34 ICm 2865/2012
Jednací číslo: (2 Cm) 34 ICm 2865/2012-20 (Sp.zn. ins. řízení: KSOS 34 INS 9064/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Markem Del Favero, Ph.D., ve věci žalobce JUDr. Aleše Bayera, IČ 662 17 211, se sídlem Praha 2, Kateřinská 13, PSČ 120 00, proti žalované Mgr. Žanetě Burkotové, se sídlem Karviná-Fryštát, Masarykovo náměstí 38, PSČ 733 01, insolvenční správkyni dlužníka anonymizovano Kalmána, o existence pohledávky

takto:

I.

Určuje se, že žalobce má za dlužníkem pohledávku ve výši 7.800,--Kč z titulu náhrady nákladů exekuce nařízené Okresním soudem v Karviné usnesením ze dne 11. 4. 2012 jednací číslo 49 EXE 1790/2012-34.

II.

Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu 2. 10. 2012 domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 7.800,-Kč přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka z titulu nákladů exekuce (odměny exekutora a náhrady hotových výdajů), o nichž bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 4. 2012, č.j. 49 EXE 1790/2012-34 ve spojení s příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 26. 6. 2012, č.j. 002 Ex 981/12-8. Soudu předestřel, že má nárok na odměnu exekutora ve výši 3.000,--Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 3.500,--Kč, vše navýšeno o DPH, neboť po doručení návrhu oprávněného na nařízení exekuce činil úkony (byť administrativního charakteru) za účelem dosažení vydání usnesení o nařízení exekuce, k čemuž došlo 11. 4. 2012 a skutečnost, že následně dne 16. 4. 2012 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka-povinného mu nemůže být přičítáno k tíži (a sice že nebyl nevymohl ničeho), neboť nezaviněně nemohl exekuci provádět. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby; procesní obranu vybudovala na argumentu, že žalobce exekuci neprovedl, potažmo ničeho nevymohl, neboť po pouhých pěti dnech od vydání usnesení o nařízení exekuce bylo zahájeno insolvenční řízení. Nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů mu nevznikl, přičemž soudu předestřené právní hodnocení podpořila odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2009 sp.zn. II. ÚS 1540/08. Z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2012 sp.zn. KSOS 34 INS 9064/2012 bylo zjištěno, že insolvenční soud oznámil, zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka: Kalmán anonymizovano , anonymizovano , Tyršova 812, 735 81, Bohumín-Nový Bohumín. Dále má soud za prokázáno z usnesení insolvenčního soudu ze dne 14. 6. 2012 jednací číslo KSOS 34 INS 9064/2012-A7, že téhož dne byl zjištěn úpadek dlužníka, povoleno řešení úpadku oddlužením, žalovaná ustanovena jeho insolvenční správkyní. Z usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 4. 2012 jednací číslo 49 EXE 1790/2012-34 bylo zjištěno, že soud nařídil podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu téhož soudu ze dne 24. 11. 2011 jednací číslo 27 EC 1169/2011-20 k uspokojení pohledávky oprávněného exekuci na majetek povinného (dlužníka) a provedením této exekuce pověřil žalobce, usnesení nabylo právní moci 25. 7. 2012. Poté dne 26. 6. 2012 vydal žalobce příkaz k úhradě nákladů exekuce sp.zn. 002 Ex 981/12-8, přičemž toto skutkové zjištění soud učinil z ze zmíněného příkazu k úhradě nákladů exekuce. Konečně nesporné mezi účastníky bylo, že žalobce v exekuci nevymohl ničeho. Soud činí ve věci závěr o skutkovém stavu, že Okresního soudu v Karviné usnesením ze dne 11. 4. 2012 jednací číslo 49 EXE 1790/2012-34 nařídil podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu téhož soudu ze dne 24. 11. 2011 jednací číslo 27 EC 1169/2011-20 k uspokojení pohledávky oprávněného exekuci na majetek povinného, tj. dlužníka a provedením této exekuce pověřil žalobce, přičemž insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno 16. 4. 2012 a v exekuci nebylo vymoženo ničeho.

ICM R

Na zjištěný skutkový stav soud navázal právní hodnocení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod ust. § 89, ust. § 87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 188/2011 Sb. (dále jen e.ř.), ust. § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 217/2009 Sb. (dále jen InsZ) a pod ust. § 6 odst. 3 a ust. § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 63/2012 Sb. (dále jen exekuční tarif). Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ve vztahu k exekuci, která by postihla majetek dlužníka, respektive majetek náležející do majetkové podstaty, zakotvené v ust. § 109 odst. 1 písm. c) InsZ spočívají v nemožnosti jejího provedení. Pohledávku exekutora vyplývající z nákladů exekuce je tak možno uspokojit v souladu s postupem reglementovaným insolvenčním zákonem, jinak vyjádřeno exekutor je povinen (hodlá-li se domáhat této pohledávky) svou pohledávku na nákladech exekuce přihlásit jako věřitel do insolvenčního řízení. Při posuzování pravosti takto přihlášené pohledávky soud předně přihlédl důvodu bránícímu exekutorovi, tedy žalobci, provést exekuci. V daném kontextu má soud za nejbližší situaci, a proto i za přiměřeně použitelné závěry ohledně úhrady nákladů exekuce, kdy dojde k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného-exekuce neskončila úspěšným vynucením splnění povinnosti na povinném (zároveň však nedošlo k dobrovolné úhradě povinným, pak není důvodné aplikovat na danou situaci-jak ve své procesní obraně žalovaná činí-závěry vyslovené v těchto případech Ústavním soudem ohledně úhrady nákladů exekuce). Přestože vzhledem k okamžiku zahájení exekuce je v souzené věci nezbytné aplikovat ust. § 89 e.ř., ve znění uvedeném shora právního hodnocení tohoto rozsudku (tudíž i ve znění novelizovaném zákonem č. 347/2007 Sb.), lze vyjít ze závěru vysloveného Ústavním soudem v Pl. ÚS-st.23/06, že je-li exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), je exekutorovi přiznána náhrada nákladů řízení vůči povinnému, na který Ústavní soud navázal i v dalších rozhodnutích, a to i poté co bylo zmiňované zákonné ustanovení novelizováno posledně citovaným zákonem (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 455/08, ze dne 10. 3. 2009 nebo sp. zn. II. ÚS 1222/10, ze dne 13. 4. 2011, podle kterého ust. § 89 věty druhé e.ř., ve znění zákona č. 347/2007 Sb., je nutno ústavně konformně interpretovat v návaznosti na ustanovení § 89 věty první exekučního řádu tak, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce). Protože nebylo zjištěno, že by oprávněný nedostál požadavkům náležité opatrnosti a uvážlivosti, což nebylo ani tvrzeno, opírá se soud o výše uvedený výklad ust. § 89 e.ř., a sice jak jde-li o odměnu (na kterou se věta druhá nevztahuje), tak o náhradu hotových výdajů, a sice že dlužníka jako povinného stíhá povinnost hradit náklady exekuce, neboť to byl on, kdo dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu exekučním titulem, a proto došlo i k exekučnímu řízení, třebaže v souzené věci nemohlo být (doposud) pro překážku zahájení insolvenčního řízení provedeno. Ačkoliv žalobce nevymohl ničeho (tak, jako by tomu bylo při bezvýsledné exekuci v důsledku nemajetnosti povinného), má vzhledem k výše rozvedené argumentaci nárok na odměnu, která činí podle ust. § 6 odst. 3 exekučního tarifu částku 3.000,--Kč a na náhradu hotových výdajů, která činí podle ust. § 13 odst. 1 exekučního tarifu částku 3.500,--Kč (navýšeno podle ust. § 87 odst. 1 e.ř. o daň

ICM R z přidané hodnoty, neboť žalobce je plátcem této daně), celkem tedy 7.800,--Kč. Vzhledem k výše rozvedené argumentaci bylo žalobě na určení pravosti přihlášené pohledávky vyhověno. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 202 InsZ, podle kterého nemá žalobce právo na náhradu nákladů řízení proti žalované (insolvenční správkyni dlužníka).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 25. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Mgr. Marek Del Favero, Ph.D., v.r. Beáta Valeriánová samosoudce

ICM R