34 ICm 2457/2013
čj.: 34 ICm 2457/2013-78 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 35 INS 21775/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: IT Credit, s. r. o., IČ 26444437, se sídlem Pernerova 502/50, Praha 8, zastoupeného JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem Týnská 1053/21, Praha 1, proti žalovanému: Ing. Josef Sedlák, MBA, se sídlem Kyjevská 102, Plzeň, insolvenční správce dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová Ves 262, 267 63 Zaječov, zastoupenému Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem Pivovarská 170, 266 01 Beroun, o určení popřené pohledávky, takto:

I. U r č u j e s e, že pohledávka žalobce přihlášená za dlužníkem Václavem Sedláčkem, anonymizovano , bytem Nová Ves 262, 267 63 Zaječov, v části popřené insolvenčním správcem, je ve výši 52.288,36 Kč (příslušenství dílčí pohledávky č. 1) po právu a pohledávkou z a j i š t ě n o u zástavním právem smluvním k nemovitostem: budova čp. 20 na pozemku p.č. 172, pozemky p.č. 172, 173/1, 173/2 vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, k. ú. a obec Zaječov, na LV č. 250. II. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce přihlášená za dlužníkem Václavem Sedláčkem, anonymizovano , bytem Nová Ves 262, 267 63 Zaječov, v části popřené insolvenčním správcem, je ve výši 54.562,33 Kč (příslušenství dílčí pohledávky č. 1) a ve výši 284.501,44 Kč (dílčí pohledávka č. 3) po právu a pohledávkou zajištěnou zástavním právem smluvním k nemovitostem: budova čp. 20 na pozemku p.č. 172, pozemky p.č. 172, 173/1, 173/2 vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, k. ú. a obec Zaječov, na LV č. 250, s e z a m í t á.

III. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce přihlášená za dlužníkem Václavem Sedláčkem, anonymizovano , bytem Nová Ves 262, 267 63 Zaječov, je ve výši 663.836,69 Kč (dílčí pohledávka č. 2) po právu, s e z a m í t á. IV. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18.647,30 Kč, a to k rukám Mgr. Vladimíra Náprstka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 7. 2013 domáhá určení, že jeho pohledávka přihlášená v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 35 INS 21775/2012 za dlužníkem Václavem Sedláčkem, anonymizovano , bytem Nová Ves 262, 267 63 Zaječov, která odpovídá uplatněnému příslušenství dílčí pohledávky č. 1 ve výši 106.850,69 Kč, dílčí pohledávce č. 2 ve výši 663.836,69 Kč a dílčí pohledávce č. 3 ve výši 284.501,44 Kč je po právu. V případě dílčích pohledávek č. 1 a 3 se současně domáhá určení, že tyto pohledávky v uvedené výši jsou zajištěny zástavním právem smluvním k nemovitostem: budova čp. 20 na pozemku p.č. 172, pozemky p.č. 172, 173/1, 173/2 vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, k. ú. a obec Zaječov, na LV č. 250. Jak v rámci žaloby žalobce předně připomněl, přihlásil do shora označeného insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 1.481.092,79 Kč. Přestože ze seznamu přihlášených pohledávek plynulo, že žalovaný pohledávku žalobce uznává, na přezkumném jednání popřel dílčí pohledávku č. 1 co do příslušenství v celkové výši 106.850,69 Kč a zcela popřel dílčí pohledávky č. 2 a 3. Žalobce uvedl, že již v přihlášce všechny své pohledávky zcela přesně vyčíslil a specifikoval. Pokud měl žalovaný za to (zejména ve vztahu k dílčí pohledávce č. 1), že žalobcem provedený výpočet nelze přezkoumat, měl žalobce vyzvat k doplnění nebo opravě přihlášky, což však neučinil. Výpočet popřených úroků z prodlení je podle žalobce zcela přezkoumatelným způsobem vyčíslen. Pokud žalovaný měl za to, že napadené příslušenství lze vyčíslit jinak, měl provést vlastní výpočet a tento případně konfrontovat s výpočtem žalobce, což však neučinil. Pokud jde o zaplacené soudní poplatky, je zřejmé, že žalobce oba poplatky uhradil, přičemž uplatněné nároky nejsou zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva. Rozhodnutí soudu, na které žalobce odkázal, logicky nemohou nabýt právní moci vzhledem k přerušení příslušných řízení v důsledku prohlášení konkursu. Soudní poplatek jako součást nákladů řízení a tedy příslušenství pohledávky sleduje osud jistiny a je-li jistina zjištěna, vzniká věřiteli nárok mimo jiné na úhradu příslušenství (tedy i soudního poplatku). Nárok žalobce na jeho náhradu pak vzniká již samotným podáním důvodné žaloby a jeho zaplacením. Pokud pak jde o popření pravosti, výše a pořadí smluvních pokut, žalobce považuje důvod popření uplatněný žalovaným za nekonkrétní. Žalobce zcela přesně jednotlivé smluvní pokuty specifikoval, rovněž tak uvedl základ, z jakého je smluvní pokuta vypočítána, přičemž tento je přesně v souladu s uzavřenou zástavní smlouvou obchodními podmínkami. Ani smluvní pokuta ve výši 10% není v žádném případě nepřiměřenou, a to i s ohledem na výši úvěru, který byl poskytnut téměř ve výši 1.000.000 Kč. Žalobce následně shrnul, že má za dlužníkem pohledávky ze 7 smluvních pokut, každou ve výši 10% jistiny úvěru, tj. ve výši 90.300 Kč, podle čl. IV. odst. 2 zástavní smlouvy a čl. IV. odst. 9 písm. j) obchodních podmínek za porušení zástavní smlouvy spočívající v tom, že dlužník bez odkladu neoznámil žalobci, že došlo ke snížení předmětu zástavy tím, že na jeho majetek byla nařízena exekuce. Dále smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 11 písm. c) zástavní smlouvy ve výši 90.300 Kč za porušení čl. IV. odst. 3 zástavní smlouvy, a smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 11 písm. b) zástavní smlouvy ve výši 180.600 Kč za porušení čl. IV. odst. 6 zástavní smlouvy. Poslední dvě smluvní pokuty jsou předmětem zajištění popsaného v přihlášce dané pohledávky, přičemž zbývající smluvní pokuty žalobce uplatnil jako nezajištěné a není mu zřejmé, v čem je namítáno nevýhodnější pořadí než to, které uplatnil žalobce. Smluvní ustanovení týkající se smluvní pokuty je nutno považovat za přiměřené a souladné s právním řádem. Smluvními pokutami je de facto zajištěno udržení předmětu zástavy ve stavu umožňujícím případné uspokojení nároků žalobce ze zpeněžení. V případě snížení hodnoty zástavy by byla zmařena esenciální funkce zástavního práva a žalobce by tak byl na svých právech nepřiměřeně zkrácen. Ujednání o smluvní pokutě zajišťuje splnění jedné ze zásadních povinností dlužníka a v tomto nelze jakkoliv spatřovat rozpor daného smluvního ustanovení s právním řádem a jeho následnou neplatnost. S přihlédnutím k závažnosti porušené smluvní povinnosti ve vztahu k celkové výši zajištěné pohledávky je třeba považovat smluvní pokutu za přiměřenou a souladnou s dobrými mravy. Dlužník byl k úhradě smluvních pokut řádně vyzván, předmětnou pohledávku však neuhradil, v důsledku čehož vznikl žalobci nárok na úrok z prodlení z uvedené částky. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Předně uvedl, že pokud popřel pohledávky žalobce až při přezkumném jednání, toliko uplatnil své právo plynoucí z insolvenčního zákona. Dodal, že žalobce své nároky, které uplatnil v projednávané žalobě, již postupně uplatnil v žalobách podaných u Okresního soudu v Berouně, jež však následně vzal částečně zpět, neboť na základě výzvy soudu neprokázal svá tvrzení uvedená žalobě ohledně oprávněnosti těchto nároků. Žalobce v projednávané žalobě stejně jako v přihlášce pohledávky pouze odkazuje na výpočet svého právního předchůdce, který však není schopen doložit či alespoň s odkazem na příslušná smluvní ujednání řádně prokázat a odůvodnit. Žalobce v dané žalobě netvrdí ani neprokazuje, na jakém právním základě uplatňuje částku 58.384,34 Kč jako smluvní úrok z prodlení a částku 22.526 Kč jako úrok z prodlení. Sporné soudní poplatky pak žalobce zaplatil v řízení vedených u Okresního soudu v Berouně, jež byla zahájena bezprostředně před tím, než žalobce podal insolvenční návrh. Uvedená řízení dosud nebyla skončena a o náhradě nákladů řízení nebylo dosud rozhodnuto. Nelze tedy uzavřít, že by se jednalo o nárok žalobcem uplatněný po právu. S odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 12 Cmo 7/2009 žalovaný uvedl, že právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo a nemůže tedy ani být projednávanou žalobou přiznáno. Žalovaný dodal, že je přesvědčen tom, že žaloby podané žalobcem u Okresního soudu v Berouně směřují toliko k navýšení pohledávek o náklady řízení. Podle žalovaného pak nejsou po právu uplatněny ani nároky týkající se přihlášených smluvních pokut. Žalovaný jednak upozorňuje na to, že obchodní podmínky, na které žalobce odkazuje, čl. IV. odst. 9 písm. j) vůbec neobsahují. Upozornil současně na to, že pohledávky z hypotečních úvěrů mají přednost před ostatními pohledávkami zajištěnými zástavním právem, proto zřízením soudcovských případně exekutorských zástavních práv nemohlo dojít ke ztížení realizace zástavního práva banky. Nárok na smluvní pokutu z titulu nepředložení dokladů ohledně placení daní a odvodů byl ze strany žalobce vznesen toliko účelově, neboť skutečnost, že dlužník měl dluh na platbách za zdravotní a sociální pojištění byla zřejmá z výpisu z katastru nemovitostí již v době, kdy žalobce předmětnou pohledávku nabyl. Podle žalovaného takovýto výkon práva uplatněním smluvní pokuty je šikanózní a tedy v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný rovněž neuznává nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 180.600 Kč uplatněnou z důvodu, že dlužník nesplnil řádně a včas povinnost předložit doklady potřebné k provedení aktualizovanému odhadu nemovitostí. Podle žalovaného se opět jedná o účelové vymezení smluvní pokuty, která je navíc v hrubém nepoměru k celkové hodnotě pohledávky. Všechny žalobcem uplatněné smluvní pokuty takřka trojnásobně převyšují samotný zůstatek jistiny. S odkazem na funkce smluvní pokuty pak žalovaný dovozuje, že dané smluvní pokuty jsou uplatněny zcela v rozporu s dobrými mravy. Závěrem pak žalobce upozornil na rozpor obsahu žaloby a žalobního petitu pokud jde o uplatněné smluvní pokuty. V replice k vyjádření žalovaného žalobce zopakoval, že dílčí pohledávka č. 1 byla vyčíslena zcela korektně a transparentně a veškeré skutečnosti tvrzené v přihlášce jsou v přihlášce pohledávky tvrzeny a doloženy listinami. Vycházel-li žalovaný z procesních úkonů žalobce činěných v jiných soudních řízeních, jsou jeho závěry pouhou spekulací nezakládající se na právním ani skutkovém stavu věci. Pohledávky plynoucí ze zaplacených soudních poplatků jsou existentní. V dané fázi řízení nelze o nárocích včetně nákladů řízení v rámci soudního řízení pravomocně rozhodnout a žalobce je tedy ohledně zmíněného nároku odkázán na insolvenční řízení. Upozornil dále na to, že ustanovení čl. IV. odst. 9 písm. j) je v daných obchodních podmínkách dlouhodobě v nezměněné podobě zakotveno a bylo v obchodních podmínkách ve znění platném a účinném v době, kdy došlo k nařízení jednotlivých exekucí. Není pravdou, že zatížení předmětu zástavy dalšími zástavními právy nemá vliv na samotnou hodnotu předmětu zástavy. Situace na realitním trhu dokládá, že nemovitosti takto zatížené nejsou žádány a jejich prodejnost včetně reálné hodnoty značně klesá. Žalobce je při zpeněžování předmětu zástavy odkázán na dříve nařízená exekuční řízení, která však nemá ve své dispozici. Skutečnost, že dlužník má závazky na platbách zdravotního a sociálního pojištění a byť si jich byl vědom, žalobci je nedoložil, nelze zhojit prostým tvrzením, že porušení smluvních povinností je patrné z výpisu z katastru nemovitostí. Nadto takový výpis nemusí nutně dokládat skutečný stav věci. Dlužníkem porušená smluvní povinnost má tedy v tomto ohledu širší záběr, než jaký mu přikládá žalovaný. Dlužník ani žalovaný nevyvrací skutečnost, že se dlužník dopustil porušení povinnosti týkající se předložení potřebných dokladů k provedení aktualizovaného odhadu obvyklé ceny předmětu zástavy. Sankcionování za porušení této povinnosti je nutno považovat za zcela přiměřené a odpovídající zajištěné smluvní povinnosti. K obecným námitkám žalovaného týkajícím se smluvních pokut žalobce uvedl, že není zájmem ani účelem právního řádu poskytovat ochranu tomu, kdo neplní smluvní povinnosti, které na sebe dobrovolně převzal. V daném případě nelze podle žalobce spatřovat rozpor uplatněných smluvních pokut s dobrými mravy. Žalobce dále upozornil na to, že ujednání o smluvních pokutách je třeba posuzovat s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval, což také plně koresponduje s ustálenou judikaturou. Při posouzení legitimnosti smluvních pokut je za každých okolností třeba vycházet z funkcí a účelu smluvních pokut, přičemž zde žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2776/2008. Závěrem uvedl, že z dikce celé podané žaloby a i ze samotného petitu je bez dalšího zřejmé, co představují částky uvedené v jednotlivých výrocích petitu. Dodal, že pokud by soud dopěl k jinému závěru než žalobce a žalobě nevyhověl v plném rozsahu, má za to, že v dané věci nelze žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení, a to z důvodu absence jejich účelnosti. Při jednání u soudu účastníci shodně odkázali na svá písemná podání. K výzvě soudu k doplnění tvrzení a důkazů týkajících se výpočtu částky 425.903,38 Kč, z níž žalobce odvozuje sporný úrok a úrok z prodlení (příslušenství dílčí pohledávky č. 1) a výpočtu částky 903.000 Kč, z níž žalobce odvozuje sporné smluvní pokuty (dílčí pohledávky č. 2 a 3), žalobce soudu sdělil, že částka 425.903,98 Kč se skládá z jistiny ve výši 418.644,12 Kč (jež se skládá z jistiny po lhůtě splatnosti ke dni 14. 3. 2012 ve výši 177.786,01 Kč, komerčních úroků z této jistiny kapitalizovaných ke dni 14. 3. 2012, úroku z prodlení kapitalizovanému k témuž dni, poplatků neuhrazených ke dni 14. 3. 2012 ve výši 4.710 Kč, jistiny, jež se stala splatnou dne 30. 4. 2012 ve výši 144.246,66 Kč a komerčního úroku ke dni 14. 3. 2012 ve výši 980,26 Kč), dále z komerčního úroku z jistiny kapitalizovaného ke dni 30. 4. 2012 ve výši 1090,38 Kč, komerčního úroku po splatnosti kapitalizovanému ke dni 30. 4. 2012 ve výši 1.343,91 Kč a úroku z prodlení po splatnosti kapitalizovaného ke dni 30. 4. 2012 ve výši

4.825,56 Kč. Ke sporným smluvním pokutám pak dodal, že jsou vypočteny dle čl. IV. odst. 11 zástavní smlouvy procentní sazbou z celkové výše jistiny, jež je specifikována v čl. II. odst. 1 Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru a činila právě 903.000 Kč. Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 35 INS 21775/2012 vyplývá, že dne 25. 3. 2013 byl zjištěn úpadek Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová Ves 262, 267 63 Zaječov, soud prohlásil na majetek uvedeného dlužníka konkurs s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný (usnesení Krajského soudu v Praze čj. KSPH 35 INS 21775/2012-A-26). Dne 30. 4. 2013 doručil žalobce do daného insolvenčního řízení zdejšímu soud přihlášku svých pohledávek v celkové výši 1.481.092,79 Kč. Dílčí pohledávku č. 1 přihlásil v celkové výši 532.754,66 Kč, a to z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. 8900/053676-01/03/01-001/00/R; jistinu ve výši 418.644,121 Kč a příslušenství ve výši 114.110,54 Kč (úrok 5,79% p.a. z částky 144.246,66 Kč od 15. 3. 2012 do 30. 4. 2012 ve výši 1.090,38 Kč; úrok 5,79% p.a. z částky 177.786,01 Kč od 15. 3. 2012 do 30. 4. 2012 ve výši 1.343,91 Kč; úrok z prodlení 20,79% p.a. z částky 177.786,01 Kč od 15. 3. 2012 do 30. 4. 2012 ve výši 4.825,56 Kč; úrok z prodlení 15% p.a. z částky 425.903,98 Kč od 1. 5. 2012 do 25. 3. 2013 ve výši 58.384,34 Kč, úrok 5,79% p.a. z částky 425.903,98 Kč od 1. 5. 2012 do 25. 3. 2013 ve výši 22.536,35 Kč a soudní poplatky za řízení vedená u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 23 Nc 110/2012 a 203 C 12/2012 ve výši 5.000 Kč resp. 20.930 Kč). Dílčí pohledávku č. 2 přihlásil v celkové výši 663.836,69 Kč (jistina 632.100 Kč a příslušenství-úrok z prodlení-ve výši 31.736,69 Kč) z titulu 7 smluvních pokut dle čl. IV. odst. 10 písm. c) ve spojení s čl. IV. odst. 2 zástavní smlouvy k nemovitostem reg. č. 8900/053676-01/03/01-002/00/R. Dílčí pohledávku č. 3 přihlásil ve výši 284.501 Kč (jistina ve výši 270.900 Kč, příslušenství-úrok z prodlení-ve výši 13.601,44 Kč z titulu smluvních pokut dle čl. IV. odst. 11 písm. c) zástavní smlouvy za porušení čl. IV. odst. 3, resp. podle čl. IV. odst. 11 písm. b) dané smlouvy za porušení jejího čl. IV. odst. 6. Dílčí pohledávky č. 1 a 3 přihlásil žalobce jako zajištěné majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka-nemovitostmi zapsanými na LV č. 250 pro k. ú. a obec Zaječov-na základě shora označené zástavní smlouvy (přihláška žalobce včetně příloh). Na přezkumném jednání konaném dne 11. 6. 2013 popřel žalovaný co do pravosti, výše a pořadí dílčí pohledávku č. 1 v částce 106.850,69 Kč (přihlášené úroky ve výši 58.384,34 Kč a 22.536,35 Kč s tím, že není nikterak doložen základ pro jeho výpočet , a přihlášené soudní poplatky, neboť rozhodnutí Okresního soudu v Berouně nejsou pravomocná), dílčí pohledávku č. 2 ve výši 663.836,69 Kč a dílčí pohledávku č. 3 ve výši 284.501,44 Kč, v obou případech z důvodu neexistence právního nároku pro rozpor s dobrými mravy. Výpočet výše pohledávky navíc vychází z nesprávné výše základu pohledávky (protokol o přezkumném jednání, upravený seznam přihlášených pohledávek). Jako soud dále zjistil, uzavřel dlužník společně s Kateřinou Sedláčkovou (jako dlužníci) s předchůdcem žalobce (Českomoravská hypoteční banka, a. s.) dne 17. 6. 2003 Smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. 8900/053676-01/03/01-001/00/R, na základě které se předchůdce žalobce jako banka zavázal poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 903.000 Kč za účelem nákupu a rekonstrukce nemovitosti s tím, že úvěr bude splacen nejpozději do 10 let od termínu čerpání. Úroková sazba pro splácení úvěru byla od 2. 5. 2008 stanovena ve výši 5,79% p.a. Součástí smlouvy byly též Obchodní podmínky pro poskytování hypotečních a dalších úvěrů, podle nichž (bod IV. odst. 3) banka mimo jiné mohla požadovat do doby vyrovnání závazku dlužníka úrok z prodlení (Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. 8900/053676-01/03/01-001/00/R; Obchodní podmínky pro poskytování hypotečních úvěrů a dalších úvěrů; Oznámení banky ze dne 2. 5. 2008; Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2012). K zajištění pohledávky banky dle uvedené smlouvy o hypotečním úvěru uzavřeli banka jako zástavní věřitel a dlužníci jako zástavci dne 8. 10. 2003 Zástavní smlouvu k nemovitosti reg. č. 8900/053676-01/03/01-002/00/R. V rámci této smlouvy si účastníci mimo jiné sjednali (čl. IV. odst. 11), že banka pro případ porušení některého ustanovení dané smlouvy může uplatnit smluvní pokutu ve výši 10%, 20% či 30% z jistiny úvěru k datu porušení povinnosti, a to v závislosti na porušení zde konkrétně uvedených ustanovení dané smlouvy (Zástavní smlouva reg. č. 8900/053676-01/03/01-002/00/R). Pohledávka postoupená jeho právním předchůdcem na žalobce z titulu uvedené smlouvy o poskytnutí úvěru činila ke dni 14. 3. 2012 částku 418.644,12 Kč. Žalobce postupně žalobce vyzýval k úhradě dané pohledávky výzvami ze dne 30. 3. 2012, 23. 5. 2012 a 19. 7. 2012 (Stav pohledávky k datu 14. 3. 2012; Výzvy k zaplacení pohledávky). Podle ustanovení § 198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odst. 3). S ohledem na popěrný úkon žalovaného a návrh uplatněný projednávanou žalobu se spor v dané věci týká určení pravosti (resp. výše) a pořadí popřených pohledávek žalobce. Dílčí pohledávku č. 1 žalovaný popřel v částce 106.850,69 Kč odpovídající části přihlášeného příslušenství a ve zbývající části ve výši 425.903,97 Kč žalovaný dílčí pohledávku č. 1 uznal. V případě dílčích pohledávek č. 2 a 3 žalovaný tyto popřel zcela.

V případě dílčí pohledávky č. 1 je spor předně veden ohledně žalobcem uhrazených soudních poplatků v řízeních vedených u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 23 Nc 110/2012 a sp. zn. 203 C 12/2012, jež do daného insolvenčního řízení žalobce přihlásil právě jako příslušenství dílčí pohledávky č. 1. V tomto ohledu ze spisů Okresního soudu v Berouně, které si zdejší soud vyžádal, především vyplývá, že ve věci sp. zn. 23 Nc 110/2012, jež se týká žaloby o soudním prodeji zástavy podané žalobcem dne 31. 5. 2012, žalobce za tuto žalobu uhradil v kolcích soudní poplatek ve výši 5.000 Kč. Dané řízení doposud není pravomocně skončeno a je v současné době přerušeno (Vyrozumění Okresního soudu v Berouně čj. 23 Nc 110/2012-106). Ve věci sp. zn. 203 C 12/2012 podal žalobce žalobu o částku 425.903,98 Kč s příslušenstvím k Okresnímu soudu v Berouně dne 31. 5. 2012, přičemž k výzvě uvedeného soudu na jeho účet uhradil soudní poplatek ve výši 20.930 Kč. I toto řízení doposud není pravomocně skončeno a je v současně době přerušeno (Vyrozumění Okresního soudu v Berouně čj. 203 C 12/2012-74).

Jak plyne z ustanovení § 173 insolvenčního zákona, Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá (odst. 1). Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí (odst. 2). Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku (odst. 3).

Soudní judikatura je při řešení otázky vzniku pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení (o níž jde i v této věci) již ustálena v tom, že uvedený nárok má základ v procesním právu a vzniká až na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007). Rozhodnutí o nákladech řízení (nároku na náhradu nákladů řízení) je totiž závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Pro posouzení důvodnosti přihlášené pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení před soudem (soudního poplatku) je proto stěžejní, zda (kdy) rozhodnutí soudu nabylo právní moci a teprve tímto momentem dochází ke vzniku takové pohledávky. Pro pohledávky, které věřitelé uplatňují vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení podáním přihlášky platí, že musí existovat zpravidla ke dni rozhodnutí o úpadku, nejpozději však ke dni přihlášení provedeného v propadné lhůtě vymezené rozhodnutím o úpadku (srov. § 136 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona ve znění účinném v době vydání rozhodnutí o úpadku). Tato podmínka nicméně v projednávané věci naplněna není. Jak totiž plyne ze shora reprodukovaného insolvenčního spisu i spisů Okresního soudu v Berouně, ani jedno z řízení vedených u označeného okresního soudu nebylo doposud pravomocně skončeno. V tomto ohledu se tedy soud ztotožňuje s popěrným úkonem žalovaného v tom, že příslušenství dílčí pohledávky č. 1 spočívající v zaplacených soudních poplatcích v uvedených řízeních u Okresního soudu nejsou po právu.

Ve vztahu ke zbývající sporné části dílčí pohledávky č. 1 je nutno připomenout, že žalovaný zde popřel jednak žalobcem přihlášený úrok z prodlení ve výši 15% p.a. z částky 425.903,98 Kč od 1. 5. 2012 do 25. 3. 2013 (tedy ve výši 58.384,34 Kč), a úrok ve výši 5,79% p.a. z částky 425.903,98 Kč od 1. 5. 2012 do 25. 3. 2013 (tedy ve výši 22.536,35 Kč) s tím, že nebyl nijak doložen základ pro jejich výpočet. S touto argumentací žalovaného se však zdejší soud neztotožnil a je toho názoru, že žalobce v návaznosti na shora reprodukované listinné důkazy i v návaznosti na výzvu soudu dostatečně doložil a vysvětlil, z jakého základu toto příslušenství vypočetl. Soud nepřehlédl, že zdejší soud ve svém usnesení ze dne 18. 12. 2012, čj. 20 Co 518/2012-71, v případě totožné pohledávky žalobce podložené obdobnými podklady dospěl k závěru, že žalobce (zástavní věřitel) sice doložil, že na něj byla postoupena pohledávka v celkové výši 418.644,12 Kč, přičemž však podle citovaného rozhodnutí dluh na jistině ve výši 425.903,98 Kč nedoložil. K tomu je však třeba poznamenat, že tento závěr zaujal zdejší soud v rámci specifických podmínek řízení o soudním prodeji zástavy (srov. ustanovení § 200z o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013). Nelze ostatně přehlédnout ani to, že sám žalovaný v projednávané věci uznal právě tu část žalobcem přihlášeného příslušenství, v důsledku které se částka postoupené pohledávky ke dni 14. 3. 2012 (418.644,12 Kč) navýšila právě na částku 425.903,38 Kč. Tedy jinak řečeno, sám žalovaný uznal, že žalobce úrok 5,79% p.a. z částky 144.246,66 Kč od 15. 3. 2012 do 30. 4. 2012 ve výši 1.090,38 Kč, úrok 5,79% p.a. z částky 177.786,01 Kč od 15. 3. 2012 do 30. 4. 2012 ve výši 1.343,91 Kč a úrok z prodlení 20,79% p.a. z částky 177.786,01 Kč od 15. 3. 2012 do 30. 4. 2012 ve výši 4.825,56 Kč, přihlásil po právu. Pokud by pak soud za těchto okolností ve zbývající části sporného příslušenství akceptoval argumentaci žalovaného, že není doložen základ pro jeho výpočet, postupoval by nepřípustně rozporně a formalisticky. V obecné rovině lze tedy učinit dílčí závěr, že žalobce přihlásil zbývající sporné příslušenství po právu.

Výše uvedený závěr o oprávněnosti přihlášky pohledávek lze však bezvýhradně aplikovat toliko v případě uplatněného (slovy žalobce komerčního ) úroku ve výši 5.79%. Pokud totiž jde o žalobcem uplatněný úrok z prodlení ve výši 15% p.a., je třeba připomenout, že na shora označenou smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru sice nelze vztahovat zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, to ovšem neznamená, že by dlužník coby nepodnikatel (slabší smluvní strana) nebyl v závazkovém vztahu se žalovaným (bankou) coby podnikatelem (silnější smluvní stranou) chráněn. Především je nutno zdůraznit, že sporná pohledávka z titulu (smluvních) úroků z prodlení má svůj původ ve smlouvě o úvěru, jednalo se tedy o tzv. absolutní obchod dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku a dlužník, který nebyl podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z dané smlouvy podle občanského zákoníku, a to včetně jeho kogentního ustanovení § 517 odst. 2. Na výše uvedeném nemůže ujednání o smluvním úroku ničeho změnit. V tomto ohledu lze poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Odo 1117/2003), z níž plyne, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení s tím, že výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. V návaznosti na výše uvedené lze proto konstatovat, že smluvní ujednání o výši úroků z prodlení je v projednávané věci neplatné, a žalobce má vůči dlužníkovi právo toliko na úhradu zákonných úroků z prodlení (srov. právní závěry v obdobné věci plynoucí z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 102 VSPH 84/2013), které v projednávané věci činí 29.752,01 Kč.

V návaznosti na výše uvedené proto soud určil, že pohledávka žalobce přihlášená za daným dlužníkem do výše označeného insolvenčního řízení je ve výši 52.288,36 Kč (příslušenství dílčí pohledávky č. 1) po právu a vzhledem k tomu, že žalovaný žádnou samostatnou argumentaci vztahující se k popření pořadí (zajištění) této pohledávky neuvedl, určil soud současně, že se jedná o pohledávku zajištěnou zástavním právem smluvním k nemovitostem: budova čp. 20 na pozemku p.č. 172, pozemky p.č. 172, 173/1, 173/2 vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, k. ú. a obec Zaječov, na LV č. 250. Ve vztahu k určení, že dílčí pohledávka č. 1 žalobce přihlášená ve výši 54.562,33 Kč je po právu, však soud žalobu zamítl.

Pokud jde o sporné dílčí pohledávky č. 2 a 3, tyto žalobce uplatnil z titulu smluvních pokut. Žalovaný jednak neshledal právní důvod vzniku takto přihlášených pohledávek a současně namítl jejich rozpor s dobrými mravy. K tomu soud předesílá, že institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků. Jejím smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran, to však neznamená, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek.

K výše uvedenému je třeba dodat, že i v incidenčních sporech, jež jsou sporným řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobce je již ve své žalobě je povinen uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo, a musí k tomu uvést potřebné důkazy (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (srov. § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Zatímco v žalobě jde o základní nezaměnitelné vylíčení skutku (skutkového děje) neboli vymezení předmětu řízení po skutkové stránce tak, aby žaloba byla projednatelná, týká se povinnost účastníka uložená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. všech skutečností významných pro rozhodnutí věci. Aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007). K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení a důkazní slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které je soud povinen poskytnout, vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně, nebo pokud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých sporných tvrzení. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, resp. nenavrhne potřebné důkazy k prokázání sporných tvrzení, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení či břemeno důkazní.

V projednávané věci soud nemohl přehlédnout, že žalobce uplatňuje smluvní pokuty odvozené od jistiny ve výši 903.000 Kč, tedy od jistiny, jež byla v této výši dána v době uzavření smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. Shora citovaná ustanovení zástavní smlouvy však jednoznačně vážou žalobce uplatněné smluvní pokuty na výši jistiny v době porušení konkrétní smluvní povinnosti. Jak přitom plyne ze žalobcem předložených příloh k přihlášce sporných pohledávek, povinnosti, pro jejichž porušení se žalobce smluvních pokut domáhá, měl dlužník porušit až v průběhu splácení úvěru (a to někdy až poměrně dlouhou dobu po jeho čerpání), což však žalobce v žalobě ani podané přihlášce nikterak nezohlednil (přestože např. jednotlivé exekuce byly na majetek dlužníka nařizovány postupně, žalobce uplatňuje vždy smluvní pokutu ve výši odvozené od původní jistiny). Aby soud vůbec mohl konstatovat, že pohledávky žalobce v dané výši byly přihlášeny po právu, resp., zda jejich výše je či není v souladu s dobrými mravy, musí být nejprve postaveno na jisto, jakým způsobem (z jaké částky) je oprávněn žalobce smluvní pokuty odvozovat. Při jednání proto soud vyzval žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. k tomu, aby ve stanovené lhůtě doplnil tvrzení resp. důkazy týkající se výpočtu částky, z níž smluvní pokuty odvozuje, s tím, že jej současně poučil o následcích nesplnění této výzvy. Podle názoru zdejšího soudu žalobce, který setrval na výpočtu s odkazem na jistinu ve výši 903.000 Kč, ani svým doplňujícím podáním ze dne 7. 5. 2015 vymezeným požadavkům ve smyslu výzvy zdejšího soudu nedostál. Proto soudu nezbylo, než ve vztahu k dílčím pohledávkám č. 2 a 3 dospět k závěru, že žalobce svá tvrzení o částce, z níž odvozuje sporné smluvní pokuty, nejen nedostatečně konkretizoval, především je pak ale odpovídajícím způsobem neprokázal.

Soud proto žalobu na určení, že pohledávka žalobce přihlášená za daným dlužníkem do výše označeného insolvenčního řízení je ve výši 663.836,69 Kč (dílčí pohledávka č. 2) a ve výši 284.501,44 Kč (dílčí pohledávka č. 3) po právu, zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému, který byl ve věci úspěšný (jeho neúspěch ve věci byl jen v nepatrné části), přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 18.647,30 Kč. Jde-li o žalobcem namítanou neúčelnost nákladů vynaložených na právní zastoupení žalovaného, zde soud upozorňuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, který již v konkursních souvislostech (při výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) uzavřel pod bodem XX. stanoviska svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že správce konkursní podstaty je oprávněn dát se zastoupit advokátem v řízeních, jejichž účastníkem se stal místo úpadce. Nejvyšší soud současně ve své dosavadní praxi při rozhodování o náhradě nákladů řízení v insolvenčních souvislostech (ve vazbě na insolvenční zákon) přiznával procesně úspěšnému insolvenčnímu správci též náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem (srov. část IV. odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013). Náklady žalovaného spočívají v odměně jeho zástupce, která se skládá ze čtyř úkonů právní služby po 3.100 Kč, tedy 4 x 3100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na dvou jednání soudu-§ 7, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], k čemuž byla přičtena paušální částka jako náhrada hotových výdajů ve výši 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 citovaného vyhlášky), dále náhrada za promeškaný čas v délce 8 půlhodin ve výši 8 x 100 Kč (§ 14 vyhlášky) a náhrada jízdních výdajů ve výši 1.011 Kč skládající se ze základní náhrady ve výši 518 Kč (dvakrát cesta z Berouna do Prahy a zpět, celkem 140 km) a z náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 493 Kč (§ 1 a § 4 vyhlášky č. 328/2014 Sb.), to vše navýšeno o odpovídající 21% DPH ve výši 3.236,30 Kč. Lhůta k plnění je podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle ustanovení § 149 odst. l téhož zákona.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve třech stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.).

Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Praze dne 20. května 2015 JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Magdalena Potměšilová