34 ICm 2305/2013
č.j.: 34 ICm 2305/2013-152 sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 35 INS 3565/2013

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: TRIOL CZ, a. s., IČO: 46355863, se sídlem Senovážné náměstí 978/23, Praha 1, zastoupeného Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, proti žalovaným: 1) Mgr. Gabriela Švecová, se sídlem Malá Štupartská 6, Praha 1, insolvenční správce dlužníka Richarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Petrovice 127, 262 55 Petrovice, 2) Richard Kolín, anonymizovano , bytem Petrovice 127, Petrovice, zastoupený Mgr. Jiřím Šolcem, advokátem se sídlem Prokopova 339, Písek, o určení popřené pohledávky, takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem Richardem Kolínem, anonymizovano , bytem Petrovice 127, 262 55 Petrovice, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 3565/2013 je ve výši 494.942,40 Kč po právu, s e ve vztahu k žalovanému 2) z a m í t á.

II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 60.503 Kč, a to k rukám Mgr. Jiřího Šolce, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se včasnou žalobou podanou u Krajského soudu v Praze domáhal určení, že jeho pohledávka za žalovaným 2) ve výši 820.149,18 Kč, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 3565/2013, je po právu.

Jak žalobce uvedl, do shora označeného insolvenčního řízení přihlásil za žalovaným 2) pohledávku ve výši 820.149,18 Kč z titulu náhrady škody vyplývající z odcizení 21,847 isir.justi ce.cz kamiónů štěpky. Žalovaný 1) tuto pohledávku žalobce popřel s tím, že ze strany žalobce nevyplývají rozhodné skutečnosti pro prokázání nároku na náhradu škody. Žalovaný 2) ji pak popřel s tím, že žádnou štěpku neodcizil. Žalobce zdůraznil, že má za to, že pohledávka je po právu. Žalovaný 2) neoprávněně bez vědomí žalobce odcizil jednak 18 kamionů naskladněné štěpky, čímž způsobil škodu 640.295 Kč (1 kamion nákladu váží 25,41 tun, výhřevnost jedné tuny štěpky činí 11,40 Gj a cena za 1 Gj vyrobeného tepla je dlouhodobě stanovena na 122,80 Kč), a jednak 3,847 kamionu naskladněné štěpky, čímž mu způsobil škodu ve výši 136.842,18 Kč. Všechen uvedený náklad žalovaný 2) odcizil a nechal odvést do deponia v Podolí. Dopravu štěpky zajišťoval pro žalobce Zdeněk Bečvář, jednotlivé cesty vždy vyúčtoval v souhrnných fakturách. Jelikož žalovaný 2) vystupoval jménem firmy žalobce, ve fakturách byla zahrnuta i doprava odcizené štěpky. Jedná se o faktury č. 201214 (z ní jde o 2 jízdy za 6.360 Kč), č. 201217 (8 jízd za 16.310 Kč), č. 201218 (2 jízdy za 9.170 Kč) a č. 201220 (8 jízd za 11.172 Kč).

Žalovaný 1) navrhl, aby soud žalobu zamítl, resp. aby určil, že pohledávka žalobce není po právu. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že tvrzení žalobce jsou zcela nedostatečná, neboť žalobce netvrdí rozhodné skutečnosti pro prokázání nároku na náhradu škody. Neuvádí a zejména nedokládá, že byl vlastníkem štěpky v uvedeném rozsahu. Doplnil, že výpočet průměrné hmotnosti a průměrné výhřevnosti faktickou výši škody věřitele nikterak nedokládají. Stejně tak není jasná souvislost s uzavřenou smlouvou mezi E.ON Trend a Teplárnou Mydlovary. Žalobce ani neuvádí, kdy mělo ke vzniku škody dojít. Žalobce řádně netvrdí, jakou povinnost měl dlužník [žalovaný 2)] porušit, ani vznik příčinné souvislosti mezi tímto porušením a vznikem škody, nicméně tvrdí, že mu škodu způsobil odcizením štěpky. Žalovaný 1) v této souvislosti upozornil, že vůči žalovanému 2) bylo u Okresního soudu v Písku vedeno trestní řízení pod sp. zn. 5 T 1/2013, kdy byl obžalován pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Upozornil na to, že sama státní zástupkyně v rámci projednávání uvedené věci konstatovala, že s určitými doklady předloženými žalobcem bylo manipulováno, jde zejména o výdajové doklady od společnosti Donington. Originály těchto listin žalobce doposud nepředložil. Podle žalovaného 1) tvrzení žalobce o protiprávním jednání žalovaného 2) jsou nedostatečná. Ze žalobních tvrzení dále nikterak nevyplývá, že cena dopravy, kterou mu účtoval jmenovaný Bečvář, je účtována za dopravu lesní štěpky, kterou měl odcizit dlužník. Žalobce ani netvrdí, že by měl žalovaný 2) pravomoc jeho jménem dopravu sjednávat a těmito úkony žalobce platně zavazovat. Žalovaný 1) upozornil též na to, že žalobce původně v přihlášce své pohledávky tvrdil, že žalovaný 2) byl jeho zaměstnanec, což však nikterak nedokládá. Žalobce ani netvrdí, že cenu za dopravu uhradil, není tedy vůbec zřejmé, že žalobci škoda v deklarované výši vznikla.

Žalovaný 2) taktéž navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že tvrzení žalobce jsou nedostačující, jako taková sama popírají existenci závazku. Žalobce tvrdí, že žalovaný 2) měl odcizit 18 kamionů štěpky, sám žalobce však tato svá tvrzení vyvrací, kdy dále uvádí, že dopravu štěpky provedla třetí osoba, tato dopravu vyfakturovala a žalobce ji uhradil. Žalobce pak vystavil na dodávku štěpky jejímu odběrateli (společnosti Donington) daňové doklady, kterými kupní cenu prodané štěpky vyfakturoval. Uvedená společnost žalobci k dnešnímu dni zřejmě cenu neuhradila. Žalobce byl v pozici prodávajícího a o případu měl plnou povědomost. Uzavřel s uvedenou společností jako kupujícím kupní smlouvu, štěpku dodal a vyfakturoval kupní cenu. Žalobce nepodává, jakým způsobem a proč právě v takové výši se náhrady škody domáhá. Žalovaný 2) současně dodal, že v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 1/2013 byl z podnětu žalobce viněn z jednání spočívajícím v použití finančních prostředků z prodeje štěpky pro svoji potřebu, které měl

údajně od kupujícího dostat jako úhradu kupní ceny, rozsudkem ze dne 16. 12. 2013, čj. 5 T 1/2013-232, byl v plném rozsahu zproštěn.

V replice k vyjádření žalovaných žalobce uvedl, že není nutné do nejmenších detailů specifikovat každé tvrzení, které v rámci přihlášky a žaloby uvádí. Žalobce z pozice poškozeného nebyl v uvedené trestní věci oprávněn podat odvolání proti zprošťujícímu rozsudku a státní zástupce odvolání nepodal. Žalobce dodal, že v trestním řízení se operuje s požadavkem na prokázání viny nadevšechnu pochybnost, což se v rámci civilního řízení neaplikuje. Dále je podle žalobce podstatné, že se žalovaným 2) měl podobný delikt již v roce 2011 i 2012, kdy žalovaný vyinkasoval peníze, použil razítko firmy a peníze vrátil až na naléhání žalobce. Za podstatné žalobce dále považuje to, že žalovaný 2) bez souhlasu žalobce dodal společnosti Donnington uvedené množství lesní štěpky, za kterou žalobce nedostal zaplaceno, a to zčásti i proto, že žalovaný 2) zcizil finance, které od uvedené společnosti obdržel. O dodání štěpky uvedené společnosti se žalobce dozvěděl až dodatečně. Žalobce nevěděl o vlastní aktivitě žalovaného 2), která vedla na straně žalobce ke vzniku škody tím, že žalovaný 2) dodal lesní štěpku bez svolení žalobce neprověřenému odběrateli, od kterého navíc pro svou vlastní spotřebu inkasoval částku přes 300.000 Kč.

Při jednání u soudu dne 22. 4. 2015 a 3. 6. 2015 žalobce nad rámec žaloby a repliky k vyjádření žalovaných uvedl k dotazu soudu, pokud jde o upřesnění tvrzení týkajícího se porušení povinnosti, že žalovaný 2) bez souhlasu žalobce odebíral jeho lesní štěpku, tuto dodal společnosti Donington a vyúčtoval za to peníze, které si ponechal. Pokud jde o upřesnění vzniklé škody, dodal, že škodou míní právě odcizenou štěpku, k čemuž doplnil, že dlužník již v době, kdy danou transakci činil, činil tak s vědomím, že si poskytnuté prostředky ponechá. K výzvě soudu, aby doplnil svá tvrzení, pokud jde o porušení právní povinnosti žalovaným 2) a existenci škody ve výši uplatněné v žalobě, žalobce v samostatném podání dodal, že porušení povinnosti spatřuje v odcizení konkrétního množství lesní štěpky. Žalovaný 2) již v době komunikace se zástupci společností Donington měl v úmyslu dodat této společnosti lesní štěpku ve vlastnictví žalobce, žalobce o tom neinformovat a získané prostředky si ponechat. Takto se ostatně žalovaný 2) vyjádřil i v rámci úředního záznamu ze dne 13. 8. 2012 na policii. Náhradu žalobce požaduje za celkové množství štěpky dodané uvedené společnosti. Žalovaný 2) hodlal lesní štěpku dodat zcela bez fakturace, teprve později se snažil o kompletaci dodacích listů. Žalobce následně vystavil faktury k tíži uvedené společnosti, protože vycházel ze strohého vyjádření žalovaného 2). Vystavení faktur však nemění nic na tom, že žalovaný 2) měl již od počátku kontaktu s uvedenou společností v úmyslu lesní štěpku odcizit, dodat ji bez fakturace a ponechat si obdržené protiplnění. Fakturace lesní štěpky žalobcem se uskutečnila až poté, co žalovaný 2) obdržel za dodanou štěpku protiplnění a až poté, co žalobci vznikla požadovaná škoda.

Žalovaní shodně při jednání u soudu odkázali na svá písemná podání. V reakci na doplnění tvrzení žalobcem žalovaný 2) v samostatném podání k věci ještě dodal, že v důsledku hypotetických tvrzení žalobce nemůže být výsledkem prokázání požadované škody. K tvrzení žalobce, že měl jednat bez jeho souhlasu, žalovaný 2) odkázal na výslech statutárního orgánu žalobce (Petra Dlouhého) v trestním řízení, kde popsal pracovní poměr žalovaného 2) ve společnosti DL Agroslužby a přefakturaci jeho služeb poskytovaných žalobci. Žalovaný 2) v rámci plnění svého pracovního úkolu plnil svoji pracovní náplň, tedy prodával štěpku. Tvrzené vědomí či nevědomí žalobce je toliko účelové. Žalovaný jako zaměstnanec DL Agroslužby sehnal kupce a smluvní partner jeho zaměstnavatele (žalobce) štěpku vyfakturoval. Žalovaný 2) neobdržel kupní cenu za štěpku v hotovosti. Žalovaný 2) uzavřel, že pokud z titulu smluvního vztahu mezi žalobcem a společností Donington nebyla

žalobci jako prodávajícímu uhrazena kupní cena, pak je uvedená společnost dlužníkem žalobce.

Krajský soud v Praze následně rozsudkem ze dne 3. 6. 2015, čj.-82, rozhodl tak, že se určuje, že pohledávka žalobce za žalovaným 2), která byla přihlášena do daného insolvenčního řízení, je ve výši 494.942,40 Kč po právu (výrok I.). Ve zbývající části, tedy v určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem, která byla přihlášena do daného insolvenčního řízení, je ve výši 325.206,78 Kč po právu, soud žalobu zamítl (výrok II.) Dále rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a současně, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7.966,50 Kč (výrok IV.).

Tento rozsudek napadl žalovaný 2) odvoláním, k němuž Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2016, čj. 101 VSPH 628/2015-103, citovaný rozsudek krajského soudu ve výrocích pod bodem I. a IV. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedl současně, že soud I. stupně bude ve zrušeném rozsahu v řízení pokračovat jen se žalovaným 2), neboť žalovaný 1) se proti rozsudku neodvolal a ve vztahu k němu nabyl rozsudek samostatně právní moci i ve vyhovujícím výroku ve věci samé, neboť insolvenční správce a dlužník, kteří oba popřeli pohledávku žalobce při přezkumném jednání, nemají v tomto sporu postavení nerozlučných společníků.

V dalším řízení k výzvě soudu, aby doplnil svá tvrzení, označil a navrhl důkazy k prokázání tvrzení v tom smyslu, zda a v jaké souvislosti s prodejem štěpky žalobce měl žalovaný 2) vůči žalobci povinnosti, jaké povinnosti vůči němu porušil a zda toto porušení bylo v příčinné souvislosti se škodou ve výši přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení, žalobce uvedl, že žalovaný 2) byl se žalobcem ve vztahu obchodněprávním a pro žalobce vykonával činnost na základě smlouvy o obchodním zastoupení, na základě které pro něj měl domlouvat obchody s komoditami žalobce, mimo jiné i s lesní štěpkou. Žalobce v této souvislosti odkázal na § 655 odst. 1 a § 656 obchodní zákoníku. Škoda byla způsobena tím, že žalovaný 2) již v době komunikace se zástupci společnosti Donington měl v úmyslu dodat této společnosti lesní štěpku, žalobce o tom neinformovat a obdržené finance si ponechat. Porušení právní povinnosti spatřuje žalobce v tom, že žalovaný dodával lesní štěpku uvedené společnosti bez fakturace, štěpku nechal bez vědomí žalobce doručit na místo uvedené danou společností a inkasoval za to minimálně plnění, které vyplývá z účetních dokladů založených v trestním spise. Způsobenou škodu žalobce požaduje za celkové množství lesní štěpky dodané uvedené společnosti. Pozdější vystavení faktur na společnost Donington nemůže nic změnit na tom, že žalovaný 2) měl již od počátku kontaktu s touto společností v úmyslu štěpku odcizit a ponechat si obdržené protiplnění. Škoda byla způsobena tím, že žalovaný 2) nedodal žalobci podklady pro fakturaci společnosti Donington. Protože z deponia v Podolí bylo takto odvezeno 1935 prm lesní štěpky, vznikla žalobci újma v rozsahu 1608 prm štěpky, což činí 494.942,40 Kč.

V reakci na to žalovaný 2) především uvedl, že nikdy nebyl obchodním zástupcem žalobce a nikdy s ním neuzavřel smlouvu o obchodním zastoupení. Byl zaměstnancem DL Agroslužby, a. s., žalobce nezastupoval, nejednal za něj, ani za něj nesjednával žádné obchody. Žalobce v této souvislosti odkázal na výpověď svědka Petra Dlouhého ve výše již opakovaně zmiňované trestní věci. Žalovaný 2) uzavřel, že prokázanou skutečností zůstává, že žalobce vystavil společnosti Donington faktury na lesní štěpku, kterou uvedená společnost nezaplatila. Žalovaný žádným způsoben neručil za závazky této společnosti, štěpku nezcizil a žalobci žádnou škodu nezpůsobil.

Při jednání u soudu dne 18. 1. 2017 pak žalobce uzavřel, že není klíčové, zda byl žalovaný 2) zaměstnancem žalobce či byl mezi nimi vztah obchodněprávní, podstatné je, že žalovaný 2) dodával štěpku z vlastnictví žalobce do vlastnictví společnosti Donington, jak potvrdily svědecké výpovědi, inkasoval za to finanční prostředky, svědci Zábojník a Klíč potvrdili, že mu za štěpku bylo zaplaceno a svědek Klíč potvrdil, že žalovaný k tomu obdržel i příslušné doklady. Ať už si tedy žalovaný 2) neoprávněné ponechal peníze či nedodal žalobci potřebné podklady, je za takto vzniklou škodu odpovědný.

Žalovaný 2) naproti tomu při jednání u soudu uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by existoval obchodněprávní vztah mezi žalobcem a žalovaným 2), a že by zde byla smlouva o obchodním zastoupení, ani to, že byly porušeny povinnosti dle obchodního zákoníku. Žalobce ani po poučení soudu netvrdil ani neprokázal, jaké povinnosti měl žalovaný mít, jak je měl porušit a zda je příčinná souvislost s uplatňovanou škodou. Nebyla doložena ani výše vzniklé škody.

V nyní projednávané věci je nutno připomenout, že z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 35 INS 3565/2013 soud především ověřil, že dne 27. 3. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Richarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Petrovice 127, 262 55 Petrovice, soud povolil řešení úpadku uvedeného dlužníka oddlužením, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný 1) (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, čj. KSPH 35 INS 3565/2013-A-10). Dne 26. 6. 2013 soud schválil oddlužení uvedeného dlužníka zpeněžením jeho majetkové podstaty (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013, čj. KSPH 35 INS 3565/2013-B-11). Dne 17. 4. 2013 byla Krajskému soudu v Praze doručena přihláška pohledávky žalobce v celkové výši 820.149,18 Kč, přičemž jako důvod vzniku předmětné pohledávky jsou zde uvedeny shodné skutečnosti jako ve shora reprodukované žalobě, žalobce zde výslovně mimo jiné uvedl, že dlužník, který byl zaměstnancem věřitele, neoprávněně bez vědomí věřitele odcizil ... štěpku, jejíž množství žalobce v přihlášce dále specifikoval (přihláška žalobce včetně příloh). Dne 27. 5. 2013 se pak ve věci konalo přezkumné jednání, kde byla pohledávka žalobce popřena co do pravosti a výše pro absolutní nedostatek rozhodných tvrzení s tím, že podrobnější odůvodnění je na přezkumném listě. Z protokolu o přezkumném jednání ani z upraveného seznamu přihlášených pohledávek výslovně neplyne, že pohledávku popřel i dlužník, ten svůj popěrný úkon učinil samostatným podáním a v průběhu řízení před soudem jej nezpochybnil (zpráva insolvenčního správce o stavu řízení ze dne 20. 5. 2013, protokol o přezkumném jednání, upravený seznam přihlášených pohledávek). O popření pohledávky informoval insolvenční správce žalobce vyrozuměním, které bylo zástupci žalobce doručeno dne 29. 5. 2013 (doklad o doručení vyrozumění).

Podle ustanovení § 198 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odst. 3).

Jak plyne z ustanovení § 410 odst. 2 téhož zákona popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku .

V projednávané věci je spor nyní veden již pouze mezi žalobcem a žalovaným 2) ohledně pravosti (výše) zbývající části pohledávky žalobce přihlášené z titulu uplatněné náhrady škody za dlužníkem [žalovaným 2)]. O pravosti části pohledávky ve výši 325.206,78 Kč již zdejší soud pravomocně rozhodl v předchozím řízení. Stejně jako již zdejší soud učinil v předchozím rozhodnutí v dané věci, je třeba předně připomenout, že výchozí a relevantní právní úpravu týkající se náhrady škody představuje ustanovení § 420 občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb.), který je jako obecné východisko aplikovatelný i v obchodněprávních vztazích, podle něhož každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odst. 1). Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena (odst. 2). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil (odst. 3). Jak dovodila doktrína a soudní judikatura, obecné předpoklady pro přiznání nároku na náhradu škody tvoří s ohledem na citovanou právní úpravu jednak porušení právní povinnosti, dále vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinností a uplatněnou škodou a zavinění (presumované ve formě nevědomě nedbalosti).

Pro danou věc je dále významné, jak zdejší soud ověřil ve spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. 5 T 1/2013, že tento soud rozsudkem ze dne 16. 12. 2013, čj. 5 T 1/2013-235, zprostil obžalovaného Richarda anonymizovano [ve věci nyní projednávané krajským soudem dlužník a žalovaný 2)] obžaloby pro skutek spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době nejméně od 30. 3. do 25. 5. 2012 v obci Podolí, případně i jinde v rozporu s ústní dohodou o expedici dřevolesní štěpky s Petrem Dlouhým, vlastníkem žalobce, postupně převzal na základě výdajových dokladů nejméně 358.000 Kč od zástupců společnosti Donington za prodej dřevolesní štěpky, kterou předtím nechal postupně převézt z lesních meziskladů žalobce umístěných na okrese Písek, a takto získané peníze z prodeje dřevolesní štěpky použil pro svoji potřebu ke škodě žalobce. V uvedeném bylo dle obžaloby spatřováno spáchání přečinu krádeže. K tomu je třeba zdůraznit, že důkazy provedené ve shora uvedeném trestním řízení nemohou být dostatečnými skutkovými podklady pro závěr, že žalovaný 2) způsobil žalobci škodu, ani o její výši. Jedná se konkrétně o listiny, z nichž některé byly zdejším soudem již k důkazu čteny v rámci předchozího průběhu řízení [svědecké výpovědi žalovaného 2), Tomáše Klíče, Zdeňka Pešty, Jana Bíliny, Zdeňka Bečváře, Václava Černohorského, Petra Dlouhého, Michala Zábojníka; úřední záznamy Policie ČR; dodací listy; záznamy o provozu vozidla; faktury vystavené Zdeňkem Bečvářem č. 201214, č. 201217, č. 201218 a č 201220; výdajové doklady vystavené společností Donington].

Vrchní soud v Praze svým shora označeným zrušujícím rozsudkem zavázal zdejší soud především v tom směru, aby v dalším řízení první řadě zaměřil dokazování ke zjištění, zda a v jaké souvislosti s prodejem štěpky žalobce měl žalovaný 2) vůči žalobci povinnosti, jaké povinnosti vůči němu porušil, a zda toto porušení povinností bylo v příčinné souvislosti se škodou ve výši přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení, respektive v rozsahu, v němž soud prvního stupně žalobě vyhověl. Uložil dále soudu I. stupně, aby provedl žalobcem navržené důkazy k prokázání svých tvrzení o existenci jeho pohledávky za žalovaným 2) z titulu náhrady škody v rozsahu, v němž soud v předchozím řízení žalobě vyhověl, eventuálně pokud takové důkazy žalobce dosud nepředložil, či nenavrhl, poučí žalobce podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o této jeho povinnosti, neboť důkazy provedené orgány činnými v trestním řízení byly jimi zaměřeny jen k prokázání toho, zda se žalovaný 2) dopustil ve vztahu k žalobci trestného činu krádeže, což prokázáno nebylo.

K výše uvedenému je třeba dodat, že i v incidenčních sporech, jež jsou sporným řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobce je již ve své žalobě je povinen uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo, a musí k tomu uvést potřebné důkazy (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (srov. § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Zatímco v žalobě jde o základní nezaměnitelné vylíčení skutku (skutkového děje) neboli vymezení předmětu řízení po skutkové stránce tak, aby žaloba byla projednatelná, týká se povinnost účastníka uložená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. všech skutečností významných pro rozhodnutí věci. Aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007). K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení a důkazní slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které je soud povinen poskytnout, vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně, nebo pokud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých sporných tvrzení. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, resp. nenavrhne potřebné důkazy k prokázání sporných tvrzení, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení či břemeno důkazní.

Shora uvedené je pak nutno pro účely nyní projednávané věci doplnit ještě v tom smyslu, že v souladu se shora citovaným § 198 insolvenčního zákona žalobce, jakožto věřitel nevykonatelné pohledávky může v žalobě podle odst. 1 citovaného ustanovení uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Žalobce v dané věci svůj uplatněný nárok argumentačně založil na tom, že žalovaný 2) odcizil štěpku ve vlastnictví žalobce, nedodal mu všechny dodací a listy a ten tak mohl fakturovat jen část odvezené štěpky, přičemž již od počátku komunikace se společností

Donington měl žalovaný 2) v úmyslu odcizit štěpku žalobce a ponechat si obdržené protiplnění. V přihlášce sporné pohledávky do daného insolvenčního řízení žalobce uvedl, že žalovaný 2) byl jeho zaměstnancem, k výzvě soudu, aby doplnil svá tvrzení, označil a navrhl důkazy k prokázání tvrzení v tom smyslu, zda a v jaké souvislosti s prodejem štěpky žalobce měl žalovaný 2) vůči žalobci povinnosti, jaké povinnosti vůči němu porušil a zda toto porušení bylo v příčinné souvislosti se škodou ve výši přihlášené do insolvenčního řízení, pak v průběhu řízení před soudem žalobce uvedl, že byl se žalovaným 2) ve vztahu obchodněprávním a žalovaný 2) pro něj vykonával činnosti na základě smlouvy o obchodním zastoupení. Aby soud vůbec mohl konstatovat, že pohledávka žalobce z titulu náhrady škody byla přihlášena po právu, muselo by být v dané věci nejprve postaveno na jisto, zda a jaké povinnosti žalovaný 2) ve vztahu k žalobci měl a zda je porušil. To se však v nyní projednávané věci ani přes poučení ze strany soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. prokázat nepodařilo. V tomto ohledu nelze v prvé řadě přehlédnout, že žalobce v návaznosti na uvedené poučení ze strany soudu, aniž by respektoval omezení plynoucí z citovaného § 198 odst. 2 insolvenčního zákona, tvrdil, že mezi ním a žalovaným 2) byl vztah obchodněprávní založený smlouvou o obchodním zastoupení, ačkoliv v přihlášce pohledávky uváděl, že je jeho zaměstnavatelem. V řízení před soudem však neprokázal ani existenci vztahu pracovněprávního, ani posléze zmiňovanou existenci vztahu obchodněprávního. I s ohledem na závěry výše citovaného zrušujícího rozsudku vrchního soudu pak nelze souhlasit se žalobcem v tom, že by nebylo podstatné, v jakém vztahu se žalobce a žalovaný 2) nacházeli, k čemuž se soud I. stupně v předchozím průběhu řízení přiklonil. Naopak je nutno trvat na tom, že pro případné vyhovění podané žalobě je zcela určují, zda a v jaké souvislosti s prodejem štěpky žalobce měl žalovaný 2) vůči žalobci povinnosti, resp. v čem spočívaly, aby teprve v návaznosti na to bylo možno zabývat se jejich případným porušením.

K návrhu žalobce k prokázání shora uvedených skutečností soud povedl výslech svědka Michala Zábojníka (dřívějšího jednatele společnosti Donington), z jehož výpovědi však plyne pouze to, že měl (blíže nijak neupřesněné informace), podle nichž žalovaný 2) je zaměstnancem žalobce, se žalovaným 2) však nikdy nejednal, nejednal ani se žalobcem a na žalovaného 2) se neobracel, protože štěpku jen přebíral a uskladňoval. O náplni práce žalovaného 2) ve vztahu k žalobci mu nic známo nebylo. Svědek Tomáš Klíč (který jako OSVČ vykonával činnost pro společnost Donigton) v této souvislosti v dané věci pouze vypověděl, že o vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nic neví, a dodal, že měl za to, že žalovaný 2) pokud jde o dodávání štěpky, vystupoval sám za sebe . Jako osobu, která pro společnost Donigton kontaktovala žalovaného 2), tento svědek označil Ing, Jiřího Štěpánka. Výslech tohoto svědka v návaznosti na výpověď Tomáše Klíče k důkazu žalobce v nyní projednávané věci taktéž navrhl, soud však provedení tohoto důkazu shledal nadbytečným, a to nejen pro svědkem Klíčem uváděný zdravotní stav Ing. Štěpánka (v důsledku mrtvice se v rehabilitačním ústavu učí mluvit a chodit), ale především s ohledem na výpověď Ing. Štěpánka provedenou při hlavním líčení ve shora označeném trestím řízení dne 8. 7. 2013 (protokol z tohoto hlavního líčení byl již soudem k důkazu čten v předchozím průběhu řízení), z níž vyplývá, že se žalovaným 2) jej seznámil právě Tomáš Klíč, což znevěrohodňuje rozpornou výpověď svědka Klíče a za těchto okolností s ohledem na výše uvedené lze je sotva předpokládat, že by výpovědí svědka Štěpánka bylo možno prokázat skutečnosti týkající se vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2), resp. postavit najisto povinnosti, které žalovaný 2) ve vztahu k žalobci při prodeji jeho štěpky případně měl. Nad rámec výše uvedeného soud poznamenává, že tvrzení žalobce o existenci pracovněprávního, resp. obchodního vztahu mezi ním a žalovaným 2), působí nevěrohodně nejen s ohledem na zmiňovanou nikoliv nevýznamnou změnu tvrzení ohledně právního režimu jejich vztahu, ale i s přihlédnutím k zákonným požadavkům, jež musí být pro vznik a další existenci uvedených právních vztahů naplněny. Podle názoru zdejšího soudu by pro žalobce jako zaměstnavatele žalovaného 2) či jako stranu smlouvy o obchodním zastoupení uzavřenou se žalovaným 2) v případě existence takového právního vztahu neměl být problém tuto skutečnost doložit i jinými důkazními návrhy, což však neučinil. Na výše uvedených závěrech by pak ničeho nemohly změnit ani originály výdajových dokladů od společnosti Donington, jejichž obstarání pro účely dokazování v tomto řízení žalobce opětovně taktéž navrhoval, soud ostatně v této souvislosti nemohl přehlédnout závěr výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Písku v související trestní věci, podle něhož tyto doklady již zřejmě neexistují.

Pro závěr o vzniku škody žalobci v důsledku porušení právních povinností žalovaným 2) nemůže být dostatečné, jak se domnívá žalobce, prokázání toho, že žalovaný 2) dodával štěpku ve vlastnictví žalobce, přebíral za dodanou štěpku platby a obdržel doklady. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyl naplněn základní předpoklad pro vyhovění žalobě, tedy především nebylo prokázáno to, že žalobci vznikla škoda v důsledku porušení povinnosti (vůbec zda a jakých) ze strany žalovaného 2), nezbylo soudu, než žalobu na určení, že pohledávka žalobce za žalovaným 2), která byla přihlášena do daného insolvenčního řízení, je ve výši 494.942,40 Kč po právu, ve vztahu k žalovanému 2) zamítnout. Otázkou naplnění dalších znaků nutných k vyhovění uplatněného nároku na náhradu škody (vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinností a uplatněnou škodou a zavinění) se proto již soud nezabýval.

O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 2) rozhodl soud podle ustanovení § 163 insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že ve vztahu mezi uvedenými účastníky byl žalovaný 2) plně úspěšný, uložil soud žalobci povinnost nahradit žalovanému 2) náklady řízení v celkové výši 60.503 Kč. Přiznaná částka sestává z odměny jeho zástupce, která se skládá z 11 úkonů právní služby po 3.100 Kč, tedy 11 x 3100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, odvolání proti rozhodnutí soudu ve věci samé, účast na 5 jednáních krajského a vrchního soudu (22. 4. 2015, 3. 6. 2015, 25. 2. 2016, 22. 6. 2016 a 18. 1. 2017) a tři doložené porady s klientem přesahující 1 hodinu (31. 5. 2015, 15. 7. 2015 a 5. 1. 2017) dle § 7, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], dále z 1 úkonu právní služby po 1.550 Kč [odvolání proti rozhodnutí, které nebylo rozhodnutím ve věci samé dle § 7, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], k čemuž byla přičtena paušální částka jako náhrada hotových výdajů ve výši 12 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 citovaného vyhlášky), dále náhrada za promeškaný čas v délce 40 půlhodin ve výši 40 x 100 Kč (§ 14 citované vyhlášky) a náhrada jízdních výdajů v celkové výši 6.753 Kč [za rok 2015 se skládající ze základní náhrady ve výši 1.657,6 Kč (dvakrát cesta z Písku do Prahy a zpět, celkem 448 km) a z náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 1.125,80 Kč (§ 1 a § 4 vyhlášky č. 328/2014 Sb.), za rok 2016 se skládající ze základní náhrady ve výši 1702,40 Kč (dvakrát cesta z Písku do Prahy a zpět, celkem 448 km) a z náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 931,40 Kč (§ 1 a § 4 vyhlášky č. 385/2015 Sb.), a za rok 2017 se skládající ze základní náhrady ve výši 873,60 Kč (jedna cesta z Písku do Prahy a zpět, celkem 224 km) a z náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 462,60 Kč (§ 1 a § 4 vyhlášky č. 440/2016 Sb.)]. Vše shora uvedené navýšeno o odpovídající 21% DPH ve výši 10.500 Kč. K uvedenému soud dodává, že nepřiznal žalovanému 2) uplatněnou náhradu v podobě odměny za 2 úkony spočívající ve vyjádřeních jeho zástupce (ze dne 2. 6.

2015 a 16. 1. 2017), neboť tato vyjádření byla učiněna za účelem přednesu na navazujících ústních jednáních, při nichž byla teprve taktéž doručena zástupci žalobce.

Lhůta k plnění výše určené náhrady nákladů je podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle ustanovení § 149 odst. l téhož zákona.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.).

V Praze dne 18. ledna 2017

JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení:

Magdalena Potměšilová