34 ICm 2411/2012
Jednací číslo: (2 Cm) 34 ICm 2411/2012-19 (Sp.zn. ins. řízení: KSOS 34 INS 2407/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Markem Del Favero, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. Ing. Ladislava Tetery, se sídlem Moravská Ostrava, Poštovní 2, PSČ 702 00, insolvenčního správce dlužnice Lenky Římanové, zastoupeného Mgr. Lenkou Čížovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dlouhá 194/3, PSČ 702 00, proti žalované ACEMA Credit Czech, a.s., IČ 261 58 761, se sídlem Brno-město, Kobližná 71/2, PSČ 602 00, zastoupené JUDr. Róbertem Paulovičem, advokátem se sídlem Praha 8, Libeň, U libeňského pivovaru 63/2, PSČ 180 00, o popření výše pohledávky, rozsudkem pro uznání

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalované za dlužnicí Lenkou Římanovou, dříve Györgyikovou, nar. 14. 4. 1966, bytem Ostrava-Zábřeh, Svazácká 2121/22, z dohody o úroku z prodlení z částky 418.125,--Kč za dobu od 21. 3. 2010 do 7. 4. 2010, z částky 411.085,--Kč za dobu od 8. 4. 2010 do 5. 5. 2010, z částky 404.085,--Kč za dobu od 6. 5. 2010 do 31. 5. 2010, z částky 397.085,--Kč za dobu od 1. 6. 2010 do 18. 10. 2010 a z částky 33.209,--Kč za dobu od 15. 10. 2010 do 24. 4. 2012, o níž byl sepsán dne 3. 3.

2010 soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 9 exekutorský zápis sp.zn. 098 EZ 54/2010 v níž dlužnice svolila, aby byla podle tohoto zápisu nařízena a provedena exekuce, nesplní-li povinnost, k níž se zavázala, č i n í 22.266,38 Kč.

II.

Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci k rukám zástupkyně žalobce na náhradě nákladů řízení částku 4.800,--Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Předmětem tohoto řízení je žalobou uplatněný nárok žalobce, kterým se domáhal popření výše pohledávky. V narativní části žaloby tvrdil, že exekutorským zápisem s doložkou přímé vykonatelnosti ze dne 3. 3. 2010 sp.zn. 098 EZ 54/2010 došlo ke změně smlouvy o úvěru č. 1843 ze dne 17. 3. 2008, když dlužnice se také zavázala k smluvnímu úroku z prodlení ve výši 0,25% denně z dlužné částky, a to přes skutečnost, že jako smluvní strana nevystupovala (oproti žalované) v souvislosti se svou obchodní či podnikatelskou činností. Dílčí pohledávka č. 2 přihlášená ve výši 258.826,--Kč z titulu smluvního úroku z prodlení pak převyšuje zákonný úrok z prodlení o 236.559,62 Kč. Tedy domáhá se určení výše vykonatelné pohledávky, neboť žalované v důsledku prodlení dlužnice vzniklo právo na úrok z prodlení, přičemž rozlišení mezi smluvním a zákonným úrokem z prodlení představuje určení výše (sazby) tohoto úroku.

Podle ust. § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.

Vzhledem k tomu, že žalovaná uznala uplatněný nárok žalobkyně v celém rozsahu, ve věci lze uzavřít a schválit smír (nejedná se o věc, v níž lze řízení zahájit i bez návrhu, v níž se rozhoduje o osobním stavu nebo v níž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu) a uplatněný nárok neodporuje kogentním právním předpisům, byly naplněny předpoklady k vydání rozsudku pro uznání, a proto soud podle ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. rozhodl rozsudkem pro uznání. Pro úplnost doplňuje, že v případě splnění předpokladů k vydání rozsudku pro uznání soud takový rozsudek vydá bez ohledu na to, zda jsou tvrzení žalující strany podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalující strany jako nedůvodné. Mezi předpoklady rozsudku pro uznání stanovené občanským soudním řádem (ust. § 153a o.s.ř.) nepatří zkoumání opodstatněnosti uplatněného nároku z hlediska splnění všech hmotněprávních podmínek vzniku takového nároku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2009 sp.zn. 25 Cdo 2462/2009)-na rozdíl od již zmíněného rozporu s kogentními právními předpisy-jinak vyjádřeno, soud není povolán posuzovat důvodnost či oprávněnost žalobního návrhu, a proto skutkové ani právní závěry soudu pro jeho vydání nejsou podstatné.

ICM Ru

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 163 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen InsZ) a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění svého práva, neboť byl ve věci zcela úspěšný. Účelně vynaložené náklady žalobce se sestávají z odměny za zastupování žalobce advokátkou a paušální částky jako náhrady hotových výdajů. Zástupkyně žalobce vykonala ve věci 2 úkony právní služby, a to podle ust. § 11 odst. 1 písm. a)-převzetí a příprava zastoupení a ust. § 11 odst. 1 písm. d)-písemné podání ve věci samé spočívající v podání žaloby vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb. (a sice vzhledem k době učinění obou úkonů právní služby-10. 3. 2012 a 15. 8. 2012). Odměna za zastupování žalobce advokátem podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) a ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 4.200,--Kč (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013 sp.zn. 29 ICdo 19/2012, když pro úplnost je vhodné zdůraznit, že závěr obsahující toto usnesení se neuplatní při stanovení tarifní hodnoty advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2013). Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí 600,--Kč za 2 úkony právní služby. Protože zástupkyně žalobce neprokázala (nepředložila soudu osvědčení ani neuvedla číslo pod kterým by ve správním deníku zdejšího soudu mělo být uloženo), že je plátkyní daně z přidané hodnoty, činí souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů částku 4.800,--Kč. Prostor pro snížení mimosmluvní odměny v důsledku jednoduchosti věci (na který, byť ne zcela adekvátně odkazem na ust. § 137 odst. 2 a ust. § 151 odst. 2 o.s.ř., žalovaná poukazovala) podle ust. § 12 odst. 2 advokátního tarifu soud neshledal. Z obsahu podání (ze dne 14. 8. 2013) předestírajícího soudu argumentaci ve výše uvedeném smyslu, lze dovodit, že žalovaná namítá právní jednoduchost sporu vzhledem ke skutečnosti, že právní otázka podstatná pro meritorní rozhodnutí souzené věci již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena a tato judikatura odpovídajícím způsobem publikována. Míra právní obtížnosti souzené věci však není primárně determinována existující judikaturou (již proto ne, neboť tato má jistou dynamiku, vyvíjí se, podléhá změnám); navíc nelze pominout, že existuje-li ustálená judikatura a v rozporu s ní uplatní účastník svou pohledávku, v poměrech souzené věci přihlásí žalovaná také pohledávku z titulu smluvního úroku z prodlení, aniž by měl ambici ji změnit, musí být srozuměn s nepříznivými důsledky, které v jeho sféře přísudkový výrok vyvolá, potažmo je nést. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je pak žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobce.

O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Poučení: Proti rozsudku pro uznání j e m o ž n o podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Proti výroku I. tohoto rozsudku pro uznání j s o u odvolacím důvodem vady uvedené v § 205 odst. 2 o.s.ř., tedy, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučený soudce nebo soud I. stupně byl nesprávně

ICM Ru

obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

V téže lhůtě a stejným způsobem l z e podat odvolání do výroku II., a to bez omezení odvolacích důvodů.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá tento vykonatelný rozsudek, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Ostravě dne 17. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Mgr. Marek Del Favero, Ph.D., v.r. Beáta Valeriánová samosoudce

ICM Ru