34 ICm 2940/2014
Jednací číslo: 34 ICm 2940/2014-57 KSOS 34INS 6537/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Simonou Pittermannovou ve věci žalobců: a) Insolvenční agentura v.o.s., se sídlem Západní 1448/16, 360 01 Karlovy Vary, IČ: 29115540, insolvenční správce dlužníka: VOKD, a.s., se sídlem Nákladní 3179/1, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, IČ: 47675853, zastoupeného JUDr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem Klaudiánova 135/1, 293 01 Mladá Boleslav, b) VOKD, a.s., se sídlem Nákladní 3179/1, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, IČ: 47675853, proti žalované: Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo, se sídlem tř. Svobody 1194/12, 779 00 Olomouc, IČ: 63492555, o odpůrčí žalobě jako incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka VOKD, a.s. vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 6537/2014,

takto:

I. Určuje se, že smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem uzavřená mezi VOKD, a.s. a žalovanou dne 21.02.2014 je neúčinný právní úkon. isir.justi ce.cz

II. Určuje se, že smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám z bankovního účtu uzavřená mezi VOKD, a.s. a žalovanou dne 28.06.2013 je neúčinný právní úkon.

III. Návrh, aby soud určil, že pohledávce žalované za dlužníkem VOKD a.s., IČ: 47675853, se sídlem Nákladní 3179/1, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, ve výši 45.122.988,83 Kč z titulu nezaplacené části jistiny ze Smlouvy o úvěru č. 109706201222 ze dne 04.04.2012 (ve znění jejího Dodatku č. 1 ze dne 28.03.2013), svědčí:

(1) právo na uspokojení ze zajištění, jež se váže k nemovitým věcem ve výlučném vlastnictví dlužníka, a to k parcele č. 3810/1-ostatní plocha, parcele č. 3810/2- ostatní plocha, parcele č. 3816/1-ostatní plocha, parcele č. 3816/3-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba Fryštát, č.p. 366, výroba), parcele č. 3816/4-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/5-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/21-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/22-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/23-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, garáž), parcele č. 3816/24-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/25-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/26-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/27-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/28-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/29-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/30-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/31-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/32-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/42-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, jiná st.), parcele č. 3816/43-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 4006/5-ostatní plocha, parcela č. 4006/9-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 4006/10-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 4018/1-ostatní plocha, to vše zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná na listu vlastnictví č. 4357 pro k.ú. Karviná-město, obec a okres Karviná, a

(2) právo na uspokojení ze zajištění, jež se váže k bankovním účtům ve výlučném vlastnictví dlužníka, a to k vkladovému účtu č. 4308002/0800 vedeném pro dlužníka Českou spořitelnu, a.s., vkladovému účtu č. 2580002/0800 vedenému pro dlužníka Českou spořitelnu, a.s., a k běžnému účtu č. 2426742/0800 vedeném pro dlužníka Českou spořitelnu, a.s., se zamítá.

IV. Návrh, aby soud určil, že pohledávce žalované za dlužníkem VOKD a.s., IČ: 47675853, se sídlem Nákladní 3179/1, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, ve výši 46.877.011,17 Kč z titulu nezaplacených smluvních pokut vyplývajících ze Smlouvy o úvěru č. 109706201222 ze dne 04.04.2012 (ve znění jejího Dodatku č. 1 ze dne 28.03.2013), svědčí:

ICM R

(1) právo na uspokojení ze zajištění, jež se váže k nemovitým věcem ve výlučném vlastnictví dlužníka, a to k parcele č. 3810/1-ostatní plocha, parcele č. 3810/2- ostatní plocha, parcele č. 3816/1-ostatní plocha, parcele č. 3816/3-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba Fryštát, č.p. 366, výroba), parcele č. 3816/4-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/5-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/21-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/22-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/23-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, garáž), parcele č. 3816/24-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/25-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/26-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/27-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/28-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/29-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/30-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/31-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/32-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 3816/42-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, jiná st.), parcele č. 3816/43-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 4006/5-ostatní plocha, parcela č. 4006/9-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 4006/10-zastavěná plocha a nádvoří (součástí je stavba bez čp/če, výroba), parcele č. 4018/1-ostatní plocha, to vše zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná na listu vlastnictví č. 4357 pro k.ú. Karviná-město, obec a okres Karviná, a

(2) právo na uspokojení ze zajištění, jež se váže k bankovním účtům ve výlučném vlastnictví dlužníka, a to k vkladovému účtu č. 4308002/0800 vedeném pro dlužníka Českou spořitelnu, a.s., vkladovému účtu č. 2580002/0800 vedenému pro dlužníka Českou spořitelnu, a.s., a k běžnému účtu č. 2426742/0800 vedeném pro dlužníka Českou spořitelnu, a.s., se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 23.290 Kč k rukám advokáta žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Ve vztahu žalobce b) a žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou ze dne 4.9.2014 se žalobce a) domáhal, aby soud určil, že smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou dne 21.2.2014 a

ICM R smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám z bankovních účtů dlužníka uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou dne 28.6.2013, jsou neúčinnými právními úkony.

Žalobce a) odůvodnil žalobu tím, že smlouvy o zřízení zástavních práv jsou neúčinné právní úkony dle ust. § 241 odst. 1, 2 a 3 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen ,,insolvenční zákon ). Právní úkony byly učiněny v době, kdy byl dlužník v úpadku, v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení a žalovaná byla právními úkony zvýhodněna oproti ostatním věřitelům. Dodatečné zajištění pohledávek bylo navíc poskytnuto dlužníkem bez jakéhokoliv protiplnění ze strany žalované.

Žalovaná tvrdila, že smlouvy o zřízení zástavních práv byly uzavřeny z důvodu dozajištění dluhu dlužníka vůči žalované vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. 109706201222 ze dne 4.4.2012 (dále jen ,,smlouva o úvěru ). Dluh dlužníka se z důvodu jeho prodlení se splácením úroku navýšil a nesplacený úrok přirostl v souladu se smlouvou k jistině. Stávající zajištění dluhu se stalo nedostatečným, proto došlo v souladu s úvěrovými podmínkami k jeho dozajištění. Právní úkon dlužníka není neúčinný podle ust. § 241 odst. 1, 2 insolvenčního zákona, neboť není naplněna skutková podstata zvýhodňujícího právního úkonu. Nejednalo o bezdůvodný, případně účelový právní úkon. Žalovaná poskytla dlužníku přiměřené protiplnění, neboť pohledávku soudně nevymáhala, ale prostřednictvím dozajištění umožnila dlužníkovi další činnost. Žalovaná se domnívala, že dlužník byl schopen plnit své dluhy s ohledem na existenci jeho dalšího majetku, který nabídl žalované k zajištění.

Žalobou ze dne 25.9.2014 se zdejší žalovaná jako žalobkyně domáhala proti zdejším žalobcům a) a b), aby soud určil, že její pohledávce za dlužníkem ve výši 45.122.988,83 Kč z titulu nezaplacené části jistiny úvěru a pohledávce ve výši 46.877.011,17 Kč z titulu nezaplacených smluvních pokut ze smlouvy o úvěru svědčí právo na uspokojení ze zajištění, jež se váže k nemovitým věcem a k pohledávkám na bankovních účtech dlužníka specifikovaných ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku.

Zdejší žalovaná ve své žalobě tvrdila stejné skutečnosti, které uvedla ve vyjádření k žalobě žalobce a).

Zdejší žalobce a) se k žalobě zdejší žalované vyjádřil ve svém podání ze dne 18.9.2015, kde zopakoval svá tvrzení uvedená v žalobě ze dne 4.9.2014. Žalobce b) se k žalobám nevyjádřil.

Soud usnesením ze dne 2.2.2016, ve znění usnesení ze dne 15.4.2016, spojil řízení vedená pod sp.zn.a 34 ICm 3186/2014 ke společnému řízení vedeném pod sp.zn.s tím, že na straně žalobce bude vystupovat Insolvenční agentura v.o.s. jako žalobce a), VOKD, a.s. jako žalobce b) a na straně žalované Záložna CREDITAS, spořitelní družstvo jako žalovaná.

Z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno:

Dne 4.4.2012 uzavřel dlužník s žalovanou smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly všeobecné vkladové a úvěrové podmínky (dále jen ,,VVÚP ), na základě které žalovaná

ICM R poskytla dlužníku peněžní prostředky ve výši 46 milionů Kč. Splatnost úvěru měla nastat dne 31.3.2013. Úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem dlužníka na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 4.4.2012. Zástavou byly nemovitosti par.č. 2065/3, par.č. 2065/4, par.č. 2065/24 zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava na LV č. 2291 pro katastrální území Moravská Ostrava, obec Ostrava. Úvěr byl dále zajištěn blankosměnkou vlastní s doložkou ,,bez protestu vystavenou dlužníkem na řad žalované, splatnou u věřitele v místě jeho sídla bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy a vinkulací pojistného plnění ve prospěch žalované. Podle bodu 37.1. písm. a) VVÚP byla žalovaná oprávněna požadovat v případě, že dojde k podstatnému porušení smlouvy o úvěru nebo jiné závažné skutečnosti uvedené v podmínkách, doplnění zajištění závazků klienta způsobem a v hodnotě, které žalovaná stanoví. Dodatkem č. 1 ze dne 28.3.2013 byla změněna splatnost úvěru na 31.7.2013 a sjednána rozhodčí doložka. Dne 28.6.2013 uzavřel dlužník s žalovanou smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám z bankovního účtu, kterou bylo dodatečně zřízeno zajištění pohledávky žalované z úvěrové smlouvy zástavním právem k pohledávkám dlužníka vyplývajících ze smluv o bankovních účtech vůči České spořitelně-č.ú. 4308002/0800, 2426742/0800, 2580002/0800. Zajištění bylo sjednáno k veškerým stávajícím i budoucím peněžitým pohledávkám žalované ze smlouvy o úvěru až do výše jistiny 46 milionů Kč a příslušenství. Dne 21.2.2014 uzavřel dlužník s žalovanou smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem, kterou bylo dodatečně zřízeno zajištění pohledávky žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru zástavním právem k nemovitým věcem: par.č. 3810/1; par.č. 3810/2; par.č. 3816/1; par.č. 3816/3; par.č. 3816/4; par.č. 3816/5; par.č. 3816/21; par.č. 3816/22; par.č. 3816/23; par.č. 3816/24; par.č. 3816/25; par.č. 3816/26; par.č. 3816/27; par.č. 3816/28; par.č. 3816/29; par.č. 3816/30; par.č. 3816/31; par.č. 3816/32; par.č. 3816/42; par.č. 3816/43; par.č. 4006/5; par.č. 4006/9; par.č. 4006/10; par.č. 4018/1. Vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná na LV č. 4357 pro katastrální území Karviná-město, obec a okres Karviná. Dluhem zajištěným touto smlouvou byl dluh dlužníka vůči žalované ze smlouvy o úvěru existující k datu uzavření předmětné smlouvy o zřízení zástavního práva, podmíněný či nepodmíněný, vzniklý v budoucnu nejpozději do 31.7.2023 až do výše 92 milionů Kč. Žalovaná do insolvenčního řízení dlužníka přihlásila pohledávku ve výši 45.122.988,83 Kč z titulu nezaplacené části jistiny ze smlouvy o úvěru a pohledávku ve výši 56.656.321,09 Kč z titulu nezaplacených smluvních pokut vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Obě pohledávky byly přihlášeny jako zajištěné, a to zástavním právem k nemovitostem zapsaných na LV č. 4357, katastrální území Karviná, obec Karviná a k pohledávkám z bankovních účtů dlužníka č. 4308002/0800, 2426742/0800, 2580002/0800. Insolvenční správce na přezkumném jednání popřel zajištění pohledávek žalované z důvodu, že zajištění byla sjednána k již existujícímu závazku 1 rok před zahájením insolvenčního řízení dlužníka a bez přiměřeného protiplnění ve prospěch dlužníka (zjištěno z nesporných skutkových tvrzení účastníků).

Dne 11.3.2014 zahájil soud insolvenční řízení ve věci dlužníka VOKD, a.s. (zjištěno z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.3.2014 č.j. KSOS 34 INS 6537/2014-A2).

ICM R

Dne 13.6.2014 zjistil soud úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil žalobce a) (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.6.2014 č.j. KSOS 34 INS 6537/2014-A50).

Dne 9.9.2014 potvrdil soud usnesení schůze věřitelů ze dne 5.9.2014, kterým byla povolena reorganizace dlužníka (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.9.2014 č.j. KSOS 34 INS 6537/2014-B26).

Dne 1.7.2015 soud rozhodl, že se reorganizace dlužníka přeměňuje v konkurz (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.7.2015 č.j. KSOS 34 INS 6537/2014-B147).

Žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 101.779.309,92 Kč. Dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena jako zajištěná nejen majetkem dlužníka v celkové výši 45.122.988,83 Kč z titulu smlouvy o úvěru a představovala dosud neuhrazené splátky úvěru. Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena v celkové výši 56.656.321,09 Kč z titulu smlouvy o úvěru a představovala smluvní pokutu dle čl. XII odst. 2 a odst. 3 smlouvy o úvěru. Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena jako zajištěné nejen majetkem dlužníka co do částky 46.877.011,17 Kč. Pohledávky byly přihlášeny jako zajištěné majetkem dlužníka z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne 21.2.2014 a smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám z bankovního účtu ze dne 28.6.2013. Předmětem zástavního práva byly nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná na LV č. 4357 pro katastrální území Karviná-město a pohledávky z bankovních účtů dlužníka č. 4308002/0800, 2580002/0800, 2426742/0800. Pohledávka byla dále přihlášena jako zajištěná jiným majetkem než dlužníka z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne 4.4.2012. Předmětem této zástavy byly nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava na LV č. 2291 pro katastrální území Moravská Ostrava (zjištěno z přihlášky pohledávky žalované č. P65).

Na přezkumném jednání dne 5.9.2014 žalobce a) popřel zajištění obou dílčích pohledávek žalované majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka, neboť zajištění byla sjednána k již existujícímu závazku v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení bez přiměřeného protiplnění ve prospěch dlužníka. Smlouvy o zřízení zástavních práv představují neúčinné právní úkony. Žalobce a) tak popřel pořadí pohledávek žalované. Žalobce b) uznal pravost, výši i pořadí pohledávek (zjištěno z protokolu o přezkumném jednání dne 5.9.2014 včetně přezkumného listu přihlášky pohledávky č. P 65z).

Ke dni 28.6.2013 měl dlužník několik věřitelů, jejichž pohledávky byly více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Jednalo se např. o pohledávku ve výši 1.501.486,47 Kč Statutárního města Havířov 180 až 365 dní po splatnosti, pohledávku ve výši 323.460 Kč ČESKÉ OCHRANNÉ SLUŽBY, a.s. 90 až 179 dní po splatnosti, pohledávku ve výši 776.626,59 Kč společnosti JANKOSTAV s.r.o. 90 až 179 dní po splatnosti (zjištěno z listiny označené jako závazky k datu 28.6.2013).

ICM R

Ke dni 21.2.2014 měl dlužník několik věřitelů, jejichž pohledávky byly více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Jednalo se např. o pohledávku ve výši 188.145,18 Kč společnosti STABA-SERVIS spol. s.r.o. 180 až 365 dní po splatnosti, pohledávku ve výši 408.578,40 Kč společnosti DSP Ostrava s.r.o. 180 až 365 dní po splatnosti, pohledávku ve výši 557.365,44 Kč společnosti CESCZ s.r.o. 180 až 365 dní po splatnosti (zjištěno z listiny označené jako závazky k datu 21.2.2014).

Ke dni 26.2.2014 měl dlužník několik věřitelů, jejichž pohledávky byly více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Jednalo se např. o pohledávku ve výši 2.335.815,47 Kč společnosti TEMEX, spol. s.r.o. 120 až 365 dní po splatnosti, pohledávku ve výši 230.000 Kč společnosti Zelené terasy, a.s. více než 365 dní po splatnosti, pohledávku ve výši 318.322,25 Kč společnosti PMK Drill s.r.o. 120 až 365 dní po splatnosti (zjištěno z listiny označené jako závazky k datu 28.6.2014). Soud provedl všechny důkazy, které účastníci navrhli a posoudil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

Z provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru:

Dlužník a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly VVÚP. Dne 28.6.2013 uzavřel dlužník s žalovanou smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám z bankovních účtů dlužníka, kterou bylo dodatečně zřízeno zajištění pohledávky žalované z úvěrové smlouvy. Dne 21.2.2014 uzavřel dlužník s žalovanou smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem, kterou byla také dodatečně zajištěna pohledávka žalované ze smlouvy o úvěru. Dlužník byl v době uzavření výše uvedených smluv o zřízení zástavních práv v úpadku. Žalovaná do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku ve výši 45.122.988,83 Kč z titulu smlouvy o úvěru, která představovala dosud neuhrazené splátky úvěru a pohledávku ve výši 56.656.321,09 Kč z titulu smlouvy o úvěru, která představovala smluvní pokuty. Obě pohledávky byly přihlášeny jako zajištěné zástavním právem k pohledávkám dlužníka na bankovních účtech a nemovitými věcmi z titulu smluv o zřízení zástavního práva. Pohledávka ve výši 56.656.321,09 byla přihlášena jako zajištěná pouze do výše 46.877.011,17 Kč. Žalobce a) na přezkumném jednání popřel pořadí přihlášených pohledávek žalované. Dne 11.3.2014 zahájil insolvenční soud insolvenční řízení ve věci dlužníka. Dne 13.6.2014 zjistil soud úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil žalobce a).

Na zjištěný skutkový stav navázal soud právním hodnocením.

K přípustnosti žalob:

S ohledem na spojení věcí vedených pod sp.zn.a 34 ICm 3186/2014 ke společnému řízení, musel se soud zabývat přípustností obou žalob.

Podle ust. § 239 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičním oprávněním, a to odpůrčí žalobu podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době

ICM R zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).

Účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly dne 13.6.2014 a insolvenční správce jako žalobce a) podal odpůrčí žalobu dne 4.9.2014. Žaloba byla tedy podána v souladu s ust. § 239 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona a je přípustná.

Podle ust. § 196 odst. 2 insolvenčního zákona popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění má u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky.

Podle ust. § 198 odst. 1 věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

V případě popření pořadí zajištěné pohledávky věřitele, je k podání žaloby na určení, že pohledávka je zajištěna zástavním právem, aktivně legitimován vždy věřitel bez ohledu na vykonatelnost nebo nevykonatelnost pohledávky (srovnej s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.2.2013 sp.zn. 29 Cdo 11/2012).

Žalobce a) jako insolvenční správce dlužníka popřel pořadí pohledávek žalované. Podle ust. § 196 odst. 2 má takové popření pohledávky stejné účinky jako popření pravosti pohledávky, proto se přípustnost žaloby posoudí podle ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona.

Přezkumné jednání, na kterém žalobce a) popřel pořadí pohledávek žalované, se konalo dne 5.9.2014. Zdejší žalovaná podala žalobu na určení pořadí pohledávky dne 26.9.2014, tedy ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání. Žaloba je přípustná podle ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona a výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu.

K neúčinnosti smluv o zřízení zástavních práv:

Předpokladem pro určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka je, že tyto právní úkony jsou platné. Platnost právních úkonů soud vždy posoudí z úřední povinnosti jako předběžnou otázku. Smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám byla uzavřena dne 28.6.2013, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen ,,obč.zák. ). Soud tak posoudil platnost smlouvy podle ust. § 37 až 40 obč.zák. a dospěl k závěru, že smlouva je platná. Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem byla uzavřena den 21.2.2014, tedy již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

ICM R

(dále jen ,,o.z. ). Soud posoudil platnost této smlouvy s ust. § 580 až 583 o.z. a dospěl k závěru, že tato smlouva je taktéž platná.

Zneužití dispoziční volnosti dlužníka představující činnost poškozující věřitele tím, že jim dlužník odňal možnost uspokojit se z jeho majetku, ať už tím, že se zbavil části majetku, který měl, opomenul získat majetkové hodnoty, ač k tomu měl příležitost, zvýhodnil některého věřitele na úkor jiných věřitelů, je postihováno odpůrčím právem. Odpůrčí právo sleduje za cíl chránit věřitele před dlužníkem a zároveň postihnout nepoctivé jednání dlužníka na úkor věřitelů.

Podle ust. § 235 insolvenčního zákona jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2).

Podle ust. § 241 insolvenčního zákona se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku (odst. 2 věta první). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odst. 3 písm. d).

Podle ust. § 241 odst. 4 lze zvýhodňujícímu právnímu úkonu odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Podle ust. § 241 odst. 5 insolvenčního zákona zvýhodňujícím právním úkonem není: a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Pro naplnění skutkové podstaty zakotvené v ust. § 241 insolvenčního zákona musí být splněny tyto podmínky:

ICM R

1. jedná se o právní úkon, v jehož důsledku se věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu,

2. právní úkon učinil dlužník v době, kdy byl v úpadku, nebo tento právní úkon vedl k dlužníkovu úpadku,

3. dlužník právním úkonem poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, aniž by šlo o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné,

4. zvýhodňující právní úkon byl učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby,

5. nejedná se o žádný případ stanovený v ust. § 241 odst. 5 insolvenčního zákona.

Ad 1.) Tím, že dlužník uzavřel s žalovanou smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám dlužníka a k nemovitým věcem, zvýhodnil žalovanou jako svou věřitelku oproti jiným věřitelům, neboť v insolvenčním řízení by se pohledávky žalované jako zajištěné upokojovaly z výtěžku ze zpeněžení nemovitostí a pohledávek. Pohledávky ostatních věřitelů by nemohly být z tohoto výtěžku uspokojeny.

Dlužník tak uzavřením smluv o zřízení zástavních práv zvýhodnil žalovanou oproti jiným věřitelům, jak předpokládá ust. § 241 odst. 1 insolvenčního zákona.

Ad 2.) Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů a závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Dlužník měl ke dni 28.6.2013 i ke dni 21.2.2014 více věřitelů, dluhy více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl schopen plnit, jak bylo zjištěno z listinných důkazů. Dlužník tak uzavřel předmětné smlouvy v době, kdy byl úpadku dle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Ad 3.) Dlužník uzavřením smluv o zřízení zástavních práv poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovanou dne 4.4.2012, na základě které vznikl dlužníku závazek vrátit žalované částku ve výši 46 milionů Kč s příslušenstvím. V daném případě se nejednalo o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné, jak ust. § 241 odst. 3 písm. d) předpokládá.

Ad 4.) Žalovaná není osobou blízkou dlužníku ani osobou, která by s dlužníkem tvořila koncern, proto je pro splnění podmínky zakotvené v ust. § 241 odst. 4 insolvenčního

ICM R zákona třeba, aby zvýhodňující právní úkon byl učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení.

Insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 11.3.2014, přičemž dlužník uzavřel s žalovanou smlouvy o zřízení zástavních práv dne 28.6.2013 a 21.2.2014. Dlužník tak učinil zvýhodňující právní úkony představující smlouvy o zřízení zástavních práv ve lhůtě jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení, jak předpokládá ust. § 241 odst. 4 insolvenčního zákona.

Ad 5.) Žalovaná spatřovala poskytnutí přiměřeného protiplnění ve skutečnosti, že pohledávku po dlužníku nevymáhala, ale prostřednictvím dozajištění umožnila jeho další činnost.

Soud při svém rozhodování vycházel ze závěrů Nejvyššího soudu České republiky v jeho rozsudku ze dne 31.3.2014, sp.zn. 29 ICdo 13/2012 dostupného na webových stránách Nejvyššího soudu. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že při posouzení, zda je smlouva o zřízení zástavního práva zvýhodňujícím právním úkonem, je nevýznamné, zda šlo o právní úkon učiněný za podmínek obvyklý v obchodním styku a zda byly splněny další podmínky zakotvené v ust. § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona. Podstatné je pouze, zda za zřízení zajištění závazku obdržel dlužník přiměřenou protihodnotu. Za takovou hodnotu nelze v žádném případě považovat prolongaci splátek pohledávky ani případné prominutí sankcí spojených s porušením povinnosti dlužníka k úhradě této pohledávky. Kontraproduktivní je argumentace, podle níž zastavil-li by věřitel zcela své dodávky, neměl by dlužník možnost pokračovat byť i v částečném hrazení závazků. Ta totiž nasvědčuje spíše závěru, že dlužník ke dni uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva nebyl schopen hradit své závazky, než tomu, že věřitel dlužníku poskytl za zřízení zajištění závazku přiměřenou protihodnotu.

Promítnuto do poměrů dané věci, dospěl soud k závěru, že protiplnění žalované představující nevymáhání pohledávky po dlužníku soudní cestou a umožnění jeho další činnosti nelze považovat za přiměřenou protihodnotu. Takové protiplnění se žádným způsobem neodrazí v majetkové podstatě dlužníka, naopak dlužník je uzavřením zástavních smluv omezen v nakládání s jeho majetkem. Žalovaná by byla sama proti sobě, kdyby dlužníku znemožnila jeho další činnost, dlužník by ztratil své příjmy a dobytnost pohledávek žalované z úvěrové smlouvy by se tím snížila.

Dlužník neobdržel od žalované přiměřené protiplnění za dozajištění pohledávek žalované jeho majetkem, které je významné pro posouzení, zda jsou smlouvy o zřízení zástavních práv zvýhodňujícími právními úkony dle ust. § 241 insolvenčního zákona.

Soud podotýká, že v předmětné věci není rozhodné, zda žalovaná o úpadkové situaci dlužníka věděl či nikoliv, ale objektivní ekonomická situace dlužníka v okamžiku provedení předmětného právního úkonu. Přičemž v řízení bylo prokázáno, že dlužník byl v době uzavření předmětných smluv o zřízení zástavních práv již v úpadku.

ICM R

Právní úkony dlužníka, představující předmětné smlouvy o zřízení zástavních práv, nebyly učiněny za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených insolvenčním zákonem.

V daném případě se tak nejedná o žádný případ zakotvený v ust. § 241 odst. 5 insolvenčního zákona.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, rozhodl soud, že smlouvy o zřízení zástavních práv k pohledávkám dlužníka a k nemovitým věcem dlužníka, jsou neúčinnými právními úkony dle ust. § 241 odst. 1,2 a 3 písm. d) insolvenčního zákona.

S ohledem na rozhodnutí soudu o neúčinnosti smluv o zřízení zástavních práv, zamítl soud návrh žalované, aby soud určil, že jejím pohledávkám za dlužníkem svědčí práva na uspokojení ze zajištění vyplývající ze smluv o zřízení zástavního práva.

Podle ust. § 163 insolvenčního zákona o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen ,,o.s.ř. ) soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Žalobce a) byl v řízení zcela úspěšný, má tak právo na náhradu nákladů řízení, představující odměnu za 4 úkony právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhláška ), a to za převzetí a přípravu zastoupení ve věci vedené pod sp.zn.a 34 ICm 3186/2014, žalobu ze dne 4.9.2014 a vyjádření k žalobě ve věci vedené pod sp.zn. 34 ICm 3186/2014 ze dne 18.9.2015, tj. ve výši 4 x 3.100 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky; odměna tak činí 12.400 Kč. Dále má žalobce a) nárok na režijní paušál ve výši 300 Kč za 4 úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, tj. 1.200 Kč a náhradu cestovních výdajů za cestu na jednání soudu dne 20.9.2016 z Karlových Varů do Ostravy a zpět (celkem 1 014 km) při použití osobního motorového vozidla tovární značky BMW 535d s průměrnou spotřebou 6 l motorové nafty na 100 km za cenu ve výši 29,50 Kč/l, opotřebení vozidla 3,80 Kč/km, tj. celkem 5.648 Kč. Dále má žalobce nárok na náhradu za DPH ve výši 21 % z částky 19.248 Kč, tj. 4.042 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 23.290 Kč a žalovaná je povinna zaplatit tuto částku žalobci a) k rukám jeho advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Soud žalobci a) nepřiznal hotové náklady, které mu vznikly v souvislosti s jeho jednáním ve věci, kde nebyl zastoupen advokátem. Žalobce a) tyto náklady požadoval s odkazem na nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 39/13, podle kterého náleží účastníkovi, jenž není v řízení zastoupen advokátem náhrada hotových výdajů řízení dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč za každý úkon. V daném případě však takovou náhradu nákladů nelze přiznat s ohledem na specifické postavení žalobce a) jako insolvenčního správce.

ICM R

Insolvenční správce má právo na náhradu nákladů řízení pouze pokud je v řízení zastoupen advokátem, pokud se tohoto práva vzdá, musí sám nést náklady, které mu v souvislosti s jeho činností insolvenčního správce vzniknou. Incidenční spory jsou navíc součástí insolvenčního řízení, insolvenční správce tudíž nemá nárok na náhradu nákladů řízení v incidenčním sporu, kde nebyl zastoupen advokátem, s ohledem na komplexní úpravu odměny insolvenčního správce upravenou ve vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů.

Žalobce b) byl řízení taktéž úspěšný, proto mu vzniklo v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplývá, že žalobci b) žádné náklady řízení nevznikly, proto soud žalobci b) žádné náklady řízení nepřiznal.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 26.09.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Simona Pittermannová,v.r. Andrea Mrenicová soudce

ICM R