34 ICm 3890/2013
Číslo jednací: 34 ICm 3890/2013-40 Sp.zn.ins.řízení: KSOS 34 INS 17343/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobkyně JUDr. Anny Antlové, se sídlem Sadová 2650/20, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, insolvenční správkyně dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní 791/3, 700 30 Ostrava-Hrabůvka, zastoupené Mgr. Anetou Šlosarovou, advokátkou, se sídlem Sokolská třída 966/22, 702 00 Ostrava, Moravská Ostrava, proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Klimentská 1216/46, Nové Město, 110 00 Praha 1, IČ: 61860069, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem Velké nám. 135/19, 500 03 Hradec Králové, o popření pohledávek,

takto:

I. U r č u j e s e , že žalovaný jako věřitel č. 3 nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 17343/2013 vůči dlužníkovi Martinu Wyhodovi, anonymizovano pohledávku č. 1 ve výši 8.618,-Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení dle rozhodčího nálezu č.j. Va 10-17/2013-17, pohledávku č. 2 ve výši 39.679,06 Kč z titulu smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418, pohledávku č. 3 ve výši 19.395,-Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení dle rozhodčího nálezu č.j. Va 7-1/2013-11 a pohledávku č. 4 ve výši 61.205,71 Kč z titulu smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884.

II. Žaloba na určení, že žalovaný jako věřitel č. 3 nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 17343/2013 vůči dlužníkovi Martinu Wyhodovi, anonymizovano pohledávku č. 2 ve výši 1.876,94 Kč z titulu smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418 a pohledávku č. 4 ve výši 2.514,29 Kč z titulu smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884, s e z a m í t á .

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 9.527,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Anety Šlosarové.

IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě část soudního poplatku ve výši 4.840,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 18.11.2013 se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný jako věřitel č. 3 nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 17343/2013 vůči dlužníkovi Martinu Wyhodovi, anonymizovano pohledávku č. 1 ve výši 8.618,-Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení dle rozhodčího nálezu č.j. Va 10-17/2013-17, pohledávku č. 2 ve výši 41.556,-Kč z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418, pohledávku č. 3 ve výši 19.395,-Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení dle rozhodčího nálezu č.j. Va 7-1/2013-11 a pohledávku č. 4 ve výši 63.720,-Kč z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884. Žalobu odůvodnila tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.08.2013, č.j. KSOS 34 INS 17343/2013-A7 bylo rozhodnuto o úpadku a povolení oddlužení dlužníka Martina anonymizovano a současně bylo rozhodnuto, že insolvenční správkyní se ustanovuje JUDr. Anna Antlová. Do tohoto insolvenčního řízení přihlásil žalovaný jako věřitel č. 3 čtyři vykonatelné pohledávky, a to: pohledávku č. 1 v celkové výši 80.040,-Kč, z toho jistina činí 69.255,-Kč a příslušenství pohledávky činí 10.785,-Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 2.167,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 8.618,-Kč; jako důvod vzniku pohledávky č. 1 žalovaný uvedl neuhrazené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418 ve výši 69.255,-Kč a vykonatelnost pohledávky ve výši 80.040,-Kč opřel o rozhodčí nález č.j. Va 10-17/2013-17; pohledávku č. 2 v celkové výši 41.556,-Kč jako nezaplacené smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418 a vykonatelnost pohledávky v celé přihlášené výši opřel o rozhodčí nález č.j. Va 10-17/2013-17; pohledávku č. 3 v celkové výši 114.604,-Kč, z toho jistina činí 91.924,-Kč a příslušenství pohledávky činí 22.680,-Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 3.285,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 19.395,-Kč; jako důvod vzniku pohledávky č. 3 žalovaný uvedl neuhrazené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884 a vykonatelnost pohledávky opřel o rozhodčí nález č.j. Va 7-1/2013-11; pohledávku č. 4 v celkové výši 63.720,-Kč, jako nezaplacené smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884 a vykonatelnost pohledávky v celé přihlášené výši opřel o rozhodčí nález č.j. Va 7-1/2013-11. Na přezkumném jednání dne 12.11.2013 žalobkyně jako insolvenční správkyně popřela pohledávku č. 1 ve výši 8.618,-Kč představující náklady rozhodčího řízení z důvodu, že ujednání o rozhodčí doložce je neplatné, v důsledku čehož je rozhodčí nález nicotný a nárok na náklady rozhodčího řízení je neoprávněný. Dále popřela pravost pohledávky č. 2 ve výši 41.556,-Kč s odůvodněním, že ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a právní úpravou spotřebitelských smluv, zejména s ohledem na již sjednanou výši smluvní odměny, která je svou povahou smluvním úrokem a která je dále započítána pro účel výpočtu smluvní pokuty. Dále popřela pohledávku č. 3 ve výši 19.395,-Kč představující náklady rozhodčího řízení z důvodu jako u pohledávky č. 1 a popřela pravost pohledávky č. 4 ve výši 63.720,-Kč s odůvodněním jako u pohledávky č. 2. Jelikož pohledávky byly přezkoumány jako vykonatelné, podává žalobu žalobkyně dle § 199 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ). K popření pohledávek č. 1 a č. 3 dále žalobkyně uvedla, že mezi dlužníkem a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru, které mají povahu smluv adhezních a dlužník tak nemohl zasáhnout do výběru rozhodce. Navíc procesní pravidla rozhodčího řízení byla nastavena tak, že byla krácena práva dlužníka, zejména pokud se týče jednoinstančnosti a písemnosti řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že všechny pohledávky přihlásil jako vykonatelné na základě přiložených rozhodčích nálezů a vykonatelnost doložil před konáním přezkumného jednání a tedy důvodem popření nemůže být dle § 199 odst. 2 IZ jiné právní posouzení věci, než které provedli rozhodci a uplatnit je možno pouze skutečnosti, které dlužník neuvedl v nalézacím řízení. Rozhodčí nálezy v dané věci obsahují odůvodnění-právní posouzení, a není proto možné vycházet z jiného právního hodnocení. Žalovaný dále poukázal na četnou judikaturu Ústavního soudu ČR, který v mnoha případech posuzoval rozhodčí doložky, resp. rozhodčí smlouvy, které věřitel používá ve své smluvní dokumentaci a neshledal je neplatnými (například usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. IV. ÚS 2518/12 ze dne 05.11.2012, IV. ÚS 1281/12 ze dne 11.10.2012 a II. ÚS 3413/12 ze dne 23.05. 2013). V uvedených usneseních Ústavní soud konstatoval, že z textu rozhodčí doložky jednoznačně vyplývá, že rozhodcem s oprávněním rozhodovat spor vzniklý ze smlouvy je jeden ze tří jednoznačně ustanovených rozhodců s tím, že výběr rozhodce je vždy na tom, kdo podává rozhodčí žalobu a takto ujednaná rozhodčí doložka je ujednáním o rozhodci ad hoc a plně odpovídá sjednocujícímu právnímu závěru Nejvyššího soudu ČR v jeho rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1945/2010. Výběr rozhodce v rozhodčí doložce konkrétně jmenovaných rozhodců je na tom, kdo podává rozhodčí žalobu, tedy nikoliv výhradně na společnosti PROFI CREDIT. Takto sjednaná rozhodčí doložka tak nebyla sjednána v neprospěch stěžovatele a nezpůsobovala nerovnost v právech a povinnostech stran, a proto nebyla sjednána neplatně. V textu posuzované formulářové smlouvy není obsaženo ujednání jednostranně výhodné pro podnikatele a nepřiměřeně výhodné pro spotřebitele, proto v tomto směru rozhodčí doložka není ujednáním, které by mělo povahu nepřiměřené a zneužívající klauzule. Dále v rozhodnutí ze dne 24.10.2013, sp. zn. 23 Cdo 2447/2011 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud není absence ústního jednání nijak zneužito, nelze říci, že by vyloučení ústního jednání samo o sobě způsobovalo k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Pokud se týče nemožnosti přezkumu

rozhodčího nálezu, zákon o rozhodčím řízení, ve znění účinném v době sjednání posuzované rozhodčí doložky, připouštěl přezkum rozhodčího nálezu ve věci samé pouze v případech, kdy si strany možnost přezkumu ujednaly, což se v posuzovaném případě nestalo. Jde o charakteristický rys rozhodčího řízení a další z prvků zaručující rychlost řízení. Zrychlení řízení slouží oběma stranám rozhodčí doložky, neboť ty pak mají dříve autoritativně zjištěnu svoji právní pozici. Nelze tedy než uzavřít, že ani tato skutečnost neznamená k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Obsah posuzované rozhodčí doložky, tak jak vyplývá ze skutkových zjištění, nemá charakter zneužívající klauzule, neboť nevyvolává k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu mezi stranami. Nad rámec uvedeného má žalovaný za to, že smluvní pokuty byly mezi účastníky sjednány v přiměřené výši a není zřejmé, na základě čeho žalobkyně usoudila, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 34 INS 17343/2013 soud zjistil, že:

1) usnesením ze dne 15.08.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Martina anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Anna Antlová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 02.12.2013 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, 3) přihláškou pohledávky evidovanou pod číslem P3 přihlásil žalovaný celkem čtyři nezajištěné vykonatelné pohledávky, a to: pohledávku č. 1 v celkové výši 80.040,-Kč, z toho jistina-splatná od 11.02.2013-činí 69.255,-Kč a příslušenství pohledávky činí 10.785,-Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 69.255,- Kč za dobu od 06.03.2013 do 15.08.2013, tj. ve výši 2.167,-Kč a náklady rozhodčího řízení-splatné od 21.06.2013-ve výši 8.618,-Kč; jako důvod vzniku pohledávky č. 1 žalovaný uvedl neuhrazené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418 ve výši 69.255,-Kč a vykonatelnost pohledávky ve výši 80.040,-Kč opřel o rozhodčí nález; pohledávku č. 2 v celkové výši 41.556,-Kč, z toho jistina činí 40.295,-Kč a příslušenství pohledávky činí 1.261,-Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 40.295,-Kč za dobu od 06.03.2013 do 15.08.2013; jako důvod vzniku pohledávky č. 2 žalovaný uvedl nezaplacené smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418 ve výši 40.295,-Kč (z toho smluvní pokuta ve výši 1.820,-Kč dle čl. 13 odst. 13.1 písm. a) a písm. b) smluvních ujednání a smluvní pokuta ve výši 38.475,-Kč dle čl. 13 odst. 4 smluvních ujednání); vykonatelnost pohledávky ve výši 41.556,-Kč opřel žalovaný o rozhodčí nález; pohledávku č. 3 v celkové výši 114.604,-Kč, z toho jistina-splatná od 20.01.2013-činí 91.924,-Kč a příslušenství pohledávky činí 22.680,-Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 91.924,-Kč za dobu od 11.02.2013 do 15.08.2013, tj. ve výši 3.285,-Kč a náklady rozhodčího řízení-splatné od 21.05.2013

-ve výši 19.395,-Kč; jako důvod vzniku pohledávky č. 3 žalovaný uvedl neuhrazené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884 ve výši 91.924,-Kč a vykonatelnost pohledávky opřel o rozhodčí nález; pohledávku č. 4 v celkové výši 63.720,-Kč, z toho jistina činí 61.522,-Kč a příslušenství pohledávky činí 2.198,-Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 61.522,-Kč za dobu od 11.02.2013 do 15.08.2013; jako důvod vzniku pohledávky č. 4 žalovaný uvedl nezaplacené smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884 ve výši 61.522,-Kč (z toho smluvní pokuty ve výši 2.428,-Kč dle čl. 13 odst. 13.1 písm. a) a písm. b) smluvních ujednání a smluvní pokuta ve výši 59.094,-Kč dle čl. 13 odst. 4 smluvních ujednání); vykonatelnost pohledávky ve výši 63.720,-Kč opřel žalovaný o rozhodčí nález; 4) u přezkumného jednání dne 12.11.2013 insolvenční správkyně uznala pohledávku č. 1 ve výši 71.422,-Kč a popřela pohledávku č. 1 ve výši 8.618,-Kč představující náklady rozhodčího řízení z důvodu, že ujednání o rozhodčí doložce je neplatné, v důsledku čehož je rozhodčí nález nicotný a nárok na náklady rozhodčího řízení je neoprávněný; popřela pravost pohledávky č. 2 ve výši 41.556,-Kč s odůvodněním, že ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a právní úpravou spotřebitelských smluv, zejména s ohledem na již sjednanou výši smluvní odměny, která je svou povahou smluvním úrokem a která je dále započítána pro účel výpočtu smluvní pokuty; uznala pohledávku č. 3 ve výši 95.209,-Kč a popřela ji ve výši 19.395,-Kč představující náklady rozhodčího řízení z důvodu jako u pohledávky č. 1; popřela pravost pohledávky č. 4 ve výši 63.720,-Kč s odůvodněním jako u pohledávky č. 2;

5) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako insolvenční správkyně je ve sporu aktivně legitimována dle § 199 odst. 1 IZ, neboť popřela vykonatelnou pohledávku žalovaného a žalovaný je ve sporu pasivně legitimován dle téhož ustanovení, neboť do insolvenčního řízení dlužníka Martina anonymizovano přihlásil své vykonatelné pohledávky, které insolvenční správkyně popřela. Lhůta 30 dní od přezkumného jednání ve smyslu § 199 odst. 1 IZ byla zachována, neboť přezkumné jednání proběhlo dne 12.11.2013 a incidenční žaloba byla soudu doručena dne 18.11.2013.

Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno: k pohledávce č. 1 a č. 2 (ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418)

-z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 2892, že žalovaný byl zapsán dne 05.12.1994 pod obchodní firmou Profireal, a.s. s přiděleným IČ: 61860069, přičemž k datu 15.02.2008 byla vymazána obchodní firma Profireal, a.s. a zapsána nová firma PROFI CREDIT Czech, a.s.; -ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418 ze dne 29.01.2008 včetně smluvních ujednání a ze splátkového kalendáře, že žalovaný (pod tehdejší obchodní firmou Profireal, a.s., se sídlem Pernštýnské nám. 80, Pardubice, IČ: 61860069) jako věřitel uzavřel s dlužníkem Martinem Wyhodou (označeným mj. rodným číslem a bydlištěm) smlouvu o revolvingovém úvěru (typ smlouvy s automatickým

revolvingem), na jejímž základě se žalovaný zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 76.950,-Kč za smluvní odměnu 36.950,-Kč a dlužník se jej zavázal splácet 30 měsíčními splátkami po 2.565,-Kč, vždy k 12. dni v měsíci počínaje dnem 12.03.2008, RPSN činí 74,25 %. Částka k vyplacení po započtení smluvní odměny činila 40.000,-Kč. Nedílnou součástí smlouvy (dle bodu C smlouvy) jsou formulářová Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFIREAL, a.s. Pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet splátky úvěru byly ve smluvních ujednáních dohodnuty tři samostatné smluvní pokuty, a to v bodě 13.1. písm. a) ve výši 8 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 15 dnů po termínu splatnosti, písm. b) 13 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 30 dnů po termínu splatnosti a tyto smluvní pokuty jsou splatné do 10 dní od vystavení penalizační faktury (bod 13.2); dle bodu 13.4. smluvních ujednání ve výši 50 % ze schválené výše úvěru, zejm. pro případ prodlení se zaplacením splátky déle než 35 dní, popř. klient neuhradí dvě splátky řádně a včas; tato smluvní pokuta je splatná do 10 dní od vystavení penalizační faktury (bod 13.5). Bod 18 smluvních ujednání obsahuje rozhodčí doložku, dle které se smluvní strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy, má dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu: a) JUDr. Eva Vaňková, b) Mgr. Marek Landsmann, c) pro případ, že ani jeden z rozhodců nebude ochoten nebo nebude moci funkci rozhodce přijmout či vykonávat, bude jediný rozhodce určen věřitelem ze seznamu vedeného Českou advokátní komorou; podle bodu 18.4. pro případ nedoručení písemnosti některé ze smluvních stran během rozhodčího řízení je zvolený rozhodce oprávněn ustanovit opatrovníka pro doručování této smluvní straně; dle bodu 18.5. činí lhůta k vyjádření k žalobnímu návrhu, protinávrhu či jinému podání ve věci samé 5 dní a tato lhůta se počítá ode dne následujícího po doručení písemnosti a pokud se strana k výzvě rozhodce k vyjádření k žalobnímu návrhu v uvedené lhůtě nevyjádří, má se za to, že uznává nárok, který je proti ní uplatňován; dle bodu 18.6. otázky touto doložkou výslovně neupravené budou podpůrně řešeny dle řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky; -z hodnocení klienta, že pravidelný čistý měsíční příjem klienta (dlužníka) činí 13.617,-Kč, celkové výdaje činí 6.300,-Kč a volné zdroje činí 7.317,-Kč a na základě těchto údajů byl doporučen úvěrový produkt za podmínek shora uvedených; -z oznámení ze dne 11.02.2013, že žalovaný oznámil dlužníkovi zesplatnění veškerých závazků dlužníka ze smlouvy o úvěru č. 9100195418 z důvodu neplnění závazků ze splátkového kalendáře a vyzval dlužníka k okamžité úhradě, nejpozději do 10 dnů, a to nesplacené části úvěru včetně smluvních pokut v celkové výši 109.550,-Kč, tj. zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře 69.255,-Kč, neuhrazené penalizační faktury 1.820,-Kč, smluvní pokuta ve výši 50 % z výše úvěru (splatnost dne 21.02.2013) ve výši 38.475,-Kč;

-z faktury č. 911003524 vystavené dne 31.12.2010 s datem splatnosti 31.01.2011 na částku 205,-Kč ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100195418, že žalovaný vyúčtoval dlužníkovi smluvní pokutu, a to ve výši 8 % z výše splátky za prodlení s úhradou splátky č. 29;

-z faktury č. 912055180 vystavené dne 28.12.2012 s datem splatnosti 07.01.2013 na částku 1.282,-Kč ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100195418, že žalovaný vyúčtoval dlužníkovi smluvní pokuty, a to ve výši 8 % z výše splátky za prodlení s úhradou splátky č. 51, 57 a 58 (3 x 205,20 Kč), dále ve výši 13 % z výše splátky za prodlení s úhradou splátky č. 51 a č. 57 (2 x 333,45 Kč);

-z faktury č. 913012809 vystavené dne 11.02.2013 s datem splatnosti 21.02.2013 na částku 39.013,-Kč ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100195418, že žalovaný vyúčtoval dlužníkovi smluvní pokuty, a to ve výši 8 % z výše splátky za prodlení s úhradou splátky č. 59 (205,20 Kč) a ve výši 13 % z výše splátky za prodlení s úhradou splátky č. 58 (333,45 Kč) a ve výši 50 % z výše úvěru, tj. ve výši 38.475,- Kč;

-z předžalobní výzvy ze dne 25.02.2013, že dlužník byl vyzván k okamžité úhradě částky 109.550,-Kč;

-z návrhu na zahájení rozhodčího řízení, že žaloba žalovaného proti dlužníkovi o zaplacení částky 109.550,-Kč s příslušenstvím byla rozhodkyni JUDr. Evě Vaňkové doručena dne 07.03.2013;

-z rozhodčího nálezu ze dne 14.06.2013, že rozhodkyně JUDr. Eva Vaňková rozhodla ve sporu věřitele jako žalobce proti dlužníkovi jako žalovanému o zaplacení částky 109.550,-Kč s příslušenstvím tak, že žalovaného Martina Wyhodu, bytem Čujkovova čp. 1715/23, Ostrava, zastoupeného opatrovníkem Lenkou Kobzovou, DiS, bytem Vysoké Mýto, Knířov čp. 17, zavázala zaplatit žalobci částku 109.550,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % od 06.03.2013 do zaplacení a dále jej zavázala, aby žalobci zaplatil na náhradu nákladů řízení částku 8.618,-Kč, která představuje rozhodčí poplatek a náklady právního zastoupení, a to k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ervína Perthena; dle poučení je rozhodčí nález konečný a odvolání proti němu není přípustné, přičemž účastníci byli poučeni současně o možnosti podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem za podmínek stanovených zákonem, a to do 3 měsíců od jeho doručení; dle připojené doložky nabyl rozhodčí nález právní moci dne 18.06.2013 a vykonatelnosti dne 21.06.2013; z odůvodnění mj. vyplývá, že žalovanému se nepodařilo doručit výzvu k vyjádření ve věci samé, a protože soud odmítl poskytnout rozhodkyni údaje z Centrální evidence obyvatel, ustanovila rozhodkyně pro toto řízení žalovanému opatrovnici;

-z karty klienta, že dlužníkovi byla vyplacena včetně revolvingů celkem částka 103.714,-Kč, dlužník splatil celkem 146.205,-Kč, přičemž na nominální hodnotu úvěru zbývá doplatit 69.255,-Kč a celkem zbývá doplatit 122.029,-Kč; dlužníkovi byl poskytnut 3x revolving ve výši á 46.170,-Kč (smluvní odměna 3x 24.932,-Kč a vyplacená částka 3x 21.238,-Kč), a to ve dnech 16.03.2009, 25.03.2011 a 29.02.2012;

k pohledávce č. 3 a č. 4: (ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884)

-ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884 ze dne 16.02.2010 ve znění dodatku ze dne 22.02.2010, který je obsahem splátkového kalendáře a ze smluvních ujednání, že žalovaný jako věřitel uzavřel s dlužníkem Martinem Wyhodou (označeným mj. rodným číslem a bydlištěm) smlouvu o revolvingovém úvěru (typ

smlouvy s automatickým revolvingem), na jejímž základě se žalovaný zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 118.188,-Kč za smluvní odměnu 79.188,-Kč a dlužník se jej zavázal splácet 36 měsíčními splátkami po 3.283,-Kč, vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20.03.2010, RPSN činí 150,43 %. Částka k vyplacení po započtení smluvní odměny činila 39.000,-Kč. Nedílnou součástí smlouvy (dle bodu C smlouvy) jsou formulářová Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFI CREDIT, a.s. Pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet splátky úvěru byly ve smluvních ujednáních dohodnuty tři samostatné smluvní pokuty, a to v bodě 13.1. písm. a) ve výši 8 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 15 dnů po termínu splatnosti, písm. b) 13 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 30 dnů po termínu splatnosti a tyto smluvní pokuty jsou splatné do 10 dní od vystavení penalizační faktury (bod 13.2); dle bodu 13.4. smluvních ujednání ve výši 50 % ze schválené výše úvěru, zejm. pro případ prodlení se zaplacením splátky déle než 35 dní, popř. klient neuhradí dvě splátky řádně a včas; tato smluvní pokuta je splatná do 10 dní od vystavení penalizační faktury (bod 13.5). Bod 18 smluvních ujednání obsahuje rozhodčí doložku, dle které se smluvní strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy, má dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu: a) JUDr. Eva Vaňková, b) Mgr. Marek Landsmann, c) jediný rozhodce určený společností Rozhodčí společnost Pardubice s.r.o., IČ: 27531465 se sídlem Masarykovo nám. 1544, Pardubice, d) jediný rozhodce určený společností Rozhodčí společnost s.r.o., IČ: 27710891 se sídlem Lidická 1866/22, Brno; dle bodu 18.5. činí lhůta k vyjádření k žalobnímu návrhu, protinávrhu či jinému podání ve věci samé 30 dní a tato lhůta se počítá ode dne následujícího po doručení písemnosti a pokud se strana k výzvě rozhodce k vyjádření k žalobnímu návrhu v uvedené lhůtě nevyjádří, má se za to, že uznává nárok, který je proti ní uplatňován; dle bodu 18.6. otázky touto doložkou výslovně neupravené budou podpůrně řešeny dle řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky;

-z hodnocení klienta, že pravidelný čistý měsíční příjem klienta (dlužníka) činí 16.273,- Kč, celkové výdaje činí 12.365,-Kč a volné zdroje činí 3.908,-Kč a na základě těchto údajů byl doporučen úvěrový produkt za podmínek shora uvedených;

-z oznámení ze dne 20.01.2013, že žalovaný oznámil dlužníkovi zesplatnění veškerých závazků dlužníka ze smlouvy o úvěru č. 9100339884 z důvodu neplnění závazků ze splátkového kalendáře a vyzval dlužníka k okamžité úhradě, nejpozději do 10 dnů, a to nesplacené části úvěru včetně smluvních pokut v celkové výši 153.446,-Kč, tj. zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře 91.924,-Kč, neuhrazené penalizační faktury 2.428,-Kč, smluvní pokuta ve výši 50 % z výše úvěru (splatnost dne 30.01.2013) ve výši 59.094,-Kč;

-z faktury č. 912047474 vystavené dne 05.11.2012 s datem splatnosti 15.11.2012 na částku 1.477,-Kč ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100339884, že žalovaný vyúčtoval dlužníkovi smluvní pokuty, a to ve výši 8 % z výše splátky za prodlení s úhradou splátky č. 28, 30, 31 a 32 (4 x 262,64 Kč), dále ve výši 13 % z výše splátky za prodlení s úhradou splátky č. 31 (426,79 Kč);

-z faktury č. 913008881 vystavené dne 31.12.2012 s datem splatnosti 21.01.2013 na částku 689,-Kč ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100339884, že žalovaný vyúčtoval dlužníkovi smluvní pokutu, a to ve výši 8 % z výše splátky za prodlení s úhradou splátky č. 33 (262,64 Kč) a ve výši 13 % z výše splátky za prodlení s úhradou splátky č. 33 (426,79 Kč);

-z faktury č. 913010160 vystavené dne 20.01.2013 s datem splatnosti 30.01.2013 na částku 59.356,-Kč ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100339884, že žalovaný vyúčtoval dlužníkovi smluvní pokutu, a to ve výši 8 % z výše splátky za prodlení s úhradou splátky č. 34 (262,64 Kč) a ve výši 50 % z výše úvěru ve výši 59.094,-Kč;

-z předžalobní výzvy ze dne 01.02.2013, že dlužník byl vyzván k okamžité úhradě částky 153.446,-Kč;

-z návrhu na zahájení rozhodčího řízení, že žaloba žalovaného proti dlužníkovi o zaplacení částky 153.446,-Kč s příslušenstvím byla rozhodkyni JUDr. Evě Vaňkové doručena dne 15.02.2013;

-z rozhodčího nálezu ze dne 18.04.2013, že rozhodkyně JUDr. Eva Vaňková rozhodla ve sporu věřitele jako žalobce proti dlužníkovi jako žalovanému o zaplacení částky 153.446,-Kč s příslušenstvím tak, že žalovaného Martina Wyhodu, bytem Čujkovova čp. 1715/23, Ostrava, t. č. bytem Nádražní čp. 254/4, Odry, zavázala zaplatit žalobci částku 153.446,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % od 11.02.2013 do zaplacení a dále jej zavázala, aby žalobci zaplatil na náhradu nákladů řízení částku 19.395,20 Kč, která představuje rozhodčí poplatek a náklady právního zastoupení, a to k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Jaroslava Beránka; dle poučení je rozhodčí nález konečný a odvolání proti němu není přípustné, přičemž účastníci byli poučeni současně o možnosti podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem za podmínek stanovených zákonem, a to do 3 měsíců od jeho doručení; dle připojené doložky nabyl rozhodčí nález právní moci dne 18.05.2013 a vykonatelnosti dne 21.05.2013;

-z karty klienta, že dlužníkovi byla vyplacena včetně revolvingů celkem částka 62.638,- Kč, dlužník splatil celkem 106.631,-Kč, přičemž zbývá doplatit 178.941,20 Kč.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013-dále jen obchodní zákoník ), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, ze které je spotřebitel povinen platit (písmeno a/), spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván (písmeno b/), věřitelem je fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob (písmeno c/).

Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník ), spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 55 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3). Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

Podle § 544 občanského zákoníku sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odst. 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odst. 2).

Podle § 39 občanského zákoníku, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům.

Dle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatná jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

S ohledem na výsledky provedeného dokazování a shora citovaná ustanovení zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru i občanského zákoníku soud dospěl k závěru, že obě smlouvy, které žalovaný s dlužníkem uzavřel a které jsou předmětem tohoto řízení, jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru. Smlouva o revolvingovém úvěru, včetně rozhodčí doložky sjednané v bodě 18 Smluvních ujednání, je zachycena na předtištěném formuláři a smlouva o revolvingovém úvěru je tak smlouvou adhezní, pro kterou je charakteristické, že její obsah byl předem určen stranou poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní činnosti a že dlužník jako spotřebitel neměl možnost text smlouvy ovlivnit.

Z judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu vyplývá, že rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách nejsou bez dalšího zakázány. V dané věci však soud hodnotí rozhodčí doložku obsaženou v bodě 18 smluvních ujednání ke smlouvám o revolvingovém úvěru č. 9100195418 a č. 9100339884 jako absolutně neplatnou dle § 39 občanského zákoníku, když nepovažuje výběr rozhodců za transparentní, a to za situace, kdy tyto smlouvy o revolvingovém úvěru, včetně rozhodčí doložky sjednané v bodě 18 Smluvních ujednání, jsou zachyceny na předtištěném formuláři a smlouvy o úvěru jsou tak smlouvami adhezními. Dlužník jako spotřebitel a slabší smluvní strana neměl možnost o osobě rozhodce vyjednávat a tedy určení JUDr. Evy Vaňkové jako případné rozhodkyně nebyla výsledkem vyjednávání smluvních stran, nýbrž tato osoba byla předem vybrána silnější smluvní stranou, tj. věřitelem a i z tohoto úhlu pohledu se nemůže jednat o její transparentní výběr. Tímto způsobem sjednaná smlouva o úvěru vykazuje znaky jednání charakterizovaného pojmem přijmi nebo nech být (take it or leave it); spotřebitel nemá jinou možnost než smlouvu přijmout nebo odmítnout jako celek (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Ve vztahu k rozhodčí doložce sjednané mezi stranami smlouvy v projednávané věci je nutno poukázat i na závěry uvedené v ústavním nálezu II. ÚS 2164/10. V tomto nálezu mimo jiné Ústavní soud poukázal i na to, že rozhodčí řízení není řízením soudního typu, a to že se odráží v přísnějším nahlížení na rozhodčí doložky a jejich náležitosti tak, aby nepředstavovaly nepřiměřené podmínky ve spotřebitelských smlouvách. Přitom procesní nerovnováha pak může spočívat i ve zbavení spotřebitele ochrany v ustanovení právního řádu o ochraně spotřebitele. Ústavní soud dále dovozuje, že rozhodčí řízení musí rovněž zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo namístě, kdyby spotřebitel ve spotřebitelské smlouvě rozhodčí doložku neuzavřel (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek k uplatnění spotřebitelova práva). Přitom v projednávané věci nebyla sjednána odvolací instance a nebyla zaručena ani ústnost jednání před rozhodcem. Nadto z bodu 18.5 smluvních ujednání ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100195418 vyplývá, že byla sjednána zcela nepřiměřeně krátká lhůta 5 dní od doručení žaloby k vyjádření k ní s důsledkem fikce uznání nároku žalobce, pokud se strana k výzvě rozhodce k vyjádření k žalobnímu návrhu v uvedené lhůtě nevyjádří. Navíc z obou předložených návrhů na zahájení rozhodčího řízení a rozhodčích nálezů vyplývá, že ačkoli obě řízení se časově prolínala (u smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418 byl návrh rozhodkyni doručen dne 07.03.2013 a rozhodčí nález byl vydán dne 14.06.2013 a u smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884 byl návrh rozhodkyni doručen dne 15.02.2013 a rozhodčí nález byl vydán dne 18.04.2013), byl v prvním případě dlužníkovi jako žalovanému ustanoven opatrovník pro doručování dle bodu 18.4. smluvních ujednání a ve druhém případě dlužník zastoupen opatrovníkem nebyl a v rozhodčím nálezu, který vydala stejná rozhodkyně, je u dlužníka označena aktuální adresa odlišná od trvalého bydliště.

Lze tedy uzavřít, že rozhodčí doložky v případě obou úvěrových smluv naplňují znaky nepřiměřené (zneužívající) podmínky, neboť vyvolává nerovnováhu mezi smluvními stranami a tato nerovnováha dosahuje takové intenzity, že je způsobilá vést ke značné procesní nevýhodě jednoho z účastníků řízení. Ze všech shora uvedených důvodů jsou předmětné rozhodčí doložky, které jsou obsaženy v čl. 18 Smluvních ujednání, absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Na základě neplatných rozhodčích doložek jsou tak rozhodčí nálezy vydané rozhodkyní JUDr. Evou Vaňkovou nicotné, rozhodkyně neměla pravomoc ve věci rozhodnout, a takové rozhodčí nálezy nemohly ani založit vykonatelnost pohledávek č. 1, 2, 3 a 4 přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka Martina anonymizovano . Žalovanému pak s ohledem na shora uvedené nemohl vzniknout nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 8.618,-Kč (pohledávka č. 1) a 19.395,-Kč (pohledávka č. 3). Soud proto výrokem I. rozsudku určil, že žalovaný jako věřitel č. 3 nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 17343/2013 vůči dlužníkovi Martinu Wyhodovi, anonymizovano pohledávku č. 1 ve výši 8.618,-Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení dle rozhodčího nálezu č.j. Va 10-17/2013-17 a pohledávku č. 3 ve výši 19.395,-Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení dle rozhodčího nálezu č.j. Va 7-1/2013-11.

Soud tedy uzavírá ve vztahu ke všem čtyřem pohledávkám žalovaného, že se jedná o nevykonatelné pohledávky a žalobkyně není v důvodech popření omezena dle § 199 odst. 2 IZ a je oprávněna vznášet námitky jiného právního posouzení. Soud se tak mohl zabývat veškerými námitkami žalobkyně, které uplatila v tomto incidenčním sporu.

Žalovaný jako věřitel jednal při uzavírání a plnění smlouvy o revolvingovém úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník (označený ve smlouvě mj. rodným číslem a bydlištěm) ji neuzavíral jako podnikatel. Při hodnocení smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovaným a dlužníkem pod č. 9100195418 dospěl soud k závěru, že v tomto případě se jedná o platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající režimu obchodního zákoníku a režimu tehdy platného zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky, tj. cenu úvěru ve formě odměny, když sjednáním úroku je každé ujednání o tom, že dlužník zaplatí věřiteli více, než kolik obdržel, přičemž pro vznik smlouvy stačí dohoda účastníků smlouvy o těchto náležitostech. Dlužník smlouvu akceptoval, přijal vyplacený úvěr a částečně jej splácel. Tento závěr o platnosti smlouvy platí i pro smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100339884 ze dne 16.02.2010. Žalobkyně jako insolvenční správkyně popřela pohledávku č. 2 žalovaného ve výši 41.556,-Kč a pohledávku č. 4 žalovaného ve výši 63.720,-Kč s odůvodněním (jak již shora uvedeno), že ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a právní úpravou spotřebitelských smluv, zejména s ohledem na již sjednanou výši smluvní odměny, která je svou povahou smluvním úrokem a která je dále započítána pro účel výpočtu smluvní pokuty.

Smyslem smluvní pokuty je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku a účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše je věcí vzájemné dohody stran, neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek. Právní úkon se pak příčí dobrým mravům, jestliže je jeho obsah v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno vážit všechny funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). V souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. Ve vztahu k nároku žalovaného na smluvní pokuty ve výši 8 % a 13 % z výše splátek, s jejichž úhradou byl dlužník v prodlení, soud dospěl k závěru, že výše těchto smluvních pokut není v žádném případě nepřiměřená (u revolvingového úvěru č. 9100195418: 8 % smluvní pokuta z výše splátky 2.565,-Kč při prodlení delším 15 dní činí 205,-Kč a 13 % smluvní pokuta z výše splátky 2.565,-Kč při prodlení delším 30 dní činí 333,45 Kč; u revolvingového úvěru č. 9100339884: 8 % smluvní pokuta z výše splátky 3.283,-Kč při prodlení delším 15 dní činí 262,64 Kč a 13 % smluvní pokuta z výše splátky 3.283,-Kč při prodlení delším 30 dní činí 426,79 Kč) a v takto sjednané výši plní smluvní pokuta všechny své funkce. Žalovaný předloženými fakturami prokázal vyúčtování smluvních pokut ve výši 8 % z výše splátky a 13 % z výše splátky, a soud tak dospěl k závěru, že žalovaný má nárok na smluvní pokutu dle čl. 13 odst. 13.1 písm. a) a písm. b) smluvních ujednání, a to u pohledávky č. 2 ve výši 1.820,-Kč a u pohledávky č. 4 ve výši 2.428,-Kč. Současně má žalovaný nárok na zákonný úrok z prodlení (u pohledávky č. 2) z částky 1.820,-Kč a z částky 2.428,-Kč (u pohledávky č. 4), přičemž žalovaný požadoval úroky z prodlení u pohledávky č. 2 až od data 06.03.2013 a u pohledávky č. 4 až od data 11.02.2013 (tj. v obou případech od data podání návrhu na zahájení rozhodčího řízení). Žalovaný má nárok na úrok z prodlení pouze do data úpadku dlužníka (úpadek dlužníka byl zjištěn dne 15.08.2013) a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně (dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. a č. 33/2010 Sb.) za období od 06.03.2013 do 14.08.2013 z částky 1.820,-Kč činí 56,94 Kč (příslušenství pohledávky č. 2) a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně (dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. a č. 33/2010 Sb.) za období od 11.02.2013 do 14.08.2013 z částky 2.428,-Kč činí 86,29 Kč (příslušenství pohledávky č. 4). Žalovaný tak má za dlužníkem pohledávku č. 2 v celkové výši 1.876,94 Kč z titulu smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418 a pohledávku č. 4 ve výši 2.514,29 Kč z titulu smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884. Soud proto jako nedůvodnou výrokem II. rozsudku zamítl žalobu na určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 17343/2013 vůči dlužníkovi Martinu Wyhodovi, anonymizovano pohledávku č. 2 ve výši 1.876,94 Kč z titulu smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418 a pohledávku č. 4 ve výši 2.514,29 Kč z titulu smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884.

Naopak soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že popření pohledávky žalovaného co do smluvní pokuty ve výši 50 % z celkové výše úvěru je důvodné, když dospěl k závěru, že ujednání pod bodem 13.4 smluvních ujednání o smluvní pokutě (v případě obou smluv o revolvingovém úvěru) je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku. Přiměřenost výše smluvní pokuty sjednané v bodě 13.4 smluvních ujednání je nutno posuzovat především z pohledu zajištěné povinnosti platit dohodnuté splátky. Má-li být smluvní pokuta z hlediska jejího souladu s dobrými mravy přiměřená funkcím, které má plnit, jeví se v této věci její dohodnutá výše nepřiměřená. Smluvní pokuta ve výši 38.475,-Kč (u pohledávky č. 2) a ve výši 59.094,-Kč (u pohledávky č. 4) dle bodu 13.4 smluvních ujednání, tj. ve výši 50 % ze schválené výše úvěru pro případ prodlení se zaplacením jedné splátky po dobu delší než 35 dnů, s ohledem na výši těchto splátek, kdy výše splátky činila u smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418-2.565,-Kč a u smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884-3.283,-Kč, zcela postrádá svou prevenční funkci k řádnému splnění závazku, rovněž tak kompenzační funkci, kdy je nutno zdůraznit, že smluvní pokuta v občanském zákoníku je upravena jako paušalizovaná náhrada škody a sjednaná smluvní pokuta svou výší takovou náhradu značně přesahuje (v prvním případě představuje smluvní pokuta 15ti násobek výše včas neuhrazené splátky a ve druhém případě představuje smluvní pokuta 18ti násobek výše včas neuhrazené splátky). Nutno zohlednit také výši sjednané smluvní odměny za poskytnutí úvěru, která je svým charakterem smluveným úrokem, jakož i skutečnost, že i tato částka je dále započítávána pro účel výpočtu smluvní pokuty. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že tento úvěr byl zajištěn více smluvními pokutami a nelze odhlédnout i od skutečnosti, že roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr činila u smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418-74,25 % a u smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884 dokonce 150,43 %. Vzhledem ke všem uvedeným okolnostem soud dovodil, že dohoda o smluvní pokutě je v části 13.4 smluvních ujednání u smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418 a č. 9100339884 absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

Soud proto výrokem I. rozhodl, že žalovaný jako věřitel č. 3 nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 17343/2013 vůči dlužníkovi Martinu Wyhodovi, anonymizovano pohledávku č. 2 ve výši 39.679,06 Kč z titulu smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100195418 a pohledávku č. 4 ve výši 61.205,71 Kč z titulu smluvní pokuty a úroků z prodlení ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100339884.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Ve vztahu k nákladům řízení soud konstatuje, že ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. měla v řízení převážný úspěch žalobkyně, která z předmětu řízení 133.289,-Kč byla úspěšná ve výši 128.897,77 Kč. Žalobkyně tak měla úspěch v 96,70 % předmětu řízení a žalovaný v 3,30 % předmětu řízení. Po odečtení neúspěchu od úspěchu má tak žalobkyně nárok na zaplacení náhrady nákladů řízení v rozsahu 93,40 %. Žalobkyně má nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů spočívajících v nákladech na právní zastoupení, které tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 3.100,-Kč (převzetí věci a příprava, sepis žaloby a účast u jednání) dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif ) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu a celková odměna tak činí 9.300,-Kč. Dále má nárok na 3 režijní paušály po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Náklady řízení žalobkyně činí celkem 10.200,-Kč a 93,40 % z této částky činí 9.527,-Kč. Soud proto rozhodl výrokem III. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 9.527,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.), k rukám advokátky Mgr. Anety Šlosarové (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Žalobkyně je v řízení zcela osvobozena od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 zákona č. 519/1991 Sb. ve znění zákona č. 218/2011 Sb. (dále jen zákon ) a dle § 2 odst. 3 citovaného zákona tak přešla na žalovaného poplatková povinnost v rozsahu, ve kterém byl v řízení neúspěšný, tj. v rozsahu 96,70 %. Výše soudního poplatku činí dle položky 13 bod 1 písm. a) zákona 5.000,-Kč a 96,70 % z částky 5.000,-Kč činí (po zaokrouhlení dle § 6 odst. 7 zákona) 4.840,-Kč. Soud proto výrokem IV. zavázal žalovaného, aby zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě část soudního poplatku ve výši 4.840,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když lhůta k plnění vyplývá z § 7 odst. 1 zákona č. 519/1991 Sb. ve znění zákona č. 218/2011 Sb.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 01.08.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v.r. Vanessa Plonková samosoudkyně