34 ICm 515/2013
Jednací číslo: 34 ICm 515/2013-28 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 34 INS 24400/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobkyně Mgr. Evy Budínové, se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, insolvenční správkyně dlužnice Bohuslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Alšova 1139/1, 742 21 Kopřivnice, zastoupené Mgr. Lenkou Krčovou, advokátkou se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, proti žalovanému AB 5 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, registrační číslo: 34192873, se sídlem Strawinskylaan 933, 1077 Amsterdam, Nizozemské království, zastoupenému Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem, se sídlem Blatného 1885/36, 616 00 Brno, o popření vykonatelných pohledávek

takto:

I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 24400/2012 vůči dlužnici Bohuslavě anonymizovano , nar. 20.05.1941, bytem Alšova 1139/1, 742 21 Kopřivnice, pohledávku č. 1 ve výši 23.499,07 Kč představující nesplacený úvěr dle úvěrové smlouvy č. 5106110133 a ve výši 35.410,81 Kč Pokračování 34ICm 515/2013 představující úrok, pohledávku č. 2 ve výši 15.534,-Kč představující náklady řízení a pohledávku č. 3 ve výši 1.287,68 Kč představující smluvní pokutu, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 19.02.2013 se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 24400/2012 vůči dlužnici Bohuslavě anonymizovano pohledávku č. 1 ve výši 23.499,07 Kč představující nesplacený úvěr dle úvěrové smlouvy č. 5106110133 a ve výši 35.410,81 Kč představující úrok, pohledávku č. 2 ve výši 15.534,-Kč představující náklady řízení a pohledávku č. 3 ve výši 1.287,68 Kč představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.10.2012, pod č.j. KSOS 34 INS 24400/2012-A4 bylo rozhodnuto o úpadku Bohuslavy anonymizovano a současně bylo rozhodnuto o povolení oddlužení a ustanovení insolvenční správkyně. Žalovaný přihlásil dne 19.11.2012 přihláškou P7 celkem 3 pohledávky, přičemž všechny přihlásil jako vykonatelné. Na přezkumném jednání konaném dne 22.01.2013 insolvenční správkyně popřela u pohledávky č. 1 částku 58.909,88 Kč co do pravosti, u pohledávky č. 2 částku 15.534,-Kč co do pravosti a u pohledávky č. 3 částku 1.287,68 Kč co do pravosti. Žalovaný pohledávku č. 1 ve výši 23.499,07 Kč přihlásil jako nesplacený úvěr dle úvěrové smlouvy č. 5106110133 uzavřenou původně se společností Home Credit Finance a.s. a ve výši 35.410,81 Kč jako úrok. Pohledávku č. 2 ve výši 15.534,-Kč žalovaný přihlásil jako náklady řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 239 C 197/2010. Pohledávku č. 3 ve výši 1.287,68 Kč žalovaný přihlásil jako smluvní pokutu. Pohledávky žalovaného jsou pohledávkami ze smluv o úvěru (včetně všeobecných obchodních podmínek), kdy jde o typicky spotřebitelskou smlouvu, kdy na jedné straně vystupuje žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti a na druhé straně dlužník jako spotřebitel. Úvěrová smlouva č. 5106110133 byla sjednána mimo provozovnu žalovaného. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři vytvořeném žalovaným, do kterého zaměstnanec žalovaného pouze doplnil osobní údaje dlužníka. Dlužník tuto smlouvu pouze podepsal, aniž by měl jakoukoliv možnost smlouvu pozměnit. Dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dle čl. 3 odst. 1 Směrnice Rady 93/13/EHS je smluvní podmínka, která nebyla sjednána individuálně, považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Dle čl. 7 této Směrnice mají členské státy povinnost zajistit, aby v zájmu spotřebitelů a konkurentů existovaly přiměřené a účinné prostředky zabraňující dalšímu používání nepřiměřených podmínek ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli. Úvěrová smlouva č. 5106110133 uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným obsahuje celou řadu ujednání, která jsou v rozporu s

ICM R Pokračování 34ICm 515/2013

ustanoveními občanského zákoníku a Směrnice, např. smlouva nebyla sjednána individuálně, obchodní podmínky představují velice rozsáhlý text, který obsahuje spoustu odkazů a zkratek a je tedy velice složité se v nich zorientovat pro běžného spotřebitele, úvěrové podmínky jsou psány velmi hustým a drobným písmem i nepřehledně, a proto jsou obtížně čitelné, je stanoveno oprávnění pouze žalované na smluvní pokuty, a to opakovaně (hlava 9 §1 a §3) vedle dalších sankcí (hlava 9 § 3), pouze žalovaný má oprávnění jednostranným způsobem ukončit smlouvu, tj. smlouvu vypovědět či od ní odstoupit (hlava 8 § 1), naopak dlužník nemůže smlouvu ani vypovědět (hlava 8 § 1), pouze žalovaný má možnost započítávat své pohledávky (hlava 9 § 4), výše smluvních pokut a nákladů vynaložených s vymáháním je pouze jednostranným ujednáním zvýhodňujícím žalovaného a je zcela v nepřiměřené výši s případně porušovanou povinností, veškeré majetkové spory mezi žalovaným a dlužníkem se účastníci smlouvy zavazují řešit v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem. Výše uvedený výčet je pouze část ujednání, která činí celou smlouvu neplatnou pro rozpor se zákonem, dobrými mravy a dobrou vírou a způsobují evidentní a značnou nerovnováhu smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Dlužnice fakticky obdržela pouze 40.000,-Kč a dle přehledu plateb v přihlášce uhradila nejméně 90.000,-Kč, tedy částku výrazně vyšší, než jistinu pohledávky a žalovaný tak již vůči dlužnici nemá žádné nároky. Vzhledem k tomu, že žalovaný nemá nárok na pohledávky pod č. 1 a č. 3, nemá nárok ani na náklady řízení uplatněné v pohledávce č. 2.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že pokud se týče námitky žalobkyně, že dlužník jako spotřebitel neměl možnost obsah smlouvy a smluvní podmínky jakkoliv měnit, uvádí, že tato námitka nemá žádného významu pro existenci přihlášené pohledávky, neboť k uzavření smlouvy došlo na základě oferty právního předchůdce žalovaného a následné akceptace ze strany dlužnice a pokud návrh dlužnici nevyhovoval, měla možnost smlouvu neuzavírat, případně vybrat jiný produkt nebo jiného poskytovatele obdobného produktu. Schopnost číst úvěrovou smlouvu s nebo bez zvláštních optických pomůcek je čistě subjektivní kritérium, a pokud smlouvu uzavírá osoba, která není schopna určitý text přečíst bez speciálních optických pomůcek, předpokládá se, že v takovém případě bude takováto strana smlouvy mít optické pomůcky u sebe a v tomto směru žalovaný odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 2 VSOL 36/2012. Žalovaný není toho názoru, že by skutečnost, že je smlouva na předtištěném formuláři, zakládala její rozpor s ustanoveními § 55 a § 56 občanského zákoníku. Tvrzení žalobkyně, že dlužnice fakticky obdržela pouze 40.000,-Kč, není pravdivé. Dle splátkového kalendáře dlužnice používala úvěrovou kartou, kterou prováděla výběry z bankomatů nebo prováděla platby na obchodních místech a celkem vyčerpala z revolvingového úvěru částku 56.700,-Kč. Námitka existence rozhodčí doložky je v tomto případě zcela zbytečná, neboť spor nebyl řešen v rozhodčím řízení, nýbrž v soudním řízení u Městského soudu v Brně, ve kterém bylo žalobnímu návrhu vyhověno platebním rozkazem sp. zn. 239 C 197/2010. Žalovaný zejména poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 31/2013 ze dne 29.08.2013, který dovodil, že skutečnost, že byla vydána rozhodnutí, která formálně neobsahují odůvodnění, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž vydána být mohla. U platebního rozkazu a elektronického platebního rozkazu je tímto předpokladem především to, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem. Tím, že soud vydá elektronické

ICM R Pokračování 34ICm 515/2013

platební rozkazy, osvědčí, že podle něj uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem. V žalované věci žalobkyně popřela pohledávky žalovaného z důvodu jiného právního posouzení věci, než bylo posouzeno Městským soudem v Brně v platebním rozkazu č.j. 239 C 197/2010-20. Žalobkyně se domáhá absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, což je dle žalovaného jiným právním posouzením věci. Městský soud Brno nemohl mít za to, že úvěrová smlouva uzavřená mezi dlužnicí a právním předchůdcem žalovaného je absolutně neplatná, jinak by nemohl vydat platební rozkaz, na jehož základě byla pohledávka do insolvenčního řízení přihlašována jako pohledávka vykonatelná. Takový popěrný důvod je však žalobkyni zapovězen dle ust. § 199 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon-dále jen IZ ). Nicméně k námitce žalobkyně, že dlužnice uhradila nejméně 90.000,-Kč, tedy částku výrazně vyšší než jistina, uvádí, že mezi stranami byl dohodnut úrok ve výši 2,42 % měsíčně (dle přiloženého sazebníku jde o 2,22 % měsíčně, ve smlouvě je stanovena odchylka + 0,2 % měsíčně), tento úrok běží z nesplacené jistiny. Vzhledem k tomu, že poslední úhrada ze strany dlužnice byla provedena dne 16.08.2007, přičemž k tomuto dni činila nesplacená jistina částku ve výši 23.499,07 Kč, je zřejmé, že částka narostla do přihlašované výše.

Žalobkyně dále u jednání doplnila, že uplatňuje námitky skutkové spočívající v okolnostech uzavírání smlouvy a dále uvedla, že Městskému soudu v Brně při rozhodování o návrhu na vydání platebního rozkazu nebylo známo, že se jedná o smlouvu o úvěru spotřebitelského charakteru a navrhla proto doplnit dokazování návrhem na vydání tohoto platebního rozkazu. Dále uvedla, že popěrný úkon vychází z toho, že smlouva o úvěru uzavřená mezi dlužnicí a právním předchůdcem žalovaného je neplatná pro rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách a s ohledem na to nemá žalovaný nárok na jakékoli smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty a vzhledem k tomu, že dlužnice obdržela od žalovaného částku 56.700,-Kč a zaplatila mu částku 90.400,-Kč, pak již žalovaný nemá vůči dlužnici žádnou pohledávku.

Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které jsou obsahem insolvenčního spisu sp. zn. KSOS 34 INS 24400/2012, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

1) usnesením ze dne 23.10.2012 byl zjištěn úpadek dlužnice Bohuslavy anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Eva Budínová a soud povolil řešení úpadku oddlužením;

2) usnesením ze dne 29.10.2013 soud neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs, který bude projednáván jako konkurs nepatrný;

3) přihláškou pohledávky P7 přihlásil žalovaný jako věřitel do insolvenčního řízení dlužnice 3 pohledávky v celkové výši 75.731,56 Kč; pohledávku č. 1 přihlásil ve výši 58.909,88 Kč ze smlouvy o úvěru č. 5106110133, z toho činí jistina 23.499,07 Kč a příslušenství ve formě úroku ve výši 35.410,81 Kč (pravomocně přiznaný úrok v celkové výši 35.410,81 Kč představuje součet částky 22.473,18 Kč a částky 12.937,63 Kč stanovený ve výši 29,04 % ročně z částky 23.310,07 Kč od 01.12.2010 do 22.10.2012), přičemž pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná, vykonatelná na

ICM R Pokračování 34ICm 515/2013

základě rozhodčího nálezu sp. zn. 239 C 197/2010-20 a splatná od 08.07.2011 ve výši 45.972,25 Kč a od 22.10.2012 ve výši 12.937,63 Kč; pohledávku č. 2 přihlásil ve výši 15.534,-Kč představující náklady nalézacího řízení přiznané platebním rozkazem vydaným Městským soudem v Brně dne 12.04.2011, sp. zn. 239 C 197/2010-20, který nabyl právní moci dne 08.07.2011 a o předmětné rozhodnutí zakládá žalovaný vykonatelnost této nezajištěné pohledávky, která je splatná od 08.07.2011; pohledávku č. 3 přihlásil ve výši 1.287,68 Kč z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru č. 5106110133, přičemž smluvní pokuta byla sjednána ve výši ušlých úroků z úvěru dle hlavy 14 § 3 úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru; dlužnice neplatila sjednané splátky řádně a včas, a proto žalovaný k datu 26.03.2008 úvěr zesplatnil a vyzval ji k zaplacení smluvní pokuty ve výši ušlého úroku, tak jak vyplývá ze splátkového kalendáře; pohledávku přihlásil jako nezajištěnou, splatnou od 08.07.2011 a vykonatelnou na základě shora citovaného rozhodnutí pod sp. zn. 239 C 197/2010;

4) u přezkumného jednání dne 22.01.2013 insolvenční správkyně zcela popřela pravost všech tří pohledávek, tj. v celkové výši 75.731,56 Kč, přičemž jako důvod popření uvedla rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách; dlužnice pohledávky věřitele zcela uznala;

5) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení zákona č. 294/2013 Sb., zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě

ICM R Pokračování 34ICm 515/2013 podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3)

V prvé řadě soud konstatuje, že žaloba byla žalobkyní podána včas ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, které se konalo 22.01.2013 a vzhledem k tomu, že insolvenční správkyně popřela vykonatelné pohledávky, je aktivně legitimována k podání incidenční žaloby dle § 199 odst. 1 IZ a žaloba směřuje správně proti věřiteli, který vykonatelné pohledávky přihlásil a který je tak pasivně legitimován v tomto sporu.

Soud dále provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

-z Projektu rozdělení společnosti Home Credit Finance a.s. ze dne 27.06.2005 a Specifikace k bodu 7.1 tohoto Projektu, že došlo k výhradnímu přechodu práv a povinností ze smluv o poskytnutí spotřebitelských úvěrů ze zaniklé společnosti Home Credit Finance a.s. na společnost Home Credit a.s.;

-ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 5106110133, že byla uzavřena dne 11.06.2001 mezi společností Home Credit Finance a.s. jako věřitelem a dlužnicí (označenou ve smlouvě mj. rodným číslem a bydlištěm), ve které se věřitel zavázal poskytnout dlužnici úvěrový rámec ve výši 20.000,-Kč, přičemž dlužnice se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci ve výši á 800,-Kč; dle bodu 33 činí odchylka od základní úrokové sazby + 0,20 %; nedílnou součástí úvěrové smlouvy jsou Úvěrové podmínky společnosti Home Credit Finance a.s.;

-ze žádosti o změnu výše úvěrového rámce ze dne 24.05.2004, že dlužnice požádala o zvýšení úvěrového rámce na částku 40.000,-Kč s tím, že při této výši úvěrového rámce činí výše měsíční splátky 1.600,-Kč;

-z platebního rozkazu Městského soudu v Brně ze dne 12.04.2011, č.j. 239 C 197/2010- 20, že k návrhu žalobce PPF B1 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, registrační číslo 34192873, se sídlem Strawinskylaan 933, 1077 Amsterdam, proti žalované Bohuslavě anonymizovano , nar. 20.05.1941, bytem Alšova 1139, 742 21 Kopřivnice 1, o zaplacení částky 23.499,07 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1.287,68 Kč, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23.499,07 Kč spolu s úrokem vyčísleným součtem částky 22.473,18 Kč a částky stanovené ve výši 29,04 % ročně z částky 23.310,07 Kč od 01.12.2010 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1.287,68 Kč a náklady řízení ve výši 15.534,-Kč; dle doložky nabyl platební rozkaz právní moci a je vykonatelný dne 08.07.2011;

-z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne 26.03.2010, že společnost Home Credit a.s. oznámila dlužnici postoupení pohledávky z předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru na společnost PPF B1 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, registrační číslo 34192873, se sídlem Strawinskylaan 933, 1077

ICM R Pokračování 34ICm 515/2013

Amsterdam a současně byla dlužnice vyzvána, aby dlužnou částku ve výši 42.642,-Kč uhradila na účet společnosti PPF B1 B.V.;

-ze splátkového kalendáře, že k datu 30.11.2010 (stav k podání žaloby) dlužnice uhradila celkem 90.400,-Kč a dluh na jistině činí 23.310,07 Kč + dlužné poplatky za výpisy ve výši 189,-Kč, dlužné úroky činily 22.473,18 Kč a neuhrazená smluvní pokuta činila 640,-Kč + 647,68 Kč;

-ze sazebníku poplatků a odměn společnost Home Credit Finance a.s. platného od 01.01.2001, že základní úroková sazba činí 2,22 % měsíčně; poplatek za výpis činí 17,-Kč a poplatek za výběr z bankomatu v ČR činí 1 % z vybrané částky, nejméně 85,-Kč.

Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

Mezi právním předchůdcem žalovaného, tj. společností Home Credit Finance a.s. jako věřitelem a dlužnicí byla uzavřena dne 11.06.2001 smlouva o revolvingovém úvěru č. 5106110133, ve které se věřitel zavázal poskytnout dlužnici úvěrový rámec ve výši 20.000,-Kč, přičemž dlužnice se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci ve výši á 800,-Kč. Na základě žádosti dlužnice ze dne 24.05.2004 byl dlužnici zvýšen úvěrový rámec na částku 40.000,-Kč s tím, že při této výši úvěrového rámce činí výše měsíční splátky 1.600,-Kč. Dlužnice k datu 30.11.2010 uhradila celkem 90.400,-Kč a dluh na jistině byl věřitelem vyčíslen na částku 23.310,07 Kč + dlužné poplatky za výpisy 189,-Kč, dlužné úroky 22.473,18 Kč a neuhrazená smluvní pokuta 640,-Kč + 647,68 Kč. K návrhu společnosti PPF B1 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, registrační číslo 34192873, se sídlem Strawinskylaan 933, 1077 Amsterdam, jako žalobce byla dlužnici Bohuslavě anonymizovano jako žalované uložena platebním rozkazem Městského soudu v Brně ze dne 12.04.2011, č.j. 239 C 197/2010-20 povinnost zaplatit žalobci částku 23.499,07 Kč spolu s úrokem vyčísleným součtem částky 22.473,18 Kč a částky stanovené ve výši 29,04 % ročně z částky 23.310,07 Kč od 01.12.2010 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1.287,68 Kč a náklady řízení ve výši 15.534,-Kč, přičemž platební rozkaz nabyl právní moci a je vykonatelný k datu 08.07.2011.

Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalovaného a dlužnicí byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru dle § 497 obchodního zákoníku ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. V daném případě se jedná o platně uzavřenou smlouvu spotřebitelského charakteru, podléhající režimu obchodního zákoníku, která obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o úvěru, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky. Závazkový vztah mezi smluvními stranami se řídí také ustanoveními směřujícími k ochraně spotřebitele (§ 52 a násl. občanského zákoníku, zejména pak § 55 a 56 ve znění platném k datu uzavření smlouvy).

V řízení bylo prokázáno, že všechny přihlášené pohledávky žalovaného jsou vykonatelné na základě platebního rozkazu Městského soudu v Brně ze dne 12.04.2011, č.j.

ICM R Pokračování 34ICm 515/2013

239 C 197/2010-20, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným k datu 08.07.2011. Žalobkyně je tak při popření pohledávek omezena dle § 199 odst. 2 IZ v tom směru, že důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Dále platí dle § 199 odst. 3 IZ, že v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel, přičemž v daném případě žalobkyně zcela popřela pravost pohledávek č. 1 až č. 3, přičemž jako důvod popření uvedla rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách . U jednání žalobkyně uvedla, že uplatňuje námitky skutkové spočívající v okolnostech uzavírání smlouvy a dále, že Městskému soudu v Brně při rozhodování o návrhu na vydání platebního rozkazu nebylo známo, že se jedná o smlouvu o úvěru spotřebitelského charakteru a navrhla proto doplnit dokazování návrhem na vydání tohoto platebního rozkazu. Současně uvedla, že popěrný úkon vychází z toho, že smlouva o úvěru uzavřená mezi dlužnicí a právním předchůdcem žalovaného je neplatná pro rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách a s ohledem na to nemá žalovaný nárok na jakékoli smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty a vzhledem k tomu, že dlužnice obdržela od žalovaného částku 56.700,-Kč a zaplatila mu částku 90.400,-Kč, pak již žalovaný nemá vůči dlužnici žádnou pohledávku. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že ve skutečnosti žalobkyně opírá popření vykonatelných pohledávek žalovaného o jiné právní posouzení věci (absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru), což však není způsobilý důvod popření vykonatelné pohledávky. Tím, že soud vydal předmětný platební rozkaz osvědčil, že podle něj uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem (včetně požadovaného smluvního úroku z prodlení-viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.08.2013, sp. zn. 29 Cdo 31/2013), přičemž ze záhlaví platebního rozkazu, kde je dlužnice jako žalovaná označena nikoli identifikačním číslem a místem podnikání, nýbrž datem narození a bydlištěm je zřejmé, že žaloba nesměřovala proti dlužnici jako podnikatelce, nýbrž spotřebiteli a že soud tedy při vydání platebního rozkazu vycházel z toho, že smlouva o úvěru měla charakter smlouvy spotřebitelské. Soud proto pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh žalobkyně na doplnění dokazování návrhem na vydání platebního rozkazu a žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť důvody popření pohledávek č. 1 až č. 3, které byly přiznány pravomocným a vykonatelným platebním rozkazem, spočívající v jiném právním posouzení věci, jsou zapovězeny ustanovením § 199 odst. 2 IZ.

Ve vztahu k nákladům řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na tuto náhradu s ohledem na nákladovou imunitu žalobkyně dle § 202 odst. 1 IZ, přičemž úspěšný žalovaný se navíc práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 12.09.2014

JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Taťána Václavková

ICM R