34 ICm 2119/2011
č.j. 34 ICm 2119/2011-102

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bohdanou Kopečnou v právní věci žalobce PROFI CREDIT Czech a.s., IČ 61860069, Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalovaným č. 1 JUDr. Dalibor Grůza, Ph.D., Mírová 1098/4, 693 01 Hustopeče, insolvenční správce dlužníka Vítězslav anonymizovano , anonymizovano , Lipová 563, 691 42 Valtice, č. 2 Vítězslav anonymizovano , anonymizovano , Lipová 563, 691 42 Valtice o určení popřené pohledávky

takto :

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 46.181,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSBR 39 INS 5473/2011, která byla na přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem i dlužníkem, byla do tohoto insolvenčního řízení přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobou ze dne 9.8.2011, soudu doručenou dne 11.8.2011, se domáhal žalobce určení, že jeho pohledávka ve výši 46.181,-Kč , která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSBR 39 INS 5473/2011 a která byla na přezkumném jednání popřena

insolvenčním správcem i dlužníkem, byla do tohoto insolvenčního řízení přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná. Dále se žalobce domáhal náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že usnesením zdejšího soudu sp.zn. KSBR 39 INS 5473/2011 byl zjištěn úpadek žalovaného č. 2 jako dlužníka, jako způsob řešení úpadku bylo povoleno oddlužení. Žalovaný č. 1 byl ustanoven insolvenčním správcem. Žalobce přihláškou ze dne 16.5.2011 přihlásil u zdejšího soudu do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem v celkové výši 46.181,-Kč, přičemž se jedná o nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100121970 ve výši 36.451,-Kč , směnečný úrok ve výši 8.130,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč, pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a její vykonatelnost byla doložena. Oba žalovaní pohledávku zcela popřeli při přezkumném jednání konaném dne 25.7.2011, přičemž přípisem doručeným žalobci dne 29.7.2011 byl žalobce ze strany insolvenčního správce vyrozuměn o výsledku přezkumného jednání , t.j. o popření pravosti a výše pohledávky s tím, že žalovaní nepovažují pohledávku za vykonatelnou. Žalobce byl informován o možnosti podat incidenční žalobu s tím, že důvody popření pohledávky vyplývají z přiloženého vyrozumění žalovaného č. 1 o popření pohledávky. Žalobce namítal, že pohledávku přihlásil jako vykonatelnou dle přiloženého rozhodčího nálezu. Žalobce argumentoval ust. § 191 odst. 1 ins. zák. a dovolával se toho, že nepodá-li insolvenční správce včas žalobu o popření pohledávky, žádá, aby soud k pohledávce přihlížel jako ke zjištěné. Předmětnou žalobu pak podával žalobce pouze z procesní opatrnosti. Poukázal dále na to, že proti rozhodčí doložce se dlužník mohl bránit v rozhodčím řízení, mohl podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, avšak tak neučinil. Dle žalobce jsou rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách v zásadě přípustné, přičemž z žádného ustanovení právních předpisů nevyplývá opak. Ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů se jednalo o majetkový spor, povaha věci připouští uzavření smíru ve smyslu ust. § 99 o.s.ř. Rovněž úprava § 55 odst. 1 a 2 § 56 obč. zák. nezakazuje použití rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. Tato ustanovení byla do českého práva vnesena transformací směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, přičemž není pravdou, že by rozhodčí řízení předem představovalo horší možnost hájit svá práva než je tomu před soudem, oba tyto typy řízení mají své výhody i nevýhody pro oba účastníky sporu. I ve vztahu k rozhodčímu řízení vykonává stát finálně svou funkci ochránce práva, neboť rozhodčí nález může soud zrušit v řízení o zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ust. § 31 zák. o rozhodčím řízení a dále stát rozhodčí nález rovněž vykonává. Žalobce se dovolával ust. článku 3 odst. 1 Směrnice, podle kterého smluvní ujednání je považováno za nepřiměřené či zneužívající pouze tehdy, pokud nebude individuálně sjednáno a pouze tehdy, pokud v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele, přičemž tuto nerovnováhu je však třeba zkoumat případ od případu. Samotné neindividuální sjednání rozhodčí doložky rozhodně nezpůsobuje její neplatnost. Odstavec 3 odkazuje na přílohu směrnice, která obsahuje demonstrativní výčet podmínek, které jsou považovány za nepřiměřené. Předmětná rozhodčí doložka sjednaná mezi dlužníkem a věřitelem neobsahuje oprávnění rozhodce či rozhodčího soudu rozhodovat podle zásad spravedlnosti, z rozhodčí doložky jednoznačně vyplývá, že rozhodci se řídí jednak českým hmotným právem , ujednáním stran v rozhodčí doložce, dále zákonem o rozhodčím řízení a podpůrně rovněž Rozhodčím řádem rozhodčího soudu při Agrární komoře České republiky a Hospodářské komoře České republiky , tedy stálého rozhodčího soudu zřízeného zákonem, který je oprávněn takovýto řád vydat. Směrnice Evropských společenství pak nemají přímý horizontální účinek, v tomto směru tedy nemohou přímo zavazovat dvě osoby soukromého práva. Z judikatury Evropského soudního dvora nevyplývá, že by rozhodčí doložky jako takové byly ve spotřebitelských smlouvách zakázány. Rozhodnutí ESD C-168/05 (Mostaza Claro) se týká výlučně řízení o zrušení rozhodčího nálezu , přičemž Evropský soudní dvůr vycházel ze španělské právní úpravy , řešenou otázku neposuzoval ve vztahu k české právní úpravě nikdy. Tento rozsudek však ve vazbě na směrnici nevylučuje možnost rozhodčího řízení ani ohledně nároků ze spotřebitelských smluv, přičemž v bodech 22 a 23 Evropský soud uzavřel , že konkrétní klausule musí být přezkoumána v závislosti na okolnostech vlastního konkrétního případu. Dle názoru žalobce podle českých právních předpisů rozhodčí doložku je možno prohlásit za neplatnou pouze rozhodci v rámci procesu zkoumání jejich pravomoci ve smyslu § 8 zák. o rozhodčím řízení a dále soudem v rámci soudního přezkumu rozhodčího nálezu podle § 31 zák. o rozhodčím řízení, a to jen pokud bude v rozporu s požadavkem přiměřenosti , t.j. pokud bude obsahovat ujednání, které v rozporu s požadavkem poctivosti znamenají k újmě jedné smluvní strany značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu jsou navíc soudy vázány § 33 zák. o rozhodčím řízení, přičemž strana, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, musela neplatnost rozhodčí doložky namítnout při prvním úkonu u rozhodce. Dle názoru žalobce žádný zákon nedává pravomoc zkoumat rozhodčí doložku soudům nařizujícím exekuci nebo soudům insolvenčním rozhodujícím o insolvenčních žalobách. Dle článku 2. odst. 3 Ústavy je stanoveno, že orgány veřejné moci mohou učinit jen to, co jim je zákonem výslovně povoleno, přičemž dle článku 95 odst. 1 Ústavy soudce je vázán jen zákonem a mezinárodní smlouvou , která je součástí právního řádu, nikoliv směrnicemi ES či rozhodnutími ESD. Dle žalobce pokud by meditorně přezkoumávaly a fakticky rušily rozhodčí nálezy jiné soudy než ty, které rozhodují o zrušení rozhodčího nálezu, postupovaly by v rozporu s Ústavou a jejich rozhodnutí by byla zatížena závažnou vadou. V této souvislosti žalobce dále upozornil, že dlužník nepodal ve lhůtě tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu návrh na zrušení rozhodčího nálezu , přičemž důvody pro zrušení tohoto nálezu ve smyslu ust. § 31 zák. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodnutí, jsou taxativními. Zákon o rozhodčím řízení ani žádný jiný právní předpis nevylučuje ani neobsahuje žádný výslovný zákaz , dle kterého by rozhodčí doložka nemohla být obsažena ve formulářové smlouvě. Názor, že by snad rozhodčí doložky byly ve vztahu se spotřebiteli zakázány, by byl dle žalobce v rozporu nejen se směrnicí výše uvedenou a judikaturou Evropského soudního dvora, ale i s dalšími směrnicemi Evropských společenství. Žalobce dále poukázal na vybranou judikaturu českých soudů k rozhodčím doložkám, a to rozhodnutí ÚS sp.zn. I.ÚS 539/10 , rozhodnutí NS ze dne 19.12. 2007, sp.zn. 29 Odo 1222/2005, rozsudek VS v Praze ze dne 4.4.2011, sp.zn. 5 Cmo 52/2011, rozhodnutí VS v Praze ze dne 20.5.2008, sp.zn. 5 Cmo 141/2008, rozsudek NS ze dne 31.5.2011, sp.zn. 29 Cdo 1130/2011, rozhodnutí VS v Olomouci ze dne 2.3.2011, č.j. 12 Cmo 13/2010-112, rozhodnutí NS ze dne 31.7.2008, sp.zn. 32 Cdo 2282/2008, rozhodnutí NS ze dne 23.2.2011, sp.zn. 23 Cdo 4112/2009, rozhodnutí NS ze dne 29.6.2010, sp.zn. 23 Cdo 1201/2009 a rozhodnutí NS ze dne 29.7.2010, sp.zn. 20 Cdo 1964/2008, která se vztahovala k platnosti rozhodčích doložek, přípustnosti rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách, arbitrovatelnosti nároků ze směnky, způsobu vybrání rozhodce, přezkoumání rozhodčího nálezu v exekučním řízení. Žalobce dále upozornil na ust. § 199 odst. 2 ins. zák. s tím, že u vykonatelné pohledávky důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. K výši přihlášené pohledávky žalobce upozornil, že tato je v naprostém souladu se smlouvu o úvěru, která byla uzavřena mezi účastníky, je též v souladu se zákonem a obchodními zvyklostmi. Celková výše pohledávky je důsledkem závažného porušení smlouvy o úvěru ze strany dlužníka, následného sesplatnění úvěru a vzniku práva žalobce na zaplacení sjednaných smluvních pokut. Přiměřenost pohledávky dle žalobce je třeba posuzovat s ohledem na riziko, které je s poskytováním půjček a úvěrů spojeno, a na skutečnost, že splacení úvěru nebylo zajištěno žádným majetkem ani jiným účinným způsobem jako např. zástavním právem. Ohledně nákladů řízení se žalobce domáhal ust. § 202 odst. 2 ins. zák. s tím, že dle názoru žalobce měl správně incidenční žalobu podat insolvenční správce, který si patrně chce tímto postupem ulehčit procesní pozici a naopak ztížit postavení žalobce. V tomto směru dle žalobce je jeho jednání protiprávní a svým způsobem nemravné, což by se mělo projevit přinejmenším ve výroku o nákladech řízení.

V průběhu řízení žalobce ke své argumentaci dále předložil rozsudek VS v Olomouci ze dne 16.2.2012, č.j. 30 ICm 1056/2011 , 12 VSOL 59/2011-102 (KSBR 30 INS 685/2011) a rozsudek VS v Olomouci ze dne 2.2.2012, č.j. 36 ICm 2130/2010, 12 VSOL 35/2011-69 (KSOS INS 1147/2010).

Žalovaný č. 1 se vůči žalobě bránil tím, že žalovaný nárok zcela neuznává, neboť pohledávku popírá z důvodu pravosti a výše. V přihlášce uvedená smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100121970 je neplatná dle ust. o spotřebitelských smlouvách a v rozporu s dobrými mravy, a to zejména co se týká ustanovení o smluvní pokutě a dále rozhodčí řízení je nicotné. V tomto směru odkázal žalovaný č. 1 na rozhodnutí KS v Ostravě ze dne 8.3.2010, sp.zn. 33 Cm 13/2009 a dále usnesení VS v Olomouci ze dne 13.6.2011, sp.zn. 3.VSOL 200/2011-P1-17, KSOS 36 INS 3457/2010, 3 VSOL 200/2011-P1-17.

Žalovaný č. 2 k věci uvedl, že odkazuje na rozhodnutí insolvenčního řízení Krajského soudu v Brně.

Z listinných důkazů provedených v tomto řízení soud zjistil tyto skutečnosti:

Z přihlášky pohledávky ke Krajskému soudu v Brně sp.zn. KSBR 39 INS 5473/2011 soud zjistil, že jako dlužník je uveden pan Vítězslav anonymizovano , obec Valtice, Lipová 563, 691 42, nar. 1975, jako věřitel je označen žalobce. U pohledávky č. 1 je uvedeno, že se jedná o pohledávku nezajištěnou, výše jistiny 36.451,-Kč, důvod vzniku nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100121970 ve výši 36.451,-Kč s tím, že od data vydání rozhodčího nálezu byla na jistinu ve výši 100.923,-Kč uhrazena částka 64.472,-Kč. Dále je uvedeno vykonatelnost pro částku 46.171,-Kč dle rozhodčího nálezu. Jako příslušenství je uvedeno druh: směnečný úrok a náklady rozhodčího řízení, výše 9.730,-Kč, způsob výpočtu směnečný úrok 8.130,-Kč s odkazem na přílohu č. 1, dále náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč. Celková výše pohledávky je uvedeno 46.171,-Kč, pohledávka je splatná v částce 36.451,-Kč od 28.4.2009 , v částce 1.600,-Kč od 14.7.2009. Dále je uvedeno, že u smlouvy č. 9100121970 žalobce eviduje platby v celkové výši 1.000,-Kč ze dne 27.4.2011, které byly přijaty od dlužníka až po zahájení insolvenčního řízení, s tím, že po sdělení čísla účtu insolvenčním správcem platby přepošlou, tyto platby nebyly zohledněny ve výši přihlašované částky.

Z přílohy č. 1 k přihlášce pohledávky PROFI CREDIT Czech a.s.-Vítězslav anonymizovano soud zjistil, že jako číslo smlouvy je uvedeno 9100121970 , období od 29.4.2009 do 27.5.2009, sazba 6%, nesplaceno 100.923,-Kč, počet dnů 28, denní úrok 16,59 Kč a směnečný úrok 464,52 Kč. Dále je uvedeno číslo smlouvy 9100121970, období od 27.5.2009 do 24.6.2009 . Číslo smlouvy 9100121970 , období od 27.5.2009 do 24.6.2009, sazba 6%, nesplaceno 99.420,-Kč, počet dnů 28, denní úrok 16,34 Kč, směnečný úrok 457,60 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 24.6.2009 do 24.7.2009, sazba 6%, nesplaceno 96.420,-Kč, počet dnů 30, denní úrok 15,85 Kč, směnečný úrok 475,50 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 24.7.2009 do 24.8.2009, sazba 6%, nesplaceno 93.432,-Kč, počet dnů 31, denní úrok 15,36 Kč, směnečný úrok 476,12 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 24.8.2009 do 24.9.2009, sazba 6%, nesplaceno 90.444,-Kč, počet dnů 31, denní úrok 14,87 Kč, směnečný úrok 460,89 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 24.9.2009 do 27.10.2009, sazba 6%, nesplaceno 87.456,-Kč, počet dnů 33, denní úrok 14,38 Kč, směnečný úrok 474,42 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 27.10.2009 do 25.11.2009 sazba 6%, nesplaceno 84.468,-Kč, počet dnů 29, denní úrok 13,89 Kč, směnečný úrok 402,67 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 25.11.2009 do 23.12.2009, sazba 6%, nesplaceno 81.568,-Kč, počet dnů 28, denní úrok 13,41 Kč, směnečný úrok 375,44 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 23.12.2009 do 28.12.2009, sazba 6%, nesplaceno 78.680,-Kč, počet dnů 5, denní úrok 12,93 Kč, směnečný úrok 64,67 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 28.12.2009 do 27.1.2010, sazba 6%, nesplaceno 77.180,-Kč, počet dnů 30, denní úrok 12,69 Kč, směnečný úrok 380,61 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 27.1.2010 do 25.2.2010, sazba 6%, nesplaceno 75.451,-Kč, počet dnů 29, denní úrok 12,40 Kč, směnečný úrok 359,68 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 25.2.2010 do 31.3.2010, sazba 6%, nesplaceno 72.451,-Kč, počet dnů 34, denní úrok 11,91 Kč, směnečný úrok 404,93 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 31.3.2010 do 21.4.2010, sazba 6%, nesplaceno 69.451,-Kč, počet dnů 21, denní úrok 11,42 Kč, směnečný úrok 239,75 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 21.4.2010 do 21.5.2010, sazba 6%, nesplaceno 66.451,-Kč, počet dnů 30, denní úrok 10,92 Kč, směnečný úrok 327,70 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 21.5.2010 do 28.6.2010, sazba 6%, nesplaceno 63.451,-Kč, počet dnů 38, denní úrok 10,43 Kč, směnečný úrok 396,35 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 28.6.2010 do 20.7.2010, sazba 6%, nesplaceno 60.451,-Kč, počet dnů 22, denní úrok 9,94 Kč, směnečný úrok 218,62 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 20.7.2010 do 26.8.2010, sazba 6%, nesplaceno 57.451,-Kč, počet dnů 37, denní úrok 9,44 Kč, směnečný úrok 349,43 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 26.8.2010 do 24.9.2010, sazba 6%, nesplaceno 54.451,-Kč, počet dnů 29, denní úrok 8,95 Kč, směnečný úrok 259,57 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 24.9.2010 do 25.10.2010, sazba 6%, nesplaceno 51.451,-Kč, počet dnů 31, denní úrok 8,46 Kč, směnečný úrok 262,19 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 25.10.2010 do 26.11.2010, sazba 6%, nesplaceno 48.451,-Kč, počet dnů 32, denní úrok 7,96 Kč, směnečný úrok 254,87 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 26.11.2010 do 23.12.2010, sazba 6%, nesplaceno 45.451,-Kč, počet dnů 27, denní úrok 7,47 Kč, směnečný úrok 201,73 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 23.12.2010 do 21.1.2011, sazba 6%, nesplaceno 43.951,-Kč, počet dnů 29, denní úrok 7,22 Kč, směnečný úrok 209,52 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 21.1.2011 do 25.2.2011, sazba 6%, nesplaceno 40.951,-Kč, počet dnů 35, denní úrok 6,73 Kč, směnečný úrok 235,61 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 25.2.2011 do 28.2.2011, sazba 6%, nesplaceno 37.951,-Kč, počet dnů 3, denní úrok 6,24

Kč, směnečný úrok 18,72 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 28.2.2011 do 27.4.2011, sazba 6%, nesplaceno 36.451,-Kč, počet dnů 58, denní úrok 5,99 Kč, směnečný úrok 347,53 Kč. Číslo smlouvy 9100121970 , období od 27.4.2011 do 29.4.2011, sazba 6%, nesplaceno 35.451,-Kč, počet dnů 2, denní úrok 5,83 Kč, směnečný úrok 11,66 Kč. Celková částka je uvedeno 8.130,29 Kč.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100121970 ze dne 14.6.2007 soud zjistil, že jako věřitel je označena společnost PROFI REAL Czech, a.s., Pernštýnské nám. čp.80, 530 02 Pardubice-Staré Město, IČ 61860069, jako klient pan Vítězslav anonymizovano , Lipová čp. 563, obec Valtice, 691 42. V článku IV. Revolvingový úvěr je uvedeno jako maximální výše úvěru 116.028,-Kč, počet splátek 36, měsíční výše každé jednotlivé splátky Kč 3.223,-, smluvní odměna 58.014,-Kč, poplatek za uzavření smlouvy 1.400,-Kč, částka k vyplacení Kč 56.614,-, RPSN v % 70,42. Pod bodem F je uvedeno, že klient souhlasí s tím, aby věřitel posoudil na základě svých rizikových kriterií jeho schopnost splácet splátky revolvingového úvěru. Smlouva je podepsána v Břeclavi 14.6.2007 oběma smluvními stranami. V bodu V. Stanovisko PROFI REAL a.s. je uvedeno: výše úvěru Kč 106.020,-, splatnost měsíční 36 splátek, výše každé jednotlivé splátky 2.945,-Kč, smluvní odměna 50.890,-Kč, poplatek za uzavření smlouvy 0,-Kč, částka k vyplacení 55.130,-Kč. Na druhé straně jsou uvedena Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společnosti PROFI REAL a.s. V01012007. Jedná se o velmi obtížně čitelný text. V článku 1. Základní ustanovení 1.1. je uvedeno, že tato smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytované společnosti PROFI REAL a.s. upravují vzájemná práva a povinnosti poskytovatele úvěru, společnosti PROFI REAL a.s., IČ 61860069, se sídlem Pardubice, Staré Město, Pernštýnské nám. čp. 80, 530 02, zapsané u Krajského soudu v Hradci Králové, a to v souvislosti se smlouvou o revolvingovém úvěru a představují ve smyslu ust. § 273 zák. č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník v platném znění obchodní podmínky věřitele.

Pod bodem 13. jsou uvedeny sankce , a to tak, že pod bodem 13.1 v případě prodlení klienta s úhradou splátky úvěru o více než a) 15 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8% výše dlužné částky, a dále b) 30 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v článku 13. odst. 13.1. bod a) úhradu smluvní pokuty ve výši 13% z výše dlužné splátky. Pod bodem 13.4. bylo sjednáno, že v případě, že klient neuhradí dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo v případě, že klient je v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dnů nebo v případě, že klient je v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku dle této smlouvy o revolvingovém úvěru nebo v případě, že klient poruší některé ustanovení této smlouvy o revolvingovém úvěru nebo v případě, že kteréhokoliv z prohlášení klienta je nebo se ukáže nepravdivé, je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v článku 13. odst. 13.1. uhrazení smluvní pokuty ve výši 50% z výše úvěru. Pod bodem 18. byla sjednána rozhodčí doložka, a to tak, že dle bodu 18.1. se smluvní strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy o revolvingovém úvěru nebo v návaznosti na ní má dle zákona o rozhodčím řízení jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobci doručí žalobu. Rozhodčí řízení se mělo konat v sídle rozhodců, jako rozhodci pro tento účel jsou :-JUDr. Josef Kunášek, advokát zapsaný v ČAK pod č. 051547, IČ 66228841, se sídlem na adrese Doňovská 12, 193 00 , Praha 9,-JUDr. Eva Vaňková, advokát, zapsaný v ČAK pod č. 4147, IČ 66233861 se sídlem na adrese Rokycanova 114, Litomyšlské předměstí , 566 01 Vysoké Mýto,-Mgr .Marek Lansmann, advokát, zapsaný v ČAK pod č. 4375, IČ 66239532 se sídlem na adrese Nám. Republiky 53, 530 02 Pardubice, -jiný věřitelem zvolený rozhodce. Dle bodu 18.2. rozhodce může nařídit ústní jednání jestliže se předložené písemnosti ukáží nedostačující pro rozhodnutí ve věci samé. Pod bodem 18.3. náklady rozhodčího řízení tvoří a) poplatek a paušální náhrada nákladů řízení rozhodce, b) zvláštní náklady vznikající rozhodci a c) vlastní výlohy stran. Pod písmenem a) za projednávání sporu rozhodcem bude rozhodci uhrazen poplatek paušální náhrada nákladů řízení rozhodce v celkové výši 1.600,-Kč pouze v případě schválení úvěru typu ÚVĚR 6000 bude za projednávání sporu rozhodcem rozhodci uhrazen poplatek a paušální náhrada nákladů řízení rozhodce ve výši 750,-Kč. Bylo ujednáno, že žalobce je povinen tuto částku zaplatit při podání žaloby, dokud není poplatek zaplacen, žaloba se neprojednává, není-li poplatek zaplacen ani v dodatečné lhůtě, řízení se zastaví. Pod b) na krytí zvláštních nákladů vznikajících rozhodci např. zpracování znaleckého posudku jsou strany povinny složit přiměřenou zálohu ve výši a lhůtě stanovené rozhodcem, tato povinnost může být uložena pouze jedné straně, dala-li k těmto zvláštním nákladům podnět nebo vznikají-li v jejím vlastním zájmu. Dokud není stanovená záloha složena, úkony, na nějž je určena se neprovedou. Pod c) každá strana nese zpravidla sama výlohy, které jej vznikly. V rozhodčím nálezu nebo usnesení o zastavení řízení může být v odůvodněných případech přiznána částečná náhrada jejich výloh. Pod bodem 18.4. bylo sjednáno pro případ nedoručení písemností některé ze smluvních stran během rozhodčího řízení, že zvolený rozhodce je oprávněn stanovit opatrovníka pro doručování této smluvní straně. Pod bodem 18.5. se smluvní strany dohodly na tom, že lhůta k vyjádření k žalobnímu návrhu protinávrhu nebo jinému podání ve věci samé činí 5 dnů, počítáno ode dne doručení písemnosti, pokud se strana k výzvě rozhodce vyjádření k žalobnímu návrhu ve lhůtě nevyjádří, má se za to, že uznává nárok, který je proti němu uplatňován. Pod bodem 18.6. bylo dohodnuto, že otázky touto doložkou výslovně neupravené budou podpůrně řešeny podle jednacího řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR s vnitrostátní působností v platném znění.

Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100121970 ze dne 20.6.2007 soud zjistil, že jako klient je zde označen pan Vítězslav anonymizovano , trvalé bydliště Lipová 563, Valtice, 691 42 Valtice, dodatkem měly být dle článku I. upřesněny některé parametry poskytovaného revolvingového úvěru, a to způsobem uvedeným v článku II. tohoto dodatku. Ve smyslu článku II. Parametry revolvingového úvěru měla být první splátka u smlouvy o revolvingovém úvěru 9100121970 dne 21.7.2007, den splatnosti splátky v průběhu periody splácení bylo 21. den, počet splátek 36, výše úvěru 106.020,-Kč, výše splátky 2.945,-Kč, částka k vyplacení 55.130,-Kč, smluvní odměna 50.890,-Kč, RPSN úvěru v % 60,93%, výše revolvingu 70.680,-Kč, výše splátky po provedení revolvingu 2.945,-Kč, smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu 33.220,-Kč.

Z listiny nazvané Oznámení ze dne 24.2.2009 soud zjistil, že se jedná o listinu, kterou adresoval žalobce panu Vítězslavu anonymizovano , Lipová 563 , Valtice, 691 42 . Podle tohoto oznámení informoval žalobce dlužníka, že závažným způsobem porušil smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100121970, a to neplněním závazků dle splátkového kalendáře, přičemž se staly okamžitě splatnými všechny závazky vyplývající z této smlouvy. Žalobce požadoval okamžitou úhradu dosud nesplacené části úvěru a všech smluvních pokut ve výši celkem 111.700,-Kč. V části Specifikace dlužné částky bylo uvedeno: zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře 53.510,-Kč, neuhrazené penalizační faktury 5.180,-Kč, smluvní pokuta ve výši 50% z výše půjčky/úvěru ve výši 53.010,-Kč, splatná dne 6.3.2009, celkem tedy 111.700,-Kč.

Z faktury č. 909021183 ze dne 24.2.2009 soud zjistil, že se jedná o fakturu, kterou vystavil žalobce pro Vítězslava anonymizovano , Lipová 563, Valtice, 691 42, faktura měla být splatná dne 6.3.2009. Jedná se o fakturaci smluvní pokuty na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100121970, a to v sazbě 8% z výše splátky za období od 21.12.2008 do 6.1.2009 ke splátce č. 18 ve výši 235,60 Kč, dále 13% z výše splátky za období od 6.1.2009 do 21.1.2009, rovněž ze splátky č. 18 , ve výši 382,85 Kč, 8% z výše splátky za období od 21.1.2009 do 6.2.2009, ke splátce č. 19, ve výši 235,60 Kč, v sazbě 13% výše splátky za období od 6.2.2009 do 23.2.2009, opět ke splátce č. 19 ve výši 382,85 Kč a dále v sazbě 50% z výše půjčky za období od 24.2.2009 ve výši 53.010,-Kč, celkem tedy po zaokrouhlení 54.246,-Kč.

Ze směnky předložené v originálu na jednání soudu a ve fotokopii v přihlášce soud zjistil, že tato se vztahuje ke smlouvě č. 9100121970, pan Vítězslav anonymizovano uvedl, že za tuto vlastní směnku zaplatí dne 28.4.2009 na řad PROFI REAL a.s. Pernštýnské nám. 80, 530 02 Pardubice-Staré Město, IČ 61860069 , DIČ: CZ 61860069 částku 100.923,-Kč bez protestu, směnka byla vystavena v Břeclavi dne 14.6.2007 a byla splatná v Pardubicích, Pernštýnské nám. 80, 530 02 Pardubice. Směnka obsahuje podpis výstavce, na druhé straně není uvedeno ničeho.

Z rozhodčího nálezu ze dne 25.6.2009, č.j. Va 18-80/2009-7 vydaného JUDr. Evou Vaňkovou, rozhodcem ad hoc, se sídlem Rokycanova 114, Litomyšlské předměstí, Vysoké Mýto, 566 01 soud zjistil, že se jedná o rozhodčí nález ve věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, se sídlem Pardubice, Staré Město, Pernštýnské nám. 80, proti žalovanému Vítězslavu anonymizovano , nar. 1975, bytem 691 42 Valtice, Lipová čp. 563, ve věci o zaplacení částky 100.923,-Kč s přísl. Podle rozhodčího nálezu bylo žalovanému uloženo, aby do tří dnů od doručení tohoto rozhodčího nálezu zaplatil žalobci směnečný peníz ve výši 100.923,-Kč spolu s 6% úrokem z prodlení od 29.4.2009 do zaplacení a náklady řízení spočívající ve vynaloženém poplatku a paušální náhradě nákladů řízení rozhodce ve výši 1.600,-Kč. Z odůvodnění vyplývá, že žalovaný nepřevzal výzvu rozhodce k vyjádření se ve věci samé, dopis se považuje za doručený dnem 14.6.2009, v pětidenní lhůtě se k návrhu na zahájení řízení nevyjádřil a tímto svůj závazek uznal. Z předložených dokladů měl rozhodce za prokázané uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100121970 ze dne 14.6.2007 ve znění dodatku k této smlouvě, přičemž ve smlouvě bylo sjednáno rozhodčí doložka o jednoinstančním písemném rozhodčím řízení před jediným rozhodcem a žalobce pro tento případ vybral rozhodce JUDr. Evu Vaňkovou, Rokycanova čp. 114, Litomyšlské předměstí, Vysoké Mýto. Podle rozhodčího nálezu součástí smlouvy je směnečné vyplňovací prohlášení na jeden kus blankosměnky bez uvedení údaje splatnosti směnečné sumy a místa platebního na řad PROFI REAL a.s., přičemž žalovaný uhradil ve stanoveném termínu pouze částku 63.287,-Kč a proto žalobce dne 28.4.2009 v souladu s vyplňovacím prohlášením vyplnil blankosměnku na směnečný peníz v celkové částce 100.923,-Kč sestávající se zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře 42.733,-Kč, neuhrazených penalizačních faktur ve výši 5.180,-Kč, smluvní pokuty ve výši 50% z půjčky ve výši 53.010,-Kč. Rozhodce posoudil předložený prvopis směnky a vyplňovací prohlášení jako obsahující všechny náležitosti pro platnost směnky s poukazem na příslušná ustanovení zákona č. 191/1950 Sb. s tím, že majitel směnky může žádat i směnečný peníz s 6% úroky ode dne splatnosti. Podle výroku o nákladech řízení rozhodce žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v podobě zaplaceného soudního poplatku a paušální náhrady nákladů řízení rozhodce. Rozhodčí nález je opatřen razítkem právní moci dne 11.7.2009 a vykonatelnosti dne 14.7.2009.

Z karty klienta č. smlouvy 91001219700 (146300) soud zjistil, že se jedná o klienta pana Vítězslava anonymizovano , jako nominální výše půjčky je uvedeno 106.020,-Kč, délka půjčky 36, smluvní odměna půjčky 50.890,-Kč, poskytnutá částka 55.130,-Kč, datum vyplacení 19.6. 2007, vyplacena částka 55.130,-Kč, splaceno 106.020,-Kč, splaceno celkem 128.759,-Kč, zbývá doplatit 75.411,-Kč. Jako datum uplatnění smluvní pokuty je uvedeno 24.2.2009, datum vyplnění směnky 28.4.2009, datum vyhotovení návrhu na zahájení rozhodčího řízení 29.4.2009, datum návrhu na zahájení rozhodčího řízení 30.4.2009. Z předloženého splátkového kalendáře na této listině je zřejmé, že splátky po 2.945,-Kč pod č. 1-10 byly spláceny ve lhůtě, splátky pod č. 11-36 byly spláceny s prodlením.

Z listiny nazvané Věc: Vyrozumění soud zjistil, že se jedná o listinu, kterou adresuje žalovaný č. 1 žalobci s tím, že ho ve smyslu ust. § 197 odst. 2 ins. zák. informoval o tom, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSBR 39 INS 5473/2011 vůči dlužníkovi Vítězslavu anonymizovano , Valtice, Lipová 563, 691 42 byla popřena. Celková výše přihlášené pohledávky měla činit 46.181,-Kč, výše jistiny přihlášené pohledávky 36.451,-Kč a výše přihlášeného příslušenství 9.730,-Kč. Podle vyrozumění byla na přezkumném jednání dne 25.7.2011 pohledávka žalobce popřena insolvenčním správcem a dlužníkem v celkové výši nevykonatelné pohledávky 46.181,-Kč z důvodu pravosti i výše, jelikož smlouva je neplatná dle ustanovení ve spotřebitelských smlouvách a pro rozpor s dobrými mravy, a to zejména co se týká ustanovení na smluvní pokutě a dále rozhodčí řízení nicotné, resp. neplatné. Žalovaný č. 1 dále zaslal žalobci příslušné poučení jako u nevykonatelné pohledávky k podání incidenční žaloby, z doručenky je zřejmé, že tato listina byla doručena žalobci dne 29.7.2011.

Z protokolu o přezkumném jednání č. j. KSBR 39 INS 5473/2011-B-3 ze dne 25.7.2011 soud zjistil, že se konalo přezkumné jednání ve věci dlužníka Vítězslava anonymizovano , Lipová 563, 691 42 Valtice, výsledky přezkumného jednání jsou zapsány do seznamu přihlášek.

Z listu k poř.č. přihlášky 3 ze seznamu přihlášených pohledávek sp.zn. KSBR 39 INS 5473/2011 soud zjistil, že se jedná o přihlášku žalobce, jako právní důvod vzniku pohledávky je uvedeno zajišťovací směnka ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100121970, směnečný úrok a náklady rozhodčího řízení , jako celková výše přihlášené pohledávky je uvedeno 46.181,-Kč, jistina 36.451,-Kč, příslušenství 9.730,-Kč, pohledávka považována za nevykonatelnou. Dlužník popřel Kč 46.181,-s důvodem popření: z důvodu pravosti i výše, smlouva je neplatná dle ustanovení na spotřebitelských smlouvách a pro rozpor s dobrými mravy, a to zejména, co se týká ustanovení o smluvní pokutě a dále rozhodčí řízení je nicotné, stejným způsobem pohledávku popřel insolvenční správce, navíc uvedl, že rozhodčí řízení je nicotné, resp. neplatné. Pohledávka tedy byla popřena ve výši 46.181,-Kč.

Další dokazování soud neprováděl, neboť toto považoval za nadbytečné. Dle ustanovení § 192 odst. 1 ins. zák. pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Dle ustanovení § 193 ins. zák. o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo se zcela promlčela.

Dle ustanovení § 194 ins. zák. o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Dle ustanovení § 198 odst. 1 ins. zák. věřitelé nevykonatelné pohledávky , která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobu na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve něž uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Dle odst. 2 v žalobě podle odst. 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Dle odst. 3 vyjde-li v řízení o žalobě podle odst. 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Dle ustanovení § 199 odst. 1 ins. zák. insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Dle odst. 2 jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle odst. 3 v žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Dle ustanovení § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle ustanovení § 51a obč. zák., ve znění platném do 31.12.2009, tato hlava zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv.

Dle ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle odst. 3 spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Dle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dle odst. 2 ustanovení odst. 1 se nevztahuje na smluvní ujednání , která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

Dle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Dle ustanovení § 1 zák. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů tento zákon upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a výkon rozhodčích nálezů.

Dle ustanovení § 2 odst. 1 tohoto zákona strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých souvislostí s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Dle odst. 2 rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Dle odst. 3 rozhodčí smlouva se může týkat a) jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo b) všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka).

Dle ustanovení § 3 odst. 1 cit. zákona rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně; jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejího obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. Dle odst. 2 tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek , jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranu přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy.

Dle ustanovení § 31 cit. zák. soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná , nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje a c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy , ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.

Dle ustanovení § 32 odst. 1 cit. zák. návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak.

Po zhodnocení tvrzení účastníků a provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že usnesením zdejšího soudu ze dne 29.4.2011, č.j. KSBR 39 INS 5473/2011-A6 byl zjištěn úpadek dlužníka Vítězslava anonymizovano , bytem Lipová 563, 691 42 Valtice, nar. 1975 s tím, že úpadek dlužníka byl řešen oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Dalibor Grůza, Ph.D., Mírová 1098/4, 693 01 Hustopeče. Žalobce přihláškou ze dne 16.5.2011 přihlásil do předmětného insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem v celkové výši 46.181,-Kč jako nedoplatek na směnečné sumě a zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100121970 ve výši 36.451,-Kč, směnečný úrok 8.130,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč. Pohledávku žalobce přihlásil jako vykonatelnou s odkazem na rozhodčí nález ze dne 25.6.2009, č.j. Va 18-80/2009-7 vydaný JUDr. Evou Vaňkovou, rozhodcem ad hoc, se sídlem Rokycanova 114, Litomyšlské předměstí, vysoké Mýto, 566 01. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 25.7.2011, č.j. KSBR 39 INS 5473/2011-B-3 ve spojení s listem ze seznamu přihlášených pohledávek č. věřitele 3 , věřitele-žalobce, sp.zn. KSBR 39 INS 5473/2011 je zřejmé, že žalovaný jako insolvenční správce i dlužník popřeli pohledávku žalobce co do pravosti s důvodem popření, že smlouva je neplatná dle ustanovení o spotřebitelských smlouvách a pro rozpor s dobrými mravy, a to zejména co se týká ustanovení o smluvní pokutě a dále s námitkou nicotnosti, resp. neplatnosti rozhodčího řízení. Pohledávka byla přezkoumána jako nevykonatelná. K problému odlišného posouzení přihlášené pohledávky z hlediska její vykonatelnosti se NS ČR vyjádřil již v rámci posuzování dle úpravy v zákonu o konkursu a vyrovnání, a to v rozsudku sp.zn. 29 Odo 3270/2004 ze dne 26.10.2005, ve kterém dovodil, že správci konkursní podstaty přísluší prvotní posouzení zda je skutečně nárok konkursního věřitele vykonatelný či ne, přičemž pokud správce konkursní podstaty vyzve (byť mylně) konkursního věřitele k podání určovací žaloby, tímto je dána aktivní legitimace tohoto žalobce k podání žaloby. Ukáže-li se v průběhu incidenčního sporu, že přihlášená pohledávka je ve skutečnosti vykonatelná, přechází důkazní břemeno ohledně důvodu popření na správce konkursní podstaty jako u popření vykonatelné pohledávky. Dle názoru zdejšího soudu není důvodu, proč by tyto závěry nebylo možno použít i v rámci insolvenčního řízení podle insolvenčního zákona. Ostatně stejný závěr zaujal např. i VS v Olomouci v rozsudku ze dne 2.2.2012, č.j. 12 VSOL 35/2011-69, který žalobce sám ke své argumentaci v tomto řízení zdejšímu soudu předložil, obdobně i VS v Praze v usnesení ze dne 1.12.2011, č.j. 102 VSPH 110/2011. Přezkumné jednání v této věci proběhlo dne 20.9.2011, žaloba byla podána žalobcem dne 30.10.2011, a tudíž tedy včas, bez ohledu na to, kdy bylo žalobci doručeno vyrozumění o možnosti podat incidenční žalobu ze dne 29.9.2011. Soud se neshoduje s názorem žalobce, že incidenční soud není oprávněn v rámci řízení o určení pravosti či výše pohledávky přezkoumávat platnost rozhodčí doložky uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem přihlašované pohledávky. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předmětný rozhodčí nález tak jak je výše označen byl vydán a tento nebyl napaden dlužníkem žalobou na zrušení rozhodčího nálezu. Soud vychází z judikatury ÚS, přičemž v nálezu sp.zn. III.ÚS 1624/12 ze dne 27.9.2012 Ústavní soud uzavřel, že zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení. Dle Ústavního soudu nevypořádá-li se soud s námitkami účastníka o nedostatku pravomoci rozhodce, postupuje v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přitom platí, že není-li spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodování. Obdobně v nálezu sp.zn. I. ÚS 871/11 ze dne 17.1.2012 Ústavní soud dovodil, že z ust. § 15 zák. o rozhodčím řízení podle kterého jsou rozhodci oprávněni zkoumat svoji pravomoc v žádném případě nevyplývá, že otázku pravomoci již nelze zkoumat v exekučním řízení. V usnesení ze dne 28.7.2011 , sp.zn. 20 Cdo 2227/2011 NS ČR uzavřel, že není-li uzavřena rozhodčí smlouva, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem , bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítl. Rovněž v nálezu sp.zn. IV. ÚS 2735/11 ze dne 3.4.2012 Ústavní soud uzavřel, že zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána v exekučním řízení. Právo na zákonného soudce zaručené v článku 38. odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze přiměřeně vztáhnout i na řízení rozhodčí. Ústavní soud zdůraznil požadavek na konkretizaci a individualizaci výběru rozhodce proto, že rozhodčí řízení představuje jakýsi odklon od klasického soudního řízení, proti jehož výsledku existují pouze velmi omezené možnosti soudního přezkumu. Není-li tedy rozhodováno rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování. V tomto směru nepochybně cílem exekučního řízení je uspokojení pohledávky věřitele , přičemž v rámci exekučního řízení Ústavní soud tedy vychází z toho, že otázku pravomoci rozhodce a tedy otázku případné neplatnosti rozhodčí smlouvy či rozhodčí doložky je nutno zkoumat i v exekučním řízení. Dle názoru soudu není žádného důvodu pro to, aby námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy či rozhodčí doložky nepříslušela insolvenčnímu správci v rámci insolvenčního řízení a v návaznosti na to tedy i v rámci incidenčního sporu, neboť smyslem insolvenčního řízení je obdobně uspokojení pohledávek dlužníka jako v exekučním řízení, byť poměrným způsobem. Navíc v exekučním řízení případná neplatnost rozhodčí smlouvy či rozhodčí doložky má fatální důsledky v podobě neexistence vykonatelného titulu jako předpokladu nařízení exekuce, v insolvenčním řízení jde pouze o to, zda je s pohledávkou nakládáno při popěrném úkonu a navazujícím incidenčním sporu jako s pohledávkou vykonatelnou či nevykonatelnou a v tomto směru o to, koho stíhá důkazní břemeno o existenci pohledávky. Soud tedy zastává názor, že i v incidenčním sporu lze namítat neplatnost rozhodčí doložky ze strany insolvenčního správce či dlužníka. Předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru je třeba posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou, na kterou se vztahují ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách spotřebitelského úvěru, přičemž z obsahu je zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru za úplatu. Žalobce jako dodavatel jednal při uzavření smlouvy v rámci své obchodní činnosti, přičemž dlužník byl v postavení spotřebitele. Žalobce ani netvrdil, že by při uzavírání předmětné smlouvy dlužník jednal v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti. Podpůrně je tedy třeba aplikovat na danou smlouvu i ustanovení občanského zákoníku, a to konkrétně § 52-57 obč. zák. V nálezu ze dne 6.11.2007, sp.zn. II. ÚS 3/06 Ústavní soud uzavřel, že cílem úpravy režimu spotřebitelských smluv v občanském zákoníku je zajistit harmonizaci českého smluvního práva s evropským spotřebitelským právem (mimo jiné Směrnicí rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). K ústavněprávním limitům při uzavírání rozhodčích doložek se Ústavní soud vyjádřil v nálezu ze dne 1.11.2001, sp.zn. II.ÚS 2164/10 s tím, že cílem úpravy v občanském zákoníku dle § 52 a násl. obč. zák. je především ochrana slabší smluvní strany, (spotřebitele), která je výrazným trendem moderního soukromého práva. Dle Ústavního soudu lze ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustanovení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel-podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, t.j. spotřebitele, a dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení. Zdejší soud se tedy ztotožňuje s názorem ÚS, že rozhodčí doložky v zásadě ve spotřebitelských smlouvách zakázány nejsou, v každém konkrétním případu je však nutno platnost takové rozhodčí doložky zkoumat s přihlédnutím k uvedeným závěrům. Ostatně touto problematikou rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách se opakovaně zabýval i NS ČR (např. v rozhodnutí ze dne 11.5.2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, ze dne 30.11.2011, sp.zn. 23 Cdo 3730/2010, ze dne 22.2.2012, sp.zn. 33 Cdo 3721/2010). V rozsudku ze dne 28.3.2012, sp.zn. 33 Cdo 3121/2010 Nejvyšší soud zdůraznil, že otázkou posuzování (ne)platnosti rozhodčí doložky ve vztahu k ustanovením zákona zakotvujícím ochranu spotřebitele, jakož i eurokonformním výkladem právních předpisů Evropské unie vztahujících se k ochraně spotřebitele se zabýval již opakovaně; formuloval a odůvodnil závěr, že Směrnice rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách (o zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládána v tom smyslu, že vyžaduje, aby vnitrostátní soud, kterému je předložena žaloba na neplatnost rozhodčího nálezu, posoudil neplatnost rozhodčí doložky a zrušil tento nález v důsledku toho, že dohoda smluvních stran obsahuje zneužívající klauzuli. Jakkoliv totiž může existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není realizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci. Ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustanovení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru účastníkům garantují spravedlivé řízení a rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel-podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, t.j. spotřebitele. V usnesení velkého senátu občanskoprávního obchodního kolegia NS ze dne 11.5.2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 NS uzavřel, že jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem řízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Nejvyšší soud se ve své sjednocovací rozhodovací činnosti postavil na názor, dle nějž není možno pomocí zásady smluvní autonomie negovat v těchto případech zákonu odporující ujednání rozhodčí doložky, u níž lze dovozovat v zásadě zřetelnou snahu poškodit slabšího účastníka závazkového vztahu. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100121970 ze dne 14.6.2007, konkrétně z bodu 18. smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytované žalobcem vyplývá, že strany sjednaly , že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vzniky z předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru nebo v návaznosti na ni bude v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení rozhodovat samostatně kterýkoliv z rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu, rozhodci pro tento účel měli být JUDr. Josef Kunášek, advokát, se sídlem na adrese Zdoňovská 17, 193 00, Praha 9, JUDr. Eva Vaňková, advokát se sídlem na adrese Rokycanova 114, Litomyšlské předměstí, 566 01, Vysoké Mýto, Mgr, Marek Landsmann, advokát, se sídlem na adrese Nám. republiky 5, 530 02 Pardubice, či jiný věřitelem zvolený rozhodce. Dále bylo sjednáno, že rozhodce může nařídit ústní jednání pokud předložené písemnosti se ukáží nedostačující pro rozhodnutí ve věci samé, pro případ nedoručení písemností některé ze smluvních stran během rozhodčího řízení se dále strany dohodly, že zvolený rozhodce je oprávněn stanovit opatrovníka pro doručování této smluvní straně, dále byla stanovena pětidenní lhůta k vyjádření k žalobě. V tomto směru pro případ nevyjádření se ve lhůtě se mělo mít za to, že strana , která se nevyjádří, uznává nárok, který je proti ní žalobou uplatněn . Z takto formulované doložky je zřejmé, že výběr rozhodce je zcela ponechán na vůli účastníka, v naprosté většině sporů ze spotřebitelských smluv to bývá poskytovatel peněžních prostředků, v tomto případě žalobce, přičemž způsob, kterým má být vybrán rozhodce vede k tomu, že v konkrétním případě není zřejmé, při uzavírání smlouvy, který rozhodce spor bude rozhodovat. Žalobce mohl dokonce vybrat pod bodem 4. rozhodčí doložky kteroukoliv osobu nad rámec tří specifikovaných osob, přičemž toto bylo zcela na jeho libovůli. V tomto směru soud odkazuje na nález ÚS ze dne 1.11.2011, sp.zn. II.ÚS 2164/10 , podle kterého ani smluvní autonomie není zcela neomezená, přičemž právo na výběr rozhodce nemůže být zneužito ve prospěch jedné ze stran. Navíc bylo sjednáno jednoinstanční rozhodčí řízení, takové rozhodčí řízení nezaručuje procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdyby se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal , tzn. že v takovém případě by měl právo na odvolací instanci. Řízení mělo být v zásadě písemné, nařízení ústního jednání bylo zcela na vůli rozhodce. Zároveň byla sjednána možnost ustanovení opatrovníka pro doručování, není pak ani zřejmé, kdo by to měl být, zda by to měla být osoba příbuzná, která by mohla jistě lépe chránit zájmy opatrovaného než osoba cizí. Byla sjednána velmi krátká lhůta k vyjádření ve lhůtě pěti dnů podanému rozhodčímu návrhu, s fikcí uznání, bez možnosti namítat případně nesplnění předpokladů pro fikci uznání žalovaného nároku. Předmětná rozhodčí doložka je pak obdobně jako celá smluvní ujednání uvedena velmi malým písmem, rozhodčí doložka je skryta v těchto ujednáních, není ani nijak zvýrazněna, ze všech těchto důvodů má soud za to, že předmětná rozhodčí doložka je neplatná ve smyslu ust. § 39 obč. zák. a § 56 odst. 1 obč. zák. , neboť rozhodčí doložka umožňuje , aby rozhodce si zvolil žalobce podle svého výběru a dále rozhodčí řízení tak jak bylo formulováno v rozhodčí doložce znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky je nicotný předmětný rozhodčí nález, žalobci tedy nevzniklo právo na zaplacení částky 1.600,-Kč, a to z titulu nákladů rozhodčího řízení, v této části není žaloba oprávněná. Pokud se týká samotné smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100121970 ze dne 14.6.2007, dle názoru soudu předmětná smlouva jako celek není neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 obč. zák., je však třeba zkoumat jednotlivá ustanovení z tohoto pohledu a rovněž tak z pohledu, zda jednotlivá ustanovení v rozporu s požadavkem dobré víry neznamenají v neprospěch spotřebitele značnou nerovnováhu v povinnostech a právech stran ve smyslu ust. § 56 odst. 1 obč. zák. Jak vyplývá z předloženého rozhodčího nálezu č.j. Va 18-80/2009-7 ze dne 25.6.2009, předmětná smlouva, která zajišťovala závazky dlužníka vůči žalobci ze smlouvy o úvěru, se v částce 100.923,-Kč sestávala ze zbývajících dlužných splátek dle splátkového kalendáře ve výši 42.733,-Kč, neuhrazených penalizačních faktur ve výši 5.180,-Kč, smluvní pokuty ve výši 50% z půjčky ve výši 53.010,-Kč. Předmětnou směnku soud považuje za platnou ve smyslu § 75 a násl. zák. č. 191 /1950 Sb., ostatně dlužník ani insolvenční správce proti platnosti směnky ničeho nenamítali. Jak vyplývá z obsahu přihlášky, na tuto směnku od data vydání rozhodčího nálezu byla zaplacena částka 64.472,-Kč. Nárok na zaplacením smluvní pokuty ve výši 53.010,-Kč žalobce odvozuje z článku XIII.13.4. smluvních ujednání smlouvy, z něhož vyplývá, že právo na zaplacení smluvní pokuty z výše úvěru má poskytovatel úvěru v případě, že klient neuhradí dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo je v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dnů apod. V tomto směru se soud shoduje s názorem insolvenčního správce i dlužníka, že se jedná o ustanovení neplatné pro rozpor s dobrými mravy za situace, kdy ve skutečnosti byla dlužníkovi vyplacena částka pouze 55.130,-Kč, smluvní odměna za poskytnutí úvěru činila 50.890,-Kč, přičemž smluvní pokuta v případě nezaplacení dvou splátek řádně a včas či jedné splátky z více než 35 dní prodlení měla činit 53.050,-Kč a tedy částku, která převyšovala částku, která byla dlužníkovi skutečně vyplacena. Toto ujednání o smluvní pokutě je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a jako takové ve smyslu ust. § 39 o.s.ř. neplatné. Vychází-li soud z toho, že na směnečnou sumu 100.923,-Kč dle tvrzení žalobce dlužník od data vydání rozhodčího nálezu uhradil částku 64.181,-Kč, je evidentní, že zaplatil v této částce dlužné splátky ve výši 42.733,-Kč i neuhrazené penalizační faktury ve výši 5.180,-Kč, zbývající částka 16.268,-Kč nepochybně pokrývá 6% směnečný úrok z jistiny a dlužných splátek. V tomto směru dle názoru soudu žalobce nemá právo na zaplacení smluvní pokuty, která činila 53.010,-Kč a k ní příslušejícímu směnečnímu úroku z prodlení v sazbě 6% , z tohoto důvodu domáhal-li se žalobce určení pravosti pohledávky z titulu doplatku na směnečné sumě ve výši 36.451,-Kč a směnečného úroku ve výši 8.130,-Kč, jeho nárok po právu není. Z těchto důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, žalovaní by proto měli vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaným však s tímto řízením žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud neshledal podmínky pro užití ust. § 202 odst. 2 ins. zák. Jak již výše uvedl, posouzení, zda je pohledávka vykonatelná či ne, insolvenčnímu správci při přezkoumání přihlášek příslušní a nelze tedy spatřovat jeho zavinění v tom, že k podání žaloby vyzval žalobce a nepodal žalobu sám, jelikož předmětné pohledávky považoval za nevykonatelné.

P o u č e n í:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím tohoto soudu.

Krajský soud v Brně dne 3.12.2012 Mgr. Bohdana Kopečná,v.r. samosoudce Za správnost: Danuše Škodová