky 49.898,-Kč představující nedoplatek dlužníka na poskytnuté jistině úvěru. Žalobce jako insolvenční správce současně popřel přihlášenou pohledávku P1 co do zbylé částky přihlášené pohledávky P1 137.723,--Kč, se sestávající ze smluvní pokuty, smluvní odměny pro rozpor se zákonem.

Dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100272169 uzavřené dne 27.1.2009 mezi věřitelem PROFI CREDIT Czech, a.s. a dlužníkem Petrem Jalůvkou, anonymizovano (také jen Smlouva ), ve znění Splátkového kalendáře ze dne 10.2.2009, dle čl. IV. Smlouvy mj. se věřitel zavázal, že na základě žádosti dlužníka o poskytnutí úvěru poskytne dlužníkovi finanční prostředky v hotovostní výši 56.000,-Kč a dlužník se zavázal poskytnutý úvěr přijmout, uhradit věřiteli Smluvní odměnu za poskytnutí úvěru 53.836,--Kč a úvěr řádně splatit ve výši 36 smluvených pravidelných splátek á 3.051,--Kč počínaje dnem první splátky 27.3.2009. Dle článku IV. Smlouvy, ve znění Splátkového kalendáře ze dne 10.2.2009 tak roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 61,36 %.

Smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100272169 ze dne 27.1.2009, ve znění Splátkového kalendáře ze dne 10.2.2009, soud posoudil jako platnou a účinnou (uzavřenou v souladu s ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obchodního zákoníku-také jen ObchZ), kdy ustanovení Smlouvy dále posoudil dále níže.

Dle článku IV. Smlouvy ze dne 27.1.2009 bodu C. strany smlouvy v dalším odkázali na úpravu obsaženou ve Smluvních ujednáních smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFI CREDIT Czech, a.s. (dále také jen Smluvní ujednání ), která představují nedílnou součást Smlouvy, s obsahem kterých se seznámili, nemají k nim výhrady a zavázali se je dodržovat. Dle článku 13. odst. 13.1. Smluvních ujednání v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky úvěru nebo její části o více než a) 15 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávnění požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a dále b) 30 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13., odst. 13.1., písm. a) úhradu smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Smluvní pokuta je splatná do deseti dnů ode dne vystavení penalizační faktury (čl. 13 odst. 13.2 Smluvních ujednání).

Dle článku 13. odst. 13.4. Smluvních ujednání v případě, že dlužník neuhradí 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou splátky déle než 35 dnů, nebo v případě že dlužník je v prodlení jiného peněžitého závazku vůči věřiteli dle Smlouvy, nebo v případě, že dlužník poruší některé ustanovení Smlouvy, nebo v případě, že kterékoliv z prohlášení ve Smlouvě dlužníka uvedené ve Smlouvě je nebo se stane nepravdivé, je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13, odst. 13.1 uhrazení smluvní pokuty ve výši 50% z maximální výše úvěru uvedené v bodě IV. Smlouvy, kdy tato smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vystavení penalizační faktury na úhradu smluvní pokuty (čl. 13, odst. 13.5. Smluvních ujednání).

Oznámením věřitele dlužníkovi ze dne 30.6.2009 vyzval žalovaný jako věřitel dlužníka k úhradě částky 162.227,--Kč ve lhůtě 10-ti dnů od data odeslání oznámení, sestávající z dlužné částky 105.785,--Kč, neuhrazené penalizační faktury 1.524,--Kč a smluvní pokuty ve výši 50% z výše půjčky/úvěru (splatnost 10.7.2009) 54.918,--Kč.

Zajišťovací bianco směnkou vystavenou dlužníkem jako výstavcem dne 27.1.2009 doplněnou věřitelem se splatností 15.7.2009 na částku 162.227,--Kč byl zajištěn akcesoricky závazek dlužníka ze Smlouvy ze dne 27.1.2009.

Rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Martina Týleho č.j. 101 Rozh 188/2009-8 ze dne 23.9.2009 právní věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a.s. proti žalovanému Petr anonymizovano , anonymizovano , o zaplacení částky 162.227,-Kč s příslušenstvím rozhodl JUDr. Martin Týle jako označený rozhodce, že:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 162.227,-Kč spolu s 6% ročním úrokem z prodlení ode dne 16.7.2009 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů rozhodčího řízení částku 1.100,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu.

Rozhodčí nález JUDr. Martina Týleho soud posoudil jako neplatný právní úkon nevyvolávající žádné právní následky z důvodu netransparentního způsobu ustanovení rozhodce dle článku 18, odst. 18.1 Smluvních ujednání, s odkazem na Nález č. II. ÚS 2164/10 ze dne 1.11.2011, případně na Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010.

Nálezem č. II. ÚS 2164/10 vydaným dne 1.11.2011 rozhodl Ústavní soud: To, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva).

Ústavní soud tedy dovozuje, že rozhodčí doložky tak, jak byly sjednány v daném případě, jsou nepřípustné, neboť v situaci, kdy má rozhodce, jenž není určen transparentním způsobem, rozhodovat pouze podle zásad spravedlnosti a současně je spotřebitel zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu, znamenají ve svém důsledku porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Jakkoliv totiž může existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není tato ochrana realizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci. Jestliže se účastníci soukromoprávního vztahu vzdávají ujednáním o rozhodčí doložce práva na soudní ochranu garantovanou státem, neznamená to, že se tím otevírá prostor pro libovůli. Rozhodčí nález je vykonatelným rozhodnutím a tudíž se i ve vztahu k rozhodčímu řízení uplatňuje státní moc, kterou lze vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon a to při zachování základních práv a svobod. Lze tedy uzavřít, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustavení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel-podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele a že dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení .

Soud ve svém posouzení dospěl k závěru, že ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100272169 uzavřené dne 27.1.2009, článek 18. bod 18.1. Smluvních ujednání (rozhodčí doložka v části ustanovení rozhodce Rozhodčí společností Pardubice s.r.o.) je absolutně neplatné z důvodu rozporu s výše citovaným nálezem č. II. US 2164/10 ze dne 1.11.2011. Svůj závěr o neplatnosti rozhodčí doložky dané v označeném článku Smlouvy soud opřel o prokázanou skutečnost, že takto sjednaná rozhodčí doložka v namítané části ustanovení rozhodců nestanovila transparentní a jednoznačná pravidla pro určení rozhodce, kdy ustanovení rozhodce bylo vázáno na jmenování rozhodce označenou Rozhodčí společností Pardubice s.r.o. ze seznamu rozhodců uveřejněného na internetové adrese www.rozhodcepce.cz. Podmínkou transparentního a jednoznačného označení rozhodce je dle závěru soudu jeho jednoznačné určení v osobě rozhodce a nikoliv určení v jeho jmenování označenou obchodní firmou, a to dále k výběru ze seznamu zveřejňovaném na internetu. Absolutní neplatnost rozhodčí doložky dané v článku 18., odst. 18.1 Smluvních ujednání soud spatřuje v plném rozsahu dále v porušení obecně zaručených procesních práv srovnatelných s řízením, které by bylo na místě v případě, kdyby se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva), kdy spotřebitel byl zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu.

Na základě výše deklarovaného právního posouzení neplatnosti rozhodčí doložky dle článku 18., odst. 18.1. Smluvních ujednání soud současně konstatuje neplatnost Rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Martina Týleho č.j. 101 Rozh 188/2009-8 ze dne 23.9.2009. Ve vztahu k danému nenese dlužník vůči věřiteli závazek z titulu v rozhodčím řízení vzniklých nákladů řízení ve výši 1.100,--Kč.

Předmětem právního posouzení sporu byla dále skutečnost oprávněnosti existence a výše smluvní pokuty dle ustanovení čl. 13 bodu 13.4 a 13.5. Smluvních ujednání citovaných výše ke Smlouvě ze dne 27.1.2009.

Soud zabýval otázkou přiměřenosti výše sjednané smluvní pokuty a to z hlediska ust. § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 30.6.2008, občanského zákoníku (dále také jen OZ), § 265 ObchZ a § 56 odst. 1 OZ, z pohledu možné absolutní neplatnosti právního úkonu z úřední povinnosti, s odkazem na závěry deklarované rozhodnutí Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn.29 Odo 784/2005 ze dne 31.5.2007, sp. zn. 29 Odo 56/2005 ze dne 27.6.2007.

Podle ust. § 3 odst. 1 OZ, výkon práv a povinnosti vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (pojmově dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 249/97 ze dne 26.2.1998).

Podle ust. § 265 ObchZ, výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

Smlouva o úvěru dle ust. 497 a násl. ObchZ se podle ust. § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ řídí bez ohledu na povahu účastníků obchodním zákoníkem. Smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená mezi věřitelem PROFI CREDIT Czech, a.s. dlužníkem Petrem Jalůvkou dne 27.1.2009 navozuje smluvní vztah věřitele podnikatele se spotřebitelem, kdy v daném se uplatní ustanovení § 262 odst. 4 ObchZ, podle kterého je třeba na smlouvy o úvěru použit i ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem.

Podle ust. § 55 odst.1, věta první OZ, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele.

Podle ust. § 56 odst. 1 OZ, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ust. § 55 odst. 2 OZ, ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu ust. § 56 OZ se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a OZ). Toto ustanovení o relativní neplatnosti bylo sice vypuštěno z občanského zákoníku až novelou účinnou od 1.8.2010 (z.č. 155/2010), tedy až po uzavření posuzované smlouvy ze dne 27.4.2007, resp. 28.5.2008, přesto lze vycházet z absolutní neplatnosti, neboť toto ustanovení o relativní neplatnosti je, resp. bylo v příkrém rozporu s komunitárním právem. Navíc je třeba vyjít i z možného gramatického, logického a v tomto případě i teleologického výkladu ust. § 40a OZ, ve kterém je pouze odkaz na § 55, který má však tři odstavce, přičemž důvod relativní neplatnosti zcela jistě nemůže být dán podle § 55 odst. 3. Důvod relativní neplatnosti je tak dán pouze pro ust. § 55 odst. 2 a tudíž je třeba neplatnost podle ust. § 55 odst. 1 považovat za neplatnost absolutní (citace rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 VSOL 43/2011 ze dne 16.11.2011).

Soud dospěl k závěru, že ustanovení o smluvní pokutě (článek 13, odst. 13.4. Smluvních ujednání Smlouvy ze dne 27.1.2009) sjednané ve výši 50% z maximální výše úvěru z částky 109.836,--Kč (tj. ve výši 54.918,--Kč) , při poskytnutí faktického úvěru ve výši 56.000,-Kč se splatností 36 měsíců, pro případ prodlení s úhradou splátky po dobu delší 35 dnů ode dne její splatnosti, a to nad rámec dalšího smluvních sankcí stanovených Smlouvou je nepřiměřeně vysoká, a proto neplatná dle ust. § 39 ObčZ pro rozpor s ust. § 3 odst. 1 OZ a s ust. § 56 odst. 1 OZ, neboť znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran spotřebitelské smlouvy.

Na základě zjištěného a prokázaného skutkového stavu, jenž soud posoudil výše soud dospěl k závěru, že v okamžiku věřitelova doplnění bianco zajišťovací vlastní směnky vystavené dlužníkem dne 27.1.2009 ke dni splatnosti směnky 15.7.2009 neexistovala zajišťovaná pohledávka věřitele ze Smlouvy ze dne 27.1.2009 co do výše 56.442,--Kč (smluvní pokuty ve výši 54.918,--Kč a neuhrazené faktury ve výši 1.524,--Kč).

Na splátkách úvěru ze smlouvy uhradil dlužník celkem 4.051,--Kč (splátkou ze dne 27.3.2009 ve výši 3.051,--Kč a ze dne 27.4.2009 ve výši 1.000,--Kč), dlužník tak dle zjištění soudu na jistině úvěru věřiteli neuhradil částku 51.949,-Kč.

Předmětem právního posouzení soudu byla dále otázka přiměřenosti výše smluvní odměny za poskytnutí úvěru dle Smlouvy ze dne 27.1.2009 ve výši 53.836,--Kč. Danou výši smluvní odměny-ve vztahu k fakticky poskytnutému úvěru dlužníku ve výši 56.000,--Kč, rizikovosti úvěru, délce splácení úvěru v 36 měsíčních splátkách jako i související výši RPSN 61,36 %, soud posoudil jako důvodnou. Je nutno smluvní odměnu v určené výši 53.836,--Kč posoudit s ohledem na skutečnost, že v sobě kompenzuje kapitalizované úroky ze smlouvy o úvěru, kdy ve smlouva o poskytnutí úvěru ze dne 27.1.2009 neobsahuje ustanovení o určení úrokové míry z poskytnutého úvěru; v daném soud odkazuje na ustálenou judikaturu vrchních soudů a Nejvyššího soudu ČR. Soud poukazuje na skutečnost rizikovosti poskytovaného úvěru věřitelem dlužníkovi s ohledem na stav, kdy dlužník na poskytnutém úvěru uhradil pouze 1. splátku z 36 ve výši 3.051,--Kč, 2. splátkou uhradil pouze část ve výši 1.000,--Kč a na dalších splátkách neuhradil již ničeho.

Na základě výše zjištěného a prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že věřitel (žalovaný) nemá v insolvenčním řízení dlužníka Petra Jalůvky nárok-přihlášenou pohledávku P1 ve výši 65.990,37 Kč (sestávající z popřených nároků z titulu smluvní pokuty ve výši 54.918,--Kč, penalizační faktury ve výši 1.524,--Kč, nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.100,--Kč a popřených poměrných nároků z titulů redukovaných směnečných úroků ve výši 6% od 16.7. do zjištění úpadku dlužníka do 13.1.2012, ze směnky splatné ke dni 15.7.2009, tj. ve výši 8.448,37 Kč) a žalobě z výše uvedených důvodů výrokem II. rozsudku vyhověl.

Na základě výše zjištěného a prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že věřitel (žalovaný) má v insolvenčním řízení dlužníka Petra Jalůvky dále nárok (s výjimkou zjištěných nároků ve výši neuhrazené jistiny 49.898,--Kč u přezkumného jednání dne 6.3.2012)-přihlášenou pohledávku P1 ve výši 71.732,63 Kč (sestávající z popřených nároků z titulu smluvní odměny za poskytnutí úvěru ve výši 53.836,--Kč, nedoplatku na jistině 2.051,--Kč a popřených poměrných nároků z titulů redukovaných směnečných úroků ve výši 6% od 16.7. do zjištění úpadku dlužníka do 13.1.2012, ze směnky splatné ke dni 15.7.2009, tj. ve výši 8.365,33 Kč, včetně směnečného úroku ve výši 6% od 16.7. do zjištění úpadku dlužníka do 13.1.2012 z částky 49.898,--Kč ve výši 7.480,30 Kč, ze směnky splatné ke dni 15.7.2009) a žalobu z výše uvedených důvodů výrokem I. co do výše určených nároků zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud podepřel ustanovením § 151 a § 142 odst. 2 OSŘ, kdy vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu stran sporu, soud rozhodl o to, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 4.12.2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ing. Ladislav Olšar, v.r. Pavla Geduldíková samosoudce