34 ICm 588/2010
Jednací číslo: 34 ICm 588/2010-31 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 34 INS 3956/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ladislavem Olšarem ve věci žalobce: Ing. Hana Klimešová, se sídlem Rejvízská 90, 790 01 Jeseník, insolvenční správce dlužníka Danuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Domašov č.p. 308, 790 01 Jeseník, proti žalovanému: FINPOMOC.CZ, s.r.o., IČ 27375005, se sídlem Ovocný trh 572/11, 110 00 Praha, zast.: JUDr. Petr Matějka, advokát se sídlem Lidická 23b, Brno, o určení neexistence pohledávky

takto:

I. Pohledávka žalované přihlášená v částce 62.674,10 Kč do insolvenčního řízení na majetek dlužníka Danuše anonymizovano , r.č. 566014/1333, Domašov 308, 790 85 Bělá pod Pradědem vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod p. zn. KSOS 34 INS 3956/2009 není zjištěna co do částky 48.274,10 Kč.

II. Žaloba, že pohledávka žalované přihlášená v částce 62.674,10 Kč do insolvenčního řízení na majetek dlužníka Danuše anonymizovano , r.č. 566014/1333, Domašov 308, 790 85 Bělá pod Pradědem vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 3956/2009 není zjištěna, se co do částky 14.400,-Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou došlou Krajskému soudu v Ostravě (dále také jen soud ) 21.6.2010 domáhal se žalobce jako insolvenční správce dlužníka Danuše anonymizovano určení, že pohledávka žalované přihlášená v částce 62.674,10 Kč do insolvenčního řízení dlužníka Danuše anonymizovano , r.č. 566014/1333, bytem Domašov č.p. 308, 790 85 Bělá pod Pradědem (také jen dlužník ), vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 3956/2009, není zjištěna.

Žalobce svou žalobou odůvodnil následujícími skutečnostmi:

Krajský soud v Ostravě rozhodl vyhláškou dne 26.6.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 3956/2009 o zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka Danuše anonymizovano , r.č. 566014/1333 trvale bytem Domašov č.p. 308, 790 85 Bělá pod Pradědem.

Žalovaná přihláškou pohledávky ze dne 10.7.2009 doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 13.7.2009 přihlásila svou pohledávku za dlužníkem ve výši 62.674,10 Kč. Žalovaná svou pohledávku ve výši 62.674,10 Kč přihlásila jako pohledávku nezajištěnou a jako vykonatelná. Vykonatelnost pohledávky byla žalovanou doložena pravomocným Rozhodčím nálezem rozhodce Ing. Petra Horáka ze dne 24.4.2007 s doložkou nabytí právní moci dne 30.7.2007.

Následně Krajský soud v Ostravě usnesením č.j. KSOS 34 INS 3956/2009-A14 ze dne 8.10.2010 zjistil úpadek, prohlásil na majetek dlužníka Danuše anonymizovano konkurs a ustavil insolvenčního správce.

Při 2. přezkumném jednání konaném dne 25.5.2010 před Krajským soudem v Ostravě popřel žalobce jako insolvenční správce pohledávku žalované co do pravosti z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru č. 2310053006 ze dne 24.11.2006. Pohledávka byla insolvenčním správcem dále popřena co do výše v částce 62.674,10 Kč s tím, že zjištěná pohledávka je 0,-Kč. Pohledávku co do pravosti a výše v celém rozsahu popřel také dlužník.

Žalovaná v zastoupení Martina anonymizovano , anonymizovano jako věřitel uzavřela s dlužníkem smlouvu o úvěru č. 2310053006 ze dne 24.11.2006 (dále také jen Smlouva ), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 20.000,-Kč. Roční procentní sazba nákladů na úvěr činí dle ustanovení čl. I. odst. 1.4 citované smlouvy 93,57 %. Dlužník uhradil dne 15.12.2006 žalobkyně splátku úvěru ve výši 1.800,-Kč.

Rozhodčí nález rozhodce Ing. Petra Horáka sp. zn. 1 R 1263/2007 byl vydán dne 24.4.2007 pro částku 78.874,10 Kč. Po vydání rozhodčího nálezu dlužník uhradil pod hrozbou exekuce 16.200,-Kč.

ICM R

Žalovaná tak uplatňuje v rámci insolvenčního řízení pohledávku vůči dlužníku ve výši 62.674,10 Kč.

Žalobce považuje citovanou Smlouvu o úvěru č. 2310053006 (dále jen Smlouva) za neplatnou a to z následujících důvodů:

1) Řešení sporů-rozhodčí řízení: Dle ustanovení Smlouvy čl. IX. Odst. 9.1. mají být všechny spory vznikající ze Smlouvy a v souvislosti s ní rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným 1. MORAVSKOU ROZHODCOVSKOU SPOLEČNOSTÍ, s.r.o., IČ 27670767 podle jejího Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu zveřejněných na internetových stránkách www.1mrs.cz.Důvod neplatnosti smlouvy spatřuje žalobce mj. v tom, že ve Smlouvě není uveden některý ze stálých rozhodčích soudů v souladu s podmínkami zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění pozdějších předpisů. Smlouva dále neobsahuje jméno konkrétního rozhodce ani způsob, jak má být vybrán, ani neurčuje pravidla řízení. Důsledkem postupu, který ve Smlouvě zvolila žalovaná, je mj. skutečnost, že doložka o rozhodčím řízení umožnila žalované vybrat pravděpodobně spřízněného rozhodce ze seznamu, které vedou tzv. rozhodčí soudy, které jsou jen jakýmsi sdružením rozhodců a nikoli skutečnými soudy. Rozhodce spor rozhodl na základě určení vlastních pravidel, pro rychlost zvolil jen písemnou formu rozhodnutí a žádné ústní jednání se nekonalo, kdy ve Smlouvě přitom o takovém postupu rozhodování není zmínka.

2) Žalobce shledává v jednání žalované spojeném s uzavřením výše uvedené Smlouvy zneužití postavení podnikatele vůči osobě spotřebiteli, která bere úvěr. Žalobce má za to, že osoba v postavení podnikatele vůči osobě spotřebiteli nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Postup žalované není dle názoru žalobce v souladu s požadavky směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Označená směrnice chrání spotřebitele před předem sepsanými podmínkami smluv, které způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele.

3) Smluvní podmínky, zejména pak smluvně sjednaná roční procentní sazba nákladů na úvěr (RPSN) ve výši 93,57 % je co do výše nemravná, z takto sjednaného úvěru činí lichvu

4) Smlouva byla uzavřena v tísni dlužníka, v jeho tíživé finanční situaci, kdy byl prakticky zahnán do kouta a neměl jinou možnost, než tuto pro dlužníka nevýhodnou smlouvu podepsat.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil přípisem ze dne 17.12.2010 došlým soudu 27.12.2010 tak, že navrhl žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout.

Žalovaný ve své obraně proti žalobě uvedl následující skutečnosti:

ICM R

Žalovaný popírá, že by rozhodčí doložka ve smlouvě o půjčce byla sjednána neplatně. Argument žalobce ohledně sjednávání osoby rozhodce nemůže obstát, kdy ve smlouvě o úvěru č. 2310053006 ze dne 24.11.2006 si strany sjednaly rozhodčí doložku jako součást článku IX. Žalovaný odkázal na judikát NS sp. zn. 32 Cdo 2282/2008 ve vztahu k § 7 zákona č. 216/1994 Sb., kdy strany rozhodčí smlouvy mohou zvolit způsob, jakým bude rozhodce určen. Pokud si tedy strany stanovily, že spory budou mezi nimi řešeny v rozhodčím řízení rozhodcem zapsaným v seznamu rozhodců právnické osoby, lze takovéto ustanovení považovat za ujednání o způsobu určení osobě rozhodce. Citované ustanovení umožňuje mechanismus, v jehož rámci bude rozhodce vybrán ze seznamu, který vede jakákoliv právnická osoba. Žalovaný uvedl, že osobě rozhodce dle rozhodčí doložky byly sjednány zcela v souladu s českým právním řádem dle Rozhodčího řádu, kdy daný postup je v souladu s platnou právní úpravou, neboť zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení v ust. § 19 odst. 3) upřednostňuje dohodu stran.

Žalovaný se odmítá ztotožnit s tvrzením žalobce ohledně výše požadovaného nároku. K plnění veškerých závazků se žalobce zavázal podpisem smlouvy oběma stranami a souhlasil rovněž s podmínkami splácení úvěru. Pohledávka, která byla předmětem rozhodčí žaloby, vznikla na základě porušení povinnosti uložené povinné v článku 3 smlouvy, a to splácet poskytnutý úvěr v souladu se splátkovým kalendářem v celkem 18 pravidelných splátkách, když jednotlivé splátky 1.800,-Kč měly být uhrazeny vždy do 15. dne v měsíci. Žalobce pohledávku neplnil řádně a včas a dostal se tak se svým plněním do prodlení. Výsledkem pasivity žalobce pak bylo podání rozhodčí žaloby, a to přes to, že byl žalobci žalovanou navržen pokus o smír.

Po provedeném dokazování vycházeje z důkazů předložených, označených či navržených účastníky řízení dle § 120 odst.1,3 zákona č. 99/1963, ve znění pozdějších předpisů, občanského soudního řádu ( dále také jen OSŘ ) a po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žalobcův nárok je za stávající důkazní situace částečně důvodný.

Soud dospěl po provedeném dokazování k prokázanému skutkovému stavu, že:

Přihláškou pohledávky věřitele FINPOMOC.CZ, s.r.o. č. P2 věřitel přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka Danuše anonymizovano vedeném soudem pod sp. zn. 34 INS 3956/2009 přihlášku pohledávky v celkové výši 62.674,10 Kč dle smlouvy o úvěru č. 2310053006 uzavřené dne 24.11.2006 mezi věřitelem FINPOMOC.CZ, s.r.o. a dlužníkem Danuše anonymizovano , r.č. 566014/1333 trvale bytem Domašov č.p. 308, 790 85 Bělá pod Pradědem (také jen Smlouva ). Dle čl. I. Smlouvy mj. se věřitel zavázal, že na základě žádosti dlužníka o poskytnutí úvěru poskytne dlužníkovi finanční prostředky ve výši 20.000,-Kč a dlužník se zavázal poskytnutý úvěr přijmout, uhradit věřiteli platby dohodnuté v souvislosti s úvěrem a úvěr řádně splatit ve výši smluvených pravidelných splátek á 1.800,--Kč (dle článku III. bodu 3.1 Smlouvy).

Smlouvu o úvěru č. 2310053006 ze dne 24.11.2006 soudil posoudil jako platnou a účinnou (uzavřenou v souladu s ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obchodního zákoníku), kdy ustanovení Smlouvy dále posoudil dále níže.

ICM R

Smluvní strany se dohodly (dle článku I. bodu 1.2 a 1.3 Smlouvy), že dlužník zaplatí věřiteli za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 3.000,-Kč jako odměna za poskytnutí úvěru a současně zaplatí věřiteli poplatek ve výši 9.400,-Kč jako poplatek . Roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 93,57 %.

Dle článku IV. Smlouvy v případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv jednotlivé Splátky nebo její částku nebo v případě prodlení se zaplacením jakéhokoliv peněžního závazku dlužníka ze Smlouvy, byl věřitel oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Věřitel v případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv jednotlivé splátky nebo její části nebo v případě prodlení se zaplacením jakéhokoliv peněžního závazku dlužníka ze Smlouvy byl též oprávněn prohlásit celý úvěr za splatný a požadovat jednorázové zaplacení celé, dosud nesplacené části úvěru, odměny za poskytnutí úvěru sjednané dle čl. 1.2. Smlouvy a poplatku sjednaného dle čl. 1.3. Smlouvy. Tímto ustanovením nebylo dotčeno právo věřitele odstoupit od Smlouvy a věřitel byl oprávněn požadovat zaplacení smluvních sankcí i veškerých svých nároků vůči dlužníkovi vzniklých v důsledku porušení Smlouvy dlužníkem i po ukončení Smlouvy.

V případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv jednotlivé splátky nebo její části byl věřitel oprávněn požadovat od dlužníka zaplacení smluvní pokuty (dle článku IV. bodu 4.3 Smlouvy), a to ve výši odpovídající výši sedmi splátek. V případě, že prodlení dlužníka s úhradou kterékoli splátky nebo její části trvala více než 10 dnů, byl věřitel oprávněn požadovat od dlužníka zaplacení další smluvní pokuty ve výši sedmi splátek, tzn. že celková smluvní pokuta v případě prodlení dlužníka trvajícím déle než 10 dnů odpovídala výši čtrnácti splátek.

Věřitel byl oprávněn domáhat se vedle úroků z prodlení dle čl. 4.1. Smlouvy a smluvní pokuty dle čl. 4.3. Smlouvy i náhradu škody, a to ve výši, o kterou škody přesáhne výši úroků z prodlení a smluvní pokuty.

Dle ustanovení Smlouvy čl. IX. Odst. 9.1. mají být všechny spory vznikající ze Smlouvy a v souvislosti s ní rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným 1. MORAVSKOU ROZHODCOVSKOU SPOLEČNOSTÍ, s.r.o., IČ 27670767 podle jejího Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu zveřejněných na internetových stránkách www.1mrs.cz.

Rozhodčím nálezem rozhodce Ing. Petra Horáka, sp. zn. 1 R 1263/2007 ze dne 24.4.2007 v právní věci žalobce FINPOMOC.CZ, s.r.o proti žalované: Danuše anonymizovano , r.č. 566014/1333, bytem Bělá pod Pradědem, Domašov 308, 790 85, o zaplacení částky 55.800,-Kč s příslušenstvím rozhodl Ing. Petr Horák jako označený rozhodce, že:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu částku 30.600,-Kč na účet žalobce a II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu smluvní pokutu 25.200,-Kč na účet žalobce a

ICM R

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu náklady řízení představující zaplacený poplatek za rozhodčí řízení ve výši 2.380,-Kč, dále náklady právního zastoupení představující paušální odměnu advokáta ve výši 16.790,-Kč a 2x režijní paušál po 300,-Kč, tedy celkem částku 17.390,-Kč a DPH z částky 17.390,-Kč ve výši 19 %, tj. 3.304,10 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu na účet žalobce.

Usnesením Okresního soudu v Jeseníku, j.č. 5 Nc 685/2007-8 z 27.9.2007 soud (výrokem I.) nařídil podle ust. § 44 odst. 2) zákona č. 120/2001 Sb. na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce Ing. Petra Horáka ze dne 24.4.2007, sp. zn. 1 R 1263/2007 k uspokojení pohledávky oprávněné strany (FINPOMOC.CZ, s.r.o.) ve výši 39.600,-Kč a pro náklady rozhodčího řízení ve výši 23.074,10 Kč a pro náklady exekuce a oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné Danuše anonymizovano , kdy pověřením exekuce soud pověřil Mgr. Petra Kociána, soudního exekutora v Brně.

Po uzavření Smlouvy dlužník uhradil dne 15.12.2006 jednu splátku úvěru ve výši 1.800,--Kč, další pravidelné splátky úvěru dlužník neuhradil. Po vydání rozhodčího nálezu dne 24.4.2007 bylo dlužníkem uhrazena částka 16.200,--Kč, celkem dlužník na poskytnutém úvěru uhradil částku 18.000,-Kč (skutečnosti mezi stranami nesporné).

Při přezkumném jednání konaném dne 25.5.2010 žalobce jako insolvenční správce popřel přihlášenou pohledávku žalovaného P2 ve výši 62.674,10 Kč spolu s dlužníkem zcela co do důvodu i výše, z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru č. 2310053006 ze dne 24.11.2006.

Nálezem č. II. ÚS 2164/10 vydaným dne 1.11.2011 rozhodl Ústavní soud: To, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva).

Ústavní soud tedy dovozuje, že rozhodčí doložky tak, jak byly sjednány v daném případě, jsou nepřípustné, neboť v situaci, kdy má rozhodce, jenž není určen transparentním způsobem, rozhodovat pouze podle zásad spravedlnosti a současně je spotřebitel zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu, znamenají ve svém důsledku porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Jakkoliv totiž může existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není tato ochrana realizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci. Jestliže se účastníci soukromoprávního vztahu vzdávají ujednáním o rozhodčí doložce práva na soudní ochranu garantovanou státem, neznamená to, že se tím otevírá prostor pro libovůli. Rozhodčí nález je vykonatelným rozhodnutím a tudíž se i ve vztahu k rozhodčímu řízení uplatňuje státní moc, kterou lze vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon a to při zachování základních práv a svobod. Lze tedy uzavřít, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustavení rozhodce a

ICM R dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel-podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele a že dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení .

Soud ve svém posouzení předmětu sporu dospěl k závěru, že ustanovení smlouvy o úvěru č. 2310053006 uzavřené dne 24.11.2006, článek IX. bod 9.1. (rozhodčí doložka) je absolutně neplatné z důvodu rozporu s výše citovaným nálezem č. II. US 2164/10 ze dne 1.11.2011. Svůj závěr o neplatnosti rozhodčí doložky dané v označeném článku Smlouvy soud opřel o prokázanou skutečnost, že takto sjednaná rozhodčí doložka nestanovila transparentní a jednoznačná pravidla pro určení rozhodce, kdy ustanovení rozhodce bylo vázáno na jmenování rozhodce označenou 1. Moravskou rozhodcovskou společností, s.r.o. dle jejího Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu zveřejněného na internetových stránkách www.1mrs.cz. Podmínkou transparentního a jednoznačného označení rozhodce je jeho jednoznačné určení v osobě rozhodce a nikoliv určení v jeho jmenování označenou obchodní firmou, a to dále v návaznosti v odkazu na internetové stránky společnosti. Absolutní neplatnost rozhodčí doložky dané v článku IX. Smlouvy soud spatřuje dále v porušení obecně zaručených procesních práv srovnatelných s řízením, které by bylo na místě v případě, kdyby se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva), kdy spotřebitel byl zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu.

Soud po posouzení absolutní neplatnosti rozhodčí doložky dle ustanovení článku IX. Smlouvy dále posoudil uplatněný nárok žalovaného v přihlášce P2 z titulu smluvní pokuty ve výši 25.200,-Kč a dále z titulu nákladů předchozího řízení (rozhodčí řízení) v částečné výši 23.074,10 Kč.

Pohledávku přihlášenou z titulu rozhodčího řízení ve výši 23.074,10 Kč soud posoudil -s odkazem na výše sdělený závěr o neplatnosti rozhodčí doložky respektive neplatnosti rozhodčího nálezu rozhodce Ing. Petra Horáka ze dne 24.4.2007, jako nedůvodnou.

Žalovaný přihláškou P2 uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka rovněž smluvní pokutu v celkové výši 25.200,-Kč-s odkazem na existentní vznik smluvní pokuty dle ustanovení článku IV bodu 4.3 Smlouvy. Soud výše prokázaným skutkovým stavem zjistil a vzal za prokázané, že dlužník po uzavření smlouvy o úvěru dne 24.11.2006 respektive po čerpání faktického úvěru ve výši 20.000,-Kč uhradil pouze dne 15.12.2006 první splátku úvěru ve výši 1.800,-Kč, další pravidelnou splátku neuhradil a dostal se tak do prodlení s hrazením splátek úvěru, kdy sankce za prodlení dlužníka byly stanoveny článkem IV. Smlouvy Prodlení dlužníka . Článek IV. bod 4.1. Smlouvy pak stanovil, že v případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv jednotlivé splátky nebo její části nebo v případě prodlení se zaplacením jakéhokoliv peněžního závazku dlužníka ze Smlouvy, byl věřitel oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Dlužník spolu s věřitelem takto smluvně stanovili úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení.

ICM R

Věřitel nad rámec dohodnutého úroku z prodlení dále v článku IV bodu 4.3 sjednal s dlužníkem smluvní pokutu. Ustanovení článku IV. bodu 4.3 o smluvní pokutě soud posoudil jako absolutně neplatné dle ust. § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Daný závěr soud opřel o skutečnost, že výše smluvní pokuty v určené výši 25.200,-Kč (14 x 1.800,-Kč), a to ve vztahu k porušené povinnosti dlužníkem tj. prodlení dlužníka delší než 10 dnů s úhradou splátky úvěru ve výši 1.800,-Kč, současně ve vazbě na výši fakticky poskytnutého úvěru 20.000,--Kč (resp. k výši dlužné jistiny úvěru ve výši 18.000,--Kč), pak soud posoudil v rozporu s dobrými mravy s odkazem na ust. § 39 občanského zákoníku. Soud opakuje, že pro případ prodlení s hrazením kterékoliv jednotlivé splátky dlužníkem úvěru dle Smlouvy byl účastníky smlouvy sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, dále při smluvených dalších sankčních povinnostech dlužníka stanovených Smlouvou při porušení jeho povinností daných Smlouvou.

V rozsahu zbylém soud posoudil žalobu jako nedůvodnou a výrokem II. rozsudku tuto zamítl. Soud s odkazem na závěr o platném uzavření Smlouvy dospěl k závěru, že dlužník nese povinnost vůči svému věřiteli k uplatněné pohledávce na zaplacení části nezaplacené jistiny úvěru ve výši 2.000,--Kč jako i k nezaplacené dohodnuté (dle článku I. bodu 1.2 a 1.3 Smlouvy) odměně za poskytnutí úvěru ve výši 3.000,-Kč a poplatku ve výši 9.400,-Kč.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud podepřel ust. § 150 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanského soudního řádu, kdy rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšný žalobce právo požadovat náhradu nákladů řízení neuplatnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 6.3.2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ing. Ladislav Olšar, v.r. Ivana Musialová samosoudce

ICM R